Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

205.
Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany
v zahraničních operacích v letech 2017 a 2018 s výhledem na rok 2019
/sněmovní tisk 786/

Materiál postupně uvedou ministr obrany Martin Stropnický a ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím tedy nejprve vás, pane ministře, abyste se ujal slova.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předkládám vám společně s ministrem zahraničních věcí k projednání a ke schválení návrh na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2017 a 2018 s výhledem na rok 2019, který vláda schválila dne 18. dubna tohoto roku usnesením číslo 339. (Hluk v sále, ministr hovoří zvýšeným hlasem.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Požádám vás, pane ministře, abyste nekřičel, já kolegyně a kolegy v jednacím sále zklidním, aby se ztišili a bylo dobře rozumět, co říkáte. Prosím, pokračujte.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, nemyslel jsem to osobně.

Předkládaný materiál byl zpracován na základě potřeby schválit dvouletý mandát pro roky 2017 a 2018 na zapojení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do zahraničních operací. Mandát pro roky 2015-2016 vyprší 31. prosince tohoto roku.

Materiál vychází z aktuálních zahraničněpolitických a bezpečnostních priorit ČR. Reaguje na současnou bezpečnostní situaci ve světě a reflektuje spojenecké závazky ČR v rámci NATO a EU. Hlavní částí materiálu jsou informace o operacích a krizových situacích, v nichž navrhujeme působení ozbrojených sil ČR v následujících dvou letech. Každá konkrétní operace je vyhodnocena i z pohledu politicko-bezpečnostní situace. Materiál doplňují také informace o dosavadním zapojení našich ozbrojených sil v dané zemi či operaci.

Naše priority, jimž předkládaný materiál odpovídá, jsou: příspěvky do mechanismů kolektivní obrany, konkrétně zapojení do Sil rychlé reakce NATO, tzv. NRF, a pokračující vojenské působení v Afghánistánu. A do třetice zapojení do misí EU a OSN v Mali. Navrhuje se tak pokračování působení ve všech operacích, ve kterých jsme nyní zapojeni. Podle aktuálních potřeb jsou pak upraveny navrhované počty nasazených vojáků.

Zapojení do nových operací je řešeno samostatnými materiály předkládanými vládě a Parlamentu ČR, a to zejména z důvodů odlišných požadavků na termín jejich zahájení.

Čtvrtou prioritou vlády pro působení v zahraničních operacích je navýšení příspěvku ČR v boji proti DAEŠ. V tomto případě byl již samostatný mandát k působení leteckého poradního týmu v Iráku schválen vládou a oběma komorami Parlamentu ČR.

V reakci na postoj Parlamentu při schvalování minulého dvouletého mandátu oproti dosavadní praxi nepředkládáme NRF k rozhodnutí, tedy nežádáme o poskytnutí mandátu, ale pouze informujeme o vyčlenění těchto jednotek. V roce 2017 to bude až 810 osob a v roce 2018 až 380 osob. V případě potřeby nasadit tyto jednotky bude v souladu s čl. 43 Ústavy předložen ke schválení samostatný mandát.

A nyní několik slov k navrhovaným nasazením v hlavních operacích. Naše další působení v Afghánistánu považujeme za nezbytné. Afghánská strana je již plně zodpovědná za zajišťování bezpečnosti v zemi, její ozbrojené síly nejsou ovšem schopny účinně působit proti silám Talibanu a je potřeba, abychom je nadále podporovali. Především se zapojíme do výcviku osádek vrtulníků, na kterém se dlouhodobě podílíme. Vzdušná podpora, ať už bojová, nebo logistická, je jednou z nezbytných schopností afghánské armády pro zajištění bezpečnosti země, zároveň se jedná o jednu z jejích hlavních slabin a odstranění tohoto nedostatku vyžaduje dlouhodobou odbornou přípravu afghánského personálu.

V případě výcvikové mise EU v Mali se jedná o jedinou naši organickou jednotku v evropské operaci. Důležitost této jednotky potvrzuje úspěšné odražení ozbrojeného útoku na velitelství mise v březnu 2016. Mali je jednou ze zemí Sahelu, jejíž stabilita se promítá do bezpečnostní situace v Evropě, potažmo i České republice, a to v rámci migrace a případného terorismu.

O konsolidaci této země se snaží i mise OSN MINUSMA, ve které působíme od května tohoto roku skupinou speciálních sil v rámci nizozemského kontingentu. V této operaci chceme být zapojeni i v dalších letech. Proto jsme OSN v rámci nového systému nabídek sil nabídli na roky 2017 a 2018 vojenský příspěvek v podobě zesílené roty. Jakmile budeme OSN požádáni o poskytnutí této jednotky a budeme s tím souhlasit, předložíme ke schválení samostatný mandát.

Mise MFO je vnímána egyptskou i izraelskou stranou jako nepostradatelný prvek pro ověřování dodržování mírových dohod a posílení vzájemné důvěry na Sinaji, zejména v současné době, kdy zhoršená bezpečností situace na Sinaji a stále asertivnější působení islamistických skupin vede k většímu nasazení egyptských vojáků a těžkých zbraní v regionu. Zhoršená bezpečnostní situace klade větší nároky na leteckou přepravu v oblasti působení mise. Působení naší letecké jednotky se tak stává pro fungování MFO klíčové.

Naše pokračování v misi ALTHEA v Bosně a Hercegovině a operaci Joint Enterprise v Kosovu v navrhovaných počtech je z vojenského hlediska symbolické. Má ale značný politický význam, neboť země západního Balkánu patří k prioritám zahraniční politiky ČR a je v našem zájmu i nadále ke stabilizaci Balkánu přispívat.

