Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích,
o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 450/5/ - vrácený Senátem

Senát navrhl zákon s pozměňovacím návrhem. Jeho usnesení vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 450/6. Vítám mezi námi senátora Jiřího Čunka a prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženému pozměňovacímu návrhu vyjádřil pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor. Prosím, pane navrhovateli, máte slovo.

 

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane senátore, snažil jsem se více jak rok o to, aby se dostalo na Elišku Přemyslovnu, aby měla významný den, a dneska je to poslední možnost, jak toho dosáhnout.

Máme tady pozměňovací návrh, který přišel ze Senátu, s kterým se absolutně ztotožňuji. Už v původním znění totiž mělo jít o Den Elišky Přemyslovny a Karla IV., tedy den matky a syna, den ženy a oddaného potomka, který splnil po smrti své matky její sen, aby Království české nezaniklo, a naopak stalo se tak historicky významným. A to se taky stalo.

Tento můj návrh si osvojil senátní výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a jednohlasně jej podpořil a předložil plénu Senátu, kde 46 z 59 přítomných senátorů hlasovalo pro Elišku. Tento návrh v obráceném znění prošel také dvakrát sněmovním garančním výborem pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu, nicméně ve třetím čtení Sněmovnou Eliška nakonec z názvu byla vyčleněna.

Možná se vám některým může nyní zdát Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny jako banální změna, ale není tomu tak. Pokusím se vám stručně vysvětlit proč, s vědomím, že v tomto krátkém projevu nemohu předložit všechny její zásluhy o českou státnost.

Byla to právě Eliška Přemyslovna, výjimečná žena a první Češka jako česká královna, která svého syna Karla osudově ovlivnila svým vzorem. Eliška stála v naprostém popředí takřka veškeré synovy motivace, a to jak pro výběr Čech jakožto klíčového území království, tak i pro výběr kultury, k níž se hlásil. Byla to Eliška Přemyslovna, která pěstovala přemyslovskou historii a tradici Českého království zděděnou po svém dědovi Přemyslu II. Otakarovi. Karel IV. byl Čechem, ale po kom? Samozřejmě že po Elišce. To Eliška byla po celý život královou hlavní inspirací nejen pro výstavbu skvostné Prahy, ale pravděpodobně také pro výstavbu katedrály svatého Víta a pro realizaci dalších architektonických skvostů, které jsou nosným pilířem hrdé české státnosti. Toto svědectví pro nás zaznamenali soudobí kronikáři, jako byli autor Kroniky zbraslavské Petr Žitavský, kronikář Karla IV. Jan Marignola, kronikář Beneš Krabice z Weitmile, autor Kroniky české Václav Hájek z Libočan či texty Přibíka Pulkavy z Radenína.

Ovšem stalo se to, že František Palacký, náš přední historik, na tyto autory nedbal a Elišku popsal jinak než její současníci. Dnes se tento názor podstatně změnil a spousta autorů, kteří psali poslední roky o Elišce Přemyslovně, tento názor Františka Palackého předělali. Jedná se o Kláru Benešovskou, Boženu Kopičkovou, Zuzanu Všetečkovou, Petra Kubína, Jiřího Spěváčka, Jaroslavu Černou a další.

Velmi vás proto prosím, pokusme se opravit chybu, jež se myslím stala ve Sněmovně nepochopením, a vraťme čas této novely k původnímu záměru tím, že podpoříme senátní návrh. Náš národ v této uspěchané době potřebuje vzory. A právě takovým vzorem byla a je česká a polská královna Eliška, poslední z rodu Přemyslovců. Nesla v srdci a krvi odkaz svých vladařů, svého děda krále Přemysla II. Otakara, svého otce krále Václava II. a nikdy se nezpronevěřila jejich velkým cílům. Dost možná by se bez jejího vzoru, kterým Karla hluboce ovlivnila, vyvíjela i naše historie naprosto jinak, v neprospěch českého národa. Eliška svým sňatkem a svými činy dokázala více než ostatní vladaři mečem a bojem. Přála si službu Bohu, musela se ale obětovat své zemi a českému lidu. Poděkujme jí proto za to. Dlužíme jí to. Jak? Změňme název významného dne na Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny tak, jak navrhuje Senát. V českém kalendáři nemá žádná žena významný den. Tímto bychom mohli splatit dluh našim ženám.

Děkuji vám za pozornost a prosím o podpoření senátního návrhu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Sylorovi. Chce se k předloženému pozměňovacímu návrhu Senátu vyjádřit zpravodaj garančního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec František Vácha? Není tomu tak. Otvírám tedy rozpravu. V rozpravě jako první vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, poslankyně, poslanci, myslím, že pan poslanec Andrle řekl vše, co bylo v důvodové zprávě.

