(17.10 hodin)
Ministr dopravy ČR Dan Ťok Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tato věc už je tady debatována dneska potřetí, přesto děkuji za tu otázku. Já bych jenom velmi krátce zrekapituloval.
Já si myslím, že rozsudek arbitrážního soudu, nebo spíše výrok arbitrážního soudu je skandální, že takový v žádném případě být neměl. Nicméně České dráhy se proti tomuto rozsudku brání všemi formami, které jí právní řád této republiky umožňuje. Dokonce se bráníme, tak jak jsem informoval v předchozí interpelaci, i podáním žádosti o notifikaci a zjištění, zdali zaplacení této částky nepředstavuje nedovolenou veřejnou podporu.
Co se týče těch jednání. Ano, já jsem pana náměstka Ferance plus předsedu představenstva pana Krtka pověřil, aby se pokusili se Škodou Transportations najít kompromisní řešení. To kompromisní řešení jsem viděl v tom, že pokud by ta první částka, která byla nejenom pravomocná, ale i vykonatelná, že by byla poslední platbou. S touto alternativou Škoda Transportations nesouhlasila. Těch jednání, která probíhala, byla aspoň desítka, jak jsem informován. Já jsem se tedy žádného neúčastnil. O tom inkriminovaném jednání, o kterém mluvíte - mě na tom jednání zajímá jediná věc, že tam byl pan Feranec, takže z mého pohledu tam byl člověk, který měl moje pověření. Za sebe nechci spekulovat a říkat o tom, co je standardní, já jsem to jednání takto nezorganizoval a nikdy bych ho nezorganizoval. Na druhé straně se necítím komfortní v tom, že skrze mě interpelujete pana Faltýnka a pana poslance Volného. Možná by bylo vhodnější se jich zeptat přímo, proč to udělali, ať vám na to oni odpovědí. Moje pověření, zopakuji, měl pan náměstek Feranec a pan předseda představenstva Krtek. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec má prostor pro doplňující dotaz.
Poslanec Petr Bendl: Já děkuji za tu odpověď. Myslím, že jí všichni, kdo ji poslouchali, velmi dobře rozuměli.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr chce využít právo reagovat. Prosím.
Ministr dopravy ČR Dan Ťok Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych jenom zdůraznit jednu věc. Chtěl bych tady zcela jednoznačně odmítnout souvislost s touto schůzkou a s tím, že České dráhy nakonec tu částku zaplatily. Mezi tím žádná souvislost není. Předně proto, protože mezi touto schůzkou a zaplacením proběhlo mnoho dalších jednání. A myslím si, že tyto dvě věci spojovat není úplně fér. Jestli... Tečka. Není úplně fér.
Předseda PSP Jan Hamáček: Tím jsme vyčerpali tuto interpelaci. Pan poslanec Ondráček si přeje interpelovat pana ministra zahraničních věcí ve věci Ukrajiny.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, pokud vám to čas umožní a dostavíte se na interpelace, a teď to není myšleno nějak špatně, tak vás o Ukrajině celkem pravidelně interpeluji. Naposledy to bylo 4. března, kdy jsem vám v závěru své interpelace předal Bílou knihu o genocidě ukrajinské vlády na obyvatelích Donbasu. Tuto složku jste si převzal, takže předpokládám, že jste se také na ni podíval. Zajímalo by mě, jestli jste se na to podíval a jak se vám ty obrázky tam líbily, protože to jasně dokazuje situaci, která tam je. A potom v takovém krátkém čase, jestli byste nám řekl, jaká je situace na Ukrajině. A teď můžeme brát Ukrajinu kyjevskou i Ukrajinu jihovýchodní - tak jaká je tam situace teď? Jak tam probíhá občanská válka a popřípadě jak se daří ukrajinské vládě stabilizovat svoji ekonomickou a politickou situaci a jak se daří ukrajinskému lidu? Takže tyto dvě otázky, jestli byste mně mohl prosím zodpovědět. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, pan ministr má slovo a možnost odpovědět.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji. V tom omezeném čase to asi bude jenom částečné. Já jsem samozřejmě od vás dostal tu Bílou knihu, to potvrzuji. A nahlédl jsem do ní. Jenom bych vám řekl, abyste mi lépe rozuměl, já jsem už za řadu let dostal od různých účastníků konfliktů nesčetněkrát právě podobný typ knih a filmových záznamů. Mohl bych vám vyjmenovat celou řadu konfliktů, ze kterých mi účastníci přinášeli právě podobný typ často docela hrůzostrašných obrázků. A dokonce v řadě případů to je tak, že mi z každé strany přicházejí knihy jako každé té bojující strany. A asi pochopíte, že jsem se vypracoval k určité skepsi v tom vidět v těch obrazech, které přináší vždy jedna strana, přesnější obraz toho, co se děje.