Předpokládaný objem finančních prostředků souvisejících s navrhovaným působením v zahraničních operacích činí v roce 2017 přibližně 1,16 miliardy korun a v roce 2018 přibližně 1,12 miliardy korun. Do těchto částek není započítáno naše působení v případných operacích NRF a využití příspěvku v UNPCRS. To jsou ty pohotovostní jednotky OSN, které bude hrazeno mimo rozpočet Ministerstva obrany.

Co se týče právního aspektu mandátu, všechny navrhované zahraniční operace jsou v souladu s mezinárodním právem.

Závěrem konstatuji, že tento materiál je v souladu se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodních organizacích, ať už je to NATO, EU nebo OSN, z bezpečnostních strategií ČR, s obrannou strategií ČR a našimi zahraničněpolitickými a bezpečnostními prioritami. Navrhovaný rozsah působení v zahraničních operacích je výrazem ochoty a připravenosti ČR nadále se aktivně zapojovat do zajišťování mezinárodní bezpečnosti. To činí z ČR zodpovědného a respektovaného mezinárodního partnera. Proto žádám Poslaneckou sněmovnu, aby předložený materiál schválila, a vám, kolegyně a kolegové, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Sněmovní tisk projednal výbor pro obranu, jehož usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 786/1. Nyní prosím, aby se ujala slova zpravodajka výboru poslankyně Jana Černochová a informovala nás o jednání výboru a přednesla návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vy jste před chvílí avizoval, že kromě vystoupení ministra obrany se můžeme těšit i na vystoupení ministra zahraničních věcí. Já se chci zeptat, kde je ministr zahraničních věcí. Stejně tak se chci zeptat, kde je premiér ČR, stejně tak se chci zeptat, kde je ministr vnitra ČR. Jestli je nasazování vojáků do zahraničních operací klíčový dokument, který tato vláda, kterým se zavazuje na dva roky v počtu, jak už tady říkal pan ministr, přesahujícím tisícovku každý rok, tak jestli to naše čelné vládní představitele, jako je premiér, jako je ministr vnitra a zahraničních věcí, nezajímá, tak to skutečně má vypovídací schopnost o tom, jakým způsobem vláda ČR přistupuje k resortu Ministerstva obrany. A je mi líto pana ministra obrany Stropnického, že s těmito koaličními partnery musí v té vládě sedět.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jenom další otázku, jestli mohu odpovědět.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já bych poprosila, pane místopředsedo, já samozřejmě můžu procedurálně navrhovat přerušení tohoto bodu. Zase to odnesou vojáci, zase to odnese ministr obrany Stropnický, který tady sedí. Já žádám předsedy příslušných koaličních klubů, aby zajistili přítomnost ministra zahraničních věcí, ministra vnitra, případně premiéra ČR, abychom to mohli projednávat. Skutečně to je nevhodné a přijde mi to, že nemáte žádnou úctu k tomu, že tady projednáváme takto zásadní dokument.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já bych rád upřesnil vaši otázku, kterou jste položila. Pan ministr Zaorálek je na zahraniční cestě a pan premiér je v Bruselu na jednání.

 

Poslankyně Jana Černochová: A ministr vnitra?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Na to vám nedokážu odpovědět.

 

Poslankyně Jana Černochová: Víte, já myslím, že tento bod víme dva týdny, že bude zařazený na dnešek na tuto hodinu. A pokud skutečně vrcholní představitelé naší vlády jsou lhostejní vůči tomuto nasazení našich vojáků, tak skutečně já s tím mám zásadní problém. Ale vzhledem k tomu, že nechci ani prodlužovat čekání na to, jestli ten mandát schválíme, nebo ne, tak to tady budu pouze říkat a nebudu tedy navrhovat, kvůli vojákům nebudu navrhovat procedurální návrh. Ale skutečně je to naprosto otřesné, že se tímto způsobem vláda k naší armádě chová.

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud jde o obsah předloženého materiálu, dovolím si odkázat na to, co zde zaznělo, neboť si myslím, že informace obsažené ve vystoupení pana ministra obrany byly vyčerpávající. Jako zpravodajka tohoto materiálu bych si dovolila vás v tuto chvíli především seznámit s usnesením výboru pro obranu číslo 158 z jeho 30. schůze ze dne 27. dubna 2016. K mandátu samotnému a k dalším souvislostem se pak ve stručnosti ještě za sebe vyjádřím v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím.

Nyní tedy k onomu usnesení výboru pro obranu, které bylo rozdáno jako sněmovní tisk 786/1. Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po úvodním vystoupení ministra obrany Martina Stropnického, náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučíka Ing. Josefa Bečváře, zpravodajské zprávě poslankyně Mgr. Jany Černochové a po rozpravě za prvé doporučuje - mimoto se už pak z pana generálporučíka stal armádní generál, ale my jsme to projednávali dřív, než se to tak stalo, takže prosím o úpravu toho usnesení, aby bylo správné s ohledem na hodnosti, které pan náčelník Generálního štábu má.

I. Doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby se usnesla, že v jednotlivých misích - které jsou uvedeny pod body 1.1 a 1.12 a na které se zde dovolím v této chvíli jenom odkázat, budu je načítat až v podrobné rozpravě.

2. Bere na vědomí, opět ve stručnosti, vyčlenění sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do Sil rychlé reakce NATO a vyčlenění sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do systému připravenosti schopností pro mírové operace OSN.

3. Žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu o působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2017, a to nejpozději do 30. června 2018 a o působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2018 nejpozději do 30. června 2019.

