(9.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Bohužel v tomto ohledu mám pocit, že odborné zázemí ministra Hermana poskytlo nedostatečnou informaci. Básník v Kostelci na Hané, a to právě v Červeném domku, sice pobyl nejvíce v posledních dvou desetiletích svého života, tedy od roku 1939 do roku 1958. Pokud by se ale někdo domníval, že Petr Bezruč byl spojen s Kostelcem na Hané jen závěrem svého života, považuji za potřebné uvést jednoznačná fakta, prokazující opak.
První cesty Petra Bezruče na Hanou a do Kostelce se datují již do období 90. let 19. století. Roku 1899 sem pak zavítal na delší dobu, když se léčil z těžké plicní choroby. Část básní jeho monumentální sbírky Slezské písně vznikla právě v důsledku této jeho životní zkoušky a se vší pravděpodobností i při tomto pobytu. V té době vytvořil také menší cyklus básní z Hané, Hanácká ves, Plumlov, Plení, do Kostelce pak vedly Bezručovy cesty v letech 1901 a 1903 a opakovaně pak i v dalších letech a poté zejména i po roce 1927, kdy v podstatě odchází do penze. Nemyslím si tedy, že by kostelečtí, ale i celá česká kulturní veřejnost měla přijmout názor, že Bezruče netřeba v Kostelci na Hané připomínat něčím víc než pamětní deskou upomínající na jeho pobyt zde v posledních dvou desetiletích jeho života.
Vážené dámy a pánové, žijeme v časech, kdy společnost je zaplavována kýčem, brakem, který se vydává za kulturu. Žijeme v době, kdy vše se poměřuje penězi a kdy i nejhloupější a nejnestydatější reklama a kýč jsou vnucovány každému a všem bez svobody volby, ať chtějí, nebo ne. Kvalitní kulturní tvorba si dnes mnohdy jen těžce proráží cestu a zejména poezie zápasí o přežití. Jsem ale optimista a jsem přesvědčen, že tomu tak nemusí být navždy. V mnohém to záleží ale i na každém z nás. Věřím, že i Kostelečtí, ti, kteří mají ke kultuře dobrý vztah a kteří si jí váží, současní i ti budoucí, si mohou a budou považovat toho, že zde dlouhá desetiletí nalezl útočiště, ale také se inspiroval ke své tvorbě básník, o kterém jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert napsal: Žádný jiný z básníků žijících a z mrtvých leda Jan Neruda svými zpěvy pátečními nevyslovil mužněji a básničtěji politickou ideu národa. Spolu s Erbenovou Kyticí, Babičkou Boženy Němcové a Máchovým Májem patří Slezské písně jistě k nejčtenějším a nemilovanějším knihám českého lidu.
Ano, dámy a pánové, ministr kultury mne ve své odpovědi na mou písemnou interpelaci ujistil, že Červený domek Petra Bezruče, o který v posledních dvou desetiletích odpovědně řádně nepečovali a nechali jej chátrat, nebude zbořen. Ministr se vyslovil, že znovu, i když protentokráte bez Petra Bezruče, jen pro svou místní architektonickou hodnotu bude zařazen mezi památky. Zdá se tedy, že tu jistá naděje na zachování Červeného domku Petra Bezruče je. A je tu tedy i naděje, že Kostelečtí a příští generace o tuto významnou kulturní památku, spjatou s Kostelcem a s osobností velkého básníka nepřijdou a v budoucnu jí budou znovu moci kdykoli přiznat význam, který pro Kostelec a pro českou kulturu má. Chci věřit, že tuto naději dnes veřejně udrží při životě i stávající ministr kultury Daniel Herman.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak. Potom pan poslanec Nekl.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, vážený pane předsedo. Kolegyně, kolegové. Vážený pane poslanče, děkuji za tyto informace, které zde zazněly, a já si dovolím shrnout pár základních informací, abychom se orientovali v této kauze.
Dům číslo 153 v Kostelci na Hané byl zapsán do státního seznamu kulturních památek z důvodu pobytu básníka Petra Bezruče. Petr Bezruč se v Kostelci na Hané usadil v roce 1939 a žil v domě do své smrti v roce 1958.
