(16.00 hodin)
(pokračuje Holeček)
Jsem si plně vědom, že v České republice zatím jednotnou evidenci zdravotnických pracovníků způsobilých vykonávat zdravotnické povolání nemáme. Volá po ní Ministerstvo zdravotnictví i mj. kvůli spolupráci s univerzitami, vzdělávacími institucemi, komorami a odbornými společnostmi. Chce mít přehled o počtu pracovníků s odbornou, specializovanou a zvláštní odbornou způsobilostí, kteří vykonávají zdravotnické povolání na našem území. Registr pracovníků má být prý koncipován tak, aby byly jednoznačně chráněny údaje vedené o zdravotnických pracovnících. Je navržen jako referenční agendový systém s omezeným přístupem jednotlivých subjektů oprávněných do tohoto registru nahlížet na základě vydání certifikátů s přístupovými hesly. Bude sledována historie provedených nových záznamů, změn stávajících záznamů, nahlížení do registru atd.
Jako předseda podvýboru pro ochranu soukromí volám po tom, aby reforma Národního zdravotního informačního systému prošla hlubší odbornou oponenturou, a to hlavně ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů tak, aby byl popsán tok těchto dat, upraveny lhůty pro anonymizaci údajů u registrů a zpřesněn popis jednotlivých registrů a jejich účely. Například u IT systémů EET jsme se v rámci předposledního podvýboru dotkli toho, jaké certifikáty a jaká hesla je v současnosti možno vůbec považovat za bezpečná. V rozjitřené době, kdy citlivé informace o utajených akcích unikají i z Bezpečnostní rady vlády, v době, kdy e-maily premiéra brázdí vody internetu, nevěřím v utajení dat zdravotnických pracovníků. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku. Připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci vysvětlit ještě několik informací, protože se uskutečnily nějaké tiskové konference na ministerstvu a podobně a některá tvrzení, která jsem zde řekl, byla zpochybňována. Dovolím si objasnit problematiku novely zákona o zdravotních službách a vznik Národního zdravotnického informačního systému z několika otázek.
Je třeba oddělit smysl NZIS, Národního zdravotnického informačního systému. Existence stávajících, většinou užitečných registrů nastavených dávno před tímto šíleným nápadem. Tyto registry mají nastavena pravidla. Nikdo jejich existenci nezpochybňuje. Nelze ale srovnávat jednotlivé stávající registry, které jsou většinou užitečné. Užitečný může být i nově vznikající registr zdravotnických pracovníků. Stávající registry už existují dlouho, mají svůj praktický význam, ale také propracovaný systém kontroly a jedná se o samostatné dílčí agendy. Ale nově vznikající registr hrazené péče je už úplně něco jiného. Je to nová, duplicitní agenda k tomu, co již vedou zdravotní pojišťovny. A NZIS, to je v zásadě registr registrů. Něco jako centrální registr, ve kterém se budou sbíhat údaje ze všech registrů a ze všech diagnóz sociální a pracovní anamnézy a budou se sbíhat v jednom místě. Můžeme si to představit jako hadičky napojené na jednotlivé registry, ze kterých si bude ÚZIS vysávat podle libosti všechno, co potřebuje. Toto se dostalo do zákona teprve v roce 2011 za pana ministra Hegera, ale jenom jako nástroj statistiky. Nikdy to nefungovalo, teď se to má zprovoznit. A právě toto propojení všech registrů je velmi nebezpečné. Navíc NZIS nemá fungovat jako běžný registr veřejné správy. Není totiž oddělena správa agend a správa dat. Toto v jiných registrech veřejné správy není možné. Není možné, aby stejný úředník měl přístup ke všem datům a ke všem agendám. Není popsán systém ochrany jednotlivých dat, není jasné technické postavení provozovatele, není jasné, jak bude vypadat výsledná databáze, a ÚZIS si podle tohoto zákona může vytvořit dle své libovůle jakoukoli databázi, nad kterou nebude mít parlament žádnou kontrolu, nad její konkrétní podobou.
