Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

170.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb.,
o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 677/ - třetí čtení

Místo u stolku zpravodajů si podrží ministr vnitra Milan Chovanec a zpravodaj garančního výboru pro bezpečnost pan poslanec Roman Váňa. Pozměňující návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 677/5, který vám byl doručen 13. dubna tohoto roku. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 677/6.

Pan ministr má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, Poslanecká sněmovna se již několikrát zabývala novelou zákona o zbraních. Nebudu ji tedy detailně představovat.

V průběhu druhého čtení bylo uplatněno několik pozměňovacích návrhů. Rád bych řekl, že souhlasím s pozměňovacím návrhem, který byl podán výborem pro bezpečnost. Lze také souhlasit s pozměňovacím návrhem pana kolegy poslance Chalupy.

Tam, kde nesouhlasím s pozměňovacími návrhy, to jsou návrhy výboru pro obranu. Je to z důvodu, že policie nejprve dotyčného člověka vyzve, a teprve pokud není vydána zbraň, tak následuje možný vstup do obydlí. To znamená, nejprve je tam úkon dobrovolného vydání zbraně, a pokud se tak nestane, policisté mohou vstoupit do obydlí, aby tuto zbraň tomuto člověku zabavili. Samozřejmě jedná se o lidi, kde je vážné podezření z jejich zdravotní nezpůsobilosti tu zbraň dále držet. Myslíme si, že toto ustanovení má chránit především lidské životy.

Co se týká návrhů pana poslance Gabala a pana poslance Gabala a Jurečky, s těmito návrhy nesouhlasím, a to z toho důvodu, že povinné psychotesty např. na Slovensku selhaly, jsou de facto vágní, jsou plošné a neosvědčily se především u našich sousedů na Slovensku.

Co se týká návrhu, aby lékaři měli povinnost informovat policii. My jsme si v začátcích té debaty mysleli to samé. Ale následnou debatou s lékařskými kluby a svazy, s panem Kubkem a dalšími, jsme zjistili, že pokud by tato povinnost byla taxativně lékařům uložena, znamenalo by to obrovské komplikace, a obrovské komplikace především ve venkovských oblastech, kde jsou většinou starší lékaři. Ne každý má přístup na internet, ne každý má přístup do té databáze. Znamenalo by to obrovskou komplikaci. Proto jsme od této varianty, od této povinnosti směrem k lékařům sami ustoupili.

Chci poděkovat za velmi širokou a odbornou debatu, která se k tomuto tématu vedla. Jsme připraveni reagovat v rámci hlasování na jednotlivé pozměňovací návrhy tak, jak byly navrženy, a tak, jak jsem je stručně okomentoval. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi vnitra. Dobré dopoledne, paní a pánové. Budeme pokračovat rozpravou, kterou otevírám a do které je přihlášen pan poslanec Daniel Korte jako první. A eviduji tady faktickou poznámku... Ale pojďte, pane kolego (k poslanci Kortemu), protože nemohu dát faktickou poznámku, když neprobíhá rozprava, a ta je od pana poslance Tomio Okamury, kterého stejně nevidím. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Pěkné dopoledne, dámy a pánové. Dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem klubu TOP 09 k tomuto návrhu. (V sále je silný hluk.)

Novela reaguje na dvě mimořádné události, nepravděpodobné, neočekávané a neočekávatelné, u kterých bychom rádi, aby se nikdy neopakovaly. Je to výbuch muničního skladu ve Vrběticích a je to střelba legálně drženou zbraní v Uherském Brodu s tragickými důsledky. Zatímco v prvním případě se ukázalo, že tato oblast -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane poslanče, ale tady je to také na střelbu. Zatím jenom slovní. Ale poprosím, abyste se uklidnili. Ti, co hovoříte, přeneste své hovory do kuloárů. A vy prosím, pane poslanče, pokračujte. Děkuji.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Zatímco ta první oblast, tzn. oblast zacházení s municí, se ukázala, že opravdu není dobře legislativně ošetřena, a že tedy provést legislativní úpravu je potřebné a žádoucí, ta druhá změna zákona o držení zbraní je čistě populistický výkřik. Náš dosavadní zákon o zbraních je velmi kvalitní a přísný. Ale budiž.

Úzkým hrdlem pro nás jsou § 56 a 57, o kterých se zmínil pan ministr. Znamená to, že policie může vtrhnout do obydlí za účelem zabavení legálně držené zbraně bez příkazu soudu. Podle našeho názoru je to prolomení práva na nedotknutelnost obydlí, práva, které je garantováno Listinou základních práv a svobod, a to článkem 12. Je zde pozměňovací návrh výboru pro obranu, který tyto paragrafy vypouští. Myslím si, že správně. Ony jsou totiž nadbytečné. Policie již dnes má možnost, ba dokonce povinnost v případě, že je třeba zasáhnout proti bezprostředně hrozícímu nebezpečí ohrožení života, zdraví, práv a svobod ostatních, veřejného pořádku atd., zasáhnout okamžitě, bez příkazu soudu. Takže tyto dva paragrafy nepotřebuje.

Dámy a pánové, jestliže nebude přijat pozměňovací návrh pod písmenem B, tedy tento pozměňovací návrh výboru pro obranu, TOP 09 nebude moci tuto novelu podpořit. Je to škoda, protože jak jsem řekl, část muniční je kvalitní a potřebná. Ale TOP 09 se nemůže a nebude podílet na oklešťování, umenšování a omezování práv občanů.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kortemu. Další řádně přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Já bych se také chtěla vyjádřit za klub ODS k pozměňovacím návrhům, které tady byly rekapitulovány jak panem ministrem, tak kolegou Danem Kortem.

Jak jistě víte, protože jsem vystupovala na toto téma v Poslanecké sněmovně několikrát, navrhla jsem výboru pro obranu i výboru pro bezpečnost právě návrh na vypuštění toho paragrafu, který se týká prolomení domovní svobody. A navrhla jsem vypuštění tohoto paragrafu právě z důvodu, že jsem i s několika ústavními právníky konzultovala, jestli skutečně policie podle zákona o policii oprávnění, aby konala ve věcech, které by mohly zabránit střílejícím šílencům, jestli oprávnění má a jestli ho má dostatečné. A utvrdila jsem se v tom, že opravdu oprávnění dostatečné má. A utvrdili jste se v tom i vy v posledních dvou týdnech. Utvrdili jste se v něm včera, když jste se mohli z médií dozvědět, že policie ukázkově podle zákona o policii zabavila několik desítek zbraní, několik kilogramů nábojů člověku, který je měl doma, a ne na všechny měl průkaz zbraně. Úplně ukázkový krásný příklad toho, jak stávající legislativa funguje. Stejně tak krásný ukázkový příklad toho, jak stávající legislativa funguje, jsme viděli ve veřejnoprávních médiích zkraje tohoto týdne, kdy člověk z Jihomoravského kraje ohrožoval své okolí plynovou pistolí - takže to nebyl držitel zbrojního průkazu. Ale z logiky věci nikdo nemohl na dálku poznat, jestli se jedná o pistoli samonabíjecí, nebo jestli se jedná o pistoli plynovou, takže z tohoto důvodu tam přijela zásahovka. Opět ukázkově podle zákona o policii provedli zákrok, zadrželi toho člověka, odzbrojili toho člověka, odvezli ho na služebnu a zabavili mu tu plynovou zbraň. Co chceme víc?

Kolegyně a kolegové, návrh, tak jak je předložený, by nezabránil situaci, která nastala v Uherském Brodě. Nezabránil. Můžu vám tady říkat dalších x případů z poslední doby, kdy oprávnění, stávající oprávnění, které policie má, funguje a je dostatečné. Není žádný důvod prolamovat něco, na co si myslím, že většina z nás v této Sněmovně snad je ještě stále citlivá, a to je osobní svoboda. Opět tady potrestáme zákona dbalé občany České republiky, kteří prošli všemi těmi povinnostmi, které jsou spojeny s tím, aby se z nich mohli stát držitelé zbrojních průkazů. Tyto lidi my budeme ořezávat na jejich právech místo toho, abychom se skutečně věnovali potírání možných excesů spáchaných nelegálně drženými zbraněmi od lidí, kteří mají sklony k nějakým teroristickým útokům.

