Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

17.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 501/ - druhé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 4. května tohoto roku na 44. schůzi, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. Požádám, aby u stolku zpravodajů zaujali svá místa za navrhovatele ministr životního prostředí Richard Brabec. (Momentálně v sále nepřítomen.) Samozřejmě ho zástupci klubu zabezpečí. A zároveň požádám, aby u stolku zpravodajů zaujal své místo i Robin Böhnisch, který je zpravodajem garančního výboru - výboru pro životní prostředí, a samozřejmě požádám o to, aby byl připraven i poslanec Jan Klán, který je zpravodajem výboru pro veřejnou správu.

Ještě než budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, požádám pana ministra a zpravodaje, jestli mají před opětovným zahájením rozpravy zájem vystoupit. Nemají. Takže v rozpravě první pan kolega František Laudát. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já nevystupuji k tomuto bodu. A když už pane místopředsedo žádáte, tak já žádám, aby někdo zajistil, aby se v tomhle sále dalo dýchat. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já už jsem o tom hovořil s předsedou Poslanecké sněmovny, který se s aparátem Sněmovny pokusí vyjednat jinou intenzitu ventilace. Rozumím vám, ale v tuto chvíli nemohu nic jiného dělat než pokračovat v jednání Poslanecké sněmovny.

Ptám se i kolegy Klána, jestli má zájem, nebo nemá zájem vystoupit. Nemá, tak můžeme pokračovat v rozpravě. První v rozpravě je pan poslanec Jan Zahradník. V pokračující rozpravě, abychom byli přesní. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, ještě k tomu návrhu, který tady vznesl pan kolega Laudát. Možná by bylo dobré počkat na příští bod jednání, který má jako účel ochranu ovzduší.

Já ale bych chtěl vystoupit k bodu číslo 17, tedy k druhému čtení novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Rozprava k druhému čtení vlastně již byla zahájena na té předchozí schůzi, kdy jsme se již tím zákonem zabývali. Zaznělo několik vystoupení, ať už regulérních, nebo v rámci technických a faktických připomínek. Jedno z nich mě zaujalo - kolega Michal Kučera celkem jasně vyjádřil ve svém vystoupení, že se jedná o zákon o Šumavě. Já na to znova ještě musím reagovat.

Ano, je to opravdu lex Šumava, je to zákon o Šumavě, možná dokonce zákon, který by si mohl klást za cíl legalizovat to všechno, co se stalo v Národním parku Šumava a na Šumavě samotné za oněch 25 let, kdy na jejím území je vyhlášený národní park. Stalo se tak právě před 25 lety.

Škody, které tam byly způsobeny, se dají posuzovat, odhadovat z různých pohledů. Existují dokonce i odhady té ekologické škody, jeden z nich stanovuje škody na řádově 30 mld. korun. Nikoli škody ekonomické, nikoli škody, které by měly svůj původ v tom, že Šumava přestala být hospodářským lesem - což si myslím, že je dobře, a nikdo z nás zpátky toto vrátit nechce -, ale škody na ekologii. Největší škody, které tam ovšem vznikly, vznikly po roce 2007, tedy po orkánu Kirill, kdy byl ministrem životního prostředí Martin Bursík a ředitelem správy Národního parku Šumava Ing. František Krejčí. Tehdy namísto toho, aby se postupovalo správně, regulérně, aby se padlé stromy, které na začátku ledna po náporu vichřice na Šumavě padly, z prvních, ale hlavně z druhých zón vyklidily, tak tam bylo toto dříví ponecháno, došlo ke kůrovcové kalamitě, která má za následek, že dneska je na Šumavě minimálně 20 tisíc hektarů uschlého lesa. Lesa, který tu někde projevuje jakési náznaky, že by tam na jeho místě mohlo vyrůst něco nového, tu tyto projevy jsou velmi, velmi limitované. Navíc vzniká otázka, co může na místě uschlého lesa vyrůst, jaký genofond tam může být v budoucnosti, když sami sobě hodláme zakazovat jakkoli v těch nejcennějších prvních zónách zasahovat, tedy zakazujeme si sami sobě i přírodě pomáhat.

Já neříkám, že by ten zákon nepotřeboval novelizaci, že by nepotřeboval zlepšení ten zákon 114 o ochraně přírody a krajiny. On má za následek celou řadu věcí, které možná vidíme kolem sebe, ať už to, co jsem tady zmínil, uschnutí 20 tisíc hektarů lesa na Šumavě, nebo to, že on také mimo jiné umožnil, že všude kolem sebe vidíme žluté lány řepky, nebo to, že se stále potkáváme se slunečními elektrárnami, které u nás vznikly. Nicméně novelizace, kterou nám předkladatel předkládá, tyto problémy neřeší. Zabývá se skutečně a jenom situací v národních parcích a v podstatě, jak už jsem řekl, v Národním parku Šumava.

Dámy a pánové, kromě stanovisek ekologů a s nimi spřízněných vědců existují stanoviska i vědců, kteří mají odlišný názor, kteří neříkají, že pro vodní hospodářství na Šumavě je vlastně dobré, že tam je suchý les, jako říká např. doc. Hruška. Jsou lidé, kteří říkají, že naopak suchý les způsobuje zásadní, fatální změnu v termické situaci v tomto pohoří, daleko větší vyzařování tepla, daleko větší výpar vody, ztrátu vody z půdy atd. I takovéto hodnocení, i takovéto odborné názory musíme brát v potaz. Já se obávám, že předkladatelé zákona z Ministerstva životního prostředí tyto názory v potaz nebrali. Zazněly např. na semináři, který jsme pořádali jako poslední seminář v Senátu, kde promluvil prof. Čermák, doc. Pokorný, kde velmi jasně zdůvodnili, proč by neměla být Šumava nechána k uschnutí a že suchý les je obrovská ztráta pro vodní hospodaření naší země, že to je obrovská ztráta v boji proti suchu, které bohužel naší republice, našemu světadílu, naší Zemi, hrozí.

Dámy a pánové, je zde jedna věc, která mě motivuje k tomu, že předložím některé návrhy ve druhém čtení při projednávání našeho zákona. Ta věc, jedna z nich tedy je to, že se novelou zákona 114 o ochraně přírody a krajiny zabývalo Zastupitelstvo Jihočeského kraje na svém jednání 7. dubna 2016 a přijalo usnesení, kde jednak v bodě číslo 1 schvaluje deklaraci zastupitelstva k novele zákona o ochraně přírody a krajiny a k návrhu plánu péče o Národní park Šumava, a za druhé žádá Zastupitelstvo Jihočeského kraje Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, aby podpořila návrh na zamítnutí novely zákona o ochraně přírody a krajiny, případně na jeho vrácení výborům k novému projednání.

Ta deklarace, milé kolegyně, kolegové, si dává za cíl prosadit zhruba asi 12 bodů. Vyzývá nás, abychom zákon změnili tak, aby byl neideologický, stabilní, moderní, aby zavedl systém ochrany přírody a krajiny národních parků postavený na principech konzervativní středoevropské ochrany přírody, aby byl jasný, srozumitelný, neměnný, aby definoval realistický účel, pro který jsou národní parky vyhlašovány. Tam také samozřejmě patří ponechání přírody samovolnému vývoji, ale nikoliv její většiny, nikoli nějaké její neurčité části, ale přesně stanovené části, kterou budeme moci dopředu znát a předvídat. Aby tady byla srozumitelná a neměnná pravidla péče o přírodu a kulturní krajinu národních parků. Aby byla definována zóna C jako základní územní strategie pro území národních parků, aby byla definována jasná pravidla pro vyhlašování zón ochrany přírody. Aby byla prosazena povinnost realizovat opatření zadržující vodu v krajině a přírodě nejvyšších partií Šumavy a v jiných národních parcích, které jsou chráněnými oblastmi přírodní akumulace vod. Aby byl v zákoně zakotven zákaz umožnění procesů, které povedou k úbytku vody v přírodě a krajině. Aby ze zákona vyplývala garance udržitelného rozvoje obcí v národních parcích a zmírnění dopadu zákona na trvale žijící obyvatele v národních parcích. Aby byla v zákoně zakotvena garance extenzivního zemědělského hospodaření v národních parcích, zejména v plošném rozsahu zemědělské půdy, který platil při vzniku národních parků. Aby byla v zákoně garance ochrany zachování a možnost obnovy kulturně historického odkazu krajiny národních parků a jejich ochranných pásem. Za další, aby byla v zákoně zakotvena garance veřejného využívání národních parků k turistice, rekreaci a vzdělávání v plošném rozsahu, který odpovídá nejméně stávajícímu stavu. A nakonec, aby v zákoně bylo zpřesnění podmínek, za kterých lze zakázat vstup člověku do přírody, aby se tak nedělo z libovůle státního úředníka, nýbrž z pádných důvodů ochrany přírody zakotvených v zákoně.

Z tohoto důvodu, dámy a pánové, si dovoluji navrhnout nejprve, abychom... Dovoluji si předložit návrh na zamítnutí novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Vím, že toto hlasování může nastat až ve třetím čtení našeho zákona. Přesto bych prosil, aby tento můj návrh byl zaevidován. A za druhé navrhuji vrácení novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny výborům k novému projednání. Což je, jak jsme viděli u minulých bodů, návrh, o kterém je možné hlasovat již zde v tomto druhém čtení.

Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se obávám, že by ani jeden z mých návrhů zde předložených v tuto chvíli nemusel být přijatý, tak využiji právě institutu druhého čtení našeho zákona, abych předložil pozměňovací návrhy k našemu zákonu.

Můj první pozměňovací návrh, který je zanesený v systému a ke kterému se pak v podrobné rozpravě přihlásím, se týká vlastně těch obecných zásadních věcí v zákoně zakotvených. Můj návrh v bodě 1 navrhuje v § 15 odst. 3 vypustit text "včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů", což je text, který právě vnáší do našeho zákona princip bezzásahovosti, aniž by slovo bezzásahovost vůbec používal.

Druhý bod mého pozměňovacího návrhu. V § 17 odst. 2 navrhuji poslední větu nahradit větou: Při vyhrazení cesty nebo trasy stanoví orgán ochrany přírody podmínky týkající se rozsahu, způsobu a času pohybu na této cestě nebo trase. V návrhu zákona, který předkladatel přináší, je zde v podstatě podobný text ovšem s tím, že je tam slovo "může". Že tak může stanovit. Já si myslím, že v zákoně by taková libovůle být dovolena neměla, a když tedy, tak aby orgán ochrany přírody ty podmínky stanovil.

Ve třetím bodě mého pozměňovacího návrhu č. 1 je návrh na vypuštění odstavce 2 v § 18, který říká, že do jednotlivých zón ochrany přírody lze zařadit i území, která nesplňují charakteristiku zón podle odst. 1, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodu udržení jednotného způsobu péče o zónu a k dosažení cíle ochrany zóny národního parku. Ostatní odstavce za ním následující navrhuji přečíslovat. Je mi jasné, že tady budou námitky, které budou zpochybňovat můj návrh zejména proto, že kdyby k němu došlo, podle slov kritiků by zabránil tomu, aby zóny byly jakási scelená, pěkně zaokrouhlená území. Já si myslím, k tomuto účelu dostatečně postačuje paragraf, který ve stávajícím návrhu zákona má číslo tři, který umožňuje právě v rámci scelení zón zahrnout souvislé plochy do 5 hektarů, které nesplňují charakteristiku zóny.

