Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

74.
Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona
č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o ochraně památkového fondu)
/sněmovní tisk 666/ - prvé čtení

Pan ministr kultury Daniel Herman je přítomen. Požádal bych také pana poslance Romana Procházku, aby zaujal místa u stolku zpravodajů, protože je zpravodajem pro prvé čtení. A v tuhle chvíli žádám ministra kultury Daniela Hermana, aby se ujal slova a z pověření vlády tisk uvedl.

Ale ještě než začnete mluvit, pane ministře, požádám sněmovnu o klid! Byl bych rád, abychom projednávali v důstojném prostředí návrh zákona, který jistě má svoji váhu pro Českou republiku. Kulturní památky jsou pokladem našeho státu, tolik turistů sem přijíždí kvůli nim.

Prosím, myslím, že můžete, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych odůvodnil a ve stručnosti přiblížil nový zákon o ochraně památkového fondu. Předložený návrh zákona je komplexní očekávanou zásadní právní normou, která si klade za cíl zdůraznění veřejného zájmu na ochraně památkového fondu a vytvoření podmínek pro péči o tento fond nezbytně provázaných na ostatní související zákony, zejména správní řád, stavební zákon, zákon o základních registrech, nový občanský zákoník, katastrální zákon a další. Současně vnáší do celé úpravy zásadním způsobem prvek transparentnosti.

Nejpodstatnější změny a nové mechanismy péče o kulturní dědictví lze shrnout následujícím způsobem. Možnost kompenzovat náklady vlastníkům nemovitostí v památkových územích. Zavedení nástrojů, které umožní reagovat na neplnění povinností vlastníka kulturní památky nebo vlastníka nemovitosti nacházející se v památkovém území. Změna povahy ústředního seznamu kulturních památek a jeho propojení na základní registry, především na registr územní identifikace. Provázání úpravy se závazky z mezinárodních smluv. Eliminace zbytečné administrativní zátěže v rámci obnovy památkového fondu. Úprava podmínek provádění stavebně historického průzkumu, komplexní ucelená úprava archeologie a provádění archeologických výzkumů. Posílení pravomocí památkové inspekce, úprava sankcí za neplnění či porušení povinností v souladu s vládou schválenou úpravou správního trestání zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákonem o některých přestupcích.

Návrh zákona nepředpokládá zvýšené nároky na státní rozpočet. Případné náklady ponese Ministerstvo kultury v rámci své kapitoly. Účinnost se navrhuje k 1. lednu roku 2018 za účelem zajištění dostatečné doby pro přípravu na nové právní prostředí v této oblasti.

Rád bych zde také uvedl, že Ministerstvo kultury po celou dobu přípravy návrhu spolupracovalo se subjekty dotčenými péčí o památkový fond, tedy vlastníky významných segmentů kulturního dědictví, orgány státní a veřejné správy, občanskými sdruženími, vysokými školami, nezávislými odborníky, odbornými a výzkumnými institucemi. Navrhuji proto, aby Poslanecká sněmovna tento návrh přinášející po více než čtvrtstoletí významné pozitivní změny v oblasti památkové péče propustila do druhého čtení.

Děkuji vám za pozornost i podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury Danielu Hermanovi a žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Romana Procházku, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Procházka: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, navrhovaný zákon o ochraně památkového fondu zcela nahrazuje dosavadní právní úpravu vyjádřenou v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o státní památkové péči. S ohledem na dobu, ve které byl zákon o státní památkové péči napsán, je zřejmé, že zákon nepočítal s přechodem k tržní ekonomice a s institutem soukromého vlastnictví, což se nepodařilo zhojit ani četnými novelami tohoto zákona.

Příprava nového zákona o ochraně památkového fondu započala již v roce 2012, přičemž finální verze navrhovaného zákona je kompromisním výsledkem několikaletého jednání Ministerstva kultury se širokým spektrem zájmových skupin a dotčených subjektů.

Cílem navrhovaného zákona je ochrana, zachování, využívání, údržba, prezentace a předání kulturního dědictví dalším generacím. Navrhovaný zákon tak přináší větší možnosti ochrany památkového fondu, nové prostředky orgánů památkové péče k ochraně památek a vyváženost mezi ochranou veřejného zájmu a soukromých zájmů vlastníků kulturních památek, včetně ekonomických náhrad za reálná omezení vlastnických práv. Zároveň je navrhovaný zákon v souladu se současnými právními předpisy České republiky i mezinárodními úmluvami. Mimo jiné pak navrhovaný zákon o ochraně památkového fondu přináší například možnost orgánů památkové péče zasáhnout v případě ohrožení nebo poškození kulturní památky hrozící nikoliv ze strany vlastníka, ale z důvodu nečinnosti ze strany třetí osoby, nově reguluje provádění stavebně historického průzkumu jako jedné z regulovaných činností v rámci tohoto zákona, a to vedle restaurátorů a archeologů. Právě stavebně historické průzkumy dnes vedle archeologie přinášejí zásadní prameny k vývoji architektury a urbanismu.

Zákon dále přináší snížení administrativní zátěže Národního památkového ústavu, zakotvuje vyšší společenskou kontrolu ochrany architektonického dědictví tím, že přichází s možností aktivní účasti organizované veřejnosti prostřednictvím třeba spolků nebo obecně prospěšných společností zabývajících se obdobnou činností. Nově se také zakotvuje katalog práv a povinností vlastníka kulturní památky.