Dále výbor pověřuje zpravodajku výboru, aby s tímto usnesením seznámila Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, a ukládá předsedovi výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Děkuji v tuto chvíli za pozornost. A jak jsem avizovala, hlásím se do obecné rozpravy a následně v podrobné načtu usnesení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Já tedy zahajuji všeobecnou rozpravu a rovnou vám udělím, paní zpravodajko, slovo. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Nechci zdržovat a popisovat znovu, co obsahuje předkládaný návrh. ODS ani já historicky nemáme problém s obsahem, s aktivitami naší armády v zahraničí ve prospěch spojeneckého úsilí. Vítám, že jsme nadále aktivní v Afghánistánu, byť jsem přesvědčená, možná to bude i téma varšavského summitu, že by měla být aktivnější Aliance jako celek. Už jenom proto, že Afghánci obávající se o své životy po stažení zahraničních sil výrazným způsobem přispívají k současné uprchlické vlně. Předpokládám, že se o Afghánistánu bude tedy diskutovat zanedlouho na summitu NATO ve Varšavě. V této souvislosti jsem vznesla i otázku na výboru pro obranu, jaký lze očekávat postoj ČR a Aliance k Afghánistánu v následujících letech, zda bude dokončeno stahování, či jestli existuje jiný plán. Jak víte, naše armáda v minulosti působila v různých misích právě v Afghánistánu, kde jsme se snažili pomáhat vytvářet ať už rekonstrukčním týmem, nebo různými lékařskými týmy, pomáhat i k obnově Afghánistánu. Bohužel situace se tam zhoršila takovým způsobem, že rekonstrukční týmy už tam nejsou a celý vývoj se posunul někam jinam. Samozřejmě by naším zájmem mělo být znovu se podílet na rekonstrukci této země a nejenom tam mít vojáky, kteří nějakým způsobem monitorují v rámci mírových operací tu situaci. To je málo.

Před několika měsíci jsem měla možnost na den s kolegy z výboru pro obranu navštívit naše vojáky na Sinaji. Chtěla bych zde ocenit všechny, kteří tam v nelehkých podmínkách působí. Zmiňoval tuto misi pan ministr obrany. Je to mise MFO, kde jak víte, tak se museli v nedávných měsících stěhovat ze severu na jih, protože se zhoršilo bezpečnostní prostředí, a určitě to slýchává jak pan ministr, tak my, členové výboru pro obranu, že skutečně si velmi nasazení našich dvaceti pěti vojáků, pilotů i týlového zabezpečení, naši zahraniční partneři velmi cení.

Jsem si vědoma toho, že extremistické a teroristické organizace typu tzv. Islámského státu metastázují a budou metastázovat. A samozřejmě jedním ze snadných cílů budou africké země, ať už ty na severu, které se nyní nacházejí v chaosu, tak ty v subsaharské Africe. Proto považuji za správné, že budeme pokračovat v operaci na Mali.

Je logické a správné, že se zapojujeme do pohotovostních uskupení NATO či EU, ale trápí mě, že zde po více jak roce a půl znovu projednáváme mandát a za tu dobu jsme se téměř nijak neposunuli v debatě nad adekvátností ústavního rámce ve vztahu k potřebám flexibility pro nasazování. A zmíním to znova - z tohoto důvodu mě velmi mrzí, že tady není pan premiér. A torzo ministrů za mými zády skutečně ve mně nevyvolává pocit, že by tato vláda měla nějakou vůli tuto flexibilitu upravit tak, abychom skutečně občany České republiky mohli ubezpečit v tom, že pokud se jim něco stane v zahraničí, tak tam budeme vojáky na tajnou operaci moci vyslat v čase kratším než v běžném procedurálním postupu oběma komorami Parlamentu. Stejně tak že to bude informace neveřejná, tedy pokud se zase nevynese z Bezpečnostní rady státu nebo z vlády ČR.

Asi si vzpomenete, že při minulém schvalování dvouletého mandátu vojenských misí na loňský a letošní rok na konci října 2014 jsme zde vedli poměrně naléhavou debatu o tom, že není možné, aby tento mandát byl schvalován převážně jako bianko šek pro vysílání vojáků do blíže neurčených operací v blíže neurčeném počtu a době. V této souvislosti jsme pak schválili mnou navržené doprovodné usnesení, ve kterém jsme žádali ústavněprávní výbor a Legislativní radu vlády o zhodnocení situace a o zhodnocení hlavně souladu či nesouladu z právního rámce schvalování vysílání vojáků do zahraničí s potřebami vycházejícími z praxe. Bylo zde i oprávněné očekávání, že samo Ministerstvo obrany, případně Ministerstvo zahraničních věcí přijde s nějakým konkrétním návrhem řešení, které bude aktivně prosazovat. Ovšem přestože se nějaká základní diskuse po mých urgencích o této záležitosti vedla - jsem ráda, že tady sedí alespoň předseda ústavněprávního výboru pan kolega Tejc - a máme analýzu, která říká, že stávající právní rámec je nevyhovující, tak fakticky jsme vlastně stále v bodě nula, protože zde bohužel není žádný sněmovní tisk, žádné paragrafové znění, které by situaci měnilo.

A já si dovolím tvrdit, že tato otázka je po více než roce a půl ještě naléhavější, než byla v roce 2014, neboť za tu dobu se jako problematické a těžkopádné ukázalo i vysílání našich specialistů do záchranných operací a zároveň se ukázala nemožnost vyslání vojáků k případné záchraně českých občanů zadržovaných v zahraničí. Jsem přesvědčena, že by toto mělo být naprosté minimum, kdy by exekutiva měla mít flexibilnější kompetence. Koho myslím tou exekutivou, je zřejmé. Myslím tím vládu ČR.

