(12.30 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Chceme-li mít na Šumavě skutečně divočinu v celé její kráse a také i pestrosti druhů, tak podle mého názoru nám nezbývá než přírodě k tomu pomoci. To znamená, tady jednoznačně musím říci, že ti z nás, kteří odmítáme bezzásahovost, nejsme těmi zaprodanci developerů, jak nás někdy naši odpůrci označují. Nejsme ti, kteří by chtěli celou Šumavu zabetonovat, na její velké části vytvářet sjezdovky, golfová hřiště, lunaparky a podobné věci. Není tomu tak. My bychom jenom rádi, abychom vzali rozum do hrsti a k půvabné přírodní, chceme-li, divočině Šumavy pomohli tím, že budeme v těch nejexponovanějších místech Šumavy vysazovat vhodné druhy. Budeme bránit devastaci lesa masivními přírodními zásahy, jako jsou různé polomy nebo z nich plynoucí kůrovcové kalamity. Do tohoto procesu musí vstupovat lidé. Není možné část Šumavy, dokonce většinovou část Šumavy, jak říká náš zákon, uzavřít a ponechat ji jejímu vlastnímu vývoji. Já možná řeknu jejímu vlastnímu osudu. Jistě, zákon je tady potřeba, ty zásahy lidí musí být regulovány zákonem, ale prostě člověk se nemůže vzdát odpovědnosti. Čili v těch nejcennějších územích bude zasahovat a přírodě v jejím rozvoji pomáhat.
Ještě je čas, abychom tohleto učinili, ještě je čas, abychom se o to pokusili. Můžeme hned prvním hlasováním, myslím, pokud se domnívám, že ta naše jednací regule to umožní, budeme se vypořádávat s návrhy, které jsme s kolegou Vladimírem Vilímcem předložili, a to je návrh na zamítnutí tohoto zákona, který tady už zazněl ve druhém čtení a o kterém bude rozhodováno ve čtení třetím, tedy dnes. Zamítnutím toho zákona by se pro ostatní národní parky příliš nezměnilo. Ono je po pravdě, nechci říct, že je to nezajímá. To bych nerad řekl, ale tolik jim o to nejde, tolik nejsou zavlečeni, zainteresováni do té debaty. Oni celkem vzato jednak hospodaří na malém území, jednak ty parky mají zlomkovou rozlohu, než má Šumava, a jednak samozřejmě není tam ta expozice taková. Nejsou tam obce, nežijí tam lidé. Ti by nebyli zamítnutím zákony postiženi. Samotná dikce zákona nevyžaduje zásadní změnu. Víme dobře, že chceme-li změnit něco opravdu zásadního, jak se domníváte, tak si najdete cestu k další novele zákona, kterou tady řešíme ohledně úhrady újmy za ochranu přírody, takže pokud něco v tom zákoně bude zlobit a bude-li dneska zamítnut, tak máme cestu, jak ty určité závady napravovat.
Takže moje výzva velmi silná, podložená dokonce usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje. Zastupitelstvo Jihočeského kraje v dubnu na svém zasedání přijalo všemi hlasy přítomných zastupitelů kromě jednoho, který se zdržel, usnesení, které vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby zamítla novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Zastupitelstvo Jihočeského kraje se takto silně jednoznačně vyjádřilo. Podobná vyjádření máme také i od Zastupitelstva Plzeňského kraje, tedy toho druhého kraje, který má tu čest, že na jeho území je Národní park Šumava. Máme tedy k tomu významný mandát regionální samosprávy. A už nemluvím o tom, že názor obcí, které tvoří svaz šumavských obcí, je naprosto v souladu s tím, co říkám, a ta výzva je tady naprosto jednoznačná. Připojují se k tomu, abychom tento zákon zamítli.
Čili moje první výzva je výzva a prosba k hlasování pro zamítnutí tohoto zákona. Já nabízím, abychom pak v široké diskusi zkusili situaci na Šumavě řešit. Ani pro Šumavu se nic nestane. Pokud tento zákon nebude schválen, nebude zrušeno vládní nařízení, kterým vláda park před 25 lety zřídila, nebude nikterak zneplatněno, budeme podle něj moci postupovat. A máme k dispozici i dosud platný zákon, nenovelizovaný, o ochraně přírody a krajiny. Takže nic, žádná zásadní změna nám nehrozí. Dokonce ani Evropská unie nás nějakým infringementem netlačí k tomu, jak mnohdy býváme vyzýváni k tomu, abychom pro to hlasovali. Čili dámy a pánové, to je moje první výzva, zamítněme zákon.
