Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

158.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
(zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 614/ - třetí čtení

Prosím pana ministra zdravotnictví a pana zpravodaje pana poslance Pavla Antonína. Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny v tisku 614/2, ten byl doručen 10 února. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako tisk 614/3.

Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit ještě před otevřením rozpravy. Není zájem. V tom případě otevírám rozpravu. Prosím pana poslance Hegera, který je prvním přihlášeným do rozpravy. Po něm pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Paní poslankyně, páni poslanci, pane premiére, vážení členové vlády, moje řeč na téma nová naděje pro řízení zdravotnictví pomocí registru, který můžeme nazývat velkým bratrem, bude výjimečně poněkud delší. Je to tím, že ambiciozní plán Ministerstva zdravotnictví inovovat systém platby za diagnózu, tzv. DRG, vzbudil naději, že jeden z největších problémů našeho zdravotnického systému - vytváření ceníku pro úhradu poskytovatelům zdravotních služeb - začne během čtyř až pěti let postupně mizet. Tak to slíbilo Ministerstvo zdravotnictví. K tomuto slibu se však objevil návrh, že kvůli cenotvorbě je potřeba vytvořit gigantickou databázi, ve které by měly být soustředěny zdravotní údaje všech občanů České republiky. Zprvu si toho řada lidí včetně mě nevšimla. Jak se však debata postupně vyvíjela, začala se tato databáze stávat terčem větší a větší kritiky.

To, proč nástup odporu proti velké databázi byl takový postupný, je důvod, že projekt se schovával dost úspěšně pod hlavičkou národních zdravotních registrů, kterých je v zákoně již delší dobu celá řada a jejichž užitečnost zakryla skutečnost, že databáze hrazených zdravotních služeb bude obsahovat nejen daleko větší množství údajů, ale na druhou stranu je o jejich použití daleko menší představa, než jaká je představa a praktická praxe se zdravotními registry takzvanými klinickými.

V projektu, nebo chcete-li v důvodové zprávě k novele vládního návrhu není vůbec dokladováno, jakým způsobem se bude obří sbírka osobních údajů využívat a jakými algoritmy bude spojována s jinými zdroji dat. Jsou tam definovány pouze cíle toho návrhu. Cílem, cíli je vytvoření dobré cenotvorby a měření kvality. Postupy, jakými se bude pracovat, se však neuvádějí. Z tohoto důvodu jsem se nakonec po četných konzultacích a i po debatách na výboru pro zdravotnictví rozhodl, že vystoupím ještě dnes při třetím čtení a budu vás před tímto předloženým plánem varovat. Než se budete rozhodovat, jak o novele hlasovat, rád bych se pokusil popsat přínosy a nedostatky návrhu z pohledu střetu dvou ústavních principů, a to práva občanů na co nejkvalitnější zdravotní péči a práva na ochranu osobních údajů. (V sále je rušno.)

Co je obsahem novely zákona o zdravotních službách, zde již bylo diskutováno. V současnosti platí povinnost zdravotních pojišťoven poskytovat Ministerstvu zdravotnictví ze svých databází data potřebná pro úhrady zdravotních služeb a pro vyhodnocení dostupnosti a efektivity, to je i kvality služeb. To je dikce současného zákona. Ta povinnost byla zavedena mimochodem transparenční novelou, kterou se podařilo prosadit velmi úspěšně ministru zdravotnictví. Novelou správnou, podotýkám. Dříve si možnost dostávat data od pojišťoven před tou novelou muselo ministerstvo dojednávat. Dnes, po schválení transparenční novely, je to prostě povinností. Nad rámec těchto dat se však ministerstvo v návrhu novely zákona o zdravotních službách pokouší o podstatné rozšíření tohoto zmocnění a zavedením národního registru hrazených zdravotních služeb hodlá převzít od pojišťoven všechna osobní zdravotní data pacientů i s jejich rodnými čísly.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pardon, kolegyně, kolegové. Levá strana sálu, prosím o klid. Děkuji. A skupinka vpravo, pane poslanče Janulíku, prosím. Děkuji.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji, pane předsedající. Uvedený záměr se svým rozsahem zcela vymyká dosavadní dlouholeté snaze o postupné rozšiřování stávajících národních zdravotních registrů, které byly zavedeny zejména pro sledování medicínsky náročných stavů. Takovéto klinické registry slouží především k získávání zpětné vazby ohledně výsledků péče a je to systém, který je zcela unikátní. Ve stávajícím návrhu se Ministerstvo zdravotnictví snaží o legislativní kultivaci těchto klinických registrů a to je nutno jednoznačně chválit. U klinických registrů je používání rodného čísla prakticky nezbytné, aby bylo možno výsledky péče v delším časovém období a v různých zdravotnických zařízeních přiřadit k jednotlivému pacientovi a poté na anonymizovaném souboru sledovat vývoj parametrů kvality poskytování péče. Tím se naplňuje první ústavní princip, o kterém jsem mluvil, právo občana na co nejkvalitnější zdravotní péči. Nutno k tomu ještě dodat, že klinické registry prokázaly svoji bezpečnost a užitečnost pro rozvoj a optimalizaci medicínských postupů - ale znovu opakuji, mluvím o klinických registrech. Naopak navrhovaný registr zdravotních služeb, hrazených zdravotních služeb, se od nich výrazně odlišuje jak svým cílem, tak rozsahem.