Památkové rezervace a památkové zóny se budou nově konstituovat prostřednictvím opatření obecné povahy, a to oproti dosavadnímu způsobu vzniku památkové rezervace nebo památkové zóny vydáním obecně závazného právního předpisu, což opět přinese větší účast vlastníků nemovitostí dotčených prohlášením památkové rezervace nebo památkové zóny.

Vzhledem k výše uvedenému doporučuji vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pustit do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji, a jste první přihlášený do rozpravy, poté eviduji přihlášku paní poslankyně Černochové a pana poslance Korteho. Máte slovo, pane poslanče, teď ve svém vystoupení.

 

Poslanec Roman Procházka: Ještě jednou děkuji. Navrhovaný zákon o ochraně památkového fondu jsem před chvílí představil z pozice sněmovního zpravodaje, rád bych však k navrženému zákonu promluvil také z pozice předsedy podvýboru pro kulturu.

Podvýbor pro kulturu se na svých zasedáních zabýval přípravou zákona o ochraně památkového fondu od počátku tohoto volebního období, konkrétně již na své 3. schůzi 28. května 2014, 18. září 2014 a 18. února letošního roku. Na tato jednání byli přizváni zástupci Ministerstva kultury, kteří zákon podrobně představili a vysvětlili jeho pozitiva a úskalí. Na zasedání, které se konalo 18. září 2014, byli dokonce přizváni zástupci Národního památkového ústavu, zástupci Uměleckohistorické společnosti v českých zemích, zástupci Asociace muzeí a galerií České republiky, zástupci Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a zástupci Asociace krajů České republiky. Ministerstvo kultury se po celou dobu vypořádávalo s připomínkami jednotlivých dotčených subjektů a mnohdy zcela odlišnými zájmy ať už na samotném podvýboru pro kulturu, tak na svých setkáních s dotčenými subjekty, které ze své iniciativy Ministerstvo kultury v rámci přípravných prací pořádalo.

Veškeré zápisy z jednání, vypořádání připomínek a různá znění návrhů zákona Ministerstvo zveřejňovalo po celou dobu na svých internetových stránkách. Nyní, když se dlouho očekávaný návrh zákona dostal na program Poslanecké sněmovny, se začíná znovu dostávat do popředí zájmu různých zájmových skupin, jichž se zákon dotýká, a začínají uplatňovat nově své připomínky. S mnoha těmito připomínkami se však již Ministerstvo kultury v rámci příprav zákona vyrovnalo, nebo tyto připomínky nebyly vůbec vyřčeny v rámci přípravných jednání. Některé připomínky vycházejí z nepochopení jednotlivých ustanovení zákona nebo z legislativní neznalosti.

Ačkoliv se může nezainteresovaným osobám na základě počtu vznesených připomínek zdát, že návrh zákona je zcela špatný a nepřijatelný, při hlubším zkoumání lze v zákoně nalézt především zakotvení nových principů a vyváženost jednotlivých dotčených zájmů, ať už jsou to vlastníci památek, archeologové, pracovníci stavebně historického průzkumu, developeři, restaurátoři, architekti, obce, kraje a v neposlední řadě i stát.

Dámy a pánové, s ohledem na současný zcela neuspokojivý právní stav v oblasti památkové péče, s ohledem na dlouhé přípravné práce Ministerstva kultury a čas jednotlivých dotčených skupin, které projevily zájem účastnit se přípravných jednání se zástupci Ministerstva kultury, i s ohledem na práci poslanců v podvýboru pro kulturu dejte prosím tomuto návrhu šanci k projednání v dalších čteních.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romanu Procházkovi. Nyní paní poslankyně Černochová. Ještě než se ujme slova, budu konstatovat došlou omluvu paní ministryně školství Kateřiny Valachové z dnešního jednání od 11.30. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já optimismus předložený panem ministrem kultury Hermanem ani zpravodajem nesdílím a nesdílím ho z toho důvodu, že jsem se skutečně velmi podrobně tomu návrhu zákona věnovala, věnovala jsem se mu i se svými kolegy v rámci hlavního města Prahy, kde jak víte, tak část Prahy je v režimu památek, konkrétně je to městská část, na jejímž území pracuji jako starostka. Polovina našeho území je památkovou zónou, polovina území je památkovou rezervací, takže si myslím, že k tomuto tématu rozhodně mám co říct. A protože jsem chtěla postupovat seriózně, tak připomínky, které jsem shromáždila od svých kolegů odborníků v rámci příslušných radnic, jsem panu zpravodajovi předala, je to někdy dva měsíce zpátky. Takže mé připomínky pan zpravodaj má a zná. (Stoupá hluk v sále.)

Dovolte mi, abych k tomuto návrhu zákona promluvila nejprve v obecnější rovině. Ano, zákon o ochraně památkového fondu především nahrazuje dosud platný zastaralý zákon z dob socialismu o státní památkové péči. Byl to zákon z roku 1987. Určitě v tomto návrhu zákona je i celá řada zlepšení. Umožní se úřadům lépe reagovat na případy, kdy se vlastník o památku nestará, což já velmi ocením, protože tady skutečně se nemůžeme dovolat například -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, na chvilku vás přeruším a požádám opět sněmovnu o klid. Děkuju. Pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: -například u kulturní památky nádraží Vyšehrad, která je na našem území, tak tam se nemůžeme dovolat vůbec žádného zásahu ze strany Ministerstva kultury ani Magistrátu hlavního města Prahy a jeho odboru památkové péče.

