(9.40 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Jeden z policistů mi dokonce poslal ofocenou knihu služeb. U nás je to teď alibistický systém, že se za každého, kdo jde na přesčas, píše do knihy i s paragrafy jméno člověka, za kterého jdeme, takzvaně za lázně, za nemoc, za dovolenou. Za dovolenou už nemáme řádné, ale jen mimořádné, u policie už neexistuje řádná dovolená. Přitom policista musí mít dovolenou minimálně dva týdny v kuse. Ale i ta je mimořádná.
Má cenu tedy třeba ofotit knihu nebo plán služeb měsíčních atd. Ofotil jsem si, nebo ofotili mi, mohu vám to dát k dispozici, pokud z toho nebude vyčteno, abychom nikoho nezašlapali do země, protože to bohužel tak funguje.
Obracím se na vás s informací ohledně zneužívání přesčasových 150 hodin v Karlovarském kraji. Zdejší vedoucí územního odboru Sokolov, jména vynechám, nařídil svým vedoucím jednotlivých OOP při proplácení práce přesčas stejnou měrou plánovat i neplacené hodiny do fondu 150 hodin za rok. V praxi to vypadá tak, že od února jsou k dispozici peníze na přesčasy, a aby bylo možno tyto peníze čerpat, mají vedoucí minimálně stejný počet placených přesčasů vypárovat neplacenými přesčasy. Kdysi jsme dostávali jednou za půl roku odměny, později to změnili, že si máme peníze navíc odpracovat, a v současné době máme ještě navíc odsloužit zdarma hodiny. To vám potom hodinová časová mzda klesne nejméně o 50 %. Lákavé, že! Pan plukovník si je svou představou natolik jistý, že v tomto pokynu vydal svým podřízeným vedoucím oddělení písemně, v esiáři to ale nenajdete. Bohužel tímto písemným pokynem nedisponuji. Písemný pokyn máme.
Vzhledem k tomu, že stejně jako tady v Karlovarském kraji to chodí i jinde, mohli by vám vyprávět další policisté. Píšu vám zcela anonymně, bohužel nemohu ani dodat onen písemný důkaz. Věřím, že mě pochopíte... atd.
Policistka z dopravní policie: Pracuji v Praze na oddělení dopravních nehod a musím říci, že tolik zelených hodin zadarmo jsem ještě nikdy nezažila a nikdy od nikoho z jiných odděleních neslyšela, že by je měl, jako se tomu děje zde. Když jsem sem nastupovala, bylo mi řečeno, že zelené si samozřejmě psát můžu, ale že mi bude klesat platový průměr, takže mi to nedoporučují. Dále mi bylo sděleno, že zelených 150 hodin dle jejich výpočtu nasbírám někdy v prosinci, takže i proto ať si to tedy nepíšu. Zdá se mi tedy, že o tom, co se děje na tomto oddělení, nikdo neví, protože si zelené hodiny raději nikdo ani nepíše. Nebo co je horší, ví, ale neřeší to. Většina kolegů to, že je v práci zadarmo, raději neřeší a tiše trpí. Vždyť teprve nedávno bylo dohodnuto, že se po noční směně bude proplácet služba přesčas. Proč tomu tak není i po směně ranní? V případě, kdy policista těsně před koncem směny vyjede na dopravní nehodu vážnějšího kalibru, to je do 15 hodin ranní směna - do 15 hodin vyjíždí ranní směna, která končí v 17, zbývají 2 hodiny. Za ty se to však stihnout nedá. Nemá šanci skončit v 17 hodin. Policista ovšem pak na nehodu vyjet, musí ji dodělat v tentýž den, musí to zapsat do těch systémů. Pokud k tomu nasbírá během dne ještě další nehody, tak na ranní směně je standardem, že zůstáváte o 3 až 5 hodin déle, spíše více než méně. Je vcelku jedno, jestli jsou to takzvané malé nehody, jež se dají uzavřít blokově na místě... atd.
Takže tady je ten přesný popis. Policista na dopravních nehodách jede 24hodinovou službu nebo 12hodinovou službu, odslouží ji, padne mu dopravní nehoda a on je tam dalších sedm hodin, aby zpracoval všechno, co zpracovat musí. Všechno zadarmo. Tento policista měl tu odvahu a podepsal se a jsem s ním v kontaktu.