Já nad to podotknu jenom to, že Senát přijal tuto novelu, tuto změnu, proto, že si uvědomuje, jaký význam právě v dnešní době mají symboly, mají symboly naší české státnosti a jaký význam v dnešní době má kontinuita, kterou bohužel mnozí mladí lidé neznají tak jako my. Z toho důvodu při vědomí velikosti Karla IV. chceme, aby za ním při tomto významném dni figurovala i jeho matka. A tak jak bylo tady řečeno, je k tomu mnoho historických podkladů. Byla to zřejmě právě ona, která ho motivovala k tomu, proč právě Čechy měly být blízké jeho srdci. Myslím, že pro to nemůžeme udělat nic víc v tuto chvíli než podpořit tuto změnu a učinit významným dnem s názvem Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu senátorovi Čunkovi. Prvním řádným přihlášeným do rozpravy je taktéž pan navrhovatel, jestli se hlásí ještě jednou. Ne, není tomu tak. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, minulý týden jsem obdržel od iniciátora novely zákona o státních svátcích text, jehož autorkou je doktorka Michaela Košťálová. Tato osoba se zabývá tak trochu uměním přelomu 19. a 20. století a hlavně životopisy významných žen rovněž z přelomu 19. a 20. století. Z její publikační činnosti připomenu například knihy Hlášky herců první republiky, Naďa Konvalinková, Ivana Zemanová, což je jakési zamyšlení autorky nad osobností současné první dámy České republiky, a samozřejmě vydala i některé další publikace. Ale Eliškou Přemyslovnou se nikdy nezabývala.

Víte, v tom textu, o kterém jsem mluvil, jsou pozoruhodné myšlenky. Mimo jiné se tam říká: Byla to právě Eliška Přemyslovna, která jako jediná svého syna Václava, později Karla IV., tolik inspirovala k zájmu a lásce k české tradici, historii, českému jazyku a království." Jaká je pravda? Na počátku 20. let se Jan Lucemburský se svou chotí de facto rozešel a Eliška Přemyslovna tak přišla o veškerý politický vliv v zemi a nikdy jej již nenabyla. Nelze opomenout ani skutečnost, že jí v tvrdé reakci na politické intriky manžel Jan Lucemburský odebral již v roce 1319 na celý život tříletého - tříletého! - Václava, tedy pozdějšího Karla IV.

Dámy a pánové, ve zmíněném textu jsou ještě další pozoruhodné myšlenky. Tak alespoň ještě dvě. Ano, říká se tady, že Eliška se pro Čechy - teď pozor - obětovala... pro které nakonec položila i vlastní život, když předčasně v 38 letech zemřela na tuberkulózu. Já to snad ani nebudu komentovat, ale položila tedy skutečně život za vlast? Jestli to můžu takto vůbec formulovat?

A samozřejmě jsou tady i jiné myšlenky, kdy se říká: "Bez Elišky Přemyslovny by se Karel IV. nejen nikdy nenarodil, ale současně by bez jejího vzoru ani nikdy nebyl tím, kým se stal." Před chvílí jsem připomněl - od tří let ho neviděla. A kdyby tam náhodou autorka napsala, že matka je vždycky jistá, otec nejistý, tak by mě to vůbec nepřekvapilo. Takovou úroveň má tento posudek.

No ano, jistě, já jsem už starší a studoval jsem skutečné kapacity, které se zabývaly a hlavně uměly řemeslo a rozuměly způsobu, jak zkoumat příslušnou pramennou základnu. Jedním z nich byl Jiří Spěváček, možná jste také někde narazili na jeho knihu Karel IV.: Život a dílo, a ten říká: Eliška se řídila v rozhodování i jednání takřka vždycky ukvapenými emocemi, které ji zpravidla zamezily cestu k střízlivému úsudku, a měla negativní vliv na svého o několik let mladšího manžela.

A další odborník, ale říkám, mých studijních let, Josef Šusta přímo popisoval Elišku Přemyslovnu a říká tady: Eliška, podle mě měla před očima zděděný závazek zachování silné panovnické moci, ale zároveň jednala srdcem, které patrně více umělo nenáviděti než milovati. Šusta vnímal i její příklon k spirituálnímu životu a donace pro náboženské instituce jako kompenzaci pro ztroskotání jejích politických ambicí.

Ano, kdokoliv z vás mi může říct: ale to jsou tedy starší odborníci, ti snad byli překonáni. Takovou odbornicí je profesorka Charvátová. Nepochybně i iniciátoři posuzované předlohy ji znají a respektují. A co říká profesorka Charvátová v současnosti? Manželství Jana Lucemburského a jeho choti nebylo příliš šťastné. Ctižádostivá Eliška od počátku zasahovala do politiky svého mladšího a poměrů v Čechách neznalého manžela. Ve snaze o prosazení silné panovnické vlády jej opakovaně vehnala do bojů se šlechtou. Její snaha navázat na Přemyslovu politiku však ve změněných poměrech neměla naději na úspěch. Přílišné ambice spolu s nedostatkem diplomatického talentu vedly k tomu, že se postupem let dostala do politické izolace. Odvrátil se od ní i král, který se začal obávat, že by jej mohla chtít sesadit z trůnu. Proto v roce 1319 Elišce chlapce odňal a po několika letech ho odeslal do Francie na dvůr své sestry, francouzské královny Marie. Na počátku 20. let se Jan Lucemburský se svou chotí de facto rozešel. Přemyslovna tak přišla o veškerý politický vliv v zemi a nikdy jej již nenabyla.

