Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

15.
Vládní návrh zákona, kterým se mění
některé volební zákony a další související zákony
/sněmovní tisk 568/ - druhé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali už 25. května na této schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme na návrh pana poslance Zbyňka Stanjury přerušili projednávání tohoto bodu do dnešního dne, do 14.30 hodin, viz stenozáznam.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan ministr vnitra Milan Chovanec a také zpravodaj ústavněprávního výboru pan poslanec Jan Chvojka, kterého ale nevidím. Protože pan poslanec Chvojka jako zpravodaj není přítomen, poprosím předsedu ústavněprávního výboru pana poslance Jeronýma Tejce, aby se ujal role zpravodaje. Děkuji, pane poslanče.

Budeme tedy pokračovat v přerušené... (Do sálu vbíhá poslanec Chvojka.) Pardon, pan poslanec Chvojka už se našel. Ano, děkuji. Děkuji panu poslanci Tejcovi za jeho ochotu.

Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásil pan poslanec Tomio Okamura. Ano, pan poslanec je přítomen. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona, který má zprůhlednit financování volebních kampaní. Abychom pochopili, zda je dobrý, či ne, je třeba si položit dvě základní otázky. Co je cílem tohoto zákona, přesněji - jaký cíl by měl mít zákon o volbách? Cílem by bezesporu měla být svobodná a rovná, nezmanipulovatelná soutěž všech stran a občanů při kandidatuře do parlamentu, krajů nebo na prezidenta. Zajišťuje to ale stávající nebo navrhovaný vládní zákon? Ani největší naiva nemůže říci ano. Každý víme, že hlavním hnacím motorem každé úspěšné kampaně jsou finance a buldozer, který motor pohání, jsou média, a to jak klasická, tak všechny jiné nosiče od novin až po billboardy.

Zákon je napsaný tak, aby na maximum vyhovoval stávajícím tradičním politickým stranám, a kde to lze, znevýhodňuje jak nové parlamentní subjekty, tak i strany neparlamentní. Zákon navrhuje limity pro volební příspěvky a také strop, kolik lze za kampaň utratit. Limit 90 milionů na volby je samozřejmě bohatě dostačující pro naše tradiční strany, ale vláda ho záměrně navrhuje mnohem vyšší než ve srovnatelných zemích, aby byly tradiční parlamentní strany zvýhodněny.

Musíme si upřímně říci, proč je v mnohých zemích stanovený limit na volební výdaje? Přece proto, aby nebyly mainstreamové strany bohatě živené státem tolik zvýhodněny před těmi, kdo chtějí do politiky nově vstoupit. Belgie, která má téměř stejný počet obyvatel jako Česká republika, tedy něco přes deset milionů, má limit milion eur, tedy nějakých 27 milionů korun, a to v zemi, kde je násobně vyšší životní úroveň i náklady na kampaně. Takže v reálu můžeme říct, že kdyby Česká republika šla belgickou cestou a přepočetla limit, měl by být v České republice někde pod deseti miliony. Každému je jasné, že v tom momentě by se nám startovní čára pro všechny strany a hnutí skutečně srovnala a volby bychom mohli označit opravdu za férovější, jelikož by se jednalo o skutečnou soutěž politických programů, osobností a názorů.

Ale v našich podmínkách jsou limity stejně nereálné, protože samu kampaň v našich podmínkách nelze spočítat, a už vůbec ne tu, kterou už teď dělaly, dělají a budou dělat vládní strany. Každý přece ví, že státní firmy zainzerují příslušné médium a výměnou za to je vlídnost redakce. Takže pak tu máme v uvozovkách krásnou reklamní kampaň českých lesů, státního podniku, třeba kampaň s názvem Zdravými lesy pro zdravý život. A udivený čtenář marně přemýšlí, co takovým heslem státní podniku sleduje. Odpověď je jednoduchá. Je zřejmě třeba zaplatit reklamní agentuře, která část provize vrátí public relation.

Navrhovatelé zákona namítnou, že o kontrolu bude postaráno. Otázka je čeho a kým. Veřejná média sice nesmí v čase voleb propagovat politiky, ale je tu výjimka. Mohou samozřejmě informovat o práci těch, kdo zastávají veřejné funkce. Takže ano, zjednodušeně - opoziční či nezávislý nový politik má utrum, ale pan starosta či pan premiér mají prostor stále k dispozici.

