(15.10 hodin)
(pokračuje Černý)
V tomto materiálu, který dnes ale projednáváme, bohužel nic takového zatím nevidím, a proto mi nezbývalo než doporučit svým kolegům v poslaneckém klubu, abychom takovýto materiál, který stále ještě haraší zbraněmi, který připravuje ohromné prostředky pro například Síly rychlé reakce, který počítá s tím, že se budeme spolupodílet např. na zvyšování eskalace na východě, to je prostě pro mě věc, která je nežádoucí. Takže tento materiál prostě podpořit nemůžeme. Ale budeme optimisté a budeme doufat, že se v budoucnu dožijeme dalších podobných kroků, jaké dnes učinili prezidenti Turecka a Ruska.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Přečtu omluvy. Dnes od 14.30 do konce jednacího dne z důvodu naléhavých pracovních povinností v resortu ministerstva vnitra se omlouvá pan ministr Chovanec a dále z pracovních důvodů se omlouvá do konce jednacího dne paní ministryně Karla Šlechtová.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Gabal. Jste přihlášen s faktickou poznámkou, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Jenom ještě k tomu předchozímu návrhu na přeměnu Ministerstva obrany na ministerstvo turistiky. Já mám dojem, že kolega Černý měl na mysli ty zeleně oděné turisty, co se pohybovali na východní Ukrajině zhruba před dvěma lety. Tak to je ta turistika, ano.
Já jsem chtěl jenom několik základních bodů a upozornit vás na jeden důležitý aspekt těch misí. My nadále udržujeme poměrně velice vysoké zapojení Armády České republiky v misích, zejména v těch třech klíčových operacích, teď Afghánistán, Mali, Irák. To znamená, nadále neseme poměrně velkou spoluzodpovědnost i se spojenci za výkon a obranu Západu vůči těmto krizovým zónám, a nejenom z hlediska migrace. A to zatížení je poměrně, abych tak řekl, neklesající. Zároveň ale stojíme v situaci, kdy se nám změnila bezpečnostní situace v Evropě natolik, že musíme reagovat a potřebujeme expandovat naše základní obranné schopnosti nejenom podle čl. 5 Atlantické smlouvy, ale zejména podle čl. 3 Atlantické smlouvy, to znamená zvyšovat vlastní schopnost se bránit. V tomto smyslu musíme také ještě akcelerovat modernizaci zastaralé techniky, původem sovětské, protože ta už nám dosluhuje a neslouží. Jde o paralelní tři kroky - mise, zvýšení obranyschopnosti a modernizaci. Říkám to proto, že toto nadále činíme při rozpočtu a výdajích na obranu v úrovni méně než 1 %, což byl minulý rok a bude asi letošní rok, a proto bych v této situaci apeloval jak na Sněmovnu, tak na přítomné členy vlády, abyste si uvědomili, že neseme daleko větší odpovědnost, než tomu bylo před pár lety, a skutečně vážně potřebujeme navýšit výdaje na obranu.
Projednává se rozpočet, velmi bych apeloval, aby to vláda vzala v úvahu a zároveň také aby Sněmovna - a my tentokrát už nebudeme navrhovat navýšení, jako jsme to udělali loni - (Předsedající: Váš čas, pane poslanče!) Ano, děkuji. Ale potřebujeme, abychom se dokázali sami o sebe více postarat. Jedné věci - (Předsedající: Váš čas, pane poslanče, já se omlouvám.) - které opravdu věřte, ti proklínaní Američané nesou 75 % nákladů na obranu celého NATO!
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pane ministře, jste řádně přihlášen.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Aniž bych chtěl nějak samoúčelně protahovat diskusi, tak si přesto dovolím jenom pár poznámek k tomu, co tady zaznělo. Zaujal mě obrat "selhání elit". To je určitě závažné téma a sebekritika je první krok k nápravě, takže jsem rád, že si to všichni uvědomujeme.
