Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

231.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 47. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo celkem deset odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. K projednání jich máme doposud osm.

Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

Nyní přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. Ministr vnitra Milan Chovanec odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci vybavení policistů hlavního města Prahy. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 741. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministra vnitra Milana Chovance.

Otevírám rozpravu a táži se, zda pan ministr chce vystoupit. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych se v úvodu této interpelace chtěl omluvit vaším prostřednictvím panu poslanci Ondráčkovi, protože jsme v té odpovědi, která šla k němu, uvedli dva nekorektní údaje. Ty nekorektní údaje jsme získali od policie, a já se tedy budu dotazovat, proč jsme tyto údaje dostali. Dnes byly doplněny, změněny.

Za prvé jsme uvedli chybně, že místo 456 policistů je tam pravdivé číslo 452 tabulkových míst, pane poslanče, takže tímto napravuji chybu z té interpelace. Stejně tak došlo k chybě v počtu ochranných vest, které jsou k dispozici. Těch vest je celkem 211. Jde o to, že jsme hlavně debatovali o situaci, o vestách, tedy ochranných balistických pomůckách takzvaně po expiraci, tedy po době použitelnosti. Těchto je 23, to znamená těchto vest po expiraci je 23. Podle sdělení policie jsem dostal informaci, že tyto vesty po expiraci jsou používány pouze a jenom k výcviku.

Policie se dlouhodobě potýká s problémem soutěže na balistické ochranné pomůcky. Pokud se nám povede dořešit soutěž, která v současné době probíhá, měli bychom tedy protibalistické a protiúderové nebo protinárazové komplety vysoutěžit v tomto roce. Tím by se vyřešil i problém, na který pan poslanec Ondráček již několikrát upozorňoval.

Chtěl jsem na začátku uvést na pravou míru dva údaje, které byly nepřesně zaznamenány v interpelaci. Ještě jednou se omlouvám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Ondráček. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Děkuji, pane ministře, za zpřesnění těch některých čísel.

Proč jsem nebyl spokojen s vaší odpovědí? Jedná se o vybavení policistů SPJ. To jste, pane předsedající, vynechal - stálá pořádková jednotka hlavního města Prahy. Jsou to ti policisté, které tady vidíte při jakékoli mimořádné události, která je, ať to jsou fotbalová utkání, ať to byla teď návštěva čínského prezidenta, ať to jsou jakékoliv velké akce, v minulosti měnový fond a další. Tito policisté jsou tzv. prvosledoví. Jsou na nejhorších místech, jsou často v konfliktu s osobami po požití alkoholu nebo návykových látek a útoky na ně jsou poměrně časté. Dokážou je odrážet díky svému profesionálnímu výcviku, a proto nedochází ani k nějakým zásadním zraněním.

Bezpečnostní situace však je taková, že tito policisté by měli být vybaveni dostatečným množstvím ochranných pomůcek, a já balistickou vestu, popř. rukavice a další a další vybavení, protiúderové prostředky považuji za základní prostředek ochrany při jejich práci. Považuji to za něco takového, jako kdybyste nechali lékaře v nemocnici operovat a nedali mu ochranné rukavice, popř. horníka nechali fárat a nedali mu možnost používat respirátor. Tito lidé, tyto profese, které jsem teď zmínil, by určitě udělali takové divadlo, že by se to stát nemohlo.

My jsme stále zvyklí, že policisté, hasiči, prostě je navelíme a oni jdou a splní ten úkol. Splní ten rozkaz, který dostali, ale je na Policii ČR a Policejním prezidiu, ale i na vás, pane ministře vnitra, abyste pro policisty vytvořil takové podmínky pro výkon služby, aby tento výkon služby mohl být kvalitně odváděn a aby tito policisté byli při výkonu své služby dostatečně chráněni.

Když vám pokládám, a bavili jsme se o tom i kuloárně, jakoukoli interpelaci, nejde mi o to, abychom se zde přeli. Oba děláme stejnou tematiku a předpokládám, že naším společným cílem je, aby Policie ČR fungovala a fungovala na co nejlepší úrovni. Chci říct na špičkové úrovni.

Když pokládám interpelaci, většinou už odpověď znám. Protože mám stále dostatek lidí uvnitř policejního sboru a moje předchozí povolání mě tak naučilo ptát se oficiálně na něco, kdy už odpověď znám, ale potřebuji to pouze dát na vědomost někomu dalšímu. Proto když vám pokládám konkrétní otázku - a ta konkrétní otázka zněla, kolika neprůstřelnými vestami pro skryté a vnější nošení stálá pořádková jednotka disponuje a kolik z nich je již po expiraci. Vaše odpověď tenkrát zněla: útvar disponuje 411 vestami. Bez rozlišení, zda jsou pro skryté, nebo vnější nošení, a bez rozdílu, zda jsou po expiraci, nebo ne.

Proto jsem se nemohl s takovou odpovědí samozřejmě smířit, a obdobně to bylo u otázky, kolika protiúderovými komplety stálá pořádková jednotka disponuje a kolik z nich je po expiraci. Vaše odpověď byla: Speciální pořádková jednotka Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy disponuje 426 protiúderovými komplety. Zase bez rozdílu, kolik jich je po expiraci. Po expiraci jich je většina, aspoň podle mých informací.

Teď ty vesty. Proč jsem chtěl pro skryté a vnější nošení. Policisté plní mnoho specifických úkolů a i balistické vesty jsou různých typů. Pokud je určité množství vest pro skryté nošení, tak se nosí tzv. na tělo. A jestli má někdo představu, že takovou vestu policista sundá a za 20 minut nebo na noční službu si ji vezme na sebe někdo jiný, tak bych chtěl vidět, jak by se někdo tvářil, kdybyste si vy doma sundali ponožky a dali je někomu jinému, aby si je vzal zase on na sebe. Asi by se to nikomu z nás nelíbilo. Balistická vesta by měla být individuálně pro každého policistu této pořádkové jednotky, ne-li pro každého policistu, který plní úkoly v přímém výkonu služby.

Já jsem nechtěl diskutovat o všech policistech, a proto jsem v této interpelaci zmínil pouze stálou pořádkovou jednotku hl. m. Prahy. Obdobná situace je však i u jiných útvarů, protože Policie ČR v současné době disponuje pro svých cca 40 tisíc policistů 16 tisíci kusy ochranných balistických vest všech typů. Šestnácti tisíci. To znamená, v podstatě každý třetí policista má ochrannou vestu.

Pokud vezmeme vesty pro vnější nošení, tak ty jsou různého typu podle toho, jaký balistický útok lze očekávat, popřípadě je doplňovat.

Stálá pořádková jednotka tím, že není schopno vedení policie vysoutěžit balistické vesty, potřebovala plnit úkoly, které jsou dány, a proto si musela půjčit vesty od krajských ředitelství, aby policisté v Praze, kteří plní ty nejtěžší úkoly, které tady jsou, vůbec byli jakýmkoli způsobem chráněni.

V některých interpelacích jsem kritizoval, jak fungují zadávací řízení a výběrová řízení u policie a že to moc nefunguje. Vy mně odpovídáte, že to není tak hrozné a že se daří. Já říkám, kdyby se všechno tak dařilo, jako se daří nakupovat kožené bundy pro generály, popř. jiné věci, které slouží pouze na ozdobu, tak by to bylo výborné. Bohužel se nedaří soutěžit některé věci, a můžeme se bavit o botách, můžeme se bavit klidně někdy o hasičích, co se všechno nedaří. Ale to jsou lidé, kteří jsou vždycky na tom prvním místě, a pokud lidé odněkud utíkají, tak tito lidé tam přicházejí.

A když vám pokládám, pane ministře, jakoukoli otázku, tak nejde o to, abych něco rozviřoval, ale jde mi o to, abyste si vy tu otázku pořádně přečetl, řekl si, proč se ten poslanec Ondráček na něco ptá, když asi tu odpověď ví, a snažil se nějakým způsobem o nápravu. Protože odpovědí, které vám přichystají na Policejním prezidiu, tohoto typu, že já se ptám na konkrétní věc, na konkrétní rozlišení mezi vestami pro skryté a vnější nošení, na konkrétní věc, kolik z nich je po expiraci, protože nikdo neví, co ta vesta po expiraci udělá, to samé ten protiúderový prostředek, a vy mi odpovíte faktickým číslem 411, které ještě ani není správně, tak se pak nemůžete divit, že nesouhlasím s vaší odpovědí a musím to přenést na půdu Sněmovny. Tak abychom se o tom tady bavili, abychom se snažili společným způsobem klidně najít, a bude to tady i pro pana ministra financí, peníze do státního rozpočtu do kapitoly Ministerstva vnitra, protože základní prostředky pro ochranu zdraví při práci si tito policisté zaslouží, protože bezpečnostní situace je taková, že kdykoli může být hůř.

Pane ministře, s touto odpovědí souhlasit nemůžu, budu žádat, byť jste teď i řekl některá nová čísla, ale abyste mi to dal písemně včetně protiúderových prostředků, protože i ty jsou po expiraci. Pojďme se o tom bavit, kdy hlavně to doplníme, protože jsou některé věci, které mi sedlácky řečeno hlava nebere.

Bylo to třeba u odznaků služby kriminální policie, které jste zde zmínili. Když jsem teď dostal SMS, že policisté, kteří pracují na službě kriminální policie a vyšetřování, přebírají nové odznaky, které po šesti měsících konečně dostanou, ale podepisují poučení, že tyto odznaky smějí používat pouze v teplotě plus 7 jako nejnižší teplota do plus 25 jako nejvyšší teplota, tak se ptám, jestli někdo viděl policistu také někdy venku, protože my jsme pracovali i při minus 20. Jestli se ten odznak potom rozlomí nebo rozteče při větší teplotě, nevím. Ale jak vy to tam soutěžíte, to jsou věci, které mi hlava nebere.

Pane ministře, s touto odpovědí nemohu souhlasit jenom proto, že mi neodpovídáte, na co se ptám. Já tu odpověď znám, ale chtěl bych, aby ji také znali všichni, co jsou zde přítomni, protože Policii ČR potřebujeme, ať chceme, nebo nechceme, ale potřebujeme ji a potřebujeme, aby byla nejenom špičkově vycvičená, ale také vybavená, aby se nestávalo, že nám policisté budou umírat při výkonu služby jenom proto, že nejsme schopni zajistit odpovídající balistickou ochranu.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan ministr. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já téměř se vším, co tady pan kolega Ondráček říkal, souhlasím. To, že policii potřebujeme, je bezesporu jisté. Také vláda Bohuslava Sobotky od svého nástupu oblasti bezpečnosti věnuje svoji velkou prioritu a myslím si, že po letech pro policii finančně velmi nedobrých se finanční prostředky do policie výrazně navyšují, a předpokládám, že se i navyšovat budou.

Ohledně těch protiúderových kompletů, vážený pane poslanče. Z mých informací disponuje pražská jednotka 426 komplety a pouze jeden jediný je před expirací. To znamená, není pravděpodobně pravda to, co říkáte, já si to ještě ověřím, že by většina tedy byla po době životnosti.

Co se týká problematiky balistiky jako takové, já jezdím mezi policisty na obvodní oddělení na setkání v krajích a jsem si velice dobře vědom, že problematika balistiky je dlouhodobý problém. A znovu musím odkázat na to, že se nepodařilo vysoutěžit dodavatele. Ta soutěž byla několikrát zrušena a bohužel se to prostě protahuje, a to na základě splnění zákonných podmínek, tedy zákona o zadávání veřejných zakázek. Veškeré informace, které požadujete, doplníme a já si samozřejmě zjistím, proč policie v první fázi nedala korektní informace, a budu trvat na tom, aby ty informace korektní byly, protože Poslanecká sněmovna je orgánem, který má právo na pravdivé informace. Mě to mrzí, že jsme nebyli schopni v té první odpovědi dát čísla, která jsou pravdivá. A věřte tomu, že si zjednám pořádek.