Ta největší diskriminace ovšem čouhá z návrhu na zřizování a financování politických institutů, což není nic jiného než uskupení, která pracují na ideologické propagandě jednotlivých partají. Na příspěvek pro institut by měla nárok každá strana, která má za poslední tři funkční období Sněmovny alespoň jednoho poslance, který byl zvolen dvakrát, a zároveň má zaveden politický institut. I tady byly ze hry chytře vyšachované všechny nové partaje ve Sněmovně. Instituty by měly mít nárok na 10 % z veškerých státních příspěvků na činnost, které náleží straně, pod kterou institut spadá. V reálu to znamená, že by například Masarykova demokratická akademie, think thank ČSSD, dostala za rok 2014 celkem 14 milionů korun na kontinuální propagaci a šíření socialistických myšlenek mimo limity předvolební kampaně. Z institutů by se tak staly vlivné subjekty, které během kampaně hrají roli, a přitom jejich finance nejsou započítány do rozpočtu pro volby. To je chytré. Když ovšem uvážím, že to pánové z ČSSD psali v čase, kdy je nenapadlo, že budou muset zaplatit dluhy panu Altnerovi.

V neposlední řadě mi dovolte zmínit skvělou a významnou trafiku pro známé a zasloužilé, a to nově navržený Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Proč ze hry vypadl Nejvyšší kontrolní úřad? Prvním důvodem je nepochybně to, že ačkoli zaměstnává vysloužilé politiky, ti se stávají zřejmě nezvladatelnými a kontrolují hlava nehlava i své bývalé chlebodárce a k završení všeho zlého, v uvozovkách, Nejvyšší kontrolní úřad ty kontroly zřejmě dělá kvalitně. Proto zlodějnu a plýtvání zatím průběžně nachází na každém ministerstvu bez ohledu na to, která partaj tam kraluje. Proto vládní strany zřejmě nechtějí kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu pomocí ústavních změn ještě rozšiřovat.

Schůdnější cesta pro mainstreamové strany je tedy nový úřad s novými lidmi, kteří nemají zkušenosti a budou zárukou klidného průběhu voleb. Pochopitelně předsedu a členy úřadu navrhne vládní většina v Poslanecké sněmovně či Senátu.

Dovolím si zmínit ještě jednu nehoráznou diskriminaci a to je možnost přesouvání, slučování limitů v krajských volbách, což opět zvýhodňuje velké celostátní partaje na úkor krajských sdružení. Díky tomu regionální hnutí budou mít limit sedm milionů a celostátní partaj třeba i sto milionů, když v jiných krajích ušetří, anebo tam kampaň zaplácne třeba akcemi svého institutu.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, prosazuje od počátku změnu našeho politického systému z vlády stranické oligarchie na přímou demokracii. Málokdo z veřejnosti tenkrát tušil, co je to stranická oligarchie, a mnozí ještě dodnes mají pocit, že tady máme demokracii. Já měl za sebou ovšem už trpkou zkušenost s bezskrupulózním porušením Ústavy a prosté lidské spravedlnosti při mém účelovém vyřazení z prezidentských voleb a náš politický systém mě už překvapit nemůže.

Tento vládní návrh volebního zákona je přesný doklad vlády stranické oligarchie a jejího souboje s demokracií, které se bojí jako čert kříže. Ohýbání volebních zákonů od nejrůznějších kvor až po financování jen ukazuje skutečnou prohnilost systému a neochotu zavést u nás demokracii, tedy vládu a kontrolu občanů ve své vlastní zemi a nad svými zastupiteli.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vaším prostřednictvím bych rád navázal na svého předřečníka, který položil otázku, proč ze hry vypadl Nejvyšší kontrolní úřad. Nejvyšší kontrolní úřad vypadl ze hry z toho důvodu, že se jedná o ústavně zakotvený nezávislý auditní orgán, který se pro kontrolu politických stran nehodí, což bylo judikováno i Ústavním soudem. Například Nejvyšší kontrolní úřad nemůže ukládat sankce při své kontrolní činnosti. Takže bychom buď museli změnit Ústavu a změnit nastavení Nejvyššího kontrolního úřadu, což je ta ďáblova past, které jsme se chtěli vyhnout, a také kdy v případě jeho fungování by zřejmě svým auditním nálezem zjistil nějaké nedostatky, sankce by musely být udělovány například prostřednictvím finančních úřadů, což by byl velmi neefektivní systém.

Nezávislý, pokud možno štíhlý a řekl bych akční kontrolní orgán je to, co nám říkají zkušenosti ze zahraničí. V drtivé většině u našich sousedů a vyspělých demokracií existuje nějaký nezávislý kontrolní úřad. Ano, je na nás všech, abychom to hlídali, aby nám nezbytněl, aby tam nevznikla řada pracovních míst a abychom to všichni neplatili ze své kapsy. Nicméně myšlenka, že to bude nezávislý kontrolní orgán, je jediná správná a došli jsme k tomu na základě dlouhé diskuse, během které jsem tedy pana kolegu Okamuru nepotkal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vondráčkovi. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip, po něm pan místopředseda Lank. Ne. Ne, v pořádku. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Členové vlády, paní a pánové, vím, že budu diskutovat mírně mimo hlavní téma, protože je to téma následujícího zákona o politických stranách, ale kolega Vondráček mě k tomu přinutil.

