(16.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím pana ministra o odpověď.
Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka My jsme na žádný tah nenaletěli. Já tady musím říct i s ohledem na svoji profesi, zkušenost i odborné vzdělání rostlinolékaře, kdy genové manipulace začal provádět už před více než 140 lety Johan Gregor Mendel, kdy začal zjišťovat jednotlivé vlastnosti genů hrachu a začal je různě kombinovat tak, aby z toho byl ten nejvyšší možný užitek. Děláme to dlouhá desetiletí, teď samozřejmě za poslední řekněme dvě dekády s daleko větší intenzitou, protože laboratorní techniky nás posunuly úplně do jiných sfér možností a nemusíme dneska všechno řešit poloprovozními pokusy na pokusných parcelách.
My jsme na nic v oblasti TTIP nenaletěli, protože tady je jednoduchá garance. Pokud jakýkoli členský stát nebude souhlasit s tou konečnou dojednanou podobou TTIP, u které zatím nevíme, jak např. ta dohoda bude v oblasti bezpečnosti potravin, ta jednání řekněme nejsou ani v polovině, a já jsem mluvil na návštěvě loni, kdy jsem byl v Americe, jak s hlavní vyjednávačkou americké strany, tak s hlavním vyjednávačem Evropské unie, a právě v oblasti potravinové bezpečnosti i GMO se zdají ta jednání nejsložitější. A pokud prostě nebude jakýkoli členský stát a jeho parlament souhlasit s dojednanou podobou, tak prostě tato smlouva nebude nikdy ratifikovaná a nikdy nevejde v platnost. Takže tady opravdu občané i my máme velkou jistotu v tom, že na konci toho procesu budeme moci říct: chceme to, je to férové, nebo to můžeme odmítnout. Takže tady mluvit o tom, že jsme na něco naletěli nebo nenaletěli, to odmítám. My se striktně držíme těch věcí, které mají chránit bezpečnost a zdraví spotřebitelů a ochranu životního prostředí, a na základě dostupných znalostí a informací se rozhodovat, jestli touto cestou chceme jít, nebo nejít.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi za odpověď a nyní prosím k mikrofonu dalšího v pořadí a tím je pan poslanec Grospič, aby přednesl svoji interpelaci na pana ministra kultury.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, tak asi jako většina našich spoluobčanů jsme s politováním zaregistrovali vaši účast coby člena vlády České republiky na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde jste přednesl projev, který jste zahájil slovy "drazí", některé sdělovací prostředky uvádějí slovy "milí krajané", a v němž jste se znovu omluvil za vyhnání sudetských Němců v poválečném období.
Chtěl bych vám tedy v této souvislosti položit několik otázek, a to je, jak se vy sám osobně díváte na poválečné uspořádání, které bylo dohodnuto na Jaltské konferenci v srpnu 1945. Jak se potom dále díváte na problematiku poválečného uspořádání i trvalé snahy právě sudetských Němců, dnes sdružených v různých krajanských spolcích v Rakousku či Spolkové republice Německo, kteří se velice aktivně zapříčiňovali za to, aby vůbec nevznikla v roce 1918 Československá republika, a poté využili příležitosti a byli nástrojem k rozbití jednotného Československa, což vyjádřili třeba i posledním hlasováním ve volbách v roce 1938, v obecních volbách v hlasech pro sudetoněmeckou stranu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a poprosím pana ministra o odpověď.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já děkuji za tuto otázku. Možná bych trošku korigoval ten úvod. Co se týká té odezvy, tak minimálně ty odezvy, které dostávám já, jsou tak z 90 % pozitivní a lidé mi děkují za to, že už byl čas zralý a že jsem do Norimberka na toto krajanské setkání jel.