Další bod mého návrhu se týká § 18a - režim zón národního parku, zejména odst. 1, který se týká zóny přírodní, tedy té první, té nejcennější zóny, zóny s tou nejvyšší možnou ochranou. Tady navrhuji, aby byl text uvedený v novele předložené předkladatelem nahrazen textem: V zóně přírodní lze provádět pouze zásahy, které nejsou v rozporu s cílem ochrany této zóny a poslání národního parku. Dále lze provádět následující opatření, je-li jejich provádění nezbytné z důvodu ochrany životů a zdraví osob, ochrany majetku nebo ochrany přírody. Já je za chvíli tady vyčtu, ta navržená opatření. Jen připomenu, že v původním návrhu je ten text jiný. Tam je navrženo to, že všechno je zakázáno, co by mohlo ohrožovat ochranu přírody. Vím, že ministerstvo samo navrhuje v pozměňovacím návrhu, který za své přijal výbor pro životní prostředí, provést tu logickou změnu - je dovoleno to, co neohrožuje. Jakýsi logismus dá se říct, ale dobře. Já zde uvádím ty body v trošku jiné podobě:

a) Umožnit ve výjimečných případech zásahy proti šíření geograficky nepůvodních druhů rostlin.

b) Hašení požárů a provádění preventivních opatření proti vzniku požáru.

c) Ochrana a údržba zdrojů pitné vody a údržba a opravy vodohospodářské infrastruktury obcí.

d) Regulace početních stavů spárkaté zvěře.

e) Opatření k zajištění bezpečnosti návštěvníků na turistických trasách.

f) Údržba a opravy cestní sítě.

g) Zásahy za účelem ochrany populací zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů.

h) Monitoring nebo výzkum, který nepoškozuje a nemění přírodní prostředí.

i) Značení nových a údržba vyznačených turistických, běžkařských a cyklistických tras.

j) Obnova nebo zlepšování přirozeného vodního režimu.

k) Zásahy za účelem ochrany, obnovy a podpory ekologické stability lesních ekosystémů.

Bod 5 mého pozměňovacího návrhu se týká § 22a, který vlastně mluví o lesích v národním parku a o tom, jak je s nimi nakládáno. Já zde navrhuji doplnit odst. 3 ve znění: Při provádění péče o lesy zařazené do zóny přírodní a přírodě blízké jsou v odůvodněných případech povoleny zásahy na podporu ekologické stability a přirozené skladby lesních ekosystémů. Poslední odstavec 3 navrhuji označit jako odstavec 4. Tady si myslím, že je třeba, aby orgán ochrany přírody, který spravuje národní park, měl možnost ve výjimečných případech, třeba zrovna jako byl případ orkánu Kyrill, provádět zásahy na podporu ekologické stability.

A konečně - tento můj první pozměňovací návrh má bod číslo 6, který se týká § 61, tedy onoho předkupního práva na majetky vlastněné kýmkoliv na území národního parku, kdy tedy ten paragraf stanovuje státu předkupní právo pro pozemky. Je tam výjimka v zákoně, ta výjimka, kdy předkupní právo by nemuselo být uplatněno, nebylo uplatněno, je na zastavěná území obcí. Já navrhuji, aby se zde ta výjimka, podle které by nemuselo být uplatňováno předkupní právo, vztahovala i na zastavitelné plochy obcí. Zastavitelná plocha v obci je jasně definována stavebním zákonem a je to plocha stanovená v územním plánu obce. Územní plán obce, to je dokument, o kterém jsme tady také hovořili, myslím, dneska, který je jediným nástrojem obce, kterým ona může regulovat nebo naopak uvolňovat svůj rozvoj. Je to výsostně politické rozhodnutí. Finálním potom místem, kde se rozhoduje, je zastupitelstvo obce. Předtím ovšem musí návrh na územní plán projít všemi možnými místy a tam být projednán, včetně orgánů ochrany přírody, které se k němu vyjadřují. Takže je zde možno samozřejmě v rámci jednání o územním plánu ty zastavitelné plochy v dohodě s orgánem ochrany přírody regulovat. Přesto - a já právě proto navrhuji, aby zastavitelné plochy patřily k těm, z nichž bude moci být uplatňována výjimka při předkupním právu.

Myslím si, že jsem tady dostatečně zdůvodnil tento svůj návrh číslo 1. To zdůvodnění je samozřejmě také v tom písemném textu, který jsem vložil do systému.

Je zde návrh číslo 2, který se týká cestní sítě v národním parku. Tady konstatuji, že jsem tento návrh převzal jako návrh, který původně předkládal Klub českých turistů.

V Národním parku Šumava nebo na Šumavě existuje dnes síť cest, které jsou značeny, udržovány, o které se starají jejich majitelé, ať už je to kdokoli, a které podle mého názoru by měly být výčtem jako příloha v zákoně uvedeny. A tady ta Šumava je opět velmi specifická. Nenavrhuji, aby síť cest byla uvedena v příloze i u jiných národních parků, těch ostatních tří, jenom v případě Národního parku Šumava. Myslím si, že je to tak specifický národní park co do velikosti, co do historie, co do osídlení, co do významu, že by si zasloužil, aby ty cesty byly v návrhu uvedeny.

Navrhuji tedy v bodě číslo 1 svého návrhu, aby se změnil text v § 15d a za slova "v příloze číslo 4" byl doplněn text k tomuto zákonu "grafické znázornění a jmenný seznam účelových komunikací, lesních cest a značených turistických tras jsou uvedeny v příloze číslo 5", čili ta příloha bude mít v sobě seznam těch cest.

Dále tady navrhuji, aby byl v § 16d vložen odstavec číslo 2 ve znění: "Cestní síť uvedená v příloze číslo 5 tohoto zákona se zachovává. Nově značené cesty budou doplňovány do seznamu vyznačených přístupných cest, které jsou v majetku Správy Národního parku Šumava, vedeného Správou." Seznam bude veřejně přístupný.

A konečně poslední - doplňuje se příloha, která jednak obsahuje grafické znázornění na mapě, ta mapa má dvě části, jednak západní Šumavu, jednak Šumavu jižní, a konečně druhá část přílohy je zmíněný seznam cest, který vždycky vedle čísla, vedle názvu té cesty, obsahuje místo, kde cesta začíná, místo, kde ta cesta končí, a stanovuje její délku. To je další návrh, který předkládám.

Konečně můj třetí pozměňovací návrh se týká § 20 odst. 3, nebo vůbec § 20. Ten § 20 se týká Rady Národního parku Šumava a způsobem, jakým tato rada jedná o klíčových rozhodnutích, která bude orgán ochrany přírody, tedy správa parku, ministerstvo, v parku dělat. Vzpomeňte si, že ten paragraf byl předmětem jakési mediální personifikace. V původním znění zákona byla totiž stanovena povinnost dohodnout pro orgán ochrany přírody s obcemi, jejichž zástupci jsou v radě parku - a tady je třeba říci, že všech 22 obcí má své zástupce v Radě parku -, ty základní dokumenty: plán péče, návštěvní řád a další věci. V Legislativní radě vlády pak ale došlo k tomu, že k nám do Sněmovny přišel ten návrh zákona s tím, že místo slova "dohodne" bylo slovo "projedná", a to nikoliv dohodne s obcemi, ale projedná s radou národního parku. Všichni, kdo z nás se zabýval nějakými procesy, které měly svoji součást jednání se státními orgány, dobře víme, co znamená slovo "projedná". Někdy je to v pořádku, někdy to projednání proběhne pro žadatele pozitivně, ale také se mnohdy stává - a bohužel šumavské obce byly často svědky a účastníky procesu projednání, kdy jejich náměty sice byly projednány, ale nebyly jaksi respektovány.

Takže to byl takový trošku červený hadr, možná taková mina, která byla do toho zákona vložena a která, jak jsem už konstatoval, v návrhu ministerstva, který si přisvojil výbor pro životní prostředí, je zdánlivě odstraňována. Ta změna tam je taková, že se text vrací v ministerském pozměňovacím návrhu, a tedy výborovém, ke slovu "dohodne". Ovšem dohodne s radou. A ta rada má složení následující: jednak tedy oněch 22 zástupců obcí, jednak zástupce obou krajů, na jejichž území se rozkládá národní park, a je-li to horský park, tak je to horská služba. A pak jsou tam další odborníci, další specialisté, další představitelé různých zájmů, které může ředitel správy národního parku jmenovat do té rady. Je to na jeho libovůli, koho tam jmenuje. Tady se zdá a vzniká obava, že by ti jmenovaní členové mohli počtem převýšit právě ty ze zákona existující členy, tedy zástupce obcí a krajů, a že by je velmi snadno mohli při jednání v radě přehlasovávat. To by pak samozřejmě vedlo k dohodám, které by nahrávaly těm silám, které stojí za tím celým zákonným postupem, tedy ekologům, ekologickým aktivistům, vědcům, kteří zastávají ekologické názory.

Proto navrhuji, aby § 20 byl změněn následujícím způsobem. Paragraf 20 odst. 3 se nahrazuje textem: Návrh zón národního parku, návrh klidových území národního parku, cesty a trasy navržené k vyhrazení v klidových územích národního parku a místa navržená k vyhrazení je orgán ochrany přírody národního parku povinen dohodnout se zástupci obcí, delegovanými do Rady podle odstavce 2 /dále jen zástupci obcí/. Návrh zásad péče o národní park dohodne orgán ochrany přírody se zástupci obcí postupem podle § 38a.

Dále se do § 20 doplňuje nový odstavec 4 ve znění: Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží Rada prostřednictvím orgánu ochrany přírody neprodleně rozpor se stanoviskem zástupců obcí Ministerstvu životního prostředí, které na základě shromážděných podkladů návrh upraví. O změně návrhu informuje Radu.

A konečně, v onom § 38a, který se zabývá postupem projednávání návrhu zásad péče, což se dnes jmenuje plán péče, tak nově to budou zásady péče, a který říká: Orgán ochrany přírody vyhodnotí připomínky došlé ve lhůtě podle odstavce 3 a upraví návrh zásad péče. Vypořádání došlých připomínek zveřejní orgán ochrany přírody na svých internetových stránkách a na portálu veřejné správy. Upravený návrh zásad péče dohodne se zástupci obcí. Dohodnuté zásady péče předloží orgán ochrany přírody Ministerstvu životního prostředí ke schválení.

A konečně se do § 38a vkládá za odstavec číslo 4 nový odstavec 5, který zní: Nedojde-li k dohodě podle odstavce 4, předloží Rada prostřednictvím orgánu ochrany přírody neprodleně rozpor se stanoviskem zástupců obcí Ministerstvu životního prostředí, které na základě shromážděných podkladů návrh upraví. O změně návrhu informuje Radu.

Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 6 až 8.

Takže tady ta moje změna spočívá v tom, že namísto dohodnutí s radou navrhuji, aby orgán ochrany přírody musel patřičné věci dohadovat se zástupci obcí, které jsou delegovány do rady, postupem, který zákon definuje ve svém odstavci 2 § 20.

Dámy a pánové, to je tedy myslím všechno. Jenom ještě pro kontrolu se... ano, je to, myslím, všechno.