Víte, platí vtip, že když je nějaký problém, tak se zřídí komise, která shání budovu. A my tady zřizujeme orgán, který má kontrolovat politické strany.

Dovolím si ocitovat článek 5 Ústavy České republiky, a to celý: "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazení svých zájmů." To je celý článek pět. Když to zjednoduším, tak celý ústavní systém České republiky je založen na svobodné soutěži politických stran, kterých v České republice máme 160 cca. Předseda kontrolního výboru, členové kontrolního výboru by řekli přesně, kolik měli ke kontrole výročních finančních zpráv. A samozřejmě že tak jak tady říkal kolega Okamura, se dostáváme k tomu, že některé politické strany se stanou regionálními, některé začnou pracovat, vytvoří se z nich silná politická strana. A politický systém stojí na tom, že ta politická strana, která trvale pracuje, má právo na příspěvek ze státního rozpočtu, když dosáhne určitého procenta ve volebním klání. A ty politické strany, které získají nad pět procent, mají účast v Parlamentu, v Poslanecké sněmovně.

Samozřejmě diskuse tady byla o tom, jestli má být ten census těch pěti procent volebního výsledku, a samozřejmě že po té diskusi jsme dospěli k tomu, že ano, že rozdrobenost politické scény většinou nic nepřispěje a že svým způsobem při našem volebním systému, kdy jedna komora Parlamentu má princip poměrného zastoupení a druhá komora Parlamentu má princip většinový, to znamená jednomandátové volební obvody do Senátu, takže vlastně naše kombinace těch, kteří byli voliteli dříve prezidenta republiky, nyní jsou to dva různé sbory, různým způsobem voleni, se vyjadřují například k otázkám války a míru nebo k otázkám vyslání vojáků či přijetí vojáků na území České republiky, je právě ta kombinace, kdy občané mají relativně šanci se v zastupitelské demokracii nějakým způsobem podílet.

A co my děláme? My se snažíme politické strany zlikvidovat a jedním způsobem tak, že nadáváme na to, že jsou historické, že tady jsou tradiční, ať už jsou tradiční od vzniku Československa, to znamená od roku 1918, nebo od roku 1990 či 1992, a nahradit je něčím jiným. A dělá se to různým způsobem - takzvanou nepolitickou politikou nebo nahrazením politických stran jakýmisi aktivisty, kteří nemají za sebou ani žádnou historii, a promiňte mi, nemají před sebou ani žádnou dlouhodobou odpovědnost, protože když se jim přestane chtít být v té politické straně, tak prostě přejdou někam jinam a buď se stanou politickými turisty, nebo v politice zaniknou. A teď vůbec nejde o to, jestli jsou nalevo, napravo, ve středu, jestli jsou konzervativní, liberální, radikální, levicoví nebo umírnění. V tomto ohledu přece nejde o to.

Jde tedy o to, jakou odpovědnost vytváří ten hlavní článek Ústavy České republiky o tvorbě politického režimu, to znamená o ustavení ústavních institucí Parlamentu České republiky, z něho odvozené vlády České republiky a dříve i odvozeného prezidenta. My jsme si trošku polevili v tomto ohledu a náš ústavní systém založený skutečně na čisté parlamentní demokracii jsme posunuli přímou volbou prezidenta do jakéhosi meziprostoru a jsme svědky toho, že po tom slavném mainstreamovém uvádění v médiích hlavního proudu jsme se ocitli v situaci, kdy nevíme, co s tímto krokem uděláme do budoucna, jestli nám to neohrozí úplný ústavní základ.

A teď se dostáváme do debaty o tom, že politické strany bude kontrolovat jakýsi úřad, který je mimo ústavní systém. Kde se to chceme ocitnout? To je mi opravdu milejší rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. A není pravda, že to nedělají v Evropě účetní dvory. Podívejte se na jedny z nejlepších kontrolních systémů v Evropě, jako je například lucemburský nebo dánský, které mají životnost už více než 150 let a které po velké novele v roce 1990 a následujících letech skutečně naplňují systém kontrolní moci, jakoby toho úřadu, který pomáhá rozhodovacímu procesu kontrolní činností.

A my mimo tento systém, mimo systém politických stran, se pokusíme zlikvidovat politické strany tím, že nad nimi bude dbát někdo, kdo bude čistý byrokrat. Prosím vás, to je tak velké vybočení z ústavního systému, které ještě nikdo nikdy nenavrhl za celou dobu existence Československa, a už vůbec ne za celou dobu od roku 1992. A podotýkám, že to není otázka politického názoru. To je otázka čisté teorie státu, jak má stát fungovat, jak se ustavuje a co je tedy vůlí lidu, chcete-li slovy Ústavy, která je potom prezentována v zastupitelské demokracii zastupitelskými sbory a jejich exekutivními orgány.