Když budete mít se mnou trpělivost, dovolím si ještě něco málo ocitovat z prací profesorky Charvátové. Říká: "Život nepříliš radostný," a mluví tedy o Elišce, "ale také ne výjimečně hodný napodobení, život ctižádostivé ženy, která si své problémy, minimálně zčásti, působila sama. Proč tedy zůstává Eliška Přemyslovna tak známou? Odpověď můžeme hledat ve dvou rovinách. První je Zbraslavská kronika napsaná za jejího života, možná i na její popud a jednoznačně v její prospěch. Hlavní autor kroniky Petr Žitavský byl nejen velkým Eliščiným obdivovatelem." A pak pokračuje: "Literární talent Petra Žitavského spolu s upřímným citem, který ke královně choval, vytvořily fikci, jež přežila staletí. Teprve v posledních desetiletích na to kladl důraz. Teprve v posledních desetiletích začali historici tento obraz zpochybňovat a pomalu, krůček po krůčku, hledají v tomto skvěle sepsaném díle reálnou podobu všech zúčastněných včetně mladší královské dcery a později české královny Elišky."

Dámy a pánové, to jsou fakta, která mě vedou k tomu, že senátní návrh rozhodně nemohu - nemohu - podpořit. Budu se znovu upínat na návrh, který zde přednesl kolega Bendl a který jste ve své naprosté většině podpořili i vy. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl, po něm pan ministr Daniel Herman. Prosím pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo pane předsedající. Pane premiére, kolegyně a kolegové, dovolte i mně říct pár slov k tomuto návrhu zákona. K návrhu zákona, se kterým původně vláda vyslovila nesouhlas. Možná si i byla vědoma toho, že České republika má jiné problémy než se zabývat hodiny a hodiny řešením problému, jaké názvy a jaké státní svátky máme v České republice mít, jak se mají jmenovat a podobně. Nebo dokonce kdy máme mít ve státní svátky otevřeno, což je také vlastně návrh Senátu, který jsme tady řešili - regulaci otevírací doby. Myslím si, že Poslanecká sněmovna se má zabývat důležitějšími věcmi.

Ale Senát nám tento návrh poslal zpátky, což já si v tuhle chvíli nemyslím, že to bylo od nich moudré rozhodnutí. Kdyby se věnovali studii toho, co se před těmi sedmi sty lety stalo a jak to v minulosti i v současnosti historici popisují, možná by více souhlasili s tím, že by Eliška Přemyslovna, byť byla významnou ženou, vedle Karla IV. v tom kalendáři být nemusela.

Já s panem kolegou Grebeníčkem asi nebudu souhlasit v interpretaci sto let, možná sedmdesát let či šedesát let starých historicky doložených dob. Tam se asi možná neshodneme. Ale musím říct, že jsem také některé ty spisovatele a historiky, které jmenoval, přečetl, a dodal bych třeba například opravdu unikátní Toulky českou minulostí, které natočil Český rozhlas 2, kde také popisují dobu Karla IV. a samozřejmě i Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu a zejména také spor Elišky Přemyslovny a její nevlastní matky Elišky Rejčky, kde se právě projevovala Elišky Přemyslovny silná ambicióznost, o které se zmiňuje opravdu velká spousta historiků. A ti často také zmiňují i velmi přátelský až obdivný vztah ze strany kronikáře Petra Žitavského směrem k Elišce Přemyslovně.

A zejména současní historici trochu poopravují některá tvrzení z minulosti právě proto, že tu Kroniku břeclavskou tehdy psal Petr Žitavský, její současník a velký obdivovatel, což určitě nelze přičíst něčemu zlému nebo ho za to odsuzovat, každý má na to právo, ale myslím si, že s odstupem času bychom se měli historii pokoušet číst maximálně objektivně. Eliška Přemyslovna zcela zjevně do toho svého vládnutí, kdy tu byla českou královnou a kdy Jan Lucemburský se věnoval evropským záležitostem jako významný evropský diplomat, ve své době vstupovala do politiky právě často vedena emocemi, rychleji možná mluvila než přemýšlela, často byla u řady sporů českého panstva tehdejšího a zejména konflikt s Jindřichem z Lipé, tehdy velmi významným šlechticem, přispěl hodně k tomu, že nakonec došlo k té velké roztržce mezi Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou. Jan Lucemburský jí tehdy odebral děti a od té doby, tak jak zde bylo řečeno, se vlastně Václav nebo později Karel IV. se svou matkou nesetkal.