Mrzí mě, že vláda se k této otázce staví takto laxně. Mrzí mě, že i právníci Ministerstva obrany nebyli aktivnější, a to zejména z důvodu svého vlastního zájmu, kdy jsme již mohli dnes nebo v tomto roce projednávat nějaký návrh, který by to vysílání našich jednotek usnadnil, a nezadrhlo se na nějakých procedurách tak, jak se to stalo. Já tuto otázku skutečně i po rozhovorech s příslušníky Armády České republiky považuji za velmi palčivou, a proto bych zde před vámi chtěla avizovat, avizovala jsem to i na výboru pro obranu, ví to i pan ministr obrany, že během léta přijdu s legislativním návrhem na změnu ústavního vymezení vysílání našich vojáků do zahraničí. Samozřejmě nebudu tuto změnu prosazovat sólově. Pokusím se získat pro její iniciaci podporu napříč politickým spektrem a nalézt shodu nad výslednou textací. Domnívám se, že totiž není s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci opravdu na co čekat a je třeba začít jednat tak, abychom tuto změnu mohli schválit ještě v tomto volebním období.

Tato moje aktivita bude mít ale jednu podmínku. Pokud se skutečně rozhodneme a vy mě podpoříte v tom touto cestou jít, tak by měla panovat mezi námi gentlemanská dohoda v tom smyslu, že pokud budeme otevírat Ústavu ČR právě s cílem zajistit větší flexibilitu vysílání našich vojáků zejména na záchranu obyvatel ČR, tak bychom se neměli pouštět do žádných jiných, dalších úprav Ústavy ČR, abychom z toho neudělali trhací kalendář. Pokud jste připraveni mě v tomto mém úsilí podpořit, děkuji vám předem. A během červencové schůze, která nás vlastně čeká v týdnu od 12., si dovolím oslovit jednotlivé členy výboru pro obranu, kteří mají zastoupení, nebo jsou zastoupeny - jejich strany jsou zastoupeny ve výborech, tak, abychom se dohodli, zdali tato podmínka platí, nebo neplatí, protože skutečně není mým cílem předkládat další návrh na změnu Ústavy, který tady bude do konce volebního období jenom ležet.

Děkuji vám za pozornost a v podrobné rozpravě pak načtu návrh usnesení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní je řádně přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Černý. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych také vyjádřil politování nad tím, že bohužel není přítomen ani premiér, ani ministr zahraničních věcí. Rád bych slyšel i jejich názor na některé otázky, ale třeba je uslyšíme jindy při jiné příležitosti.

Dovolte mi ale v souvislosti s tím, kde pan premiér teď právě je, připomenout, že brexit je věc, která nás všechny pochopitelně nesmírně zajímá. Už jsme kolem toho slyšeli celou řadu poznámek, analýz, rozborů a ještě bezesporu mnoho uslyšíme. A velmi často jste určitě všichni tak jako já slyšeli, že je jedna věc, kterou lze zřejmě z brexitu vyvodit, že elity - mám na mysli především politické elity - nejsou geniální. Není prostě třeba politickým vůdcům všechno věřit. A to platí nejenom pro bruselské elity, ale i pro jakékoliv jiné politické elity kdekoliv na Zemi, včetně této Sněmovny. Bezesporu lze opakovat referendum, nebo referenda dokonce tak dlouho, dokud to nevyjde tak, jak to potřebujeme. Lze také referenda nekonat vůbec. To je bezpečnější. To, co si dost těžko dovedu představit, je, že bychom se pokusili ale vyměnit občany nebo voliče. A to, co se stalo v Británii, je pravděpodobně důsledkem právě toho, že občané Velké Británie bez ohledu na tu obrovskou masivní masáž, kterou podstupovali v posledních dnech před referendem, se rozhodli tak, jak se rozhodli.

Já se vrátím k předkládací zprávě, která se pokouší navnadit nás do situace, že bychom měli politickým elitám spíš věřit. Tady se praví: "V souladu se svou bezpečnostní strategií klade Česká republika důraz na předcházení ozbrojeným konfliktům a řešení bezpečnostních výzev diplomatickými, politickými a dalšími nenásilnými prostředky." Ten text pochopitelně dál pokračuje, že se tedy musíme orientovat spíš na vojenské a násilné prostředky.

V předkládací zprávě je ale například pasáž, kterou si vám rovněž dovolím odcitovat. Je to v části H - Operace mezinárodních sil na Sinajském poloostrově. Pod číslem 1 - Politicko-bezpečnostní situace se praví: "Sinajský poloostrov je jedinou součástí Egypta zasahující do Asie. Je přirozeným geografickým mostem spojujícím Egypt s regionem Blízkého východu. Toto území o rozloze přibližně 61 tis. km2 a s nehostinným pouštním prostředím je strategicky významnou oblastí, a to primárně pro svoji polohu mezi Středozemním a Rudým mořem. Jde o jakési nárazníkové pásmo mezi Izraelem a Egyptem, o něž oba státy v minulosti vedly ozbrojené konflikty a které od uzavření mírových dohod velmi efektivně funguje jako prostor oddělující obě země." Rozumějme tedy třeba obě strany.

Hned vzápětí bude patrné, proč jsem citoval zrovna tuhle pasáž z předkládací zprávy.