Dobrá věc v tomto návrhu zákona je i to, že z působnosti orgánů památkové péče se vyjímají práce v památkové zóně, v ochranném památkovém pásmu, pokud práce nevyžadují povolení či ohlášení stavebnímu úřadu a nezasahuje-li se do vnějšího vzhledu stavby či pozemku. V Praze 2 na Vinohradech a v Nuslích, pokud nejde o památkově chráněný objekt, odpadne velkému množství stavebníků povinnost věc projednávat s památkáři. Může se jednat například o vnitřní rekonstrukce, o zdravotní technickou instalaci a podobně. Ale není z toho návrhu zřejmé, proč by totéž nemohlo platit pro rezervaci, což je v našem případě Vyšehrad nebo Nové Město

Navzdory některým dílčím přínosům návrh zákona oproti navrhovanému zákonu rozšiřuje kompetence státu a bohužel velmi zásadním způsobem prohlubuje byrokracii, zavádí nám nové instituty, například plán ochrany památkového území, a působnosti. V obecné všeobjímající argumentaci o ochraně kulturního dědictví je navrhována rozsáhlá, věcně neohraničená působnost orgánů státní správy, a přitom se zapomnělo na takovou jednu malou drobnost, a já prosím, aby zpozorněli všichni ti, kteří kandidujete do krajských voleb nebo jste už někdy po krajských volbách na radnicích působili. Zapomnělo se na zapojení samospráv obcí a krajů! Může pak pan ministr nám vysvětlit, jak je toto možné, když tady zaznělo, že to bylo konzultováno se všemi? Já bohužel mám informace, že některá stanoviska potom odborné instituce zase změnily, když se dozvěděly, jaký je finální návrh. Ale tohle já skutečně považuji za zásadní chybu, když se z tohoto úplně vypouští zapojení a diskuse v rámci samospráv, krajů a obcí.

Návrh zákona neodstraňuje nejpalčivější problémy, se kterým se setkávají vlastníci nemovitostí a obce. Jedná se mimo jiné o podporu v tomto případě kvantity nad kvalitou, zahlcenost orgánů památkové péče méně významnými záležitostmi včetně účelového přerušování a nedodržování lhůt. Takže není pravda, že se nějaké řízení zrychlí. Nezrychlí, naopak se zpomalí. Zachování za socialismu vyhlášených památkových území bez konkretizace. To jsou skutečně věci, které tady platí téměř 40 let, a místo toho, aby si s tím dal někdo práci a nově je definoval, tak se petrifikují. Vkládání obrovského rozsahu působnosti orgánů památkové péče bez stanovení jasně definované věcné působnosti, tak jako je tomu u jiných orgánů státní správy. Ani v tomto případě nevím, jak je možné, že něco tak důležitého panu ministrovi uniklo. Jiné orgány státní správy mají v zákonech poměrně jasně stanoveny hranice, v čem a jak mohou působnost státu uplatnit, ať už to jsou hasiči, dopraváci, stavební úřad, hygienici atd. Naproti tomu orgán památkové péče má zcela bezbřehou působnost omezenou jenom rozsahem lokality a nikoliv možností státního zásahu. Není jakkoliv upřesněna možnost individuálního subjektivního posouzení, takže veřejností je působení orgánů vnímáno jako diktát s jen malou možností obrany. A to skutečně mohu potvrdit ze své vlastní praxe, zvláště v Praze, kde se s návrhem zákona zavádí dvojstupňové řízení - magistrát a ministerstvo - oproti zbytku republiky, kde je řízení třístupňové: obce s rozšířenou působností, krajský úřad, ministerstvo. Proč bude mít Praha zase jiný způsob než zbytek republiky? Jak je možné, že tady budou pouze dva stupně, pane ministře?

K jednotlivým ustanovením. Paragraf 2 a paragraf 3 - Vymezení pojmů. U statutárních měst není zřejmé, zda se pojem obec vztahuje na městské části, když pojem obec není v § 3 jakkoliv upřesněna. Tady prosím zpozorněte vy, kteří jste poslanci z různých politických stran z našeho hlavního města Prahy, nebo samozřejmě jsou i jiná statutární města, která mají městské části nebo městské obvody. Dále v tomto § 2 a 3 ve vymezení termínu práce je uvedeno jeho rozšíření na umístění i odstranění reklamního a informačního poutače - zařízení, která nepodléhají stavebnímu zákonu. Do ustanovení § 3 je kromě terminologie včleněna i věcná působnost v případě některých druhů informačních a reklamních poutačů, která do daného ustanovení nepatří. Tuto nadstandardní působnost, často vztahovanou k jakémukoliv mobiliáři, je třeba zrušit. Místo toho lze již dnes vydat nařízení, které může regulovat umisťování informačních a reklamních poutačů, které nepodléhají povolení podle stavebního zákona v památkových územích. V Praze již takové nařízení, a má číslo 26/2005 Sb., hlavního města Prahy, ve znění dalších změn, pro území pražské památkové rezervace a část přilehlého území dávno existuje. Obdobnou možnost jistě mají i další obce a vůbec není třeba, pane ministře, aby tuto věc řešil zákon na ochranu památkového fondu.

