Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

10.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb.,
o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 750/ - druhé čtení

Prosím pana ministra financí, aby nám tento zákon uvedl.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Já jsem to jednou četl, takže jenom zopakuji, že se jedná o transpozici směrnice evropské Solventnost II, která měla být implementována k 1. lednu 2016.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. My jsme tento tisk přikázali rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Usnesení byla doručena jako tisky 750/1 a 2. Prosím opět pana poslance Šincla, aby se zhostil své role zpravodaje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, pane předsedo. Teď už to bude trošku nuda. Nicméně já se ještě vrátím k tomu minulému tisku. Já jsem doufal v nějakou odpověď, ale vidím, že jsem doufal marně.

Nicméně dovolte mi, abych v rámci zpravodaje přečetl usnesení, ke kterému jsme dospěli na rozpočtovém výboru, a to je sněmovního tisku 750 o pojišťovnictví. Doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona, kterým se mění zákon 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, atd., schválila bez připomínek, a zmocňuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu.

Ještě bych tedy mohl pokračovat ve své zpravodajské zprávě, pane předsedo? (Ano.)

Děkuji. S vaším dovolením. Jak již jsem v prvním čtení sdělil, k této docela složité materii mám jednu jedinou připomínku a ta se týká tzv. souvisejících činností. Z textu předložené novely zákona totiž vyplývá, že by pojišťovny v případě přijetí této novely nemohly poskytovat širokou škálu finančních služeb, jako je například poskytování penzijního připojištění a jiných podobných služeb. Toto je zdůvodněno údajným zvýšeným rizikem pro stabilitu pojišťoven. Osobně se domnívám, že riziko pro stabilitu pojišťoven a ohrožení její schopnosti plnit své závazky v této věci je tak trošku nesmysl, protože pojišťovny jsou zde v roli tzv. distributorů. Ony pouze distribuují produkt někoho jiného. Já si osobně myslím, že se za tím možná skrývá zájem nějakých jiných finančních skupin, které budou moci související činnosti vykonávat. Ale k tomu se ještě dostanu.

Můj názor je rozdílný a myslím si, že bychom měli nechat na spotřebiteli - zdůrazňuji spotřebiteli -, aby si měl možnost vybrat finanční službu u jím zvoleného subjektu na finančním trhu, který má odpovídající licenci u České národní banky. Tímto krokem by mohla vzniknout podle mne výrazná nerovnováha v podnikatelském prostředí na finančním trhu tím, že odebereme možnost poskytovat jiné finanční služby pojišťovnám - a pozor! - necháme naopak bankám, zprostředkovatelům a dalším subjektům, kde žádná změna v tomto přístupu z hlediska Evropské unie není požadována.

Jak jsem již řekl v prvním čtení a dokonce na rozpočtovém výboru, stačí zajít v České republice do kterékoliv banky či se podívat na internetu na jejich stránky a zde zjednodušeně zjistíte, že v bance vedle bankovních produktů - účet, kreditní karta, úvěr - můžete pořídit také životní pojištění, neživotní pojištění a další produkty nesouvisející s bankovními, například i penzijní připojištění. Paradoxem je, že tuto širokou škálu včetně všech finančních produktů mohou dnes bez problému nabízet i takzvaní nezávislí zprostředkovatelé. To jsou ti, o kterých jsme mluvili u tisku předešlého.

Všichni na finančním trhu ano, jen ty pojišťovny ne. A já se ptám proč. Nechci odpověď, že si to vymyslel nějaký bruselský úředník, a proto to musíme takto přesně schválit. Pak se budu muset začít ptát, proč to tak jinak funguje v Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku, kde pojišťovny s poskytováním těchto finančních služeb svých sesterských organizací nejsou vůbec omezeny a vše funguje bez jakýchkoliv problémů. Já tomu opravdu nerozumím. Já už jsem o tom diskutoval v prvním čtení. Vím, že to tady některé lidi už nebaví, ale je to podle mého názoru důležité, je to bod jednání Sněmovny, vážený kolego.

Doufám, že se k tomu ještě vrátíme a budeme o tom dále diskutovat. Děkuji za pochopení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Otevírám rozpravu. S přednostním právem pan předseda klubu ODS. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Skutečně nejsem s panem zpravodajem domluvený, ale aby o tom návrhu mohl diskutovat, o kterém mluví, tak musí někdo podat pozměňující návrh. Já jsem takový pozměňující návrh podal. Je v systému a teď ho zdůvodním.

Než se k tomu dostanu, tak nejdříve obecnější poznámka. My velmi často vládě vyčítáme, že nepřiměřeně zasahuje do podnikání. Ministři, ale i vládní poslanci říkají, že to není pravda. Tak tady je jeden z příkladů, kdy zákonem chceme omezit jednu skupinu a vytvořit jí horší podmínky než druhé skupině. Zjednodušeně řečeno, než půjdu do toho odborného zdůvodnění, banky mohou nabízet pojištění a je to v pořádku, ale pokud přijmeme text navržený Ministerstvem financí, tak pojišťovny nebudou moci nabízet například doplňkové penzijní připojištění nebo hypotéky. Přitom velmi dobře víte, že je to zcela běžné, že si na trhu konkurují a že klientům nabízejí vzájemně si konkurující subjekty.