Pane ministře, to je jenom výčet, malý výčet toho, jaké maily jsou. Klidně vám je mohu dát, vy jste mě k tomu vyzval. Já s těmi kolegy budu v nějakém kontaktu, doufám, že je jejich služební funkcionáři za to, že našli tu odvahu, nezahluší, nezadupou do země, nepostaví ne mimo službu, ale úplně mimo odměny, protože to by bylo ještě horší než to, co se teď děje. Ona pod tím svícnem bývá tma, ale policie je od toho, aby dodržovala zákony. Zkusme je dodržovat i ve vztahu k policistům. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Hlásí se pan předseda Stanjura. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já nechci vstupovat do merita věci a té debaty, kterou vede pan poslanec s panem ministrem, ale padají tady věty, ke kterým bychom se vyjádřit měli. A to jsou věty "všichni dobře víme, že kdo se ozve, bude potrestán". Rozumíme tomu, že ti lidé se bojí ozvat v okamžiku, kdy mají spravedlivé požadavky. Ale to je věc, kterou bychom neměli jen tak přejít a konstatovat, že to tak prostě je. To je podle mě nepřijatelná situace. Podle mě každý má právo se ozvat, je třeba to řádně prošetřit, buď má dát za pravdu, nebo že pravdu neměl. Bez ohledu na to, aby to dopadlo nějakým šikanováním, nějakým psaním horších služeb, vyřazením ze systému odměn a podobně.
Tady bych chtěl slyšet pana ministra, aby řekl, že tohleto probere s šéfy policie. Přece není možné, pokud je to pravda, že ti řadoví policisté mají strach. Já tomu nerozumím, neměl by mít strach se ozvat v případě, kdy jsou přesvědčeni, že například nejsou odměňováni tak, jak mají být, v případě, že je někdo přesvědčuje, aby si vlastně nevykazovali ty hodiny, kdy pracují přesčas, bez nároku na odměny. To je systém, nebo pocit strachu, který bychom měli odmítnout. Protože pokud je to pravda, ale já to samozřejmě nevím, tak pak se nedozvíme reálný obraz věci.
Tady pan poslanec říká, jsou tu nějaké tři nebo maily maily - tento jediný, já to chápu, měl odvahu se podepsat. Ale měli by se podepsat všichni bez toho, že by na ně pak dopadlo nějaké špatné světlo ze strany nadřízených za to, že si "dovolili" něco kritizovat, případně za to, že si dovolili se dožadovat svých práv. To je to, co mě na té debatě zaujalo. A nechci debatovat k tomu, na co se pan poslanec ptal a jak mu pan ministr odpověděl.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane přesedající. Vaším prostřednictvím panu poslanci Stanjurovi. Ano, máte pravdu, všechno to, co říkáte, zkuste si jenom zajít za dveře tohoto sálu a zeptat se některého z těch policistů, který zde stojí, co se dělo po mé interpelaci a jak to funguje. Pokud budou mít tu odvahu, a já věřím, že ti kolegové tu odvahu mají a budou mít. Nebo máte tady lidi, kteří jsou ve výboru pro bezpečnost, tak vám to třeba řeknou. Jsou lidi, kteří sem chodí rádi, odslouží 150, řeknou "hele, já to nebudu řešit, prostě ať mi daj pokoj", ale jsou lidi, kteří jednou z Moravskoslezského kraje, chtěli by být třeba doma s rodinou, a tím, že se tady ozvali, tak je jim nařízena zadarmo služba, on jede sem, odslouží zadarmo, jede zpátky. A to je špatný systém. Bohužel oni nejsou organizovaní a nejsou takoví jako ti příslušníci vězeňské služby, že se postavil jeden. Kdyby to tady celá služba, celá směna dokázala udělat, tak by se to řešit muselo. Tady se ozve vždycky jeden jako jejich mluvčí a ten je zadupán. A jinde je to obdobně. Proto jsem vzal tento útvar, protože jsem říkal, každý z vás, koho by tato situace zajímala, může jít na tu chodbu, vycházíme sem, a těch policistů se zeptat, jaká je opravdu situace a jak se jim slouží. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Pan ministr. Prosím.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Jestli ještě krátce dovolíte. Když jsem nastupoval do funkce ministra, měli jsme policii, která byla dlouhodobě podfinancována, a policii, která měla dva policejní prezidenty. A já jsem začal objíždět ty policisty a jezdil jsem do některých krajů. Bylo velmi zajímavé se dívat na policisty v jednotlivých krajích. Protože byly kraje, kam jsem přišel a kde to byla taková šedivá masa lidí, kteří neměli výraz, kteří prostě nemluvili, mlčeli, měli skloněné hlavy. Já jsem se naivně domníval, že se bojí ministra. Tak jsem byl naivní v té době. Nakonec jsem pochopil, že se bojí svých velitelů.
Já jsem přesvědčen o tom, že většina těch velitelů už tam neslouží, že postupně se to mění. A pro mě je zásadní to klima v policii. Ono to není o tom policistu obléct, zaplatit, to je důležité, ale aby tam bylo určité psychoklima, aby rádi chodili do práce. Já se snažím o to, aby velitel byl tak trochu pro ně táta, aby je uměl pohladit, ale také potrestat. Je strašně důležité, aby v policii bylo dobré psychoklima. A tady se s panem poslancem Ondráčkem shoduji. ***