Tady bych si dokonce dovolila navrhnout nějakou cestu, abych nebyla jenom tou, která něco kritizuje a nenavrhuje řešení. Tady si myslím, že by bylo možné, pane ministře, u pojmu práce zrušit tento text - cituji: "umístění a odstranění reklamního a informační poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona". Zákon by měl jasně vymezit, že se působnost orgánu nevztahuje na mobiliář i podobné pevně neukotvené prvky s krátkou životností, jinak se, milé kolegyně a kolegové, od státu zanedlouho dozvíme a tento nám bude určovat, co si mají lidé oblékat a v jakých autech mají lidé jezdit.

Paragraf 2 odst. 4 odst. 5 - rozdíl v definici památkové rezervace a památkové zóny je minimální a liší se jen blíže neurčeným stupněm výjimečnosti. Jedná se o neurčitý rozdíl, kde hájení zájmů státu následně závisí na zcela subjektivním posouzení. V ustanovení o prohlášení památkového území stejně jako v péči o památkové území ani v plánu ochrany památkového území se tyto dva typy území vůbec neliší. Je to § 26 až 34. I tady si, pane ministře, dovoluji navrhnout konstruktivní řešení a doporučit vám, aby se rozdíl mezi rezervací a zónou v zákoně jasně a věcně vymezil. Pak to bude mít význam má smysl.

Další. Paragraf 3 písm. c) - tzv. zprostředkování památkového fondu. Termín navozuje dojem obchodování s památkami a to si myslím, že si nepřejeme nikdo.

Paragraf 3 písm. g) - Práce v památkovém území- je mimo jiné: "výsadba a kácení dřevin na veřejném prostranství v zastavěném území". Z toho prosím pěkně vyplývá, že dřeviny mimo veřejná prostranství, když opět použiji případ Prahy 2, tak například Havlíčkovy sady nebo Ztracenka v Praze 2, nemají památkovou hodnotu. Veřejná prostranství mají být ve smyslu zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze přístupná, pane ministře, každému - každému! - a bez omezení. To není u velké části parků nebo i zámeckých zahrad splněno. Tam to naráží samozřejmě na vandalismus a sociálněpatologické jevy a zavírají se na noc. Ale životnost dřevin je v porovnání s životností nemovitých památek nesrovnatelně menší. Navrhujete úplně zbytečnou byrokracii někam, kde by měla být ponechána na vůli samospráv obcí, a ne zase někomu něco nařizovat v uvozovkách ministerským výnosem neboli zákonem. I tady mám návrh na řešení, pane ministře. Navrhovala bych stanovit, že orgán ochrany památkového fondu je dotčeným orgánem pouze v případě rozhodování příslušného orgánu v řízení o památných, památečních stromech, což si myslím, že by bylo zcela v souladu s tím, co jsem tady před chvílí říkala.

Paragraf 6 - památková inspekce. Památková inspekce má kontrolovat výkon přenesené působnosti pouze u krajského úřadu, nikoliv u obcí s rozšířenou působností. Působnost krajského úřadu ve vztahu k obcím s rozšířenou působností vůbec nepokrývá působnost památkové inspekce v plném rozsahu. Nevím, jestli jste si toho vědomi.

Paragraf 8 a 9 - Obecní úřady s rozšířenou působností. Tady není jasné, pane ministře, zda statutární města mohou působnost státní správy přenést na úřady městských částí. Opět je nás tady celá řada starostů, kteří jsme z městských obvodů anebo z městských částí. Tady se domnívám, že možná ano. Ale zase jak jsem říkala, je to úplně v kontrastu s § 9, s Prahou, kde je využití statutu iracionálně zakázáno. Pravomoci výkonu památkové péče v Praze jsou centralizovány na Magistrát hlavního města Prahy, který podle § 9 - opět mi dovolte citovat - "vykonává na úseku památkové péče působnost krajského úřadu a obecního obce s rozšířenou působností". Tím by bylo totiž, pane ministře, uzákoněno, že městská část v Praze se nemůže stát dotčeným orgánem na úseku památkové péče a ani jí to nemůže být statutem svěřeno. Slyšíte dobře. Ani jí to nemůže být statutem svěřeno. Kromě jiného tímto jsou nadále kumulovány působnosti na magistrátu oproti pravomocem městských částí, což je v občasné společnosti, na kterou vy se tak rád odvoláváte, přinejmenším zarážející.

V hlavním městě Praze, pane ministře, je odborná úroveň úřadů městských částí většinou vyšší, tím se nechci nějakým způsobem dotknout menších obcí, ale prostě i vzhledem k tomu, že případů řeší každý úředník mnohem víc než úředníci na obcích malých, kde se dostanou do nějaké situace s vyřešením nějakého případu třeba méně často. Takže jak jsem řekla, úřady obcí s rozšířenou působností je to poněkud menší frekventovanost. Přinesení působnosti na městské části tam, kde je větší množství nemovitých kulturních památek, a tam, kde jsou vyhlášena památková území, by bylo namístě. Nejenom v Praze, ale i v dalších částech zákona jde o další kumulaci moci na co nejvyšší úroveň. Logická by podle mého názoru byla naopak decentralizace pravomocí. A jistě chápete, že já jako členka ODS budu po každé navrhovat věci, které povedou k decentralizaci, nikoliv k centralizaci, tak jak nám tyto návrhy jeden za druhým předkládá současná vláda. Pro mě by byla naopak logická decentralizace pravomocí a s tím souvisejících přenesení odpovědnosti a výkonu v oblasti památkové péče na městské části, kterých se dané problémy přímo dotýkají. Magistrát hlavního města Prahy by vykonával státní správu na úseku památkové péče na úrovni krajského úřadu a prvoinstančně jen tam, kde by působnost nebyla přenesena statutem na městské části. Tento požadavek lze odůvodnit i tzv. vykonáním zkoušek odborné způsobilosti. Myslím si, že skutečně toto by byla věc, která by byla ku prospěchu. Co navrhuji. Navrhuji, pane ministře, vypustit § 9.