Děkuji za pozornost. Jsem přihlášený k podrobné rozpravě, kdy se ke zde předloženým návrhům pak přihlásím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi a budeme pokračovat. Nyní faktická poznámka pana poslance Jaroslava Holíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený kolego Zahradníku prostřednictvím pana předsedajícího, já si velice vážím vašich názorů, ale dovolte dvě drobné faktické poznámky.

Já si myslím, že kůrovcová kalamita nebyla způsobena Kyrillem, ta už vznikla daleko dříve. Vznikla, řekněme, kontroverzním vysušováním mokřin, děláním kanálů, prohloubením přítoků teplé Vltavy. Sláva bohu, dneska se opět vracíme k těm hadovitým přítokům a nesmyslné odvodňovací kanály jsme zastavili. Takže zdravý les by určitě odolal víc.

A druhá věc, se kterou si dovolím polemizovat, je vytěžení těch suchých stromů. Byl jsem na Šumavě před dvěma týdny a musím říct, tam kde jsme nechali stromy stát, byť to vypadá hodně depresivně, je ten mladý porost výrazně hustější než tam, kde se ty suché stromy shodily. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Holíkovi. A ještě než budeme pokračovat, s přednostním právem se hlásí zpravodaj výboru pan kolega Klán. Ale pane kolego, prosím ještě o chviličku strpení. Došla omluva předsedovi Poslanecké sněmovny od pana ministra vnitra Chovance od 16.30 hodin do konce jednacího dne, paní poslankyně Kovářová se omlouvá také do konce jednacího dne a pan poslanec Igor Jakubčík od 17.30 hodin z pracovních důvodů.

Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezký den, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem využil svého přednostního práva jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Jak už tady bylo mnohokrát řečeno, i problematika tohoto zákona, tedy stočtrnáctky, se týká zejména Šumavy a jiných národních parků.

Já bych vám tady zde chtěl určitým způsobem přečíst pozměňovací návrh, který buď vložím do systému, nebo ho načtu ještě v podrobné rozpravě a bude se týkat jednotlivých národních parků, tedy aby měly nějakým způsobem svůj zákon.

Takže za prvé ustanovení § 15 odst. 5, které zní: "Národní parky a jejich ochranná pásma se vyhlašují tímto zákonem." se nahrazují textem: § 15 odstavec - "Národní parky se vyhlašují samostatným zákonem České republiky. Národní parky vyhlášené před přijetím tohoto zákona jsou národní parky podle zákona."

Doplňuje se nový odstavec 6 § 15, který zní: "Zákon o vyhlášení národního parku musí nejméně obsahovat název národního parku, datum, ke kterému se národní park zřizuje, jeho základní ochranné podmínky a hranice parku. V ostatním se řídí tímto zákonem, pokud nejsou součástí zákona i zvláštní ochranné podmínky podle § 16a."

Za druhé, ustanovení uvedená v tisku 501 se vypouští § 15a, 15b, 15c a 15d.

Za třetí, dále se vypouští z tisku 501 § 16a, 16b, 16c a16d.

Za čtvrté, zřizuje se nový § 16a, který zní: "Bližší ochranné podmínky národních parků České Švýcarsko, Krkonošského národního parku, Národního parku Podyjí, Národního parku Šumava a případně dalších národních parků, které budou zákonem zřízeny, upravují zákony o vyhlášení konkrétního národního parku."

Za páté, v § 22 odst. 1 se text "lesy v národním parku nejsou lesy hospodářskými" nahrazuje textem "lesy v národním parku jsou lesy zvláštního určení".

Jak už jsem avizoval na začátku svého vystoupení, tak já tento pozměňovací návrh vložím ještě teď do systému a v podrobné rozpravě se k němu přihlásím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Klánovi. Nyní pan poslanec Junek, připraví se pan kolega Bendl, protože pan poslanec Votava svoji přihlášku už zrušil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem v prvním čtení hodnotil předloženou novelu jako důležitou a významnou normu, která po dlouhých letech jednoznačně řeší postavení národních parků, sjednocuje jejich status i postupy péče o ně. Čili tady bych už hned na začátku oponoval kolegovi Zahradníkovi s tím, že se jedná o lex Šumava, že je to vlastně jenom zákon, který je dělaný kvůli Šumavě.

Nicméně v tom prvním čtení jsem zároveň říkal, že by bylo vhodné se ještě nad některými věcmi zamyslet, probrat je, diskutovat o nich a případně je upravit. Ta diskuse opravdu mezi prvním a druhým čtením byla, byla poměrně vydatná a opravdu se dokázalo dojít k nějakým společným změnám a ty budou obsaženy potom v pozměňovacím návrhu výboru pro životní prostředí. Jenom namátkou uvedu, že například většinová shoda panovala v tom, aby se z této předmětné novely nebo z toho zákona vypustila možnost provádět preventivní protipožární opatření, anebo i ten pozměňovací návrh výboru řeší přechodný stav o době nabytí účinnosti zákona po dobu vyhlášení zonací tak, aby nebyly ohroženy současné druhé zóny. Nicméně jsou některé věci v této předkládané normě, které se nepodařilo úplně vydiskutovat nebo nebyl tam nějaký většinový konsenzus. Proto jsem se rozhodl na některé věci ještě upozornit a podat k nim pozměňující návrh.

Moje pozměňující návrhy popisují dvě, nebo shrnují takové dvě základní oblasti. První oblast mých pozměňujících návrhů se týká jednotlivých zón, jejich prostorového i časového vymezení. Takže první z těch pozměňujících návrhů si klade za cíl, abychom pevně stanovili časový horizont, dokdy bude dosaženo dlouhodobého cíle, to znamená těch více než 50 % přírodních zón, nebo můžeme říkat bezzásahových. Takže aby bylo jasně dáno, kdy tedy toho bude dosaženo. Protože tak jak je dnes zákon napsán, tak jsme sice stanovili cíl, ale neřekli jsme si, dokdy to bude splněno. Jestli to bude za 10 let, za 20, za 50 nebo za 100. A to si myslím, že je špatně a že by ten časový údaj tam být obsažen měl. Vlastně jediné, co dneska víme, že 15 let se v národních parcích nebude nic dít, nebude nic konat. To je jediný vlastně časový horizont. Takže tohle řeší můj pozměňující návrh, který u každého národního parku stanovuje lhůtu, dokdy by mělo být toho prioritního cíle dosaženo.

Další z pozměňujících návrhů pak stanoví minimální rozlohy přírodních zón, přírodní zóny, v době vstoupení novely zákona v účinnost, tak aby bylo jasné, když ten zákon vstoupí v účinnost, kolik vlastně rozlohy národních parků tvoří první zóny nebo bezzásahové zóny, tak aby o tom nebylo sporu a pochyb.

Pak to jsou už jenom dva takové drobnější pozměňovací návrhy v této oblasti. Jednak tam dávám možnost v budoucnu měnit - aby v budoucnu nebyla možnost měnit zonace ve smyslu toho, abychom z těch zón, které jsou toho vyššího stupně, nedělali zonace nižších úrovní, to znamená, abychom například ze zóny přírodní nedělali zónu přírodě blízkou nebo zónu kulturní krajiny a tak dále.

Další návrh je, abychom mohli případně - měli tu možnost zonace, dřívější změny zonace, ale to pochopitelně po nějakém souhlasu obcí.

Takže to je ta jedna oblast, která nějakým způsobem se snaží řešit jednotlivé zóny a hlavně, jak jsem říkal, jejich rozlohu a časové horizonty, dokdy by mělo být toho prioritního stavu dosaženo.

Druhou oblastí pozměňujících návrhů je oblast dejme tomu výstavby v národních parcích. Řeší zástavbu, zásady zástavby, ale také nakládání s pozemky v majetku státu. Já jsem se vlastně v prvním čtení, ale i třeba na jednání ve výborech a tak dále, ptal té protistrany, jak si představují národní parky, jak si třeba konkrétně představují Šumavu. Nikdy jsem vlastně konkrétní odpověď nedostal. Ale zároveň jsem se musel i já sám sebe ptát, nebo si přesně definovat, co bychom vlastně od těch národních parků chtěli a jak by měly vypadat.

Asi před třemi týdny jsme s výborem pro životní prostředí navštívili chráněnou krajinnou oblast Brdy - každému vřele doporučuji - a tam si člověk uvědomil, když šel tou krajinou, že je to krajina, kde nejenom že nevidíte lidské obydlí, komín a tak dále, ale nevidíte tam ani nějaký vysílač, nevidíte tam dráty elektrického vedení. Prostě je to krajina, kde je úplně minimální zásah lidské činnosti. A takhle já si představuji krajinu nebo přírodu národních parků. A ten kontrast, si myslím, když se třeba pojedeme podívat do CHKO Brdy a pak například pojedeme do národního parku Krkonoše, kde bychom opět čekali dejme tomu takto nedotčenou krajinu, tak ten kontrast je poměrně veliký. Takže myslím si, že kde jinde než v národních parcích bychom očekávali jako návštěvníci přírodu minimálně dotčenou zásahy člověka, přírodu ponechanou svým vlastním procesům.

K tomu bych chtěl říci ještě jednu věc. Nedávno vyšel v časopise Statistika a my, který vydává Český statistický úřad, článek o stavebnictví a o zástavbě v roce 2015. Z této statistiky jednoznačně vyplývá, že hned po Praze je Šumava druhým místem v republice s největší výstavbou v roce 2015 v přepočtu na obyvatele. Čili tady z toho je patrné, že tlak na to, aby se v národních parcích dalo stavět - tady se bavme třeba konkrétně o té Šumavě - je poměrně velký. A já si myslím, že tomuto tlaku bychom měli nějakým způsobem čelit, tak aby ta krajina opravdu zůstala krajinou ryze přírodní.

Takže k tomu směřují i mé ostatní pozměňovací návrhy. Jeden z nich mluví o tom, že by měl být zákaz zcizování pozemků ve vlastnictví států na celém území národních parků. Což dneska ten zákon umožňuje v zastavených a zastavitelných územích obcí - státní půdu, státní pozemky prodávat. Myslím si, že, jestliže chceme mít co největší kontrolu nad tím, co se v národních parcích děje, bylo by správné, abychom měli pod kontrolou co nejvíce té rozlohy národních parků, a asi by nebylo v pořádku, abychom se tam jako stát případně půdy a pozemků zbavovali. To je jeden z těch návrhů.

Další je, aby rozšiřování zastavěných a zastavitelných území obcí bylo možné jen v odůvodněných případech, a to z naléhavých důvodů jiného veřejného zájmu výrazně převažujícího nad zájmem ochrany přírody a krajiny.

Posledním návrhem je, aby se stavby ve volné krajině v národních parcích povolovaly na základě výjimky udělené správou národního parku.

Čili jsou to všechno návrhy, které se opravdu snaží nějakým způsobem zabránit tomu, aby se nám zase ta lidská stavení nebo i jiné objekty rozšiřovaly více a více do krajiny národních parků. Takže to jsou ve stručnosti shrnuty mé pozměňovací návrhy. Jsou to podle mého názoru pozměňovací návrhy, které se snaží co nejvíce chránit přírodu před lidskou činností, a tím ji udělat přitažlivou a zajímavou. To říkám zcela otevřeně. Takhle to vidím já a takhle podle mého názoru jsou ty národní parky zajímavé, přitažlivé a to je to, co bychom od nich měli očekávat.