Pokud se nám podaří ta soutěž, měli bychom nakoupit 3 500 multifunkčních kompletů pro celou Českou republiku, které by ten stav výrazně zlepšily. Co se týká Prahy, protože vzhledem k té soutěži, o které jsem hovořil, Policejní prezidium vyčlenilo mimořádné finanční prostředky, které kraje dostaly, Praha dostala 4,4 milionu na balistiku v letošním roce, ostatní kraje dostaly 2,4 milionu tuším. Takže Praha byla mírně zvýhodněna, a to právě i z důvodů, o kterých tady hovoříme. Počet balistických vest vnějších na SPJ, o kterém jste hovořil, tak je jich celkem 152, těch pro skryté nošení je 36. Mám tady tabulku, kdy je expirace kterých kusů, dám vám to tedy v celkové písemné odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Jestliže nikoho nevidím, tak rozpravu končím. Táži se nyní poslance Zdeňka Ondráčka, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Tak ono mnohé bylo řečeno. Já jsem při vystoupení řekl, že budu nesouhlasit s odpovědí, právě proto, že nebyla ta čísla nebo ta odpověď dána podle otázek, které jsem dal. Pan ministr přislíbil, že mně takovou odpověď dá. Takže bych požádal odmítnout odpověď na tuto interpelaci a pan ministr mi dá novou odpověď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, takže navrhujete nesouhlasné stanovisko. Ano, děkuji. Přivolám kolegy a kolegyně z předsálí.

 

Je zde návrh usnesení na nesouhlasné stanovisko.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navržené usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 262, přihlášeno je 96 poslankyň a poslanců, pro návrh 25, proti 38. S návrhem nebyl vysloven souhlas. Já děkuji.

 

Přečtu další omluvy, které jsem obdržel. Dnes od 9 do 10.30 z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Vít Kaňkovský, dále do 12 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Junek, ze zdravotních důvodů z celého dnešního jednacího dne se omlouvá pan poslanec Jandák, z důvodu pohřbu v rodině se omlouvá pan poslanec Stanislav Berkovec a dále do 12 hodin z pracovních důvodů a od 16 hodin do konce jednání z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Ivan Pilný.

S náhradní hlasovací kartou číslo 17 bude dnes hlasovat pan poslanec Vondráček.

Otevírám další interpelaci. Ministr vnitra Milan Chovanec odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci práce přesčas v důležitém zájmu služby. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 758. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministra vnitra Milana Chovance.

Já otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane předsedající, děkuji. Kolegyně, kolegové, mně u předchozí interpelace vůbec nevadí, že jste odmítli můj návrh. Důležité je, že o tom diskutujeme a že se snad něco pro ty policisty bude dělat.

Moje další interpelace, se kterou jsem nebyl spokojen, se nazývá práce přesčas v důležitém zájmu služby. Policisté jsou podle zákona 361 povinni v případě nařízení a v případě důležitého zájmu služby vykonávat službu až do 150 hodin takzvaně zadarmo, přesčasy zadarmo. A problém je v tom výkladu, co je důležitý zájem služby. Existuje již mnoho rozsudků, které stanoví, co je důležitý zájem služby, ale služební funkcionáři, kteří jsou povinni zabezpečit výkon služby, tato rozhodnutí často obcházejí a policisty do služeb velí a následně tyto hodiny dostávají takzvaně do zelených. Je to problém u všech útvarů, i když musím říci, že v posledních měsících se to začíná napravovat.

Já jsem pro tuto interpelaci zvolil jeden konkrétní útvar, to, co by vás mohlo zajímat, a jsou to ti kolegové, kteří stojí tady přede dveřmi, které potkáváte tady uvnitř Poslanecké sněmovny, to znamená ochranná služba. Položil jsem několik otázek, ale podle mých informací - a teď si to poslechněte - když my tady někdy jednáme a rozhodujeme se, jak budeme jednat, jak dlouho budeme jednat, pak zkrátíme. Policisté v Poslanecké sněmovně, ti, co jsou zařazeni k výkonu služby, ročně odpracují - poslechněte si to číslo - 31 tisíc přesčasových hodin, z toho 8 tisíc jim jde do zelených, to znamená zadarmo. Na Úřadu vlády je to kolem 21 tisíc hodin a 5 tisíc jich jde do zelených, nikdo jim to nezaplatí. Když půjdete ven a zeptáte se kteréhokoliv z těch policistů tady stojících, kolik už má hodin v tomto balíčku do 150, a je 2. června, tak vám mnoho z nich odpoví, že už jsou za stovkou, popřípadě někteří už tu stopadesátku naplnili. Je to problém, protože policistů zde tabulkově je pod stavem a v případě, že my se tady rozhodneme, že budeme jednat tu o hodinu, tu o dvě déle, tu mimořádná schůze, tak ti policisté sem musí přijít a tu službu tady plnit. Bohužel je jich málo, jsou veleni, málokdo z nich je pražský, takže zde přespávají po ubytovnách, popřípadě jedou klidně až z Moravskoslezského kraje, aby tady odsloužili zadarmo 24 hodin státu, abychom se my zde mohli krásně vypovídat, pak neschválíme program schůze a jedou zase domů - zadarmo. Vlastně ne, zadarmo oni nejezdí, oni si to platí.

Takže u tohoto materiálu já nebudu navrhovat odmítavé stanovisko, ale chtěl bych, aby Ministerstvo vnitra i u tohoto útvaru zařídilo přes policii, aby nedocházelo ke zneužívání institutu důležitý zájem služby. Popřípadě, pane ministře, když se zde pohybujete, můžete se těch kluků zeptat, že ten, kdo se ozve, tak je zašlapán, bez odměn, bez ničeho. Zeptejte se policistů tady, kolik mají roční odměny. Tisíc korun za rok? Pět set korun? Dvanáct set? Kolik má jejich nadřízený? Tři sta tisíc, možná i půl milionu, možná dostane generálskou hodnost, vlastně už dostal. A ten systém není dobrý, protože jestli policisté ty hodiny odslouží, tak by je měli dostat zaplaceny. Protože důležitý zájem služby je definován v zákoně 361 jinak. Máme na to několik rozsudků, a v případě, že policista odjíždí do lázní, v případě, že policista je velen na dovolenou, tak to není důvod pro to, aby jiný policista za něj pracoval zadarmo. V tom případě je potřeba, aby útvar našel dostatek finančních prostředků a těm policistům buď dal náhradní volno, nebo jim odsloužené hodiny zaplatil.

U policie bohužel je to tak, že se ozvou jednotlivci. Policie není schopná dát se do kupy tak, jako to už dnes udělali příslušníci vězeňské služby, a podat na stát, na Policii České republiky, na Ministerstvo vnitra hromadné žaloby a zpětně za tři roky se domáhat náhrad, které měli. Příslušníci vězeňské služby na Borech to dokázali. Soudili se, vyhráli. V současné době u vězeňské služby je několik žalob, které, předpokládám, také vyhrají. A až se policisté jednou přestanou bát a podají hromadné žaloby, tak budete muset do rozpočtu Ministerstva vnitra nalít desítky milionů, aby s tím ty hodiny odsloužili.

Takže já zde apeluji na to, aby byl dodržován důležitý zájem služby, aby odsloužené hodiny byly policistům buď zaplaceny jako přesčas, popřípadě jim bylo uděleno náhradní služební volno, a ti policisté také mohli být se svými rodinami a nemuseli zde trávit desítky a stovky hodin zadarmo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Schwarz. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobré dopoledne, pane místopředsedo. Tak kolega Ondráček prostřednictvím vás, pane místopředsedo, tady popsal situaci, za kterou - nepotřebuji se zastávat pana ministra - ale nemůže pan ministr. Popsal realitu. Ale já tu realitu znám ze své praxe, a to už u policie nejsem osm nebo devět let. Tohle je stávající stav, ale bohužel nedokázal ho ani jeden z předchozích ministrů změnit. To trvá. To je běh na dlouhou trať. A přesně co tu popsal o policistech, tak to nejsou jen tito policisté. To jsou všechna obvodní oddělení, to jsou všechny kriminální služby, kdy i já jako vedoucí jsem to takhle přesně měl, takhle jsem to měl nastavené. Ale bohužel to není jenom tady, je to opravdu v celé policii. Bude to trvat dlouhou dobu. Já nevím, jak se k tomu vyjádří pan ministr, ale není třeba označovat jenom tyto policisty. Také je třeba označit, že znám i plno útvarů, kdy špatným plánováním služeb a tím, že jejich vedoucí lidově byl krkavej, jim ty odměny nedal. Za to nemůže ministr nebo policejní prezident. Já si myslím, že to je individuální. Ale ta služba, to je popsaná realita Policie České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Pan ministr, prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem moc neporozuměl tomu, že se snažíme stavět velitele proti mužstvu tím, že mají odměny nebo generálské hodnosti. Generálská hodnost je věc, kde stát vyjadřuje určitý druh úcty člověku, který sloužil mnoho let státu. A generálská hodnost přece není spojena s žádným finančním ohodnocením, alespoň tedy o něm nevím.

Já si vážím všech policistů a policistek, a proto s nimi mluvím a debatuji a diskutuji. A určitě to není o tom, že by se měli prvoplánovitě bránit soudně. Ale dveře Ministerstva vnitra i Policejního prezidia jsou jim otevřené. Ta debata je možná. My jsme v současné době v situaci, kdy jsme si velice dobře vědomi, že otázku 150 hodin řeší koaliční smlouva. Já jsem právě kvůli tomuto před několika měsíci vytvořil pracovní skupinu, v této pracovní skupině jsou zástupci bezpečnostních sborů. Připravujeme se přednést do Parlamentu České republiky návrh změny zákona 361/2003 tak, aby se jasně definovalo, za jakých podmínek je možné vyplácet nebo užívat těch 150 hodin bez nároku na odměnu. A bude se to vztahovat pouze na zákonem vyhlášené krizové stavy a mimořádné události.

Samozřejmě to s sebou ponese určité finanční nároky. A samozřejmě než s tím půjdu do Poslanecké sněmovny, požádal jsem premiéra České republiky, aby to projednala koaliční rada. Já se bojím jedné jediné věci, protože to je změna služebního zákona, které jsme se léta bránili, a to primárně z důvodů debaty o výsluhách, a já tady z tohoto místa chci jednoznačné říct, že se naše novela výsluh nijak nedotkne. My si přece nemůžeme dovolit způsobit paniku v policii tím, že budeme debatovat, jestli zrušit, nebo nezrušit výsluhy. Za sebe tady jasně říkám, že výsluhy musí zůstat, že jsou součástí služebního poměru a že se neodvážím přijít s novelou služebního zákona, pokud nebude obecná politická shoda, že se to toho nedotkne.

Pan poslanec Schwarz prostřednictvím pana předsedajícího na mě kývá, protože zná situaci v policii. A i tam ta šeptanda někdy funguje.

A ještě mi, vážený pane poslanče, dovolte odpovědět. Já si dneska velmi rychle přiblížím, jestli policisté opravdu podepisují, že můžou služební odznak používat mezi sedmi a 25 stupni. Jestli to je pravda, tak se budu ptát vedení policie, jestli to myslí opravdu vážně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Hlásí se pan poslanec Ondráček. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane ministře, vy jste mi ve své odpovědi odpověděl a řekl jste mi: Pokud, pane poslanče, disponujete konkrétními informacemi z konkrétních útvarů, budu vám vděčen za jejich poskytnutí za účelem provedení podrobné tematické kontroly v oblasti nařizování práce služby přes čas. Já jsem dostal několik desítek mailů od policistů, kteří mi napsali. Většina z nich se samozřejmě bojí podepsat, což se jim vzhledem k tomu, že znám výkon služby, ani nedivím. Přečtu vám třeba jeden z mailů.