Tímto se dostáváme k tomu druhému ústavnímu principu, který je v konfliktu s tím prvním, a to je ochrana osobních údajů. Důraz na ochranu osobních údajů postupně ztížil práci zdravotníků. V posledním desetiletí to je v provozu zdravotnických zařízení velmi hmatatelně patrné, možná i dvacetiletí tento vývoj trvá. Přístup do konkrétní zdravotnické dokumentace dnes podléhá přísným pravidlům a někdy musí podléhat i souhlasu pacienta. Totéž platí pro sdílení dokumentace mezi různými zdravotnickými zařízeními, která je u nás bohužel stále ještě nedokonalá, a zde je potřeba napřít velké úsilí. Zdravotníci prostě věci, které vyplývají z ústavního pořádku, musí respektovat. Pro zdravotníky je přitom vzájemná výměna informací o společném pacientovi velmi přínosná, vede k vyššímu bezpečí pacienta a k lepší návaznosti a efektivitě léčby. Přesto ale je podle zákona nezbytné případný nesouhlas pacienta s přístupem jiných lékařů k jeho dokumentaci respektovat. Platí, že pokud mohou být některé údaje používány bez pacientova souhlasu, musí to být zakotveno přímo v zákoně. Takovýmto opatřením je například povinnost lékaře informovat praktického lékaře o léčbě příslušného pacienta, to přikazuje zákon. Zároveň ale zákon umožňuje i možnost zdravotních pojišťoven používat data konkrétního pacienta pro vlastní potřebu. Jinými slovy by se to dalo shrnout: zdravotníci musí poslouchat a zákon je vůči nim velmi tvrdý.

Jaké je možné východisko zmíněných dvou ústavních principů? Dokonalé zdravotnictví a ochrana osobních dat. Při střetu těchto principů je naše legislativa, pokud jde o střet na úrovni poskytování péče, jak už jsem řekl, přísná vůči zdravotníkům. Ale naopak ve vztahu státu a ochrany osobních dat je to spíše obráceně. Stát si pro sebe vymezil nezbytné situace, kdy se s dokumentací pacienta bez jeho povolení může pracovat. Zcela jistě do těchto výjimek patří sběr dat pro sledování výskytu infekčních onemocnění, monitoring nežádoucích událostí po podání léků, ale například i možnost ministerstva využívat zmíněné klinické registry pro sledování výsledků péče. Lze se domnívat, že narušení osobních dat v těchto případech je pozitivně vyváženo přínosem pro lepší kvalitu a bezpečí poskytované péče z hlediska nemocného.

Pokus vytvořit registr zdravotních služeb se však této vyváženosti ústavních principů již vymyká a vzniká otázka, jestli je jeho existence skutečně zapotřebí. Možnost pracovat s individuálními neanonymizovanými daty není v důvodové zprávě navrhované novely podložena žádnou hlubší argumentací, která by dokladovala nezbytnost zdvojovat prakticky stejné databáze zdravotních pojišťoven. Jak již zaznělo při dřívějším projednávání v Poslanecké sněmovně, a zde budu citovat kolegu Opálku, můžeme si představit, že bychom mohli mít jen jednu ústřední zdravotní pojišťovnu.

Hypoteticky si to opravdu lze představit. V takové situaci by potom jednoznačně platilo nebo stačilo provádět veškeré analýzy pouze v jedné databázi této pojišťovny. Lze tedy předpokládat, že i první pilotní studie o nezbytnosti využití osobních dat, které by měl Ústav pro zdravotnické informace a statistiku provést, by se mohly odehrávat pouze s pomocí vybraného statisticky reprezentovaného vzorku pacientů VZP, nebo jiné zdravotní pojišťovny, to je jedno, která by tato data s rodnými čísly zpracovala podle požadavků ústavu a ústav by poté ve svých dalších analýzách pokračoval jen nad daty bez přímé identifikace pacienta a propojoval je s ekonomickými a jinými údaji z dalších svých zdrojů.

A mimochodem, jako hlavní důvod vytváření totální databáze hrazených zdravotních služeb, jak už jsem zmínil, byla uváděna náprava chybného nastavení cen jednotlivých diagnostických skupin systému DRG, systému platby za diagnózu. Na toto nastavení jsou potřeba dva zdroje dat. Prvním zdrojem mají být ta data ze zdravotních pojišťoven, která jsou nemocnicemi vykazována individuálně, vždy za jednoho pacienta z jedné hospitalizační procedury. Tudíž v této fázi není vůbec potřeba žádné spojování několika návštěv u různých poskytovatelů a vše se odehrává jednorázově, za jednoho pacienta, za jednoho poskytovatele. Jinými slovy, ještě jednou - žádné rodné číslo v tomto případě není potřeba.

Druhým zdrojem dat bude pro ÚZIS, a Ústav pro zdravotní informace a statistiku to sděloval několikrát, druhým zdrojem bude soubor ekonomických dat jednotlivých nemocnic, které si ústav připravuje, a tato data budou reprezentovat průměrné náklady na jednu DRG skupinu v definovaném období, přičemž toto období počet příslušných pacientů se stejnou diagnostickou skupinou bude korespondovat s údaji pojišťovny od stejné nemocnice za stejné období. Tedy ani zde není individuální rodné číslo pro další zpracování zapotřebí. Dokonce kdyby zde pro párování nemocničních a pojišťovenských dat rodné číslo muselo pro analýzu být, nebylo by to legální, a to ani při daném novelizačním návrhu ministerstva, který před sebou máme. Nemocnice dokonce ani dnes ani podle návrhu žádná rodná čísla příslušných pacientů pro ministerstvo nebo pro registr hrazených služeb poskytovat prostě nesmí.