Už jsem tady jednou říkal, že jsem se ptal ať třeba kolegy Zahradníka, ale i třeba zástupců starostů obcí na Šumavě, jak si vlastně představují ty národní parky, nebo konkrétně tady Národní park Šumavu. Odpovědí jsem se vlastně nedočkal a představu mi až posléze daly právě nyní načítané pozměňovací návrhy. Jednak to byl už tolikrát diskutovaný návrh, který předložil pan poslanec Klán na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. On tady vysvětloval, jak to bylo. Že to vlastně byly návrhy starostů ze Šumavy. Tam ty odpovědi nalezneme, jaká ta představa pravděpodobně je. Že ten návrh mimo jiné obsahoval možnost rozprodat veřejné pozemky v národních parcích v celé takzvané zóně kulturní krajiny. Čili tady by hrozilo opravdu velké nebezpečí, že poměrně velkou část těch státních pozemků - nechci říct převažující, ale poměrně velkou - bychom teoreticky mohli někdy v budoucnu prodat. Dále například ten návrh obsahoval to, že by chtěl zrušit v celé zóně kulturní krajiny předkupní právo státu. Ale jsou tam i jiné další věci.

Dále, jak jsem četl, viděl nebo slyšel i další návrhy od pana poslance Zahradníka. Například vyškrtnout základní cíl národních parků. To znamená zajistit nerušený průběh přírodních dějů na částech území, provádět lesnická opatření v nejcennějších zónách národních parků a tak dále. Tak to mně jakousi odpověď dává. Mně to přijde tak, že představa je taková, že Národní park Šumava, nebo národní parky obecně by podle tohoto pohledu měly být spíše krajinou kulturní, rekreační, kde bude velké množství cyklostezek, možná nějakých zábavních parků, sportovišť a tak dále. Je to samozřejmě jakási legitimní představa. Já ji nikomu neberu. Nicméně to určitě není představa moje. A určitě není mou představou to, že národní parky jsou územím, ze kterého si každý může svým způsobem urvat ten svůj kousek pro sebe a na něm si postavit případně nějaký objekt a postupně takto o tu velice zajímavou krajinu přicházet.

Takže takovéto národní parky já nechci, takto si je nepředstavuji. Proto jednak, říkám, podporuji předložený návrh zákona a zároveň bych ho chtěl ještě nějakým způsobem maličko dopilovat, zpřísnit. A k tomu jsou mé předložené pozměňovací návrhy, které jsem načetl do systému, a důvodové zprávy jsou podrobně popsány a já se k nim potom přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Junkovi. Máme před sebou tři faktické poznámky, a to pánů poslanců Klána, Zahradníka a Votavy. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Dovolte, abych vašim prostřednictvím reagoval na pana poslance Junka. On tady říkal, že se nejedná o lex Šumava. Víte, ono se o té Šumavě bavíme už hodně dlouho. Já už jsem v této Poslanecké sněmovně několik let, druhé volební období, a vždycky kamenem úrazu byla jenom Šumava. Žádný jiný národní park. Proto jsme právě navrhli, aby jednotlivé národní parky byly z tohoto návrhu zákona vyřazeny. Protože pokud budeme otevírat pořád a z jakéhokoliv důvodu tu 114, tak vždycky dojdeme do tohoto začarovaného kruhu, kde nám Šumava bude opravdu vylézat jako bludný kruh, do kterého budeme zabředávat.

Takže opravdu i média říkají, že je to lex Šumava, i když to není pravda, protože ten zákon má samozřejmě větší dopady než jenom na Šumavu. Ale o Šumavě je potřeba se bavit, je potřeba si vyjasnit, jaké postavení mají obce. Já jsem také mluvil se starosty ze Šumavy, dokonce jsem tady zmiňoval ty pozměňovací návrhy, které byly jednu dobu v systému, ale my jsme si to tady vyjasnili už na začátku tohoto jednání, v tomto druhém čtení, jak to bylo. Prodiskutovali jsme, našli jsme určité nějaké styčné body a ty se promítly do usnesení do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. A to já samozřejmě budu hájit. A samozřejmě ještě potom v podrobné rozpravě odůvodním ten předložený pozměňovací návrh.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Klánovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Zahradníka, připraví se k faktické poznámce pan kolega Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, mám několik věcí. Jednak tedy připomínám, že pro tu deklaraci Zastupitelstva Jihočeského kraje hlasovali s jedinou výjimkou všichni přítomní zastupitelé Jihočeského kraje. Veliká podpora.

Za druhé k panu kolegovi Holíkovi. V žádné části svého vystoupení jsem neřekl nic o nějakém kácení. Nejvíc se kácelo za Krejčího a za Bursíka. Nikdo ty suché stromy nechce vykácet, samozřejmě. Chceme pomoct přírodě, aby se pod těmi uschlými stromy mohla vyvíjet.

K panu kolegovi Junkovi. Ptá se, jakou podobu si vlastně obce představují. No tak ta podoba Národního parku Šumava, jak si ji představují obce i oba kraje, byla zhmotněna v senátním návrhu zákona o Národním parku Šumava. Ten jsme tady podrobně projednávali v seminářích, na plénu, ve výborech a bohužel jsme tento návrh zamítli. Tam to všechno bylo.

A konečně za poslední k tomu, co se říká, že chceme zabetonovat Šumavu, chceme mít všude cyklostezky, všude golfová hřiště, že ji chceme my, jacísi nepřátelé, rozprodat. Není tomu tak. Žádná šumavská obec nemá dnes žádný developerský rozvojový projekt. Všechno jí bylo zabito, nechtějí nic takového, chtějí jenom v klidu na Šumavě žít a uživit se tam.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi i za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana poslance Václava Votavy.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já bych chtěl reagovat na pana kolegu Junka vaším prostřednictvím. On má zřejmě představu, že Šumava by měla být takovou bezbřehou divočinou. To by bylo asi pro něho nejlepší, nejideálnější. Já mu tu jeho vizi neberu. Ale na té Šumavě také žijí lidé, pane kolego, jsou tam obce a na rozloze parku jsou katastry obcí, ti lidé taky chtějí žít, takže je třeba hledět i na ty lidi.

Často se podsouvá, ať už to tady zmínil pan kolega Zahradník, že ty návrhy, které tady předkládalo Zastupitelstvo Plzeňského kraje v souladu s Jihočechy, byl tady senátní návrh, že to otevíralo pole developerům. To je nesmysl, nic takového nebylo. My chceme chránit krajinu, ale rozumně, tak aby tam mohli žít lidé.

Zmínil jste i Brdy, CHKO Brdy. Ale my jsme bojovali pro to, aby se Brdy otevřely, aby tedy tam odsud odešla armáda, aby to jednak prospělo obcím, protože také tam mají katastry, také tam žijí lidé, nebo poblíž žijí lidé, a byli svázáni těmi omezujícími podmínkami, ale také proto, aby tam mohli turisté. To pravda je. Tak jestli byste chtěl zase divočinu, tak jak si to asi představujete, když říkáte, že se vám tam líbí, že není úplně nic, tak ono třeba je špatně, že tam není signál, není tam příjem pro mobilní telefony. Tak se tam asi bude muset postavit kvůli tomu nějaká ta věž, protože jestliže tam přijdou turisté a něco se tam stane, tak musí někdo zavolat pomoc, pane kolego.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, byl jste přihlášen k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Votava: Divočina je hezká věc, určitě, podporujeme ochranu krajiny, ale tak, aby sloužila lidem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nenuťte mě, abych porušoval jednací řád.

Ještě faktická poznámka pana poslance Junka, pak budeme pokračovat panem kolegou Bendlem. A prosím o dodržování času k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji. Tak já jenom k panu poslanci Votavovi. Já jsem určitě ve svém vystoupení neřekl, že chci, aby v národních parcích nebyli lidé, nebo že je odtamtud chci vyhánět. Já si toho jsem vědom, že tam jsou vesnice, že tam žijí, to nikdo nikomu nebere. Ale určitě jsem neřekl, že chci divočinu bez lidí. A ano, my tu divočinu otevíráme těm lidem také a to ten zákon právě umožňuje. Konkrétně třeba na Šumavě se ta divočina určitě otevře víc lidem, než to bylo dosud. To je v pořádku. Tak to jenom abychom si rozuměli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě další faktická poznámka kolegy Jakubčíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Ano, my otevřeme Šumavu. Otevřeme Šumavu turistům, ale uzavřeme, zabetonujeme lidem, kteří tam žijí. A to si myslím, že je ten problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pokračujeme rozpravou, je přihlášen pan poslanec Petr Bendl, připraví se kolega Kolovratník. Než přijde kolega Bendl k pultu, tak načtu omluvy. Tomio Okamura od 17.00 do konce jednacího dne, pan kolega Šarapatku do konce jednacího dne a paní kolegyně Putnová mezi 17. a 19. hodinou.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den, kolegyně a kolegové, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte i mně říct pár slov k tomuto ne nedůležitému návrhu zákona a možná i k větám, které zde padly od mých předřečníků.

Já jsem se spolu s kolegy z výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj sešel s dotčenými starosty území Národního parku Šumava, abychom diskutovali o tom, co jim přináší, případně co jim odnáší tento legislativní návrh. A slyšel jsem od nich v podstatě totéž, na čem se usneslo i krajské zastupitelstvo napříč politickým spektrem. Koneckonců to tady prezentoval pan poslanec, jihočeský pan poslanec, bývalý hejtman Jan Zahradník, kde napříč politickým spektrem lidé, kteří jsou zodpovědní za to území, lidé, kteří tam žijí a kteří se vůbec nebrání tomu, abychom otevřeli park turistům, a také se nebrání tomu, aby příroda byla chráněna, protože ti lidé tam nežijí 14 dní, žijí tam jejich rody nebo rodiny stovky let a nemají zájem na tom, aby se příroda a kvalita té přírody tam nějakým způsobem zhoršovala. Mají zájem tam zůstat a mají zájem tam žít. Řada paragrafů, které tady jsou, a jmenoval je podrobně Honza Zahradník, tudíž se k tomu nebudu tolik vracet, abych nezdržoval, brání normálnímu životu v území, ve kterém ti lidé dlouhou dobu, opravdu velmi dlouhou dobu žijí. A když tady poslouchám kolegu Votavu, věřím jeho slovům, že je třeba myslet i na lidi žijící v jižních Čechách, a ono se to potom ukáže v těch konkrétních pozměňovacích návrzích, jak vlastně budeme hlasovat. Tam se ukáže, jestli vyslyšíme názor představitelů lidí z daného regionu, či nikoliv. A jak moc ho vyslyšíme.

Řada pozměňovacích návrhů, které jsem dával na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, ke kterým mě motivovali právě starostové, výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj neprošla. Musím říct, že to je škoda. Pan kolega Zahradník řadu z nich tady navrhl jako poslanec ve druhém čtení a uvidíme, jak se k nim nakonec tedy Poslanecká sněmovna postaví. Protože zákon, tak jak je nastaven, v podstatě ty lidi vyhání z toho území. Všem říká: Tak tady už nepostavíte cihlu naštorc, už si pořádně nepostavíte rodinný dům třeba někoho z rodu nebo rodiny, kteří tam dlouhou dobu žijí. Je tam výrazně omezené hospodaření.