Obracím se na vás, abych vám sdělil informaci, jak to chodí u nás na prvním oddělení Útvaru pro ochranu zastupitelských úřadů a ústavních činitelů ochranné služby s takzvanými 150 hodinami. Bohužel nemám dostatek odvahy, abych se pod vše, co vám sdělím, podepsal, ale nerad bych si pod sebou řezal větev, což jistě pochopíte.

Na začátek bych chtěl říci, že mi nevadí chodit do práce ve službě přesčas, ale byl bych rád, kdybych za ni byl adekvátně odměněn, neboť jak nám říká samotná základní listina práv a svobod, za práci má být člověk náležitě odměněn. Doby otroctví a práce zdarma už by měly být dávnou minulostí a ne současností. U nás na oddělení je několik desítek lidí, kteří mají každý rok odpracováno 150 hodin zdarma. Já osobně mezi ně patřím, jak už jsem říkal. Osobně s tím nemám zase tak velký problém, ale za to, že pracuji nad rámec svých povinností, bych byl rád alespoň odměněn. Ale když vám za celý rok náleží odměna ve výši 1 700 korun, tak se mi chce plakat. U vysokých důstojníků jsou odměny vyšší než můj roční příjem, a mně pak za to, že jsem za rok oddělal několik stovek hodin přesčasů, přistane na stole směšných 1 700 korun. To je špatně. Kdyby bylo alespoň proplaceno těch 150 odpracovaných hodin, člověk by se hned cítil lépe.

U nás na oddělení, aby se takzvaně splnily podmínky důležitého zájmu služby, tak se do žádanky o dovolenou píšou mimořádná dovolená či vážné rodinné důvody i přesto, že vím o dovolené měsíc dopředu. U nás je běžné, že na přesčas chodí vždy několik lidí, většinou kolem pěti, ale výjimkou nejsou ani počty deseti lidí. Na pokrytí služby je potřeba 29 lidí v případě, že nejsou výjimečné situace, například Francie. Pak se pochopitelně počet lidí ve službě zvyšuje. Ale dá se říci, že prakticky neexistuje den, kdy v práci není alespoň jeden člověk na přesčas. Dny, kdy v práci není nikdo přesčas, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Je pravdou, že loňský rok bylo náborováno několik nových policistů, kteří jsou v současné době ve škole a začnou se brzy vracet... a tak dále a tak dále. S pozdravem spokojený - spokojený, ne nespokojený - spokojený policista.

Jeden z policistů mi dokonce poslal ofocenou knihu služeb. U nás je to teď alibistický systém, že se za každého, kdo jde na přesčas, píše do knihy i s paragrafy jméno člověka, za kterého jdeme, takzvaně za lázně, za nemoc, za dovolenou. Za dovolenou už nemáme řádné, ale jen mimořádné, u policie už neexistuje řádná dovolená. Přitom policista musí mít dovolenou minimálně dva týdny v kuse. Ale i ta je mimořádná.

Má cenu tedy třeba ofotit knihu nebo plán služeb měsíčních atd. Ofotil jsem si, nebo ofotili mi, mohu vám to dát k dispozici, pokud z toho nebude vyčteno, abychom nikoho nezašlapali do země, protože to bohužel tak funguje.

Obracím se na vás s informací ohledně zneužívání přesčasových 150 hodin v Karlovarském kraji. Zdejší vedoucí územního odboru Sokolov, jména vynechám, nařídil svým vedoucím jednotlivých OOP při proplácení práce přesčas stejnou měrou plánovat i neplacené hodiny do fondu 150 hodin za rok. V praxi to vypadá tak, že od února jsou k dispozici peníze na přesčasy, a aby bylo možno tyto peníze čerpat, mají vedoucí minimálně stejný počet placených přesčasů vypárovat neplacenými přesčasy. Kdysi jsme dostávali jednou za půl roku odměny, později to změnili, že si máme peníze navíc odpracovat, a v současné době máme ještě navíc odsloužit zdarma hodiny. To vám potom hodinová časová mzda klesne nejméně o 50 %. Lákavé, že! Pan plukovník si je svou představou natolik jistý, že v tomto pokynu vydal svým podřízeným vedoucím oddělení písemně, v esiáři to ale nenajdete. Bohužel tímto písemným pokynem nedisponuji. Písemný pokyn máme.

Vzhledem k tomu, že stejně jako tady v Karlovarském kraji to chodí i jinde, mohli by vám vyprávět další policisté. Píšu vám zcela anonymně, bohužel nemohu ani dodat onen písemný důkaz. Věřím, že mě pochopíte... atd.

Policistka z dopravní policie: Pracuji v Praze na oddělení dopravních nehod a musím říci, že tolik zelených hodin zadarmo jsem ještě nikdy nezažila a nikdy od nikoho z jiných odděleních neslyšela, že by je měl, jako se tomu děje zde. Když jsem sem nastupovala, bylo mi řečeno, že zelené si samozřejmě psát můžu, ale že mi bude klesat platový průměr, takže mi to nedoporučují. Dále mi bylo sděleno, že zelených 150 hodin dle jejich výpočtu nasbírám někdy v prosinci, takže i proto ať si to tedy nepíšu. Zdá se mi tedy, že o tom, co se děje na tomto oddělení, nikdo neví, protože si zelené hodiny raději nikdo ani nepíše. Nebo co je horší, ví, ale neřeší to. Většina kolegů to, že je v práci zadarmo, raději neřeší a tiše trpí. Vždyť teprve nedávno bylo dohodnuto, že se po noční směně bude proplácet služba přesčas. Proč tomu tak není i po směně ranní? V případě, kdy policista těsně před koncem směny vyjede na dopravní nehodu vážnějšího kalibru, to je do 15 hodin ranní směna - do 15 hodin vyjíždí ranní směna, která končí v 17, zbývají 2 hodiny. Za ty se to však stihnout nedá. Nemá šanci skončit v 17 hodin. Policista ovšem pak na nehodu vyjet, musí ji dodělat v tentýž den, musí to zapsat do těch systémů. Pokud k tomu nasbírá během dne ještě další nehody, tak na ranní směně je standardem, že zůstáváte o 3 až 5 hodin déle, spíše více než méně. Je vcelku jedno, jestli jsou to takzvané malé nehody, jež se dají uzavřít blokově na místě... atd.

Takže tady je ten přesný popis. Policista na dopravních nehodách jede 24hodinovou službu nebo 12hodinovou službu, odslouží ji, padne mu dopravní nehoda a on je tam dalších sedm hodin, aby zpracoval všechno, co zpracovat musí. Všechno zadarmo. Tento policista měl tu odvahu a podepsal se a jsem s ním v kontaktu.

Pane ministře, to je jenom výčet, malý výčet toho, jaké maily jsou. Klidně vám je mohu dát, vy jste mě k tomu vyzval. Já s těmi kolegy budu v nějakém kontaktu, doufám, že je jejich služební funkcionáři za to, že našli tu odvahu, nezahluší, nezadupou do země, nepostaví ne mimo službu, ale úplně mimo odměny, protože to by bylo ještě horší než to, co se teď děje. Ona pod tím svícnem bývá tma, ale policie je od toho, aby dodržovala zákony. Zkusme je dodržovat i ve vztahu k policistům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Hlásí se pan předseda Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já nechci vstupovat do merita věci a té debaty, kterou vede pan poslanec s panem ministrem, ale padají tady věty, ke kterým bychom se vyjádřit měli. A to jsou věty "všichni dobře víme, že kdo se ozve, bude potrestán". Rozumíme tomu, že ti lidé se bojí ozvat v okamžiku, kdy mají spravedlivé požadavky. Ale to je věc, kterou bychom neměli jen tak přejít a konstatovat, že to tak prostě je. To je podle mě nepřijatelná situace. Podle mě každý má právo se ozvat, je třeba to řádně prošetřit, buď má dát za pravdu, nebo že pravdu neměl. Bez ohledu na to, aby to dopadlo nějakým šikanováním, nějakým psaním horších služeb, vyřazením ze systému odměn a podobně.

Tady bych chtěl slyšet pana ministra, aby řekl, že tohleto probere s šéfy policie. Přece není možné, pokud je to pravda, že ti řadoví policisté mají strach. Já tomu nerozumím, neměl by mít strach se ozvat v případě, kdy jsou přesvědčeni, že například nejsou odměňováni tak, jak mají být, v případě, že je někdo přesvědčuje, aby si vlastně nevykazovali ty hodiny, kdy pracují přesčas, bez nároku na odměny. To je systém, nebo pocit strachu, který bychom měli odmítnout. Protože pokud je to pravda, ale já to samozřejmě nevím, tak pak se nedozvíme reálný obraz věci.

Tady pan poslanec říká, jsou tu nějaké tři nebo maily maily - tento jediný, já to chápu, měl odvahu se podepsat. Ale měli by se podepsat všichni bez toho, že by na ně pak dopadlo nějaké špatné světlo ze strany nadřízených za to, že si "dovolili" něco kritizovat, případně za to, že si dovolili se dožadovat svých práv. To je to, co mě na té debatě zaujalo. A nechci debatovat k tomu, na co se pan poslanec ptal a jak mu pan ministr odpověděl.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane přesedající. Vaším prostřednictvím panu poslanci Stanjurovi. Ano, máte pravdu, všechno to, co říkáte, zkuste si jenom zajít za dveře tohoto sálu a zeptat se některého z těch policistů, který zde stojí, co se dělo po mé interpelaci a jak to funguje. Pokud budou mít tu odvahu, a já věřím, že ti kolegové tu odvahu mají a budou mít. Nebo máte tady lidi, kteří jsou ve výboru pro bezpečnost, tak vám to třeba řeknou. Jsou lidi, kteří sem chodí rádi, odslouží 150, řeknou "hele, já to nebudu řešit, prostě ať mi daj pokoj", ale jsou lidi, kteří jednou z Moravskoslezského kraje, chtěli by být třeba doma s rodinou, a tím, že se tady ozvali, tak je jim nařízena zadarmo služba, on jede sem, odslouží zadarmo, jede zpátky. A to je špatný systém. Bohužel oni nejsou organizovaní a nejsou takoví jako ti příslušníci vězeňské služby, že se postavil jeden. Kdyby to tady celá služba, celá směna dokázala udělat, tak by se to řešit muselo. Tady se ozve vždycky jeden jako jejich mluvčí a ten je zadupán. A jinde je to obdobně. Proto jsem vzal tento útvar, protože jsem říkal, každý z vás, koho by tato situace zajímala, může jít na tu chodbu, vycházíme sem, a těch policistů se zeptat, jaká je opravdu situace a jak se jim slouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Pan ministr. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Jestli ještě krátce dovolíte. Když jsem nastupoval do funkce ministra, měli jsme policii, která byla dlouhodobě podfinancována, a policii, která měla dva policejní prezidenty. A já jsem začal objíždět ty policisty a jezdil jsem do některých krajů. Bylo velmi zajímavé se dívat na policisty v jednotlivých krajích. Protože byly kraje, kam jsem přišel a kde to byla taková šedivá masa lidí, kteří neměli výraz, kteří prostě nemluvili, mlčeli, měli skloněné hlavy. Já jsem se naivně domníval, že se bojí ministra. Tak jsem byl naivní v té době. Nakonec jsem pochopil, že se bojí svých velitelů.

Já jsem přesvědčen o tom, že většina těch velitelů už tam neslouží, že postupně se to mění. A pro mě je zásadní to klima v policii. Ono to není o tom policistu obléct, zaplatit, to je důležité, ale aby tam bylo určité psychoklima, aby rádi chodili do práce. Já se snažím o to, aby velitel byl tak trochu pro ně táta, aby je uměl pohladit, ale také potrestat. Je strašně důležité, aby v policii bylo dobré psychoklima. A tady se s panem poslancem Ondráčkem shoduji.

Jestli máte, pane poslanče, konkrétní - já vím, že nepodepsané konkrétní nejsou, dejte mi i ty nekonkrétní. Nemohu udělat nic jiného, než že s těmi policisty mluvím. A ten, kdo má odvahu a ozve se, tam mu garantuji, že se postarám o to, aby za to, že vyjádří vlastní názor, nebyl potrestán.