Víte, když jsem tady hovořila o tom, že Ústava České republiky, a konzultovala jsem tyto záležitosti s ústavními právníky, že Ústava České republiky skutečně hovoří o tom, za jakých okolností lze prolamovat domovní svobodu - nechci vás zdržovat, ale chci vás přesvědčit, takže mi, prosím, věnujte pozornost a dejte mi šanci vám tady odcitovat některé pasáže právě spojené s ústavněprávním rámcem. Tedy v té navrhované novele podle známých ústavních právníků byla identifikována některá potenciálně ústavněprávní nekonformní ustanovení, zejména oprávnění příslušníků policie vstoupit do obydlí za účelem zadržení zbraně, střeliva nebo dokladů zakotvené v ustanoveních § 56 odst. 2 a 3, § 57 odst. 1 a 5 a § 70 odst. 1, 2, a 3 zákona o zbraních. Tento dokument, ze kterého vám ocituji - a nebude to dlouhé - shrnuje právě stručnou analýzu uvedených ustanovení ohledně otázky jejich souladu s ústavněprávně zaručeným právem na nedotknutelnost obydlí.

Milé dámy, milí pánové, pokud my dneska přijmeme prolomení této domovní svobody, tak se nedá vyloučit, že to skončí u Ústavního soudu. A já nejsem člověk, který by tady, v uvozovkách, chrastil zbraněmi a vyhrožoval: my to dáme k Ústavnímu soudu. Ale skutečně se pouštíme a dopouštíme porušení Ústavy České republiky. Nedotknutelnost obydlí je upravena v ustanovení v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve které platí, cituji: Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Konec citace z Ústavy.

Nedotknutelnost obydlí je prolomena v prvé řadě ustanovením č. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o domovní prohlídce, podle kterého domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na... Neřvěte! (Na poslance v pravé části sálu dohadující se mezi sebou.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ne to on (poslanec Lank) - všichni! Prosím, aby se sněmovna ztišila! Děkuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodnění příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. Konec citace.

Další a pro daný případ důležitější možnost - prolomení zásady nedotknutelnosti obydlí - je pak obsažena v ustanovení článku 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého - zase cituji - "jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku."

Myslím, že z toho, co jsem vám teď odcitovala, a můžu citovat dál, ale nechci, řada z vás jsou právníci, řada z vás sedíte v ústavněprávním výboru, takže jste tuto záležitost diskutovali i tam, a byť tedy se nepřijalo žádné usnesení, které by bylo většinové, tak si myslím, že debata tam přesně probíhala v těchto intencích, jako jsem vám tady říkala já. A všichni víme, že práva zaručená ústavněprávním pořádkem se mohou omezovat co nejméně. Tedy skutečně tohle ustanovení, které se zároveň dubluje s tím, co je v zákoně o policii, tak je podle mého názoru protiústavní.

A ještě jedna taková zajímavost a ta možná unikla úplně všem! Všem kolegům, kteří jste se tím zabývali, a všem kolegům, kteří jste ve výboru pro obranu a pro bezpečnost třeba i podporovali původní návrhy pana ministra vnitra a ne ten návrh můj. Víte, čeho jste si nevšimli? Kromě toho, že se může dostat do obydlí, nejenom do vašeho, Policie České republiky, protože vy můžete někde mít trvalý pobyt, ale můžete mít jinde přechodný pobyt, můžete mít zbraně u svých rodinných příslušníků, samozřejmě zabezpečené, takže vlastně ty domovní prohlídky budou moci provádět i u vašich rodinných příslušníků, u vašich přátel, u vašich sousedů, pokud to nebudou oni, kteří vás budou udávat na základě důvodného podezření, že se vám má policie věnovat.

Ale vy jste si nikdo nevšiml jedné věci. A ta věc je ta, že v zákoně o policii to přesně takto je definováno, kdežto v tomhle tom návrhu to definováno není. Není tady upraveno, zda při vstupu příslušníka policie do obydlí musí být přítomen držitel zbraně. Když si srovnáte ustanovení § 40 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, tak tam to jasně je. Ale tady z důvodů právní jistoty a ochrany práv držitele zbraně bychom tedy měli trvat na tom, aby byla stanovena povinnost příslušníka policie umožnit při jeho vstupu do obydlí za účelem zajištění zbraně účast držitele zbraně.

Jako tady mluvil pan ministr o nějaké výzvě. Jasně, ta výzva může být písemná, může být ústní. Je tam i nějaká fikce doručení té výzvy. Vy budete na dovolené, nebudete se vyskytovat v místě trvalého pobytu, vrátíte se po týdnu z dovolené a budete mít zrekvírovaný byt od příslušníka Policie České republiky, aniž byste o tom věděli, aniž byste byli jako držitelé zbraně toho přítomni? Vážené kolegyně, kolegové, na toto se zapomnělo! V zákoně o policii ta povinnost být u toho, aby držitel zbraně viděl, jak je nakládáno s jeho drženou zbraní, na kterou má průkaz zbraně, tak v zákoně o policii toto ustanovení je, tato povinnost. Ale v tomto návrhu tato povinnost není. Takže se to bude dít bez toho, aniž by u toho byl přítomen držitel zbraně. Nepřipadá vám to absurdní?

Dovolte, abych se tedy vyjádřila v závěru za klub občanských demokratů.

Snažím se tady půl roku vás přesvědčit o tom, že stávající úprava zákona je dostatečná. Děkuju Romanu Váňovi, děkuju kolegům z výboru pro obranu za to, že vrátili některá ustanovení v tom zákoně oproti tomu původnímu návrhu do té podoby, v jaké je de facto platný zákon, to znamená neprolamujeme deset let, zůstává deset let, nezkracuje se to na pět let. Lasery ze zakázaných přecházejí do povolených. Vláda České republiky už nemůže odebírat zbraně občanům České republiky. Jiná ustanovení, která tam jsou i legislativně technickými. Děkuji za to všechno, že jste podpořili návrhy, které jsem předkládala i já.

Ale moc vás, vážené kolegyně a kolegové, prosím, neprolamujme toto ustanovení. Není to o tom, že bychom neměli nebo nechtěli mít důvěru v Policii České republiky. Víte, ale ona to ani ta Policie České republiky nechce! Ona nechce mít oprávnění, které je v rozporu s Ústavou, protože Policie České republiky moc dobře ví, co bude následovat. Nekomplikujme život sobě! Nekomplikujme život slušným držitelům zbrojních oprávnění! Nekomplikujme život ani té Policii České republiky! Nechme stav věcí tak, jak jsou! V případě, že tedy podpoříte můj návrh, který dnes je v tom návrhu výboru pro obranu - děkuji kolegům, že mě podpořili -, tak se nedostaneme do různých prekérních situací v budoucnosti.

A za klub ODS mohu říci, že v případě, že můj návrh na vypuštění prolomení domovní svobody neprojde, tak byť v tom zákoně je celá řada dobrých věcí, i mých návrhů, které jste podpořili, tak se budeme muset zdržet, protože svoboda jednotlivce, svoboda našeho života, prolamování obydlí a věci spojené s těmito záležitostmi, ústavními záležitostmi, jsou pro nás skutečně natolik zásadní, že máme za to, že by se Česká republika neměla v těchto věcech dostávat někam jinam. A budu tedy v rámci toho hlasování podporovat v pozměňovacích návrzích ten svůj návrh. A v tom celku, v případě, že neprojde, se zdržím.

Moc vás tedy prosím skutečně velmi o to, abyste podpořili ten návrh, který jsem předkládala a který je součástí toho návrhu výboru pro obranu. Děkuju. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. Mám tady další dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Martin Lank, po něm pan poslanec Bronislav Schwarz. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu velice stručný. Rád bych tady vystoupil na podporu mých předřečníků, protože ten návrh, tahleta zmíněná pasáž je podle mého názoru opravdu poměrně nebezpečná. Tam stačí důvodné podezření. Jinými slovy stačí, když si naštvete souseda coby držitel zbrojního průkazu, soused řekne, že jste na něj možná mířil přes okno a divně se u toho tvářil. A máme tady důvodné podezření, a tím pádem bianko šek pro policii, aby si pro tu zbraň mohla dojít.

