Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

259.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Chci vás informovat, že na pořad jednání 49. schůze Sněmovny bylo předloženo celkem 13 odpovědí na písemné interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z tohoto důvodů požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych upozornit všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který zní, že není-li interpelující poslanec na schůzi přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

Nyní bychom přistoupili k projednávání odpovědí...

Paní poslankyně Putnová ruší svoji omluvu, je přítomna.

Takže přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. První interpelací je interpelace pana poslance Ondráčka na paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou. Nicméně ta byla minule přerušena, je to tisk 814, a byla přerušena do přítomnosti paní ministryně, která je dnes omluvena. Takže není naplněna podmínka pro pokračování projednávání této interpelace, a tedy tato zůstane dále přerušena.

Další interpelací je interpelace paní poslankyně Markéty Adamové na pana ministra vnitra ve věci policejního zásahu na Evropské ulici. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 815. Toto projednávání bylo také přerušeno do přítomnosti pana ministra. Ten je teď přítomen, tudíž nám nic nebrání, abychom tuto interpelaci projednali.

Otevírám rozpravu a prosím paní poslankyni Markétu Adamovou.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Dobré dopoledne, dámy a pánové.

Vážený pane ministře, když na konci dubna tohoto roku proběhla státní návštěva čínské delegace včetně prezidenta Si Ťing-pchinga v České republice, docházelo při ní k řadě incidentů. Policejní zásah na Evropské ulici byl jedním z mnoha. V rámci své bezprostředně podané písemné interpelace jsem se vás ptala zejména na tento zásah, avšak pochybností se už tehdy objevila celá řada. Připomeňme, že i Poslanecká sněmovna se touto věcí zabývala na mimořádné schůzi.

Předmětem mé interpelace byl postup Policie České republiky vůči jednotlivým skupinám demonstrantů. Jen pro připomenutí - v Evropské ulici se střetli lidé zřejmě čínské národnosti, resp. demonstrující na podporu čínské delegace, s českými občany, kteří přišli vyjádřit své názory za použití například i tibetských vlajek. Podle svědectví zaznamenaného i na videozáznam protestující podporující čínskou delegaci napadli muže s tibetskou vlajkou a k útoku použili i tyče od svých vlajek. Avšak zadržen byl pouze napadený muž.

Dotazovala jsem se na postup zasahujících policistů včetně dvou dotazů, které ve vaší odpovědi zůstaly úplně bez reakce. Konkrétně jste mi nijak neodpověděl na dotaz, zda byly útočící osoby používající fyzické násilí vyšetřovány a potrestány. A také jsem chtěla vědět, zda či tedy kdo k tomuto postupu vydal pokyn, či zda se k takovému postupu rozhodli sami zasahující policisté. Ani tento dotaz nebyl ve vaší odpovědi zodpovězen. Žádám vás tedy o odpověď nyní.

Vaše odpověď postup policie hájila. Prakticky jste vyjádřil postupům policistů podporu a postavil se za ně. Ve vaší odpovědi mě zarazilo několik pasáží věnujících se zajištěnému muži, tedy Čechovi, který na místě vyjadřoval své názory a byl napaden čínskými aktivisty. Dovolím citovat: "V té chvíli vstoupil do stále ještě rozvášněného čínského davu muž s kamerou a zamával tibetskou vlajkou, kterou měl po celou dobu předchozí vyhrocené situace upevněnou kolem krku a rozvinutou přes celá záda. Přitom dokumentoval celé dění na kameru. Na základě jeho jednání obrátila skupina Číňanů pozornost na něj a začalo docházet ke slovním i fyzickým potyčkám. Důvodem zajištění byla skutečnost, že muž několikrát aktivně vstupoval do davu čínských aktivistů, a to s vědomím, že jeho přítomnost tyto osoby provokuje a vyvolává agresivní reakci. Svým jednáním tak opakované navozoval situace, kdy mohlo dojít k ohrožení klidu a veřejného pořádku, bezprostřednímu ohrožení života či zdraví jeho i ostatních osob." Konec citace.

Chcete tím tedy naznačit, že kdyby muž neprovokoval, jak uvádíte, nic by se nestalo, a on sám je tedy odpovědný za reakci čínských demonstrantů, kteří jej napadli? Muž nikoho jako první nenapadl. Nepoužíval násilí, ani nejsou nikde záznamy o slovních útocích, přesto byl napaden. Napaden proto, že měl tibetskou vlajku a natáčel dění na kameru. Ale pro vás byl provokatér, který vlastně celou situaci způsobil. Byl následně zadržen a útočníci ponecháni zcela bez trestu i bez vyšetřování. Pro mne je to naprosto obrácená, až zvrácená logika od policie, která místo postižení útočníků v daném momentě postihla oběť. A i kdyby tak činila proto, aby jej samotného ochránila, tak pochybila v tom, že agresory nechala zcela bez potrestání. Je to zcela dvojí metr vůči jednotlivými účastníkům tohoto incidentu.