Z uvedených argumentů vyplývá, že by bylo lepší, kdyby byly navrhované změny zákona schváleny jen v rozsahu úprav klinických registrů, a nikoliv pro nově zaváděnou obří databázi zdravotních služeb.

Z dosavadních vyjádření Ministerstva zdravotnictví je zřejmé, že do dvou let bude zákon stejně potřeba ještě dále měnit, a nic by proto nebránilo, aby ÚZIS v tomto mezidobí intenzivně pracoval na datech ze zdravotních pojišťoven a z nemocnic, která si připravuje, a postupně předložil konkrétnější argumenty o nezbytnosti pracovat s vlastními, z pojišťoven převedenými individuálními daty a s celou populací pacientů, anebo např. jen s daty pacientů, kteří poskytnou svůj souhlas. Mimochodem, na tom je také potřeba pracovat, protože máme-li se někdy dopracovat systému výměny elektronických chorobopisů, ten souhlas pacienta budeme potřebovat a bylo by fajn, aby byl k dispozici i např. pro účely registru léčiv, který se chystá pro elektronickou recepturu a měl by také velký dopad pro kvalitu poskytované péče a pro zabránění různých lékových nekompatibilit.

Dospěl jsem k závěru. Ještě jednou se omlouvám, že to bylo tak dlouhé. Závěrem chci zmínit jenom určitý politický dosah celého problému s registrem hrazených služeb. Snahy státu vlastnit a zpracovávat osobní data rostou. Mluvíme o registru sportovců, o případném větším otevření registru zbrojních průkazů, o registru bankovních účtů a již jsme schválili na této půdě elektronickou evidenci tržeb, která je vlastně také jedním obřím megaregistrem. Je proto potřeba mít stále na mysli, že naše ústava využívání takovýchto registrů, které opravdu můžeme nazvat velkým bratrem, nepreferuje, a pokud ano, tak opravdu jen z důvodu, kdy je potlačení práva na ochranu soukromí zcela nezbytné a je dokonale zdokladované. Musím znova konstatovat, že kdyby si kdokoli z pracovníků v oblasti organizace zdravotnictví podával k jakékoli rozvojové nebo vědecké agentuře projekt na vytvoření takovéhoto registru hrazených služeb, který by obsahoval deset milionů dat, musel by k tomu mít nejenom obecné cíle a sliby, že jich bude dosaženo, ale musel by k tomu mít přinejmenším pilotní projekt, přinejmenším dokladování algoritmů, jakými se budou ta data zpracovávat. A znovu opakuji, nic z toho předloženo kromě těch slibů nebylo.

A poslední věta na závěr. Nelze se divit, že klub TOP 09 a Starostů předložený návrh nemůže podpořit. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Hovorku.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem tady poměrně obsáhle zdůvodňoval, proč je ten návrh připraven špatně, jaké jsou hlavní důvody, proč není možné tento zákon přijmout, resp. proč je nutno ho zamítnout. Já se nyní pokusím stručně ty hlavní důvody shrnout.

Novela zákona o zdravotních službách, která má zprovoznit národní zdravotnický informační systém, je ve zřejmém rozporu s Ústavou České republiky, s Evropskou směrnicí č. 95/46/ES i se zákonem 365/2000 Sb., o informačních systémech ve veřejné správě. Konečná podoba vytvářené databáze není známa, a není tedy možno posoudit ochranu jednotlivých citlivých údajů. Nelze schválit prázdnou slupku a ponechat na ministerstvu a na Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku, aby si libovolné databáze stavěly a využívaly podle svého uvážení a bez dodržení pravidel pro informační systémy veřejné správy. Proto jsem předložil návrh na zamítnutí tohoto zákona.

Za prvé se zmíním o testu ústavnosti a odkazuji na stanovisko Parlamentního institutu, které jsem zde citoval v rámci druhého čtení. Novela zákona o zdravotních službách, tento sněmovní tisk 614, má propojit všechny stávající zdravotnické registry s dalšími, nově zaváděnými registry, a umožnit tak sběr citlivých dat ze zdravotní dokumentace. Všechny informace o všech občanech České republiky budou shromážděny v jednom jediném místě v Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku a mají být propojeny s rodnými čísly, sociální anamnézou a pracovním zařazením každého občana. Zákon musí jasně stanovit, pro jaké účely je možno sbírat informace a použít informace a současně musí obsahovat dostatečné záruky proti zneužití. Ze zákona ale není zřejmé, jak se bude posuzovat přiměřenost shromažďovaných dat podle Evropské směrnice č. 95/46/ES o ochraně fyzických osob ke stanovenému účelu. Není zřejmá konečná podoba databáze, a není možno proto posoudit, jak budou data chráněna.

České i evropské právo vyžaduje pro jakékoli zpracování dat dodržení principu, že účel každé vytvářené anabáze musí být přesně stanoven. K vytvoření databáze NZIS v souladu s ústavním právem je třeba přijmout parametry technické konkretizace ochrany dat. Jinak nemůže zákonodárce nijak posoudit, zda je zabezpečení dostatečné. Totéž platí pro posouzení přiměřenosti účelu.

Zákon tak umožňuje vytvoření jakéhokoliv Národního zdravotnického informačního systému, jeho jakékoliv podoby, a z toho důvodu je jeho znění určitým obcházením pravomocí zákonodárce, tedy nás poslanců a senátorů, zákonodárců, kteří jsou povinni ochranu osobních údajů jako základní lidské právo zaručit a upravit.