Je tady ještě jedna technická věc, která tady zmíněna nebyla. Protože já si upřímně řečeno nedovedu představit, jak řadový policista jde zabavovat někomu zbraň, když má nahlášeno, že ten člověk možná není úplně normální. Nevěřím tomu, že řadový policista tam s klidem půjde, zazvoní na dveře a řekne: "Dobrý den, prosím vás, my víme, že jste možná trošku šílenej, ale nedal byste nám tu zbraň?" A pak ten policista bude přemýšlet, protože držitel řekne: "Moment, já pro ni dojdu." A přemýšlí, jestli mu ji ponese pažbou napřed, anebo na něj bude mířit. To znamená, jaký to bude mít důsledek? Podle mého názoru pokud by taková situace nastala, tak si ten policista vždycky vyžádá asistenci zásahové jednotky. A pouhé podezření nebo nějaké naprášení sousedem pak bude stačit, že celá ulice má show, jak se vám vlamují beranidlem do dveří a míří na vás samopaly.

Podle mě je tenhle ten návrh jednak takto nebezpečný, jednak má takovéto konotace. A podle mě, a tím podporuji i předřečníky, je i nadbytečný, protože policie v případě potřeby toto oprávnění má. Proto vás poprosím, jestli byste zvážili podpořit ten pozměňovací návrh z výboru pro obranu. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Bronislav Schwarz. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý den všem. Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem tak rád, že vystupuji po kolegovi Lankovi, prostřednictvím pana místopředsedy, protože to je názorně to, co jsem říkal kolegům na klubu. Právě jste přesně viděli, jak se to dá otočit. Tak teď bych to chtěl vrátit trošku na zem.

Rozumím tomu, proč někteří demokraté na to tak koukají. Já jsem taky demokraticky smýšlející člověk, ale jsem člověk, který s tím pracoval v praxi. Tento vstup do objektu - všichni se soustředíte na vstup. Zákon mění plno jiných věcí, ale ten vstup pro vás je nebezpečný. Pro mě není nebezpečný. Vznikl na základě toho, že nebudu zajišťovat důkazy jako policista, nejdu tam za nějakým sousedem nebo za kamarádem, kdo mi otevře. Jdu tam za člověkem, od kterého chci vydat zbraň. Jestli tam půjdu se zásahovou jednotkou, nezlobte se, ten, kdo zná organizaci policie, tak musí vědět, že policista je nějak proškolen. Že to neumí, je věc nadřízeného, ale musí umět základní věci. A jestli ke každé této věci budu volat zásahovou jednotku, o tom nepřemýšlím. Když policista zachová postup, ke kterému bude řádně proškolen, tak nic takového nemůže nastat. Nebude zajišťovat důkazy. Osloví člověka, výzva tam je, potom v případě nebezpečí vstupuje a udělá přesně to, co prosím má. Do současné doby je to jenom vstup nesouvisející s domovní prohlídkou, jenom na základě pro nás pro všechny lidi, pro vaše příbuzné, tak, že v případě, že se změní psychický stav člověka a mohl by zbraně použít, tak budou mít policisté oprávnění pomoci nám všem lidem.

A nezlobte se, všichni jste volali po tom, co se stalo v Uherském Brodu, ať se něco stane, ať se něco děje. Nikdo nevymyslel nic lepšího než ministerstvo. Takže moji podporu to má, praktickou podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Schwarzovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Bohužel, co tady říkal kolega Schwarz, není pravda. Tady není v zákoně uvedená povinnost, že u toho musí být přítomen vlastník zbraně. Jak policie bude vykonávat oprávnění v bytě, když neví, kde máte zbraň uloženou? Bude hledat jenom trezory a nepůjde vám do skříní? Nepůjde vám do prádelníku? Policie neví, kde ta zbraň je. A vy po té předešlé výzvě jim ji nevydáte, protože o výzvě ani nemusíte vědět. To není, že by tady byla povinnost, že to vždycky musí být výzva z očí do očí. To může být výzva písemná.

Já bych tedy chtěla vědět, když pan kolega Schwarz říká, že je zkušený polda, jak by pomohlo tohle oprávnění, nové oprávnění, které chce Ministerstvo vnitra, a já a snad řada z vás, co máte rozum, ho nechcete, jak by to pomohlo v rámci střelce, bláznivého šíleného masového vraha v Uherském Brodě. Jak by oprávnění, které teď navrhuje Ministerstvo vnitra, ten problém vyřešilo? Když je takový zkušený polda, ať nám to přijde na mikrofon říct, čemu by to pomohlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: A pan poslanec Schwarz vám to řekne, protože se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Nechci zdržovat naše koaliční zákony, ale musím paní starostce, která velí městské policii na Praze 2, předpokládám. Takže je mi divné, že to neví, jako nejvyšší velitelka městské policie by to měla vědět.

Takže vysvětlím. Prosím vás, to je přesně názorný příklad, kdy se dostáváme manipulačně tam, kam nechceme. Tento zákon mluví o tom, když se občan, policista, voják, kdokoliv dozví, že by mohlo být nějaké ohrožení vlivem změny psychického stavu jeho souseda nebo nějaké osoby, tak policie nikam nevtrhne, nikam nevlítne, nerozbije zásahová jednotka, tak přijde a vyzve toho držitele, paní kolegyně prostřednictvím předsedajícího, (nesroz.) zbraně. Když tam držitel nebude, tak musí udělat jiná opatření. Ale ona tam nejde zatýkat, někoho sebrat za každou cenu. Ona jde pro bezpečnost zajistit ty zbraně. Proto ten policista musí být vyškolen. Až půjde zásahová jednotka zatýkat člověka, tak to taky vypadá prosím jinak. Takže to je důvod. Takhle řádně proškolená policie bude.

V Uherském Hradišti - já neznám ten případ, každý o něm mluví, všichni jsme zkušení policisté, že? Je nás tady dvě stě většinou - jak tak koukám, dneska trošku míň. Nevím, jak to tam bylo, jestli někdo varoval policii předem, že ten člověk má psychický stav a použije zbraně, já toto prosím nevím. Nebudu popisovat Uherský Brod. Jenom popisuji, k čemu je zákon. Mluvím o věcech, které znám z praxe a které by mohly nastat. Nemám ve zvyku otáčet ve větší prospěch. Kdyby zákon byl špatný, nepodpořil jsem ho. Lepší věc pro naše lidi, občany jsem zatím nenašel. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová, po ní pan poslanec Ludvík Hovorka.

 

Poslankyně Jana Černochová: Za prvé, nebylo to Hradiště, byl to Brod.

Za druhé, nevelím městské policii! Na Praze 2 platí statut jako v celém hlavním městě, statut hlavního města Prahy, a městské policii v hlavním městě Praze, pane kolego prostřednictvím pana místopředsedy, velí paní primátorka Krnáčová z vaší strany, ne starostové městských částí. Prosím, abyste tady nelhal a nemystikoval moje kolegy a kolegyně, stejně jako to činíte ve vašem výkladu zákona.

Tady přece je úplně jasné, co se stalo poslední dva týdny. A já jsem vám to tady říkala na začátku. Tady byly dva zákroky, ukázkové zákroky policie, jak policie má fungovat. Já za to těm policistům děkuji. Byla to jedna akce jihomoravské policie, kdy v Jihomoravském kraji došlo k té jakože střelbě z plynové pistole. Byli tam okamžitě, včetně vrtulníku! Zabavili zbraně, odvezli chlapa na služebnu, odzbrojili ho, provedli expertizu, zjistili, že to je plynovka. V pořádku - ukázková práce. Děkuji. Včera muž z Brandýsa měl doma zbrojní arzenál, nechyběl samopal a tisícovka nábojů. Opět policie na základě svého vlastního šetření, ani tady nikdo nemusel udávat, tam přijela, zabavila arzenál, zadržela chlapa, obvinila ho z nedovoleného ozbrojování. A opět! Výborná práce policie, které za to musíme všichni poděkovat.