Není žádný důvod pro to, abychom to jedné skupině umožnili a druhé ne. Můj názor je, že to máme umožnit všem skupinám. Záleží na nich, na vyhodnocení jejich podnikatelského rizika... (Odmlka kvůli hluku.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se velmi omlouvám, pane poslanče, ale levá strana sálu stále hlučí a hlučí. Kolegové, prosím, mimo jednací sál. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Ono to má takový nepopulární nicneříkající název "související činnosti". Mluvil už o tom pan zpravodaj. Ale ta obecná poznámka je proto - já o tom budu hovořit i zítra při projednávání souvisejících tisků se změnou celního zákona, kdy podle mého názoru úředníci, v tomto případě Ministerstva financí, svévolně vykládají evropské směrnice a nalézají tam něco, co v těch směrnicích není, a nemají ani odvahu se přihlásit k tomu a říci "toto je náš návrh, my si myslíme, že to je dobře". A používají falešný argument "toto po nás chce Brusel, nemáme žádnou jinou šanci než to do toho zákona napsat". A to musíme odmítnout. Moc dobře víte, mnozí z vás, že já patřím k těm, kteří jsou velmi kritičtí k mnoha krokům Bruselu, ale prosím, neschovávejme za Brusel vlastní úřednické nápady. To se vám pak najednou hodí. Pokud to chcete, tak se k tomu přihlaste, je to legitimní ideový souboj o to, jestli pojišťovny mohou nabízet související činnosti, nebo ne, a Evropská komise ani Evropská unie nám do toho nijak nezasahují.

Už o tom mluvil pan zpravodaj. Jsou dvě možnosti. (Odmlka kvůli hluku.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegové... Já prosím pana poslance Urbana, aby nediskutoval. Pokud to bude pokračovat, tak přeruším jednání schůze.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, pane předsedo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Je to už poněkolikáté, pane kolego. Já jsem varoval, že budu jmenovat.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Když jsem přemýšlel, jak ten pozměňující návrh napsat, tak byly vlastně dvě možnosti. Buď se podržet širší praxe v Evropě, to znamená mít to v obecné podobě, že umožníme související činnosti, anebo vlastně zkopírujeme legislativní úpravu z Rakouska, kde jsou taxativně vyjmenovány další činnosti, které pojišťovny mohou dělat. Nakonec jsem se rozhodl a předkládám návrh v té obecné podobě. Není žádným tajemstvím, že s tímto návrhem souhlasí i Česká asociace pojišťoven, se kterou jsem ten návrh konzultoval. Nijak se za to nestydím, protože si myslím, že člověk může a má konzultovat s těmi, kterých se návrh zákona dotýká.

Ten pozměňující návrh je velmi jednoduchý, vlastně jenom v části první článku jedna v bodě 10 v § 3 odst. 1 písm. f) - on ten název je mnohem delší než pak ten zbytek - se slova "investování" nahrazují slovy "investování, zprostředkovatelná (?) činnost v pojišťovnictví a zprostředkování jiných finančních služeb". Jak jsem říkal, není to výčtová metoda, je to v obecné podobě.

Pak dám panu ministrovi malý domácí úkol, protože mě nebaví neustále opravovat chybné tisky.

Pane ministře, nechte své úředníky přečíst ještě jednou text návrhu zákona, který předchází této větě, a dejte ho do správné dikce, protože opravdu není úkolem opozičních poslanců opravovat špatnou češtinu a nelogické používání českých slov v návrhu zákona. Od toho máme úředníky, kteří mají jistotu státní služby, takže by mohli dávat pozor a tohle si odchytat.

Nejdříve zdůvodním tento pozměňovací návrh a pak s vaším dovolením, protože texty stanovisek Ministerstva financí k jednotlivým pozměňujícím návrhům, které padnou ve stanovené lhůtě, nemáte všichni k dispozici, mají je k dispozici logicky pouze členové rozpočtového výboru, tak pak se vyjádřím k argumentům, ke kterým tento či podobný pozměňující návrh tady už zazněl, ke kterému dalo zásadně negativní stanovisko Ministerstvo financí, a budu tady veřejně na mikrofon polemizovat s těmi argumenty a ukazovat, že úředníci se buď mýlí, nebo vědomě neříkají pravdu o té směrnici Solvency II.

Nejdříve k tomu zdůvodnění pozměňujícího návrhu. Návrh novely přebírá doslovně článek čl. 18 (1)(a) směrnice Solvency II - nebo můžeme říkat česky Solventnost, to už jak kdo chcete, já myslím, že ta slova jsou tak příbuzná, že všichni chápeme, co znamenají -, podle kterého musí pojišťovny omezit svůj předmět podnikání na pojišťovací činnosti a operace z nich vyplývající. (Odmlka kvůli hluku.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak tentokrát to je pravá strana, resp. pravý střed. Kolegové, prosím, mimo jednací sál!

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: V Evropské unii však neexistuje jednotný výklad operací, které vyplývají z pojišťovací činnosti.

Ustanovení zakotvující rozsah povolené činnosti pro pojišťovny existuje v právu Evropské unie v nezměněném obsahu již od roku 1973, to znamená od první směrnice č. 73/239 EHS - vidíte, to je ještě Evropský hospodářský prostor, velmi staré označení a název, který se už dávno nepoužívá - a přetrvalo takto dodnes až do směrnice Solventnost II. Jeho účelem je ochrana zájmu pojištěných proti rizikům, která by mohla nastat v případě... (Řečník se opět odmlčel a otočil se k předsedajícímu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak asi opravdu bude potřeba se uklidnit.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná vás to nezajímá. Ale jestli říkáte - a mnozí se tady ohánějí potom v těch zkratkovitých vystoupeních zájmy klientů a pojištěnců, tak byste mohli... A když vás to nebaví, tak vás poprosím, abyste si své rozhovory o něčem jiném vedli mimo jednací sál. Pan předseda se zatím marně snaží, za což mu ovšem děkuji.

Z toho plyne, že ne každá obchodní angažovanost pojišťoven bude mít negativní dopad na předměty podnikání, a tudíž v souladu s výkladem Soudního dvora Evropské unie... To je blázinec. (Odmlčuje se s pohledem vlevo.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, já přeruším jednání Sněmovny na pět minut. Sejdeme se v 16.24 minut.

 

(Jednání přerušeno od 16.19 do 16.24 hodin.)