Je ovšem otázka, jestli veškeré informace, které zde takto říkáme, jsou, nebo nejsou pravdivé. Vezměte si, kolikrát policie byla pod tlakem za poslední dva roky, kolik kauz se ukázalo, začala mediální řež k té věci, aby se za týden, za dva, za tři nebo za měsíc ukázalo, že pravda je malinko někde jinde. Já jsem zastáncem toho, abychom ty věci vyšetřili, prošetřili a dali na stůl jasné důkazy.

Pane poslanče, můžu vám nabídnout jednu jedinou věc, a to je to, že pozvu ředitele ochranné služby pana generála Komorouse, otevřeme tu debatu na bezpečnostním výboru, požádám pana poslance Váňu, abychom se k tomuto tématu vrátili. Já jsem samozřejmě připraven v době, až ta pracovní skupina, která připravuje změnu zákona ve vztahu k 150 hodinám přesčasů, které policisté odpracovávají v tzv. zákonných rámcích, tak než to půjde do Poslanecké sněmovny z pera Ministerstva vnitra, tu debatu vést samozřejmě i na odborných výborech, jejichž jste členem. To je ode mě vše. Ta pracovní skupina by měla v horizontu 14 dnů, maximálně tří týdnů mít první výstup. Já s tím výstupem tedy přijdu a budu rád, abychom diskusi vedli napříč politickým spektrem.

Shoduji se i s panem poslancem Stanjurou v tom, že není přípustné, aby se policisté báli ozvat a hájit svá práva. Tady se naprosto shodujeme.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Ještě pan poslanec Ondráček. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane ministře, samozřejmě víte, že vás nekritizuji. Vím, že jste pro policii a pro vnitro udělal už řadu dobrých kroků. Ale je potřeba vás stále trošku nakopávat (pobavení v sále), abyste nepolevil a abyste taky ještě dělal něco víc, protože můžete dělat víc. Jste mladý člověk, tak se trošku rozpohybujte a zkuste to ještě dotáhnout víc, aby policisté mohli říct ano, to byl dobrý ministr vnitra a budeme na něj spokojení. Já vám klidně budu k tomu nápomocen aspoň tou kontrolou, protože policisté se mi ozvou, a samozřejmě budu hlídat, jestli je nezadupou. Dám vám některé ty věci, které mám, a budu rád, když na tom budeme spolupracovat. Ale opravdu ta realita taková je. A kromě řady dobrých věcí je potřeba ještě vysoutěžit ochranné pomůcky a další a další, sehnat peníze tady od pana vicepremiéra (ukazuje na ministra financí Babiše) na to vnitro, aby bezpečnost byla větší atd.

Děkuji a už končím, pane premiére, abyste taky mohl mluvit dneska.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Každopádně já osobně doporučuji pana ministra motivovat, nikoli nakopávat. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, chtěl jsem poděkovat panu poslanci za to, že mě bude nakopávat, a slibuji mu, že až si jednou ty role vyměníme, že mu to oplatím. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Táži se, zda někdo další se hlásíte do rozpravy. Pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Na slova pana ministra Chovance - doufám, že k tomu nikdy nedojde. Nerad bych se toho dožil.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se nyní pana poslance Zdeňka Ondráčka, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovně k této odpovědi. (Poslanec Ondráček ze svého místa: Nenavrhuji.) Žádné. Dobře. Děkuji. Končím projednávání této interpelace.

Otevírám další interpelaci. Místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslance Zbyňka Stanjury ve věci daňového výběru. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 775. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti místopředsedy vlády a ministra vlády Andreje Babiše.

Otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Vidím pana předsedu Stanjuru. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Když jsem tu interpelaci psal, tak jsem předpokládal, že dostanu údaje, které požaduji, a na plénu Poslanecké sněmovny tu interpelaci projednávat nebudeme. Bohužel odpověď není úplná, i když musím objektivně říct, že většinu údajů, které jsem požadoval, jsem obdržel. Požadoval jsem zejména údaje o odpočitatelných položkách a slevách na daních u daní z příjmů. Chtěl jsem je za roky 2010 až 2015. Logicky mi Ministerstvo financí odpovědělo, že za rok 2015 to bude v září. Tak pevně věřím, že mi to v září Ministerstvo financí automaticky pošle v okamžiku, kdy budou naplněné příslušné databáze, jak je obsaženo v této odpovědi.

Nicméně jsou tady věci, na které mi odpovězeno nebylo, tak bych chtěl položit doplňující otázky a pak říct, že za sebe chci odmítnout princip, kdy interpeluji ministra financí a on mi odpoví: Tyto údaje má MPSV, prosím, zavolejte si o adresu vedle. Tak to si myslím, že úřady mohou komunikovat mezi sebou a úředníci Ministerstva financí si mohli ty podklady vyžádat z MPSV. Takhle mi vlastně říkají: Tuhle tu část interpelace si napište znova a pošlete to na jiné ministerstvo. To si myslím, že ten resortismus a to že si každý hlídá svůj píseček, bychom měli postupně odbourávat.

A zrovna ta odpověď má dvě části. První část se týká obecně počtu uplatněných slev a odečitatelných položek s tím, že je tam vyčíslený až maximální počet dopadů v korunách do příjmů veřejných rozpočtů - nebudu říkat státního rozpočtu, protože daň z příjmů je sdílená daň. Rozumím tomu, že za mnoho zaměstnanců podává daňové přiznání zaměstnavatel. To myslím, že není pro nikoho z nás překvapivá informace. Ale očekával jsem, že Ministerstvo financí provede aspoň kvalifikovaný odhad.

Podle této odpovědi na interpelace základní slevu na poplatníka uplatňuje v České republice, a je to tedy číslo úplně na jednotku, 2 121 579 poplatníků. Já jsem si jist, že to je mnohem více, protože nárok na tu základní slevu má každý, ať už je zaměstnán, nebo je OSVČ. Přece nemůžeme souhlasit s názorem či faktem či číslem, že u nás máme ekonomicky aktivních, kteří platí daň z příjmu, 2 miliony 121 tisíc. A zcela logicky tato částka je největší sleva na dani, nebo chcete-li snížení příjmů veřejných rozpočtů, nebo chcete-li výpadek veřejných rozpočtů. Je jedno, jak to nazveme. A samozřejmě když tam mám 2 miliony 100 krát 24 tisíc, tak vám vyjde, že to je 52 miliard. Ale já bych odhadoval, a skutečně je to hrubý odhad a poprosil bych, aby to udělalo Ministerstvo financí, že těch poplatníků bude přes čtyři miliony. Logicky. Když se podíváte, kolik máme počet ekonomicky aktivních občanů, kolik máme zaměstnanců, kolik máme OSVČ. A v tom okamžiku ta sleva na dani, nebo chcete-li výpadek veřejných rozpočtů, nebo chcete-li snížení příjmů veřejných rozpočtů, je přes 100 miliard.

Já jsem ta čísla chtěl jako podklad k debatě o slevě pro živnostníky na manželku a děti, abychom si udělali obraz, kolik je dneska uplatňováno slev, kolik je uplatňováno odčitatelných položek a jak velkou část, jak početně, tak v sumě peněz, by dělalo obnovení slevy na manželku a děti pro živnostníky, kteří ale mají více než 50 % daňového základu přes paušál. (Ministr Babiš telefonuje a právě nahlas říká: Tak to nevím, co mám dělat. - Poslanec Stanjura se otáčí na ministra Babiše.) To není na mě. Omlouvám se.

Takže nejdřív půjdu k tabulce číslo dvě. To jsou počty OSVČ. Jsou za roky 2010 až 2014. Počty OSVČ, které použily paušály ve všech čtyřech skupinách. (Ukazuje tabulku.) Když se na tu tabulku podíváte - a chci připomenout, že v roce 2014, to jsou poslední čísla, byly paušály omezeny částkou 2 miliony základu daně pouze pro 30 až 40 % paušálů, ne pro 60 a 80, to zavedla až tato vláda -, když se na ta čísla podíváte, tak si řeknete, proč ta vláda vlastně to omezení paušálu pro řemeslníky a soukromé zemědělce zaváděla?

Když se podíváte na ta čísla, máte to všichni ve sněmovním tisku, tak u toho paušálu 80 % bylo zhruba 138, dejme tomu 140 tisíc poplatníků, kteří to použili, ale průměrný základ daně byl 90 tisíc. A i po tom, co jste prosadili, tzn. snížení možnosti na 2 miliony, tak pak zůstává, když máte přesně 2 miliony, tak vám zůstává daňový základ 400 tisíc, což je čtyřikrát víc, než kolik byl průměrný daňový základ předtím, než toto omezení bylo zavedeno.

Úplně stejně je to v té skupině, kde je nejvíc řemeslníků, kteří uplatňují - to jsou ostatní živnosti, tak ne řemeslníků, omlouvám se, to jsou ostatní živnosti, nejvíc poplatníků, kteří uplatňují paušály, i když nevíme, jestli je to hlavní, nebo vedlejší činnost, těch je zhruba 300 tisíc. Když se podíváte na ty roky, tak to kolísá. Jednou je to 292, jednou 318, 327 tisíc, v roce 2014 to bylo 305 tisíc. Tady i po tom omezení, které jste prosadili, 2 miliony, by byl maximální daňový základ 800 tisíc. Ale průměrný, před tím omezením, byl 136 tisíc, tzn. zhruba šestkrát nižší než toto. A vzpomeňme si, kdo tady všechno říkal, jak budou mnohem vyšší příjmy státního rozpočtu, jak to není spravedlivé a jak je třeba to omezení zavést. Škoda, že jsme ta čísla neměli v okamžiku, kdy jsme to v Poslanecké sněmovně projednávali, abychom si řekli, zda to vůbec má smysl.

Když se podíváte na ten nynější paušál, který se používá zejména u příjmů z nájmů, tak v zásadě si můžeme říct, že skoro je zbytečný, a můžeme zvažovat, zda ho vůbec v daňových zákonech necháme, protože v těch čtyřech letech, 2010, resp. 2011 až 2014, to použilo 208, 266, 521 a 645 poplatníků. Ne tisíc, ale jednotek. Tak si sami řekněme, zda má smysl mít speciální kategorii pro stovky lidí při zhruba pěti milionech daňových poplatníků. Já osobně si myslím, že to žádný smysl nemá.

A tu informaci, kterou jsem chtěl, tzn. kolik z těch paušalistů, jestli to takhle mohu nazvat, resp. živnostníků, kteří mají paušál, kolik to má jako hlavní pracovní poměr, když použiji terminologii, nebo hlavní zdroj příjmů, a kolik jako vedlejší. Na to mi finance napsaly, ať se obrátím vedle na paní ministryni Marksovou a její úřad. Takže to bohužel nevím, což by bylo samozřejmě zajímavé.

Možná jsem tu otázku měl formulovat lépe a měl jsem se ptát a můžu to ještě zvážit, kolik z nich mělo více než 50 % příjmů z paušálu, tzn. to jsou ti, kterých se netýká možnost uplatnit slevu na manželku a děti.

A když se podíváme zpátky na ty slevy, odečitatelné položky, a budeme jenom analyzovat ta čísla, tak opět najdeme odečitatelné položky, například - ono to zní velmi dobře, kdo z nás by to nepodpořil - odečitatelnou částku podle § 54 odst. 4, podpora výzkumu a vývoje. A teď vám přečtu, kolik poplatníků ročně to v jednotlivých letech používá: 2010 - 64, 2011 - 54, 2012 - 57, takhle bych mohl pokračovat. Legitimní otázka zní, přestože je to jakoby na bohulibý účel: Má to smysl, taková výjimka v dani z příjmů? Nemá. Podle mne bez ohledu na politickou příslušnost, bez ohledu na to, co si myslíme, jak mají být vysoké daně, zase při počtu poplatníků mít v zákoně výjimku nebo odečitatelnou položku - můžeme to nazvat tak i tak, záleží na terminologii -, která se dotýká desítek daňových poplatníků, nemá žádný smysl. A třeba v roce 2014 ta odečitatelná položka, tzn. ne sleva na dani, odečitatelná položka 110 buď platí 15 nebo 19 % i za celý stát 21 milionů. To znamená, kdybych to počítal patnácti, tak je to zhruba tři miliony, úspora na dani (nesrozumitelné) devatenácti, tak je to někde kolem čtyř milionů. Ale máme na to paragraf, máme na to kolonku, musíme to kontrolovat, musíme to vykazovat.