Úřad na ochranu osobních údajů jasně řekl: Nejsme legislativní úřad, ale úřad kontrolní. Máme jeden a půl právníka, nedostali jsme ani věcný záměr zákona. To, co bylo v roce 2001, bylo velmi rizikové. Nikdo nás nekontaktoval a neinformoval. Teď s námi tvůrci zákona komunikovali a řadu připomínek zapracovali do důvodové zprávy. Pokud vznikne pochybnost o oprávněnosti sběru dat, úřad zasáhne a sběr dat zastaví. Ovšem ve stejném dopise, který si kolega vyžádal a který jsem já dostal na vědomí, se píše, že ÚZIS slíbil, že do dvou let bude vypracován precizní zákon o NZIS, ke kterému budou přizváni všichni důležití hráči, včetně zdravotních pojišťoven. Já se ptám, pokud toto je v úmyslu a ví se, že tento zákon není dokonalý, proč se takový polotovar schvaluje a proč se má čekat dva roky, než se připraví jakýsi prováděcí zákon k NZIS.
Každý má Ústavou zaručené právo, tedy ústavní právo na ochranu soukromí. A toto je jasně popsáno ve stanovisku Parlamentního institutu, které jsem minule přečetl tady ve sněmovně, abyste ho všichni měli k dispozici.
Další je otázka přiměřenosti účelu sbíraných dat, kde je zřetelný rozpor s evropskou směrnicí. Nic z toho, co se píše v důvodové zprávě, že NZIS umožní, není pravdivé. Viz stanovisko zdravotních pojišťoven. To, co se má získat, se ze sbíraných dat nezíská. Není nutno sbírat data s jednoznačným identifikátorem, rodným číslem, resp. číslem pojištěnce. To zřejmě nikde ve světě není, aby tak citlivá data byla spojována s jednoznačným identifikátorem. Data se musí anonymizovat. A anonymizace je možná. Potvrdili to i lidé z Národního referenčního centra. Pan ředitel ÚZIS a Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že rodné číslo je nutné, aby se dal vystopovat pohyb pacienta po systému a návštěva různých nemocnic a lékařů. To ale lze již nyní a slouží k tomu tzv. trajektorie pacienta, ale ani tady se neužívá rodné číslo.
Vedle toho je třeba ještě upozornit na rozdíl, který jsem zde uváděl, a to je rozdíl mezi tím, jaké bylo oprávnění ÚZIS v tom současném zákoně, který je dosud platný od roku 2011. V nově navrhovaném znění se stanovuje velmi široký rozsah zpracovávaných dat ode všech, co jsou placeni ze zdravotní daně. Proto je také stejně rozšířena i povinnost tato data předávat. Účel byl vymezen pro statistické účely, toto zůstává stejné, ale navíc je určen k poskytování údajů a statistických informací v rozsahu určeném tímto nebo jinými právními předpisy včetně poskytování informací pro mezinárodní instituce. Toto rozšíření účelu znamená vznik centrální databáze. Je to generální souhlas se vznikem centrálního úložiště. Jednoznačné identifikátory osoby jsou dány v § 70 odst. 2. Je výslovně uvedeno, že se předávají bez jeho souhlasu. Rozsah předávaných dat z jeho zdravotní dokumentace je dán § 70 odst. 2 bod a). A tady bych chtěl reagovat na tiskovou konferenci na Ministerstvu zdravotnictví, kde se říkalo, že žádné údaje z diagnóz se předávat nebudou. Ten paragraf jasně hovoří o tom, co se předává do registru. Že jsou to údaje, které se týkají pacienta, posílá je tam poskytovatel. Je tam přesně vypsáno - z důvody úspory času nebudu citovat příslušný odstavec. Z toho je jasně zřejmé, že se předává kompletní diagnóza, předává se sociální anamnéza, pracovní zařazení atd. atd. Takže je třeba mluvit přesně, co všechno se bude předávat. Čili všechna zdravotnická zařízení budou napojena na tento NZIS a informace budou předávat.
Další věc, která je důležitá, je třeba k tomu říct některé informace k účelu přiměřenosti účelu zákona. V důvodové zprávě se opírá tento zákon o některé věci, které se podaří lépe tímto zákonem vyřešit. Například se zdůrazňuje přínos pro kvalitu zdravotní péče. Plně reprezentativní data zdravotních pojišťoven umožní zavedení tzv. identifikátorů kvality zdravotní péče a jejich referenční hodnocení ve všech segmentech systému. K tomu chci uvést, že návrh struktury dat obsahuje pouze údaje o poskytnuté péči a její úhradě. Součástí nejsou ani důvody poskytnutí péče ani její výstupy. Nelze tedy vyhodnotit prakticky žádné indikátory kvality. Pro vyhodnocení indikátorů kvality nejsou nezbytné osobní údaje, pouze údaje o demografickém zařazení pacienta: věk, pohlaví, region, ohrožující faktory apod. ***