(17.20 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Už při projednávání toho původního zákona jsme samozřejmě řešili otázku obchodního tajemství, byl to jeden ze základních milníků, přes které jsme se museli přenést, které jsme museli nějak vyřešit. Já si stále stojím za tím, že obchodní tajemství v zákoně o registru smluv chráněno je, dokonce zvláštním ustanovením a výrazněji než v zákoně o svobodném přístupu k informacím. V tuto chvíli nastává tlak jednotlivých společností, aby byly vyňaty povinnosti zveřejňovat smlouvy.
Lídrem těchto snah je Budějovický Budvar. My jsme pana ředitele na ústavněprávním výboru měli. My jsme s ním o té věci otevřeně diskutovali. Já jsem mu nabízel možnost, ať předloží nějaké smlouvy, u kterých cítí to přímé ohrožení, a že si sedneme nad konkrétními ustanoveními té smlouvy. Pan ředitel nám smlouvy nepředložil. K nastudování pouze na samotném jednání nám je očíslované rozdal a museli jsme je po půl hodině vrátit, že se jedná o důvěrné dokumenty. Samozřejmě těžko při probíhající diskusi studovat nějakou dlouhou smlouvu o distribuci piva v Ruské federaci, nicméně pokusil jsem se o to v maximálně možné míře a zkoušel jsem demonstrovat na té smlouvě, že jestliže něco vnímají jako konkurenčně významné, je jejich právem tuto pasáž znečitelnit. Tímto způsobem jsme mohli postupovat a skutečně jsme došli k tomu, že vlastně nezbyl žádný argument, proč by dotyčná smlouva nemohla být zveřejněna, jestliže i smluvní partner i cena jsou jasně stanovené jako skutečnosti, které nemusí být zveřejněny, ani jako metadata, a mohou být začerněny ve smlouvě.
Takže my se dostáváme do situace, kdy se tady zvedá silná nevole až panika z toho, že dojde k ohrožení obchodních tajemství a k značným škodám. Já ty argumenty chápu a byl jsem jeden z těch, který prosazoval maximální ochranu v tom zákoně, protože původní návrh to neobsahoval. Nicméně my jsme tomuto zákonu stanovili zkušební období - luxusní zkušební období 12 měsíců. Který zákon toto má? Žádný. A to zkušební období ještě nenastalo, abychom si ty konkrétní praktické znalosti a zkušenosti promítli do případné novelizace, a už tu máme návrh na změnu. Ta samotná změna týkající se Budvaru, kdy Budvar opravdu má určitá specifika, včetně když se přistupovalo do Evropské unie, včetně svých dlouholetých sporů se zahraniční konkurencí, tak by se dalo u tohoto výjimečného subjektu uvažovat o tom, že by byl z toho registru vyňat. Nejednalo by se o změnu systému. Jednalo by se o dílčí změnu v zákoně a snad bychom to nějak překousli a přijali. Ale bohužel otevřela se Pandořina skříňka a to, co se teď strhlo, a ty různé změny a pozměňovací návrhy nám dělají ještě větší zlo, než nám dělal svého času Senát, který ten zákon už jednou vykostil a vrátil zpátky.
Takovou vlajkovou lodí argumentů odpůrců registru smluv pro obchodní společnosti je studie Deloitte, která dopadla drtivě. Nicméně já musím říct, že ona měla odpovídat na otázku, jaké budou dopady zákona o registru smluv, když dojde k narušení obchodního tajemství. No ale my tvrdíme, že k narušení obchodního tajemství dojít nemusí, a tím pádem ten vstupní parametr a vůbec zadání té studie je špatné a znehodnocuje celou studii. Pro mě se jedná o pojednání o tom, co by se stalo, kdyby bylo obchodní tajemství narušeno. Ale trvám si na tom, že obchodní tajemství je chráněno, a je chráněno více než v zákoně 106. A většina těch, kteří nyní brojí, podléhají režimu zákona 106. Ani praktické zkušenosti nám zatím nedokládají to, že by byly cílem nějakých útoků atd. atd.