Pokud by se tak nestalo - já bohužel mám zkušenost, že koaliční semknutí je mnohdy silnější než osobní pohled, ale tady bych možná dal naději tomu, že váš osobní postoj převáží a budete hlasovat podle vás.
Pak bych chtěl ještě upozornit na pozměňovací návrhy, které jsem předložil. Předložil jsem celkem tři.
První návrh se týká jednak návrhu na vypuštění slov zakotvujících bezzásahovost do § 15 odst. 3. Pak se snažím taky, aby byl vymezen režim pro pohyb na cestách v národním parku. Je zde významný paragraf, který se snažím novelizovat, a to je paragraf umožňující provádět jisté zásahy v zóně nejcennějších přírodních hodnot, tedy v té zóně přírodní. To je změna § 18a. A pak také navrhuji, aby bylo možné v případě nezbytně nutném, tak aby byla zachována ekologická stabilita a přirozená skladba, provádět určité zásahy péče o lesy. To je do § 22a. Pak ještě mám tady jeden návrh, a to je, aby předkupní právo, které si stát vymezuje na pozemky v národním parku, aby toto předkupní právo nebylo uplatňováno na zastavěných územích obcí a na zastavitelných plochách obcí, tedy těch plochách, o kterých zastupitelstvo v širokém ujednání s orgány kolem přírody mimo jiné rozhodlo, že to je území pro rozvoj obce určené.
Druhý můj návrh, ten se týká zakotvení systému cest do národního parku. Národní park je specifický, který umožňuje určitý mimosystémový zásah, to znamená, tak aby na rozdíl od ostatních parků na Šumavě byla síť cest, ať už co do výčtu těchto cest v seznamu, tak co do jejich zakotvení do mapového podkladu, aby byla zařazena jako příloha zákona.
A konečně třetí můj pozměňovací návrh se týká tak diskutovaného postavení obcí. To je známý symbol problému, který zákon přináší pro obce, a to zdali orgán ochrany přírody o změnách, které chce v různých dokumentech, které park řídí, projednat s obcemi, nebo s nimi dohodnout. Slovo projednat - dohodnout. Víme dobře, kdo jsme se v některé veřejné správě, v některém segmentu veřejné správy pohybovali, že někdy projednat znamená svolat jednání a všechny návrhy zamítnout. Tak aby byla povinnost dohodnout. Já navrhuji, aby ta dohoda musela být nikoliv s radou parku, ale s obcemi, které ze zákona jsou v radě zúčastněné. Zákon nestanoví, kolik členů má ta rada mít, tedy ředitel správy parku může najmenovat do rady tolik svých příznivců, tak aby obce klidně mohli přehlasovat. Proto navrhuji ve svých návrzích, aby povinnost dohodnout jednotlivé změny, ať už se to týká zón národního parku, klidových území, nebo i zásad péče, aby ta dohoda musela být učiněna s těmi 22 zástupci obcí, kteří jsou do rady parku nominováni podle tohoto našeho zákona. To je můj třetí pozměňovací návrh.
Já samozřejmě teď možná trochu předběhnu ten proces. Pan zpravodaj pak na začátku po skončení rozpravy přednese návrh na proceduru. Já bych byl rád, kdyby o těch mých návrzích, za prvé je to návrh, který je návrhem na změnu § 18a, který pak definuje činnosti, které v přírodní zóně mohou být učiněny, tak pak i ty návrhy, které stanovují význam obcí při dohadování o těch významných dokumentech, aby byly předřazeny a aby bylo o nich hlasováno předem nežli o návrzích, které předkládá vlastně výbor pro životní prostředí na základě podnětu z ministerstva. Až dojde k té chvíli, kdy se pan předsedající bude tázat, zdali má někdo připomínky k proceduře, tak já si pak dovolím přihlásit a vystoupím a tento návrh na změnu procedury přednesu. ***