Vaše vyjádření naznačující provokaci ze strany napadeného muže jsou podle mého názoru až skandální. Je to asi na stejné úrovni, jako kdybyste řekl, že fotbaloví fanoušci jakéhokoliv klubu, dejme tomu třeba Sparty, jsou oděni do dresů a fanouškovských šál svého klubu a napadeni chuligány, tedy zjevnými podporovateli jiného klubu, si za své napadení mohou sami, protože provokovali. Nebo si i znásilněná žena je zodpovědná za své znásilnění, protože měla na sobě minisukni? Podobně i v takových případech byste hájil policisty, kteří by nezadrželi útočníky, těmito slovy? Žádám vás o vysvětlení, jak jste to v citovaných pasážích své odpovědi myslel.

Další z velmi sporných momentů během celé návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky bylo uzavření Hradčanského náměstí pro předem řádně ohlášenou a povolenou demonstraci. Demonstrující, kteří se sešli na podporu lidských práv a chtěli vyjádřit své postoje vůči Číně, nebyli na náměstí vpuštěni. Uzavřených ulic a míst byla celá řada. Policisté byli doslova na každém rohu. Vlajky Tibetu vyvěšené v oknech byly vnímány jako bezpečnostní riziko. Tato opatření dnes můžeme nahlédnout z perspektivy, kterou nám umožní další významné mezinárodní návštěvy, které od dané doby Česká republika hostila. Tak například při návštěvě rakouského prezidenta necelých 14 dní po návštěvě čínské běžný občan Prahy pohybující se v centru města neměl pomalu šanci zaznamenat, že takováto návštěva probíhá. Přitom bezpečnostní situace v Evropě, ke které jste dle vaší odpovědi přihlíželi, se za necelých 14 dní vůbec nezměnila. Bezpečnostní situace v Evropě se naopak spíše zhoršila během posledních měsíců, a přesto jsme při návštěvě německé kancléřky v nedávné době neviděli zdaleka tak velké bezpečnostní manévry, uzavírání ulic a náměstí, ačkoliv její příjezd byl provázen rovněž protesty i demonstracemi, ať už na její podporu, nebo naopak.

Čím si tak zásadní kontrast máme vysvětlit? V čem byla oproti čínskému prezidentovi návštěva Angely Merkel například na Pražském hradě jiná, že nebylo nutné kvůli ní uzavírat Hradčanské náměstí, kdežto při přítomnosti Si Ťin-pchinga to nutné bylo?

Ve světle těchto návštěv si lze pomyslet jen jediné. V době návštěvy čínského prezidenta se Policie České republiky chovala nadstandardně a přijatá opatření naddimenzovala. Chápu a zcela nepodceňuji nutnost bezpečnostních opatření při návštěvách významných světových politiků. Nechápu však, proč zrovna ten čínský se těšil tak významně a výrazně jiným opatřením. Tento rozpor by pak vysvětlovalo snad jen to, že v době čínské návštěvy měla Policie České republiky informace, že hrozí nějaký teroristický či jiný útok. Měla snad policie takové informace? Jiné vysvětlení by pak bylo, že tento přístup byl v souladu s něčím pokynem či přáním. Můžeme se zřejmě pouze domýšlet, v čím zájmu tak bylo činěno a proč to celé působilo dojmem hrbení se demokratického státu a jeho reprezentace před státem nedemokratického zřízení, byť jistě velké velikosti a jistě ne nevýznamného.

V České republice máme zajištěno právo shromažďovací. Naším právem jakožto občanů svobodné země je i možnost vyjadřovat své názory v souladu s Listinou základních práv a svobod, a to slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. Toto právo by měli hájit i policisté jakožto orgán k tomu určený. Během návštěvy čínského prezidenta tato práva byla mnohdy na mnohých místech a mnoha občanům odpírána.

Servilita vůči Čínské lidové republice, která byla některými opatřeními a postupy ze strany policie demonstrována, dostává zcela nového rozměru, je-li navíc nahlížena ve světle nejnovější výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za rok 2015. Jistě její obsah znáte, ale dovolím si ocitovat zejména pro kolegy a kolegyně: "Významné ekonomické zájmy jsou stejně jako další oblasti cílem zpravodajských služeb cizí moci, které ve své práci používají i zde metody, jako je postupné připoutávání osob, které disponují pro cizí moc zajímavými informacemi či rozhodovacími pravomocemi. K tomu patří i využívání pocitu důležitosti některých lidí, jejich touhy po finančním profitu či chybějící sebereflexe. Stejně jako v jiných oblastech i zde je důležité širší povědomí o těchto metodách, s nimiž se mohou setkat stejně tak nižší úředníci jako výše postavení představitelé státu a jeho orgánů. Zvláštní opatrnost je třeba zachovávat při kontaktu s mocenskými zájmy cizí státní moci, zejména s aktivitami tamních zpravodajských služeb, například Ruské federace či Čínské lidové republiky. V roce 2015 v České republice nejvýrazněji působily zpravodajské služby Čínské lidové republiky a Ruské federace. Čínské diplomatické, zpravodajské a ekonomické entity se soustředily na využití úspěchu z předchozího roku a intenzivně pokračovaly v rozšiřování a kultivaci pročínské vlivové infrastruktury v české politice a ekonomice." Konec citace.