Já nechci zdržovat nadmíru, protože předchozí příspěvek byl také velice plnotučný. Takže bych jenom poprosil, abychom zachovali ten konsenzus, který tu existoval. Samozřejmě byli tu jedinci, kteří od začátku byli proti, měli svůj ustálený názor, ten si podrželi. Já k nim mám respekt, setrvali na svém. Ale my jako většina jsme se rozhodli pro registr smluv, pro určitý symbol. Já samozřejmě netvrdím, že registr smluv je všespasitelný lék v boji proti korupci, to v žádném případě, ale je to určitý symbol. Je to určitý silný symbol tady v tomto tažení. A jestliže jsme nedávno jaksi pozitivně vnímali, že hodnocení České republiky, co se týče rizika korupce, se výrazně zlepšilo, tak tento zákon nás může posunout opět o řadu příček směrem nahoru.
Takže bych chtěl poprosit všechny ty, kteří už jednou pro ten zákon hlasovali, aby nepodlehli tlaku - záleží ještě na tom, jak tady ještě proběhne ta diskuse -, abychom respektovali třeba ještě ten Budějovický Budvar, i když k tomu já mám mírné výhrady, ale abychom se nepustili do toho, že tady ten zákon rozebereme, než by začal platit.
Úplně nejčistší řešení by bylo, kdybychom ho nechali vstoupit v platnost, protože nehrozí žádné sankce, vzali si třeba aspoň tři měsíce na vyhodnocení situace, zvážili konkrétní praktická rizika a k tomu zákonu se vrátili opravdu na podzim, kdy už budeme něco vědět, a mohli bychom ten zákon případně opravit, jestli skutečně se potvrdí z praxe, že nějaké problémy existují. Teď to šijeme horkou jehlou. Ten zákon podle toho, co jsem se naučil za toho dvaapůl roku, co tady jsme, už nejsme schopni přijmout dříve, než vstoupí v účinnost 1. 7. 2016. Tak kam spěcháme? Co nás tlačí, abychom to neposunuli na podzim, abychom vyhodnotili, co se za ty tři letní měsíce stalo, a třeba ten zákon spravili? Já se prostě bojím toho, že my to teď nějakým způsobem zaštupujeme a na podzim zase přijde nějaká novela. A já už další déja vu nevím, jestli bych zvládl. Já nevím, čím jsem si to zasloužil - mám zákaz kouření a registr smluv. Jedno téma lepší než druhé.
Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Radek Vondráček. Než budeme pokračovat, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 17 hodin se omlouvá pan poslanec Jan Zahradník, od 17.30 do konce jednacího dne paní poslankyně Jana Pastuchová a pan kolega Josef Zahradníček se omlouvá na zítřejší den z důvodu plánované návštěvy lékaře.
Nyní pan poslanec Jan Farský a připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, Radek Vondráček řekl velkou část toho, co bych býval chtěl říct já. Pokusím se neopakovat to, co zaznělo.
Připomenu, že zákon byl poprvé předložen v roce 2012. Od té doby se diskutovalo samozřejmě i o otázce Budvaru, diskutovalo se o ní celý loňský rok, kdy zákon jakoby ležel a nic se s ním nedělo. Byl zaparkován. Reakcí na to bylo doplnění § 5 odst. 6, který rozšiřuje ještě ochranu obchodního tajemství oproti zákonu 106/1999. Znovu tady zopakuji, že všechny výjimky, které ve stošestce jsou, se uplatňují i na smlouvy, které by se jinak zveřejňovaly podle zákona o registru smluv. Pokud by měly být firmy ohroženy zveřejněním obchodního tajemství, tak už dneska jsou podle stošestky. Tento argument tedy nemůžu úplně přijmout.
Přesto nebudu tady tvrdit, že ten zákon nemůže mít žádnou chybu, žádnou mouchu. Ale to, v čem se teď rozhodujeme, není racionální atmosféra. Je to atmosféra hysterická, strachu, která začínala nad tím, že přijdeme o pivo, pokračovala tím, že přijdeme o biatlon, a když to pořád tak úplně nezaznívalo dostatečně silně, tak dokonce někteří začali prohlašovat, že registr smluv bude znamenat i ohrožení životů pacientů. To není pravda. Ani jedna z těch tří částí není pravdivou.
Je to zlomový zákon. Je důležitý a jako takový si vynucuje změnu chování. Já jsem přesvědčený, že ta změna, kterou si vynucuje, je změna chování k lepšímu, že s veřejnými prostředky máme hospodařit veřejně. A že by mi přišlo nad míru pokrytecké ve chvíli, kdy schvaluje Sněmovna kontrolní hlášení, kdy schvaluje elektronickou evidenci tržeb, zároveň říct: my od vás daně vybereme, ale neptejte se, za co je utratíme. ***