Já se také přimlouvám za to, aby Poslanecká sněmovna ponechala v kalendáři jako významný den Den Karla IV. A musím říct, že naprosto rozumím panu kolegovi, když jako člen Sdružení přátel Přemyslovců - jestli to říkám špatně, omlouvám se - by chtěl, aby nějaký Přemyslovec v českém kalendáři byl. Možná by stálo za to se podívat na historii prvního českého krále či některých dalších významných Přemyslovců, ale Elišku Přemyslovnu bych nedoporučoval. Čímž nechci, aby to bylo známkou něčeho špatného, nicméně myslím, že zůstane-li tam sám Karel IV., bude i do budoucna každému, kdo se o historii zajímá, jasné, kdo byl její otec a kdo byla jeho matka. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Nyní s přednostním právem pan ministr Daniel Herman, po něm s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, musím říci, že mě těší, že zde máme takový zájem o naši historii, o naše dějiny. Jsme v roce 700. výročí narození císaře a krále Karla IV. a je to jeden z nemnoha dnů, který dokonce UNESCO vyhlásilo za světový den hodný pozornosti. Máme být tedy na co hrdi, podíváme-li se do svých dějin. Já musím říci, že jsem se také v době svých studií hodně zajímal o období Přemyslovců, které je pro naši zemi klíčové, a jsem přesvědčený, že Eliška Přemyslovna si zaslouží to, aby stála v kalendáři po boku svého velikého syna. Protože jestli někdo nesl na svých bedrech tíži té doby - a přelom 13. a především 14. století, kdy žila a aktivně působila, nebylo obdobím lehkým, v době častých absencí Jana Lucemburského v zemi byla to právě ona. A jestli někdo v útlém věku vtiskl svému synovi zásady, z kterých pak celý život čerpal, byla to opět ona. Jestli byla emotivní, nebo ne, na to se historické anály dívají různým způsobem. Mohl bych tady citovat historiky Pekaře, Kadlece. Měl jsem možnost se tímto zabývat a jsem přesvědčený, že jí místo po boku svého syna v našem kalendáři jako významný den 14. května právem náleží, a proto rád podpořím senátní návrh, který je zde předložený. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministru Hermanovi. Další s přednostním právem je pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jenom velmi stručně postoj naší politické frakce. Já musím říct, že trochu cítím s panem kolegou Sylorem. On prostě měl intenzivní pocit, že chce tento svátek Elišky Přemyslovny z důvodů, které jsou určitě úctyhodné, dostat do českého kalendáře. Proto zpracoval tento návrh zákona, předložil ho do Poslanecké sněmovny, tady byl tento návrh podroben lidové tvořivosti, proběhla široká historická diskuse, při které poslouchající historici utrpěli několik srdečních slabostí, a skončilo to tím, že návrh zákona byl postoupen do Senátu se vším možným, jenom ne s tou Eliškou. Musím říct, že to je takový trpký moment pro předkladatele. Senát nám to zpátky vrací i s tou Eliškou. A já chápu pana kolegu Sylora, že je mu celkem jedno, co k tomu všechno ten Senát přidal, jenom když mu schválíme tu Elišku, protože kvůli tomu to předkládal.

Já se omlouvám předkladateli a omlouvám se vám všem, že my nebudeme hlasovat ani pro senátní ani pro sněmovní verzi, a to proto, že byl přejmenován v tom návrhu Den boje za svobodu na Mezinárodní den studenstva. Já prostě respektuji většinovou vůli Sněmovny, jenom dovolte, abych vám řekl, že jsou svátky, které jsou ve své podstatě úctyhodné a historické, nicméně komunistický režim je dramaticky zprofanoval. To není jen 17. listopad, který se jmenoval kdysi a bude se jmenovat asi zase Mezinárodní den studentstva. To je koneckonců i 1. máj i Mezinárodní den žen. Mezinárodní den žen i 1. máj mají svou historii jinde než ve stalinismu a v totalitním komunistickém režimu, ale prostě ten totalitní stalinistický, gottwaldovský režim tyhle svátky uchopil a totálním způsobem je zprofanoval, zneužil je pro propagandu svého zločinného režimu. A tohle udělal i s tím Mezinárodním dnem studentstva, což dobře chápala politická reprezentace po listopadu 1989, a proto při vší úctě k těm obětem, studentům z roku 1939, při vší úctě k tomu všemu, co se stalo, nechtěla, aby se ten svátek jmenoval tak, jak se jmenoval za komunistů, kteří tento název a tento svátek zneužívali, včetně té asociace na Mezinárodní svaz studentstva, který byl jednou z nejvýznamnějších rezidentur KGB v tehdejší Evropě, který sídlil v Praze a který samozřejmě byl s tím názvem Mezinárodní den studentstva přísně spojen.

Název, který stále ještě je v našem platném právním řádu, Den boje za svobodu, plně uctívá oběti studentů a odbojářů z roku 1939, plně uctívá odhodlání studentů v roce 1989 a nemá nic společného se zločinným komunistickým režimem. Termín Mezinárodní den studentstva bohužel je natolik svázán v paměti nás, kteří jsme v té době byli studenti nebo pracovali, se zločinným komunistickým režimem, že nejsme schopni zvednout ruku pro návrh zákona, který tuto změnu znovu zavádí do právního řádu. Z našeho pohledu je to zase jeden malý krůček k odbourání odmítnutí komunistického režimu z roku 1989, a teď bych to mohl vyjmenovávat krůček po krůčku. Už můžeme mít estébáky ve vládě, už máme zase Mezinárodní den studentstva, už je tady mnoho dalších věcí, které říkají to, co předtím vlastně bylo naprosto normální. Smiřme se s tím, vezměme to jako svoji hrdou historii, za kterou se nemusíme stydět, včetně těch zločinců, kteří tenkrát ty zločiny dělali.