Policie oprávnění má! Má a má a má! A nevidím jediný důvod, proč bychom jí ho měli dávat v jiném zákoně, a ještě špatně! Ještě tak, že tam ani u toho zákroku nemusí být přítomen držitel té zbraně!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. S další faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka, po něm pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom z toho, co o tom případu v Uherském Brodě vím. Ten člověk, ten vrah, byl pod velmi vysokým tlakem kvůli psychickému stavu své ženy a obracel se opakovaně na různé orgány. Snažil se řešit situaci, která byla v rodině, a výsledek potom byl zřejmě zkratové jednání. Jenom na vysvětlenou k tomu, co se stalo, že jsem dostal od lidí, kteří se zabývají podobnými stavy, informaci, že se to může opakovat, protože není systém pomoci takto psychicky narušeným lidem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi za upřesnění. S další faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, slyšíme zde oba názory. Kolega Schwarz říká, že z vlastní praxe. Pokud dovolíte a vzpomenete, víc než sedmnáct let jsem byl vyšetřovatelem Policie České republiky a dělal jsem nejzávažnější násilné trestné činnosti také, až v závěru jsem byl na protikorupční policii. Řídil jsem pokud ne stovky, tak minimálně hodně desítek domovních prohlídek. Pokud bych se zde měl přiklonit k tomu či onomu názoru, tak věřte, že v této chvíli má pravdu paní poslankyně Černochová.

Děkuji za pozornost. A podle toho prosím taky hlasujte. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Ondráčkovi. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane premiére, pane ministře, dovolte mi, abych se ještě vyjádřil jednou k pozměňovacímu návrhu, který vřazuje psychologické vyšetření jako pevnou součást zdravotního vyšetření coby podmínky získání nebo obnovení zbrojního průkazu. Pozměňovací návrh, který máte pod písmenem D, nepodpořil výbor pro bezpečnost, přesto bych si dovolil dát k úvaze některé vážné argumenty a dilemata, aby zde ve Sněmovně zazněly.

Pokud ponecháme psychologické vyšetření jako opční, tedy podle rozhodnutí praktického lékaře, ponecháváme na praktických lékařích rostoucí odpovědnost za správnost odhadu duševního stavu a psychického stavu a způsobilosti adepta pro držení zbraně bez podpory v odborném posouzení, a to v podmínkách, kdy probíhají dva silné paralelní trendy. Prvým je růst počtu a podílu psychických onemocnění a poruch a druhým je rychle expandující zájem veřejnosti získat zbraň k vlastní obraně v důsledku znejistění lidí, pokud jde o bezpečnostní situaci přinejmenším v Evropě.

Žijeme velmi nervózní, stresující a neurotizující dobu, a to jak z hlediska běžné civilizační a životní zátěže, tak z hlediska expozice Evropy a Evropanů vůči expandujícímu válečnému konfliktu v okolí Evropy i nárůstu útoků a rizika terorismu a radikálního islamismu v některých evropských zemích. To vše je do značné míry multiplikováno celkovou mediální komunikací událostí a rizik, fenomény sociálních médií i expanzí komunikačních technologií, množstvím bezpečnostních informací v reálném čase, ale i množstvím výmyslů, dezinformací a jejich šířením a sdílením. Bezpečnostní stresování občanů se stalo součástí aktivní politické hry, a to jak na velmocenské úrovni, například dezinformačními aktivitami a snahami o destabilizaci voličského chování a postojů občanů pod tlakem artikulovaných nebo manipulovaných hrozeb, tak některými vnitropolitickými aktéry, kteří se snaží z multiplikace a spinování hrozeb a strašení vytloukat politický kapitál. Je mnoho těch, kteří chtějí, aby se občané cítili ohroženi, od Islámského státu až po jeho multiplikátory v Evropě a u nás. A nelze se divit, že roste stres i zájem mít zbraň.

Jsem dalek toho, abych omezoval zájem lidí o vlastní bezpečnost a její zajištění například zbraní, ale jde mi také o to, aby se realizace bezpečí jedněch nerealizovala na úkor bezpečí druhých, pokud jde o způsobilost a schopnost držet a používat osobní zbraň. A jde mi také o alternativní odpovědi... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám. Poprosím, pane kolego, abyste pokračoval, až se sál ztiší. Pokud se neztiší, začnu hříšníky jmenovat.

 

Poslanec Ivan Gabal: A jde mi také o alternativní odpovědi například na rizika terorismu zejména rozvojem bezpečnostní výkonnosti státu, do které dáváme více než 110 mld. korun a kterou nemůže osobní ozbrojení nahradit, od zpravodajských služeb a jejich mezinárodní spolupráce až po kompetenci a výkonnost ozbrojených složek.

Asi bychom si všichni přáli, aby také rostla odolnost, připravenost či pružnost české společnosti vůči těmto hrozbám a rizikům ve smyslu anglického slova resilience, abychom věděli, jak se máme v rizikových situacích chovat, byli odolní a méně podléhali strachu nebo panice. Roste však a bezmála výhradně zájem ozbrojit se a s tím i riziko, že se zbraň dostane do rukou osoby s psychickou poruchou či onemocněním a bude použita v rozporu s původním účelem. Navíc tento trend příliš nesvědčí o zpevnění důvěry občanů v ozbrojené složky.

Mezi roky 2000 až 2013 vzrostl počet osob v ambulantním psychiatrickém léčení z 340 na více než 640 tisíc. Po roce 2013 bohužel ÚZIS přestal data sbírat, ale platí, že česká společnost má tendenci dívat se na psychologickou nebo psychiatrickou léčbu s despektem, takže reálně nemocných asi bude o dost víc. Obdobně růstový trend je patrný u schizofrenních a neurotických poruch a onemocnění. Počet léčených na neurotické poruchy vzrostl mezi léty 2000 až 2013 ze 135 tisíc na 225 tisíc. Duševní nemoci jsou druhou nejčastější příčinou invalidity po nemocech svalové a kosterní soustavy. V roce 2014 pobíralo invalidní důchod z důvodu duševní poruchy a poruchy chování 92 tisíc lidí z celkem 431 tisíc invalidních důchodců. Můžeme za těchto okolností říci, že pravděpodobnost kolize psychického onemocnění a snahy získat zbraň nevzrůstá? To asi není pravděpodobné, spíše naopak.

Buď tedy včleníme psychologické vyšetření jako kmenovou součást zdravotní prohlídky, nebo uvalíme výhradní odpovědnost na praktické lékaře. Je zde dostatek lékařů, kteří si patrně uvědomují, o jaký typ odpovědi jde, ale nechávám posouzení rizika na nich. Mezinárodní trend požadavků psychologického vyšetření roste. Nehodlám zde nikoho přesvědčovat, ale chci, abychom si byli vědomi odpovědnosti a vývojového trendu, který psychologickou zátěž zvedá. Nejde o omezení privátního držení zbraní, ale o zabezpečení takové situace.