Pak jsou, zase to zní velmi dobře, úhrada za další vzdělávání, další odečitatelná položka neboli výjimka. A zase. Počty případů jsou ve stovkách. Jednou to bylo přes 500, 525, opět je to podle mě prostor pro debatu, zda to vůbec nezrušíme.

Pak úplně stejný nízký počet je sleva na manželku nebo manžela, který je držitelem průkazu ZPP/P. Já souhlasím, že tito lidé si zaslouží podporu, ale jestli to není spíš v sociálním systému někde jinde, protože tuto odečitatelnou položku používá mezi 170 a 230 lidmi ročně. Podle mě ta čísla jsou objektivní a je to podklad k úvaze o tom, zda vůbec takové odečitatelné položky mají smysl a zda zbytečně nekomplikují. Já myslím, že to můžeme zjednodušit a že tyto položky bychom mohli zrušit, až bude nějaká příští novela o dani z příjmů. Asi zase kvůli nim nový zákon z příjmů, jak avizuje paní poslankyně, který zná politický běh, kterou představí vláda těsně před volbami, aby přišla jiná vláda, to mi přijde ne zcela dobrý a taktický postup. Může to nová vláda si vzít a pokračovat na tom, ale mnohem pravděpodobnější je v našich podmínkách, že nový, nebo staronový ministr, nová, nebo staronová koalice se na to podívá znova, lépe apod. Ale proč ne.

Pojďme k těm základním položkám, to znamená k těm, které jsou skutečně významné. Když se podíváme na odečitatelné položky, tak objemově nejvýznamnější je položka za úroky hypoték, stavebního spoření, kde ta částka se pohybuje, a je skutečně významná, zhruba mezi 15 až 16 miliardami ročně. Takže já předpokládám, že především u fyzických osob. Týká se to zhruba 400 tisíc poplatníků, tzn. to je skutečně vysoký počet poplatníků. A tady ta pobídka státu na to, aby lidé investovali do svého bydlení, se setkává se zájmem občanů. Čtyři sta tisíc daňových poplatníků, teď nevím, kolik je případů, třeba oba dva manželé se o to mohou rozdělit, o ty zaplacené úroky, tak nemusí to být čtyři sta tisíc rodin, ale předpokládám, že je to zhruba čtyři sta tisíc rodin, 15 miliard, tzn. nějakých 2,7 miliardy ušetří tyto rodiny na dani z příjmů a tím vlastně stát nepřímo podporuje bydlení. A když to porovnáte s částkou, která se vyplácí jako státní podpora u stavebního spoření, tak ty částky jsou hodně podobné v jednotkách miliard korun.

Co je podle mě překvapivé. Já jsem se domníval, že větší odečitatelné položky bude tvořit penzijní připojištění než životní pojištění, a je to přesně naopak. To znamená, kdo má zájem a chce o tom přemýšlet, tak zhruba 4,5 miliardy jsou odečitatelné položky u životního pojištění a jenom 1,8 miliardy u penzijního připojištění. Myslím, si, že je docela zajímavá praxe, že kdo uplatňuje tyto odečitatelné položky, tak už si většinou to daňové přiznání podává sám, že už to nedělá zaměstnavatel, takže tady ta čísla budou velmi přesná.

Tady bych, pane ministře, poprosil, jestli by vaši úředníci mohli udělat kvalifikovaný odhad o počtu poplatníků, zřejmě z počtu zaměstnaných nebo z počtu ekonomicky aktivních. Já vím, že někteří na to nedosáhnou, protože nemají takovou výši příjmů, ale to bude určitě marginální číslo a podle mého názoru ta sleva na dani se bude blížit sto miliardám korun ročně. A to není špatně, abyste to nepochopili jako kritiku.

A když se pak podíváte na tu debatu, když už jsme navrhovali u jedné z posledních novel daně z příjmů zavést paušály, resp. zavést možnost slevy na dani na manželku a děti, tak najednou jsme mysleli, že to bude stát miliardu, možná miliardu a půl, to si nemůžeme dovolit. Právě proto jsme chtěli tyto údaje, abychom si udělali celkový obraz. A jestliže řekneme, že máme zhruba pět milionů, já se fakt za to omlouvám, daňových poplatníků a ty slevy na dani nebo výpadky rozpočtu nebo snížené příjmy rozpočtu budou přes sto miliard, tak se bavíme o jednom, možná dvou procentech zvýšení těch slev, položek pro naše občany. V tomto případě pro ty, kteří se živí sami a více než 50 % mají paušálu. Kdybych vyšel z toho čísla, že všichni, těch zhruba 500 tisíc, jak máte v té tabulce OSVČ paušály, že všichni to mají na těch 50 %, což nevím, ale kdybych vyšel z toho čísla, tak je to deset procent daňových poplatníků. A přitom říkáme, že když jim vrátíme slevu, aby bylo jedno, jestli člověk je zaměstnanec nebo OSVČ a může uplatnit slevu na dítě, že to je podpora rodiny bez ohledu na to, jestli rodič je OSVČ, nebo zaměstnanec, tak u jedné, jedné a půl miliardy říkáme - z rozpočtových důvodů si to nemůžeme dovolit. Tak sami zvažte, zda ta argumentace je udržitelná a zda je pravdivá. I kdyby se to týkalo všech.

Já samozřejmě budu muset napsat na to MPSV a současně napíšu na Ministerstvo financí s dotazem, kolik z nich mělo nad 50 %. To se z těch daňových přiznání určitě dá zjistit, protože tam jsou oddělené části a ten systém určitě může vyhodnotit, která z těch oddělených částí je vyšší a zda ten, kdo má např. paušály, mohl současně uplatnit slevu na děti nebo na manželku, protože pokud to nepřekročilo 50 %, tak to samozřejmě uplatnit mohl. Protože takhle máme podle mě správně postupovat. Zanalyzovat čísla, která máme, pak si zkusit spočítat, co by udělala případná změna, pak to porovnat, a ne jenom říkat takové to - a živnostníci mají hrozné výhody a nebudeme jim dávat výhody další... Tak se podívejte na ten základ daně. I u toho nejvyššího paušálu. Průměr 97 tisíc. To není žádné vysoké číslo.

A jenom pro pobavení, neříkám to úplně vážně. Představme si, že bychom pro právnické osoby zavedli paušály. A představme si jenom ten nejvyšší, že bychom všem právnickým osobám klidně nařídili, že budou mít paušál 80 %. Jak by to zvedlo daně z příjmů právnických osob? Dramaticky. Dramaticky! Když se podíváte i na příjmy těch největších a nejúspěšnějších firem, tak si představte, že 20 % jejich příjmů je daňový základ. Já to říkám proto, že není fér, že když má někdo paušál 80 % příjmů, že je to podezřelé, že je to černý pasažér systému, že nepřispívá jako ti zaměstnanci. Já myslím, že bychom měli přestat dělat rozdíl a vykopávat nějaký zákop a vést válku mezi zaměstnanci a živnostníky. Taky z podkladů, které mám k dispozici, většina zaměstnanců je u živnostníků drobných a malých firem - v sumě. Takže pak ta debata má smysl.

Podle mě tato čísla jasně dokazují, že náš návrh na vrácení slevy je opodstatněný, že v tom celkovém kontextu daňových slev a odpočitatelných položek nijak zásadně nevybočuje z těch obvyklých. A vůbec se neukazuje potřeba snížit paušál ze 2 milionů na 1 milion, o které mluvil pan ministr financí, že to by byla možná podmínka nebo cesta, jak vrátit tu slevu. Protože když se vrátíme k té tabulce č. 2 a představíme si, že tato vládní koalice si odhlasuje snížení paušálu na 1 milion korun např. u toho paušálu 80 %, v tom případě zůstane základ daně 200 tisíc, ale průměrný doposud byl 96 tisíc, tzn. dvakrát nižší než ten případně snížený. Takže podle našeho názoru není žádný důvod, abychom snižovali paušály, není žádný důvod k tomu, abychom nevrátili slevu na manželku a děti těm, kteří mají více než 50 % příjmů, když uplatňují paušály. A je tady prostor ke zjednodušení daňového systému a zrušení některých daňových výjimek jenom proto, že jsou úplně marginální a že je využívají desítky nebo pouze stovky daňových poplatníků. U těch všech ostatních je třeba vést politickou debatu, jestli je to účelné. A to není předmětem této interpelace ani předmětem případné diskuse k těmto číslům.

Já jenom z toho důvodu, že tam nejsou ta dvě čísla, navrhnu nesouhlas. Když nesouhlas neprojde, tak dám dodatečně dvě písemné interpelace, jednu na finance a jednu na MPSV. Ale zopakuju, čím jsem začal. Objektivně jsem naprostou většinu údajů dostal. Tím, že jsem s odpovědí nesouhlasil, máte ji k dispozici všichni. A je to jeden z podkladů, který můžeme používat k debatě o tom, jak zjednodušit náš daňový systém, příp. kde je prostor pro snížení daní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan ministr. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem se omlouval od 9.50, protože od 10.00 jsem měl být na jednání G Electric. Je tady vedení firmy, která chce postavit v naší zemi nový závod na výrobu leteckých motorů a zaměstnat 880 lidí. (Šum zprava.) Nicméně jsem to vydržel.

Já jsem tedy vůbec nepochopil tu reflexi pana kolegy Stanjury, jestli to byla reflexe o vašem příštím volebním programu... Nechápu to. Vy jste vzali tu slevu živnostníkům a teď tady polemizujete, jak ji vrátit. A my jsme navrhli vrátit tu slevu. Vy jste ji vzali a vy navrhujete ji vrátit. Tak já nechápu, o co tady jde.

Vaši interpelaci dělala zaměstnankyně finančního úřadu 60 hodin. Ťukala do toho ADISu, který máme tady od 1993. Dvacet tři let ho máme. Skvělý IT systém. Dokonce mluvila o šikaně. Ale dobře, tak oni to nějak vydrží.

Finanční správa má dneska úplně jiné starosti. Nemáme lidi - chybí nám 900 lidí. A Finanční správa vybírá daně, protože jsme zavedli věci, které tady nikdo nikdy nezavedl. Proto máme i přebytkový rozpočet. My jsme navrhli slevu na dani pro paušalisty pro ženu a dítě a v rámci koalice nedošlo ke shodě, takže my to určitě budeme ještě projednávat. A jestli je tam potřeba nějaký údaj od MPSV, tak samozřejmě napíšeme MPSV, já s tím problém nemám. Takže já nevím, o čem to je, ta debata. My vás určitě rádi přivítáme na návštěvě u nás.

Ještě jedno slovo k tomu včerejšímu vašemu lobbingu k těm svobodným celním pásmům, co deklarujete jako export. Vy jste říkal, že to nemá dopad na český rozpočet. To je pravda. Ale tyhle podvody, které se tam dělají, mají dopad na jiné státy Evropské unie. Je to přibližně 1,2 mld. A my jsme součást Evropské unie a my bojujeme proti daňovým a celním podvodům v celé Evropské unii. Tak to jenom k té včerejší debatě.

Takže já se omlouvám, musím jít na to jednání. My určitě rádi odpovíme písemně panu poslanci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se nebudu vracet k bodu, který byl včera. To už je ukončeno, debata skončila, nemá žádný smysl odvádět pozornost.