Pan ministr ví, že jsem ho několikrát interpeloval kvůli tomu paragrafu 61, který říká, že si stát dá plomby na majetky lidí v území národních parků, kde si stát zajistí jakési předkupní právo. Pan ministr mi napsal, že už je to tam od roku 1992, tak proč by to tam nemohlo být zase. Já jsem u toho v roce 1992 nebyl a nemyslím si, že máme sahat lidem takto na majetek. Že má-li zájem stát něco koupit, když někdo z nich něco bude prodávat, má jim tu nabídku učinit, ale nedávat jim plomby na katastru na jejich majetky s tím, že jsou povinni prodávat svůj majetek státu, pokud ho budou chtít prodat v území, které se národního parku týká. To si myslím, že je věc, která do toho zákona nepatří. Myslím si, že stát nemá tímhle způsobem omezovat nakládání s majetkem. Stačí, že jej omezuje jinými předpisy. Omezuje hospodaření, omezuje pohyb lidí v tom daném území. Ale aby jim dával plomby na jejich nemovitosti s tím, že jsou povinni nabídnout je nejprve státu, pokud je budou chtít prodat, a pak teprve když si to stát rozmyslí do 60 dnů, pak si to bude moci koupit někdo jiný nebo to budou moci prodat někomu jinému, to považuji za něco, co už do tohoto století a do této politické kultury nepatří. A jestli si to tam někdo v roce 1992 dal, pak udělal, za sebe říkám, obrovskou chybu. Nemá to tam být a není to tam potřeba. Naopak bychom měli důvěřovat více samosprávám a jít jim v tomto ohledu naproti a neomezovat tímto způsobem život lidí. Protože to s ochranou nemá nic společného. Jsme přeci schopni legislativně upravit, jak se v tom daném území má či nemá kdo chovat. A měli bychom to v případě, že stát řekne, že někoho omezí s hospodařením jeho majetku, měl by jim takové hospodaření kompenzovat něčím jiným. Možná finančně, možná jinak. Jestliže má zájem ve prospěch veřejnosti stát něco činit s cizím majetkem a nějak ho omezovat, pak by měl podle mého hlubokého přesvědčení hledat způsob, jak těm lidem takovouto ztrátu vykompenzuje.

Já jsem si dovolil podat pozměňovací návrh do systému pod číslem 4416. Přihlásím se k němu potom v podrobné rozpravě. Tento můj jediný pozměňovací návrh - neboť podporuji návrhy pana kolegy Jana Zahradníka, tak jsem nepovažoval za důležité sem dávat několikrát totéž. Ale tento návrh jsem si dovolil podat. Týká se právě vyjmutí toho aktu, kdy stát omezí hospodaření se soukromým majetkem. To považuji za špatné řešení, nepotřebné a v demokratické společnosti za víc než neslušné.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Ještě faktická poznámka pana poslance Václava Votavy, pak řádně přihlášený pan kolega Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nechci zdržovat. K vystoupení pana kolegy Bendla. No, já nevím, jestli se dá ten zákon opravit pozměňovacími návrhy. Jinak samozřejmě to, co řekl vše pan kolega Zahradník, ale co jste řekl i vy, tak to mohu jedině podepsat. A to říkám i jako koaliční poslanec, vládní poslanec. Já jsem vždycky podporoval, protože jsem členem Zastupitelstva Plzeňského kraje, jako někteří tady z nás, kteří sedí v sále, podporoval návrh právě Zastupitelstva Plzeňského kraje, který tady byl a který spadl pod stůl. Podporoval jsem i návrh senátní, byť nebyl úplně dokonalý, ale vystihoval více realitu, která na Šumavě je.

Takže já nevím. Myslím, že se nedá opravit. A jsem i připraven hlasovat proti tomuto zákonu a kolegové z mé frakce to vědí. A asi nebudu sám. Budou to i další poslanci z našeho kraje, ale nejenom z naší strany, předpokládám i ze stran jiných, kteří hlasovali pro návrh Zastupitelstva Plzeňského kraje, protože bychom i popřeli sami sebe.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Votavovi. A ještě před kolegou Kolovratníkem přečtu omluvy. Od 17.30 pan kolega Jaroslav Holík a od 17.45 hodin do konce jednacího dne paní kolegyně Matušovská.

Nyní pan poslanec Kolovratník. Připraví se pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Já za slovo děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážení dva členové vlády, kolegyně, kolegové. Můj pozměňovací návrh možná trochu zapadne ve stínu debat o národních parcích a o těch velkých tématech, která jistě s ochranou přírody souvisejí. Každopádně bych rád na něj upoutal vaši pozornost a poprosil bych o případnou budoucí podporu jak ve výborech, tak ve třetím čtení.

Já svým pozměňovacím návrhem č. 4317, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, upřesňuji znění § 56 odst. 2 písm. c). Nebudu ho teď celý citovat. Je to paragraf, resp. odstavec, který definuje jednotlivá případná udělení výjimek z ochrany přírody pro zájmy veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti a jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu.

S tím návrhem jsem byl osloven a není důvod ten zdroj, tu aktivitu tajit, protože je naprosto otevřená a transparentní. Byl jsem osloven úřadem vládního zmocněnce pro sociálně nebo ekonomicky znevýhodněné regiony, tedy Moravskoslezský a Ústecký kraj. Asi řadě z vás bude známo jméno pana docenta Jiřího Cieńciały. Takže diskutoval jsem s jeho úřadem, ten názor podpořili také zástupci hospodářských komor, a velmi zjednodušeně zjišťujeme, že ve výkladové praxi, kdy někteří investoři, developeři chystají projekty, které mají přinést zaměstnanost, nová pracovní místa, a tedy snižovat nezaměstnanost, abych byl přesný, narážejí právě na problémy a na nepřesnou definici, resp. úředníci na Ministerstvu životního prostředí narážejí na nepřesný výklad, co je to vlastně ten veřejný zájem, důvody sociálního a ekonomického charakteru atd. Takže ta moje novinka nebo návrh je vlastně jakýmsi upřesněním, kdy do tohoto paragrafu vkládáme nové, přesnější znění, že tam budou i důvody zejména snížené nezaměstnanosti. Tedy jednoznačná definice projektu, který bojuje proti nezaměstnanosti a přináší nová pracovní místa. Já to vnímám jenom jako jakési technické zpřesnění jednoho z odstavců, které by mělo pomoci minimálně právě těmto dvěma znevýhodněným regionům.

Tolik na úvod. Samozřejmě jsem připraven vám všem případně ten záměr vysvětlit nebo ho předat. A jak jsem avizoval, budu se k němu hlásit v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kolovratníkovi. Pan kolega Kučera už netrvá na své přihlášce, v tom případě pan poslanec Vilímec je na řadě. Připraví se kolega Zemek. Ještě než kolega Vilímec přijde, požádám ho o posečkání. Předsedovi Poslanecké sněmovny došla omluva na zbytek jednacího dne od kolegy Milana Urbana a od pana poslance Zlatušky.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, předesílám, že jsem také jeden ze zastupitelů Zastupitelstva Plzeňského kraje a že je mi situace především v Národním parku Šumava docela dobře známa. Já jsem si pozorně prostudoval alespoň v současné době přijaté pozměňovací návrhy garančním výborem a výborem pro veřejnou správu a některé další avizované pozměňovací návrhy, byť další budou ještě v podrobné rozpravě předloženy. Alespoň soudě podle těch pozměňovacích návrhů garančního výboru, pokud odhlédnu od některých spíše technických legislativních změn, mnoho nového z nich neprojde. Snad jedině upřesnění, že se nebude skutečně zasahovat do vymezení zón 15 let po nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy. Což na Šumavě sliboval pan ministr životního prostředí.

Výbor pro veřejnou správu však logicky navrhuje, aby zonace i zásady péče o národní parky byly vydány vyhláškou. Je to namístě i z hlediska rozsahu omezení vlastnických práv, ale i práv vyplývajících ze speciálních zákonů, právní nejistoty v souvislosti s předpokládanou dlouhou dobou pro soudní přezkum. A pak ve věci, která zde byla již diskutována v prvním čtení a myslím i panem ministrem avizovaná jako věc možná k diskusi, to je ona záměna slova "projednat" důležité dokumenty s radou národního parku, za "dohodnout se" s radou národního parku. Garanční výbor však na rozdíl od výboru pro veřejnou správu vlastně tuto zdánlivou úlitbu nebo vylepšení vůči radě národního parku nebo jeho kompetencím nahrazuje ale jiným instrumentem, a to doplněním nového odstavce v § 20. Ten počítá s tím, že pokud nedojde k dohodě, tak předloží rada prostřednictvím orgánů ochrany přírody neprodleně onen rozpor se svým stanoviskem Ministerstvu životního prostředí, které na základě shromáždění podkladů může návrh upravit. Jsem zvědav, kolikrát a v jakém rozsahu se toto ustanovení použije, pokud tento návrh projde.

Debata obecně je zde vedena víceméně na jedné straně mezi zastánci poměrně vyhraněného - já k tomu dodám extrémního - pohledu na to, jak má především Národní park Šumava vypadat, nebo obecně národní parky, a pak na druhé straně mezi zastánci hledajícími určitou vyváženost mezi přirozenou ochranou přírody. Nikdo nechce devastovat přírodu ani v Národním parku Šumava ani v CHKO Brdy nebo v jiných parcích, ale mimoto se snaží nalézt určitý modus vivendi pro lidi, kteří tam žijí, protože je to jejich domov, oni se tam narodili a nemají představu, že jim bude bráněno v plnohodnotném životě v podmínkách, nebo v domově, kde se narodili.

Považuji obecně za chybu, že součástí Národního parku Šumava jsou také zastavěná nebo zastavitelná území obcí. Na jedné straně tedy stát tímto návrhem zákona přichází s vizí cílového stavu, a pan Junek - já respektuji jeho logický pohled - zde zopakoval, s vizí cílového stavu takzvané divočiny na převažující části území národního parku, což já považuji především v případě Národního parku Šumavy za velmi problematické. Na druhé straně obcím a občanům tam žijícím za mnohá omezení vlastnických práv vlastně ten stát fakticky nic nenabízí. Senátní návrh i předchozí návrhy z úrovně krajů v Národním parku Šumavy se snažily alespoň zakomponovat mechanismus nějaké kompenzace, pokud si dobře pamatuji, a to v podobě příspěvku obcím za takzvaný ztížený výkon správy svého území, nebo třeba zrušením, osvobozením státu placení daně z nemovitých věcí na území národním parku. Taky takový návrh zde byl.

Ze stanoviska vlády k senátnímu návrhu se dozvídáme, že příspěvek ve výši tehdy navrhovaných 500 korun za jeden hektar považuje vláda za nesystémový s dopadem na státní rozpočet. A vláda mimo jiné poukázala i na to, že ztížený výkon správy svého území mohou mít i obce na území jiných národních parků než Šumava. Ale budiž. Když se podíváme na projednávanou vládní novelu zákona, tak ta se netýká pouze Národního parku Šumava, ale týká se všech národních parků a o žádné kompenzaci se tady neuvažuje.