Teď si dovolím pokračovat dalšími citáty. Opět využiji materiál, který je z dílny odboru komunikace Ministerstva obrany: "Američané posilují svou přítomnost v Evropě." Tak se to jmenuje. "Barack Obama pro fiskální rok 2017, tedy od 1. října 2016, požaduje 3,4 mld. dolarů na posílení americké přítomnosti v Evropě. Jedná se o více než čtyřnásobný nárůst prostředků proti fiskálnímu roku 2016. Celkově Pentagon požaduje v příštím fiskálním roce, tedy 2017, 582,7 mld. amerických dolarů," což je pro orientaci asi 14 bilionů korun, "z toho na zámořské operace téměř 60 mld. dolarů. Fiskální rok 2017 počítá s výrazným nárůstem peněz pro Evropskou bezpečnostní iniciativu."

Co se skrývá pod bezpečnostní iniciativou, která je příslušná Evropě? Mezi aktivity, které jsou z této iniciativy financovány, patřila například dragounská jízda, kdy americká bojová vozidla dojela po vlastní ose z Litvy přes Polsko a Českou republiku na svou domovskou německou základnu, praví se v materiálu. Já jenom dodávám, že mnohdy za cenu téměř sebezničení, ale dojela.

"V rámci této iniciativy americká armáda pravidelně posílá na rotace obrněné a výsadkové brigády do Polska a pobaltských států. Americké letectvo posílilo vzdušnou obranu Pobaltí dalšími letouny F-15 a lodě amerického námořnictva pravidelně hlídkují v Černém moři. Pentagon také v rámci této iniciativy poskytuje finance nečlenským státům Severoatlantické aliance, jako je například Gruzie, Ukrajina, Moldavsko. Ozbrojené síly Spojených států včetně personálu letectva nebo námořnictva v Evropě dnes disponují 77 tisíci mužů a žen," praví se dál v tomto materiálu.

Finanční prostředky tohoto evropského fondu půjdou na vrub vojenských cvičení, výstavby infrastruktury, předsunutých skladů s vojenskou technikou. Dalších 217 mil. dolarů padne na vylepšení základen a letišť v hostitelských zemích, zejména ve východní Evropě. Největší část prostředků si vyžádá nasazení těžkého obrněného brigádního bojového týmu s tanky Abrams a Bradley ve východní Evropě. Půjde o trvalou přítomnost a nepřetržitou pohotovost.

Americká armáda, praví se dál, počítá s trvalou rotací svých jednotek v Bulharsku, Rumunsku, Polsku, Pobaltí atd. atd.

Já jsem citoval z téhle zprávy proto, že když jsem se díval na finanční aspekty materiálu, který teď projednáváme, tak jsem se dočetl, že náklady na vyslání související s účastí sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2017 předpokládají výši 1 mld. 164 mil. a v roce 1918 potom 1 mld. 123 mil. korun. Je to bezesporu dost, ale není to tolik, kolik má stát případné nasazení sil a prostředků resortu obrany v Silách rychlé reakce NATO. Tam se počítá jen pro příští rok s částkou 1,44 mld. korun, tedy 1 mld. 440 mil.

Já si troufnu jenom konstatovat na základě toho, co jsem zatím řekl, že - jak se praví v předkládací zprávě - udržování stability a bezpečnosti prostřednictvím zahraničních operací představuje optimální a mnohdy vůbec jediný způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy České republiky, že to je výrok z kategorie těch, které jsem v úvodu označil, když jsem mluvil o brexitu, jako něco, kdy politickým elitám není nezbytně nutné vždycky věřit.

Dnes mě ve zprávách nesmírně zaujalo, že došlo k dohodě, nejprve tedy zřejmě k telefonickému rozhovoru a potom k dohodě, mezi Moskvou a Ankarou. Já jsem to vnímal v kontextu s tím, že v Turecku došlo k té tragické události.

Dovolte mi, abych při této příležitosti vyjádřil upřímnou soustrast všem obětem, všem postiženým istanbulského atentátu a odsoudil jakýkoliv projev terorismu včetně tak hanebného, jako se odehrál včera večer.

Ale to, co provedl prezident Turecka a prezident Ruské federace, to mě docela potěšilo, protože jestli se tito dva lidé, kteří spolu tuším více než sedm měsíců nepromluvili, odmítali komunikovat, tedy především Putin odmítal komunikovat, tak se dokázali najednou zřejmě domluvit. Já nejásám nad tím, co se děje v Turecku, nejásám dokonce ani nad tím, co se děje v Rusku, ale dovedu si představit, že jestli bezpečnosti v Evropě nebo ve světě, chcete-li i u nás, něco může pomoci, tak to je komunikace, vzájemná spolupráce, například výměna turistů, vzájemný obchod. To jsou prostě věci, které je třeba posilovat, na kterých je třeba stavět.

Pro mne ten rusko-turecký komunikační kanál, který byl zřejmě znovu otevřen, dává jakousi naději, že není všechno ztraceno a že i politické elity mohou být opravdu zárukou slušného vývoje do budoucna, a doufám, že i prosperity. Pevně věřím, že po tom všichni toužíme, že si nikdo z nás nepřeje konfrontaci na jakékoliv úrovni, a už vůbec ne s jadernou velmocí, a pevně věřím, že se v budoucnu materiály, které nám budou ministr obrany nebo vláda předkládat, budou ubírat tímto směrem.