Důvod druhý. Návrh zákona, který má spustit Národní zdravotnický informační systém, není připraven v souladu se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Ministerstvo zdravotnictví je podle § 5 tohoto zákona o informačních systémech veřejné správy jako orgán veřejné správy povinno zajistit, aby vazby jimi spravovaného informačního systému na informační systémy jiného správce byly uskutečňovány prostřednictvím referenčního rozhraní s využitím datových prvků vyhlášených ministerstvem vedených v informačním systému o datových prvcích. Způsobilost informačního systému k realizaci těchto vazeb je povinno prokázat atestem. Zákon tedy předbíhá kroky, které měly být učiněny již dříve. Celá příprava datové struktury včetně připravovaných úřednických agend měla a musí být posouzena Ministerstvem vnitra.

Do NZIS musí být data o fyzických osobách ukládána zásadně s anonymními bezvýznamovými identifikátory, tzv. AIFO, které dovolují dostatečnou míru anonymity pro zpracování statistických dat a současně v oprávněných případech dovolují se přes základní registry doptat na konkrétní osobní údaje osoby, o které příslušný záznam je veden. Současně musí být občanům umožněno se dozvědět, kdo si informace o nich zjišťoval a z titulu jaké agendy, což je základní princip eGovernmentu uplatňovaný Ministerstvem vnitra ČR.

Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, zaručuje, že se občan dozví, kdo a za jakým účelem potřeboval jeho údaje. Ministerstvo zdravotnictví však nepostupovalo v připomínkovém řízení podle zmíněného zákona o informačních systémech veřejné správy, a proto novela obsahuje rodná čísla. Systém sběru dat v tomto rozsahu a v této struktuře by při řádném řízení ve smyslu dodržení pravidel zákona o informačních systémech nikdy nemohl projít připomínkovým řízením.

Pro srovnání uvádím příklad. Agendový systém VZP ČR byl na informační systém základních registrů - dále jen informační systém základních registrů - napojen v listopadu 2013 na základě zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a do března 2014 proběhlo postupné ztotožnění a aktualizace dat většiny pojištěnců VZP ČR. Dnes je 6 milionů pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny anonymně propojeno přes referenční rozhraní základních registrů. VZP je připravena tato data sdílet podle pravidel v agendách státní správy. V tomto režimu ale ÚZIS nepostupuje.

Ministerstvo zdravotnictví v argumentaci proti kritice poukazuje na prověřenou a dlouhodobou existenci zdravotnických registrů a již dřívější zakotvení NZISu v legislativě. Jednotlivé samostatné zdravotnické registry skutečně existují již delší dobu. Samotný pojem NZIS byl do legislativy vnesen formálně v roce 2001 jako reakce na existující registry veřejné správy. K propojení všech registrů mělo dojít teprve po roce 2011, ale tehdy zasáhl Ústavní soud a jeden z nově navrhovaných registrů zrušil. Fakticky však má ke zprovoznění databáze NZIS, jejíž výsledná podoba není zřejmá, a k propojení všech registrů s rodnými čísly a zdravotnickou dokumentací všech občanů dojít teprve po schválení novely zákona.

Ten třetí důvod jsou nezodpovězené dotazy. Já jsem panu ministrovi opakovaně ve druhém čtení položil několik otázek, stejně tak na interpelacích. Dostal jsem sice obsáhlou odpověď, ale ta neobsahovala konkrétní odpovědi na moje otázky:

Proč je nutno všechny citlivé údaje o psychických, urologických, sexuálních problémech, potratech, zkrátka o všem ve zdravotnické dokumentaci posílat do jednoho místa a jak tyto údaje pomohou řešit kvalitu, dostupnost, bezpečnost, optimalizaci péče a sítě poskytovatelů?

Kde je stanoveno, jaké bude postavení technického provozovatele systému, jeho zaměstnanců a s tím spojená ochrana citlivých dat?

Jak budou jednotlivá citlivá data zvlášť legislativně ochráněna před zneužitím?

Jak budou mít osoby povolující přístup do registrů stanovenu povinnost posuzovat proporcionalitu poskytovaných osobních údajů?

Jak bude mít každý pacient zajištěn přístup ke všem údajům, které mají být o něm zpracovávány?

Proč se zdravotnický informační systém neřídí stejnými přísnými pravidly jako jiné základní registry?

Proč se pro řízení ekonomiky nevyužívají existující data ze zdravotních pojišťoven?

Proč je nutno veškeré informace o zdravotním stavu, sociální a pracovní anamnéze spojovat výhradně s rodnými čísly?

Proč je nyní nutno rychle a překotně schválit vadný systém navrhovaný v tisku 614, propojit všechny databáze, a teprve potom připravit kvalitní zákon o NZIS?

Nemyslíte, že v případě NZIS musí být úplně stejný režim jako u jiných registrů podle zákona o informačním systému veřejné správy a že musí být oddělena agenda a správa dat?

Žádal jsem opakovaně o přímou odpověď na všechny položené otázky a současně o sdělení, jaká bude konečná podoba vytvářené databáze a kdo konkrétně z lidí pracujících na ÚZIS nebo pro ÚZIS pracuje současně pro komerční farmaceutický průzkum.