Já jsem o tom původně mluvit nechtěl, ale když pan ministr ze sebe zase udělal chudáčka, který to musel vydržet, tak je to pátý interpelační den a čtyřikrát tady ministr financí nebyl. A kdyby tam ty údaje, o kterých mi tak vstřícně říká "my vám je rádi dáme", napsal, tak jsem na plénum vůbec nešel. Nešel.

A opravdu, pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, prosím, aby se tím vedení Sněmovny zabývalo. Není možné, aby dotaz na konkrétní daňové příjmy byl označen za šikanu! Co je na tom šikanózního? Podívejte se na tu tabulku. Říkám, tím, že jsem s tou odpovědí nesouhlasil, máte ji všichni k dispozici. Podle mě to jsou cenné údaje, ale podle ministra financí je to šikana. (Ministr Babiš mimo mikrofon: Podle zaměstnanců.) No tak podle zaměstnanců. Tak ti zaměstnanci tam podle mě nemají být. Jestli nechtějí dávat souhrnné údaje o tom, kolik máme poplatníků, jak fungují slevy, tak jako co? Přece abychom mohli rozhodovat, potřebujeme relevantní data a relevantní podklady. A to není žádná šikana. To se opravdu důrazně ohrazuji! Byl to odborný dotaz. Ocenil jsem dvakrát, teď potřetí, že na naprostou většinu dotazů jsem dostal odpověď. Jen v jedné jsem zpochybnil to číslo, že podle mě neodpovídá realitě, a v jednom jsem řekl, že jste mě poslali na MPSV. A teď vy říkáte: My to tam vstřícně pošleme. No to už jste mohli před třemi měsíci a nemusel jste tu dneska být! Kdyby ti vaši lidi... Tak jste mohl být na tom jednání, protože ta interpelace by na plénu vůbec nebyla.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě rozpravu končím a táži se nyní poslance Zbyňka Stanjury, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Z důvodu podle mého názoru chybně uvedeného počtu poplatníků, kteří uplatňují základní slevu u daně z příjmů, a chybějícího počtu živnostníků OSVČ, kteří to mají jako hlavní pracovní poměr, navrhuji Poslanecké sněmovně nesouhlasit s odpovědí. A když to bude nesouhlas, tak věřím, že Ministerstvo financí už ty údaje dodá. A pokud je dodá, já už podruhé s touto interpelací na plénum nepřijdu. To vám všem slibuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Navrhujete tedy nesouhlasné usnesení. Přivolám kolegy a kolegyně z předsálí.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro nesouhlasné usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 263. Přihlášeno je 115 poslankyň a poslanců, pro návrh 43, proti 27. S tímto návrhem nebyl vysloven souhlas. Děkuji a končím projednávání této interpelace.

 

Než budeme pokračovat, přečtu omluvy, které ke mně dorazily. Dnes od 9.55 a 13 hodin z důvodů pracovních se omlouvá paní poslankyně Zelienková. Dále od 11 do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Radka Maxová. Dále od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Berkovec. A dále po celý jednací den z důvodu zahraniční cesty se omlouvá pan poslanec Stanislav Grospič.

Otevírám další interpelaci. Předseda Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Marka Ženíška ve věci rostoucího vlivu Číny na Českou republiku. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 779. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Bohuslava Sobotky.

Otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Pan poslanec není přítomen? V tom případě o této interpelaci nebudeme dál jednat a já ji končím.

Pan premiér se hlásí s přednostním právem. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Chci jenom poukázat na fakt, že člen vlády je přítomen, ale není přítomen interpelující poslanec. Tady velmi často v Poslanecké sněmovně se vede diskuse o tom, že ministři nechodí na interpelace. Já chci jenom poukázat na skutečnost, že i poslanci nechodí na interpelace. (Potlesk některých poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: S přednostním právem pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Přiznám se, že neznám, pane místopředsedo, důvody, ale od pana premiéra je toto velmi ubohé. Tady jeho první vicepremiér před chvilkou předvedl další ze svých minut trapnosti a ostudy, kdy není schopen zvládat svůj resort, to je naprosto jasné. Jedinou informací, kterou jsme se dověděli, je, že když vyžadujete data, která by měla Ministerstvo financí mít bez velkých problémů, protože podle nich se má rozhodovat, tak je to šikana. Když úředníci mají pracovat, tak jestli to. Já se nedomnívám, že tohle jsou důstojné přestřelky. (Potlesk části poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: S přednostním právem pan premiér. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, samozřejmě z toho nechci vůbec dělat žádnou aféru, nechci z toho dělat žádný předmět polemiky mezi vládou a opozicí. Říkám to naprosto klidným hlasem a říkám to v zásadě jenom pro záznam, aby bylo zřejmé, že ten vztah mezi vládou a opozicí musí být vyvážený. A jestliže opozice požaduje projednání ústní, resp. písemné interpelace v ústní podobě na plénu Poslanecké sněmovny, poslanec o to požádá, aby ten bod byl zařazen na program Poslanecké sněmovny, ten bod je zařazen na program Poslanecké sněmovny, příslušný ministr s tím počítá, dostaví se na interpelace. V tomto případě já jsem se samozřejmě dostavil na interpelace. Čekám tady celou dobu, až ta interpelace přijde na řadu. A jenom konstatuji, že pan poslanec tady není. To je jenom konstatování. Až příště tady povedeme debaty o tom, kdo chodí a kdo nechodí na interpelace, tak je myslím dobré si uvědomit, že občas nepřijdou ani ti poslanci, kteří interpelace na člena vlády položili. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane premiére. Pan poslanec Laudát s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Leccos se může stát. Dobře, pane premiére, 200 ku 1 ve váš neprospěch. V neprospěch vaší vlády. Tak se podívejte, jak funguje vaše vláda. Kolik tady je? Když se podívám po sněmovně, tak poměr nepřítomných poslanců versus tohle, tak to můžeme přepočítat na procenta, jestli ti, co jsou přítomní, je tady 118 přítomných, tak to je hodně přes 50 %, versus jeden z 18 nebo kolik že vás vlastně v té megavládě této země sedí. A vy jste ještě i více placeni, než jsou poslanci placeni. Takže prosím, nemyslím si, že vaše vystoupení bylo adekvátní a vhodné.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že nikdo další se nehlásí, tak další interpelace je na ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou. Ta byla přerušena do přítomnosti ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Každopádně paní ministryně se z dnešního jednání omlouvá až do 14.30 hodin z pracovních důvodů. Vzhledem k tomu, že zde není paní ministryně, tak není naplněna podmínka, abychom otevřeli tuto interpelaci. Ale ano, paní poslankyně (Fischerová), jak správně říkáte, vy jste přítomna, ano.

Budeme pokračovat další interpelací. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslankyně Miroslavy Němcové ve věci návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky a jeho delegace v České republice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 813. Projednání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Bohuslava Sobotky.

Otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, já jsem se ve své písemné interpelaci, kterou jsem adresovala předsedovi vlády, zabývala tím, co se odehrávalo v České republice během návštěvy čínského prezidenta, tedy koncem března letošního roku. Pan předseda vlády mi ve stanoveném termínu odpověděl, což bylo koncem dubna, vyčerpal těch 30 dnů, které na odpověď měl. A dnes se vlastně dostáváme k projednávání interpelace, která se týká věcí už více než dva měsíce proběhlých. A pravděpodobně, obávám se, že ztratily už tu důraznost ve společnosti, kterou měly, když jsme se pokoušeli například tady v Poslanecké sněmovně během mimořádné schůze zodpovědět některé otázky, které se týkaly bezpečnostních zásahů zejména proti českým občanům. Ale přesto je důvod se ptát, přestože uběhl už nějaký čas.

Já jsem se tedy ptala a odpověď, kterou jsem dostala, nepovažuji za takovou, která by mi mohla stačit. Na řadu konkrétních otázek, které jsem položila, stejně konkrétní odpověď mi dána nebyla, proto jsem se rozhodla přenést toto téma na jednání Poslanecké sněmovny. Ovšem ještě předtím, než přiblížím vám všem, přestože ji máte v písemné podobě, obsah své písemné interpelace a obsah odpovědi, kterou jsem na ni dostala, dovolte přece jenom ještě pár slov k té přestřelce, která tady proběhla před malou chvílí o nepřítomnosti nebo přítomnosti poslanců nebo ministrů.

Já jsem s touto interpelací přišla na program schůze minulý týden v řádný interpelační den ve čtvrtek a pan předseda vlády přítomen nebyl. Už předtím v ústních interpelacích, týden předtím, jsem se s ním bavila na téma, jak zajistí nejen účast členů své vlády během interpelačního čtvrtku, ale také mě zajímalo, jak se dívá na otázku, že jeho místopředseda vlády během času, který je určen k interpelacím, si vlastně dělá volební kampaň a pod záminkou nějakých naléhavých pracovních úkolů jezdí rozdávat koblihy buďto na Karlovarsko, nebo někam jinam.

Bohužel minulý čtvrtek, kdy mohla tato interpelace již proběhnout, pan předseda vlády nebyl na nějaké zásadní zahraniční cestě, pro kterou bychom samozřejmě měli omluvu, a vůbec bychom se nezabývali tím, zda je, nebo není přítomen, neměl nějaké - alespoň podle omluv které zde byly sděleny - zdravotní důvody nebo osobní důvody, ale podle mého názoru si řekl, že když jeho první místopředseda dělá kampaň v době interpelací, tak si ji udělá také, a odjel také na nějaké plánované cesty tady po České republice. Jistě mi zdůvodní, jak byly důležité, jaký přínos pro region nebo jaká všechna jednání tam absolvoval. Na to já musím odpovědět, že on jako předseda vlády a člověk zodpovědný za svůj tým si musí být schopen organizovat práci tak, aby zvládl jak úkoly mimo Sněmovnu, tak úkoly uvnitř Sněmovny. Jestliže to dělá tímto způsobem, tak se nemůže divit, že řada lavic je tady prázdná, nemůžu se divit tomu, že dnes ráno, když pan místopředseda Sněmovny zahajoval naši schůzi, tak nám sdělil, kdo všechno se z vlády na dnešní den omlouvá.

Pro vaše připomenutí jenom sdělím, že dnes, v den, kdy jsou plánovány interpelace, ze zákona musejí proběhnout, protože je-li jednacím dnem čtvrtek, musí se dopoledne od 9 do 11 hodin konat odpovědi na písemné interpelace a odpoledne se předseda vlády a členové vlády zodpovídají při ústních interpelacích. Z dnešního dne jsou omluveni ministři - dovolte jenom říkat příjmení, omlouvám za to: pan ministr Bělobrádek, pan ministr Brabec, pan ministr Dienstbier, pan ministr Chovanec - tady asi pravděpodobně jenom během dopoledne, možná tedy odpoledne tu bude, pan ministr Jurečka, paní ministryně Marksová, která snad odpoledne také by měla být, jestli jsem si to napsala dobře, pan ministr Němeček, pan ministr Pelikán, pan ministr Stropnický, pak ministr Ťok, paní ministryně Valachová - snad tedy odpoledne také přijde, a pan ministr Babiš, který se omlouvá od 9.50 hodin. Nakonec tady tedy ještě počkal na interpelaci, kterou tak rychle uřízl, aby mohl odtud odjet, a v podstatě žádná rozumná debata se nad podle mě velmi věcnou interpelací předsedy poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyňka Stanjury nevedla. To je jenom poznámka k tomu, když už si chceme povídat, kdo tady je, nebo kdo tady není, jak dlouho má smysl vůbec se domáhat prostřednictvím předsedy vlády zajistit, aby jeho ministři tady byli, tak jsem si nemohla tuto informaci ještě odpustit.