Když si otevřete § 15 - Úloha veřejnosti při ochraně architektonického dědictví. Ono to zní velmi vznešeně. Vedle nadací a spolků by měly mít možnost vystupovat za veřejnost a předem požádat o informace o všech zahajovaných řízeních i samosprávy obcí a městských částí, na jejichž území budou projednávány práce ve smyslu pojmů uvedených v § 3 odst. d) návrhu zákona.

V § 16 v bodech 2 až 5 a v § 17 - Výzkum a dokumentace v oboru památkové péče. Dle těchto paragrafů by výzkum a dokumentaci v oboru památkové péče prováděl pouze a jenom památkový ústav, tzv. NPÚ. To není, pane ministře, v souladu s Listinou základních práv a svobod, dle které musí být zaručena svoboda vědeckého bádání. A překvapuje mě, že to navrhujete právě vy. Právě ministr, který je ze stejné strany jako vicepremiér pro vědu a výzkum. Asi jste se v KDU-ČSL o těchto věcech nebavili dostatečně, protože jinak si to neumím vysvětlit.

§ 18 a následující - Kulturní památka. V řízení o prohlášení a zrušení kulturní i národní kulturní památky chybí uvést taková maličkost - že by účastníkem řízení měla být obec a městská část ve statutárních městech, včetně hlavního města Prahy. Toto by, vážené kolegyně a kolegové, skutečně měl být náš velmi zásadní a velmi důležitý požadavek.

Nebudu vás napínat, co budu navrhovat v závěru, ale skutečně ještě vás chci upozornit na další věci, takže budu mluvit dál. Ale myslím si, že zákon není připravený tak, abychom o něm mohli hlasovat. Že bychom měli ve shodě se dnes dohodnout. A snad se pan ministr neurazí na tom, že mu tento návrh zákona schválíme v rámci ustanovení jednacího řádu, kde se píše o vrácení k přepracování. To znamená, že pan ministr, pokud ho nebude chtít stáhnout sám, protože skutečně je velmi špatný, tak Poslanecká sněmovna jako suverén odhlasuje většinou svých hlasů vrácení k přepracování a dostaneme sem jiný návrh. Návrh, který bude odpovídat všemu, co novela zákona o památkové péči v 21. století má řešit, a bude kopírovat to, jak funguje v České republice veřejná správa. Nebude tam vytrhovat věci z kontextu a zapomínat na statutární města, kde mají městské části anebo městské obvody.

§ 23 - Zrušení prohlášení za kulturní památku. Neurčitost pojmu takzvaně mimořádně závažný zájem. Tady vůbec není přesně definována možnost zrušení prohlášení za kulturní památku. Převáží jiný mimořádně závažný zájem nad zájmem na ochraně kulturní památky. Není určeno, o jaký a čí (s důrazem) zájem se jedná, prosím pěkně. Jestli tím náhodou někdo z úředníků, pane ministře, nemyslel veřejný zájem. Ale to si musíte prověřit na svém ministerstvu vy.

§ 26 - Návrh na prohlášení památkového území. Současná památková území byla vydávána, resp. prohlašována zpravidla v dobách socialismu, to už jsme tady říkali, aniž by splňovala požadavky současného návrhu zákona. Byla prohlášena několika způsoby a často velmi neurčitě neboli vágně. Zpravidla vůbec není stanoveno, co je podstatou ochrany. Tedy co se chrání a jak se chrání. To dává možnost orgánům státní správy, pane ministře, zne-u-žívat, zneužívat svého postavení a k nelegálním postupům ze strany žadatelů. A tady si myslím, že pokud tato vláda o sobě prohlašuje, že je vládou, která bojuje proti korupci, tak to jde úplně mimo veškerá vaše prohlášení, která říkáte. Protože tady naopak té korupci dáváte tak volné pole působnosti, že to nemá obdoby.

Tady bych si dovolila opět navrhnout, abych nebyla já ten, který něco destruuje, ale který se snaží něco spoluvytvářet. Tak si myslím, že by bylo možné to řešit způsobem, že se návrh projedná s obcí a městskou částí. Veškerá prohlášená památková území je třeba prohlásit znovu a nedostatky napravit. Je vhodné dát příslušnému orgánu, tedy vládě a ministerstvu, zákonnou lhůtu. Řekněme tři roky, čtyři roky, pět let. To bude záležet na tom, co bude chtít pan ministr.