A ten čtvrtý důvod jsou pochybnosti o možném střetu zájmů. Dnes je velká část zaměstnanců ÚZIS zaměstnaná stále i na institutu IBA Masarykova univerzita. Zaměstnanci IBA, s. r. o., to je komerční společnost, která se zabývá vytěžováním dat a zpracováním dat pro farmaceutický průmysl, jsou současně zaměstnanci IBA Masarykovy univerzity. Někteří pracovali nebo i pracují pro ÚZIS. Existuje společné pracoviště ÚZIS a IBA Masarykovy univerzity v Brně. Lidé z těch tří organizací sedí ve společných prostorách, navzájem spolupracují, používají společnou počítačovou síť, stejná telefonní čísla i počítače. Je naprosto nejasné, jak jsou odměňováni. Jenom pro srovnání, pracoviště ÚZIS, Netroufalky, Kamenice, pracoviště IBA MU, Netroufalky, Kamenice, Poštovská, pracoviště IBA, s. r. o., Kamenice, Poštovská. Zaměstnanci ÚZIS zpracovávají data pro ÚZIS, IBA MU, IBA, s. r. o. a další.

To jsou hlavní důvody, které jsem uvedl proto, abych vás informoval a abyste měli dostatek podkladů pro to, jak se rozhodnete. V každém případě vám doporučuji tento návrh zákona zamítnout z výše uvedených důvodů. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím ještě pana poslance Svobodu, který je zatím posledním přihlášeným do rozpravy.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, nechci dnešní debatu zbytečně protahovat. Kolega Hovorka tady přednesl celou řadu důvodů, s kterými musím souhlasit. Já jsem se tím problémem zabýval velmi mnoho, protože na jednu stranu vím, že údaje o kvalitě zdravotnictví nemůžeme získat žádným jiným způsobem než kompletní analýzou všech léčených a vyšetřovaných případů. Ty údaje jsou nesmírně důležité, protože nám potom umožní konečně začít srovnávat nejenom cenu zdravotnictví a zdravotních služeb, ale také jeho cost efektivitu, to znamená kde a v kterých zařízeních je zdravotnictví financováno přiměřeně a kde jsou ty náklady příliš vysoké.

Na druhou stranu ale prolomení osobních individuálních údajů pacientů v podobě rodného čísla připojeného k těmto údajům považuju za zásadní, za velmi zásadní prolomení práv občanů, když to bude prováděno bez jejich souhlasu a když nemáme žádnou záruku o tom, jakým způsobem bude s těmi údaji pracováno. Já jsem se na to opakovaně ptal. Opakovaně jsem odpověď nedostal takovou, aby mě uspokojila. Poslední diskuse, kterou jsem měl s docentem Duškem, byla uzavřena tak, že všechny tyto věci se uzavřou v průběhu dvou tří let a že se vlastně přejde na problematikou, jakou bude mít eGovernment.

A to je problém, který mě nakonec donutil k tomu, abych tady z tohoto místa řekl, že nemůžeme jako ODS takovéto prolomení osobních údajů občanů podpořit. Nemůžeme podpořit něco, o čem nevíme, jak to bude fungovat, jak to bude zajištěno. A hlavně také ani nevíme, jaký je důvod tak velikého plošného shromažďování údajů. Čili to je jediná věc, kterou chci z tohoto pódia říci: my nemůžeme tento zákon podpořit, protože zásadním způsobem narušuje osobní integritu jednotlivců. (Velký hluk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dvě faktické poznámky. Nebo je to řádná? (Dotaz na poslance Vyzulu.) Řádná. Tak nejprve faktická poznámka pana poslance Brázdila a potom s řádnou pan poslanec Vyzula.

 

Poslanec Milan Brázdil: Pane předsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, na začátku, když jsem přišel do Sněmovny, jsem byl upozorněn, že žádné řečnění tady nezvrátí hlasování. Přesto budu naivní a pokusím se vás poprosit o to, abyste podpořili můj návrh v tom smyslu, aby zdravotnická záchranná služba nebyla do budoucna zneužívána pro ohledávání mrtvých. Prosím, je to technická věc. Zamyslete se, zda je cennější život, anebo to, že budeme někde ohledávat mrtvého člověka a přitom neposkytovat potřebnou přednemocniční neodkladnou péči. Tedy moc vás žádám, aby to nebylo politikum. Ono to je totiž o penězích. Současní hejtmani tohle nechtějí pochopit, protože pro ně finance vynaložené na nějakou soukromou koronerskou službu jsou prostě výdaje navíc, a proto to nechají, nebo chtějí nechat na záchrance. Moc vás prosím, podpořte to, aby záchranná služba nebyla zneužívána pro ohledání mrtvých. Tím nemyslím to, když jsme vyzváni a jedeme k pacientovi, který je v bezvědomí, to je ztráta životní funkce, a následně tam zjistím, že je mrtvý, tak ho ohledám. Ale v případě, že někde doma nebo v domově důchodců někdo umře, tak přece na to není potřeba výjezd záchranky.

Ještě jednou, moc vás prosím, zamyslete se. Není to politikum. Život je prostě cennější než smrt. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Pan poslanec Vyzula. (Hluk v sále neklesá.)

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, znovu žádám o klid. Prosím, abyste se usadili, abyste nediskutovali s ministry a dalšími a vyslechli zatím posledního přihlášeného do rozpravy.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedo. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Přece jenom jsem se rozhodl ke krátkému vystoupení, protože zatím tady kromě pana poslance Brázdila bylo řečeno vše jen proti této novele. Já bych ji chtěl trochu podpořit. Nejen trochu, ale i celou svou váhou.

Trošku mě překvapil názor pana docenta Hegera. Prostřednictvím pana předsedy bych mu chtěl vzkázat na jeho otázku, jaký je praktický dopad současných registrů. On si na to trošku sám nakonec odpověděl, ale nicméně bych mu rád ukázal dvě publikace. Víc jsem toho vzít nemohl. Ale toto je publikace. (Ukazuje zeleno-bílou knihu.) To je praktický dopad onkologického registru. To je kniha, která je složena z epidemiologických informací o všech nádorech v naší republice za roky 2008 a 2009. Pan docent říkal, že takové analýzy může provádět pojišťovna. Ano, může. Ale neprovedla a neprovádí. A nikdy... Nevěřím tomu, že by je někdy provedla. A tuto knihu, kdekoliv jsem v zahraničí, kdekoliv ve světě, mi všichni epidemiologové rvou z ruky. Je to už poslední exemplář. Nemohu ji prosím... Ale je to k nahlédnutí samozřejmě u mě k dispozici.