Jestliže začneme opět zřizovat komisi, která shání budovu, a budeme potom říkat "ale oni tam potřebují lidi, aby to ukontrolovali", tak já jsem přesvědčen, že to je právě ten krok, který povede k ještě většímu ponížení politických stran. A pak se nedivte, že jaksi profese politika je srovnávána s jinými profesemi na úrovni těch, kteří nepotřebují ke svému výkonu žádné vzdělání. Protože porušujeme základní principy toho, jak má politika fungovat! A znovu opakuji, nejde vůbec o politický názor jakékoli jednotlivé politické strany. To je otázka ústavního systému a jeho konstrukce. A podotýkám, že pokud nebude odstraněn z návrhu zákona úřad, tak nikdy nemůžeme dosáhnout toho, že ústavní systém bude fungovat podle článku 5, to znamená na principu svobodné soutěže politických stran, protože politické strany budeme byrokratickým způsobem neustále ponižovat.

A prosím, když o tom diskutujete, i státověda, tedy teorie státu, je skutečnou vědeckou kategorií, vědeckým základem tvorby státu. Nedělejme z toho, že jedna paní povídala a že to můžeme kdykoli vyřešit v hospodě. Takhle to opravdu není. Podotýkám, že teď jsme se dostali do situace, kdy chceme udělat krok k dalšímu ponížení politických stran jako institutu, ze kterého vzchází politický režim. A jestli je takový nebo onaký, je jenom věcí občanů podle toho, které politické strany si zvolí.

Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Zřejmě tady s panem místopředsedou Filipem nerozsekneme diskusi na téma ústavních rizik a ohrožení svobodné soutěže politických stran. Jenom na doplnění - pouze 5 z 28 evropských zemí nemá nezávislou kontrolu financování politických stran. Naši sousedi, jako je Polsko, Slovensko, Rakousko - všichni ji mají. Samozřejmě nelze srovnávat všechny země, protože každá má trochu jiné nastavení ústavy. Domnívám se, že samotné kontrolování pravidel, zda politické strany fungují podle stávajících pravidel, jestliže není zasahováno do jejich existence, a na to jsem se opakovaně ptal, zda například podávání zprávy, jestli tím bude, nebo nebude ohrožen příspěvek na tu stranu, byl jsem do této chvíle ujištěn, že tomu tak nebude, jestliže je zkrátka včas podána zpráva, tak se domnívám, že se nemůžeme bavit o ústavních rozměrech. Samozřejmě odpověď nám dá až čas v případě, že tuto normu přijmeme. A pak nás čeká třeba druhá debata s panem místopředsedou, kdo z nás měl pravdu. V tuto chvíli říkám pro vás všechny, pouze 5 států z 28 nemá nezávislou kontrolu obdobnou, jaká je navrhována v této právní úpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, okolní státy, kde existuje rozvinutá demokracie, řekněme v Rakousku a v Německu, tak ani v jednom případě není zřízen speciální úřad na kontrolu financování a hospodaření politických stran. V případě Rakouska kontroluje hospodaření politických stran nejvyšší kontrolní úřad. Ano, v naší důvodové zprávě o tom zmínka je, ale bohužel říká se, že by se musela změnit Ústava. Ano, tak nechť se změní Ústava a není třeba zakládat speciální úřad.

V případě Německé republiky, tam je všechno v kompetenci Bundestagu, čili řeší to obdoba Poslanecké sněmovny, a podle mého názoru kontrola je tam řešena velmi dostatečně. I o tomto se zmiňuje důvodová zpráva, ale pouze velmi okrajově. A vůbec nechápu, proč možností, jako že by tou kontrolou se nadále zabývala Poslanecká sněmovna, potažmo kontrolní výbor, proč se dále vlastně zpracovatel nebo předkladatel nezabýval. Já si myslím, že je tady možnost, jakým způsobem ušetřit významné finanční prostředky a docílit stejného, tzn. důsledné kontroly politických stran i bez navyšování administrativy a s tím spojených nákladů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dále se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Myslím, že debata, která se tady doposud odehrává, by se spíš měla týkat následujícího bodu 16, sněmovního tisku 569, nicméně ty body jsou spolu úzce spojeny a řadě z nás asi splývají, takže proto chápu tady tuto debatu.

Zazněly tady zmínky o tom, že politický systém nefunguje, tak jak by měl. Je to asi z toho důvodu, že občané sami vstupují a zakládají různé iniciativy, hnutí, aktivistické spolky. Je to z toho důvodu, že nejsou spokojeni s tím, jak vypadá politická situace u nás a jak fungovaly ty standardní dlouhodobé politické strany. Jestli chcete znát nebo si odpovědět, proč tomu tak je, tak tu odpověď já vidím v tomto. Nemyslím si, že jsem vševěd, ale já tu odpověď vidím v tom právě proto, že byla nespokojenost s tím, jak to funguje. A to, že tady jsou věci, které jsou k řešení, to se také domnívám, že tomu tak je.