§ 32 a 34 - Plán ochrany památkového území. Rezervace a zóny. Jde o úplně nadbytečný institut, vážené kolegyně a kolegové. Z pozice státní správy by ochrana památkového území měla být jednoznačně stanovena v prohlášení památkového území podle § 26. Pokud to tak není, pak je nezbytné prohlášení památkového území zrušit a vyhlásit znovu podle pravidel stanovených tímto návrhem zákona. To přeci dává smysl. Plán ochrany by celou věc zkomplikoval a deleguje na krajský úřad zpodrobnění prohlášení vydané Ministerstvem. Místo o zjednodušení administrativy půjde o posílení opět úřední byrokracie a povede k nejasnostem v uplatňování práv vlastníků a stavebníků stanovených Ústavou České republiky a všemi ústavními zákony. Místo prohlašování plánů ochrany je třeba současná prohlášení památkových území zrušit a nahradit novými podle podmínek stanovených v tomto návrhu zákona. Takže já bych si dovolila navrhnout § 32 až 34 vypustit.

§ 47 odst. 3 - Posouzení práce na kulturní památce. Posouzení a projednání prací v památkovém území by mělo být vždy bez výjimek. To znamená, uvést, které práce se vyžadují, a nikoliv které nevyžadují posouzení orgánu památkové péče. Otočit ten princip, pane ministře. Stávající text umožňuje různé výklady, například práce u památky uvnitř památkového území nebo uvnitř památkového pásma. Tady bych opět konstruktivně navrhla vám něco na úpravu. Změnit text odstavců tímto způsobem: Práce v památkovém území, které mění vzhled stavby nebo pozemku, by bylo za c). Za d) by bylo: práce v ochranném památkovém pásmu, které mění vzhled stavby nebo pozemku; posouzení se nevyžaduje, pokud je vyloučeno opatřením obecné povahy o vymezení ochranného památkového pásma. A bylo by to vyřešené. A samozřejmě vypustit odstavce 3 a 4.

§ 50 odst. 3 - Žádost o posouzení práce v památkovém území a ochranném památkovém pásmu. Dle tohoto ustanovení musí být žadatelem vlastník. Ustanovení by mělo být buď totožné s § 48 odst. 3, nebo lépe by bylo použít u prací na stavbách pojem ne vlastník, ale stavebník. Ze stavebního zákona má jasnou definici a ta definice je v § 2 odst. 2 písm. c). Na stanovisko orgánu památkové péče pak stejně většinou postup podle stavebního zákona navazuje, takže tím by odpadla doposud existující disproporce u orgánu památkové péče oproti situaci u stavebního úřadu. Víte, ono to výhradní využívání termínu vlastník kumuluje množství formálních i administrativních problémů, protože ve veřejném prostoru jde v naprosté většině případů buď o zmocněného stavebníka, nebo je jiný vlastník pozemku a jiný vlastník stavby, respektive inženýrských sítí. Kdybych zase uvedla příklad Prahy, tak v Praze to máme například s Technickou správou komunikací, s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, s Pražskou distribucí atd.

§ 51 - Vyjádření památkového ústavu. Přetrvává povinnost orgánu památkové péče informovat o žádosti na vydání... (Poslankyně Černochová přerušila svoji řeč kvůli hluku v sále a otáčí se na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, milé kolegyně, milí kolegové, poprosím o klid v jednacím sál. Ti z vás, kteří vedete rozhovory, přeneste je prosím do kuloárů. Děkuji. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Mohla bych poprosit o hadr? Mně se tady stala malá nehoda. (Rozlitá voda na řečnickém pultíku.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: O hadr - dobře, pokusím se zařídit hadr.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak § 51 - vyjádření památkového ústavu. Přetrvává... (Poslanec Korte přinesl k řečnickému pultíku papírové kapesníčky a předal je poslankyni Černochové.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci, je to evidentní, džentlmeni ještě nevymřeli. Já bych vám i zašel pro ten hadr, ale já se nemohu zvednout.

 

Poslankyně Jana Černochová: Je mi to jasné, jste tam sám, pane místopředsedo, neměl by vás kdo vystřídat. Děkuji. Děkuji Danovi Kortemu... (Hlas z pléna: Prostřednictvím pana předsedajícího. Smích v sále.) Prostřednictvím pana předsedajícího děkuji Danovi Kortemu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Tak, prosím pokračujme.

 

Poslankyně Jana Černochová: § 51 - Vyjádření památkového ústavu. Přetrvává povinnost orgánu památkové péče informovat o žádosti na vydání stanoviska památkový ústav. Ustanovení ukládá památkovému ústavu na informaci reagovat ve lhůtě 20 dnů, plus je tam lhůta na doručení. Jedná se o zachování současné státní byrokracie, která mnohdy zcela zbytečně velmi prodlužuje projednávání žádostí. Ve velké části případů jde o rutinu či drobnosti, které musí být schopen orgán památkové péče posoudit sám bez vyjádření ústavu. Tady skutečně to vyjádření je nadbytečné a uvedené ustanovení lze chápat jako dokumentování malé odborné způsobilosti orgánů památkové péče a neschopnosti státu vychovat v těchto orgánech příslušné a skutečné odborníky. Tady opět mám návrh na úpravu a ta úprava by mohla být tak, že by se změnilo ustanovení § 51 tak, že si orgán památkové péče vyžádá posouzení ústavu jen tehdy, pokud jde o komplikovanou záležitost, nebo v případě, kdy ke svém závaznému stanovisku potřebuje od ústavu podklady. A to by přeci bylo řešení, které nezatíží ani jednu ani druhou stranu. Totéž by platilo i v případě, že by žadatel závazné stanovisko nebo rozhodnutí orgánu rozporoval, aby každý měl možnost domáhat se svých práv touto formou.