Druhá podobná kniha menšího rozsahu ukazuje jenom kolorektální karcinom. (Ukazuje modrou knihu.) Jak dobře víte, tak ve výskytu nádorů střeva a rekta jsme první na světě. První, prosím vás, na světě! Kdybychom neměli tato data, tak to nevíme, za prvé. Neví to ani ministerstvo. A nemůže potom podpořit screeningový program, který se úspěšně podařilo prosadit před několika lety. Ten screeningový program funguje. A věřím, že řada z vás nad padesát let, což je hodně z vás, dostává pravidelně, tedy teď vlastně už podruhé upomínku z VZP, abyste se dostavili na screeningový program. Takže to je důsledek, to je praktický důsledek toho, že registry fungují.

A bez rodných čísel, tak jak tady bylo opakovaně řečeno, že rodná čísla nepotřebujeme, bez rodných čísel bychom vůbec nemohli zjistit například to, že nádory střeva se více vyskytují třeba v Plzeňském kraji. Omlouvám se teď Plzeňskému kraji, ale to může evokovat další studie, hlavně epidemiologické, které by měly zjistit příčinu, proč je to zrovna v tom daném kraji.

Trochu mě mrzí názor pana poslance Hovorky, který říká, že návrh je připraven špatně. On velice dobře ví, jak moc se tomuto zákonu věnoval právě docent Dušek a Ministerstvo zdravotnictví vůbec a jak pečlivě ten zákon připravovali, jak diskutovali se všemi možnými partnery, ať to byl Úřad na ochranu osobních údajů, ať to byla legislativa napříč problematikou. (Hluk v sále.)

Ale závěrem bych vám chtěl ukázat dva takové registry, kterými hodně pomůžete, když je zredukujete, všem zdravotníkům. Trochu jsem o tom mluvil minule a připravil jsem si kardiologický registr a onkologický registr. Toto je ve zvětšené podobě, pochopitelně. (Ukazuje velkou tabulku.) Ale tento registr má osm stran. Sami vidíte, že tam je řada celá řada údajů, které musí zdravotníci vyplňovat. Pokud schválíme tuto novelu, tak budou muset dělat jenom 30 % z tohoto, co je zde uvedeno. 70 % jim ušetříme práce. U onkologického registru je to něco podobného. (Ukazuje další tabulku.) Ten formulář není tak rozsáhlý, má jenom tři strany. Ale prosím vás, pokud schválíme novelu, tak opět 70 % práce zdravotníkům ušetříme. Ušetříme práci lékařům, ale i zdravotním sestrám a oni se budou moci více věnovat svým pacientům.

Jinak si myslím, že všechno bylo dost řečeno. A na některé argumenty, které zde byly uvedeny, opravdu si myslím, že nemá cenu ani odpovídat, protože všichni máte zdravý rozum, a věřím, že to dopadne dobře.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Vidím zde dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Hovorka a potom pan poslanec Heger.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom pár poznámek k tomu, co zde řekl pan profesor Vyzula, vaším prostřednictvím, pane předsedo. (V sále je stálý hluk.)

Tady nikdo nezpochybňuje existující zdravotnické registry, které tady existují dlouhou dobu, ale v podstatě s tím není žádný problém. To, co je problém, že ten současný systém ty registry propojuje do jednoho centrálního místa, spojuje vlastně s údaji z dokumentace a s rodnými čísly.

Pokud je pravda, že tento zákon má pracovat v režimu eGovernmentu, tzn. podle systému -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně a kolegové, já vás znovu prosím o klid.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Podle informačního systému veřejné správy, tak prostě musí být ta data zásadně anonymizována a musí být možnost se na konkrétního člověka, tzn. na jeho rodné číslo, dotázat přes registry veřejné správě. Ale nemůže to být tak, že se budou vkládat všechny údaje s rodným číslem. To odporuje principům eGovernmentu, to odporuje principům informačních systémů veřejné správy. A pokud vím, tak Ministerstvo zdravotnictví se svými registry není ve výjimkách informačních systémů registru veřejné správy. Takže toto je třeba si uvědomit a takto musí ministerstvo postupovat. Nemůže postupovat jinak, než stanoví zákon o informačním systému veřejné správy.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Heger.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já si vaším prostřednictvím dovolím reagovat na příspěvek pana poslance a předsedy zdravotního výboru Vyzuly. Velmi oceňuji kultivovanost té diskuse a věcnost a opravdu jsem chtěl jenom věcně zdůraznit, že celá má filipika proti tomu registru hrazených služeb se týká jenom tohoto registru. Já jsem se naopak snažil pochválit klinické registry Velmi dobře znám z dřívějších let, kdy jsem měl možnost se s tím registrem do hloubky seznámit, registr kardiochirurgických výkonů, který je dokonalou zpětnou vazbou pro to, co medicína dělá. Je postaven na poměrně složité metodice, takže ho nelze zavést pro celou medicínu, ale kdybychom měli pro všeobecnou chirurgii tak dokonalou zpětnou vazbu až na jediného jednotlivého chirurga, jaké má výsledky a jaké má komplikace, řídilo by se zdravotnictví podstatně lépe než dnes.