Svého času jsme tady projednávali novelu zákona rozpočtového určení daní, opět se spíše negativně odrazila, když jsem se podíval na výsledky a propočty Ministerstva financí, na budoucích příjmech obcí v Národním parku Šumava. Ukázalo se totiž, že právě na zrušení takzvané motivační složky prodělávají mnohé obce v Národním parku Šumava, které dosud profitovaly ze sídel tamních podnikatelů. A to není pan Bakala, který už dávno nemá trvalé bydliště na Modravě, ale i další podnikatelé, kteří tam působí, kteří tam mají otevřené penziony a podobně.

Jsem přesvědčen, že tato novela zákona se minimálně na podmínky největšího národního parku, Národního parku Šumava nehodí. Také musím vzpomenout doslova záplavy e-mailů úplně stejné textace, pouze s jiným obrázkem takzvané neporušené krajiny zřejmě v Národním parku Šumava. S každým dalším e-mailem, který jsem dostal, se má ochota podpořit tento zákon začala limitně blížit nule. Takto uměle vytvořenému tlaku je totiž třeba se postavit a apelovat na zdravý rozum.

Nikdo nechce likvidovat Šumavu. Ani ti, co volají po vyváženosti. V žádném případě. Ani jiné národní parky. V případě Šumavy a i v případě ostatních národních parků jsou to nádherné kusy přírody, které si zaslouží ochranu. Měly by být předány dalším generacím v přírodně neporušeném stavu. Pokud však na Šumavu nebudou jezdit návštěvníci, nebudou tam žít lidé, což samozřejmě ta vize divočiny s sebou také přináší, stane se z toho pouze mrtvé prostředí, prostředí podle mého soudu neatraktivní, možná snad dobré pouze k nějakým vědeckým výzkumům.

Když obce souhlasily před již více lety - a kdyby nebylo aktivity obcí v roce 1992, tak Národní park Šumava možná tehdy ani nevznikl -, tak jim bylo mnoho slibováno. Větší atraktivita jejich území pro návštěvníky, finanční výhody pro obce i příležitosti pro místní podnikatele, ve výhledu i různé evropské dotace, které by pomohly lidem žijícím na území parku. Mnoho z toho nenastalo. Možná nic takového nenastalo. Nastalo pouze mnohaleté přetahování bohužel obcí s ekology či s některými představiteli parku. Ti se většinou měnili podle politického a především odborného zázemí toho či onoho ministra životního prostředí. Představitelé parku s vyváženým náhledem na potřebu dohody mezi extrémním ochranářským pojetím a přirozenými zájmy tam žijících místních obyvatel většinou museli nakonec opustit svá místa, byli odvoláni nebo byli odejiti. To je současný stav poměrů v Národním parku Šumava a tato novela zákona podle mého soudu a mého velkého přesvědčení žádným legislativním posunem k nějaké nezbytné dohodě není. Opět tedy vítězí představa národního parku coby divočiny na převážném rozsahu území a názory obcí jsou v zásadě pomíjeny, nebo nejsou minimálně brány v potaz.

Víte, ono je to jaksi těžké dosáhnout nějaký kompromis. To víme za těch dvacet čtyři let, co se ta debata vede. Je to skutečně obtížný úkol. Mnohem obtížnější než prostě provést to či ono silové rozhodnutí, ať to zabalíme do opatření obecné povahy, nebo prostě do vyhlášek.

Nechci tady už dál obecně debatovat. Sám nemám připravený žádný pozměňovací návrh. Těch pozměňovacích návrhů tady stejně bude hodně. Ale pokud se ani na úrovni výborů, a já to z těch usnesení nevidím, nedospělo k nějaké evidentní shodě v náhledu na fungování národních parků, tak se skutečně připojuji... A pokud není vůle vážně debatovat i s obcemi o jejich představě, jak by ty národní parky měly skutečně vypadat, tak se připojuji k návrhu, který podal pan kolega Zahradník, na zamítnutí tohoto návrhu ve třetím čtení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Petr Bendl. Ještě než dorazí, budu konstatovat došlou omluvu pana ministra Hermana z dnešního jednání až do konce jednacího dne. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Omlouvám se, zapomněl jsem položit dotaz panu ministrovi. Protože doposud nebyly na katastru dány těm lidem plomby na jejich majetky, každý, kdo s majetkem nějak hospodaří, ať už to jsou zemědělci, či soukromé osoby, tak si občas třeba berou hypotéku nebo si berou podnikatelský úvěr a zastavují své majetky. Když tam budu mít plombu od státu, že není možné ten majetek zcizit, znamená to tedy, že nebudu moct ani ručit tímto majetkem za úvěr? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Pokračujeme vystoupením pana poslance Václava Zemka, připraví se pan kolega Klučka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Navážu na své předřečníky. Zazněla tady spousta myšlenek, spousta různých názorů. Pozorně jsem to poslouchal. Co mi na tom trošku vadí, je to, že opět sklouzáváme pouze k jednomu národnímu parku, přestože novela se týká, a já to připomínám, říká se všech národních parků. Je to obecná úprava, která stanovuje a sjednocuje rozrůzněná pravidla při vyhlašování národních parků, které byly vyhlašovány v různých časových etapách.

Já sám s tím zákonem pracuji průběžně asi tak dvacet let. Měl jsem tu čest poznat i původní tvůrce zákona, který vznikl v roce 1992. A nechci si tady říkat, že jsem nějaký odborník na tento zákon, ale do určité míry je potřeba ho správně pochopit. Z mého pohledu je tato novela prostě výrazný posun kupředu, ať tady se mnou třeba kolegové, kteří vystupovali přede mnou, nemusí souhlasit, nebo kteří třeba budou souhlasit, ale je to prostě posun kupředu z mého pohledu, k lepšímu.

Samozřejmě ta mediální zkratka - a vzhledem k tomu, že problémy jsou především v šumavském národním parku, tak ta debata se nám smrskla právě na tu Šumavu, ačkoliv takové praktické věci, takové praktické problémy, které se na Šumavě řeší, tak ono upřímně řečeno v této novele moc jako postiženy nejsou. To je věcí praktické ochrany přírody, praktického uplatňování toho zákona, nikoli té obecné formulace.

Ale já tedy v průběhu těch let, kdy se tady o té Šumavě bavíme, ať už to bylo v minulém volebním období, nebo i dříve, v dřívějším období, tak co je takový základní problém, je různá představa různých skupin o tom, jak ten park má vypadat. A v tom asi nikdy úplně stoprocentní shodu nenalezneme. Tak to prostě je. Samozřejmě je vhodné nalézt nějaký konsenzus, nějaký průsečík, kde by ta příroda asi měla mít, a v tom se asi všichni shodneme, trošku navrch.

Samozřejmě Šumava, když už to tedy vztáhneme jenom na tento národní park, je dostatečně velká na to, aby tam byla jak divoká příroda, tak rozumná turistika a tak i obyvatelé. A já si myslím ze svého pohledu - promiňte mi můj názor, možná se mnou nebudete souhlasit, já tu dávám k dobru své zkušenosti, které každý nemusí brát za bernou minci -, ale já se domnívám, že v tom znění, které obsahuje pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí, ty možnosti všem těm skupinám a všem těm zájmům poskytuje.

Já jsem tu postřehl takové výrazy - vím, že ta debata bývá někdy až taková trochu vyhrocená, každý se snaží hájit to své, jako že jsou obyvatelé - možná jsem tomu špatně rozuměl - vyháněni z té Šumavy, nebo že se jim tam neumožňuje přežití, tak to samozřejmě úplně tak není. Samozřejmě ten park s sebou přináší nějaká omezení, to tak je, to si řekněme. A čím cennější lokality, tak tím větší omezení. Na druhou stranu ten park přináší obrovské příležitosti a to si, myslím, každý obyvatel, který tam žije, uvědomuje. A myslím si, že tam nedochází k nějakému úplně velkému strádání a že vždycky je možné se dohodnout.

Na Šumavě došlo k tomu, že tam v minulosti propukla obrovská nedůvěra mezi státní správou přírody, obcemi, obyvateli, a dnes tak trochu sklízíme trpké plody tohoto nedorozumění. A já to vnímám i během těch různých jednání.

Co tady nezaznělo, je to, že byla snaha, a je to zásluha pana předsedy výboru pro životní prostředí, ty hrany obrousit, a na základě toho byly konány kulaté stoly, kam byli přizváni zástupci všech zájmových skupin, obcí, byl tam například známý pan Šubrt, občanských sdružení, byli tam jak ochránci přírody, tak i různá opačná sdružení nebo opačně zaměřená sdružení, která spíš mají ten jiný přístup, a byla tam skutečně snaha ty hrany obrousit a řešit problémy. A také většina těch problémů nebo těch rozporů byla potom zahrnuta právě v rámci toho pozměňovacího návrhu. Jak už tady zmiňoval například kolega Zahradník ten termín "projedná", "domluví se" tam bylo zahrnuto, nebo například problematika protipožární ochrany, také to bylo zahrnuto do toho pozměňovacího návrhu.

Co tady ještě padlo a co musím trochu rozporovat, a tady se asi neshodneme s panem kolegou Bendlem. On tam trochu zkritizoval to předkupní právo státu na ty pozemky. Asi to vnímám trochu jinak. Na jednu stranu tady bez mrknutí oka chceme vyvlastňovat pozemky například pro stavbu komunikací, dálnic a liniových staveb, to nám tak nějak nevadí, s tím jsme smířeni, a možná také i správně, a na druhé straně nám vadí předkupní právo, kdy si stát zajišťuje to, aby cenné pozemky v případě, že to majitel chce prodat, neskončily v nepovolaných rukou. A to si myslím, že je správně, předkupní právo. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale když vezmeme například kulturní památky, tak tam také to tak bereme, a proč to tak nebrat v případě přírodního bohatství? Já myslím, že to není nic proti ničemu, že by to tak mělo být, ale chápu, že tady je i jiný názor na tuto věc.

Já osobně tady vystupuji, a nikoho to neudiví, jako zastánce té novely a určitě ji ve třetím čtení podpořím. Sám jsem nedal žádný pozměňovací návrh, protože to znění, které přišlo z výboru pro životní prostředí, to znamená ten komplexní pozměňovací návrh, si myslím, že je v tuto chvíli dostačující. A jak už jsem řekl, nikdy asi nebude vyhověno úplně všem a praxe ukáže. Ale osobně vnímám velký posun kupředu proti té staré normě a proti těm různým projednáváním, která v průběhu času proběhla, a domnívám se, že je tady konečně šance se i na té Šumavě trochu dohodnout a nějak to uzavřít.

Podobná debata například proběhla i v Německu, když se zřizoval národní park Bavorský les, byla myslím podobně bohatá a podobně místy i divoká, ale dnes si myslím, že tam většina těch zájmových skupin a stran, obcí, měst, občanských sdružení je spokojená, a myslím si, že by to mohl být i takový příklad pro nás, že to nemusí skončit špatně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu poslanci Zemkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Já jenom si dovolím vaším prostřednictvím ke kolegovi Zemkovi, když tak hezky zakončil tou paralelou k národnímu parku Bavorský les. Ten park je třetinový a nejsou tam na jeho území žádné obce. A ty obce, které jsou okolo, ty velmi často zvedají svůj hlas. A proti nadměrným ekologickým zásahům velmi účinně a velmi jednotně protestují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Václav Klučka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Kolega Zemek, už tady, když přede mnou mluvil, hovořil něco o protipožární ochraně. Já jenom chci upozornit na to, že v podrobné rozpravě se budu hlásit k pozměňovacímu návrhu, který zpřesňuje věci kolem protipožární ochrany a svým způsobem nahrazuje stávající usnesení výboru životního prostředí v bodě 7 a 17 k tomuto zákonu. V podrobné rozpravě se k tomu ještě vyjádřím jednoduchou větou, aby se nezapomnělo na samostatné hlasování o tomto. Neboť celá ta situace se týká preventivních opatření proti vzniku požárů.