 

Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat doufám v klidnější atmosféře, jakkoli pohledy doprava mě úplně nenaplňují nadějí, pane předsedo klubu TOP 09... Já prosím pana poslance Laudáta, aby se také usadil. Děkuji. A teď bude hovořit pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, pane předsedo. Jenom zopakuji, že ne každá obchodní angažovanost pojišťoven může mít negativní dopad na jejich předmět podnikání, a tudíž v souladu s výkladem Soudního dvora Evropské unie limitace činnosti pojišťoven nepředstavuje absolutní zákaz pojišťoven se podílet třeba i nepřímo na jiných komerčních aktivitách. Vzhledem k nejednotné interpretaci pojmu operace vyplývající z pojišťovací činnosti se legislativní úprava v různých zemích Evropské unie různí.

Z důvodu zajištění účelu unijní úpravy v České republice se tímto pozměňujícím návrhem zakotvuje v souladu s dlouhotrvající ustanovenou praxí členských států výčet činností vyplývajících z pojišťovací činnosti. Mezi tyto povolené činnosti se řadí např. zprostředkování či distribuce pojistných produktů a to v souladu se směrnicí Evropské unie 2016/97, či zprostředkování jiných finančních služeb. Přes doslovnou transpozici znění článku 18(1)(a) směrnice Solventnost II, dříve to byl článek 8(1)(b) směrnice 73/239/EHS, ve většině členských států je možné tyto aktivity obecně považovat za povolené. Tyto činnosti jsou povoleny buď přímo zákonným detailním výčtem jednotlivých finančních služeb, o tom jsem hovořil, např. v sousedním Rakousku, nebo ve formě obecného rámce, jak se navrhuje upravit tímto pozměňujícím návrhem, kdy je ponecháno na dohledovém orgánu, aby posoudil konkrétní míru rizika, kterou by jednotlivá činnost mohla případně způsobit. A toto je úprava, která je např. v Německu, v Belgii, Itálii či Švédsku.

Povolení k provozování těchto činností bylo až historicky ospravedlněno důvody provázanosti distribučních kanálů, existence kombinovaných produktů s pojistnými a finančními elementy, např. retailové investiční produkty a pojistné produkty s investiční složkou, zájmem spotřebitelů o jednotné informační a prodejní místo a vývoj bankopojištění. Uvedeným návrhem zároveň není nijak dotčena povinnost pojišťovny provozovat uvedené vyplývající činnosti v souladu s právními předpisy upravujícími zprostředkování konkrétních finančních služeb. Navíc ani jeden z výše uvedených způsobů implementace článku 8(1)(b) směrnice 73/239/EHS nebo směrnice Solventnost II nebyl v jednotlivých členských státech Evropské unie nikdy zpochybněn ze strany Evropské komise.

A teď mi dovolte, abych na plénu provedl argumentační souboj se zásadně negativním stanoviskem Ministerstva financí, které bylo členům rozpočtového výboru doručeno před projednáváním před druhým čtením.

Za prvé - tvrzení Ministerstva financí: Navrhované doplnění definice pojišťovacích činností je v přímém rozporu s článkem 18 odst. 1 směrnice Solventnost II, potažmo s článkem 15 této směrnice.

A jak je to ve skutečnosti? Novela doslovně přebírá znění článku 18 odst. 1 směrnice Solventnost II, pro zvýšení právní jistoty doplňuje příkladný výčet, co je možno považovat za operace vyplývající z pojišťovací činnosti, jejichž definici směrnice Solventnost II neobsahuje. Není možno takto striktně tvrdit, že navrhované doplnění je v přímém rozporu s článkem 15 a 18 odst. 1 Solventnost II v situaci, kdy neexistuje jakýkoli zamítavý výklad vydaný Soudním dvorem Evropské unie. V mnoha členských státech tato úprava existuje již po dlouhou dobu a Evropská komise jakožto dozor nad správnou implementací v členských státech nikdy - opakuji nikdy - tuto implementaci v ostatních členských státech nezpochybnila. Jen Soudní dvůr Evropské unie, nikdo jiný, je oprávněn vyložit závazně článek 18 odst. 1 směrnice Solventnost II. Z jeho dosavadní judikatury absolutně nevyplývá, že by takový způsob transpozice byl v rozporu s limitací rozsahu povolených činností pro pojišťovny. Také Česká národní banka jako dohledový orgán v České republice nikdy nevyjádřila své pochyby ohledně vydávání povolení pojišťovnám k souvisejícím činnostem, ač byla povinna vykládat národní legislativu eurokonformním způsobem. Pokud by nyní ze zákonných důvodů musela zásadním způsobem změnit svůj postoj při vědomí toho, že se evropská legislativa nijak nezměnila, bylo by to v přímém rozporu s předvídatelností přístupů a rozhodování státní správy, což by mohlo být vnímáno jako ohrožení základu tržního hospodářství.

Za druhé - tvrzení Ministerstva financí: Vládní návrh zákona neomezuje rozsah činností přímo vyplývajících z pojišťovací činnosti a ponechává na pojišťovně, aby Česká národní banka jako orgán dohledu v rámci řízení o udělení povolení k činnosti odůvodnila, zda určitá činnost spadá do rozsahu činností přímo vyplývajících z pojišťovací činnosti, nebo nikoli. Česká národní banka tak bude při posuzování této činnosti vycházet z podstaty pojišťovnou provozované pojišťovací činnosti a specifik daného sektoru finančních služeb.

Protiargumentace: I když budou konkrétní povolení vždy řešena s Českou národní bankou, je otázkou, zda je v právním státě akceptovatelným řešením natolik spornou otázku, když Ministerstvo financí vydává zásadně negativní stanovisko, odložit na výklad dohledového orgánu. Takový postup by byl neúměrným rizikem a právní nejistotou by zatížil sektor, jehož rizikovou solventnost se snaží řešit, což by bylo naprosto kontraproduktivní.