Nyní dovolte, aby se vrátila k tématu, pro které jsem požádala předsedu Sněmovny, aby zařadil do programu naší schůze odpověď předsedy vlády na mou interpelaci, která se týkala návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky a jeho delegace v České republice. Tuto interpelaci jsem rozdělila do čtyř oddílů, které popisovaly různé události anebo různé okolnosti, které mně z mého pohledu připadaly zvláštní a vyžadovaly si nějaký zásadnější pohled na to, co se vlastně odehrálo.

První věcí, na kterou jsem se ptala předsedy vlády, byla slova prezidenta České republiky Miloše Zemana, která obletěla svět, jestli to mohu takhle říci, ve chvíli, kdy prezident České republiky byl na návštěvě v Číně a tam místní televizi řekl slova - cituji: "Byly velmi špatné vztahy mezi bývalou vládu České republiky, zdůrazňuji bývalou vládou České republiky, protože tato vláda byla velmi submisivní, pod tlakem Spojených států a Evropské unie. Teď jsme zase nezávislou zemí a tvorba naší politiky je založena na našich vlastních zájmech." Říkal pan prezident Miloš Zeman v čínské televizi. Já jsem se ptala předsedy vlády, jak hodnotí toto vyjádření, které podle mě výrazným způsobem mění zahraniční politiku naší země a v podstatě silně narušuje vazby, na kterých zahraniční politika dosud stála, tedy na vazbách euroatlantických, na vazbách uvnitř Evropské unie. Tedy ptala jsem se pana předsedy vlády, jestli jednal s prezidentem během přípravy na takto zásadní návštěvu o tomto zahraničním postoji prezidenta republika, jestli si toto téma probrali, vysvětlili a co si k tomu řekli. Žádnou konkrétní odpověď, zda se vůbec sešel s prezidentem, mluvili o tom, jsem nedostala.

Dále jsem se ptala, protože chápu, že ne všechno musí řešit předseda vlády s prezidentem, jestli se v této věci - tedy ohledně zahraniční politiky - sešel s prezidentem ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Ta otázka je podle mě snadno zodpověditelná. Jestliže ji položíte ve stylu "Jednal s prezidentem republiky v této věci ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek?", pravděpodobně není od věci očekávat, že se dozvíte buďto jednal, nebo nejednal. Ale to jsem se nedozvěděla, proto také s touto odpovědí nemohu býti spokojena.

Dále jsem chtěla vědět, proč předseda vlády, pokud nesouhlasí s tím, co řekl prezident čínské televizi, proč veřejně proti těmto slovům nevystoupil. Nemyslím ve stylu nějaké konfrontace, natolik si myslím, že je správné, aby se věci řešily více v klidu, ale přece jenom jestliže Česká republika a její občané několik dní se zabývali těmito slovy, že konečně jsme se stali nezávislými a že jsme se vymanili z tlaku Spojených států a Evropské unie, tak jsem očekávala, že pan premiér k tomu něco řekne, protože to není jenom takové plácnutí do vody, kterými, dovolím si říci, nás pan prezident obšťastňuje velmi často. (V sále je velký hluk.)

Ptala jsem se ale také na to, zda když tedy by nesouhlasil s touto definicí, proč ji neodmítl, ale také na druhou stranu, pokud s ní souhlasí, pokud si myslí, že skutečně jsme byli jakýmisi vazaly jak Evropské unie, tak Spojených států, tak aby nám přiblížil, v čem to spočívalo, v čem byl ten tlak, jak se u nás projevoval, jakou konkrétní podobu tento tlak měl. V této situaci musím připomenout, že v minulosti naopak ještě v době, kdy byl nynější předseda vlády Bohuslav Sobotka lídrem opozice, tak velmi často kritizoval tehdejší pravicovou vládu, ať už to byla vláda Mirka Topolánka, nebo Petra Nečase, za to, že není dostatečně proevropská. Kdykoliv se otevřelo téma zahraniční politiky, tato výtka směrem k těmto vládám padala.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně, ale dovolím si přítomné kolegy poprosit o klid.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Já bych tady připomněla, že pokud jde o -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, ten klid patří i pro rozhovor šéfů klubů a pana premiéra. Děkuji. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Já nevím, jestli bych neměla počkat, až si to pánové vysvětlí, protože přece jenom mluvím zejména k panu předsedovi vlády. Bylo by asi hloupé k němu mluvit, když teď musí řešit něco jiného, a těžko by potom mohl reagovat na to, co říkám, tak já raději počkám. (Premiér dokončil svůj rozhovor s předsedou klubu TOP 09 Laudátem.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Ptala jsem se - vrátím se k Evropské unii a k tomu, jestli na nás vyvíjela, nebo nevyvíjela tlak, jestli s tím předseda vlády souhlasí, nebo nesouhlasí, jaký je jeho postoj. Odpověď nebyla žádná.

Tak já bych jenom připomněla to, čeho jsme byli svědky během tohoto a během loňského roku na příkladu migrační krize - a to má vztah právě k Evropské unii a k tomu, jestli naše vláda se cítí být pod jejím tlakem, jak tvrdí pan prezident, nebo necítí být pod jejím tlakem.

V únoru 2015, 14. února, jsem navrhla Poslanecké sněmovně usnesení, které se týkalo migrační krize a které zapovídalo, abychom přistoupili na systém povinných kvót. Přesto na něj vláda nakonec přistoupila alespoň tím způsobem, že se nepřipojila k žalobě, kterou k evropskému soudu vzneslo Slovensko právě při prosazení těchto kvót. Letos v březnu jsem navrhla Poslanecké sněmovně, aby vzdorovala Evropské unii ve chvíli, kdy ona uzavírala dohodu s Tureckem, a nepřistoupili jsme na ten zjednodušený bezvízový styk s Tureckem. Pan předseda vlády potom odpověděl, že toto stanovisko Sněmovny pro něj zajímavé není, že se jím v podstatě ani nebude řídit. Potom zase byly názorové veletoče, ale ta přímá první odpověď byla, poté kdy Sněmovna toto usnesení na můj návrh přijala, že je tím premiér zaskočen a nehodlá se tím řídit. Takže mne by zajímalo, jak tedy ten tlak ze strany Evropské unie na Českou republiku vypadá, co se vládě nelíbí a jakými způsoby tomu vzdoruje. Ani tato otázka zodpovězena nebyla.

Druhý okruh otázek jsem vznesla v souvislosti se zabezpečením té čínské návštěvy v hlavním městě České republiky, kdy jsem se ptala na zvláštní roli Jaroslava Tvrdíka v přípravě celé návštěvy. Ptala jsem se pana předsedy vlády, jestli si nemyslí, že aktivita té smíšené česko-čínské obchodní komory, nebo společnosti, teď nevím přesně, jak se jmenuje, byla v tom gardu, jak probíhají obdobné návštěvy a jak obdobně se do nich zapojují některé skupiny zevnitř České republiky. Já jsem přesvědčena, že to - podobně jako komentáře, které se této věci věnovaly - bylo vysoce nadstandardní angažmá ze strany pana Tvrdíka. Některé komentáře dokonce potom dokládaly na základě obchodních slibů, které tady proběhly, že největší profit z této návštěvy budou mít právě společnosti, se kterými nějakým způsobem je Jaroslav Tvrdík spojen. To, co říkám, jsem četla z veřejných zdrojů.

Pan předseda vlády ve své odpovědi na adresu Jaroslava Tvrdíka neříká nic. Dozvídám se tady, že to bylo vlastně standardní, že zapojení představitelů různých smíšených komor a nestátních subjektů do přípravy zahraničních návštěv není neobvyklou součástí přípravy těchto akcí. Na to já jsem se s odpuštěním neptala, jestli je to obvyklou, nebo neobvyklou součástí návštěv. To víme všichni, že se nějaké skupiny vždycky do těch příprav zapojují. Mě zajímalo, jak to bylo konkrétně. Jestli skutečně byla nějaká spolupráce mezi vládou a touto komorou, jestli si rozdělily úkoly, kdo byl tím hlavním styčným důstojníkem, který spolupracoval s vládou na přípravě této návštěvy, s vládou, s Hradem, s touto komorou. To by určitě bylo důležité, abychom věděli, ale z odpovědi pana premiéra to nevyplývá.

Chtěla jsem vědět -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, paní poslankyně, ale opět míra hluku přesáhla únosnou mez. Prosím, abyste pokračovala, až se Sněmovna ztiší, nebo skutečně jednání přeruším.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Chtěla jsem vědět, jaký je názor předsedy vlády na nasazení policie během návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky. Konkrétně jsem se ptala, jak hodnotí zásahy policie proti občanům České republiky a naopak nezasahování proti agresivním čínským demonstrantům. Ptala jsem se pana předsedy vlády - cituji: "Viděl jste záběry, jak čínští demonstranti napadli starší paní, jak napadli muže v tramvaji, jak napadli koledníky, jak napadli fotografy? Máte v úmyslu těmto občanům se za vládu omluvit?" Ty otázky jsou podle mne natolik srozumitelné, že na ně lze odpovědět, ale nikoliv obecně, jak to udělal pan předseda vlády. Proto s odpovědí nemohu být spokojena.

Ve třetím bloku otázek jsem se ptala na aktivity velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze. Ptala jsem se předsedy vlády, co ví o zapojení velvyslanectví Čínské lidové republiky při organizování čínských demonstrantů během prezidentské návštěvy. Bližší informace o organizování těch čínských protestantů přinesly některé servery, IHNED, Echo24. Cituji slova jednoho z účastníků semináře, který měl proběhnout na čínské ambasádě: "Sešli jsme se v pátek na čínském velvyslanectví v Praze, kde jsme měli dostat pokyny k akci vítání a podpory čínského prezidenta. Nábor probíhal skrze různé neoficiální organizace, čínské zaměstnance firmy Huawei nebo spolky jako literární, spolek průvodců a další spolky. Každá desetičlenná skupinka měla svého lídra. Od šéfa konzulárního oddělení jsme byli varováni před citlivými tématy Tibet nebo lidská práva. Dostali jsme instrukce, jak se chovat v okamžiku, kdy někdo bude proti návštěvě protestovat. Demonstrující máme zprvu překřičet, nemáme se ale ani bát na ně vztáhnout ruku, ale pokud možno lidi nezranit. Vlajky strhávat." Demonstranty ambasáda měla vybavit vlajkami, transparenty, tričky, houkačkami, jídlem na tři dny. To všechno vyplývá z té výpovědi, která byla zveřejněna ve veřejných zdrojích. Já jsem se pana předsedy vlády ptala, zda o tom konkrétně něco ví. V té odpovědi o tom není ani jedno jediné slovo.

Ptala jsem se ho na firmu Huawei, která je zmíněna v citaci účastníka toho protičeského semináře na čínské ambasádě. Ptala jsem ho, jestli ví o tom - opět musím říci, že jsem čerpala pouze z veřejných zdrojů, žádné jiné informace nemám - že firmu Huawei vyřadila Austrálie z důvodu bezpečnostního rizika z tendru na vybudování celonárodní sítě vysokorychlostního internetu. Ptala jsem se, zda ví o tom, že tohoto výrobce telekomunikačního vybavení označil výbor pro zpravodajské služby americké Sněmovny reprezentantů v roce 2012 za bezpečnostní riziko a doporučil mu, aby uzavřel vstup na americký trh. Ptala jsem se ho na to, zda ví o tom, že v reakci z podezření z kyberšpionáže se skutečně Huawei z USA stáhla. Ptala jsem se, jestli ví, že podobné to bylo také v Kanadě, a zejména jsem se ptala, jestli tedy po tomhle všem považuje aktivity této firmy za bezrizikové pro Českou republiku. Nyní jsme svědky jejího masivního vstupu na náš trh, takže si myslím, že tato otázka je relevantní a je potřeba na ni důrazně požadovat odpověď.

Ptala jsem se, zda pan předseda vlády vyzval ministra zahraničních věcí, aby informace o aktivitě čínského velvyslanectví ministr zahraničních věcí prověřil. Nemám tady žádnou odpověď, zda ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek dostal úkol od předsedy vlády, aby prověřil, co se dělo na čínské ambasádě.