K prvnímu řečníkovi, který vystoupil, mám jednu věc. Jestliže je tolik připomínek, já jsem se díval do sněmovních tisků 568, 569, tak když je tolik nápadů, jak by to mělo být jinak nebo jak je to špatně, tak jsem očekával, že tam budou nějaké návrhy, ale žádné návrhy jsem tam nenašel. Tak to bylo zase takové rétorické cvičení, abychom něco řekli a nic nevykonali. Dále se k tomu raději nebudu vyjadřovat.

Já mám potom pozměňovací návrh, ale to nechám asi až do podrobné rozpravy. V každém případě se domnívám, že tato debata bude ještě košatá u obou. A jestliže tady zaznívají takové závažné připomínky k tomu, jaká je situace, tak jsme asi měli trošku více přemýšlet, když to bylo v prvním čtení, nyní už je to ve druhém, ale jak se bude situace dále vyvíjet, určitě když máme možnost a je tento zákon otevřen, stejně jako je to u tisku 569, bod 16, tak bychom toho měli využít právě v tomto období, kdy se na nás chystají další volby, abychom se zamysleli nad tím, jaká ta situace je. Můj názor je, že určitě není dobrá. A výtky k tomu, že se dělá něco, co tomu nepřispívá... Přestaňme chvilku politikařit a pojďme se zamyslet nad tím, jak nastavit systém, který bude spravedlivější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se zabýval tímto návrhem zákona s tím, že sankce, které jsou předkládány, by měly být úměrné výdajům, které jednotlivé politické strany vydávají třeba na volební kampaně apod. Čili v případě volebních zákonů maximální pokuta sto tisíc korun za neoznačení inzerce znamená 0,11 % povolené sumy nákladů na volební kampaň do Poslanecké sněmovny. Měla by existovat možnost určit výši pokuty určitým procentem z celkových nákladů vynaložených na neoznačenou inzerci, aby se tak zabránilo šíření černé neoznačené inzerce, neb ty nepovolené, jež by s nízkou pokutou byla ekonomicky výhodným nástrojem pro cílené překročení volebních limitů. A tímto směrem je vlastně veden i pozměňovací návrh, který jsem si dovolil k tomuto tisku předložit a který máte v systému pod číslem 4494 a ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Já se omlouvám, že se ještě jednou hlásím ke slovu. Budu reagovat na předřečníka, ale ne na kolegu Hovorku, ještě na kolegu pana poslance Radka Vondráčka, ale spíše k obsahu, k tomu, co kolega poslanec Vondráček říkal.

Tady bylo řečeno, že z 28 zemí jich pouze pět nemá nějakou kontrolu, čili bylo naznačeno, že bychom se měli dát na tu větší stranu, která má tento systém takto nastaven.

Já jsem si na začátku volebního období nechal zpracovat Parlamentním institutem zprávu o tom, jak to vypadá s volebními dny v jednotlivých státech Evropské unie, a je to zajímavé číslo. Když už to tedy padlo těch 28, tak já jsem si na to vzpomněl. Z těch 28 států Evropské unie jsou dvoudenní volby ve dvou zemích. Jedna země je Česká republika, druhá je Itálie. Já teď neříkám, že tady chci něco prosazovat nebo navrhovat, ale jestliže se díváme na to, jak je v okolních státech Evropské unie, tak jen tady sděluji tuto faktickou poznámku, že patříme mezi dvě ojedinělé země, které mají dvoudenní volby. Byl jsem překvapen tímto sdělením. A když už se tedy budeme bavit o tom, jak ty volby u nás fungují, jsou tady hlasovací lístky zasílané poštou, viz nedávný příklad Rakouska, jsou tady elektronické volby, hořekujeme nad tím, jaká je volební účast, budeme hořekovat nad tím, jaká bude volební účast v referendu, která je mimochodem tristní nebo bývá tristní, stejně jako u senátorských voleb, a možná bychom se měli zamyslet nad tím, jak přispět ke zvýšení volební účasti. Jestli by tyto věci, které jsou používány v okolních zemích, nepřispěly ke zlepšení (předsedající upozorňuje na čas) situace u nás. Omlouvám se, děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Vladimír Koníček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl jenom požádat zástupce vládní koalice, až budou potom zařazovat třetí čtení na někdy napevno, aby zvážili to pořadí, protože my teď na to narážíme také, že se bavíme napřed o volebních zákonech a teprve v tom dalším bodě budeme zřizovat úřad. Teď ve druhém čtení o nic nejde, ale dovedete si představit situaci, že my potom ve třetím čtení schválíme tady ten sněmovní tisk 568, který počítá se zřízením úřadu, a v následujícím tisku neodsouhlasíme ta zřízení toho úřadu? To opravdu takový postup chcete zvolit? To dávám jenom na zvážení vládní koalici.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan ministr mě teď asi neuslyší, takže spíš na záznam, aby ho pak informovali jeho spolupracovníci. Pan ministr to uslyší, to jsem rád.