Třetí tvrzení Ministerstva financí: Zprostředkování finančních služeb je regulovanou činností, která je upravena zvláštními zákony regulujícími jednotlivé sektory finančního trhu, a pojišťovny by se chtěly této regulaci vyhnout. - Už vidíme, jak ty zlé pojišťovny se chtějí vyhnout regulaci, kterou navrhuje hodné Ministerstvo financí. - Tyto zákony, tvrdí Ministerstvo financí, spojují zprostředkování finančních služeb s řadou povinností včetně případné odpovědnosti za jejich porušení. Pojišťovna se tak při zprostředkování finančních služeb vystavuje řadě rizik, která však nejsou zohledněna ve výčtu solventnostního kapitálového požadavku.

Protiargumentace: Pojišťovny se nebrání tomu, aby spadaly pod povinnosti vymezené zvláštními zákony. Naopak je požadováno, aby každá taková vyplývající činnost byla ze strany České národní banky dohlížena a případně i samostatně licencována. Bude tedy vždy na České národní bance, aby zhodnotila, zda pojišťovna splňuje zákonné podmínky pro provozování dané činnosti, a současně také, zda s takovou činností spojená rizika mohou reálně negativně ovlivnit její solventnost. Současně je třeba uvést, že pokud by byly pojišťovny dotlačeny vytvořit za účelem distribuce dalších finančních produktů dceřiné společnosti, nijak by to Ministerstvem financí deklarovanou, ale v praxi zcela hypotetickou rizikovost těchto činností z pojišťovny nesejmulo. Protože není z reputačního hlediska navíc v rámci konsolidovaných finančních skupin možné, aby distribuční dceřiná společnost byla v případě jakýchkoli problémů poslána do insolvence a matka aby se tvářila - nic se neděje. Myslím, že by to zničilo reputaci konkrétní pojišťovny, která by takovým problémům čelila.

Naprosto zásadním je zde taky argument ochrany spotřebitele, která by tímto byla významně omezena, což jistě není cílem ani pojišťoven ani Ministerstva financí, ani dohledového orgánu, České národní banky.

Čtvrté tvrzení Ministerstva financí. - Už vidíte, kolik si s tím dali práce, s tím zásadně negativním stanoviskem k tak jednoduché věci, jestli pojišťovny mohou v případě, že splní všechny zákonné povinnosti, nabízet i jiné produkty než samotné pojištění. - Takže tvrzení Ministerstva financí: Zahrnutí zprostředkování finančních služeb pod jednotné povolení, tzv. jednotný evropský pas, který umožňuje provozovat pojišťovací činnost v jiných členských státech na základě práva usazení a svobody poskytovat služby, může vést ke sporům, pokud v jiném členském státě není zprostředkování finančních služeb považováno za činnost přímo vyplývající z pojišťovací činnosti. - Tady si všimněme rozporu tvrzení s prvním tvrzením. Že v prvním tvrzení říkalo Ministerstvo financí, že je to v přímém rozporu s evropskou judikaturou a s evropskou legislativou, a tady najednou říká: mohl by být problém, pokud v některém z členských států toto není povoleno. Takže připouští, logicky, když to v mnoha evropských státech povoleno je, že to existuje, a samo sobě vyvrací argument číslo 1.

A argument proti tvrzení číslo čtyři: Navrhovaná úzká definice může činit problémy při volném pohybu služeb a svobodě usazování a znevýhodňovat české pojišťovny a zajišťovny. Většina mateřských společností pojišťoven působících na českém trhu pochází z jiných zemí, například Německo, Rakousko, Itálie. To jsou země, v kterých jsou registrovány mateřské společnosti českých pojišťoven, kde je pod operace vyplývající z pojišťovací činnosti zahrnuto i zprostředkování jiných finančních služeb, například hypotéky, spotřebitelské úvěry atd. V tomto ohledu bychom se tak mohli stát jedinou zemí v porovnání s našimi sousedy, která při přiklonění se k restriktivnímu výkladu brání konkurenceschopnosti našich pojišťoven ve srovnání s pojišťovnami v okolních členských státech, které mohou spotřebiteli zprostředkovat větší škálu pro něj zajímavých služeb v rámci one stop shop, neboli česky, kdyby někdo namítal, jednoho místa, odkud dostanete nabídku, jednotná informační kampaň a podobně, než pojišťovny České republiky. Je s podivem, že jako poslední země, která tuto úpravu přijímá, ze znalosti řešení v ostatních zemích volíme tu nejvíce restriktivní variantu jazykového výkladu bez ohledu na věcný záměr regulace, kterým je zajištění solventnosti pojišťoven adekvátnějším neboli vhodnějším řízením jejich rizik místo toho, abychom se poučili například, jak jsem říkal, v Rakousku nebo Německu, kde už tuto směrnici implementovali a vyšli z jejích pozitivních zkušeností. Takže jsme zase nejpřísnější ze všech a ztěžujeme konkurenceschopnost českých pojišťoven.

Páté tvrzení Ministerstva financí: Extenzivní národní úprava v některých členských státech, která nemá oporu ve směrnici Solventnost II ani v judikatuře Soudního dvora Evropské unie, nemůže být důvodem pro stejný přístup v České republice. - No to mě skutečně pobavilo, když u EET vždycky slyším Chorvatsko, u kontrolního hlášení slyším Slovensko, takže když se to hodí a je to v souladu s politickými cíli vlády, tak je třeba se poučit ze zahraničních vzorů. V tomto případě se to vládě nehodí a píše to, co my třeba oprávněně říkáme v jiných případech: To, že to mají vedle, ještě neznamená, že to budeme mít taky. Škoda, že u těch restriktivních zákonů nepostupuje Ministerstvo financí se stejným, řekl bych správným, přístupem. Protože nikdy nebudu tvrdit, že jenom proto, že to sousedé mají, to máme dělat taky. Tady jenom říkáme, že není pravda, že se to nesmí, a poukazují na to, že to ti sousedé také dělají.