Co se týče diplomacie v tom dokumentu, že tam ty prostředky nejsou příliš rozvedeny, ale zato jsou tam ty násilné prostředky, tak bych rád zdůraznil, že všechny mise, kterých se účastníme, jsou vlastně mise výcvikové nebo mise, kde poskytujeme ochranu nebo ostrahu nějakých důležitých objektů, ale jednoznačně převládá řekněme instruktáž nebo snaha postavit lokální ozbrojené složky na nohy a dát jim tu míru profesionality, která umožní tu zemi stabilizovat, nebo přinejmenším k tomu přispět. To nejsou žádné bojůvky prosím. To snad nikdo nemůže myslet ani vážně, kdyby tohleto vyslovil.
Že Spojené státy posilují v Evropě a co se pod tím skrývá. Tak já bych řekl, že se pod tím skrývá jediná věc, a to je naléhavá žádost, naléhavé žádosti kdejakých států, ať už jsou na Balkáně, nebo v Pobaltí, nebo jinde, které po takové garanci bezpečnosti stále naléhavěji a ne bez důvodu volají. Je to vyslyšené přání a to mi skutečně, vážené kolegyně a kolegové, věřte. A není v tom žádná imperialistická ambice, jak by se nám tady snad snažil někdo po vzoru různých internetových adres podsunout.
77 tisíc vojáků, mužů a žen, Spojených států... Já se přiznám, že teď to přesné číslo neznám, protože je tam ten nárůst a ještě patrně bude na žádost řady evropských zemí, ale zhruba 60 tisíc ruských vojáků je ve velmi těsné blízkosti Pobaltí. Jenom v jednom tom evropském regionu. V tom smyslu bych taky rád poukázal na Kaliningradskou oblast. Z dostupných zdrojů lze mít poměrně přesné informace, jakým arzenálem se tato oblast stala, nejen že byla, ale ještě se v tom značně posílila, a jaký akční rádius ty zbraně, které tam jsou kumulovány, mají. Ten nepoměr je do očí bijící. Takže strašit přehnanou vojenskou přítomností Spojených států v Evropě je opravdu mimo téma. Řada, nebo většina aliančních evropských členů naopak má obavu z toho, že Spojené státy nebudou už v budoucnu věnovat evropské bezpečnosti takovou pozornost, jakou si právě evropští spojenci představují, a to včetně velmi hlasitého volání takových zemí, které nám jsou blízké, jako Rumunsko a Bulharsko.
To jenom ve vší stručnosti. Snad nejdůležitější bych si ale dovolil zopakovat: naše mise v zahraničí jsou instruktážní a ochranné, nikoli bojovné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře, a táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Jestli je tomu tak... Pardon, omlouvám se, prosím, pane poslanče.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Já snad jenom poznámku na reakce, na to, co říkal pan ministr, že nezná ta čísla. Já jsem si dnes opravdu dal obzvlášť záležet na tom, abych nepoužil ani jedno číslo, ani jeden argument, ani těch 77 tisíc jsem si nevymyslel. To jsou čísla, která všechna pocházejí ze zdrojů, které jsem vyčetl z materiálů Ministerstva obrany České republiky. Budete-li mít zájem, dám vám potom k nahlédnutí, ale předpokládám, že tu možnost máte.
Ale to, o čem bych se chtěl zmínit, je věc, kterou tady pan ministr taky zmínil. On říkal, že prostě 60 tisíc po zuby vyzbrojených Rusů, to je bezesporu pravda, já dokonce předpokládám, že jich v nějakém větším rozsahu bude i víc, protože se nedá očekávat, že by nereagovali na iniciativy, kterých se dopouštíme my a naši partneři v Severoatlantické alianci. A nepovede to k ničemu jinému než k tomu, že se prostě ten počet na relativně malém území bude neustále zvyšovat na obou stranách. To je cesta, kterou jsme se vydali, a zatím v ní velmi úspěšně pokračujeme. Na rozdíl od toho mnohdy zpochybňovaného tureckého Erdogana, který, jak vidět, dokázal překonat tu obrovskou zášť, která v něm asi byla před sedmi a více měsíci, a přistoupil na něco, co může vést k tomu, že se vztahy mezi Ruskem a Tureckem zlepší, a bude to bezesporu ku prospěchu nejen těchto dvou zemí. ***