Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

144.
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění
směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní
/kód dokumentu 14422/15, KOM(2015) 750 v konečném znění/
/sněmovní tisk 668-E/

Prosím tedy pana ministra. Jenom upozorňuji, že tento návrh vláda předložila prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti a pan ministr vnitra tento tisk uvede.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, cílem návrhu směrnice je snaha reagovat na bezpečnostní hrozby teroristického charakteru, jimž Evropská unie v současné době čelí. Bezprostředním impulsem po předložení návrhu směrnice se staly tragické události ve Francii z listopadu minulého roku, které byly spáchány za pomoci nelegálně držených střelných zbraní. Ačkoliv tyto události ukázaly potřebu efektivního boje proti nelegálním zbraním, návrh směrnice v tomto ohledu žádné řešení nepřináší. Navrhované změny, zejména absolutní zákaz držení automatických zbraní soukromými osobami a společnostmi, dále pak pokus o zavedení úplného zákazu držení části poloautomatických zbraní, úsilí o realizaci nové přísné regulace držení, znehodnocení zbraní či povinnost registrace expanzních zbraní a replik zbraní, naopak naprosto nepřiměřeně a samoúčelně dopadnou na držitele legálních zbraní.

Návrh směrnice zajisté obsahuje změny, které lze akceptovat, např. se jedná o pokus o prosazení zákazu prodeje a nabývání zbraní a jejich částí způsobem komunikace tzv. na dálku nebo požadavek na zavedení povinnosti ověřování zdravotní způsobilosti u držitelů zbrojních průkazů. V těchto vyjmenovaných případech jde ale o opatření, které český právní řád již obsahuje. Návrh se také pokouší upřesnit některé pojmy a napravit dosud nejasné ustanovení. Ačkoliv tyto změny míří vesměs správným směrem, jejich konkrétní znění bude muset být ještě důkladně debatováno, aby se předešlo opětovným duplicitám a nepřesnostem.

Návrh směrnice je nyní projednáván v pracovních orgánech rady. Nizozemské předsednictví navrhuje ještě další zpřísnění. Mezi zakázané... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já prosím o klid ve sněmovně, aby pan ministr mohl argumentovat. Děkuji.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Ani ne tak argumentovat, ale aby kolegové slyšeli. A kolegyně.

Mezi zakázané zbraně by se podle návrhu holandského předsednictví měly zařadit nově i pistole. Takové změny považuji za nepřijatelné. Takto široký zákaz poloautomatických zbraní by měl dopad na vnitřní pořádek a také na obranyschopnost našeho státu. Česká republika se na všech jednáních ostře vymezuje proti takovým nedůvodným zásahům do práv legálních držitelů zbraní. Situaci považuji za natolik závažnou, že budu předkládat tento materiál k projednání i vládě České republiky.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vítám zájem Poslanecké sněmovny o dopady plánované směrnice o zbraních, který se již projevil v usnesení výboru pro evropské záležitosti číslo 206. S tímto návrhem usnesení v plném rozsahu souhlasím.

Ještě mi dovolte pár čísel tzv. pod čarou. Jedná se o to, že podle návrhu v té mírnější variantě by se jednalo o zákaz a nutné vykoupení zhruba 50 tisíc zbraní, v tom přísnějším návrhu, který prosazuje holandské předsednictví, by to bylo několik set tisíc zbraní, téměř polovina všech zbraní, které jsou na území České republiky povoleny, tedy více než 300 tisíc zbraní. Mělo by to bezesporu dopady na státní rozpočet, ty propočty se pohybují na spodní hranici někde kolem půl miliardy korun, ale spíše by to bylo číslo násobně vyšší.

Z mého pohledu je potřeba bojovat s nelegálními zbraněmi. Mě nenechává klidným, že stále i v České republice lze nakoupit např. kalašnikov. Podle zpráv od policie stojí zhruba 7 tisíc korun. A to je ta část, se kterou se musí bojovat, to znamená nelegální zbraně. Myslím si, že si tady Evropská komise, evropské orgány dávají vlastní gól a že právě tyto typy nařízení, o která se Evropa pokouší, zhoršují vnímání Evropské unie občany těchto zemí, což je podle mého názoru škoda. Návrh tohoto opatření nemůžeme akceptovat v tomto rozsahu a takto se vyjadřujeme a budeme vyjadřovat i při jednání na půdě Evropské komise a příslušných pracovních skupin, které se dnes tímto tématem zabývají. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Výbor pro evropské záležitosti návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady projednal, usnesení, stanovisko a návrh usnesení Sněmovny je součástí předloženého sněmovního tisku 668-E. Prosím pana zpravodaje, kterým je pan poslanec Roman Váňa, aby nás informoval o jednání výboru a přednesl také návrh usnesení. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Váňa: Dobré odpoledne. Dovolím si vás informovat o jednání výboru pro evropské záležitosti, který se již návrhem této směrnice zabýval, a dovolím si ještě jednou shrnout argumenty, které částečně uvedl již pan ministr. Já si je dovolím shrnout v konkrétních dopadech, které by přijetí této směrnice mělo na Českou republiku.

Návrh směrnice, tak jak je připravován, když pominu, že vychází z věcně chybného předpokladu, že proti terorismu je možné bojovat omezováním legálního držení zbraní, což je nesprávný předpoklad, pak by měl i další významné dopady nejenom na obyvatelstvo, ale i na ekonomické zájmy jednotlivých států EU. Návrh této směrnice předpokládá úplný zákaz soukromého držení, výroby, prodeje automatických zbraní a poloautomatických zbraní, které mají vzhled automatických. Znamenalo by to v podstatě výraznou likvidaci zbrojního průmyslu jak v ČR, tak i v rámci EU, i když samozřejmě takovéto zbraně lze nakupovat i mimo EU.

Další část, která omezuje legální držení zbraní, předpokládá, že by tyto zbraně byly od obyvatel vyvlastněny. Evropská komise předpokládá, že by se vyvlastňovaly bez náhrady. Podle českého práva to snad není možné, takže odhady na vyvlastňování v té mírnější variantě pan ministr řekl - zhruba 500 mil. korun, ale reálnější odhad by byl zhruba 2,5 mld. korun.

Další významný dopad by byla velká kriminalizace občanů EU, neboť za zbraně by se měly podle této směrnice považovat i předměty, které nejsou zbraněmi, ale jako zbraně vypadají. Jedná se tedy o hračky, napodobeniny, makety, zbraně airsoftové a podobně. Takovéto zbraně by měly být registrovány podle zákona a jejich držitelé by měli mít zbrojní průkazy, což samozřejmě u dětí, které si s těmito hračkami hrají, je významný problém. Ale takto by se šmahem stali obyvatelé přestupci zákona, spáchali by trestný čin nedovoleného ozbrojování už tím, že by vlastnili hračky a jiné napodobeniny vypadající jako zbraně. Takováto evidence by samozřejmě naprosto zahltila veškeré informační systémy, a tím pádem bychom ztratili efektivní kontrolu i nad těmi zbraněmi, které třeba kontrolovat je.