Nemám žádný návrh k tomuto návrhu zákona, ale chtěl bych, bychom začali vést debatu o tom, že bychom zavedli pravidelné termíny voleb, zejména tam, kde mimořádné volby jsou zcela nepravděpodobné, a to jsou obecní volby, krajské volby a senátní volby. To neustálé posunování termínů voleb dopředu v kalendáři podle mě není výhodné. Takže pokud bychom si uvědomili například, a teď to berte skutečně jako příklad, že krajské volby jsou jednou za čtyři roky vždy druhý víkend v říjnu a podobně komunální volby, do Senátu, tak by to určitě prospělo.

K tomu je zapotřebí zřejmě změnit i Ústavu, aby se to ošetřilo přesně s délkou mandátů apod. Ale myslím si, že je to věc, která by mohla zpřehlednit systém voleb, a stálo by za to vést debatu. To není věc politická, spíš toho - kdo někdy kandidoval, tak ví, jak se to neustále posouvá až k prázdninám, když budu mluvit o komunálních a krajských volbách. A pokud chceme mluvit o volební účasti, tak o prázdninách je ta pravděpodobnost nižší účasti prostě vyšší než v jiných měsících.

Takže to dávám jen k diskusi pro nějakou příští novelu, ale myslím, že by to stálo za to. Můžeme o tom přemýšlet u sněmovních voleb. Tam je to samozřejmě složitější. Zažili jsme to v minulém volebním období, tam ty mimořádné volby prostě být mohou, ať už z různých důvodů, nebo z vlastní vůle Poslanecké sněmovny, která se rozpustí ústavní většinou. Tam to není tak úplně jednoduché. Ale ani tam by nebylo od věci, kdybychom ty řádné termíny měli. Ale samozřejmě v okamžiku mimořádné volby to vždycky naruší. To znamená, buď by tam nebyl standardní termín, nebo nevím, jak přesně s tím. Ale u těch ostatních typů voleb by to za to stálo, abychom určili pravidelné termíny voleb. A jestli to bude tři roky a 364 dnů nebo čtyři roky a jeden den, je skoro úplně jedno. Věděli by všichni, kdy ty volby jsou. A já třeba osobně považuji ten říjnový termín za docela rozumný, protože v okamžiku, kdy probíhají třeba v listopadu komunální volby, tak s rozpočtem už nic neuděláte. Pak už vlastně ta nová koalice buď jde cestou rozpočtového provizoria a nějaké měsíce hospodaří podle rozpočtu, který schválí jiná koalice, neboť reálně to nemá čas připravit. Tak myslím, že by to stálo za úvahu a debatu napříč politickým spektrem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou nejprve pan předseda Filip, po něm pan poslanec Vondráček. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já opravdu jen fakticky. Ano, takový návrh existoval, myslím v roce 2009. Zpracovávali jsme ho s kolegou Kasalem tenkrát, protože ten posun je opravdu trvalý. A není o den, ale o týden. To znamená, že skutečně to narušuje ten systém. A není to nic protiústavního, ale kdybychom se chtěli vyhnout případné kritice ústavnosti, stačí ten pevný termín udělat ústavním zákonem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se tam ještě hlásil s normálním příspěvkem, ale já se asi... No ale teď nemám minutu patnáct... To není můj čas.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To není váš čas. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já už asi stahuji přihlášku do obecné rozpravy, já to zvládnu v té faktické poznámce, protože už jsme vyčerpali argumentaci. Chtěl bych jenom reagovat na předřečníka pana Fiedlera.

To není tak, že bychom se nesnažili. Jinak. Všichni mají pravdu, že se bavíme víceméně celou dobu o bodu 16. Nicméně když se vrátím do bodu 15, v rámci ÚPV byla přijata celá řada pozměňovacích návrhů, které nenajdete v systému, nicméně jsou součástí usnesení ústavněprávního výboru, takže na ně odkazuji. Snažili jsme se vládní návrh ještě dopilovat poměrně výrazně u toho bodu 16, ale byly i pozměňovací návrhy k bodu 15. Za všechny bych mohl zmínit poměrně zásadní změnu - registrace třetích stran. Protože tak jak byl zákon předložen, by bylo velice snadné obcházet limity na volby tím, že by vznikl třeba spolek nezávislých podporovatelů pana premiéra, pana vicepremiéra - a ti by nebyli limitováni už ničím. Zavádí se tam institut registrace třetích stran, které mají také nějaké limity na svoji činnost a na svoje příspěvky do kampaní. Netvrdím, že je to samospasitelný systém, obejít se to dá vždycky a bude se to obcházet. Celým smyslem této právní úpravy není regulovat tyto subjekty, ale jenom ať se o nich ví, jenom je vytáhnout na světlo. Ať se ví, že když někdo zaplatí 10 milionů někomu na volby, ten může říkat, že s tím nemá nic společného, tak jenom ať společnost ví, že těch 10 milionů bylo vynaloženo. To je celé.

