(17.00 hodin)
(pokračuje Votava)
Dovolil bych si vám ale vám přečíst právě jeden takový dopis, který jsem obdržel od jednoho starosty. Je to starosta z Kvildy pan Vostradovský. Zřejmě jste ho dostali v červnu i vy, ale já si myslím, že je docela dobré, aby tady ten dopis zazněl. Já jsem se ho také dneska ptal, zdali mohu ten dopis tady přednést, a on s tím vřele souhlasil. Ten dopis se jmenuje O nás bez nás, ovšem i o vás. Bubu tedy citovat, citovat plné znění toho dopisu. Není to zase až tak dlouhé, takže prosím o shovívavost.
"Šumavský park byl zřízen v roce 1991 usnesením vlády České republiky se souhlasem šumavského regionu, který od té doby čeká v souladu s ústavním pořádkem na vyhlášení a uspořádání všech důležitých náležitostí spojených s existencí národního parku zákonem. Poslanecká sněmovna bude brzy projednávat vládou schválený návrh novely zákona z dílny Ministerstva životního prostředí o ochraně přírody a krajiny, která se týká všech národních parků v naší republice, ať současných, nebo budoucích. Ale hlavním důvodem je právě Národní park Šumava, který svou velikostí nejen že přesahuje všechny ostatní české parky dohromady a jako jediný park se rozkládá na území dvou krajů, tří okresů a správní území pěti šumavských obcí je do národního parku začleněno zcela. To je důležité specifikum, které novela zákona nejenže vůbec neřeší, ale šumavské obce, domy, hotely, penziony, ale i kostely, hřbitovy a školy podřizuje budoucímu zpralesnění. Pokud tedy například navštívíte kostel sv. Štěpána na Kvildě či zajdete na místní hřbitov, nejenže se stále pohybujete v Národním parku Šumava, ale také v budoucím pralese, jelikož dle této novely se musí veškeré využití národních parků podřídit přirozeným ekosystémům, ve kterých není pro člověka žádné místo.
Když jsme svůj boj o specifický zákon o šumavském parku prohráli, snažili jsme se uvěřit slibům pana ministra Brabce, že předloží takový návrh zákona, který nás svou kvalitou ohromí. V tom pan ministr nezklamal a jsme skutečně ohromeni. Žádná jasná a neměnná pravidla, žádné posílení spolurozhodovacích pravomocí šumavských obcí, žádné otevření Šumavy turistům. Takové prostředí se může líbit ekoaktivistům, ale ve skutečnosti bude na Šumavě prohlubovat krizový stav neuspořádanosti, kdy si každý nový ministr či ředitel bude s šumavským parkem nakládat dle svého uvážení. A že jsou i lidé součástí přírody? Koho to z politiků, kteří rozhodují o budoucnosti lidí zajímá? Zajímá území s nepodstatným počtem voličů? Kdybych to měl porovnat s politickým a mediálním zájmem jiné skupiny lidí, tak zřejmě máme tu smůlu, že máme špatnou barvu pleti.
Často se právě našim obcím dávají za vzor naši sousedé v Bavorsku, ovšem tam stát bere samosprávu jako partnera, a to i v případě, že ani jedna obec není součástí Národního parku Bavorský les. I tak mají tamní obce "právo veta" při jednání o záležitostech, které se jich týkají. My nevoláme po právu veta, ale voláme po respektování vzájemných dohod, úmluv, po slušném jednání a respektování práva na život a samosprávu tam, kde jsme doma. To jsou základní principy demokratické společnosti, která prostě na Šumavě neplatí. Zatím jsme se dočkali pouze nesplněných slibů, porušování vzájemných dohod, pomlouvačných kampaní a prostřednictvím novely zákona úplného zrušení spolurozhodování o vlastním domově.
Absence zákona, hlavně dobrého zákona, má za následek letitý spor, který nemá v naší zemi obdoby, a umělé kůrovcové kalamity na ploše větší než 25 000 hektarů, které změnily na dlouhá desetiletí tradiční podobu šumavské krajiny, jsou toho důkazem. Důkazem zmaru je v našem katastru hlavně oblast našeho národního symbolu, pramenů Vltavy. Desítka dosavadních ředitelů šumavského parku, to je nekonečná změna koncepcí měnících se podle ředitelů, ministrů a politických aparátů, nikoli však dle zdravého rozumu. Ministr Brabec nyní novelou zákona tento stav nejen zhoršil, ale v podstatě zahájil likvidaci tradiční Šumavy."
Dámy a pánové, jenom jsem ocitoval dopis jednoho starosty, starosty, který zastupuje své obyvatele, své obyvatele na území Národního parku Šumava. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi za jeho příspěvek do obecné rozpravy. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Hezké odpoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se mluvit co nejstručněji, pokusím se mluvit spatra, takže to nebude tak dlouhé. Nebudu předčítat.