Revidovaný návrh, který přišel nyní pod holandským předsednictvím, je skutečně ještě horší. Ten totiž předpokládá úplný zákaz samonabíjecích zbraní, tedy i zmíněných pistolí, všech zbraní, které mají více než šest nábojů, což je u nás až 400 tisíc kusů legálně držených zbraní. Uvažuje se také o omezení účelu vlastnictví zbraně pouze na sport a lov, což je také významné omezení práva na držení zbraní. Návrh označovat další součástky zbraní jako hlavní části zbraně, ať už se jedná o zásobníky, pažby, úderníky a podobné drobné součástky, je technicky nesmyslný a v podstatě už je asi zbytečné v kontextu těch ostatních návrhů o tom hovořit.

Návrh je velmi rizikový, a to i z pohledu vnitřní bezpečnosti ČR, protože samozřejmě v případě takto razantního omezení, které nemá reálný důvod, je předpokladem, že velká část legálních zbraní by se přesunula do té části nelegálních.

Výbor pro evropské záležitosti v té věci přijal usnesení, ve kterém vyjádřil nesouhlas se záměrem Evropské komise omezit možnost nabývání a držení zbraní, které jsou drženy a užívány legálně v souladu s vnitrostátním právem členských zemí EU. Odmítl, aby Evropská komise zasahovala do funkčního systému kontroly, evidence, nabývání a držení zbraní a střeliva nastaveného právním řádem ČR. Vyjádřil ovšem podporu k vytvoření všech funkčních opatření, která povedou k potírání nelegálního obchodu, nelegálního nabývání, držení a jiné nelegální manipulace se zbraněmi, střelivem či výbušninami. Odmítl, aby Evropská komise v reakci na tragické události spojené s teroristickými činy v Paříži perzekvovala členské státy a jejich občany neodůvodněným zpřísněním legálního držení zbraní. A výbor pro evropské záležitosti doporučil předsedovi vlády ČR, aby podnikl všechny právní a diplomatické kroky k zabránění přijetí takové směrnice, která by narušovala český právní řád v oblasti obchodu, kontroly, nabývání a držení zbraní, a tím nevhodně zasahovala do práv občanů ČR.

Já jenom avizuji, že v rámci podrobné rozpravy přednesu návrh na usnesení v totožném znění tak, jak jej přijal výbor pro evropské záležitosti, nicméně tedy jménem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Otevírám rozpravu, a jakkoliv není úplně běžné, abych první pustil faktickou poznámku, tak umožním vystoupit panu poslanci Koníčkovi, protože tuším, s čím chce vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedo, já jsem se hlásil mezi body právě, že to nepatří do tohoto bodu, ale chtěl bych upozornit na usnesení 24 této Poslanecké sněmovny, která vzala za své usnesení 755 z 25. listopadu 2003, kdy Poslanecká sněmovna podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, stanoví:

1. Po schválení pořadu schůze lze navrhovat přeřazení jednotlivých bodů, nikoliv však určovat pevné datum jejich projednávání.

2. Vyhoví-li Poslanecká sněmovna v průběhu schůze návrhu na přeřazení bodu nebo návrhu na zařazení nového bodu schváleného pořadu schůze, zařadí tento bod na konec příslušného bloku prvních, druhých nebo třetích čtení návrhů zákonů, bloku prvních nebo druhých čtení mezinárodních smluv anebo bloku zpráv, návrhů a dalších bodů.

3. Návrh na přeřazení bodu schváleného pořadu schůze lze přednést pouze do 30 minut od zahájení denního jednání Poslanecké sněmovny.

4. Ve zvlášť odůvodněných případech podle čl. 1, 2 a 3 se může usnést Poslanecká sněmovna výjimečně jinak.

My jsme dneska dodrželi jenom bod 3, kdy byli připuštěni pouze ti, kteří se přihlásili do 30 minut, ale ostatní články byly dneska porušovány imrvére. Poprosil bych vás, vážený pane předsedo, abyste to probral s legislativou, a všichni, kteří řídí schůzi, aby se snažili dodržovat toto usnesení Poslanecké sněmovny číslo 24. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zcela jistě se tomu budeme věnovat, nicméně nic v této fázi nenavrhujete. Takže děkuji za upozornění, budeme to řešit.

V rozpravě dále pan poslanec Váňa.

 

Poslanec Roman Váňa: Ještě jednou dobré odpoledne. Já jsem řádně přihlášen do diskuse, teď nevystupuji jako zpravodaj, nicméně znovu chci avizovat ten návrh usnesení, který je i součástí toho tisku, tak jak jej máte k dispozici ve svých počítačích. Chtěl bych jen avizovat vystoupení paní poslankyně Černochové, která přednese návrh na jeho aktualizaci vzhledem k tomu, že od té doby se situace ještě vyvíjela dále jak tedy návrhem holandského předsednictví, tak i proto, že to prvotní usnesení obsahuje pouze jedno město, kde se staly teroristické útoky, tak můžeme přidávat postupně další města, tak jak bude předneseno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Přeji hezké odpoledne a nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Černochovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Jsem ráda, že konečně po tak dlouhé době se dostalo na projednávání tohoto bodu, avšak dovolím si vám stručně připomenout, co zde na konci minulého roku zaznělo na plénu. Bylo to v pátek 27. listopadu 2015, kdy jsem před vás poprvé předstoupila s žádostí o zařazení nového bodu na pořad jednání schůze Sněmovny a navrhovala jsem usnesení, ve kterém jasně zákonodárný sbor bude deklarovat, že odmítáme absurdní návrhy omezování legálního držení zbraní ze strany Bruselu. Učinila jsem tak mj. z obavy, že Komise usilovala o zrychlené projednávání toho procesu přijetí směrnice, a tak, aby vyslaní zástupci z vlády, ale i z Ministerstva vnitra, z Ministerstva průmyslu a obchodu, kteří pojedou na ta jednání do Bruselu, měli od nás jako od zákonodárného sboru jasný mandát. Krom toho jsem chtěla, aby byl vyslán jasně čitelný signál směrem k Bruselu, že odmítáme přijímat a implementovat nesmysly a absurdní opatření, která v důsledku, jak tady zaznělo od mých předřečníků, vůbec nic neřeší.

Zmíněný den jsem vám, přiznávám vcelku obsáhle, navrženou směrnici představila a upozornila vás na významné dopady, které by v praxi přinesla. Některými kolegy z vládní koalice jsem byla dokonce nařčena z obstruování k zákonu o EET, ačkoliv jsem slibovala, že se k tomu bodu nebudu při zařazení bodu na jednání Sněmovny již více a obsáhleji vyjadřovat a budu navrhovat jen závazné usnesení Sněmovny.