Já si nemyslím, v souladu se svými kolegy, že je to dobře. A pro tuto změnu, pro nic jiného, nemůžeme podpořit ani senátní ani poslanecký návrh zákona. Chtěl bych vyjádřit svoji úctu a respekt jednomu jedinému významnému sociálnímu demokratu, který ze stejných důvodů nehlasoval pro tento zákon, protože si o tomto návrhu, o tomto názvu a o jeho zneužití myslí totéž co já. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Dalším přihlášeným s přednostním právem nejprve pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura, po něm řádně přihlášená paní poslankyně Válková. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych také mohl odsud mohl říkat, co udělá náš klub nebo naše frakce. A já to neudělám. My nepodpoříme ani jednu verzi. Já považuji za neuvěřitelné, kolik času a energie věnujeme, kolegyně a kolegové, tomuto zbytečnému návrhu zákona. My nechceme mluvit o EIA, nechceme o bezvízovém styku s Tureckem. Nechceme mluvit tu o tom, tu o tomhle. A tady projednáváme lidovou tvořivost mnoha našich kolegů. Zákon, který je zcela zbytečný, nikdo ho nepotřebuje, kromě individuálních návrhů jednotlivých poslanců.

Až zase bude vládní koalice fňukat, že jí to nejde podle jejich časového harmonogramu, až se zase ministr bez portfeje - dneska jsem dobře naladěn, nepoužiji oblíbené sousloví, které, všichni víme, patří k ministru Dienstbierovi - bude rozčilovat, tak si vzpomeňte: Vy rozhodujete o tom, co Sněmovna projednává. Vy máte většinu v Poslanecké sněmovně. Takže místo mnoha mnohem důležitějších věcí tady ztrácíme debatu, posloucháme komunistické historiky, kteří nám s vážnou tváří tady říkají, jak to bylo v českém středověku, a my se tváříme, že nic důležitějšího nemáme na práci. Vy možná ano. My jsme navrhovali mnoho jiných bodů, důležitějších. Právě proto, že ten zákon je úplně zbytečný, právě proto, že místo Elišky je tam ten Mezinárodní den studenstva se všemi těmi konotacemi, o kterých mluvil pan předseda Kalousek, tak nebudeme hlasovat pro.

A my bychom nehlasovali pro, ani kdyby tento nápad paní poslankyně Válkové neprošel, protože je to prostě zbytečný návrh zákona. Nic víc, nic míň. A možná vy, kteří tak rádi regulujete, byste mohli příště novelizovat tento zákon a určovat nám, co můžeme dělat nejenom ve dnech, nebo ve vybraných státních svátcích, ale mohli byste nám tedy doporučovat, případně zákonem uložit, co máme dělat ve významných dnech, kterých máme v kalendáři opravdu plno, a za chvíli budeme mít kalendář, kdy bude výjimka, že nebude žádný významný den, nebo takzvaně obyčejný den. A na to se fakt těším.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Pardon, paní poslankyně (Válková), s přednostním právem pan předseda poslaneckého sociální demokracie Roman Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Jen dvě poznámky. Já se snažím nevystupovat ke všemu, protože kdybych měl reagovat na všechny ty polopravdy, které tady zaznívají, tak bych tady skutečně byl velmi často. Ale teď jsem se nakonec odhodlal.

Tak za prvé, kdybychom se podívali, jak vystupovali zástupci jednotlivých poslaneckých klubů k tomuto zákonu, tak já mám pocit, pane předsedo Stanjuro prostřednictvím předsedajícího, že ODS by vzhledem k počtu poslanců byla na čele. Tak to za prvé, pokud tady vyčítáte, že s tím ztrácíme čas a věnujeme tomu neúměrně dlouhou dobu. A za druhé, prostě jste to vy a další opoziční strany, které neustále mluvíte o opozičním okénku - takzvaném, ten pojem už zná celý stát. A tohle byl jeden z těch zákonů, který jste si jako opozice vynutili, aby byl projednáván. Prostě to jsme nevybrali my, my jsme se vám snažili vyhovět. Ale děkuji vám za tu připomínku a já vám slibuji, že ode dneška budeme alespoň my za sociální demokracii velmi pečlivě zvažovat, které opoziční návrhy připustíme na projednávání. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Válková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové já jsem se jenom chtěla vyjádřit k té demagogické poznámce mého předřečníka, pana kolegy Kalouska, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který tady v podstatě ten respekt deklarovaný vůči studentům, kteří položili své životy v roce 1939, obsahem svého sdělení popřel. Chci opravdu upozornit a ujistit vaším prostřednictvím, že se na mě obraceli zejména studenti, vysokoškolská rada studentů, respektive Studentská rada vysokých škol, Parlament dětí a mládeže a další orgány a organizace sdružující mládež, a ti na rozdíl od něj, od pana kolegy Kalouska, vaším prostřednictvím, pane předsedající, nezapomněli na rok 1939 a nevadí jim tolik to, co se - jak jste tady upozornil - stalo s Mezinárodním dnem studenstva po roce 1948. Protože oni znají dobře ty historické kořeny, což mě velice potěšilo. A setkávám se s tím i při výuce na vysoké škole, kde mě na to často upozorňují.