Argumentace proti tomuto poslednímu tvrzení: Velké zakladatelské členské státy, které dovolují pojišťovnám zprostředkovávat jiné finanční služby, jako například Německo a Itálie, i jiné další země s vysokou znalostí práva Evropské unie, jako například Švédsko a Rakousko, to takhle dělají. Neexistuje - to už jsem jednou říkal, zdůrazňuji to ještě jednou - neexistuje judikatura Evropského soudního dvora, která by tuto praxi zakazovala. Pokud by tomu tak bylo, již dávno by ty členské státy, ať už zakladatelské země, nebo země s vysokou znalostí evropské legislativy, upravily své národní právní řády dle pravidla kde není žalobce, není soudce. Soudní dvůr zatím nedostal jedinou příležitost, aby se touto otázkou zabýval. Tak tedy doufám, že se první žalobce nenajde v České republice. Myslím si, že v některých oblastech o prvenství stát skutečně nemusíme. Ono to taky vyplývá ze skutečnosti, že Evropská komise takovou implementaci v členských státech nikdy nezpochybnila, tím pádem ani nepodala žalobu pro porušení smluv dle článku 258 proti žádnému z mnoha členských států, které povolení pojišťovnám udělují.

Malá odbočka: Jak víme, v jiných případech Evropská komise umí být velmi důsledná. Například si vzpomeňme, velký souboj Evropské komise s tím, že jsme špatně implementovali nějaké řádky v řidičských průkazech pro jiné občany než občany České republiky. Takže i takový detail je schopna členská komise vyzkoumat, napadnout, případně popotahovat Českou republiku.

V tomto případě, přitom ta legislativa platí řadu let v řadě zemích, ani jednou tak neučinila. Dále se ani v rámci národního řízení nestal výklad operací vyplývajících z pojišťovací činnosti předmětem řízení o předběžných otázkách dle článku 267, vyjma přibližně dvou případů. Z těchto dvou případů však nijak nevyplývá, že by pojišťovny nemohly zprostředkovávat jiné finanční služby. Naopak by zde byla dovolena možnost pojišťoven se přímo účastnit na společnosti takové služby poskytující a generální advokát Colomer ve stanovisku k předběžné otázce C109/99, které Soudní dvůr následně nerozporoval, přímo uvedl, že se nejedná o absolutní zákaz a není bráněno pojišťovnám se podílet na komerčních aktivitách jiných než v pojišťovnictví. Hlavním vodítkem je pouze účel této limitace. Byl vyložen důvod, pro který pojišťovny nemohou poskytovat některé komerční služby. Tímto důvodem je zcela logicky ochrana zájmů pojištěných proti rizikům, která by mohla nastat v případě angažovanosti pojišťoven v takových obchodních aktivitách a mít dopad na jejich solventnost. Tímto přístupem tedy zkoumá, jaký byl úmysl zákonodárce a jaký je účel právní normy, a systematickým výkladem se podle mého máme řídit při posuzování rozsahu povolených činností. Užití čistě jazykového restriktivního výkladu může ve svém negativním důsledku znemožnit pojišťovnám z České republiky obstát v soutěži na vnitřním trhu EU.

Je to taková moje oblíbená věta, kdy já říkám, někdy čtení - tady překlad za jedna, ale pochopení textu za pět. A je mnohem lepší podrobně zkoumat úmysl zákonodárce, v tomto případě evropských zákonodárců, praxi v okolních zemích, a pak to implementovat v České republice.

Šesté tvrzení Ministerstva financí: Navrhované doplnění nezohledňuje existenci zvláštních zákonů upravujících podmínky pro zprostředkování jiných finančních služeb. Například zákon o spotřebitelském úvěru, o tom budeme debatovat a hlasovat zítra, zákon o doplňkovém penzijním spoření, to jsme dělali, myslím, v minulém roce, zákon o podnikání na kapitálovém trhu, to jsme tady také onehdy projednávali, a povinnost pojišťoven tyto zvláštní zákony dodržovat. Ale to je skutečně absurdní námitka. Ministerstvo financí říká: Pokud v jednom zákoně je napsáno, že se musí dodržovat jiné zákony, tak je to špatně. Tak si představme tento absurdní výklad v praxi. V každém zákoně, který přijmeme, bude výčet všech jiných zákonů, které musí ti, kterých se to týká dodržovat. Měli bychom dlouhé zákony, že? Na tom se určitě shodneme.

Já jsem říkal v té důvodové zprávě, že se pojišťovny nebrání tomu, aby si jednotlivé činnosti samostatně licencovaly. A je naprosto samozřejmé, že kdo chce provádět - například poskytovat spotřebitelské úvěry, tak se musí řídit zákonem o spotřebitelských úvěrech bez ohledu na to, jestli se současně řídí také zákonem o pojišťovnictví. To si myslím, že je naprosto logické, a tato výhrada Ministerstva financí je tam jenom proto, aby těch výhrad bylo lépe. Jinak tomu skutečně nerozumím. Ale můžeme se potom ptát znovu na rozpočtovém výboru, jak to vlastně - jak to říct? - jak to vlastně úředníci z Ministerstva financí mysleli. Napadla mě ta slavná věta z Pelíšků, kdo jste to viděli, o těch kávových lžičkách z plastu, komu se to vlastně nepovedlo.