Výsledek byl bohužel takový, že jste můj návrh nepodpořili a bod jste na jednání Sněmovny nezařadili. Ačkoliv se mi nepodařilo o tomto návrhu směrnice jednat na plénu, s kolegy napříč politickým spektrem, a tady bych chtěla i poděkovat panu předsedovi bezpečnostního výboru Váňovi, hned po mém vystoupení jsme započali jednání a představení nebezpečných ustanovení navrhované směrnice. O to překvapenější jsem byla o týden později, 8. prosince 2015, kdy ačkoliv byla přislíbena podpora bod projednat, na základě veta dvou poslaneckých klubů, klubu ČSSD a klubu ANO, se bod nedostal na program schůze Sněmovny. Je s podivem, že i přes veřejné proklamace poslanců vládních stran v médiích o tom, jak je směrnice nebezpečná, hloupá, absurdní a škodlivá, se neodehrálo fakticky nic, abychom včas tuto normu zastavili.

Pomyslný, nebo zmiňovaný návrh výboru pro evropské záležitosti je pouze takovou pomyslnou drobnou náplastí na to, co jsem chtěla udělat já, byť jsem ráda, že se výbor inspiroval mým usnesením, které je součástí toho tisku 668-E. Z tohoto důvodu jsem tedy opět 8. prosince upozornila na problém na plénu a naléhavě vás žádala, abychom zaujali jako Poslanecká sněmovna, nikoliv jako výbor, ale jako Poslanecká sněmovna, nějaké jasné stanovisko. Doplnila jsem tehdy svůj návrh usnesení, kdy - jistě si na to vzpomenete - jsem upozornila na možnost vystavit tzv. žlutou kartu tomuto návrhu směrnice, jež by zbytečně zatěžovala zákona dbalé držitele zbraní a Českou republiku jako takovou i samozřejmě zbrojní průmysl, jak o něm hovořil pan předseda výboru pro bezpečnost.

Upozornila jsem vás na fakt, že ohradit se proti návrhu směrnice je možné prostřednictvím institutu tzv. žluté karty podle Lisabonské smlouvy do osmi týdnů po obdržení návrhu směrnice. Bohužel má slova zazněla do prázdna, vy jste na můj návrh nepřistoupili. A teď jsme ve stavu, kdy žlutou kartu už použít nemůžeme. Můžeme použít pouze to, že bude mít Ministerstvo vnitra a zástupci, kteří jezdí do Bruselu jednat, budou mít usnesení Poslanecké sněmovny, ve kterém bude nějaké - já předpokládám zamítavé - stanovisko. Ale připadá mi to jako obrovská škoda, protože ta žlutá karta - ti z vás, kteří rozumíte právu Evropské unie, tak víte, co by žlutá karta mohla způsobit. A teď jsme trošku v situaci, kdy není vlastně šance, jak dostat tuto věc z programu, a už vlastně ten bod v tom jednání Evropské komise musí být zařazen a musí být doprojednán.

Tehdy jsem vás tedy prosila o zařazení tohoto bodu na program schůze. Opět nejsem schopna pochopit, proč se tomu kolegové z ČSSD a z ANO tak vehementně bránili. Já jsem upřímně nechtěla nic jiného než to, co chcete vy. Ale myslím si, že kdo jiný než zákonodárný sbor má v této věci přijímat usnesení, při vší úctě ke kolegům z evropského výboru. Prostě usnesení evropského výboru bylo málo. My jsme suverén jako Poslanecká sněmovna Parlamentu. Ukázala se tak evidentní neochota poslaneckých klubů ČSSD a ANO o tomto problému jednat na plénu, přijmout opravdu silné a závazné usnesení Sněmovny.

Mezitím v médiích se to jen hemžilo tvrdými vyjádřeními o nesmyslném diktátu Bruselu, počínaje vyjádřením pana ministra přes další poslance vládní koalice, že to takto nenecháme, že sebou nenecháme vorat. Ale bohužel politické strany ČSSD a ANO viděly a stále vidí asi své priority někde jinde, než je ochrana bezpečnostních zájmů České republiky a ochrana práv našich občanů. Protože jinak si neumím vysvětlit to, proč jsme už v prosinci neposílali do Bruselu usnesení. Tak si to neumím opravdu racionálně vysvětlit.

Ačkoliv vláda České republiky viděla priority někde jinde a v otázkách bezpečnosti byla laxní, národní parlamenty Polska a Švédska viděly smysl ohradit se veřejně proti krokům ze strany Bruselu, utlačovat své občany a institut vystavení návrhu směrnice žlutou kartou (?), a učinily tak. My ne. Možná jestli mi pan ministr vnitra v té následující rozpravě odpoví, proč jste se tomu tak bránili a jestli dnes, s odstupem času, kdy pan ministr vnitra vidí, kam se to jednání Bruselu posouvá a vyvíjí, to znamená, do ještě větších absurdit, než to bylo na začátku, viz ten holandský návrh, který zmiňoval pan předseda Váňa, tak jestli pan ministr vnitra nelituje toho, že tehdy nevyhověly ČSSD a ANO tomu mému návrhu, a mohli jsme jít cestou žluté karty.

Chápu, že opravdu evropské právo je pro řadu z nás hodně složité, řada z nás ani nejsou právníci, a proto jsem si tedy dovolila, jak tady správně avizoval pan předseda, doplnit to usnesení, které tehdy evropský výbor z toho mého původního návrhu, ale bez žluté karty přijal, a budu ho samozřejmě načítat v podrobné rozpravě. Tady jenom, abych vám vysvětlila, co to ta žlutá karta je a co by to mohlo znamenat. Jen vláda může za nepříznivé situace vyjednat blokační menšinu při rozhodování o přijetí směrnice. Je to vláda, která je odpovědná Poslanecké sněmovně, a tak by měla naše usnesení respektovat a řídit se jím i v případě, kdyby mělo dojít k přijetí takto nebezpečné směrnice v té podobě, jaká je dnes. A byla by možnost přinejmenším oddálit hlasování v Radě, přesvědčit ostatní členské státy o bludu a nebezpečnosti přijetí takovéhoto návrhu.

Už to tady zaznělo od mých předřečníků, ale abyste se skutečně v těch věcech, poměrně složitých, orientovali, ve stručnosti jenom připomenu, co se vlastně na podzim roku 2015 odehrálo. Evropská komise 18. listopadu 2015, pět dnů po masakru v centru Paříže, vystoupila s návrhem směrnice, jež má novelizovat původní směrnici z roku 2008 a podle důvodové zprávy primárně - v uvozovkách - posílit boj proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a terorismu. Novela z roku 2008 měla vést ke stavu, kdy Komise vydá pro futuro přesná specifika pro znehodnocení a označování zbraní, kterými se členské země, pokud tak nečiní, musí řídit. Přesně tedy v článku 13/1 říká - cituji: Komise vydá společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby. A dále pak - opět cituji: Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 28. července 2010 a neprodleně sdělí Komisi jejich znění. Tohle bylo v roce 2008.