A už vidím pana kolegu, že bude reagovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdřív krátká reakce. A jaký pak má smysl v té vaší optice, vaší argumentaci, stanovovat limity volební kampaně? Vy jste říkal, že když někdo mu dá 10 milionů na kampaň, tak ať se o tom ví. Dobře, je lepší, když se o tom neví, tomu já rozumím. To jsou takové ty obecné rady. Ale když si řekneme, že na sněmovní volby je tam limit 90 milionů, a spolek přátel vicepremiéra Babiše dá 200, bude se o tom vědět - a co? Co se stane? Ale budeme mít úřad, že jo, který to posoudí. Já chci jen říct, že to je problém. A správný přístup by byl, že se ty peníze připočtou do toho limitu. A pak ať to dělá spolek přátel kteréhokoli premiéra či vicepremiéra.

A já jsem v prvém čtení mluvil o tom, jak budeme řešit Vodňanské kuře v kampani. To jsme si tak řekli na ten mikrofon a vládní koalice, která má ty týmy legislativců, na to nijak nezareagovala. Já jsem doporučoval přečíst si stanovisko velké televizní rady, která analyzovala průběh volební kampaně v roce 2013. A je to věc, která je nepopsaná zákonem, abych to řekl přesně a nedopouštěl se silných slov. Ale v okamžiku, kdy v televizi, kdy máte stanovené limity, kolik dostanou politické strany, když budu mluvit o veřejnoprávní televizi, kolik mají na šoty, a současně si komerčně některý z politiků kupuje komerční reklamu na produkt své firmy, tak ta soutěž prostě férová není. Protože když to běží v tom samém okamžiku, tak si logicky toho kandidáta, který dostane minutu v šotu, spojí volič s kandidátem, který propaguje produkt své firmy. A není to tak jednoduché. V různých státech se to řeší různě. Já si myslím, že stojí za to, aby se to omezilo např. v té televizi. Asi to nebudeme řešit v novinách nebo na internetu, to nemáme vůbec šanci dopočítat a dohledat. Ale myslím si, že pokud chceme mluvit o svobodné soutěži politických stran, tak by to nemělo být o tom, kdo má nejvíc peněz. A že to má vliv - velikost kampaně, velikost finančních zdrojů - a podle mého názoru mnohem větší vliv než kvalita volebního programu, bohužel, to doufám se přít nebudeme.

Proto jsem říkal od začátku, že jsem příznivec zavedení limitů na volební kampaně. Ale aby to omezovalo, příp. regulovalo všechny a ne jen některé. A ať už pak k tomu připočteme spolky příznivců kteréhokoli politika, třeba i opozičního, abych neříkal, že to může vždycky jenom vládní politik, a současně k tomu připočteme tu komerční reklamu na konkrétní produkt - a pak už ta soutěž prostě vyrovnaná není a pak ty peníze vítězí nad volebním programem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Pan poslanec Vondráček chce fakticky reagovat. Prosím, pane poslanče. A teď váš čas.

 

Poslanec Radek Vondráček: Slibuji, že naposledy. Ale byl jsem vyvolán. Nejsem propagátor limitů, takže otázka musí směřovat na někoho jiného. S nimi jsem já nepřišel. Já mám za to, že když je něco tak snadno obejitelné svým způsobem, tak je na zvážení, zda to má smysl. Platí to víc u bodu 16, kde se budeme bavit o limitech na dary. Limity na kampaně - myslím, že tady nějaký konsenzus je, že by být mohly.

Co se týče dotazu, na co by nám byly registrované třetí strany a proč to dělat, ať se to započte do té kampaně. Já si v Čechách umím ale představit situaci, kdy by to někdo udělal schválně, že by bez vědomí, nebo dokonce jemu ke škodě udělal mizernou kampaň a ta by byla pak započtena do jeho limitu na volby. Takže to prostě nejde takto udělat. Takže ta úprava, která je nyní navrhována, přiznávám, má stoprocentní slovenskou inspiraci. Vyzkoušeli si to teď v březnu, nějaký zásadní problém to nezpůsobilo. A aspoň opravdu ta veřejnost má nějaké reálné očekávání, že když někdo financuje něčí kampaň, tak bude na světle a bude se o něm vědět.