A dovolte mi na závěr jednu osobní poznámku. Myslím si, že jsme si vzájemným strašením, leckdy i pěstováním hysterické atmosféry zničili prakticky rok života. Myslím, že je čas navrátit se k normálnímu životu, normálním mezilidským vztahům a k pozitivnímu myšlení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Nyní jsou tu tři faktické poznámky, zatím. První je pan poslanec Bohuslav Chalupa, po něm paní poslankyně Černochová, po ní pan poslanec Koskuba. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo. Já tady zareaguji na svého předřečníka, kterého si vážím, nicméně musím vyjádřit zásadní nesouhlas s tím, co tady říkal. Pokud jde o bezpečnost a obranu země, tak dneska situace je taková, že naše bezpečnostní a ozbrojené složky, pokud dáme dohromady lidi, kteří jsou skutečně schopni bojovat, tak rozhodně sami o sobě nejsou tuto zemi schopni efektivně bránit. Bránit ji může národ. Bezpečnostní a obranné síly jsou toho součástí. Takže my se tady budeme bavit o bezpečnostních agenturách, které by mohly přispět, a hlavně upozorňuji, že národ, který se umí chovat v krizových situacích, a tedy i lidé, kteří jsou ozbrojení a kvalifikovaně vycvičeni k tomu, aby zbraně mohli používat, velmi výrazně zvyšují obranyschopnost země. To strašení, to není, že bychom se chtěli strašit. To strašení vyplývá z celkové mezinárodní situace, která tady je. A to není o tom, že si tady vytváříme nějaké situace. Ty jsou vytvořeny a musíme jim nějakým způsobem čelit. A budu tady ve Sněmovně mluvit mnohem víc o tom, že je potřeba zavést do školy přípravu obyvatel pro krizové situace, že je potřeba obnovit branný spolek, tak jak byl za první republiky od Edvarda Beneše, a shromáždit všechny kapacity tohoto národa, pokud se v této zemi něco stane, abychom byli schopni se efektivně bránit a aby každý nepřítel věděl, že když sem přijde, tak se mu to nevyplatí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chalupovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. My se s kolegou Gabalem na toto téma už štengrujeme delší dobu, takže si dovolím vaším prostřednictvím se ho zeptat jako odborníka, jako sociologa a určitě s přesahem i do této oblasti, kde má celou řadu kolegů, jaké konkrétní psychotesty by pan kolega Gabal vaším prostřednictvím měl na mysli. Víte, asi si řada z vás vzpomene na nedávný případ, také tragický případ, naštěstí ne z ČR. Byl to pilot German Wings, který se rozhodl ukončit svůj život velmi tragickým způsobem, bohužel v tom letadle měl celou řadu dalších pasažérů. A analýzy, které právě posuzovaly jeho psychický stav, zcela jednoznačně prohlásily, že pokud by se piloti nebo lidé v exponovaných pozicích testovali - v případě pilotů před každým letem -, tak ani to fungovat nebude. Skutečně naše psychika je věcí tak proměnlivou, že tady stačí sebemenší spouštěč k tomu, aby se chování změnilo, aby došlo k nějakému zkratovému jednání, a nezabrání tomu psychotesty, které se budou dělat jednou za deset, jednou za pět let.

Naopak už v dnešním zákoně je, že může ošetřující lékař, ten praktický lékař, psychotesty nařídit. Myslím si, že je mnohem efektivnější, když pacienta vyšetřuje rodinný praktický lékař, který zná jeho, jeho rodinu, než anonymní psycholog. A možnost psychologického vyšetření, testování v té stávající úpravě je. (Předsedající upozorňuje na čas.) Stejně tak tam je možnost nevydávat zdravotní oprávnění na deset let, ale na období kratší.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Koskuba, po něm pan poslanec Martin Novotný. Taktéž faktická poznámka.

 

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, krátce tedy zareaguji na diskusi, která se zde rozproudila.

Chci kolegu Gabala ujistit, že zdraví člověka, a to i psychické, je tak variabilní věc, že skutečně je prakticky nemožné v den vyšetření stanovit, co bude odpoledne, zítra a pozítří. Jako bývalý vojenský letecký lékař jsem prováděl povinně prohlídky pilotů po každém třetím přistání. Přesto, jak zde řekla kolegyně Černochová, ani tak jsme nemohli mít jistotu, co se děje mezi druhým a třetím startem. Přece nechceme dospět k tomu, abychom své lidi takto kontrolovali. Prostřednictvím pana místopředsedy pane kolego, to bychom museli testovat řidiče před každou jízdou. A moc dobře víme, co se na silnicích děje. Ono mít dvoutunové auto, které jede, přestože je rychlost omezena, až 250, to je zbraň stejně nebezpečná jako jakákoli zbraň střelná.

No a též se stavím za kolegyni Černochovou. Poslouchal jsem pana kolegu Schwarze. Přiznám se, že jako lékař mám tu čest s policisty přicházet do styku. A já jim práci nezávidím. Hovořil jsem tu o tom, že mají své problémy. Ne vždy, a neurazte se, prostřednictvím pana místopředsedy pane kolego, oni ne vždy jsou si jisti, co mají dělat. Připomenu jednu věc. Dovolili si kontrolovat jednu dámu s občankou ve vlaku. Víte, co z toho bylo. Pamatuji doby, kdy si nikdo nedovolil policistu kvůli tomuto žalovat. Zmiňoval jsem tu policistu, který střílel na ujíždějícího narkomana. Trefil. Naštěstí je osvobozen. Ale přestože GIBS dvakrát rozhodl, že je nevinen, ten kluk byl v dalším stresu.

Já si myslím si, že současný systém je dostatečný, a já se jich - policistů - též musím zastat. Děkuji za pozornost. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Prosím pana poslance Novotného s faktickou poznámkou, potom pan poslanec Gabal.

 

Poslanec Martin Novotný: Pěkné dopoledne, chtěl jsem jenom stručně zareagovat na pana kolegu Chalupu. Určitě sdílím vaše přesvědčení, že armáda bez národa, který je ochoten se sám bránit, svoje funkce nemůže plnit, ale zároveň bych chtěl dodat, že například při míře vzájemné nejednoty názorů politiků v této Sněmovně na zahraniční orientaci této země, na vyhodnocení geopolitických rizik apod. bych s tím ozbrojováním občanů a vznikem domobrany ještě přece jenom radši počkal, aby se nám náhodou nepostříleli mezi sebou.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Gabal.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji vám. Protože jsem byl tak trošku vyzvaný, zareaguji ne na bezpečnostní aspekty, ale na ty psychologické. Já vás nebudu přesvědčovat o tom, abyste opční, psychickou, psychologickou prohlídku vřadili jako pevnou. Já jsem vám jenom řekl, že podíl psychických onemocnění narostl o 100 % od roku 2000, a stejně tak roste ozbrojení, tedy roste logicky pravděpodobnost, že zbraň může přijít do rukou člověka, který má psychickou poruchu. Z toho důvodu, tak jako profesionální řidiči, strojvůdci a další mají každý rok psychologické vyšetření, si myslím, že je dobré, aby jím jednou za deset let prošli ti, kteří drží zbraň.

A ještě vaším prostřednictvím pana kolegu Koskubu. Já vás nebudu školit z metodologie, ale ten argument by si úvod do metodologie zasloužil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní poslankyně Černochová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Víte, na co se těším? Až budeme projednávat Ústavu ČR a předloží třeba kolega Gabal nebo někdo jiný z poslanců vládní koalice návrh na změnu zákona, který se týká mandátu poslanců a senátorů, tedy obou komor Parlamentu. Protože pokud tady bylo zmiňováno to, že někdo rozhoduje o osudech pasažérů, někdo může ohrožovat své okolí zbraní a tito lidé by měli být nějakou formou testováni, tak si myslím, že v první řadě bychom měli být testováni my jako zákonodárci. Protože my tady nejvíc rozhodujeme o životech občanů České republiky! (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ještě pan poslanec Schwarz s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobré dopoledne. Ještě bych chtěl panu doktorovi Koskubovi prostřednictvím pana místopředsedy. Já rozumím, co povídá. Přesně o tom to je. Já jsem i kolegu na klubu přesně tak upozornil. Ale nezlobte se, kvůli pochybení jednoho nebo dvou policistů, kdy splnili svoje úkoly, nezvládli do konce, nemůžeme ochranu našich občanů zabalit a říct, všech 40 tisíc policistů bude postupovat protizákonně. To přece nejde. Lidi dělají chyby. Ale úkol ministerstva i nás tady byl zlepšit bezpečnost v naší republice týkající se držitelů zbraní. Já osobně sám jsem nevymyslel, ani z praxe, prosím vás, obyčejného policisty, nic lepšího než to, co ministerstvo předložilo. Rozumím, že je to zneužitelné. To jsem taky všem řekl. Ale spoléhám na to, i když zachrání dobře provedené zadržení zbraně, dobře provedený vstup za účelem zajištění zbraně jeden, dva, tři životy, tak to bude furt v pořádku. Proti tomu, když to jeden dva policisté třeba zneužijí. To se prosím může stát. To jsem netvrdil. Ale protože jsem nic lepšího nedokázal předložit, ani lepší pozměňovací návrh, tak prostě moje přesvědčení mi velí to podpořit. Ale souhlasím s některými argumenty. Ale nemáme nic lepšího. Až budeme mít něco lepšího, tak toto prosím zrušme a ochráníme naše lidi lépe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Žádné další faktické poznámky nevidím, takže se vrátíme k řádným přihláškám. Pan poslanec Gabal již vystoupil, takže to akorát kolega Gazdík neodmazal. V tom případě zatím poslední v rozpravě pan poslanec Lank. Prosím.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji, pane předsedo. Ještě jednou krásné dopoledne, vážené kolegyně, kolegové. Zase bych se na chvíli vrátil k psychotestům. Protože tady už řada argumentů, které já jsem měl připraveny, zazněla v rámci faktických poznámek, tak si dovolím je trochu zrekapitulovat a přidat ještě pár nových.