Co to znamená? Znamená to, že Komise minimálně pět let vědomě ignorovala absenci jasných pravidel pro tuto oblast v některých členských zemích a rezignovala i na jejich kontrolu. Je nutné podotknout, že České republiky se tento problém nikdy netýkal, protože již v době, kdy Komise návrhy podávala, existovala v našem vnitrostátním právu taková míra regulace a tak funkční systém kontroly a znehodnocování zbraní, že nebylo potřeba přijímat jakákoliv opatření. Svým způsobem jsme mohli a stále ještě můžeme být vzorem pro ostatní země osmadvacítky. Přitom známe mnoho případů toho, že pokud dochází k neúměrné regulaci držení zbraní, má to zpravidla výrazně negativní vliv na kriminalitu. Nebudu vás tady unavovat výčtem fatálních dopadů, které by přijetí tak diletantsky připravené směrnice znamenalo v praxi pro bezpečnost a obranyschopnost České republiky, ale i našich občanů. S tím jste se, předpokládám, všichni seznámili.

Nechci tvrdit, že má směrnice pouze negativní dopady, ale ty skutečně tak zásadním způsobem převyšují klady, že když bych to měla vyjádřit procentuálně, tak je to 20 : 80. Za kladné by mohly být označeny centrální registry zbraní, a to včetně těch znehodnocených, sdílení informací mezi členskými státy a jejich úřady, zákaz prodeje hlavních částí zbraní přes internet a zasílání poštou - což chválabohu v České republice možné není, prodávat a nakupovat lze pouze s licencí se zbrojním průkazem na danou zbraň -, nebo stanovení jasných pravidel pro znehodnocování zbraně. To jsou všechno věci, které bych považovala za pozitivní.

V jiných bodech se přijetí navrhované směrnice Komise negativně dotkne sportovních střelců, myslivců, sběratelů, muzeí, ale prakticky a vůbec se nedotkne teroristů, kriminálníků a dalších nelegálních držitelů zbraní. Jak jsem již mnohokrát řekla, terorista a kriminálník si nepůjde koupit legální zbraň, aby mohl následně spáchat teroristický čin. Téměř všechny zbraně, které použili teroristé v Evropě, se k nim dostaly jinak, než že byly legálně zakoupeny jako samonabíjecí. Jen malé procento zbraní bylo původně ze Slovenska, kde se je podařilo reaktivovat z expanzních na takzvané ostré. Výrazná většina zbraní byla odněkud z Balkánu v důsledku války v bývalé Jugoslávii, a těch se směrnice samozřejmě nedotkne. Přitom mi dovolte vám připomenout, a pan ministr vnitra to určitě moc dobře ví, zná tuto statistiku, že trestná činnost legálními střelnými zbraněmi je u nás okolo 0,5 %. Je to půl procenta, ani ne celé. Takže skutečně bych to nazvala téměř statistickou chybou, byť samozřejmě všichni máme v živé paměti ten otřesný čin, který se odehrál v loňském roce v Uherském Brodě, kde zahynulo několik našich občanů z rukou střílejícího šílence.

Komise při jednání v Bruselu sama přiznala, že netuší, jaký dopad by směrnice měla na členské státy. Nemá žádnou představu ani tušení, kolika zbraní by se to týkalo a kolik peněz by to členské země stálo. Při jednáních stále nepadl jediný relevantní argument ani žádná analýza dat. Jsou nám jen stále podsouvány argumenty, že je zapotřebí bojovat s terorismem a kriminalitou, ale nic pro to nedělají, naopak chtějí trestat zákona dbalé občany. Bohužel jsme byli svědky i lží a demagogických vyjádření, záměrně byla zkreslována a překrucována fakta a smyšlené byly i argumenty, které se týkaly údajně snadné přestavby našich samonabíjecích zbraní na plně automatické neboli samočinné.

Přitom zákaz samonabíjecích zbraní, které mají vzhled nebo vznikly ze samočinných, by prakticky znamenal konec spolupráce soukromého sektoru s ozbrojenými složkami státu. Znamenalo by to zhoršení výcviku a připravenosti státu ke své obraně, která je pro přežití každého státu základní povinností. Nemůžeme přistoupit na to, aby směrnice napáchala takové škody, aby se výroba a prodej automatických zbraní soukromými subjekty, Zbrojovka a tak dále, přesunuly do jiných zemí a u nás tyto tradiční firmy, které skutečně tady jsou více než jedno století, tak by tyto podniky zanikly. Byla by to neuvěřitelná strategická škoda a hrozba do budoucna. Zákazem tak enormního počtu zbraní a neúměrnou regulací bychom dohnali vlastníky k přechodu do ilegality, jelikož Komise v podstatě předpokládá vyvlastnění zbraní bez náhrady, a přitom by náklady nesl stát.

Tady bych chtěla připomenout, že v minulosti proběhlo minimálně pět zbraňových amnestií, kdy občané věřili svému státu a důvěřovali mu v tom, že tu zbraň, kterou našli na půdě po dědečkovi, tak buďto mohou odevzdat, nebo ji odevzdají a následně si udělají zbrojní průkaz, aby tu zbraň mohli ve své rodině mít. Zbraně odevzdávali s dobrou vírou, že stát zlegalizuje jejich držbu. A teď vlastně tento princip důvěry občanů ve stát je narušený touto směrnicí, která předpokládá vyvlastnění dokonce bez náhrady.

A aby toho nebylo málo, už to také zmiňoval kolega Váňa, po útocích v Bruselu se rozhodlo holandské předsednictví vystoupit se svým upraveným návrhem této směrnice Komise, který se, pokud by ještě došlo k úpravám, dotýkal podle odhadů Ministerstva vnitra cca 50 tisíc zbraní. Ale holandský návrh, ten jde ještě dál. Tam by se mohl dotknout až 400 tisíc zbraní, a co do absurdnosti a diletantství to skutečně nemá obdoby, co obsahuje tento návrh.

Proto se opravdu domnívám, že již nemáme na co čekat, mrzí mě ztráta těch čtyř měsíců, a prosím vás, abyste - stojím tady před vámi ve stejné věci počtvrté - abychom skutečně jako Česká republika proti takovýmto nesmyslným, hloupým návrhům Evropské komise konečně oficiálně vystoupili a dali tak mandát vládě a úřadům jednat s vědomím podpory nás, tedy zákonodárců.

V podrobné rozpravě tedy doplním to usnesení, které avizoval pan poslanec Váňa, pan předseda výboru Váňa. A dovolte mi, abych ještě z tohoto místa poděkovala všem zástupcům z Ministerstva vnitra, konkrétně paní magistře Bačkovské a jejím kolegům, o kterých vím, že skutečně do toho Bruselu jezdí několikrát měsíčně vysvětlovat, že ten návrh Evropské komise je stupidní, nesmyslný a neřeší žádný problém s teroristy. Skutečně vím, že jejich snahy jdou za hranice jejich úřednických povinností, a myslím si, že určitě se zaslouží za tento jejich výkon jim i na plénu Poslanecké sněmovny poděkovat. Bohužel je faktem, že to jsou úředníci. Jsou to úředníci, kteří byť velmi argumentačně kvalitně obhajují postoje držitelů zbraní a postoje České republiky, ale je to málo. Musí to být politici, kteří řeknou jasné ne této směrnici.

Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji paní poslankyni a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Skalického. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Skalický: Děkuji. Dobré odpoledne, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. K dotyčné směrnici zde již bylo řečeno mnohé, proto velmi krátce.

Chtěl bych zde sdělit stanovisko celého klubu TOP 09 a Starostů, a to že tuto směrnici nepodpoříme ani s ní nesouhlasíme. Za hlavní důvody kromě těch, které zde již zazněly - je to zcela jednoznačně nepřiměřený zásah do svobod a práv občanů naší republiky, eventuálně občanů Evropské unie. Dovolím si říct, že to je na hraně omezování osobní svobody. To, co Evropská komise vyplodila, v uvozovkách, zejména ve vztahu k historickým zbraním, muzeím, soukromým sbírkám, poloautomatickým zbraním, napodobeninám ve formě hraček nebo zbraním vzduchovým včetně vyvlastnění některých zbraní bez náhrady, to je opravdu na hranici absurdity. Navíc, jak zde již zaznělo i z úst pana ministra, stav české legislativy je podstatně kvalitnější, propracovanější a v řadě případů tato směrnice jde i proti zákonům České republiky.

Omezení legálních zbraní a jejich držení je v podstatě opravdu nelogické, v řadě případů nesmyslné, protože neřeší to, kvůli čemu vůbec ta směrnice vznikala, to znamená nelegální obchod se zbraněmi a boj s terorismem.

Na závěr mi dovolte říci jedno heslo, které jsme zde již použili: teroristé si pro zbrojní průkaz nechodí. A přestože víme, že v současné době se na půdě Evropského parlamentu a Evropské komise provádějí různé návrhy a úpravy této směrnice, tak naše stanovisko je konstantní, protože ani tyto návrhy a úpravy dle našich aktuálních informací nejsou takové, že by zásadně změnily podstatu směrnice.

Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Luzara. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já si dovolím na začátek poděkovat panu ministrovi, asi se mu to často nestává, ale přesto mu poděkuji za ta slova, která v úvodním slově vyřkl, za to, jaký bude postoj České republiky v této věci. Věřím, že možná, byť pozdě, se podaří tento nesmysl zastavit.

Když si přečtete ten návrh, který z Evropské komise přišel, tak v důvodové zprávě se neustále hovoří o nelegálním obchodování se zbraněmi. Zdůrazňuji slovo nelegální. Tři čtvrtě stránky důvodové zprávy je vše o nelegálním obchodu se zbraněmi. Jediná věc, která hovoří o tom, že tato směrnice je v něčem prospěšná, je úplně poslední věta - přičemž zároveň zaručuje pružnější pravidla pro lov a sportovní střelbu -, což je absolutní nonsens tohoto materiálu, protože o nějaké ulehčení pro lov a sportovní střelbu vůbec nejde.

Možná jsem měl své vystoupení začít tím, že jsem podjatý. Jsem dlouholetý člen střeleckého spolku, jsem myslivec a jako takový mám doma i sbírku zbraní. Jako sportovní střelec vím, jaký obrovský problém třeba je přejet na závody na Slovensko se zbraní, nebo Polsko apod., v Schengenu, když chce někdo s legální zbraní cestovat.

Zbraň zůstává v pravomoci národních parlamentů, zákony o zbraních. Jedním z cílů této směrnice je přesunout zodpovědnost za zbraně a střelivo na Evropskou komisi. Výlučně si to tady v tomto návrhu vyčleňují. To znamená, pokud tento návrh projde, v budoucnu již nebude moci český parlament do těchto věcí hovořit.

Zároveň chci upozornit na jednu věc, která v tomto návrhu je zmíněna a která ukazuje, s jakou péčí byl tento návrh přijímán. V návrhu se v rámci zdůvodnění hovoří o zbraních, které jsou - a teď je ta definice, která tady není uvedena - které mohou být vícenásobně použity s nějakou kapacitou a podobně. Je to v této směrnici zobecněno dvakrát. Bohužel, jak právní předpis by měl vypadat, to znamená vysvětlení, co se pod tím pojmem chápe nebo míní, v této směrnici vůbec není. Tento nonsens si dovolím citovat: V kategorii A, to znamená té zakázané, mohou být některé poloautomatické střelné zbraně velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu dávek. Toto vysvětlení absolutně v úvodu té vyhlášky, nebo té směrnice, není a ta definice je docela problematická. Autoři si toho jsou asi vědomi, a proto se k tomu dále nevyjadřují.

Historie nelegálních zbraní v Evropě je bohužel spojena s problémem rozpadu Jugoslávie, kdy se na černý trh zbraní dostalo obrovské množství plně automatických zbraní z vojenských skladů. Můj kolega pracující v Bosně a Hercegovině říká, že v každé vesnici za pár euro koupíte funkční kalašnikov ze zásob jugoslávské armády se zásobníky. Jediné, co mu brání, aby takovouto zbraň převezl, je ochrana Schengenu, to znamená kontroly na hranicích. To je v pořádku. Ale jestli si myslíme, že teroristé nemohou přes zelenou hranici i se zásobou zbraní vniknout do území Schengenu, tak po posledních zkušenostech s migrací si asi všichni uvědomujeme, že to je silně nereálné.

Co mi v té věci dále vadí, je to, že tato směrnice byla po kritice částečně upravena ve prospěch sběratelů zbraní, ale ta úprava je absolutně mylná nebo marná, protože hovoří o tom, že muzeální sbírky zbraní mohou mít ty zbraně, ale musí být znehodnoceny. A podle popisu znehodnocení z toho technického unikátu, který to muzeum má, se stane znehodnocený artefakt. Mně to někdy připomíná, že pokud Evropská unie v boji proti pornografii rozhodne, že určité partie na sochách antických reků mají být zakryty, tak podle této filozofie by se musely odsekávat určité viditelné partie na mužských bojovnících a toto dílo teprve potom může být vystaveno. Považuji to prostě za zrůdnost i z toho muzeálního a historického hlediska v této vyhlášce.

Na co chci ale na závěr upozornit, a byl bych velice rád, kdyby pan ministr v této věci činil kroky, byť to nebudu navrhovat na doplnění tohoto usnesení, které tady je, je problém kvalifikované většiny k přijetí tohoto zákona. Evropská komise si je moc dobře vědoma, že pokud by ratifikace měla proběhnout všemi členskými státy, tak narazí minimálně na odpor České republiky, a proto se snaží směrnici tlačit formou klasifikované (kvalifikované?) většiny. Tady bych si dovolil pana ministra osobně požádat, aby vyvinul aktivitu v rámci visegrádské čtyřky, jednal s ministry vnitra, protože to rozhodnutí asi zůstane na ministrech vnitra, aby vystupovali jednotně v této věci, aby tyto pravomoci zůstaly na úrovni národních států.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Lanka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu velice stručný. Nechci to nějak protahovat, ale chtěl bych tady při této příležitosti připomenout takový starý a podle mého názoru moudrý bonmot, že jediný, kdo může zastavit špatného člověka se zbraní, je slušný člověk se zbraní. V tomto duchu se vyjádřil i bývalý šéf Interpolu, podle kterého jedna z možností, jak se účinně bránit útokům takzvaných osamělých vlků, a to je právě ten způsob útoku, který nám asi hrozí nejvíce, je ozbrojená veřejnost.