A poslední, co jsem k tomu chtěl říct, že podobně jako u toho registru onkologického, u toho registru kardiochirurgického - je do něj potřeba vkládat data, která nejsou vykazována zdravotním pojišťovnám. U kardiochirurgického registru to jsou údaje typu, jestli pacient přichází akutně, jestli přichází chronicky, jestli je obézní, jakou měl anamnézu rodinnou. Tato data pojišťovna nemá, a bohužel zdravotníky této práce nikdo nezbaví, a proto ty registry budou vždycky omezené a nikdy nebudou univerzální tak jako registr hrazených služeb. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Žádné další přihlášky do rozpravy nevidím, proto ji končím. Zeptám se na závěrečná slova. Pan ministr, prosím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než se dostanu k tomu závěrečnému slovu a vyjádření k pozměňovacím návrhům, které jsem si připravil, tak nemohu nezareagovat na proběhlou rozpravu, která, přiznám se, byla pro mě velmi překvapivá.

Já tedy prostřednictvím pana předsedajícího musím zareagovat především na pana docenta Hegera, protože neuplynulo příliš mnoho času od projednávání ve výborech a já si tedy ještě pamatuji jeho stanoviska k tomu zákonu, kdy ho chválil, že je to krok dobrým směrem, a kdy v podstatě sdílel s předkladateli návrhu všechny argumenty, proč to zavést. Najednou jsme se dnes dozvěděli, že se ozývá kritika v médiích, ten zákon byl, tuším, označen jako velký bratr, a řekl nám vlastně, že to, co říkal ještě před několika týdny ve výboru, už neplatí a že k tomu zákonu má zásadní výhrady. Ale rozumím tomu, i možná si říkejme ty věci na rovinu, je to nějaké politické rozhodnutí jednotlivých politických klubů a vidím, že i tady platí to staré: lépe je mýliti se se stranou než mít pravdu proti straně.

Já bych si ještě dovolil zareagovat na jeden návrh, který v jeho řeči zazněl, že by se nejprve měl udělat pilotní projekt na sdílení dat pojišťoven a nemocnic. Tak já tady chci připomenout, že pilotní projekt sdílení dat pojišťoven a nemocnic již proběhl v době ministrování pana docenta Hegera na základě grantů Ministerstva zdravotnictví a pan Heger za něj udělil panu docentu Duškovi cenu ministra.

Tím se dostanu, prosím pěkně, k vyjádření se možná i k pozměňovacím návrhům, které tady zazněly. Já bych chtěl jenom říct, že mezi pozměňovací návrhy, které podporuji, náleží návrh výboru pro zdravotnictví A1 až A3 upřesňující úpravu provádění pitev, pak návrh pana poslance Brázdila C1 zakotvující povinnost zasílat stejnopis rozhodnutí o udělení poskytování zdravotních služeb rovněž příslušné profesní komoře a též pozměňovací návrhy uplatněné panem poslancem Antonínem D1 Až D3, jimiž se upřesňuje zákonné vymezení nově zřízeného NZISu. Bohužel nemohu podpořit návrh paní poslankyně Pastuchové, která navrhuje jako mezi národní zdravotní registry zařadit další dva, a to Národní registr přednemocničních náhlých zástav oběhu a Národní registr nemocničních náhlých zástav oběhu. Důvodem, bohužel, mé nepodpory je, že navrhované registry jsou s ohledem na jejich obsah i účel podle mého názoru nesystémové, neboť jsou zaměřeny pouze na vybranou oblast zdravotnických služeb a je v nich kazuisticky řešen konkrétní problém.

Dále nepodporuji návrh pana poslance Brázdila C2, jehož cílem je upřesnit ustanovení upravující tzv. nedobrovolnou hospitalizaci. Navrženou úpravu nepovažuji za koncepční a dostatečně uváženou, zejména pokud jde o jejich vztah k mezinárodním úmluvám o lidských právech, jimiž jsme vázáni, a zároveň chci uvést, že tuto problematiku hodlá Ministerstvo zdravotnictví řešit v letos připravované novele zákona o zdravotních službách. Rovněž nepodporuji návrhy pana poslance Brázdila C3 a C4, které směřují k úpravě § 84, ve kterém je stanoveno, že prohlídky těl zemřelých v případě, kdy k úmrtí došlo při poskytování přednemocniční neodkladné péče, provádí poskytovatel zdravotní záchranné služby.

Zároveň bych rád zdůraznil, že Ministerstvo zdravotnictví hodlá i nadále ve vztahu k národnímu zdravotnímu informačnímu systému postupovat maximálně otevřeně. Na NZIS je zřizována dozorující etická rada, která bude kontrolovat všechny kroky při vývoji informačních systémů, jejich zabezpečení a také analýzy dat. Účast v této radě již přislíbili zástupci zdravotních výborů obou komor Parlamentu České republiky, odborní zástupci Úřadu na ochranu osobních údajů i eGovernmentu. Kontrola NZIS tak bude zcela transparentní a nebude pouze záležitostí Ministerstva zdravotnictví.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za pozornost a pevně věřím, že vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o zdravotních službách, při hlasování podpoříte, neboť se jedná o jeden ze základních kamenů změn v českém zdravotnictví.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje závěrečné slovo. Je tomu tak.