Sedmé tvrzení Ministerstva financí: Změna provedená v části první článku 1 bodu 10 vládního návrhu zákona týkající se vymezení pojišťovací činnosti je i podle rozdílové tabulky implementací - článek 18 odst. 1 písm. a) směrnice Solventnost II, kde se mimo jiné, a to cituji skutečně stanovisko Ministerstva financí, stanoví povinnost domovského členského státu požadovat, aby každá pojišťovna, která žádá o povolení, omezila svůj předmět činnosti na pojišťovací činnosti a operace, které z nich přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných obchodních činností. Podle článku 15 uvedené směrnice se povolení vydává na každé odvětví přímého neživotního nebo životního pojištění, část A přílohy I, nebo příloha II. Týká se celého odvětví, ledaže si žadatel přeje krýt pouze některá rizika zařazená do tohoto odvětví. Rizika zahrnutá v příslušném odvětví nesmějí být zahrnuta v žádném jiném odvětví s výjimkou případů doplňkového rizika, což popisuje a upravuje článek 16 směrnice Solvency II. Povolení lze vydat pro dvě nebo více odvětví, pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu povolují v těchto odvětvích vykonávat činnosti současně. Pokud jde o neživotní pojištění, členské státy mohou vydávat povolení pro skupiny neživotních odvětví. To je část B přílohy I. Orgány dohledu mohou omezit povolení požadované pro jedno z odvětví na činnosti uvedené v obchodním plánu. Pojišťovny spadající do působnosti této směrnice mohou provozovat asistenční činnosti - toto upravuje článek 6 směrnice Solvency II -, pouze pokud jim bylo vydáno povolení pro odvětví týkající se asistenčních služeb. Takové povolení je přitom platné pro celou Evropskou unii, resp. pro Evropský hospodářský prostor. Umožňuje pojišťovnám provozovat činnost v celém takto povoleném rozsahu, a to jak na základě práva usazování, tak i volného pohybu služeb. Směrnice Solvency II, jak vyplývá z její preambule, např. bod 11, představuje zásadní nástroj k vytvoření vnitřního trhu, tj. takovou harmonizaci pravidel, která je nutná a dostatečná k dosažení vzájemného uznávání povolení a systému dohledu, aby pro celou Evropskou unii, resp. Evropský hospodářský prostor, platilo jediné povolení a umožnilo se, aby dohled nad pojišťovnou nebo zajišťovnou prováděl domovský členský stát. Jde tak o maximální harmonizaci, kdy odchýlení od znění směrnice je možné, pokud takový postup právo EU výslovně umožňuje nebo pokud to vyplývá z jeho povahy. Tolik tvrzení číslo 7 Ministerstva financí.

Zkusme argumentovat proti tomuto tvrzení. Lze souhlasit s tvrzením, že článek 18(1) směrnice Solvency II představuje maximální harmonizaci a nelze ho tak transponovat šířeji či úžeji. Ani tento závěr však neznamená, že by pojišťovny byly v EU omezeny jen na pojišťovací činnost bez dalšího. Je třeba pokračovat dále v debatě, co tedy představují a obsahují povolené činnosti v tomto článku uvedené. Hlavní otázka nesměřuje na míru harmonizace, ale na výklad pojmů, co jsou činnosti a operace vyplývající z pojišťovnictví, jak o tom ostatně mluvil i pan zpravodaj ve své zpravodajské zprávě. Tento pojem bohužel není nikde definován, a to ani v samotné směrnici, ani v judikatuře Soudního dvora EU. Nebyl jednoznačně vyložen. Díky tomu je tento pojem chápán v členských státech různě a obecně platí, že relativně široce. Z judikatury Soudního dvora nevyplývá, že by pod tento pojem nemohla spadat zprostředkovatelská činnost obdobných finančních produktů. Naopak Soudní dvůr i generální advokát zvolili v souladu s (nesrozumitelné) propodnikatelský přístup, který neznemožňuje ani nemá za cíl vyloučit ze soutěže na vnitřním trhu jednotlivé pojišťovny.

Další tvrzení Ministerstva financí: Ustanovení článku 18 směrnice Solvency II převzalo v nezměněném obsahu od roku 1973, to je od první směrnice, to číslo jsem už několikrát říkal, z roku 1973, do směrnice Solvency II. Přitom toto tvrzení opomíjí zcela zásadně rozdíl ve výpočtu solventnostních požadavků podle předchozího a nového systému. Je to logické. Kdyby se nezměnily požadavky na solventnost, tak by se asi nepřijímala nová směrnice a platila by ta stará. U Solventnosti I se jednalo o povinnost vytvářet určitý finanční polštář vedle krytí technických rezerv. Solventnost II v souladu s článkem 100 a následujících požaduje držení použitelného kapitálu ke krytí solventnostního kapitálového požadavku, kalibrovaného tak, aby bylo přihlédnuto ke všem kvantifikovaným rizikům, kterým je pojišťovna vystavena. A to v hodnotě - v riziku jejího primárního kapitálu na hladině spolehlivosti 99,5 %. V časovém horizontu jednoho roku. Vzhledem k tomu, že směrnice Solvency II výslovně zakazuje pojišťovnám provozovat jiné obchodní činnosti, než jakou je samotná pojišťovací činnost a operace z ní přímo vyplývající, nejsou obsahem výpočtu solventnostního kapitálového požadavku rizika, která vyplývají z činnosti, o kterou má být nad rámec směrnice rozšířena činnost pojišťoven.

Bude-li dané riziko materiální, dostane se do vlastního posouzení rizik podle § 7c, což je článek 45 směrnice Solvency II, které je nedílnou součástí celkové strategie pojišťovny. Toto posouzení provádí pojišťovna pravidelně a neprodleně po jakékoli významné změně ve svém rizikovém profilu a o výsledcích každého posouzení informuje orgán dohledu, což je v našem případě Česká národní banka. Posouzení rizik a solventnosti však neslouží k výpočtu kapitálového požadavku. Ten lze upravit pouze v souladu se skupinovým interním modelem pro výpočet skupinového solventnostního kapitálového požadavku v případě významného odchýlení rizikového profilu pojištěného předpokladu pro výpočet skupinového interního modelu, nebo v případě odchýlení rizikového profilu. Bude tak na pojišťovně, jak vyhodnotí dané riziko a zda navýší svůj kapitál, nebo bude sama považovat svůj kapitál za přiměřený. Pravomoc České národní banky by tak byla významně omezena, a to pouze vyhodnocením, zda tento postup pojišťovny je dostatečně obezřetný, či nikoli.

