(17.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Celý spor se vede o to, jak budou fungovat firmy se státní účastí. Já myslím, že si to musíme říct otevřeně, abychom osvětlili i motivy a důvody vystoupení a případného hlasování. Kdyby vystoupili jednotliví členové vlády a řekli, že přestože to zákon nenařizuje, já garantuji, že nechám zaměstnance ve státních firmách, v dozorčích radách, jak tam jsou doposud, tak jsem si zase takřka jist, že tento návrh zákona by se tady neobjevil. Ale protože koaliční důvěra se stupňuje každým dnem vládnutí, a to já znám z koaliční vlády taky, to není nic neobvyklého v tomto volebním období, tak tady evidentně panují obavy, že ten, kdo vykonává vlastnické právo jako člen vlády, do toho vstoupí razantněji, případně nechá odvolat zaměstnance, a tím pádem zvrátí i poměry v jednotlivých dozorčích radách. O tom dneska jednáme. A jestliže někdo tvrdí, že ne, tak neříká pravdu.
A podle mne je jednoduché řešení. Ať ministři řeknou, že ve svých resortech, ve svých firmách, které mají na starosti, nechají status quo, nechají tam zaměstnance, a nemusíme děsit majitele privátních firem. O ty v tomto návrhu skutečně nejde. Mně to přijde poměrně jednoduché. Přestože jsem proti tomu, abychom (nesrozumitelné) u privátních firem, tak na druhé straně ve svém hlasování, zda se hlasování vůbec zúčastním, nebo ne, budu zvažovat i druhou věc, to znamená, jak se ministři chovají ke svým firmám, zda mám nějaké obavy nebo signály, že to chtějí změnit proti stávajícímu ustálenému stavu, či ne. A škoda, že si to takhle otevřeně neřekli členové vládní koalice. Mohli jsme už projednávat odškodnění našich občanů, kteří přišli o majetky v Podkarpatské Rusi, nebo něco jiného. Ale ty obavy prostě existují. A když to nechce řešit exekutiva, například veřejným slibem, veřejným prohlášením, tak potom ti, kteří obavy mají, docela logicky přistupují k návrhu legislativního opatření.
Tady zaznělo, že to platilo 22 let a nic se nestalo. Ale taky to už platí od roku 2013 a taky se nic nestalo. A dokazoval a ilustroval jsem to na čísle výběru daně právnických osob, na tom, že se taky nic hrozného nestalo. Naopak, plnou zodpovědnost i za rozhodování v dozorčí radě převzal majitel. Jenom abychom byli přesní. A nechci se nikoho dotknout, dozorčí rada neřeší operativní řízení podniku. Neznám takovou dozorčí radu. Pokud někde je, tak funguje úplně proti smyslu tohoto institutu. Takže říkat, že jsem proti návrhu zákona, protože zaměstnanci nemají zasahovat do operativy... Do operativy zaměstnanci v každém normálním podniku zasahují každý den. Strategické rozhodnutí dělá majitel. Ten určuje směr, ale operativu, zejména ve středním a větším podniku, musí logicky provádět každý den zaměstnanci.
A poslední. Někteří z vás to staví jako souboj majitelů a odborů. Ale já, který se tady s panem předkladatelem (poslancem Zavadilem) taky potýkal v tripartitě, říkám, že odbory jsou jenom malá část zaměstnanců. Mluvíme o zaměstnancích a majitelích. A každý úspěšný a každý rozumný majitel ví, že nejlepší kapitál, který může mít, jsou dobří zaměstnanci. Když má někdo dobré zaměstnance, a nemusí být v dozorčí radě, tak je to pro firmu to nejlepší, protože bez nich se to prostě udělat nedá. Prosím, abychom proti sobě nestavěli zaměstnance a majitele. Oni ve firmě de facto tahají za jeden konec. To, že mají jiné představy o odměňování, je logické. Zaměstnavatel chce produkovat nějaký zisk a udržet firmu v přiměřeném zisku a naopak zaměstnanci chtějí mít co nejvyšší mzdy. Proto je kolektivní vyjednávání. A proto není fér do debaty o tom, zda zaměstnanci mají, nebo nemají mít - ne odboráři - zastoupení v dozorčích radách, tahat kolektivní vyjednávání o mzdách. To je prostě normální. Ve velkém podniku je to víc vidět. Možná se o tom více píše. V menším podniku, kde jednání mohou být ještě tvrdší, to třeba tak úplně vidět není.