A ještě dovolte poznámku k Elišce Přemyslovně. Já už jsem to tady jednou také emotivně říkala, tak se teď pokusím být jen velmi stručná. Myslím si, že bychom si měli uvědomit, že je to žena, která se - možná že se jí všechno nepovedlo - celým svým životem snažila právě o českou státnost, o to, aby tehdejší historické země české se rozvinuly a aby to, co nyní nazýváme Českou republikou, a to, co zahrnuje alespoň částečně území Čech, Moravy a Slezska, rozkvétalo, dovolíte-li mi tento výraz. Přinejmenším proto si myslím, že jako zatím jediná žena by měla místo, jako označení dne 14. května, po boku svého syna mít. A nějaké takové ty historické analýzy, do jaké míry kdo ji obdivoval nebo neobdivoval, to už si troufnu nazvat spíš kvazihistorickými analýzami, protože na skutečně objektivní fakta těžko přijdeme. A operovat s tím v Poslanecké sněmovně jako s argumentem, proč by ten název měl být změněný, mi připadá přinejmenším nedůstojné poslaneckého vystoupení.

Takže samozřejmě velmi ráda budu hlasovat pro senátní návrh. To znamená, Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Válkové. Omlouvám se svým kolegům Stanjurovi a Kalouskovi, pánům poslancům, jejichž přihlášku jsem opomněl. Prosím - nejprve pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Není třeba se omlouvat, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na pana kolegu Sklenáka, ale pak bych stejně musel reagovat na paní poslankyni Válkovou. Takže to vezmu jedním vrzem.

Já se nechci přít, každý to cítíme jinak. Ale přece jenom, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, se ohrazuji proti tomu, že má připomínka byla demagogická. Moje připomínka vyjadřovala cítění poměrně velké části veřejnosti, včetně studentů. I na mě se totiž obraceli studenti. I na mě se obracely studentské organizace a říkaly: nedovolte, aby oběti studentů byly zneužity ve prospěch bolševické propagandy. Na vás se zase obraceli jiní studenti. Prostě nemají úplně všichni stejný názor a já tady hájím ten názor, ke kterému se přihlásila demokratická republika v roce 1990, když ten bolševický návrh přejmenovala. A myslím si, že je velmi špatně se k tomu bolševickému návrhu vrátit. Ale prostě Sněmovna rozhodne.

U pana kolegy Sklenáka - jenom chci poděkovat za to, že tady veřejně řekl, že prostě vládní koalice naprosto jednoznačně, bez diskuse s opozicí, se vždycky rozhodne, jakou zákonodárnou iniciativu z Ústavy danou omezí a jakou neomezí. Až si zase někde budete stěžovat, že jsme vám jeden jediný zákon několik měsíců blokovali, tak vy nám blokujete naprosto arogantně desítky zákonů, které vůbec nepřipustíte na program, protože jste se prostě rozhodli, že to pečlivě zvážíte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já si nebudu ani stěžovat ani fňukat. Opoziční okénko si vymysleli vládní politici, aby ukázali údajně vlídnou tvář k návrhům opozice.

Ale k tomu konkrétnímu návrhu. Já jsem si ten tisk otevřel, podíval jsem se na navrhovatele toho zákona a to je opozičních politiků! Pavel Bělobrádek, Daniel Herman, Helena Válková, Jiří Koskuba, Jiří Mihola, Jan Bartošek a tak bych mohl pokračovat. Takže takhle si pan předseda Sklenák představuje opoziční návrh zákona, když tam jsou zástupci všech vládních stran. Já bych to hodnotil jako poslanecký návrh napříč politickým spektrem. Jediné dva kluby, které to nepodepsaly, jsou komunisté, protože netušili, že tam bude 17. listopad, jinak by to sami napsali a podpořili, to myslím, že je pravda. (Potlesk části poslanců.) A my, protože jsme to považovali a považujeme za zbytečný návrh zákona. A to, že v rozpravě upozorňuji na to, že to je zbytečný návrh zákona, to nám vyčítat nemůžete. To, že vy mlčíte a pak hlasujete, na to máte plné právo, ale od nás to očekávat nemůžete.

Mimochodem, vy jste propustili z našich všech legislativních návrhů, projednali jsme pouze tři, jeden jste nám zamítli, dva jste nám propustili a nakonec jsme je schválili, takže byly dobře. Stavební spoření a kontrolní orgán pro FAÚ. Na to jste vy zapomněli. My jsme vám pomohli a takové dobré návrhy zákona jsme společně prosadili. A kdybyste občas pustili i jiné návrhy zákona... Ale vy se obáváte toho, já bych řekl že oprávněně, že vaši poslanci by mohli podpořit naše výborné opoziční návrhy a vy byste pak měli problém v koalici, jak to, že jste hlasovali s opozicí. Tomu já rozumím, já se žádného koaličního okénka nedovolávám. Já jsem dneska navrhl zařadit vládní návrh zákona o střetu zájmů, abyste mohli dostát svým silným slovům, jak v tom dubnu tomu Babišovi ukážete, jak se ho nebojíte. No v dubnu to nebude, těším se na květen, navrhnu to znova.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já se připojuji k názoru, který jsem tady vyjádřil. Ten zákon je zbytečný, ztrácíme nad ním čas a pokus o přejmenování 17. listopadu tady už byl a už jsme ho jednou zamítli. Takže je to opravdu zbytečná ztráta času. Měli bychom zachovat nějaké všední dny a nechat to být tak, jak to je, a věnovat se zákonům, které jsou daleko důležitější. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové František Laudát. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já se domnívám, že z nějakého návrhu, na který každý má právo, tady paní kolegyně Válková udělala to, co udělala svým návrhem. Nezlobte se na mě, prostřednictvím pana předsedajícího, vám se těžce nepovedl výrok směrem k obětem druhé světové války z řad českých a slovenských občanů a v tom pokračujete. Vy zřejmě zjevně nemáte asi cit pro míru toho, co je a co není v naší společnosti tolerovatelné. To, že se k tomu přidali tady další soudruzi zleva, to už je další věc.