Tato směrnice, o které se teď bavíme, jde téměř přesně proti těmto zásadám. Myslíte si, že někoho, kdo chce spáchat ozbrojený trestný čin, ne-li přímo teroristický útok, že toho člověka zastaví to, že mu ztížíme přístup k legálnímu nabytí zbraně? Evidentně někdo v Evropské komisi si to asi myslí. Mně osobně to tedy hlava příliš nebere.

Jedním z měřítek demokracie je to, jak daný stát umožňuje svým občanům, aby se v případě potřeby mohli účinně bránit sami. A naopak tu největší snahu o odzbrojení vlastních občanů měly v historii na svém počátku ty nejhorší režimy, které pak měly na svědomí miliony životů. Byl to Hitler v Německu, byl to Stalin v Rusku, byl to Mao Ce-tung v Číně. A u nás se teď o to snaží Brusel.

Já věřím, že to nedopustíme, a při hlasování o usnesení vás pak prosím o použití zdravého rozumu a myslím za všechny rozumné lidi vám za to děkuji předem.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Gabala a poté pan poslanec Váňa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nehodlám tady příliš vést polemiku s převládajícím tónem, ale jestliže tady nedokáže nikdo ani vysvětlit logiku toho, proč Komise tu směrnici vytvořila, a nepopírám, že tou směrnicí trochu vylila vaničku i s dítětem, když to nedokáže předseda výboru pro bezpečnost nebo ministr vnitra, tak jenom zmíním dvě nebo tři důležité okolnosti.

Jedna okolnost je, že v TGV se střílelo z repasí vojenské zbraně ze Slovenska. Naštěstí asi byla špatně udělaná, tak se ji nepodařilo tomu Maročanovi nabít, tak ho ti Američané zlikvidovali. V Bataclanu, jestli se nemýlím, se útočilo vojenskými zbraněmi z prostoru bývalé Jugoslávie. To znamená, my si musíme uvědomit, že responzivnost Francouzů a dalších zemí, kteří jsou exponovaní teroristickým útokům vedeným zbraněmi pocházejícími z části z našeho teritoria, je snaha regulovat. V tomto případě asi přeregulovat.

A pak ještě vaším prostřednictvím na margo některých poslanců, kteří si myslí, že osobní zbraní zastaví vojensky naplánovaný útok vojensky cvičených jednotlivců s vojenskými průraznými automatickým zbraněmi. Takovou pitomost teda, to aby člověk pohledal! Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní s faktickou pan poslanec Chalupa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Nechci to dlouho komentovat. Myslím si, že poslanci hnutí ANO odpracovali svůj díl práce jak ve výboru pro obranu, tak ve výboru pro bezpečnost na této legislativní úpravě. A pokud jde o to, jestli ty zbraně mají svůj význam, nebo ne v držení občanů, kteří s nimi umějí nakládat. Pro mě osobně je příkladem Izrael, kde se jasně potvrzuje to, že občan, který má zbraň, umí s ní zacházet, v případě jakéhosi útoku, ale nevojenského, na to tady máme armádu a jiné bezpečnostní složky, v takovém případě jsou si schopni občané vyřešit ten problém ještě před příchodem oficiálních bezpečnostních sil. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou paní poslankyni Černochovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Rozumím tomu, že i na půdě Poslanecké sněmovny musí zaznít alespoň jeden pacifistický názor a spoléhala jsem na Ivana Gabala, že vystoupí a něco nám řekne a tu debatu trošku osvěží.

Hodně z toho, co jsem chtěla říct, už řekl pan kolega Chalupa. Skutečně si myslím, že ta debata není dneska vůbec o tom, jakými zbraněmi kdo spáchal a jak byly upravené ty teroristické útoky. Ale my se tady bavíme - jsme český Parlament, jsme česká Poslanecká sněmovna - bavíme se o tom, jaký dopad by to mělo na zákona dbalé občany. A já jsem tady jasně řekla, a Ivan Gabal je sociolog, takže má rád statistická data, že trestných činů spáchaných s ilegálně drženou zbraní v České republice bylo evidováno 0,5 %.

Přeci není možné uplatňovat tady princip kolektivní viny. Pokud si Slováci neuměli legislativně ošetřit to, aby se znehodnocovaly zbraně tak, jako se znehodnocují v České republice, tak aby se jim nestalo to, co se stalo. Ani nejsme schopni vrátit zpátky čas v tom, že byla... možná by nebyla válka v bývalé Jugoslávii, a že tam skutečně mohlo docházet k tomu, že z těch otevřených, vyrabovaných, vykrádaných skladů se ty zbraně dostaly na trh.

My tady přece řešíme to, co chceme nebo nechceme mít v České republice. A to základní motto Bruselu, že tato norma přispěje k boji proti terorismu, to je to, co mě neuvěřitelně irituje! A to se snad i s panem Gabalem v tomto shodneme, že tento způsob se nám nezdá vhodný, ani jemu, prostřednictvím paní místopředsedkyně. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Váňu.

 

Poslanec Roman Váňa: Děkuji. Doufám, že na závěr obecné rozpravy - protože nad českým zákonem o zbraních a střelivu, jeho novelou, strávíme jistě ještě zajímavé hodiny na výboru pro bezpečnost - bych si dovolil k panu poslanci Gabalovi vzpomenout, tuším to bylo Nairobi a útok na obchodní centrum. Přesně tak, jak on popisoval, tedy vojenské zbraně, vycvičení útočníci. A ten civilista s pistolí tam myslím zachránil 120 nakupujících. Jestli si dobře vzpomínám.

Ale o tom jsem nechtěl hovořit. Ještě k té proceduře, o které velmi dobře a podrobně hovořila paní poslankyně Černochová. Mrzí mě, že tady není přítomen předseda výboru pro evropské záležitosti, protože by jistě hájil trošičku význam svého výboru. Chtěl bych připomenout, že 99,9 % evropských dokumentů, které přicházejí do českého Parlamentu, projedná výbor pro evropské záležitosti, přijme k nim usnesení a ta usnesení se stávají součástí pozice České republiky, kterou pak hájí vláda České republiky a naši úředníci, europoslanci, případně v Bruselu.