Abyste věděl, že je to opravdu časté, tak něco podobného se mi stalo zrovna včera, kdy jsem z jiného konfliktu, než je Ukrajina, dostal také informace jedné strany právě probíhajícího konfliktu, a také si myslím, že ty informace nebyly přesné. Právě proto, že jsou to vojenské konflikty, ve kterých jsou mrtví a zabití. A interpretace té jedné bojující strany, což asi chápete, jsou pravidelně jen jednostranné, nepřesné, uvádějící vždy jenom jednu stranu věci. Vůbec nepochybuju o tom, že v těch konfliktech, o kterých se často bavíme, se dějí věci strašné, hrůzné, často mimo představivost nás, kteří tady žijeme v prostředí, ve kterém se samozřejmě žádná válka nevede. Myslím si, že jakmile se v nějakém prostředí upadne do války, tak nevyhnutelně přicházejí zločiny. A myslím si, že často na obou stranách. A je těžké vůbec na ně uvalovat normální principy civilního práva, protože v těch válečných konfliktech se jakákoliv pravidla a jakákoliv zákonné normy běžného života úplně ztrácejí. Obávám se, že to platí stejně tak o Sýrii, Iráku. Bohužel to platí do určité míry i o Ukrajině. Ale platí to i o dalších místech, která bych tady mohl vyjmenovat.
A co se týče situace na Ukrajině, to by bylo nadlouho. Já vám řeknu toto: Od začátku bojů v roce 2014 tam padlo více než 2 800 vojáků. Kdybyste se zeptal na současnou situaci, tak za poslední tři měsíce tam bylo zabito 88 osob. Kdybyste se zeptal na poslední týden, tak v posledním týdnu mám přesnou informaci, že v posledním týdnu dubna tam padlo na ukrajinské straně, byli zabiti tři vojáci a osm jich bylo zraněno. Podle informací, které mám k dispozici, na ukrajinské straně těch mrtvých a raněných je více než na straně separatistů. Takže situace i z toho, co říkám, je vidět, není příliš dobrá. To příměří zřejmě vypadá jinak, než jsou ty ztráty, které můžete sami posoudit. Osmdesát osm zabitých za poslední tři měsíce, to je poměrně hodně vysoké číslo.
Proč vlastně nefunguje dohoda třeba o stahování těžkých zbraní? Proč vlastně se tak obtížně naplňují minské dohody? V zásadě je to proto, že tam není důvěra. Na obou stranách není důvěra na kompromisu. Dosažení kompromisu brání tedy především toto - že je rozpor v tom, jak se dívat na pořadí jednotlivých činů, které mají být vykonány, jednotlivých kroků, které má každá strana udělat. Z každé strany je jiná představa o pořadí těch kroků a ta dohoda je stále těžko dosažitelná. Proto je realizace minských dohod tak obtížná a proto i v této chvíli je věcí složité debaty, která nevypadá, že bych zrovna teď viděl, že se rýsuje nějaké světlo. Přesto si ale nemyslím, že to je tak, že nemůže k té dohodě dojít, že se nemůže třeba i v nejbližších dvou měsících posunout. To si myslím, že je otevřená věc.
Víte, že na Ukrajině nastoupila nová vláda, Věrchovna rada vlastně potvrdila novou vládu, která získala důvěru. Je vedena novým parlamentem, vlastně bývalým předsedou parlamentu Volodymyrem Hrojsmanem. Dovolím si odhadnout, že ta vláda zřejmě nemá příliš síly na realizaci toho rozsahu ekonomických reforem, se kterými je spojována. Nicméně se říká, že má možná silnější mandát pro prosazování právě těch kroků, které se týkají minských dohod. Že by mohla být politicky úspěšnější ve Věrchovne radě právě v tom dosahování toho, co jsou kroky, které by měla učinit ukrajinská strana. Proto tvrdím, že nepokládám za úplně jednoznačné, jak se ta situace během dvou měsíců jednoznačně vyvine. A nemyslím si, že je úplně nemožné i díky existenci té nové vlády, že by se ta situace nemusela posunout. (Upozornění na čas.)
Aha, tak je mi líto.***