Ale chci se spíš vyjádřit k vystoupení pana předsedy klubu sociální demokracie. Čím více vám věci nefungují, tím více tady cítím, že narůstá arogance. Je vás tady většina, preference máte skvělé, ale dálnice se nestaví, zavedením druhé snížené sazby DPH jste nic pro občany neudělali, akorát je díra 3,6 miliardy za loňský rok ve státní kase, jak vyplývá z analýzy Ministerstva financí, důchody jste vyřešili tak, že jste něco zrušili a nemáte řešení, tak řeknete, že je ufinancovatelný systém, i když každý, kdo se tím zabývá, ví, že je to nesmysl. Já se domnívám, že pan předseda Sklenák by měl vzít svá slova zpět. Nebo my budeme prosazovat skutečně, aby naše návrhy, které tady leží někdy i přes dva roky, už dneska, byly projednány. My na to máme právo. Tohle tady nepamatuji za minulé období, že by takto arogantně bylo s opozičními návrhy nakládáno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Laudátovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, já tady nebudu zdržovat, jenom předpokládám, že pokud jde o 17. listopad, tak mě jako spoluorganizátora nikdo nebude podezírat, že jsem tady hlasoval pro návrat k mezinárodnímu studentskému dni ve prospěch kolegů z komunistické strany. Máme každý právo na interpretaci. Mně se líbí si neustále připomínat to, že komunistická strana a vláda v této zemi padla díky tomu, že nechala na Mezinárodní den studentstva zmlátit studentskou demonstraci policisty. A to si myslím, že je ten point. Můžete tleskat. (Ojedinělý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek, po něm pan poslanec Grospič, po něm pan poslanec Novotný, všechno faktické poznámky. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já mezitím v našich lavicích jsem slyšel to polohlasné rozhořčení, které vyvolalo vaše vystoupení, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo Sklenáku. Vy budete milostivě zvažovat, které návrhy zákonů, které plynou z ústavního práva a zákonodárné iniciativy, připustíte nebo nepřipustíte. Tak já bych si dovolil vám ještě přeložit do češtiny, pro ty méně chápavé, to, co řekl pan předseda Laudát. My pečlivě zvážíme, jestli vás necháme ještě něco projednat předtím, než budou projednány opoziční zákony. Jestli vy volíte tenhle tón, tak se nedivte, že ho opozice zvolí taky. A nemá to žádný význam. Začněte se chovat slušně, nebo neprojednáte nic. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Nyní pan poslanec Grospič, ten ruší svoji přihlášku. Pan poslanec Novotný s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče. Následuje pan poslanec Fiedler a pan poslanec Komárek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Novotný: Pěkný den i ode mě, kolegyně a kolegové. Já, ač se cítím docela mlád, tak již jsem pamětník. Byl jsem místopředsedou jedné takové mládežnické organizace v naší zemi a už zhruba před patnácti dvaceti lety jsme diskutovali s jinými, zejména výrazně levicovými organizacemi o tom, zda vrátit ten název Mezinárodní den studenstva, či ne. Organizace, kterou jsem tehdy zastupoval já, byla vždycky výrazně proti.

Já vám chci připomenout ještě jeden aspekt, proč jsme byli proti. K paradoxům, které tady zmínil pan kolega Gabal, patří to, že ten člověk, který byl léta v čele Mezinárodního svazu studenstva, tj. Miroslav Štěpán, byl tehdy zároveň onou osobou, která v čele krajského výboru KSČ pražského zároveň organizovala a řídila ten zásah proti studentům na pražské Národní třídě. Tyhle reminiscence my tam nechceme vracet. Státní svátek 17. listopadu mj. je připomenutím toho ustavujícího dne, na kterém vznikly hodnoty té moderní české demokratické státnosti po listopadu 1989. Já bych ho dalším přídomkem nekomplikoval.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Novotnému. S další faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler, po něm pan poslanec Komárek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Už to tady zaznělo od předřečníků. Zanechme politických přestřelek, vyzývám vás k tomu jedinému rozumnému - pojďme hlasovat a pojďme k dalšímu pořadu schůze. Děkuji, že už se nebudete hlásit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Další faktická poznámka pan poslanec Martin Komárek, po něm paní poslankyně Semelová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Komárek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Jak to někteří z milých kolegyň a kolegů občas činí, i já vás chci seznámit s mailem, který jsem obdržel: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, velký dík. Pekelně jsem se v nebi nudila. Kvůli vám už přes hodinu slzím smíchy. Vaše vděčná Eliška P. (Šum zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou zatím poslední poznámkou paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane předsedající, vážení páni poslanci prostřednictvím pana předsedajícího z pravicového spektra, já si myslím, že to, co tady dneska předvádíte, je naprostá nehoráznost a naprostá neúcta k těm, kteří tady položili život v roce 1939. Mezinárodní svátek studentstva byl uznávaný skutečně mezinárodně. Uznávají ho studenti a uznává ho např. Český svaz bojovníků za svobodu a slušní lidé, kteří pamatují, co se tady tehdy dělo, a co to znají. To, co vy tady předvádíte dneska, to jsou ideologické klapky na očích a slaboduché urážky všech těchto lidí, kteří padli v boji proti fašismu. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To byla zatím poslední faktická přihláška i zatím poslední přihláška do rozpravy. Poslední do rozpravy se přihlásil pan senátor Čunek. Prosím, pane senátore, máte zájem.