Takže usnesení, které přijal výbor pro evropské záležitosti všemi hlasy, hlasy všech přítomných poslanců, jednomyslně, mělo a má svou váhu. Ovšem situace je skutečně taková, že se shodneme na tom, že usnesení Poslanecké sněmovny jako takové by mělo v danou chvíli váhu ještě větší. Myslím, že musíme dát signál i ostatním parlamentům v rámci Evropské unie, aby se touhle věcí vážně zabývaly, protože některé země ještě zcela zjevně nedocenily dopad, který by to ně mělo mít. V tom samotném počátku jsme to byli především my, Poláci, Finové, Švédové - těch žlutých karet by se sešlo bohužel málo, takže by nebyly účinné. Nedal by se ten institut účinně použít. Doufejme, že při dalším projednávání - stále více zemí se přidává k tomu odmítnutí návrhu, ať už je to Německo, Slovinsko - mluvil jsem před chvílí se slovinským velvyslancem. Ať už je to Rakousko a další země.

Takže je určitá naděje, že ta směrnice v této opravdu nesprávné, nedobré podobě nebude přijata. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní dvě faktické. S první prosím k mikrofonu pana poslance Gabala. Po něm se připraví pan poslanec Jakubčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Jenom na upřesnění. Já jako pacifista, který tady neustále navrhuje navyšování obranných výdajů proti těm, kteří tady tlačí na vyzbrojování veřejnosti, nemám vůbec nic proti tomu, aby si lidi pořizovali zbraně. A nemám vůbec nic proti tomu, abychom navrhli modifikaci téhle příliš extenzivní, hloupě extenzivní, směrnice. Jenom jsem se snažil říct jasně dvě důležité okolnosti, které tady nebyly pochopeny.

Jestliže někdo propašuje znehodnocenou zbraň ze zemí bývalé Jugoslávie na Slovensko jako znehodnocenou, tam ta zbraň projde fixlovanou nebo špatnou repasí, pak už ji bez jakékoliv kontroly převezete autem v libovolném množství ze Slovenska až do Francie. O tomhle a o regulaci tohohle fenoménu by ta směrnice měla být. Protože někdo byl příliš horlivý a sáhl až po historických zbraních a podobně, tak říkám a řekl jsem to, vylil vaničku i s dítětem.

To, co jsem tady řekl, pokud jde o soukromě vyzbrojené osoby, bylo, že jestliže například Francie čelí vojensky připravenému útoku provedenému vlastně vojáky s vojensky vybavenými automatickými zbraněmi, tak představa o tom, že tomu můžeme čelit privátně drženou zbraní, je přinejmenším asymetrická. Abych to vyjádřil decentně.

Ale jádro té směrnice je v tom, aby se z východní Evropy a nových členských zemí, kde se dají nakupovat za lacino automatické zbraně, nedaly snadno propašovávat do těch zemí, ve kterých teroristé útočí na civilní obyvatelstvo. A to nejsme my, ale ty zbraně pocházejí od nás. Takže jde také o naši solidaritu s těmi zeměmi, kde teroristé útočí. Směrnice není dobrá. (Upozornění na čas.) Ale navrhněme její změnu a podstatu nevylévejme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Jakubčíka. Připraví se paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, cítím se malinko osloven předsedou výboru pro bezpečnost, protože jsem místopředseda VEZ. Dokumenty, které chodí z EU na VEZ, tak o nich diskutujeme. Někdy diskuse bývají i velmi dlouhé k těmto dokumentům. Ale konkrétně v případě návrhu této směrnice diskuse byla velmi krátká. Výbor se naprosto jednomyslně rozhodl nepřijmout, odmítnout. Přesně to, co tady řekl předseda výboru pro bezpečnost.

A jenom takové malé dokreslení. Myslím si, že směrnice se netýká pouze východních zemí. Severní Irsko - Ingram MAC-10, koupíme za sto liber. V České republice kalašnikova za sedm tisíc. To znamená, že v Severním Irsku se dají zbraně koupit výrazně levněji na černém trhu než u nás. Nevztahoval bych to na východní země, ale když už by tato směrnice měla nějakým způsobem fungovat, tak by měla fungovat na všechny země. Ale já jsem zásadně proti tomu, aby tato směrnice jakýmkoliv způsobem, jakýmkoliv způsobem, byla v České republice přijata. Protože skutečně to je prostě záležitost toho, že skončí veškerá muzea. Argumenty tady už zazněly. Skončí kluby vojenské historie atd. atd. Je to naprosto totální úplný nesmysl. A jeho nesmyslnost se blíží spoustě dalších nařízení EU ve stylu rovných okurek atd. Osobně bych to stavěl možná na úroveň okurek. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Černochovou s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já jenom v reakci na kolegu Jakubčíka, vašim prostřednictvím. Nezpochybňuji úlohu výboru pro evropské záležitosti. Hovořila jsem tady o tom, že Česká republika v prosinci, kdy jsem to navrhovala, mohla uplatnit princip tzv. žluté karty, kterou jí dává Lisabonská smlouva. A to už teď nejde. A nešlo to ve chvíli, kdy to šlo na výbor. Proto jsem tady vystupovala, prosila vás, přemlouvala, abyste pro to hlasovali. O tuto příležitost Česká republika díky tomu, že jste váhaví střelci, o tuto možnost Česká republika přišla.

K tomu, co tady říkal Ivan Gabal, vašim prostřednictvím. Ivane Gabale, tohle je přesně ale ve směrnici z roku 2008, kterou Evropská komise nechala u ledu pět let. Všechno to, co tady pan kolega Gabal popsal, do posledního písmenka je ve směrnici z roku 2008. Takže teď se opravdu bavíme o něčem jiném a na tom trvám. Kdyby se Evropská komise na tu směrnici z roku 2008, když to řeknu lidově, nevykašlala a stejně jako Česká republika ostatní státy dodaly podklady pro to, co jsem tady četla, tzn. Komise vydá společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby; dále pak, že členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 28. července 2010 (s důrazem), neprodleně sdělí Komisi jejich znění - kdyby toto bylo realizováno, od 1. srpna nebo od nějaké lhůty 2010 by směrnice přesně v rozsahu, jak o ní mluvil pan kolega Gabal, mohla platit.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. S faktickou poznámkou, pane poslanče? Tak prosím, pojďte, máte slovo. Pan poslanec Holík s faktickou. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, prosím vás všechny, vyjádřeme se tady zcela jasně proti této směrnici. Ano, kromě zbrojního průkazu vlastním také řidičský průkaz. Mám auto, mám výkonnou motorku. A nějaká příliš horlivá hlava v Bruselu může také nařídit, že i toto jsou zbraně.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda má zájem o závěrečné slovo. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, chci za debatu poděkovat. Je zjevné, že poslanci českého parlamentu, pokud by seděli v evropských strukturách, tak by taková směrnice nikdy nebyla schválena v této podobě. Když v Bruselu občas chodím po dlouhých chodbách, tak mě také napadají různé nápady. A otázka je, co by se se mnou stalo, kdybych tam byl každý den.