My jsme po diskusi, která byla s Ministerstvem životního prostředí, došli k společnému návrhu, jak definovat ta preventivní opatření, neboť ona se netýkají pouze opatření proti vzniku požárů jako takových, to znamená kupříkladu jakéhokoliv užívání otevřeného ohně nebo zákazu rozdělávání ohně v parcích, ale týká se to také vyhledávání míst pro čerpání hasební látky, tedy vody, vyhledávání vhodných vodních toků, průjezdnosti lesních cest a především svým způsobem zjišťování toho požárního rizika a nebezpečí, neboť to v těch parcích je trošku jiné než v běžných lesích a je třeba s tím i počítat při zpracovávání operativní dokumentace zdolávání zásahu.

Takže to je zdůvodnění pozměňovacího návrhu, se kterým vás seznámím v podrobné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Klučkovi a zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan zpravodaj Robin Böhnisch. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Snad to tak i vydrží. Děkuji, pane místopředsedo, za slovo.

Přihlásil jsem se do obecné rozpravy, abych nezneužíval postavení zpravodaje. Rád bych pronesl pár poznámek k proběhlé obecné rozpravě. Omlouvám se za to, že možná ten projev, ta řeč, nebude mít jednu logickou linku, ale budu postupně k různým tématům, kterých se mí předřečníci dotkli.

Abych dokázal, že nejde o lex Šumava, tak začnu v Krkonoších, protože odtamtud pocházím. Z obce, lépe řečeno z městyse, který je v České republice svým způsobem unikátní, protože má na svém katastru hned tři území Natura 2000. Přírodní park, v budoucnu zřejmě přírodní památku Hrádeček, tok říčky Čistá, kde se rozšířil rak kamenáč, a právě Krkonošský národní park. Naše obec, náš městys je skutečnou branou do Krkonoš, byť to není tolik známé horské středisko jako jiné krkonošské obce.

Je třeba říct, že krkonošské obce nejsou součástí národního parku, ale většina z nich je zcela obklíčena územím národního parku, a jak se říká, lépe jednou vidět než stokrát slyšet, je třeba říct, že asi žádná krkonošská obec nemá se sousedstvím s Krkonošským národním parkem žádný zásadní problém. Koneckonců jediná připomínka k současné novele od krkonošských starostů, se kterými jsem mluvil, byla známá věc v textaci "dohodne" či "projedná", kterou výbor pro životní prostředí ve svém pozměňovacím návrhu řeší.

Jednou vidět než stokrát slyšet platí i pro návštěvu Národního parku Šumava. Řada kolegů využila nabídky různých terénních exkurzí a mohla se přesvědčit o tom, že to v šumavských obcích nevypadá jako v černobílém filmu králi Šumavy. Šumavské obce jsou na tom dobře, jsou na čele tabulek, co se týče výše jejich rozpočtů, šumavské obce žijí, v šumavských obcích se buduje, v šumavských obcích vznikají dětská hřiště a sportoviště a reálně se nezdá, že by šumavským obcím šumavský národní park nějak zásadně překážel. Koneckonců v žádném případě už dnes neexistuje nějaký jednotný blok 22 šumavských obcí, které by odmítaly aktuálně projednávanou novelu o ochraně přírody a krajiny. Dokonce bych řekl, že těch hlasitých samospráv či hlasitých představitelů šumavských obcí je dnes menšina. Přesto veřejnou debatu i debatu zde ve Sněmovně zatěžuje právě vždycky zmínka o šumavských obcích. V šumavských obcích žijí lidé, obce fungují a není důvod, aby tomu do budoucna bylo jinak i po přijetí této novely.

I já jako předseda výboru pro životní prostředí jsem dostal dopis pana hejtmana Zimoly z Jihočeského kraje včetně usnesení Zastupitelstva Jihočeského kraje. A musím říct, že když jsem ten dopis Jihočeského kraje, jihočeského hejtmana začal číst, tak mě nadchnul, protože jsem se dočetl v bodech to, co si jihočeské zastupitelstvo přeje. Pan kolega Zahradník tu zmiňoval nějakých 12 bodů, co se očekává od zákona: Má být moderní, má být stabilní, má být do určité míry konzervativní, má být neideologický. Říkal jsem si skvěle, jihočeské zastupitelstvo chce po Sněmovně přesně to, jaký ten zákon je. Splňujeme všechna kritéria, která si jihočeské zastupitelstvo přeje. Proto pro mě byl matoucí závěr toho dopisu, kde ještě před druhým čtením, před přijetím pozměňovacích návrhů, si jihočeské zastupitelstvo přeje, abychom návrh zákona zamítli již v prvním čtení. Jak říkám, bylo to matoucí a musím bohužel jihočeské zastupitelstvo zklamat. Myslím, že zákon je dobrý a že si zaslouží projít celým legislativním procesem a že nakonec skutečně splní oněch 11 nebo 12 bodů tak, jak je definuje právě Zastupitelstvo Jihočeského kraje.

Určitě je ten zákon neideologický. To bych si netroufl říct o tom dopisu zastupitelů Jihočeského kraje či o některých mailech sdružení Šumava 21, což je opakovaně jakýsi kolovrátek prázdných frází, který není schopen definovat to, co vlastně signatáři takových dopisů chtějí. Koneckonců i na kulatých stolech, které uspořádal výbor pro životní prostředí, byly dva a trvaly kolem pěti hodin každý, na nich bylo velmi složité dopátrat se opravdu konkrétních požadavků některých samospráv na dobré znění zákona o ochraně přírody a krajiny.

Pan Vilímec tu zmínil dopisy, které zprostředkovalo Hnutí DUHA. Musím ho upozornit, že kdyby se věnoval přečtení aspoň některých z nich, zjistil by, že neměly stejnou textaci. Ano, obtěžovaly, bylo jich moc, byla tam velká fotografie, zaplňovaly naše schránky, dokonce bych řekl, že taková aktivita nebyla pro tento zákon příliš žádoucí. Nicméně těší mě, že lidé, kteří nám psali, si dali tu práci, že každý z těch e-mailů byl originál. Toho si cením. Cením si ovšem i naší informatiky, která potom odklonila ty další maily už někam jinam.

Abych už nezdržoval, jenom dvě krátké poznámky. Pan kolega Zahradník navrhl vrácení zákona k novému projednání ve výboru pro životní prostředí. Dovolím si nesouhlasit s takovým postupem už proto, že výbor se věnoval tomuto zákonu na dvou kulatých stolech, věnoval se mu na svém podvýboru pro ochranu přírody a krajiny, věnoval se mu na svém řádném zasedání v Národním parku Podyjí a také se tomuto zákonu věnoval obsáhlý, veliký seminář Ministerstva životního prostředí, který se uskutečnil zde v Poslanecké sněmovně.

A poslední bod, poslední poznámka se týká řady pozměňovacích návrhů, které se postupně objevují v systému. Řada z nich směřuje k jedinému, bohužel nemá to znění, někdo asi neměl to znění - nahrát do systému jednu jedinou větu k § 15d. Stačilo by tam nahrát: § 15d zní: "Národní park Šumava se zrušuje." Mohli bychom si ušetřit velkou část podrobné rozpravy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Nyní s přednostním právem pan ministr, poté s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já vás dlouho nezdržím. Za prvé kolega Böhnisch řekl spoustu věcí, které jsem chtěl říct i já, a tak mi dovolte opravdu jenom několik poznámek k tomu, co zaznělo.

Já se vůbec nezlobím a neberu ani osobně to, že kolegové ze Šumavy se cítí, za prvé, zavázáni usnesením zastupitelstva kraje a že tady říkají i věci, kterým myslím opravdu věří. Já ale z vlastní zkušenosti, kterou jsem učinil za více jak dva roky v této pozici a především směrem na Šumavu, tak si troufám říct, že není pravda, a se vší vážností opravdu mohu říct, že není pravda, že by se s těmi obcemi nehovořilo. S těmi obcemi se hovoří strašně moc. Otázka je, kolik je to lidí reálně a jestli oni jsou schopni říct, co vlastně chtějí. Oni jsou schopni relativně velmi dobře říct, co nechtějí, i když ani tam to není úplně jednoznačné, ale to, co chtějí, je složité. A ono to opravdu vytváří dojem, a já si myslím, že buďme upřímní, vy Šumaváci, kteří tam žijete, věřím, že se se mnou nebudete přít v tom, že ty obce nejsou ani zaostalé, nejsou nějakým způsobem řekněme ekonomicky podtržené, já bych řekl, že spíš naopak, a opravdu tam funguje řada věcí, které byly slíbeny při vzniku parku, že budou samostatné nebo že budou mít přístup ke speciálním dotacím, což mají i z Evropské unie, že tam bude podpora podnikání, což je, protože znovu říkám a věřím, že mi to můžete potvrdit, ty obce jsou krásné, jsou opravené. A jestliže tady pan kolega Vilímec říká, že je chyba, že součástí národního parku je i zastavěné území obcí, tak já mu říkám: máte pravdu, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Je to opravdu chyba. A stalo se to historicky a teď jde pouze o to, co s tím můžeme udělat.

A já jsem tady opakovaně řekl věc, ke které se hlásím, a slibuji ji, že pokud zájem ze strany obcí bude, tak určitě jsme připraveni naprosto seriózně jednat o možnosti vystoupení obcí z národního parku z hlediska jejich zastavěného území. Protože já si opravdu myslím, že ten konflikt tady vzniká právě proto, že tam obce jsou svým zastavěným územím. Ale na druhou stranu to neznamená, že by to řešilo ty problémy, že někdo prostě chce postavit vlek, resp. nějaký přibližovací vlek v první zóně nebo v části první zóny národního parku, protože to už není součást zastavěného území obce. A já bych opravdu chtěl vědět, jestli když ta možnost tady je - a obce to dobře vědí, že ta možnost tady je -, kolik obcí využije tu možnost vystoupit z národního parku svým zastavěným územím, protože si troufám říct, že ten národní park, a nejenom Šumava, ale všechny národní parky, je skvělá marketingová značka a obce velmi rády tu marketingovou značku při svém marketingu ubytování, stravování atd., prostě pobytu pro turisty, využívají. Na Šumavu jezdí miliony turistů ročně, troufám si říct, že letos jich tam přijede ještě víc v souvislosti s tím, co se děje ve světě a jaká jsou rizika pro turismus, takže si myslím, že Šumava bude úplně narvaná turisty letos, až si myslím, že už se to obcím možná přestává líbit. Rozhodně ty ubytovací kapacity, troufám si říct, ač nejsem Sibyla, budou vyprodány minimálně po tu letní sezónu a myslím si, že minimálně do podzimu.