Já působím v ochraně přírody a krajiny, když jsem to tak počítal, zhruba tak asi dvacet let. Se zákonem č. 114/1992 Sb. pracuji taktéž takhle dlouho, takže už nějak znám jeho drobné nuance a záležitosti. Ten zákon je tady vlastně už hezkou řádku let, to ukazuje, jak byl kvalitní. Nicméně ukazuje se určitá potřeba jeho novelizace s postupem času a jednou z těch věcí je právě problematika národních parků, kdy k různým parkům přistupujeme jinak. A zde bych trochu nesouhlasil s mými předřečníky, kdy tady zazněla řada zajímavých argumentů, a jsou tady lidé typu kolegy Zahradníka nebo Václava Votavy, kteří se té problematice věnují poměrně dlouho, byť se vždycky neshodneme a máme na to různé názory, ale tu problematiku znají, věnují se jí a i oni vidí, že tam je vlastně potřeba nějaká změna.
Já mám rozdílné stanovisko na to, jestli pro konkrétní parky speciální zákon, nebo jestli tu obecnou normu. V minulém období jsem byl v ústavněprávním výboru a tam mě to naučilo, že prostě by se mělo jít cestou spíše zjednodušení, což není cesta speciálních zákonů ke každé záležitosti zvlášť. Samozřejmě každý park je jiný a každý má svá specifika, ale myslím si, že hlavní zákonná norma, ta obecná, ten obecný zákon by měl být stručný a měl by pouze vymezovat určitý prostor. A ty podrobné ochranné podmínky nebo konkrétní záležitosti pro ten konkrétní park by měly být součástí plánu péče, který se potom samozřejmě projednává na bázi nějaké širší shody i s obcemi a s různými zájmovými skupinami v regionu.
Já jsem byl účasten projednávání v minulém volebním období speciálního zákona o Šumavě, který tehdejší vedení Ministerstva životního prostředí mělo ambici prosadit. Byla tam spousta účastníků těch jednání, byly tam zastoupeny všechny zájmové skupiny, obce, kraje, občanská sdružení, ať už z jedné, či druhé strany, ale bohužel mi to ukázalo, že stoprocentní shoda prostě není možná. A bohužel to ukázalo i druhou věc, a to jsem trochu nerad, že tady ta novela je trochu vztažena právě konkrétně na Šumavu, byť se týká všech národních parků, ale víceméně se to na ten jeden problém zjednodušuje, že se to vztahuje pouze k té Šumavě. A tehdy to ukázalo i obrovskou nedůvěru mezi různými stranami. Tam jsem byl svědkem toho, že se tam slovíčkařilo, že se za každou změnou věty hledal nějaký záměr nebo nějaký zájem. Já osobně si myslím, že pravda je někde uprostřed, byť já jsem spíš na té straně nebo spíš straním zájmům ochrany přírody a krajiny, což samozřejmě neznamená, že bych chtěl bourat obce nebo že bych chtěl vyhánět občany Šumavy někam do jiných měst nebo obcí. Nicméně si myslím, že prostě v národním parku by měla mít přednost právě ta ochrana přírody. Koneckonců i národní parky jsou zřizovány primárně za účelem ochrany krajiny a přírody, nikoli za účelem rozvoje turistického ruchu, byť ten turistický ruch s tím také souvisí, to nepopírám. Jsou tam samozřejmě i další, jiné zájmy. To, že obec je v národním parku, s sebou přináší nejen ten bonus, že je to značka národní park, ale samozřejmě i povinnosti a určitá omezení. Ale tak to prostě je.
Řekněme si - chceme ty národní parky, nebo je nechceme? Já jsem tady zavzpomínal na projednávání toho původního návrhu o šumavském parku a tam každá z těch stran řekla, že ten park chce, byť každá strana měla jinou představu, jak ten park má vypadat. Samozřejmě jinou představu má zástupce obce, jinou představu má např. někdo z občanského sdružení, které se zabývá ochranou přírody a krajiny. Tak to prostě bude a nikdy ta shoda nebude stoprocentní.
Můj názor je takový, že v tomto případě - a naučila mě to i moje praxe ve veřejné správě - by měl být tím arbitrem, který stojí vlastně nad různými stranami, nad obcemi, nad kraji, nad občanskými sdruženími a různými zájmy, že by tam to hlavní slovo měl mít prostě stát. Protože národní park, to není záležitost regionální. To je záležitost celorepubliková, je to všeobecný zájem. Kdybych to chtěl přirovnat, vezměme si např. takový hrad Karlštejn. Taky to chápeme jako dědictví celého státu. A Šumava nebo ty parky jsou také dědictvím, byť přírodním, je to trochu jiný charakter, ale chápeme, že to je prostě věc, která se netýká jen toho regionu.***