V tomto materiálu, který dnes ale projednáváme, bohužel nic takového zatím nevidím, a proto mi nezbývalo než doporučit svým kolegům v poslaneckém klubu, abychom takovýto materiál, který stále ještě haraší zbraněmi, který připravuje ohromné prostředky pro například Síly rychlé reakce, který počítá s tím, že se budeme spolupodílet např. na zvyšování eskalace na východě, to je prostě pro mě věc, která je nežádoucí. Takže tento materiál prostě podpořit nemůžeme. Ale budeme optimisté a budeme doufat, že se v budoucnu dožijeme dalších podobných kroků, jaké dnes učinili prezidenti Turecka a Ruska.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Přečtu omluvy. Dnes od 14.30 do konce jednacího dne z důvodu naléhavých pracovních povinností v resortu ministerstva vnitra se omlouvá pan ministr Chovanec a dále z pracovních důvodů se omlouvá do konce jednacího dne paní ministryně Karla Šlechtová.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Gabal. Jste přihlášen s faktickou poznámkou, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Jenom ještě k tomu předchozímu návrhu na přeměnu Ministerstva obrany na ministerstvo turistiky. Já mám dojem, že kolega Černý měl na mysli ty zeleně oděné turisty, co se pohybovali na východní Ukrajině zhruba před dvěma lety. Tak to je ta turistika, ano.

Já jsem chtěl jenom několik základních bodů a upozornit vás na jeden důležitý aspekt těch misí. My nadále udržujeme poměrně velice vysoké zapojení Armády České republiky v misích, zejména v těch třech klíčových operacích, teď Afghánistán, Mali, Irák. To znamená, nadále neseme poměrně velkou spoluzodpovědnost i se spojenci za výkon a obranu Západu vůči těmto krizovým zónám, a nejenom z hlediska migrace. A to zatížení je poměrně, abych tak řekl, neklesající. Zároveň ale stojíme v situaci, kdy se nám změnila bezpečnostní situace v Evropě natolik, že musíme reagovat a potřebujeme expandovat naše základní obranné schopnosti nejenom podle čl. 5 Atlantické smlouvy, ale zejména podle čl. 3 Atlantické smlouvy, to znamená zvyšovat vlastní schopnost se bránit. V tomto smyslu musíme také ještě akcelerovat modernizaci zastaralé techniky, původem sovětské, protože ta už nám dosluhuje a neslouží. Jde o paralelní tři kroky - mise, zvýšení obranyschopnosti a modernizaci. Říkám to proto, že toto nadále činíme při rozpočtu a výdajích na obranu v úrovni méně než 1 %, což byl minulý rok a bude asi letošní rok, a proto bych v této situaci apeloval jak na Sněmovnu, tak na přítomné členy vlády, abyste si uvědomili, že neseme daleko větší odpovědnost, než tomu bylo před pár lety, a skutečně vážně potřebujeme navýšit výdaje na obranu.

Projednává se rozpočet, velmi bych apeloval, aby to vláda vzala v úvahu a zároveň také aby Sněmovna - a my tentokrát už nebudeme navrhovat navýšení, jako jsme to udělali loni - (Předsedající: Váš čas, pane poslanče!) Ano, děkuji. Ale potřebujeme, abychom se dokázali sami o sebe více postarat. Jedné věci - (Předsedající: Váš čas, pane poslanče, já se omlouvám.) - které opravdu věřte, ti proklínaní Američané nesou 75 % nákladů na obranu celého NATO!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pane ministře, jste řádně přihlášen.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Aniž bych chtěl nějak samoúčelně protahovat diskusi, tak si přesto dovolím jenom pár poznámek k tomu, co tady zaznělo. Zaujal mě obrat "selhání elit". To je určitě závažné téma a sebekritika je první krok k nápravě, takže jsem rád, že si to všichni uvědomujeme.

Co se týče diplomacie v tom dokumentu, že tam ty prostředky nejsou příliš rozvedeny, ale zato jsou tam ty násilné prostředky, tak bych rád zdůraznil, že všechny mise, kterých se účastníme, jsou vlastně mise výcvikové nebo mise, kde poskytujeme ochranu nebo ostrahu nějakých důležitých objektů, ale jednoznačně převládá řekněme instruktáž nebo snaha postavit lokální ozbrojené složky na nohy a dát jim tu míru profesionality, která umožní tu zemi stabilizovat, nebo přinejmenším k tomu přispět. To nejsou žádné bojůvky prosím. To snad nikdo nemůže myslet ani vážně, kdyby tohleto vyslovil.

Že Spojené státy posilují v Evropě a co se pod tím skrývá. Tak já bych řekl, že se pod tím skrývá jediná věc, a to je naléhavá žádost, naléhavé žádosti kdejakých států, ať už jsou na Balkáně, nebo v Pobaltí, nebo jinde, které po takové garanci bezpečnosti stále naléhavěji a ne bez důvodu volají. Je to vyslyšené přání a to mi skutečně, vážené kolegyně a kolegové, věřte. A není v tom žádná imperialistická ambice, jak by se nám tady snad snažil někdo po vzoru různých internetových adres podsunout.

77 tisíc vojáků, mužů a žen, Spojených států... Já se přiznám, že teď to přesné číslo neznám, protože je tam ten nárůst a ještě patrně bude na žádost řady evropských zemí, ale zhruba 60 tisíc ruských vojáků je ve velmi těsné blízkosti Pobaltí. Jenom v jednom tom evropském regionu. V tom smyslu bych taky rád poukázal na Kaliningradskou oblast. Z dostupných zdrojů lze mít poměrně přesné informace, jakým arzenálem se tato oblast stala, nejen že byla, ale ještě se v tom značně posílila, a jaký akční rádius ty zbraně, které tam jsou kumulovány, mají. Ten nepoměr je do očí bijící. Takže strašit přehnanou vojenskou přítomností Spojených států v Evropě je opravdu mimo téma. Řada, nebo většina aliančních evropských členů naopak má obavu z toho, že Spojené státy nebudou už v budoucnu věnovat evropské bezpečnosti takovou pozornost, jakou si právě evropští spojenci představují, a to včetně velmi hlasitého volání takových zemí, které nám jsou blízké, jako Rumunsko a Bulharsko.