Ptala jsem se ho, jak bude postupovat, pokud tyto informace budou pravdivé. V odpovědi pana předsedy vlády je k tomu jediná věta a ta zní takto: "Pokud by se prokázalo, že jakýkoli zastupitelský úřad nabádá krajanskou komunitu či cizí státní příslušníky k činnostem, které nejsou v souladu se zákony ČR, tak by naše strana důrazně reagovala." No, těch důkazů, které přinesla různá média, bylo hodně a myslím, že tedy od věci byla otázka, jestli někdo jednal s čínskou ambasádou, ten někdo bezpochyby musel být ministr zahraničních věcí, a jestli zjišťoval, jak ta příprava právě na této ambasádě probíhala. Znovu zopakuji, že podle toho svědectví, které jsem četla, byla ta příprava namířena i proti českým občanům.

Ptala jsem se, jestli pan předseda má informace o tom, kdo byli velitelé, v uvozovkách to mám napsáno, těch jednotlivých skupin čínských demonstrantů, protože ten svědek říká, že byli rozděleni do skupin po deseti. My jsme v různých záběrech viděli někoho nebo některé osoby, které by jistě bylo možno označit na nějaké velitele, protože to vždycky byla skupina nějakých čínských dam a pánů a ve chvíli, kdy se něco strhlo, objevil se někdo, kdo je začal řídit.

Dokonce z televizních záběrů jsme se potom dozvěděli, že jednu skupinu řídil právě jeden člen čínského zastupitelského úřadu u nás. Nevím teď přesně, jaká je jeho pracovní pozice, jestli je přímo zástupcem paní velvyslankyně, ale důkazy o jeho aktivitě byly dostatečně prokázány. On sám v tom televizním šotu, který jsme viděli, opakovaně, říká, že policie nemá co zasahovat proti čínským demonstrantům tam, protože on je zástupcem čínské ambasády, a tímto způsobem si vynucoval poslušnost české policie a českých úřadů ve vztahu k němu a k těm čínským demonstrantům. Bohužel ani na tuto otázku jsem nedostala odpověď, přestože jsme na kameře viděli lidi, kteří jsou určitě snadno identifikovatelní, a v případě dotazu na čínskou ambasádu by bylo možné se bavit o konkrétních osobách.

Ptala jsem se také, jak se předseda vlády v této souvislosti dívá na správu BIS, z níž cituji: V případě čínské moci a jejích zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků. Tak já rozumím tomu, že zpráva BIS má svou veřejnou část, svou neveřejnou část. Tu veřejnou část máme k dispozici, z veřejné části já také cituji, ale můj dotaz zní, jestli na základě této zprávy, která určitě v neveřejné části je nějak prohloubena o konkrétnější informace, předseda vlády nastolil nějaký režim, který by mohl zabránit tomu, aby zejména čeští politici a státní úředníci byli těmi osobami, které pomáhají politickému zpravodajství čínské ambasády na našem území. Jak se tím zabýval, co z toho vyvozuje, zda vláda si např. vyžádala nějaké pravidelné informace v intervalu měsíčním, čtvrtletním nebo nevím jakém, proto, aby měla přesný přehled, co se skutečně z této strany na našem území odehrává. Odpověď je nula.

Ptala jsem se také na protokolární zajištění návštěvy, zejména na tu část, kterou jsme mohli sledovat, např. v přímém přenosu České televize, kdy přenášela slavnostní akt podpisu různých memorand spolupráce na Pražském hradě s různými představiteli čínské vlády a představiteli české vlády. Ptala jsem se na to, proč nebyl na Hrad při této příležitosti pozván ministr kultury Daniel Herman. Možná si vzpomenete, že pár dní před návštěvou čínského prezidenta pan ministr tady v Poslanecké sněmovně navrhl, abychom uctili památku 80 tisíc tibetských mnichů, které v 50. letech zavraždili Číňané. Tato pietní událost se tady odehrála. Ale hned poté zástupce čínského velvyslanectví podle České tiskové kanceláře navštívil Ministerstvo zahraničních věcí s urgentní stížností právě na ministra Hermana. Uvedl tedy v této stížnosti, že jsme těsně před návštěvou čínského prezidenta a že - citace - tento čin může poškodit nejenom návštěvu prezidenta, ale i celkové pozitivní směřování současných vztahů. Výsledkem pravděpodobně tohoto postoje pana ministra Hermana bylo nepozvání na Pražský hrad, přestože v médiích bylo uvedeno, že vedle memorand, která tam byla podepsána, se také chystá česká vláda formulovat nějaké další kroky v oblasti programu bilaterální spolupráce, že první návrhy takové spolupráce budou předloženy v červnu - což už tedy máme dnes 2. června, tak asi už bychom některé ty návrhy mohli vidět na papíře - a že některý z těch návrhů se bude týkat také kultury. Pan ministr Herman v bezprostřední reakci poté, co televize tohle odvysílala, řekl, že on si není vědom toho, že by nějaký takovýto typ spolupráce se chystal, a že k tomu nebyl přizván, a zdálo se mi, že je tím opravdu poněkud překvapen. Pan předseda vlády mi odpovídá, že ministr kultury nebyl během návštěvy prezidenta členem národní delegace, neboť na straně hosta nebyl zastoupen jeho resortní protějšek a jednání se povahou věci netýkala daného resortu.

Jestliže Česká tisková kancelář přináší informaci o tom, že byla podepsána memoranda a během nich bylo stvrzeno také, že bude probíhat spolupráce i nadále v různých patnácti oblastech, ať už se týkají železniční dopravy, letecké dopravy, nevím jakých dalších oblastí, ale kromě toho také kultury, tak si myslím, že tato odpověď tedy, pane předsedo vlády, úplně korektní není, a přestože jsem si vědoma toho, že jste se pravděpodobně už s panem ministrem kultury nějak sjednotili a dohodli jste se v této věci, tak ty první jeho reakce ukazují na to, že nebyl pozván proto, že pro čínskou stranu se stal nepohodlným. Mě zajímalo, jak si toto může nechat česká vláda líbit, takový selektivní přístup k některým svým členům, a vaše odpověď byla taková nemastná, neslaná, z které si nejde vybrat absolutně nic.

To bylo několik věcí, které jsem chtěla zmínit k celé návštěvě. Mrzí mě, že konkrétní otázky, které jsem položila, a kladu důraz zejména na aktivitu čínské ambasády v ČR, na to, jak instruovala občany Číny žijící na našem území, aby zasahovali proti českým občanům, že si to necháváme líbit a že pan předseda vlády se k tomu jednoznačně nepostaví. Tohle bylo asi jádro mé interpelace. Všechno ostatní, co zmiňuji, považuji též za důležité. Ale nechat napadat naše vlastní občany nějakými čínskými organizovanými bojůvkami a tvářit se, že o tom nic nevím, a zavírat oči před jasnými dokumenty, které v té věci přenášely různé televizní stanice, tak to se mi zdá nehodné předsedy vlády. Je předsedou vlády České republiky, je předsedou vlády českých občanů a není tady od toho, aby hájil naprosto neakceptovatelné kroky čínské ambasády, která podstatě Českou republiku vydírala ve stylu buďto uděláte všechno, jak my si přejeme, anebo zapomeňte na to, že tady budou obchody, které jsme vám naslibovali, v závorce: z kterých bude těžit pouze někdo a rozhodně to nebude přínos pro celou Českou republiku.

To byly mé výhrady, takto jsem je chtěla poněkud obšírněji zformulovat. Jsem si vědoma toho, že čas nám asi nedává prostor teď, abychom ještě důkladněji všechny tyto otázky tady probrali. Bude záležet teď na tom, jestli pan předseda vlády bude ochoten se o této věci bavit dál, nebo jestli ve svém vystoupení bude tak stručný, jako byl v odpovědi, kterou mi poslal. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Němcové. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Nicméně na rozpravu zbývá zhruba minuta a půl. Proto pokud proti mému postupu nebude námitka, přeruším projednávání této interpelace, a my budeme pokračovat za minutu a půl. Ukončuji odpovědi členů vlády na písemné interpelace a budeme pokračovat řádným programem od 11 hodin, za minutu.

Je jedenáctá hodina a my máme přikročit k dalším bodům našeho dopoledního jednání. Nicméně než se tak stane, tak se budeme zabývat případnými změnami programu. Jako první se ke změnám programu schůze přihlásil pan předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane místopředsedo. Dovolte mi, abych jménem našeho poslaneckého klubu navrhl pevné zařazení bodů na zítřek, a sice jako první body jednání po třetích čteních následující body: bod číslo 40, insolvenční zákon, první čtení, bod číslo 43, zákon o mezinárodní justiční spolupráci, první čtení, bod číslo 19, zákon o modifikovaných organismech, druhé čtení, bod číslo 49, zákon o ochraně přírody, první čtení, bod číslo 50, zákon o látkách poškozujících ozónovou vrstvu, první čtení, a bod číslo 45, zákon o provozu motorových vozidel, první čtení. Znovu opakuji: na pátek 3. 6. jako první body po třetích čteních. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Faltýnkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl požádat o pevné zařazení bodů na dnešek, a to po bodě 233, který bude jako první, jedná se o návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Tak po tomto bodě zařazení těchto tří následujících bodů: bod 46, což je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, takzvaný plemenářský zákon, je to sněmovní tisk 616, dále bod 47, což je vládní návrh zákona o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a agrochemickém zkoušení zemědělských půd, zkráceně zákon o hnojivech, tedy sněmovní tisk 669, a konečně také bod 48, což je vládní návrh zákona o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin, lesnicky významných druhů a umělých kříženců, zkráceně zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, což je sněmovní tisk 732. Tak prosím tyto tři body za ten první zmíněný bod, tedy o těch státních vyznamenáních. Děkuji předem za podporu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S dalším návrhem změny programu pan poslanec Seďa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil také navrhnout pevné zařazení bodu číslo 74, sněmovní tisk 378. To je prosím ten, který jsme měli včera projednat, který byl pevně zařazen za bod číslo 48, což je sněmovní tisk 732.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, bod 74, jeho název.

 

Poslanec Antonín Seďa: Ano, já to zopakuji. Je to bod 74, sněmovní tisk 378, a je to zákon o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 až 1989 bývalým vojákům z povolání a zaměstnancům resortu obrany.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, zákon o odškodnění. Tak, děkuji. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí ke změnám programu. Není tomu tak, budeme tedy hlasovat. Nejprve budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Faltýnka, který navrhuje zítra, v pátek 3. 6. jako první body jednání po třetích čteních body číslo 40, 43, 19, 49, 50 a 45. Jestli není námitka, tak dám hlasovat o tom návrhu en bloc jako celku. Nemusíme hlasovat každý bod zvlášť. Je tady žádost o odhlášení. Odhlašuji vás všechny, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahájil jsem hlasování o návrhu pana předsedy Faltýnka, aby body 40, 43, 19, 49, 50 a 45 byly zařazeny zítra jako první body po třetích čteních. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 264, přihlášeno je 127 poslankyň a poslankyň, proto 76, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Dále pan předseda Jiří Mihola chce zařadit dnes po bodu 233 body číslo 46, 47 a 48, o šlechtění, o hnojivech a o reprodukčním materiálu. Jsou to všechno body pana ministra zemědělství.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 265, přihlášeno je 131 poslankyň a poslanců, pro 74, proti 8. I tento návrh byl přijat.

 

Poslední návrh - pan poslanec Antonín Seďa, chce zařadit bod 74, sněmovní tisk 378, po právě přijatém nebo zařazeném bodu číslo 48 na dnešek.

Zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Sedi. Kdo je pro zákon o odškodnění po bodu 48, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 266, přihlášeno je 135 poslankyň a poslanců, pro 74, proti 7. I tento návrh byl přijat.

 

Tím jsme se vypořádali s pořadem schůze a v dnešním jednání budeme pokračovat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.