Ale k vašemu dotazu. Co se týká poválečného uspořádání nebo voleb z roku 1938, tak jenom když se podíváme chronologicky na tu celou záležitost, tak je to záležitost stará osmdesát, sedmdesát let. To znamená, že lidé, kteří tehdy měli právo volit, tak dnes už všichni jsou na věčnosti. Takže to setkání, které se v současné době koná, jsou buď děti, nebo lidé narození po válce. Tedy tehdejší děti, lidé, kteří ještě pamatují ty válečné a poválečné události, jsou dnes ve věku zhruba osmdesátníků.
Co se týká poválečného uspořádání, to je samozřejmě věc jedna, ale je velice zajímavá skutečnost následující. Já jsem po podepsání Česko-německé deklarace v roce 1997 byl přizván tehdejším spolupředsedou Česko-německého diskusního fóra Pavlem Tigridem a jeho německým partnerem Günterem Verheugenem k členství v této dnes koordinační radě Česko-německého diskusního fóra. Jeden z hlavních úkolů bylo tehdy vytvořit srovnávací studii právních předpisů, jak se jednotlivé země stavěly k problematice německých menšin na svém území a k problematice kolaborantů nebo válečných zločinců. Z toho vyplývá celkem velmi jednoznačný rozdíl. Země, které byly později součástí svobodné části Evropy s německými menšinami, jako je např. Dánsko, Belgie, Francie, Holandsko, Itálie, se touto otázkou zabývaly optikou politickou. To znamená, váleční zločinci, nacisté, kolaboranti byli po právu potrestáni, zatímco země, které se staly součástí sovětského impéria, řešily tuto otázku optikou etnickou. To znamená, tam se nezkoumala vina či nevina, ale pouze etnický původ, na základě kterého byli tito lidé vyhnáni ze svých domovů. A to se často stávalo i tak, a tady mohu mluvit i na základě zkušeností z vlastní rodiny, že třeba Židé německého jazyka, kteří vůbec přežili to nacistické běsnění, byli poté po návratu z koncentračního tábora zařazeni do nových transportů a jako tentokrát Němci byli tedy odejiti ze svých domovů. To znamená, tento princip kolektivní viny na základě etnického původu je prostě nepřijatelný a je třeba ho odmítnout.
Já jsem se neomlouval za vyhnání, to udělal už pan prezident Václav Havel. Já jsem se přihlásil k této myšlence z roku 1990, stejně jako tedy k další kontinuitě, zmínil jsem Česko-německou deklaraci z roku 1997, která se touto problematikou zabývá, poté gesto tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, omluva sudetoněmeckým antifašistům, na které vlastně dopadla dvakrát ta pěst osudu - v době nacismu pro jejich politické přesvědčení a po válce pro jejich etnický původ. Poté premiér Petr Nečas v bavorském zemském sněmu v roce 2013 rovněž se vyslovil na toto téma a vicepremiér naší vlády pan Pavel Bělobrádek v loňském roce ve svém videopozdravu na krajanském sdružení se rovněž této problematice věnoval. To znamená, že jedna věc jsou právní záležitosti a jedna věc jsou tedy excesy, ke kterým došlo. To bylo opravdu násilí velmi brutálního charakteru. Myslím, že všichni si asi dovedeme představit, že opravdu to byly věci hrozné. Samozřejmě v kontextu druhé světové války a zločinů nacismu to lze do jisté míry pochopit, ale nelze to omluvit.
A s dovolením, pane poslanče prostřednictvím paní předsedající, vy jste znovu zopakoval tu optiku, kterou se tehdy celá ta záležitost děla. To znamená, mluvíte o sudetských Němcích. Oni nejsou žádní ti Němci nebo ti Češi nebo ti Židé. Vždycky jsou to konkrétní lidé s konkrétní odpovědností. Protože jestli se člověk narodí příslušníkem toho či onoho etnika, přece vůbec nic nevypovídá o kvalitě života toho člověka, ale teprve to, jak ten člověk žije. (Předsedající: Váš čas, pane ministře.) Děkuji. A to bohužel zkoumáno nebylo. Takže znovu říkám jako jádro, nelze dávat rovnítko mezi etnickou a politickou příslušnost. Děkuji.***