 

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já si dovolím jenom nesouhlasit s jednou věcí, která tady byla několikrát opakována. Senát vzal tento názor vážně, tzn. nevyjádřil se nezabývat, nerozhodl svým usnesením nezabývat se jím, a to proto, že si uvědomujeme, že právě v dnešní době, kdy se snaží každý stát v Evropě uchopit Karla IV. jako toho svého, každý se snaží ukázat, že má svou historii, která je pevně zakotvena, snaží se to dělat nejenom vůči těm ostatním, ale také vůči svým mladým lidem, tak my jsme ho vzali vážně i s tou Eliškou proto, že je to naše státnost a je to něco, co s jinými hodnotami, které, věřím, mnozí uznáváme, tvoří Evropu Evropou. To znamená, že to není věc, kterou můžeme hodit za hlavu, protože jenom ta ekonomická témata určitě nezpůsobí, že se naší zemi vrátí národní hrdost a že si jí budeme vážit všichni jako vlasti. A tento návrh zákona Senát vzal vážně. Doporučil vám tedy tuto novelu právě proto, že si myslíme, že by to mohlo být jednou kapkou k tomu, abychom mohli na svůj národ být oprávněně hrdi.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu senátorovi. To byl poslední příspěvek do rozpravy. Pokud se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova pana navrhovatele. Prosím, pane navrhovateli.

 

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Dámy a pánové, je mi docela těžko po vyslechnutí všech těch projevů. Jenom chci říci jednu věc. Uvědomte si, že Karel IV. se stal Čechem, protože si vybral Prahu, vybral si Čechy za svůj domov. A důvod byl, že jeho matka byla Přemyslovna, dá se říct Češka. Velice vás prosím, podpořte tento zákon, protože někdy se může stát, že i mládež si to přečte a bude hrdá na to, že máme i tu Elišku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu navrhovateli. Pan zpravodaj se svým závěrečným slovem. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem původně nechtěl vystupovat, ale po té smršti příspěvků jsem se rozhodl, že vystoupím a připomenu vám, o čem vlastně hlasujeme. Původně návrh zákona byl jenom o té Elišce Přemyslovně. Potom se to změnilo jenom na Karla IV. a do Senátu odcházel návrh, tzn. my budeme o sněmovním návrhu hlasovat jako o návrhu, kde je pouze Karel IV., je tam Den seniorů na 1. října, pozměňovací návrh pana kolegy Sklenáka, a Mezinárodní den studentstva před ten Den boje za svobodu a demokracii 17. listopadu. A pokud vás to nezajímá, tak... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám. Poprosím ve sněmovně o klid. Pane poslanče, prosím pokračujte, až bude ve sněmovně klid.

 

Poslanec František Vácha: Až uznám, že bude ve sněmovně klid... Tak, děkuji. Takže to je ten sněmovní návrh. A senátní návrh se od sněmovního liší pouze tím, že se k tomu Karlovi přidává Eliška Přemyslovna. To znamená, budete hlasovat o Dni seniorů, budete hlasovat o Mezinárodním dnu studentstva předřazeném před Den boje za svobodu a demokracii a dvou variantách - Karel IV., nebo Karel IV. s Eliškou Přemyslovnou ze Senátu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji za jeho závěrečné slovo. Nyní s přednostním právem se přihlásil pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, odpusťte. Možná to není nejvhodnější, ale nemohu odolat, protože ten vtip je sice starý, vousatý, řada z vás ho asi zná, ale tak dokonale se hodí na tento návrh zákona, že bych rád, aby byl zaznamenán v protokolech. A sice odpověď na otázku, co to je dvouhrbý velbloud. Dvouhrbý velbloud je kůň, který prošel procedurou hlasování v Poslanecké sněmovně.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. A my přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Nejprve vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Přečtu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 450/5, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 450/6.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 214, přihlášeno je 145 poslankyň a poslanců, pro 69, proti 62. Návrh nebyl přijat. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali.

 

Nyní tedy budeme hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Už je nastaveno kvorum na 101 poslanců.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 450/5."

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 215, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro 94, proti 34. (Zamítnuto. Potlesk zprava.) Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme s návrhem zákona vyslovili souhlas. (Nesouhlasný hluk v sále.) Pardon. Že jsme návrh zákona zamítli. Děkuji a omlouvám se.

Dalším bodem našeho dnes náročného jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.