Nelze souhlasit ani s tvrzením, že se v souladu povolené činnosti řadí například zprostředkování či distribuce pojistných produktů v souladu se směrnicí EU/2016/97 či zprostředkování jiných finančních služeb. Toto tvrzení - píše Ministerstvo financí - nemá oporu v žádném ustanovení této ani implementované směrnice. Směrnice 2014/65/EU sice nepovažuje zprostředkování pojištění pojišťovnou za zprostředkovatelskou činnost spadající pod regulaci směrnicí IMD - tu budeme implementovat, pane ministře, pokud se nepletu, v nějaké příští novele, která se snad na Ministerstvu financí už chystá - avšak do nové směrnice upravující distribuci pojistných produktů již logicky převzata nebyla, neboť pojišťovna je podle této směrnice distributorem, nikoli však zprostředkovatelem pojištění.

Argumentace proti tomuto tvrzení, a to jsem to o něco zkrátil, to samotné tvrzení ministra financí, je takto: Opět se doporučuje, abychom posuzovali úmysl zákonodárce, systematický výklad i jazykový výklad. Pokud to opravdu posoudíme férově, tak zjistíme, že pojišťovny jsou nadále oprávněny zprostředkovávat či distribuovat pojistné produkty jiných pojišťoven. Dle nově přijaté směrnice o distribuci pojištění pojišťovny sice nejsou považovány za zprostředkovatele pojištění, ale jsou jeho distributory. Tady sami slyšíte, pokud mě ještě posloucháte, jak je to složitá problematika, jak ta slova jsou komplikovaná, že sice zprostředkujete pojištění v tom sémantickém významu jazyka českého, ale současně nejste zprostředkovatel, ale distributor a podobně. Proto by ta debata měla být odborná a neměla by být posuzována podle toho, kdo pozměňovací návrh předkládá, ale zda má smysl.

Mohl bych ještě pokračovat, mám tady několik dalších tvrzení ministra financí, ale nebudu vás dále zatěžovat.

Zjednodušeně řečeno, buď zákonem omezíme podnikání pojišťoven a znevýhodníme je jak na trhu finančních služeb v České republice a znevýhodníme je proti konkurenčním pojišťovnám ze sousedních zemí, anebo to neuděláme. Já doporučuji, abychom neudělali, abychom drželi svobodné tržní prostředí a aby ti, kteří splní přísné podmínky, zákonné podmínky v distribuci a poskytování některých finančních služeb, tu možnost měli, aby jim to zákon nezakazoval. Není k tomu žádný důvod.

Děkuji za to, že jste mě vyslechli, a děkuji za podporu mého pozměňovacího návrhu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Ještě než dám slovo s přednostním právem panu zpravodaji Ladislavu Šinclovi, dovolte mi, abych konstatoval dvě omluvy - pana poslance Pavla Holíka a paní poslankyně Jany Lorencové. P

rosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Šincl: Dovolte mi, pane předsedající, jenom konstatovat, že moje zpravodajská zpráva byla pravděpodobně velice inspirující, ale bohužel je vidět, že inspirovala jenom zatím bohužel pana poslance Stanjuru, což je mi tedy velice líto. Ale to vystoupení pana Stanjury musím ocenit, že se zahloubal do směrnice a do obsahu a pochopil směrnici Solvency II jako, dovolím si říct, jako jeden z mála v této Poslanecké sněmovně. A také musím poděkovat za to, že předvedl váženým poslancům to, čím vším se musíme zabývat na rozpočtovém výboru - těmi stanovisky, která nám dává Ministerstvo financí, a zdůvodňuje nám někdy možná i nezdůvodnitelné. Teď to vypadá, jak jsem vystupoval ve své zpravodajské zprávě, že jsem byl nějak domluven s panem poslancem Stanjurou, ale opravdu to tak není. Mám totiž jenom takovou malou myšlenku, že mám trošku strach o jeho pozměňovací návrh. Hned vám řeknu proč. Protože dneska jsem o tom diskutoval shodou náhod s paní náměstkyní ministra financí paní Juroškovou, o tom, že bychom jako koalice, že bychom se chtěli dožít někdy stavu, kdy když předkládáme jakýkoliv, třeba ten nejrozumnější poslanecký pozměňovací návrh - ten nejrozumnější, ne žádný lobbistický - aby někdy stanovisko Ministerstva financí bylo něco jiného než negativní, protože co si pamatuji dozadu, zatím vždycky - vždycky - to bylo tak, že ať jsme předložili, že po neděli je pondělí, tak bylo stanovisko automaticky z Ministerstva financí negativní. Osobně si myslím o názoru pana Stanjury, nechci tady vytvářet nějakou účelovou koalici, že tam ta racionální myšlenka je a že bychom se tedy tím mohli zabývat.

Ještě chci zmínit svoji diskusi s paní náměstkyní Juroškovou v této věci. Ona mi tvrdila, jak Ministerstvo financí, ona a celé Ministerstvo financí - a samozřejmě údajně i pan ministr financí Andrej Babiš je otevřený diskusi a je potřeba jenom o těch věcech včas diskutovat, abychom mohli ten nápad na případný vylepšený pozměňovací návrh, nějaký návrh, který předloží Ministerstvo financí, včas řekli, abychom o něm mohli včas diskutovat. Já jsem jí řekl, že samozřejmě, že bych hrozně rád, ale že bohužel zatím mám takovou zkušenost, že cokoliv, jak jsem řekl, co si nepředloží samo Ministerstvo financí přes nějakého svého poslance do rozpočtového výboru, tak je automaticky negováno. Mně osobně, říkám vám to tady natvrdo, se tento přístup už docela příčí. Chci tady říct, že už se blíží doba, kdy už budu já a priori pravděpodobně odmítat jakýkoliv návrh z Ministerstva financí, abych jim předvedl to, co předvádějí oni členům rozpočtového výboru při jejich, říkám rozumných, pozměňovacích návrzích.