§ 57 odst. 3 písm. d) - Kulturní památka ve vztahu k zahraničí. Nevím, jak moc jste vy citliví na nějaká slova, já poměrně dost a myslím si, že je tady celá řada kolegů nevyjímaje Dana Korteho, prostřednictvím pana místopředsedy, kteří jsou v těchto vědách i studovaní. A pokud stojí v tom návrhu, konstatování tam je, že přemístění památky do zahraničí z důvodů, a teď mi dovolte citovat, "osobní potřeby vlastníka kulturní památky", to přeci cítíme, že to je nekorektní a že to je tak strašně všeobecné, že si pod tím ani neumíme představit nějakou konkrétní situaci.

§ 114 a 115 - Dočasné oprávnění k výkonu regulované činnosti v rámci svobody poskytování služby. V praxi se ucházejí o restaurátorské práce firmy, které se prokazují restaurátorem s licencí, na práci si ale najímají levnou pracovní sílu bez kvalifikace. Chtělo by se mi tady vyslovit slovo švarcsystém a omlouvám se, prostřednictvím pana místopředsedy, kolegovi Broňovi. Tím dochází k neodborným a bohužel i nezvratným zásahům na památkách a jejich devastaci. Já samozřejmě netvrdím, že vždycky, ale pokud v jiných profesích, v jiných komorových svazech hrajeme na tu odbornou způsobilost, tak kde jinde by měla být než u kulturních památek? Za úvahu tedy, pane ministře, by možná stálo zřízení povinné komory restaurátorů dané tímto zákonem, ať už by to bylo ČKA, ČKAIT. Myslím si, že je to na vašem uvážení, a já vás v tomto mileráda podpořím. Opravdu tak jak to v tom návrhu zákona máte v té stávající úpravě, kde - zase cituji - "osoba dočasně oprávněná k výkonu regulované činnosti", tak tato osoba nám tento problém absolutně neřeší.

§ 138 - Dotčení zájmů památkové péče. Z ustanovení vyplývá, že posouzení obecního úřadu obce s rozšířenou působností je rozhodnutím, pokud o uvedené věci není příslušný rozhodovat jiný správní orgán. A tady je absurdní, že u řady velmi jednoduchých, opravdu jednoduchých věcí, o kterých stavební úřad podle stavebního zákona ani nerozhoduje, by měl rozhodovat orgán památkové péče. To vám přece nemůže přijít normální.

Opravdu ten zákon je připravený velice špatně. A já jsem tady před chvílí v tom úvodním slově říkala, že není pravda, že by všichni nadšeně říkali ó, ten zákon je báječný, my ho chceme a nemůžeme se dočkat, kdy už bude platit. Naopak. Celá řada profesních organizací se na nás jako na poslance obracela s tím, že nám posílala dlouhé, dlouhé strany kritických připomínek k tomuto zákonu. Takže nevím, kde v sobě berete tu jistotu, že tady před námi a před veřejností můžete tvrdit, že máte jejich souhlasy a že se na tu normu těší. Netěší. Oni se této normy a přijetí této normy děsí.

Já si vám dovolím přečíst stanovisko Sdružení pro stavebněhistorický průzkum k návrhu zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona číslo 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Je to tedy ten zákon o ochraně památkového fondu s komentářem k některým ustanovením návrhu:

Návrh zákona o ochraně památkového fondu je bezkoncepční a po odborné stránce zcela zavádějící. Vychází z platné právní úpravy, jejíž některé osvědčené postupy však eliminuje, zatímco jiné, pro praxi nevhodné, zachovává, v důsledku čehož je veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví potlačován, avšak zároveň nepřebírá nejvýznamnější dosavadní bezplatnou službu pro vlastníky památkově chráněných staveb spočívající v projednávání projektové dokumentace v rozpracovanosti podle § 14 odst. 7 zákona číslo 20/1978 Sb., o státní památkové péči.

Cituji dál: Zákon preferuje nepřijatelnou netransparentnost výkonu památkové péče, která výrazně limituje možnost veřejné kontroly - o tom jsem tady také hovořila -, naproti tomu počítá s nadměrnou byrokratizací, jíž jsou zatíženy všechny dotčené subjekty, zejména pak památkový ústav oproti potřebným odborným činnostem.

Předpokládá se velký počet periodických zpráv o památkových územích zpracovávaných památkovým ústavem pro Ministerstvo kultury, aniž je vůbec jasné, kdo je bude analyzovat a jaký bude jejich praktický smysl. - Trošku to jistě připomíná vám stejně jako mně některé epizody z mého oblíbeného britského seriálu Jistě, pane ministře.

Cituji dál: Zároveň neúměrně vzrůstá počet řízení vedených na Ministerstvu kultury v prvním stupni z dosavadních 8 řízení na 19. Návrh sice počítá s poradními orgány ministerstva, ovšem důvodová zpráva explicitně uvádí, že - cituji vědecká rada pro památkovou péči bude konstruována nejen jako vysoce odborná platforma, ale jejími členy musejí být i reprezentanti nejvýznamnějších vlastníků kulturních památek, jako jsou například územní samosprávy nebo římskokatolická církev. Konec citace.