Tato směrnice povedená prostě a jednoduše není. Směrnice říká, když to shrnu, že nevěříme vlastním lidem. A to si myslím, že je špatný signál. Hovořil jsem o tom. Jsem proevropským politikem, ale Evropa by si neměla dávat vlastní góly a neměla by zhoršovat vnímání občanů členských zemí právě takovými opatřeními, která tady byla. Hovořil jsem několikrát o Izraeli. Nechci to dnes znovu opakovat jenom proto, že to je módní, ale proto, že to tak prostě je. V Izraeli vedle policie a armády je velké množství dobrovolníků, kteří mají zbraně. Situace v zemi je taková, že ohrožení terorismem je mnoho desítek let. A oni se s nebezpečím naučili žít. Situaci buď vyřeší voják, policista, anebo civil. Nedávno jsme někde četli článek, že terorista najížděl na vojenskou hlídku. Byl zastřelen civilistou. Použil zbraň ve prospěch svého státu.

My tu máme myslivecká sdružení. My potřebujeme tyto spolky integrovat do bezpečnostní politiky státu, například. A tento signál znamená vraťte nám zbraně a ve své podstatě nechceme, aby tito lidé, kteří léta zbraně drží legálně a plní si zákon, tak aby zbraně měli u sebe.

V odpovědi k paní poslankyni Černochové prostřednictvím předsedajícího, jestli lituji toho, že jsme toho využili, nebo nevyužili. Poslanecká sněmovna je fenomén, který není řízen Ministerstvem vnitra, což je bezesporu dobře a správně. Vy jste, paní kolegyně, podala návrh, který prostě nebyl schválen. Poslanci se v té době i přes argumentaci, kterou jste tady řekla, rozhodli, že to nepodpoří. A mně nezbývá než to respektovat. Nic víc a nic méně. To ovšem neznamená, že nebudeme ze všech sil i ve společnosti našich partnerů z V4, což se děje, tuto směrnici rozporovat. A rozporovat části, které nám vadí. Jsou tam některá opatření, která nám nevadí ve svém celém rozsahu.

Co se týká pana poslance Gabala, vašim prostřednictvím, paní předsedající, chtěl bych k tomu říct jen pár poznámek. Slovensko mělo velmi nevhodnou legislativu na znehodnocování zbraní. Byla velmi benevolentní, ale situace se změnila. Například bych chtěl připomenout, kdy čeští a slovenští policisté zhruba před rokem zachytili právě tyto zbraně na území České republiky, které byly vyváženy směrem do Francie a Belgie. Zbraně byly zachyceny. Pachatelé byli stíháni a já předpokládám, že byli i odsouzeni.

Česká republika nemá moc důvodů k tomu měnit náš zákon, který řeší držení zbraní, protože z našeho pohledu zákon je velmi moderní a velmi přísný a splňuje podmínky a potřeby, které Česká republika klade na právo držet zbraň. Proběhlo několik zbraňových amnestií. Ne jenom za mě, ale i za mých předchůdců. Myslím, že zbraňové amnestie umožnily získat velké množství nelegálních zbraní např. z první i druhé světové války, ale i jiných zbraní. To znamená, stát dělá maximum pro to, aby se choval vůči držení zbraní velmi zodpovědně. Mohu vám tady garantovat, že to, co jsem zde dnes slyšel, že jsme v naprostém souladu, vaše poznámky, které tady jsou, i samozřejmě usnesení, které, předpokládám, bude drtivou většinou hlasů přijato, přeneseme na evropskou půdu a budeme dělat všechno pro to, aby směrnice byla upravena tak, aby pomáhala a neškodila. Tak jak je dnes navržena, z mého pohledu bezesporu škodí.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní otevírám podrobnou rozpravu, do které mám dvě přihlášky, pana poslance Váni a paní poslankyně Černochové. Poprosím pana poslance Váňu.

 

Poslanec Roman Váňa: Dobré odpoledne. Já bych se chtěl formálně přihlásit k návrhu usnesení, které je v rámci tisku 668-E/0, je to tedy návrh na usnesení Poslanecké sněmovny k tomuto sněmovnímu tisku ve znění tak, jak jsem jej přednesl v obecné rozpravě.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Černochovou. A poprosím sněmovnu o klid!

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Po dohodě i s panem předsedou výboru pro bezpečnost a zpravodajem Váňou i po dohodě s předsedou Poslanecké sněmovny Hamáčkem si dovoluji doupravit návrh, na který se odvolával pan poslanec Váňa, a to abychom v bodě číslo 4 - odmítá, aby Evropská komise v reakci na tragické události spojené s teroristickými činy v Paříži - tak aby za Paříž byl doplněn Brusel - perzekvovala členské státy a jejich občany neodůvodněným zpřísněním legálního držení zbraní - zůstává. Prostě mezi slovo Paříži a perzekvovala dát "a v Bruselu". To je první návrh změny.

A druhý návrh změny je za bod 5 doplnit bod 6, který by zněl následujícím způsobem. Zase uvozeno - Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - pověřuje předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby s tímto stanoviskem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR seznámil parlamenty členských států Evropské unie a Evropský parlament. Je to i v návaznosti na to, co tady zaznělo z úst mých kolegů, že je zapotřebí, aby Česká republika získala podporu v rámci jiných zemí osmadvacítky a aby se o tom našem návrhu usnesení dozvěděly příslušné zákonodárné sbory co nejdříve a abychom ten časový deficit, ty čtyři měsíce, které jsme ztratili, alespoň částečně dohnali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak, tudíž podrobnou rozpravu končím. Táži se, zda je zájem o závěrečná slova. Pane ministře? Pane zpravodaji? (Nemají zájem.)

Tak nyní přistoupíme k hlasování. Nejprve bychom se vypořádali s pozměňovacími návrhy a poté bychom hlasovali o návrhu usnesení. Dříve než tak učiníme, všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. A poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

 

Poslanec Roman Váňa: Omlouvám se, ještě jsme konzultovali s panem ministrem pozměňovací návrh. Takže v tuto chvíli evidujeme návrh na usnesení a pozměňovací návrh k tomuto usnesení. Budeme hlasovat nejprve pozměňovací návrh paní poslankyně Černochové.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nikdo nevznáší námitku. Tudíž zahajuji hlasování. A ještě mám dotaz. Jsou dva body v pozměňovacím návrhu paní poslankyně Černochové. Táži se Sněmovny, zda můžeme o nich hlasovat najednou. Není proti tomu námitka, tudíž tak učiníme.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 354, přihlášeno 140 přítomných, pro 138. (Proti nula.) Tento návrh byl přijat.

 

Poslanec Roman Váňa: Nyní tedy můžeme hlasovat návrh usnesení ve znění pozměňovacího návrhu tak, jak byl přijat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se táži Sněmovny, zda je souhlas, že budeme hlasovat o usnesení jako celku. Není námitka.

Tudíž zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 355, do kterého je přihlášeno 144 přítomných, pro 142, proti 1. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen.

 

Děkuji panu zpravodaji, panu navrhovateli a končím čtení tohoto bodu.

 

Nyní přistoupíme k projednávání bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.