Chci tady jenom říct, že naší snahou je o těch věcech diskutovat. Jsme opravdu otevření. A věřím slovům paní náměstkyně ministra financí, paní Juroškové, že třeba i v tomto případě se bude diskutovat, že budeme hledat společnou cestu, abychom tohle vyřešili, aby se tady nemusely stávat nějaké věci, které byly v historii, abychom se tady nemuseli z něčeho obviňovat. Naším cílem a mým cílem hlavně je zákony vylepšovat, ne zmrzačovat. Vylepšovat! A nechci být rovnou obviňován, že když někdo předloží a bude tam napsáno Šincl, tak že automaticky úředník na Ministerstvu financí vezme tužku a napíše negativní, aniž to čte, a pak tam naplácá nějaké zdůvodnění. Prostě se chci dožít toho, že aspoň v rámci koalice o té věci budeme diskutovat. Jinak v mém případě, já jsem už opravdu na hraně tady slepě poslouchat pokyny z Ministerstva financí.

Děkuju za pochopení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji, který byl v rozpravě s přednostním právem. Nyní řádně přihlášený v rozpravě pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, páni ministři.

Přepojišťování. Zdálo by se, že to patří do minulého bodu, a schválně jsem počkal až na tenhle sněmovní tisk. Kdo má profit z přepojišťování. Zprostředkovatelé. Proč to nevadí pojišťovnám? Pojišťovnám to nevadí, protože z toho mají osobní profit, prostě je to profit pro ty pojišťovny. Stavební spoření, důchodové připojištění, havarijní nebo úrazové pojištění. Proč problémy nejsou tohoto typu produktů? Protože u nich platí jasná pravidla za zřízení smlouvy a pro informovanost klientů. Toto i u pojistek s investiční složkou až tak neplatí. Pojišťovny jsou regulatorně povinny sdělovat klientům celou řadu informací, a to jak před uzavřením smlouvy, tak v době jejího trvání. Platí, že klient má být informován před uzavřením pojistné smlouvy o způsobu určení výše odkupného, podmínkách a lhůtách týkajících se možnosti odstoupení od pojistné smlouvy, způsobu určení, možných odečitatelných položek a informace na adrese, na kterou je možno odstoupení od pojistné smlouvy zaslat. Také má být informován v průběhu trvání smlouvy o aktuální hodnotě podílu, na které je vázáno pojistné plnění, a to nejméně jednou za čtvrtletí, a o struktuře podkladových aktiv pro pojištění vázané na investiční podíly, a to nejméně jednou za rok. Tyhle informace jsem získal od České asociace pojišťoven. Pojistitel je povinen poskytnout informace jasným a přesným způsobem písemně a v českém jazyce. Z toho, co jsem četl, můžu deklarovat, že to platí pouze o tom poskytování v českém jazyce.

U stavebního spoření apod. víme, kolik je provize, kolik se platí bankám za vedení účtů, víme o úročení, známe zaplacené daně. Toto u pojistek s investiční složkou já osobně neznám. Nevím, neznám. Podle mě to je pole pro působnost dohledových orgánů České národní banky a Ministerstva financí.

Snažil jsem se do těchto projednávaných norem připravit úpravu, která by bankám a pojišťovnám nařizovala informace klientům poskytovat podle mých představ. Nicméně jsem nenašel partnera, se kterým bych mohl věcně správné pozměňovací návrhy připravit. Jak Ministerstvo financí, tak Česká asociace pojišťoven mě odkázaly na nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie ze dne 26. listopadu 2014 o sdělení klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou. To upravuje mj. i povinnost sdělení klíčových informací u produktů, jejichž součástí jsou informace o důsledcích předčasného ukončení smlouvy, všech poplatků, pokut či ztráty ochrany kapitálu. Myslím si, že kdyby tady toto platilo už teď a klienti věděli, znali přesně, jak se jejich životní pojištění s kapitálovou složkou, v jakém stavu se nachází, jaká je výše odkupného apod., tak by k problematice nekonečného přepojišťování nedocházelo.

Já osobně jsem se nějakému přepojišťování ubránil, ale až s projednávanou touto normou jsem si sám zjistil, v jakém stavu se nachází moje životní pojištění s kapitálovým spořením. Musím říct, že slůvko kapitálové je zde velmi silně nadsazené, a lituji toho, že jsem se sám osobně o to dříve nezajímal, protože mně osobně domů tyto výpisy nechodí. Proto se mohu těšit, že nařízení Evropské komise bude pro členské státy Evropské unie přímo použitelné od 31. prosince 2016, a do té doby holt budeme muset vydržet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kudelovi, to byl poslední v obecné rozpravě. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova - pane ministře? Pan zpravodaj? Není tomu tak. Otevírám tedy rozpravu podrobnou. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako první je přihlášen do podrobné rozpravy pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, mé vystoupení bude velice krátké. Chtěl bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který jsem podal do systému, a je to sněmovní dokument pod číslem 4384. Myslím, že není třeba, abych ten pozměňovací návrh odůvodňoval, neb tedy je odůvodnění přímo v tom pozměňovacím návrhu, což splňuje podmínky pro podání pozměňovacího návrhu do systému.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, to máte pravdu, pane kolego. Jak avizoval v obecné rozpravě pan poslanec Stanjura, i on je přihlášen do podrobné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Formálně se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Současně je to i součástí toho sněmovního dokumentu, který obsahuje jak pozměňovací návrh, tak odůvodnění, a ten sněmovní dokument má číslo 4455.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Nyní pan poslanec Syblík v podrobné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Syblík: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu vedenému v systému pod číslem 4464. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci. Nyní se ptám, jestli se někdo hlásí do podrobné rozpravy. Pokud tomu tak není, i podrobnou rozpravu končím. Nepadl žádný návrh, o kterém bychom měli hlasovat po podrobné rozpravě ve druhém čtení, a proto končím bod číslo 10. Děkuji panu ministrovi a děkuji zpravodaji.

 

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.