Objekt přešel do vlastnictví Olomouckého kraje v roce 2004. Od konce 60. let 20. století byl expozičně využíván. Ve druhé polovině 70. let minulého století zde byla tehdejším Městským národním výborem v Kostelci na Hané zřízena expozice Památník Petra Bezruče, jejíž provoz v 80. a 90. letech zajišťovalo tehdejší Muzeum Prostějovska. Po roce 1989 přestala být expozice z ideových i technických důvodů funkční. Domek přestal být využíván jako výstavní prostor. Olomoucký kraj převzal objekt již bez této expozice, která byla odstraněna. Objekt neměl praktické využití a obnovení expozice Petra Bezruče se nejeví jako funkční.
Ministerstvo kultury obdrželo žádost o zrušení prohlášení domu č. p. 153 v Kostelci na Hané za kulturní památku od majitele nemovitosti, Olomouckého kraje. Této žádosti Ministerstvo kultury vyhovělo a zrušilo prohlášení tohoto domu za kulturní památku. Důvodem byla zejména ta skutečnost, že v případě vztahu nějaké významné osobnosti ke konkrétnímu místu nebo stavbě jsou tyto věci prohlašovány z důvodu jejich stěžejního významu v životě významné osobnosti. Zejména to jsou domy, kde se významná osobnost narodila nebo kde vytvořila své zásadní dílo apod. Objekty, kde významná osobnost pouze pobývala nebo zde byl jiný, avšak spíše latentní vztah, jsou zhusta označovány pamětní deskou, ale nejsou prohlašovány za kulturní památku. To je právě příklad zmíněného domu. Petr Bezruč zde trávil část svého života, z hlediska tvorby zcela neaktivního.
Přitom opravdu důstojným místem připomínky básníka Petra Bezruče, které je navíc spojeno s odborným literárněvědným pracovištěm Slezského zemského muzea, je básníkův opavský rodný dům a druhá expozice věnovaná Petru Bezručovi je umístěna ve Starých Hamrech. Ministerstvo kultury srub v roce 2004 prohlásilo za kulturní památku, kde se dochovalo autentické vybavení a řemeslné detaily, které vytvořil samotný Petr Bezruč.
Pan poslanec Grebeníček ve své písemné interpelaci uvedl, že Ministerstvo kultury a Národní památkový ústav označily osobnost Petra Bezruče - cituji - za básníka, který byl značně přeceňován. Konec citátu. Že jej celkově dehonestují a jeho osobnost bagatelizují. Toto tvrzení se ale nezakládá na pravdě. Ministerstvo kultury během správního řízení nikdy osobnost Petra Bezruče nehodnotilo, pouze ve svém rozhodnutí o zrušení prohlášení věci za kulturní památku citovalo z podání navrhovatele a současně vlastníka věci, tedy Olomouckého kraje. Cituji: "Petr Bezruč byl jako básník značně přeceňován a v dnešní době není jeho význam tak společensko-historicky zásadní jako v době minulé. Není nutné, aby domek, v němž pobýval, byl nadále kulturní památkou."
Připomínám jenom, že ten iniciační podnět hejtmana Olomouckého kraje pana Ing. Jiřího Rozbořila, o kterém se zde vede rozprava, je tedy z dílny hejtmana, který je v Olomouckém kraji v koalici s KSČM a předseda kulturní komise za KSČM pan Augustin jistě je o té věci zpraven. To znamená, že tam jistě nějaká odborná diskuse po stranické linii vedena byla.
Toto, co jsem citoval, však není stanovisko Ministerstva kultury, ale nezbytné vyložení argumentů dotčeného subjektu správního řízení do odůvodnění rozhodnutí ve věci.
Já jsem ve své odpovědi panu poslanci na jeho interpelaci sdělil, že Ministerstvo kultury v žádném případě nezpochybňuje literární význam osobnosti Petra Bezruče, jehož práce je neodmyslitelnou součástí naší literární tvorby. Ani Národní památkový ústav se nijak nevyjadřoval přímo k osobnosti Petra Bezruče. Pouze ve svém vyjádření v rámci správního řízení mj. uvedl k procesu tehdejšího zápisu, že - cituji - "památková hodnota je založena pouze na politickém významu v době zapsání." Tedy umělecká stránka osobnosti Petra Bezruče nebyla ani v době zápisu nijak hodnocena. ***