(9.40 hodin)
(pokračuje Heger)
Hypoteticky si to opravdu lze představit. V takové situaci by potom jednoznačně platilo nebo stačilo provádět veškeré analýzy pouze v jedné databázi této pojišťovny. Lze tedy předpokládat, že i první pilotní studie o nezbytnosti využití osobních dat, které by měl Ústav pro zdravotnické informace a statistiku provést, by se mohly odehrávat pouze s pomocí vybraného statisticky reprezentovaného vzorku pacientů VZP, nebo jiné zdravotní pojišťovny, to je jedno, která by tato data s rodnými čísly zpracovala podle požadavků ústavu a ústav by poté ve svých dalších analýzách pokračoval jen nad daty bez přímé identifikace pacienta a propojoval je s ekonomickými a jinými údaji z dalších svých zdrojů.
A mimochodem, jako hlavní důvod vytváření totální databáze hrazených zdravotních služeb, jak už jsem zmínil, byla uváděna náprava chybného nastavení cen jednotlivých diagnostických skupin systému DRG, systému platby za diagnózu. Na toto nastavení jsou potřeba dva zdroje dat. Prvním zdrojem mají být ta data ze zdravotních pojišťoven, která jsou nemocnicemi vykazována individuálně, vždy za jednoho pacienta z jedné hospitalizační procedury. Tudíž v této fázi není vůbec potřeba žádné spojování několika návštěv u různých poskytovatelů a vše se odehrává jednorázově, za jednoho pacienta, za jednoho poskytovatele. Jinými slovy, ještě jednou - žádné rodné číslo v tomto případě není potřeba.
Druhým zdrojem dat bude pro ÚZIS, a Ústav pro zdravotní informace a statistiku to sděloval několikrát, druhým zdrojem bude soubor ekonomických dat jednotlivých nemocnic, které si ústav připravuje, a tato data budou reprezentovat průměrné náklady na jednu DRG skupinu v definovaném období, přičemž toto období počet příslušných pacientů se stejnou diagnostickou skupinou bude korespondovat s údaji pojišťovny od stejné nemocnice za stejné období. Tedy ani zde není individuální rodné číslo pro další zpracování zapotřebí. Dokonce kdyby zde pro párování nemocničních a pojišťovenských dat rodné číslo muselo pro analýzu být, nebylo by to legální, a to ani při daném novelizačním návrhu ministerstva, který před sebou máme. Nemocnice dokonce ani dnes ani podle návrhu žádná rodná čísla příslušných pacientů pro ministerstvo nebo pro registr hrazených služeb poskytovat prostě nesmí.
Z uvedených argumentů vyplývá, že by bylo lepší, kdyby byly navrhované změny zákona schváleny jen v rozsahu úprav klinických registrů, a nikoliv pro nově zaváděnou obří databázi zdravotních služeb.
Z dosavadních vyjádření Ministerstva zdravotnictví je zřejmé, že do dvou let bude zákon stejně potřeba ještě dále měnit, a nic by proto nebránilo, aby ÚZIS v tomto mezidobí intenzivně pracoval na datech ze zdravotních pojišťoven a z nemocnic, která si připravuje, a postupně předložil konkrétnější argumenty o nezbytnosti pracovat s vlastními, z pojišťoven převedenými individuálními daty a s celou populací pacientů, anebo např. jen s daty pacientů, kteří poskytnou svůj souhlas. Mimochodem, na tom je také potřeba pracovat, protože máme-li se někdy dopracovat systému výměny elektronických chorobopisů, ten souhlas pacienta budeme potřebovat a bylo by fajn, aby byl k dispozici i např. pro účely registru léčiv, který se chystá pro elektronickou recepturu a měl by také velký dopad pro kvalitu poskytované péče a pro zabránění různých lékových nekompatibilit.
Dospěl jsem k závěru. Ještě jednou se omlouvám, že to bylo tak dlouhé. Závěrem chci zmínit jenom určitý politický dosah celého problému s registrem hrazených služeb. Snahy státu vlastnit a zpracovávat osobní data rostou. Mluvíme o registru sportovců, o případném větším otevření registru zbrojních průkazů, o registru bankovních účtů a již jsme schválili na této půdě elektronickou evidenci tržeb, která je vlastně také jedním obřím megaregistrem. Je proto potřeba mít stále na mysli, že naše ústava využívání takovýchto registrů, které opravdu můžeme nazvat velkým bratrem, nepreferuje, a pokud ano, tak opravdu jen z důvodu, kdy je potlačení práva na ochranu soukromí zcela nezbytné a je dokonale zdokladované. Musím znova konstatovat, že kdyby si kdokoli z pracovníků v oblasti organizace zdravotnictví podával k jakékoli rozvojové nebo vědecké agentuře projekt na vytvoření takovéhoto registru hrazených služeb, který by obsahoval deset milionů dat, musel by k tomu mít nejenom obecné cíle a sliby, že jich bude dosaženo, ale musel by k tomu mít přinejmenším pilotní projekt, přinejmenším dokladování algoritmů, jakými se budou ta data zpracovávat. A znovu opakuji, nic z toho předloženo kromě těch slibů nebylo.
A poslední věta na závěr. Nelze se divit, že klub TOP 09 a Starostů předložený návrh nemůže podpořit. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Hovorku.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem tady poměrně obsáhle zdůvodňoval, proč je ten návrh připraven špatně, jaké jsou hlavní důvody, proč není možné tento zákon přijmout, resp. proč je nutno ho zamítnout. Já se nyní pokusím stručně ty hlavní důvody shrnout.
Novela zákona o zdravotních službách, která má zprovoznit národní zdravotnický informační systém, je ve zřejmém rozporu s Ústavou České republiky, s Evropskou směrnicí č. 95/46/ES i se zákonem 365/2000 Sb., o informačních systémech ve veřejné správě. Konečná podoba vytvářené databáze není známa, a není tedy možno posoudit ochranu jednotlivých citlivých údajů. Nelze schválit prázdnou slupku a ponechat na ministerstvu a na Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku, aby si libovolné databáze stavěly a využívaly podle svého uvážení a bez dodržení pravidel pro informační systémy veřejné správy. Proto jsem předložil návrh na zamítnutí tohoto zákona.
Za prvé se zmíním o testu ústavnosti a odkazuji na stanovisko Parlamentního institutu, které jsem zde citoval v rámci druhého čtení. Novela zákona o zdravotních službách, tento sněmovní tisk 614, má propojit všechny stávající zdravotnické registry s dalšími, nově zaváděnými registry, a umožnit tak sběr citlivých dat ze zdravotní dokumentace. Všechny informace o všech občanech České republiky budou shromážděny v jednom jediném místě v Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku a mají být propojeny s rodnými čísly, sociální anamnézou a pracovním zařazením každého občana. Zákon musí jasně stanovit, pro jaké účely je možno sbírat informace a použít informace a současně musí obsahovat dostatečné záruky proti zneužití. Ze zákona ale není zřejmé, jak se bude posuzovat přiměřenost shromažďovaných dat podle Evropské směrnice č. 95/46/ES o ochraně fyzických osob ke stanovenému účelu. Není zřejmá konečná podoba databáze, a není možno proto posoudit, jak budou data chráněna. ***