To jenom ve vší stručnosti. Snad nejdůležitější bych si ale dovolil zopakovat: naše mise v zahraničí jsou instruktážní a ochranné, nikoli bojovné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře, a táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Jestli je tomu tak... Pardon, omlouvám se, prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Já snad jenom poznámku na reakce, na to, co říkal pan ministr, že nezná ta čísla. Já jsem si dnes opravdu dal obzvlášť záležet na tom, abych nepoužil ani jedno číslo, ani jeden argument, ani těch 77 tisíc jsem si nevymyslel. To jsou čísla, která všechna pocházejí ze zdrojů, které jsem vyčetl z materiálů Ministerstva obrany České republiky. Budete-li mít zájem, dám vám potom k nahlédnutí, ale předpokládám, že tu možnost máte.

Ale to, o čem bych se chtěl zmínit, je věc, kterou tady pan ministr taky zmínil. On říkal, že prostě 60 tisíc po zuby vyzbrojených Rusů, to je bezesporu pravda, já dokonce předpokládám, že jich v nějakém větším rozsahu bude i víc, protože se nedá očekávat, že by nereagovali na iniciativy, kterých se dopouštíme my a naši partneři v Severoatlantické alianci. A nepovede to k ničemu jinému než k tomu, že se prostě ten počet na relativně malém území bude neustále zvyšovat na obou stranách. To je cesta, kterou jsme se vydali, a zatím v ní velmi úspěšně pokračujeme. Na rozdíl od toho mnohdy zpochybňovaného tureckého Erdogana, který, jak vidět, dokázal překonat tu obrovskou zášť, která v něm asi byla před sedmi a více měsíci, a přistoupil na něco, co může vést k tomu, že se vztahy mezi Ruskem a Tureckem zlepší, a bude to bezesporu ku prospěchu nejen těchto dvou zemí.

Ale ta expanze, o které vy jste se tady zmiňoval, do Pobaltí a do oblastí blízkých Rusku, to je něco, čemu já říkám expanze na vyžádání. Není zas tak velký problém přimět bývalé členy Varšavské smlouvy, aby se opravdu cítili ohroženi. Atmosféru války vyvoláváme v Evropě úspěšně, bohužel úspěšně, už několik let a občané si na to pomalu začínají zvykat. A potom se není co divit, že když jim předložíme takovouto velkolepou nabídku, že vás to nebude až tak moc stát, jen nám dejte vaše území, případně tu a tam některé vaše lidi, a my u vás velkoryse vybudujeme předsunuté základny, radarové stanice pro protiraketovou obranu a podobné vymoženosti dnešní techniky, tak z toho budete mít prospěch. Ne, nebudou z toho mít prospěch. Všichni soudně uvažující lidí vědí, že tudy cesta nevede.

Ještě zapomínáme na jednu drobnou maličkost. Těch 60 tisíc Rusů, o kterých jste se zmínil, ti se zatím ještě stále pohybují na území Ruska, jestli se nepletu.

A poslední věc, kterou chci připomenout, je, že ještě přednedávnem, vážení, platilo - proto jsem mluvil o té nárazníkové zóně na Sinaji, proto jsem zdůrazňoval, jak se mohou například normalizovat vztahy mezi dvěma státy, které ne ve všem mají stejný názor. A ty nárazníkové zóny jsou docela užitečná věc. A když to funguje jinde, proč by to nemohlo fungovat i ve východní Evropě? Ještě přednedávnem ale platilo, že vojska Severoatlantické aliance byla umístěna zhruba tisíc mil od Moskvy. A dnes už platí, že se ta vzdálenost zmenšila na téměř desetinu. Je to něco málo přes sto mil, co dělí vojska Severoatlantické aliance od Moskvy. Neříkám od ruské hranice.

Nezlobte se na mě, pane ministře, ale budeme-li takhle pokračovat, tak pro bezpečnost občanů České republiky toho rozhodně moc neuděláme. Jsem prostě přesvědčen, že tudy cesta nevede, a pokud se nebudeme chovat politicky zodpovědně, pokud nebudeme schopni opravdu ze svých činů vyvozovat dalekosáhlejší důsledky než to, co je momentální efekt nebo co se teď jeví jako momentální efekt, tak to prostě moc velkou perspektivu mít nebude.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další je přihlášen pan poslanec Ivan Gabal. Pouze pro pořádek, zda jste přihlášen řádně, nebo s faktickou poznámkou?

 

Poslanec Ivan Gabal: Vystačím s poznámkou, děkuji. Tak si budeme říkat ta čísla. Z 2 570 zadržovaných ukrajinských občanů v prostoru Doněcka a Luhanska bylo vojáků jenom 50 %, zbytek byli civilisté, 70 % z nich bylo mučeno, 30 % podlehlo následkům mučení bez jakékoli právní asistence. To je ta normalizace sousedního území. V prostoru okupované Ukrajiny operovalo více ruských tanků násobně, než má česká armáda.