Vodňanské kuře nám doufám nehrozí, protože pan vicepremiér je v tuto chvíli poslanec a nemůže podle stávající platné právní úpravy účinkovat v reklamách. A kdyby nebyl, a my jsme se o tom bavili - ano, takovéto klipy jsou na hraně. A jestliže bude dobře pracovat ten úřad, který zřídíme, tak to třeba zahrne do té kampaně a tak to má být.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. To byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy. Jestli tomu tak není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra případně pana zpravodaje. Není zájem. Neeviduji návrh na vrácení zákona garančnímu výboru k novému projednání. Zahajuji tedy podrobnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já jsem velmi zvědavý, jak bude košatá debata k následujícímu bodu 16, když, tak jak řekl správně kolega Vondráček, už řada věcí k tomu bodu tady byla řečena. Ale nyní k té podrobné rozpravě.

Já mám v systému pozměňovací návrh, který se snaží řešit na to, na nějaké mé praktické zkušenosti. Přiznám se, že dříve než jsem se politicky angažoval, jsem se tím nijak nezabýval, ale zkušenosti, které jsme získali od osob, které nás zastupovaly ve volebních komisích, mě vedly k tomu, abych se snažil trošku nastavit nějaká pravidla, jak mají fungovat volební komise, aspoň v mezích těch, které jsou v tom pozměňovacím návrhu číslo 4498.

Je tam stanoveno to, že všichni členové se podílejí na sčítání volebních lístků, a hlavně je tam jedna pro mě zásadní věc. Že by měli všichni členové, kteří jsou ve volební komisi a sčítají lístky, pokud se vydá, jako že se samozřejmě vydá zápis volební komise s výsledky, které se potom postupují dále, nevidím důvod, proč by neměli mít zápis o tom, s jakými výsledky uzavřeli sčítání hlasů. To je druhá část mého pozměňovacího návrhu.

První část upravuje to, jak by volební komise měla fungovat a kdo je odpovědný za její činnost. Že za činnost je odpovědný nejen předseda, ale i za správnost výsledků. A to zdůvodnění, proč k tomu, které je tedy mou povinností sdělit, je takové, aby nedocházelo k tak rozdílnému fungování volebních komisí, jak jsem zjistil, když jsem se tím začal zabývat, že jsou obrovské rozdíly, jak fungovala ta komise, jak probíhalo sčítání hlasů. K mému překvapení rozdíly, které jsem zjistil, byly velmi zásadní. Proto se na to snažím reagovat tímto způsobem. To je zdůvodnění, aby se to alespoň v nějakých mezích možností sjednotilo. Aby nedocházelo k případným chybám a potom zbytečným stížnostem.

Tímto se tedy přihlašuji ke svému pozměňovacími návrhu číslo 4498.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jan Sedláček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Sedláček: Dobrý den. Rád bych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu číslo 568, který je sněmovní dokument 4495. Odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu je jeho součástí. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Sedláčkovi. Než dám slovo panu poslanci Hovorkovi, tak jenom přečtu omluvy, prosím, pane poslanče. Dnes se omlouvá pan poslanec Pavel Šrámek od 14.30 do 18 hodin bez udání důvodu. Pan poslanec Jan Zahradník se dnes omlouvá od 14.30 hodin z osobních důvodů. Pan poslanec Ivan Gabal se omlouvá od 14.30 do 15 hodin z pracovních důvodů. Pan poslanec David Kasal se omlouvá od 14.30 do 16.30 hodin z pracovních důvodů. Paní poslankyně Balaštíková se omlouvá od 16 do 19 hodin a od 15.15 do konce jednacího dne se omlouvá paní ministryně Marksová. A z celého dnešního dne se omlouvá pan poslanec Šarapatka z pracovních důvodů. A pan poslanec Stanislav Grospič se omlouvá dnes od 17 hodin z důvodu zahraniční cesty. To byly omluvy.

Teď prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já se tímto hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem vložil do systému pod číslem 4494. Jedná se o pozměňovací návrh k tisku 568 a jedná se v podstatě o procentní sazbu sankcí.

V tom původním návrhu, tak jak jsme ho dostali, bylo poměrně široké rozmezí, ve kterém mohl správní orgán rozhodnout o výši sankce. Bohužel mohl rozhodnout třeba u velkého pochybení o malé výši sankce, takto vlastně je sankce stanovena procentně. Čím větší pochybení, tím větší sankce. Například v § 16g se vkládá, že by byla ta sankce od 10 000 Kč do výše jedenapůlnásobku částky obvyklé propagace nebo volební agitace, která byla šířena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 5, jde-li o správní delikt podle odst. 1 písmena b) nebo odst. 2 písmena a). Čili jde tady o to, aby prostě nebylo všechno ponecháno jenom na libovůli správního orgánu, ale aby se přihlédlo k míře a závažnosti toho pochybení a tomu byla úměrná i sankce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. To byl zatím poslední přihlášený do podrobné rozpravy. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak. Ptám se na závěrečná slova. Není zájem. Neeviduji ani návrh na vrácení či zkrácení lhůty. Končím tedy druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji panu zpravodaji a předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne. Budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.