 

Poslanec Pavel Antonín: Já bych se asi už závěrečného slova vzdal, protože většina faktů tady padla a jednotlivé pozměňovací návrhy shrnul pan ministr, takže pak bych vám jenom přečetl usnesení zdravotního výboru a navrhl systém hlasování.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, tak v tom případě vám prosím, abyste se ještě posadil, s přednostním právem chce vystoupit pan předseda klubu TOP 09.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych se ohradil proti způsobu vystoupení pana ministra. Už několikrát jsme tady říkali, že jestliže se chce vymezit vůči komukoliv ze Sněmovny, není fér k tomu použít až závěrečné slovo, protože dotyčný už nemá šanci se bránit. Skutečně to není férové jednání. Jenom musím říct, že příprava jakéhokoliv zákona na ministerstvu je jedna věc a druhá věc je, v jaké podobě a s jakým přístupem přijde do Sněmovny a jak ho schvalujeme. To, co jste dnes přinesl vy, co projednáváme, je nejenom velký bratr, to je odpudivý bratr. Skutečně jdete do nejintimnějších věcí každé jedné osoby, a dokonce jí nechcete dát pokoj ani po smrti.

Nezlobte se na mě, my nebudeme hlasovat pro tento zákon. Když tady uklidňujete, že se data nemohou dostat ven, z celého světa je zřejmé, že není otázka, zda se dostanou, ale kdy se dostanou ven a budou tato data zneužita. Takže vaše závěrečné slovo nepovažuji za relevantní.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: V tom případě požádám pana zpravodaje, aby se vrátil za mikrofon a navrhl nám postup hlasování.

 

Poslanec Pavel Antonín: Výbor pro zdravotnictví se na své 30. schůzi ze dne 17. února 2016 usnesl jako garanční výbor a po projednání návrhu zákona po druhém čtení doporučuje Poslanecké sněmovně hlasovat ve třetím čtení o návrzích podaných k návrhu zákona, sněmovní tisk 614, v následujícím pořadí.

Nejdříve se bude hlasovat o návrhu na zamítnutí zákona podaném kolegou Hovorkou, potom návrhy pod bodem A1 až A3 společně jedním hlasováním. Návrh B. Návrh C1, návrh C2, návrh C4 - pokud bude přijat, je nehlasovatelný návrh C3. Návrh C3, pokud nebude přijat návrh C4. Návrhy D1 až D3 společně jedním hlasováním a potom hlasovat o návrhu zákona jako celku.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Zeptám se, zda někdo chce vystoupit s jiným návrhem procedury. Je to relativně jednoduchá procedura, takže asi není potřeba o ní hlasovat, pokud není námitek. Není tomu tak.

 

V tom případě nejprve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Zeptám se na stanoviska. Pan zpravodaj? (Negativní.) Pan ministr? (Negativní.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování má pořadové číslo 192. Přihlášeno je 182, pro 38, proti 132. Tento návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji, další návrh.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále hlasovat o bodech A1 až A3, což je o provádění pitev, o kterých budeme hlasovat dohromady.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Stanovisko? (Zpravodaj doporučuje.) Pan ministr? (Kladné.) Dvakrát kladné. Ještě vás odhlásím. Prosím o novou registraci.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 196. Přihlášeno je 175, pro 167, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další prosím.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále o bodu B kolegyně Pastuchové. Stanovisko nedoporučující.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Negativní.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 197. Přihlášeno je 177, pro 31, proti 128. Návrh nebyl přijat. Další prosím.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále bod C1 kolegy Brázdila o profesních organizacích. Stanovisko doporučující.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Stanovisko kladné.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 198. Přihlášeno je 177, pro 138, proti 32. Tento návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále o bodu C2 kolegy Brázdila o hospitalizacích. Nedoporučuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Negativní.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 199. Přihlášeno je 178, pro 64, proti 87. Návrh nebyl přijat. Dále.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále bod C4 kolegy Brázdila o záchranných službách.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Stanovisko? (Zpravodaj nedoporučuje.) Pan ministr? (Negativní.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 200. Přihlášeno je 179, pro 43, proti 112. Návrh nebyl přijat. Dále.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále bod C3, což je alternativa k bodu C4 kolegy Brázdila.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Stanovisko? (Zpravodaj nedoporučuje.) Pan ministr? (Negativní.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 201. Přihlášeno je 179, pro 40, proti 110. Návrh nebyl přijat. Další prosím.

 

Poslanec Pavel Antonín: Dále jsou to body D1 až D3 dohromady. Stanovisko doporučující.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Stanovisko kladné.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování má pořadové číslo 202. Přihlášeno je 179, pro 168, proti 1. Tento návrh byl přijat.

 

Mám za to, pane zpravodaji, že jsme hlasovali o všech pozměňovacích návrzích a jediné, co nám zbývá, je hlasování o zákonu jako celku. Je tomu tak? (Zpravodaj: Je to tak.)

 

V tom případě přečtu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 614, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Prosím o stanoviska? (Zpravodaj doporučuje. Ministr má stanovisko kladné.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 203. Přihlášeno je 179, pro 140, proti 35. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme s návrhem zákona vyslovili souhlas.

 

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Končím bod 158.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dříve než budeme pokračovat dle schváleného programu, dovolte mi načíst omluvy. Z dnešního jednání se z důvodů zdravotních omlouvá pan poslanec Kučera. Z dnešního jednání mezi 18. a 19. hodinou se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Vozka. Z dnešního dopoledního jednání se ze zdravotních důvodů omlouvá paní poslankyně Strnadlová. A z odpoledního jednání se omlouvá pan ministr - nemůžu to z toho přečíst, ale předpokládám, že asi pan ministr zdravotnictví z dnešního odpoledního jednání.

 

Nyní tedy budeme pokračovat dalším bodem a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.