A doufám, že kolega Černý nechtěl zdůraznit, že pro normalizaci vztahů s Ruskem je potřeba jim napřed sestřelit stíhačku nad vlastním územím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a táži se, zda se někdo další hlásí. Pan poslanec Ondráček s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Faktickou poznámku k poslednímu vystoupení pana poslance Gabala. Já na rozdíl od vás jsem na jihovýchodě Ukrajiny byl. Vy mluvíte o číslech, která jste možná získal na americké ambasádě nebo někde jinde. Prosím vás, přineste relevantní informace, doložte aspoň jednu fotografii o přítomnosti ruských vojsk na tomto území. To, co povídáte, jsou pouze výmysly. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. (Hlasy z pléna.) Já vás požádám, kolegyně a kolegové, abyste po sobě nepokřikovali. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Ona citovaná čísla jsou z oficiálního reportu OBSE, který visí na jejich stránkách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se - ano, je zde ještě reakce pana poslance Ondráčka. Prosím s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Když tedy mluvíme o oficiálních číslech OBSE, tak taky mluvte o tom, kolikrát je OBSE ostřelováno ukrajinskou armádou. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, zda se někdo další hlásí do všeobecné rozpravy. Nikoho nevidím. Jestli je tomu tak, všeobecnou rozpravu končím a táži se na případné závěrečné slovo pana ministra nebo paní zpravodajky. Nechcete závěrečné slovo.

Přistoupíme tedy k podrobné rozpravě a udělím slovo paní zpravodajce. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi tedy navrhnout usnesení, ve kterém by Poslanecká sněmovna Parlamentu odhlasovala návrh výboru pro obranu, kterým se

I. vyslovuje souhlas s

1. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi Organizace Severoatlantické smlouvy RESOLUTE SUPPORT v Afghánistánu, a to v celkovém počtu do 270 osob na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2017 a v celkovém počtu do 250 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018,

2. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany na ochranu Zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu v Afghánistánu v celkovém počtu do 20 osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

3. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operaci Evropské unie ALTHEA v Bosně a Hercegovině v celkovém počtu do dvou osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

4. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operaci Organizace Severoatlantické smlouvy JOINT ENTERPRISE v rámci sil KFOR (Kosovo Force) v Kosovu v celkovém počtu do 10 osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

5. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operaci Evropské unie NAVFOR MED SOPHIA v Itálii v celkovém počtu do pěti osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

6. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operačním velitelství operace Evropské unie NAVFOR ATALANTA ve Velké Británii v celkovém počtu do tří osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

7. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie EUTM v Malijské republice v celkovém počtu do padesáti osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

8. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi Organizace spojených národů MINUSMA v Malijské republice v celkovém počtu do deseti osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

(bod 9 nečten)

10. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi MULTINATIONAL FORCE AND OBSERVERS na Sinajském poloostrově v celkovém počtu do 25 osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

11. vysláním příslušníků rezortu Ministerstva obrany k posílení velitelských struktur NATO, EU a OSN nasazených v operacích těchto organizací a vyslání příslušníků rezortu Ministerstva obrany působících ve strukturách NATO, EU a OSN do operací pod vedením těchto organizací mimo území České republiky v celkovém počtu do patnácti osob, a to na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018,

12. působením nasaditelného spojovacího modulu v operacích NATO mimo území České republiky v celkovém počtu do 56 osob, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ročně v termínu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018.

2. Bere na vědomí:

1. vyčlenění sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany do Sil rychlé reakce NATO, a to v celkovém počtu do 810 osob na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2017, a do 380 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018,

2. vyčlenění sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany do Systému připravenosti schopností pro mírové operace OSN v celkovém počtu do 200 osob na dobu od 1. ledna 2017 do 31. prosince 2018.

3. Žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2017, a to nejpozději do 30. června 2018, a o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2018 nejpozději do 30. června 2019.

II. Pověřuje zpravodajku, tedy mne, abych vás s tímto usnesením seznámila, a (III.) bylo uloženo rovněž předsedovi výboru, aby předložil usnesení, které jsem vám přečetla, předsedovi Poslanecké sněmovny, což se stalo, a tím pádem nám nic nebrání v tom, abychom mohli navržené usnesení odhlasovat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Každopádně se ještě předtím zeptám, zda někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě končím podrobnou rozpravu. Táži se, zda si chce vzít pan ministr nebo paní zpravodajka závěrečné slovo, než přistoupíme k hlasování. Není tomu tak. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí, aby se dostavili k hlasování. Požádám, abychom pro první hlasování, že Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas, nastavili kvorum na potřebný počet hlasů 101. Současně se táži Poslanecké sněmovny, zda je možné hlasovat s prvním bodem, že Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas ve všech bodech pod bodem 1, to znamená 1.1 až 1.12 en bloc. Nikdo to nerozporuje. Dobře.

Mám žádost o vaše odhlášení. Odhlásím vás tedy. Požádám vás, abyste se opětovně přihlásili svými kartami.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro usnesení, že Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s usnesením tak, jak bylo přečteno, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 122, přihlášeno je 140 poslankyň a poslanců, pro návrh 113, proti 29. Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas.

 

Dále budeme hlasovat ještě o dalších dvou bodech, že Poslanecká sněmovna bere na vědomí, to jsou body pod čísly 2.1 až 2.2, zde také navrhuji hlasovat en bloc. Nikdo nerozporuje.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navržené usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 123, přihlášeno je 144 poslankyň a poslanců, pro návrh 112, proti 29. S tímto návrhem usnesení byl vysloven souhlas.

 

A jako poslední budeme hlasovat usnesení, že Poslanecká sněmovna žádá vládu v tom textu usnesení, tak jak bylo načteno.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navržené usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 124, přihlášeno je 145 poslankyň a poslanců, pro návrh 111, proti 26. Konstatuji, že i s tímto usnesením byl vysloven souhlas a všechny přednesené návrhy usnesení byly schváleny.

 

Děkuji vám a končím projednávání tohoto bodu.

Než budeme pokračovat, přečtu omluvy. Od 15.15 do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ondřej Benešík. Od 16 do 19 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Pavel Šrámek. Dále od 15.15 do konce jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Karel Fiedler. A dále od 16 do 19 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Koubek. Děkuji vám.

 

Otevírám další bod dnešního jednání.

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.