Tudíž lze mít o odbornosti výstupů vážné pochybnosti, mimo jiné vzhledem k tomu, že u poradního orgánu nelze vždy počítat s účastí všech členů. Nápadná kumulace působností na ústředním správním úřadu oproti dřívějším předpisům je v občanské společnosti opravdu přinejmenším zarážející.

Diskriminační je úprava takzvaných regulovaných činností, přičemž zejména na zpracovatele stavebně historických průzkumů jsou kladeny zcela nesmyslné nároky a hrozí jim drakonické sankce. Naproti tomu návrh vůbec nebere v úvahu mimořádně závažnou problematiku rabování archeologického dědictví takzvanými detektoráři, jehož negativní důsledky jsou známy již řadu let a ve většině evropských zemí vyvolaly důraznou regulaci. Ne že bych byla příznivkyní regulace, ale k ochraně kulturního dědictví si myslím, že se můžu s panem ministrem v některých otázkách a bodech shodnout.

Ministerstvo kultury účelově argumentuje řadou jednání a změn návrhu, které však jeho bezkoncepčnost zásadně nezměnily, dále pak uvádí různé subjekty, které návrh podporují, přičemž Národní památkový ústav je jím zřizovanou organizací. Další pak většinou nemají s praktickým výkonem památkové péče bezprostřední souvislost. Zazněla tady asi pochvala nebo zmínka v tom, že je toto jeden ze subjektů, který to podporuje, uměleckohistorická společnost. Tolik zdůrazňovaná veřejná diskuse k návrhu tak byla ze strany Ministerstva kultury pojata selektivním způsobem. Ministerští úředníci si vybírali, s kým chtějí jednat a s kým ne, v důsledku čehož je argumentováno pouze souhlasnými stanovisky. Přijde vám normální to, že nezazní jediné negativní stanovisko, které my víme, protože se ti lidé obraceli na nás, na poslance? Že tady si pan ministr ten zákon pochválí, zmíní tady organizace, které s ním souhlasí, a nezmíní organizace, které s ním nesouhlasí?

Tohle není férové projednávání. Proto budu navrhovat, abychom zákon vrátili k přepracování. A žádám vás, pane ministře, o to, aby skutečně v tomto směru byla vaše slova pravdivá a nezaváděli jsme tady metodu toho, že kdo bude se mnou souhlasit, toho tady zmíním, ale negativní stanoviska zamlčím.

Stejně tak kritizují ze Sdružení pro stavebněhistorický průzkum nevyhovující důvodovou zprávu, jejíž obecná část je přetížena statistickými údaji, převážně však pro formování nové koncepce památkové péče postradatelnými. Návrh není možné napravit pozměňovacími návrhy, ale je třeba jej odmítnout jako celek a východiska dalšího postupu odvíjet od skutečně otevřené diskuse. Ne tím kvazidialogem, který se nám tady snažil pan ministr podsunout, že proběhl, a který neproběhl.

Když mi ještě dovolíte, a dovolí nám to i čas, tak bych v rychlosti ještě projela některá ustanovení, některé paragrafy, na které právě tito odborníci poukazují. Například u § 1 definice památkové rezervace a zóny nejsou kompatibilní s definicí památkového fondu a kulturní památky, přičemž nesmyslně operují s takzvaně typologickým výrazem, který žádnou hodnotu nepředstavuje a ani představovat nemůže. Typologie pouze vymezuje kritéria pro zkoumání určitého jevu. Zvláštní část důvodové zprávy k tomuto pojmu nic neuvádí.

§ 2 odst. 6. Definice archeologického nálezu stanoví, že archeologický nález neslouží svému účelu a uchoval se mimo prostředí současného života, dále už může být zachován v hmotě stavby. Archeologickými nálezy by tak byly všechny druhotně použité archeologické články a jejich fragmenty, které byly po zániku jejich původní funkce použity jako stavební materiál, což je sotva praktické. Návrh je nepřípustně restriktivní vůči předpisu vyšší právní síly, Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy, je to číslo 99/2000 Sb., neboť ta v článku 1.3 stanoví, že do archeologického dědictví se zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí. Návrh se omezuje na pojem archeologického nálezu podobně jako dosavadní předpisy, zatímco citovaná úmluva počítá v souladu s moderními trendy v archeologii s širším kontextem archeologického dědictví.

§ 3b. Zcela scestná je konstrukce, že za architektonické dědictví nepovažuje věci movité, například velice cenné soubory architektonických článků soustředěné v lapidáriích, přičemž mnohdy nemají status sbírkových předmětů.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně. Chápu, že je toho ještě mnoho, co se o tomto zákoně dá říct, nicméně na 12.30 si Sněmovna pevně zařadila jiný bod, proto si vás dovoluji zdvořile požádat o přerušení vašeho projevu a přeruším projednávání tohoto bodu, ve kterém budeme pokračovat někdy příště - snad.

Děkuji paní poslankyni, panu ministrovi i panu zpravodaji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Pane místopředsedo, v rozpravě zaznělo, že budeme navrhovat návrh na vrácení k přepracování. Jenom aby to nezapadlo, až mi budete dávat slovo později.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zaznamenal jsem. Děkuji.

 

Na 12.30 jsme pevně zařadili bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.