Když to řeknu velice lidově, tak pokud je někdo magor a chce spáchat trestný čin, tak si pro legální zbraň asi nepůjde. Stejně tak držitel zbrojního průkazu, který má pochybnosti o svém zdravotním stavu, psychickém stavu, pro jistotu raději ani nepůjde k lékaři, aby tento svůj stav nějakým způsobem řešil, protože se bude bát, že přijde o zbroják.

Za druhé, jak už tady zaznělo, pro vydání zbrojního průkazu je už teď třeba posudek praktického lékaře, u kterého je žadatel registrovaný. Pokud tento lékař má podezření, může si psychologické vyšetření vyžádat. A vzhledem k tomu, že tento lékař zná pacienta i jeho anamnézu, tak si nedovedu představit, že by to v případě pochybností neudělal a vzal tak na sebe zodpovědnost za to, co by se teoreticky mohlo stát. A lékaři si tyto posudky v řadě případů skutečně reálně žádají, není to nic až tak neobvyklého.

Za třetí, a to je podle mě naprosto zásadní, podle odborníků má takový řekněme preventivní psychologický posudek platnost asi tak týden. Maximálně ten týden ten doktor, ten psycholog je ochoten za to ručit, že se psychický stav nezmění. Protože jak si asi všichni dokážeme představit, zbláznit se můžete ze dne na den. Stačí shoda několika faktorů, a pokud je tam nějaká predispozice, kterou rychlý posudek těžko odhalí, tak to je hned.

Za čtvrté. Zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že psychotesty nic neřeší. Na Slovensku je mají povinné tuším od roku 2010 a nezabránily tomu, aby střílející šílenec o dva roky později nezabil tři lidi a dva nezranil. Přitom to, vážené kolegyně, kolegové, byl městský strážník a předpokládám, že procházel ještě přísnějšími psychotesty, než by procházel civilní žadatel o zbrojní průkaz. Prostě to nic neřeší.

Za páté. Pokud mají povinné psychotesty zatím jenom profesionálové, a já uznávám, že to je naprosto v pořádku, profesionálové z bezpečnostních složek, a zavedeme je i pro ozbrojenou veřejnost, tak budeme analogicky postupovat i u žadatelů o řidičský průkaz, protože řidiči z povolání také musí podstupovat tu prohlídku, už to tady také zaznělo. A to, že automobil v rukou šílence dokáže napáchat pěknou paseku, o tom doufám nikdo z nás nepochybuje.

A za šesté - také myslím poměrně zásadní věc. Proces vydání zbrojního průkazu, který sám o sobě není rozhodně nějak rychlý a nějak jednoduchý, ten proces by to nejenom prodloužilo, ale také výrazně prodražilo, minimálně o několik tisíc. To samé by pak samozřejmě platilo v případě žádosti o prodloužení platnosti zbrojního průkazu po pěti nebo po deseti letech.

To znamená, z mého hlediska by podobné zpřísnění přivítali tak maximálně psychologové, pro které by to znamenalo zaručený, pravidelný a nezanedbatelný zdroj příjmů. I když podle toho, co jsem slyšel, oni sami jsou také proti. Nechtějí to. Možná by to přivítali ti, pro jejichž nekalé cíle představuje ozbrojená veřejnost nepříjemné riziko. A na tom já se podílet nechci. To poslední, co bychom měli v současné době dělat, je házet další klacky pod nohy slušným lidem, kteří chtějí mít možnost se v případě nutnosti bránit sami.

To znamená, náš poslanecký klub povinné psychotesty nepodpoří. Naopak, jak už jsem říkal, budeme vás i prosit, abyste podpořili pozměňující návrhy z výboru pro obranu.

Jinak co se týče stanoviska poslaneckého klubu Úsvitu - Národní Koalice, nám se také nelíbí dávat policii v podstatě bianko šek, aby si mohla k vám kdykoliv domů přijít při pouhém podezření. Na druhou stranu budu doufat, že ten pozměňující návrh projde, protože ten zákon jako takový, jak už tady zaznělo, obsahuje spoustu důležitých a dobrých věcí, zejména v reakci na ten výbuch v muničním skladu ve Vrběticích. Tyto změny zákona jsou opravdu nutné, potřebné, bylo tam systémové pochybení, tento zákon to řeší. A já si myslím, že by bylo škoda, kdyby tento zákon byl kvůli pár věcem smeten ze stolu.

Děkuji vám za pozornost. (Ojedinělý potlesk z pravé části jednací síně.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji panu poslanci. Pokud nejsou žádné další přihlášky do rozpravy, tak - ještě pan poslanec Čihák s faktickou poznámkou? Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Čihák: Dobrý den, mám jenom krátkou poznámku k celé věci, kterou jsem tedy vyslechl teď během té hodiny a půl. A řeknu vám, že jsem držitelem zbrojního průkazu a setkávám se se spoustou lidí, ať jsou to myslivci, sportovní střelci nebo lidé, kteří mají zbraně doma, a jsem pro podporu pozměňovacího návrhu pana kolegy Gabala a budu hlasovat pro to, abychom všichni, kdo vlastníme zbrojní průkaz, absolvovali regulérní psychologické testy. Já si myslím, že je to velice důležité. Kolem mě je spousta, jak jsem říkal, kamarádů, myslivců i těch sportovních střelců, kteří mají své nějaké osobní problémy. Řeší je alkoholem, řeší je prášky atd. atd. Myslím si, že ten test, který prodělají, může pomoci hodně tomu, aby nedošlo k nějaké jiné události, jako bylo předtím.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášky nevidím, v tom případě rozpravu končím. Pan ministr mi avizoval, že si přeje závěrečné slovo, proto mu dám teď prostor. (Ministr Chovanec mimo mikrofon: Kolik mám času?) Pan ministře, máte času, kolik potřebujete. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ještě rád reagoval ve svém závěrečném slovu na proběhnuvší debatu. Některé názory jsou osvěžující a neměly by určitě zapadnout ani v budoucnu, jako povinné psychotesty ústavních činitelů. To si myslím, že je opravdu nápad, který by zapadnout neměl.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, svět se opravdu změnil, a ať se nám to líbí, nebo nelíbí, tak je méně bezpečný. Mě před rokem 1989, tři čtyři měsíce před pádem bývalého režimu, nenapadlo, že budu moct jezdit do Německa tak, že nepoznám, kde je hranice. Nenapadlo mě, že si budu kupovat balenou vodu. To bylo tak velké science fiction, že jsem si nedokázal toto představit.

Bohužel ta bezpečnostní situace, která tady byla před rokem, před dvěma, je pryč. Bohužel bezpečnostní situace za pět let bude úplně jiná a naše děti budou vyrůstat do světa, který prostě bude jiný. A pravděpodobně a bohužel bude méně bezpečný. Tato vláda se tématu bezpečnosti věnuje celé dva roky. Tato vláda navyšuje rozpočty bezpečnostních složek. Tato vláda zadává audit národní bezpečnosti nebo národní odolnosti, a to právě proto, že jsme si těchto rizik velice dobře vědomi a nechceme, aby ty problémy museli řešit naši nástupci v době, kdy vzniknou. Je potřeba předvídat, je potřeba se těm rizikům stavět čelem. Je potřeba se poučit. Je potřeba se poučit v zemích, kde s tímto fenoménem a riziky žijí a kde mají zákony a opatření, která v praxi jsou otestována, ať jsou to Spojené státy, Izrael nebo další země. Tam je potřeba se poučit a podívat se na to, kam naše společnost směřuje.

