(Jednání pokračovalo v 17.18 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Pan kolega Vilímec už přednesl svůj diskusní příspěvek. Nyní pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je strašidelné, s jakou urputností chce vláda osekat svobody lidí. Vzpomínám si -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás přeruším a požádám kolegy o klid ve sněmovně, abyste mohl přednést v důstojném prostředí svůj příspěvek, a to zleva doprava i ve středu. Opravdu, kdo diskutuje něco jiného, než je prodejní doba v maloobchodě, prosím v předsálí. Mohu o to požádat, paní kolegyně, páni kolegové? Děkuji. Pokračujte.
Poslanec Simeon Karamazov: Vzpomínám si, jak před několika měsíci zde na půdě Sněmovny zvítězil zdravý rozum, když poslanci pozměňovacími návrhy upravili zákon o omezení prodejní doby v obchodech. Nová legislativa se tak vztahovala jen na několik dnů v roce, když jsou navíc stejně již nyní obchody zavřené. Vznikl sice další zcela zbytečný zákon, ovšem pořád lepší, když vznikne zákon zbytečný než zákon špatný.
Bohužel Senát se tentokrát neukázal jako strážce svobody, vrátil se k původnímu znění, které dolní komora zamítla. Vládní koalice, nepoučena minulou rozpravou, se opět chystá prosadit další zbytečný zákaz. Kdy se tato smršť zastaví? Dějiny nás učí - nikdy. Budeme tak dlouho nenápadně omezovat možnosti jednání lidí, dokud nezjistíme, že ze svobody nezůstalo vůbec nic. To je socialismus, který tak dobře všichni známe.
Vůbec zde totiž nejde o ochranu zaměstnanců, jak se někteří snaží argumentovat. Jde o to vnutit všem ostatním určité vidění světa a určitý způsob jednání v soukromém životě. Stát se tak neodvolatelně vlamuje do sféry, která měla navždy zůstat vyhrazena osobnímu rozhodnutí jednotlivce. Zastánci nové restrikce argumentují právy zaměstnanců a zároveň pomíjejí fakt, že pracovní smlouvu uzavírají svobodní lidé, kteří si sami vymezují její podmínky. Před svévolí obě strany chrání zákoník práce. Vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů tedy není nutné upravovat jinak.
Vyjmenovat, zakázat a trestat jednání, které ohrožuje druhé - to je přece role státu. Jedině v takovém společenství je doma svoboda, volnost každého myšlení a jednání, které druhému neodpírá možnost svobodně přemýšlet a jednat. Kolik různých zákonodárných sborů na celém světě už přijalo zákony, které tuto citlivou hranici pomíjejí?
Proto kladu tuto otázku: Jakým způsobem otevřené obchody v některé státní svátky ohrožují druhé? Jakým způsobem uzurpují jejich svobodu? Odpovědět samozřejmě musíme, že žádným. Zaměřme proto svou pozornost k tématům, která skutečně mají tendenci přerůst v problémy, které ohrozí bezpečí, zdraví a svobodu lidí. Osobní život a dny volna ať si každý uspořádá podle svého. Proto opět apeluji na zdravý rozum všech přítomných poslanců, aby nezakazovali lidem prodávat a nakupovat, chodit do práce a podnikat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Simeonu Karamazovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Michal Kučera, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou dobrý den. Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, na toto téma, na téma prodejní doby v maloobchodě a velkoobchodě, tady proběhly hodiny a hodiny diskusí. Já už nebudu opakovat věci, které tady zazněly mnohokrát. Možná některé bych jenom připomenul v krátkosti, nebo spíše zareagoval na některé své předřečníky.
Chtěl bych jednoznačně upozornit, že otázku ochrany zaměstnanců musí řešit především zákoník práce, musí řešit kolektivní smlouva, musí řešit odbory. To jsou k tomu určené instrumenty. Jakýkoliv vstup speciálními zákony do speciálních skupin vnáší jenom nejistotu a vnáší jenom jakési pokřivení trhu. Pak se můžeme jednoznačně ptát, proč jedni ano, druzí ne, proč ti ano a ti ne, stejně jako se ptáme, proč omezení se vztahuje na 200 metrů čtverečních. Na tuto otázku jsme nikdy nedostali odpověď. Pokusil se odpovědět můj kolega profesor, který řekl - protože máme deset prstů na rukou. Kdybychom jich měli šest, tak by se jednalo o 240 metrů čtverečních. ***