Já bych stál o to, aby ti, kteří mají nejvíce podniků, například ministr financí, ministr průmyslu, ministr zemědělství, řekli, že ať to dopadne jakkoliv, nebudu sahat do strukturálního složení dozorčích rad, nechám to tak, jak to je. Pak bychom měli o problém méně.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska. Připraví se pan poslanec Pilný a po něm pan poslanec Faltýnek. Prosím, máte svůj prostor.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já bych se rád přihlásil k argumentační úvaze pana kolegy Stanjury. Je tomu skutečně tak. Dostali jsme se bohužel tak daleko, že některé socialistické principy, v běžném životě pro mě obtížně přijatelné, jsou poslední pojistkou proti bolševicko-oligarchistické diktatuře. Nemáme-li dobré řešení, volíme menší zlo. Tohle je docela férové sdělení, abyste pochopili, proč budeme hlasovat tak, jak budeme hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Pilného. Připraví se pan poslanec Faltýnek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych jenom chtěl říct, že vím velmi přesně, o čem hlasuji, a vím velmi přesně, proč jsem navrhl zamítnutí tohoto zákona už v prvém čtení. Tento zákon totiž má kodifikovat třetinové zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách. Státních podniků se to netýká, protože ty to mají povinné už teď. To za prvé.
Za druhé. Neexistuje jediný model řízení korporací, aby dozorčí rada byla oddělena od představenstva, které řídí firmu. Jsou i modely, kde je to prostě smíšené. Takže to také není pravda. Takže nevím, jak ostatní, jak pan předseda Stanjura, ale já vím přesně, o čem tenhle zákon je, a také vím přesně, proč jsem navrhl jeho likvidaci už v prvém čtení. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní prosím s faktickou pana poslance Faltýnka. Připraví se paní poslankyně Hnyková. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. To, co říkal kolega Kalousek, jako obvykle není pravda. Není to pravda. Ten spor je pouze o to, a dá se to říci jednou větou, jestli chceme, aby zaměstnanci v dozorčích radách soukromých firem byli po dohodě s majiteli firem, anebo ze zákona. Tak to je. O tomto je spor, o ničem jiném.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou, připraví se pan poslanec Kalousek a pan poslanec Stanjura. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem řadu let pracovala jako předsedkyně odborové organizace i ve vrcholových funkcích našeho odborového svazu. Mě velmi mrzí, že při jakémkoliv projednávání tady v Poslanecké sněmovně, co se týká odborů, je na ně házeno negativum. Já bych chtěla říci, že odbory nejsou žádnou zakázanou organizací. Ale pokud v organizaci pracují na kompromisu mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, vždycky je to ku prospěchu věci. Chci jenom říci, pojďme hlasovat o tom, zda to zamítneme, nebo zda to pustíme do druhého čtení. A prosím, nedohadujme se tady zbytečně. A hlavně prosím nechte odbory v klidu a jednejme dále. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kalouska. Připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já se to po vystoupení pana poslance Faltýnka pokusím říct ještě srozumitelněji. Já jsem se snažil být vlídný a říkal jsem, že se jenom bráníme bolševicko-oligarchistické diktatuře. Tak ještě jednou. Tenhle návrh zákona je sice možná nesystémovým nástrojem, ale přece jenom nástrojem, jak zabránit v této absurdní situaci člověku, o němž máme důvod se domnívat, že je v kontaktu s cizí mocí, aby zcela ovládl strategické podniky v České republice. (Veselost v řadách poslanců ANO.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na vystoupení předsedy hospodářského výboru pana poslance Pilného, vaším prostřednictvím. Já vůbec nepochybuji, že vy přesně víte, o čem zákon je. Říkal jsem někteří z nás. A já jsem mluvil o podnicích s účastí státu a vy jste docela vtipně a trefně řekl státní podniky. A to je něco jiného. Státní podniky jsou bezesporu s účastí státu, ale pak máme jiné podniky, například České dráhy nebo ČEZ, kde stát má buď většinu, nebo sto procent, nejsou to státní podniky, fungují jako akciové společnosti a jsou tam dozorčí rady. A o to v tomhle návrhu zákona jde a to mě nepřesvědčíte, že ne. ***