Již dnes, vážené kolegyně, vážení kolegové, může vstoupit orgán státní správy do obydlí, pokud má podezření, že ten člověk je nakažen nakažlivou chorobou. Už dnes po výzvě může vstoupit starosta, aby zkontroloval, jakým topivem nebo čím se topí v tom obydlí. A my chceme pouze a jenom pro policisty další možnost, aby v případě důvodného podezření - důvodného podezření - vyzvali občana, aby vydal zbraně, dobrovolně. On má možnost to prostě dobrovolně udělat, policistovi zbraně odevzdat, a tím celý ten příběh přeci končí. I já jsem držitelem zbraně, a pokud za mnou přijde policista a řekne mi pane Chovanče, z těch a z těch důvodů vydejte zbraně, tak je prostě vydám, bez odporu. Pak si mohu stěžovat na generální inspekci, na inspekci policejní, u soudu. Samozřejmě to odevzdání zbraně bude provázet správní řízení o tom, jestli zbraň stát tomu člověku odebere definitivně, nebo ne. Pokud ten člověk to neudělá a tu zbraň dobrovolně nevydá, což se pravděpodobně u nějaké psychopata dá předvídat, tak teprve potom policie vstupuje do obydlí. A nezlobte se na mě, policie přeci nebude týden, čtrnáct dní toho psychopata někde honit, aby u té prohlídky byl.

Co se týká situace v Uherském Brodě. Já už ve světle toho, co se tam stalo, nechci opět sypat sůl do ran, tak velmi okrajově. Vždyť přeci víme, že ten člověk byl držitelem zbraně několik let. A přece víme, že těsně předtím, než spáchal tento čin, ho policie vyzvala k tomu, aby se zúčastnil zdravotní prohlídky, protože policie měla důvodné pochyby o tom, že tento člověk je ještě způsobilý zbraň držet. Ale policie v té době neměla zákonnou možnost do toho obydlí vstoupit a zbraň mu zabavit. Tímto to měníme.

Já si myslím, že toto je institut, instrument a nástroj, který bude používat Policie České republiky v ojedinělých případech. Že se bavíme o deseti případech ročně, možná méně. Jsem dalek toho, abych upíral práva poctivým držitelům zbraní. Je to přesně naopak. Tato vláda bojuje za to, abychom neimplementovali nesmyslné nápady Evropy na to, aby naši držitelé zbraní, kteří dnes se pohybují v mantinelech velmi přísného a dobrého zákona o zbraních, tak abychom ještě zpřísňovali, abychom likvidovali muzejní sbírky a další nesmysly, které občas bohužel evropská legislativa plodí. To znamená, my chceme podporovat poctivé držitele zbraní. My stojíme na jejich straně. A osobně si myslím, že občan, který drží zbraň pro vlastní ochranu, pro své koníčky, není nebezpečím pro stát. Přesně naopak. Z těchto důvodů přicházíme s těmito návrhy. Ty návrhy samozřejmě vznikly po tom, co se stalo v Uherském Brodě a co se stalo v rámci výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Bohužel občas se musí stát tragédie, abychom na ni rychle zareagovali. Snažíme se touto normou.

Já vás poprosím o to, abyste hlasovali o návrzích tak, jak byly předloženy, a podle stanoviska Ministerstva vnitra. Je samozřejmě na vás, jak se rozhodnete. Děkuji za pozornost a děkuji i za tuto debatu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře, za závěrečné slovo. Dorazily ke mně dvě omluvy. Pan poslanec Soukup se omlouvá od 12. hodiny do konce jednání z osobních důvodů a pan poslanec Jakubčík po 13. hodině z pracovních důvodů.

Zeptám se ještě zpravodajů, protože máme tři zpravodaje, zda chtějí vystoupit. Pan poslanec Váňa nechce, pan poslanec Schwarz si nepřeje vystoupit a pan poslanec Seďa, toho zde nevidím. Také si nepřeje vystoupit. V tom případě budeme hlasovat.

Prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby nás seznámil s procedurou a poté přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a také k nim sdělil stanovisko. Vás ostatní prosím, abyste se usadili, ztišili, a přistoupíme k hlasování.

 

Poslanec Roman Váňa: Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedo, na základě usnesení garančního výboru, kterým je výbor pro bezpečnost, jsme připravili a doporučili Poslanecké sněmovně hlasovat ve třetím čtení podle procedury, která je součástí sněmovního tisku 677/6, kterou máte k dispozici.

Legislativně technické úpravy ve třetím čtení nebyly předneseny. Dále bychom začali hlasováním o pozměňovacím návrhu pod písm. B, to je ten z výboru pro obranu. Jenom upozorňuji, že pokud by byl přijat, pak nebude hlasovatelný pozměňovací návrh A11 z výboru pro bezpečnost. Jenom vysvětlím. Tento pozměňovací návrh upravuje pravomoc policie zajistit zbraň tak, že by toto zajištění prováděli specialisté ze služby pro zbraně a bezpečnostní materiál. Nebyl by to tedy jakýkoliv policista, ale specialista z této služby. Pokud by byl přijat pozměňovací návrh B, pak by to nebylo hlasovatelné.

Dále by se hlasoval pozměňovací návrh pod písm. C pana poslance Gabala, pod písm. D, dále následně písmeno E a na závěr pod písm. A komplexní pozměňovací návrh z výboru pro bezpečnost. Na závěr potom hlasování o zákona jako o celku.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Zeptám se, zda někdo navrhuje jiný postup. Není tomu tak, ale pro jistotu jsem zahájil hlasování o proceduře a ptám, kdo souhlasí s takto navrženou procedurou. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 460, přihlášeno je 167, pro 160, proti nikdo. Návrh procedury byl přijat.

 

Můžeme tedy přikročit k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Prosím, pane zpravodaji, další návrh.

 

Poslanec Roman Váňa: Nejprve bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu označeném jako písm. B. Stanovisko garančního výboru je - nedoporučuje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Stanovisko pana ministra prosím? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 461, přihlášeno je 166, pro 75, proti 78. Návrh nebyl přijat. Další.

 

Poslanec Roman Váňa: Dále bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana poslance Gabala označeného písmenem C.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Vyčkáme na kontrolu hlasování. (Probíhá kontrola hlasování.) Paní poslankyně Zelienková. Prosím o klid!

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Já bych chtěla jenom říct, že jsem hlasovala pro, ale na sjetině mám ne, jak jsem se teď koukala, a chtěla bych zpochybnit hlasování. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Je to námitka pro záznamu o hlasování, o které rozhodneme v hlasování, které jsem zahájil, a ptám se, kdo souhlasí s touto námitkou paní poslankyně Zelienkové. Aha. Všechny vás odhlásím. Hlasování prohlašuji za zmatečné. Prosím o novou registraci a budeme hlasovat o námitce ještě jednou.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s námitkou paní poslankyně Zelienkové. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 463, přihlášeno je 164, pro 155, proti 1. Tento návrh byl přijat.

 

Budeme tedy opakovat hlasování o pozměňovacím návrhu pod písm. B. Je tomu tak. Stanoviska zazněla.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 464, přihlášeno je 164, pro 74, proti 73. Tento návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Roman Váňa: Dále tedy budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pod písm. C pana poslance Gabala. Jedná se o zavedení povinnosti pro praktické lékaře hlásit ztrátu způsobilosti osob Policii České republiky.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane zpravodaji, já se velmi omlouvám, ale je zde žádost o další kontrolu hlasování, takže mi nezbývá nic jiného než poprosit Sněmovnu o strpení a vyčkáme, jak kontrola hlasování dopadne. (Probíhá kontrola hlasování.)

Prosím, abyste uvolnil místo panu předsedovi Kalouskovi. (Poslanec zpravodaj Váňa uvolňuje místo u řečnického pultu.)

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, prosím přijměte moji omluvu, nedokážu si to vysvětlit. Zcela jistě jsem mačkal "ano" jako v prvním případě, přesto mám na sjetině křížek. Nezbývá mi než zpochybnit hlasování a poprosit o pochopení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s námitkou pana poslance Kalouska. Kdo je proti?

