(18.20 hodin)
Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, já bych technicky jenom upozornil na to, že pokud budou pozměňovací návrhy přijaty, tak se stanou součástí zákona, zatímco teď, kdyby se postupovalo podle kolegyně Černochové, by byly pouze součástí návrhu zákona.
Ale spíš se mi jedná meritorně o to, když dávala apel na to, abychom si ve volném čase prohlédli školky a další. Já bych doporučoval, abychom si ve volném čase přečetli velice kvalitní kvantitativní údaje, které jsou v dnešním Deníku v rozhovoru s paní ministryní, která tam má skutečně oči otevírající údaje o té problematice inkluze z hlediska počtu škol, z hlediska počtu dětí, kterých se to týká, s lehkým mentálním postižením. Z hlediska dopadů, které to má. Myslím, že jsou to kvalifikované podklady a rozhodně minimálně u toho, jak zde už od dvou kolegyň zaznělo kolem inkluze, že není potřeba se toho bát a není potřeba to vtahovat zpátky do tohoto zákona.
Ještě fakticky k tomu, co říkala paní kolegyně Černochová o psycholozích. Psychology ve velkém pro školy zrušil ministr školství za vlády ODS a spol.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou poprosím paní poslankyni Černochovou. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Nevím, jestli mi pan profesor Zlatuška nechce rozumět, anebo mě neslyšel. Já jsem tady jasně říkala, že těch návrhů, které se týkají stejné věci, je tam víc. A že by bylo namístě říci, který z těch návrhů je natolik komfortní i do toho dalšího vzdělávacího systému, že by bylo zapotřebí se k tomu vrátit, aby se teď neudělala jenom nějaká změna, protože ten návrh souvisí v tomto paragrafu s několika dalšími, které se týkají toho předškolního vzdělávání. Já jsem tady ani neříkala o tom, abyste si šli prohlídnout školky. Já jsem tady řekla, ať promluvíte s lidmi, kteří řídí předškolní zařízení, a ať slyšíte od nich názor. Protože jsou to lidé, kteří jsou skutečně v tomhle, při vší úctě k panu profesorovi, tak jsou ti, kteří třicet let se pohybují v tomto typu vzdělávání. Jsou to lidé, kteří znají problematiku velmi detailně.
A k inkluzi se vyjadřovat nebudu už vůbec, protože to není součástí tohoto zákona. Jenom bych doporučila panu Zlatuškovi prostřednictvím pana předsedajícího, aby si přečetl tři jiné články z minulého týdne.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přečtu omluvu, která ke mně dorazila. Do konce dnešního jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Milan Šarapatka.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Zlatuška.
Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, já bych jenom upozornil v okamžiku, kdy se tady paní kolegyně odvolává na zkušenosti třicet let staré - před těmi třiceti lety to školství fakt vypadalo jinak. A chápu, že je i mezi pedagogy řada sentimentálních vzpomínek na ty doby. Ale nebylo by dobré se zrovna tam vracet.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl zabývat § 16, to je právě inkluze, i když současný zákon to neřeší. Ale protože jsem dvanáct let dělal starostu obce a konzultoval jsem tyto věci se starosty, tak mají velké obavy z naplňování povinností, které v podstatě jsou dány, resp. práv, která vyplynula z § 16 odst. 6, a to je, že děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.
Jaksi není problém s tím, aby děti, žáci dostali co nejširší možnosti, ale problém je ten, že zejména malé školy na menších obcích mají problém toto reálně naplnit. Proto si myslím, že v tomto zákoně, tak jak byl, řekl bych, velmi humánně postaven, aby všichni měli co nejlepší možnosti a začlenění, tak to neodpovídá realitě a možnostem zejména menších škol. Zejména těch, které jsou s počtem žáků 200, 250, si myslím, že není možné zajistit vzdělávání například dítěte, které má nějakou mentální poruchu. Uvědomte si, že takové dítě, že mu nebude stačit jenom asistent, ale že to dítě v tom vzdělávacím procesu dokáže také rušit ostatní žáky, a tím se samozřejmě zkomplikuje vzdělávání těch ostatních. Teď třeba nastupují silnější ročníky, a dovedete si představit v takové větší třídě, pokud tam bude působit dítě s nějakou mentální poruchou, i kdyby mělo asistenta, nedovedu si představit jeho vzdělávání v normální, řekněme, třídě, nebo třídě, kde je 26 dětí plně schopných a to jedno dítě, které je s nějakou třeba i lehkou mentální poruchou.
Myslím si, že i pedagogická veřejnost na to upozorňuje, že je to problém zajistit na našich školách a že ty problémy inkluze jsou těžko řešitelné. Nelze vytvořit zvláštní třídy se speciálními vzdělávacími potřebami. Chybí materiální a prostorové zázemí. Žáci potřebují jiný režim, častější relaxaci, prostory pro psychologa apod. Možná ty prostředky, o kterých mluví paní ministryně, zajistí. Ale to není všechno. Je tady ještě ten jeden moment a to je vlastně působení té většiny, té třídy, a toho jednoho dítěte s tou poruchou. A teď myslím mentální. Protože si dovedu představit, že dítě, které je nějakým způsobem postižené zdravotně, má nějaký hendikep, tak se s ním dokáže s pomocí asistenta, s pomocí i těch ostatních dětí vyrovnat. Ale pokud se jedná o nějaký mentální hendikep, tak je to samozřejmě daleko složitější a těžší nejenom pro to dítě, ale především pro pedagoga. A samozřejmě i pro zbytek třídy.
Čili domnívám se, že tyto věci by měly být řešeny přiměřeně, a starostové zdůrazňuji, že budou mít obrovské problémy toto naplnit. A bude problém i s tím, aby pedagogická veřejnost byla schopna zajistit tyto požadavky § 16 odst. 6.
Stejně tak bych se chtěl ještě zmínit o postavení speciálních škol. V dnešní době pedagogická a poradenská centra prakticky odmítají jednoznačně dítě doporučit pro vzdělávání ve speciální škole. I děti s mentální retardací navrhují do zapojení do hlavního vzdělávacího proudu. Toto již dnes vede k poškození dětí samotných, kdy ty děti, které mají nějaké mentální postižení, propadají již v první třídě. Pokud to tak je, tak samozřejmě to dítě ztratí motivaci a je potom velmi obtížné ho vzdělat, i když by to třeba bylo docela dobře možné ve speciální škole. Speciální pedagogická poradenská centra vydávají pouze doporučující stanoviska, která si každá strana vykládá různě, a vznikají spory mezi rodičovskou veřejností a pedagogickou veřejností. A z důvodu nízkého počtu žáků speciální školy praktické se reálně omezují a zřejmě budou postupně zanikat. I když paní ministryně na školském výboru řekla, že to není pravda, že budou fungovat dál. Ale podle výkladu § 16 a toho, co se má připravit nebo co se má realizovat, tak je reálné, že dětí ve speciálních třídách nebo speciálních školách bude daleko méně. A samozřejmě můžeme se tady bavit o nějakém odkladu, dva roky tady zazněl návrh, nebo zazní v podrobné rozpravě. Paní ministryně říkala - kdybych to odložila o sto let, tak mi budou všichni tleskat. Já si ale myslím, že i pokud se to odloží o dva roky, tak ten problém za dva roky bude zhruba stejný. ***