Takže není pravda, že by ty obce významně trpěly, a já se opravdu s těmi obcemi a s těmi starosty bavím. Problémem je spíš to, chtít od nich slyšet od nich konkrétně, s čím vlastně nesouhlasí, protože to, s čím nesouhlasí a to, co chtěli, tak jsem přesvědčen, že v tom návrhu zákona je, že tam je ta stabilita, minimálně to patnáctileté moratorium na zonaci, že tam není - a naopak vím, že kolega Junek a další by si přáli, aby tam prostě bylo to cílené zvyšování té divočiny, a my to tam nedáváme, protože si opravdu myslíme, že přírodním procesům by se nemělo rozkazovat, a jsme pokorní vůči té přírodě, protože si opravdu uvědomuji, že to, co se stalo po Kirillu, je něco, co má zásadní negativní vliv, resp. spíš z toho psychologického pohledu, ani ne tak přírodního, a že ti lidé opravdu asi ve chvíli, kdy by nebylo Kirilla a následné kůrovcové kalamity, tak bychom tady možná tenhle problém neřešili.

Takže milé kolegyně a kolegové, já si myslím, že ten zákon si zaslouží, aby byl projednáván dál, návrh té novely. Byla na něm odvedena strašná spousta práce, vyjadřovaly se k němu stovky lidí. Není tolik zákonů, které by byly diskutovány s tolika lidmi, stakeholdery, jak se hezky česky říká, tedy těmi zájmovými subjekty, od obcí, krajů, odborníků, akademiků, nevládních organizací atd., a je jasné, že nemá všechny, resp. nedošlo ke konsenzu ve všech případech. Myslím si, že ani nemohlo, protože - jak to myslím říkal kolega Vilímec - konsenzus se všemi nebo všech se všemi je velmi složitý. Ale myslím si, že si ten zákon zaslouží, nebo jsem přesvědčen, aby šel dál a bylo o něm hlasováno. A já jsem přesvědčen a jsem si jist, že ten zákon oproti verzi, která je dneska, je zlepšení i pro Šumavu, samozřejmě i pro ostatní oblasti, pro ostatní národní parky, protože tam dává nějaká pravidla, která tam doteď nejsou. A troufám si říct, že pokud by tento zákon neprošel, tak stávající stav nejenom ochrany národního parku, ale i vzhledem k tomu, co je směrem k obcím a možnosti obcí a kompetence obcí, je prostě horší než to, co se v tom zákonu navrhuji.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní tu mám tři faktické poznámky - nejprve pan poslanec Zahradník, po něm pan poslanec Kučera, po něm pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nejprve bych se chtěl vyjádřit k postoji šumavských obcí k novele zákona. Já jsem byl minulý týden na valné hromadě Sdružení šumavských obcí a musím říci, že jejich odmítavý postoj k novele zákona 114 je významně většinový. Významně většinový. Možná je jedna obec, která se vymyká tomu jednotnému postoji, ale to je všechno.

Za druhé mě irituje po pravdě to, co teď tady znova řekl pan ministr, že ty šumavské obce nevědí, co chtějí, že jsou to jakési bezprizorní malé děti, které jenom vědí, co nechtějí, a nevědí, co chtějí. A já znova opakuji: zákon senátní, senátní návrh zákona byl vytvářen ve spolupráci s obcemi a představoval jejich naprosto jednotné stanovisko na to, jaký Národní park Šumava obce chtějí. A to, že pan ministr říká, že obce na Šumavě jsou opravené, a staví to, jako kdyby to bylo něco podezřelého, co by je mělo ve vašich očích diskvalifikovat, tak vás prosím, abyste se tímto ovlivnit nenechali.

No a za třetí. Já dobře vím, že ekologové chtějí mít Národní park Šumava jako jedinou možnost, kde budou moci na dlouhá desetiletí a staletí dopředu sledovat divočinu. Oni to budou možná dělat deset, dvacet let, možná si myslí, že pak nějací jejich potomci, noví ekologové, to budou dělat další staletí. Myslím si, že pro Šumavu tento postoj, tento fundamentalistický ekologický postoj, je smrticí. Bohužel.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, po něm pan poslanec Bendl, po něm pan poslanec Junek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych jen krátce zareagoval na vystoupení pana ministra Brabce. Mě těší, že přebírá argumentaci TOP 09 k tomuto zákonu, a v tomto případě se s ním v mnohém i shoduji.

Chtěl bych říct víceméně dvě věci, a to první věc - ta diskuze o zastavitelném území obcí, o tom, zda ty šumavské obce mají, či nemají být v těch zastavitelných územích. My jsme měli několik diskuzí na toto téma, už to tady zmiňoval jak pan ministr, tak pan zpravodaj, různé kulaté stoly, podvýbory atd. A otázky na starosty šumavských obcí zazněly zcela jednoznačně: přejete si být součástí národního parku, nebo ne? A starostové řekli ano. To znamená, oni si přejít být součástí národního parku. To znamená tu nabídku, aby byla vyňata jejich zastavitelná území z národního parku, jak byla třeba ta diskuse o Bavorském lese, tak tady starostové odmítli. To je první věc.

A druhá věc je na konto krajských zastupitelů a těch, kteří říkají, jak obce na Šumavě trpí. Já velice rád uspořádám exkurzi do jiné oblasti, abyste viděli, jak obce trpí tam, kde není chráněná krajinná oblast, a tam, kde není národní park. A ta oblast se jmenuje Krušné hory. Zajeďte se prosím podívat, jak si žijí obce v Krušných horách. A to upozorňuji, že tam jsou přírodní lokality, které jsou naprosto srovnatelné, ne-li hezčí, ne-li cennější, než jsou na Šumavě, ať se jedná o vřesoviště, ať se jedná o náhorní planiny. Nejsou tam lidé, nejsou tam turisté, obce jsou vybydlené, zničené.

Chci říct, že národní park je pro Šumavu požehnáním a skutečně, braňme ho. Braňme ho.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Bendl, po něm pan poslanec Junek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Původně jsem chtěl dvě poznámky, ale teď mě pan kolega ještě inspiroval ke třetí. Když se zeptáte občanů České republiky, jestli chtějí žít v České republice, tak vám naprostá většina řekne, že ano, ale to, jak se tam bude žít, to je ta otázka, o které tady dneska mluvíme. A lidé, kteří tam dnes žijí, a žijí tam rádi, nechtějí žít podle tohoto zákona, chtějí ho upravit. To je první poznámka.

Druhá. Pane ministře, ptal jsem se na otázku, zdali když dáte plombu na majetky lidí žijících v národních parcích v těch příslušných zónách, zdali budou moci ručit svým majetkem v případě, že si budou chtít vzít hypotéku či jiný úvěr, a nedostal jsem odpověď.

A pak poslední poznámka k tomu, že je těžké dostat od obcí odpověď a že vlastně pořádně nevědí, co chtějí. Ony to vědí a řada těch pozměňovacích návrhů, které zde jsou, je konzultována právě s nimi, mají konkrétní znění a je otázka, jak se k nim jenom postavíte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další faktickou poznámku, zatím poslední, pan poslanec Jiří Junek.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji. Já jenom drobnou reakci na pana ministra. S celou řadou věcí, co jste říkal, souhlasím, nicméně téměř na závěr jste řekl, že zákon je dobrý v tom, že přináší pravidla pro národní parky, v tom že je ten velký přínos a posun. Ale mně právě v těch pravidlech něco chybí a to je to, o čem jsem tady mluvil - že jsme si tam dali nějaké cíle, ale neřekli jsme si, dokdy je splníme, za jak dlouho. Čili ta pravidla podle mě nejsou úplně utažená do konce a zkrátka jim něco chybí. Proto bych ještě jednou apeloval na to, abychom se zamysleli nad tím mým pozměňujícím návrhem a přijali ho. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další technickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vaším prostřednictvím jenom v reakci na kolegu Zahradníka. Já myslím, že ten park na Šumavě nechtějí jenom ekologové. Já jsem neviděl nějaká nedávná data, ale myslím si, že tam je opravdu velký zájem, a pan ministr to zdůraznil, leckdo by docela rád ušetřil za letenky do kalifornských národních parků, kdyby mohl mít tentýž zážitek na Šumavě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra, případně pana zpravodaje. Pane zpravodaji, prosím.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Teď už jenom stručně sdělím, že v obecné rozpravě vystoupilo devět poslanců a potom celá řada vystupujících měla také faktické poznámky. Pan kolega Zahradník navrhl vrácení k novému projednání, respektive opakovanému projednání ve výboru. Rovněž pan kolega Zahradník a také pan kolega Vilímec potom navrhli zamítnutí ve třetím čtení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Neeviduji návrh na vrácení garančnímu výboru k novému projednání. Ano, je tady návrh, budeme tedy o něm hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání podle § 93 odst. 2.

Zahájil jsem hlasování o vrácení návrhu zákona k novému projednání garančnímu výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 181, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro 8, proti 76. Návrh nebyl přijat.

 

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem předložil tři pozměňující návrhy, v obecné rozpravě jsem je zdůvodnil. První z nich, číslo 1, je vložen jako sněmovní dokument 4169. Druhý pozměňovací návrh je vložen do systému jako sněmovní dokument 4170, třetí pozměňovací návrh jako sněmovní dokument 4393. Ke všem třem pozměňovacím návrhům se tímto přihlašuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Jiří Junek.

 

Poslanec Jiří Junek: Já bych se tímto rád přihlásil ke svým pozměňujícím návrhům, které jsou v systému načteny jako sněmovní dokument pod číslem 4309. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Petr Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se jen formálně chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který byl vložen do systému pod číslem 4416. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Martin Kolovratník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Pane předsedající, děkuji. Já se, kolegyně a kolegové, jak jsem avizoval, přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem 4317. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další přihlášenou je paní poslankyně Marie Pěnčíková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den, dámy a pánové. Já se jen přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu, který máte v systému pod číslem 4194. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To nám to odsýpá. Děkuji paní poslankyni. Dalším přihlášeným je pan poslanec Václav Klučka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Já se hlásím k dokumentu číslo 4160, ve kterém je pozměňující návrh, který jsem zde v obecné rozpravě odůvodnil. Ale zároveň mi dovolte načíst jednu samostatnou věc, to je vypuštění bodů 7 a 17 z usnesení číslo 94 výboru pro životní prostředí ze dne 30. března 2016, což je součástí odůvodnění dokumentu 4160.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klučkovi. Dalším, předposledním řádně přihlášeným je pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, u mě se to trošičku malinko sekne, protože já musím přečíst odůvodnění, jelikož jsem ho neřekl v obecné rozpravě.

Já se přihlašuje ke svému pozměňovacímu návrhu vedenému jako sněmovní dokument číslo 4417. Odůvodnění je takové, že návrh zákona o ochraně přírody a krajiny, tak jak je předložen v tisku 501, v sobě skýtá obrovské legislativní riziko, a to při každém otevření zákona číslo 114/1992 Sb. Ono legislativní riziko je například na straně - při změně hranic jednotlivých národních parků, kdy budeme neustále otevírat zákon právě číslo 114. Návrh, který předkládám ve svém pozměňovacím návrhu, neruší koncepci zákona, ale zmenšuje legislativní riziko při potřebě reagovat na změnu situace v ochraně životního prostředí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klánovi. Pan poslanec Bendl svoji přihlášku ruší. To byl zatím poslední přihlášený do podrobné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím podrobnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra, případně pana zpravodaje. Další návrhy na vrácení či zkrácení lhůty nepadly, nebo návrh, aby se garanční výbor návrhem zákona nezabýval, také nepadl. Proto končím druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodajovi.

 

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.