Je to hlasování 465, přihlášeno 163, pro 154, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

 

Budeme tedy znovu opakovat hlasování o pozměňovacím návrhu pod písmenem B.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti?

Je to hlasování 466, přihlášeno je 163, pro 74, proti 73. Tento návrh nebyl přijat.

 

Než nechám hlasovat o dalším návrhu, zeptám se, zda je zájem o kontrolu hlasování. Není tomu tak. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Roman Váňa: Děkuji. Budeme tedy hlasovat dále o pozměňovacím návrhu pod písmenem C. Stanovisko garančního výboru je - nedoporučuje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 467, přihlášeno je 164, pro 16, proti 112. Tento návrh nebyl přijat. Další prosím.

 

Poslanec Roman Váňa: Dále budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Gabala označeném pod písmenem D. Jedná se o zavedení povinných psychotestů. Stanovisko garančního výboru je - nedoporučuje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování 468, přihlášeno je 164, pro 18, proti 116. Tento návrh nebyl přijat. Další prosím.

 

Poslanec Roman Váňa: Dále budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Chalupy označeném písmenem E. Jedná se o upřesnění subjektů, na které se tento zákon nevztahuje, nejenom tedy na Armádu České republiky, ale i na Vojenskou policii. Stanovisko garančního výboru je - doporučuje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 469, přihlášeno je 164, pro 163, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Další prosím.

 

Poslanec Roman Váňa: Nyní je hlasování o pozměňovacích návrzích výboru pro bezpečnost, které jsou označeny písmenem A. Stanovisko garančního výboru je - doporučuje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování 470, přihlášeno je 164, pro 145, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

 

Poslanec Roman Váňa: Vypořádali jsme se tedy se všemi pozměňovacími návrhy a nyní už zbývá pouze hlasování o zákonu jako celku.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, ale ještě je zde žádost o slovo s přednostním právem. Takže pan předseda Mihola.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji, vážený pane předsedající. Já bych chtěl požádat o pauzu pro poradu klubu KDU-ČSL v délce deseti minut. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, přerušuji jednání a sejdeme se v 11.14 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 11.04 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.14 hodin.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, doba na poradu klubu KDU-ČSL uplynula, takže budeme pokračovat. Ještě se hlásí pan předseda Mihola.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych konstatovat za klub KDU-ČSL, že nejsme spokojeni s výsledkem hlasování o pozměňovacích návrzích. Návrh zákona jako celku ale podpoříme. (Šum v sále.) Vnímáme, že přináší mnoho pozitivního. Zákon nepodpořil zkrácení doby verifikace na pět let a při tom tempu růstu vyzbrojování občanů a tempu růstu psychologických onemocnění považujeme situaci za rizikovou a za hodnou další pozornosti. Bohužel i podle předchozích slov pana ministra jako by se počítalo s tím, že se zbraň může dostat do ruky psychopatovi, a to není dobře. Děkuji za pozornost. (Hluk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě než budeme hlasovat, přednostní právo pana předsedy Kalouska. Kolegyně, kolegové, prosím o klid!

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, jen velmi stručně. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte jen, abych odkázal na projev pana poslance Korteho z TOP 09, který avizoval, že pokud tento zákon, jistě v mnohém potřebný, opět jako mnoho zákonů již před ním omezí o kus další individuální lidskou svobodu, není možné pro TOP 09, abychom ho podpořili. (Sál se úplně ztišil.) Proto ho nepodpoříme.

Jenom si povzdechnu, že je těch zákonů poslední dobou hodně. Vždycky pod nějakým ušlechtilým důvodem, ať už je to bezpečnost, výběr daní nebo cokoli jiného, se vždycky o kousíček okleští individuální lidská svoboda. KDU-ČSL vždycky na to upozorní, zaprotestuje - a pak to podpoří. TOP 09 na to upozorňuje, protestuje a podpořit to nemůžeme. Protože individuální lidská svoboda je na prvním místě priorit našeho programu a našeho hodnotového žebříčku. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě má slovo pan předseda klubu ODS. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak nejprve chci poděkovat osmi vládním poslancům, kteří spolu s opozicí hlasovali proti omezení domovní svobody. Skutečně si toho ceníme, protože ten tlak z vládní koalice je jako vždy velký. Dneska jste vy ostatní omezili domovní svobodu. A oprávněná otázka zní, kterou svobodu nám tato vláda vezme příště. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak ještě pan předseda klubu KSČM.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, jen velmi stručně, aby bylo jasno. Může být jakýkoli názor na to, co je svoboda, pro koho má být větší, či menší, či stejná. Já jenom poznamenám, aby nebylo mýlky, že svoboda přece není žádná bezbřehá záležitost, že vaše svoboda, pane kolego, paní kolegyně prostřednictvím předsedajícího, končí přesně tam, kde začíná svoboda moje nebo svoboda vašeho souseda, svoboda vašeho partnera nebo svoboda druhého občana, který má bezesporu naprosto stejná práva jako vy. A naše svoboda individuální přece musí mít ta omezení, kde je chráněno právo nebo oprávněný zájem a nebo třeba svoboda nás všech. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě jednou pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já chci poděkovat panu předsedovi Kováčikovi za tu reminiscenci. Patřím k těm, kteří si půl života prožili v zemi, kde vaše strana, prostřednictvím pana předsedajícího, měla vedoucí úlohu, a ten půl života opravdu nestál za nic moc a ta svoboda také nebyla nic moc. Proto jsem docela nervózní spolu se svými kolegy, že se tam pomalu plíživými krůčky zase vracíme. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: V žádném případě jsem nechtěl, pane předsedo, vyvolat opakovanou diskusi. Ale tak dobře, konkrétní příklad. Svoboda těch lidí, kteří nešťastnou náhodou zrovna byli na místě, které znamenalo konec jejich života, v restauraci v Uherském Brodě, proti svobodě toho střelce. To mám na mysli. Nemám na mysli reminiscenci do nějaké minulosti! Mám na mysli současnost a budoucnost! Mám na mysli pocit bezpečí řádných, slušných občanů České republiky! Nikoliv nějaké výstřelky nebo něco, co se mně tady někdo snaží vkládat do úst. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan místopředseda Gazdík.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, prostřednictvím pana předsedy k panu předsedovi Kováčikovi. Moje maminka pracovala jako zdravotní sestra u té psychiatričky, jejíž pacient v Uherském Brodě byl oním vrahem. Jako starosta obce velmi dobře znám počínání uherskobrodských policistů. Potřeboval jsem je za své osmileté starostovské období asi 53krát, uspěl jsem asi třikrát. Jestli čekáte, že skutečně tento nesmysl, který hodláte schválit, změní hranice toho, že ten člověk by neudělal to, co udělal, tak jste skutečně naivní. Zamezíte tím pouze osobní svobodě. Děkuji. (Emotivně. Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě jednou pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Opět velmi krátce. Děkuji za slovo. Jde tady přece i o jakési obnovení alespoň elementární důvěry ve stát a jeho instituce, že budou schopny ochránit onu individuální svobodu každého občana. A pokud snad jsou ještě nějaké pochybnosti o komkoli z klubu KSČM, znovu ubezpečuji, jde o současnost, budoucnost. A kdo ty pochybnosti má, podívejte se na naše hlasování. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Žádné další žádosti o vystoupení nevidím. V tom případě zkonstatuji s panem zpravodajem, že jsme hlasovali o všech pozměňovacích návrzích a jediné, co nám zbývá, je hlasovat o návrhu zákona jako celku.

Ještě načtu omluvu paní poslankyně Lorencové mezi 11.30 až 14.00 z pracovních důvodů. A můžeme tedy hlasovat o návrhu zákona jako celku.

 

Návrh usnesení zní: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 677, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zeptám se na stanoviska. (Zpravodaj: Stanovisko garančního výboru je doporučuje. Ministr: Souhlas.) Ještě vás odhlásím, protože je tady žádost o odhlášení. Jakmile se ustálí počet přihlášených, budeme hlasovat.

 

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem usnesení, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování 471, přihlášeno je 157, pro 93, proti 35. Tento návrh byl přijat a já konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. Končím projednávání bodu 170.

 

Budeme projednávat bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.