Pane ministře, uvědomujete si jako nejvyšší představitel zodpovědný za Policii České republiky, že to, co BIS popisuje za rok 2015, jste bezezbytku, naplnili a snad dokonce ještě předčili v roce 2016? Jsem velmi zvědavá, jak se s událostmi spojenými s touto zmiňovanou návštěvou vypořádá výroční zpráva BIS za letošní rok. BIS zcela explicitně varuje před narůstajícím čínským vlivem u nás. Je podobně razantní jako u Ruské federace. A přesto se zdá, že vám i policii stálo za to mnohem více zabraňovat projevům názorů občanů, což jste sice maskovali ochranou čínské delegace, ale například u dalších návštěv, které proběhly během posledních čtyř měsíců, vidíme, že přijatá opatření se zdaleka vymykala standardu.

Vytvářet atmosféru ve společnosti, kdy jsou práva na demonstraci názorů pod rouškou zajištění bezpečnosti omezována, je velmi nebezpečné. Chci věřit, že jste si toho vědom a že takové jednání plně odsoudíte. Důležitá jsou ale nejen slova, důležité jsou zejména činy. Proto vás žádám znovu o prověření incidentů zejména na Evropské ulici a na Hradčanském náměstí a žádám o informace, zda útočníci z Evropské ulice byli potrestáni, na což jste doposud neodpověděl. Nerada bych se dočkala toho, že projevy názorů občanů, byť jsou naprosto v souladu se zákonem i demonstrovány, nebudou policií umožňovány, ať už ze strachu z reakce z druhé strany, či z jakéhokoliv jiného důvodu. Je to hazard s našimi základními právy a je to hazard se svobodou projevu.

Děkuji předem za odpověď.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Dále do rozpravy pan ministr vnitra. Ještě než dorazí k řečništi, tak oznámím, že pan předseda vlády hlasuje s kartou č. 16 a pan poslanec Ondráček s kartou č. 17.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní kolegyně měla poměrně rozsáhlé vystoupení. Já doufám, že se mi podaří na veškeré otázky, které kladla, odpovědět.

Já bych řekl, že český stát, česká vláda si je velice vědoma ingerence některých cizích států do zájmových struktur a dejme tomu státní moci v České republice, nejenom Číny a Ruské federace, ale i dalších jiných států, které popisují zprávy nejenom Bezpečnostní informační služby, ale i dalších tajných služeb, které Česká republika má a disponuje jimi. Samozřejmě jsme seznámeni i s těmi částmi, které jsou utajované, tedy takzvaně rozšířené, konkrétnější.

Já si myslím, že to je právě vláda Bohuslava Sobotky, která velice důrazně dbá na to, aby zprávy nejenom BIS, ale i Vojenského zpravodajství, ÚZSI nezapadly a aby se na ně konkrétně reagovalo. Neprozradím nic tajného, že pan premiér velmi důsledně dbá na to, aby konkrétní věci popsané ve všech typech zpráv nacházely odezvu v daných resortech. Policie České republiky právě kvůli tomu, že jeden z čínských turistů násilím odebral tibetskou vlajku jedné z protestujících, se dostal před soud. Ten soud, pokud se nemýlím, ho v minulých dnech osvobodil, přesto tento člověk byl Policií České republiky obviněn, následně obžalován a soud rozhodl tímto způsobem. U vědomí si toho, že Česká republika a Ministerstvo vnitra je si vědomo bezpečnostních rizik, by možná mohlo svědčit i to, že naši odborníci před několika dny vyhodnotili část čínské technologie jako pro stát nevhodnou. Já myslím, že i to je důkaz, že stát velice důsledně dbá na to, aby hájil primárně své zájmy.

Na druhou stranu máme nezávislou policii, nezávislého policejního prezidenta a ministr vnitra nemá inspekci ministra vnitra, kterou v minulosti měl a kde mohl zasahovat do personálních věcí, které policie uvnitř sama sebe dělá.

Já jsem samozřejmě po všech těch incidentech, které byly, požádal policejního prezidenta, kladl jsem mu na srdce, aby veškeré incidenty, nebo takzvané incidenty, protože část z nich se ukázala, že nebyla pravdivá, která popisovala média, prošetřil, aby detailně s tímto seznámil veřejnost. To se také stalo a veškeré tyto incidenty, o kterých hovoříte, byly vyhodnoceny nejenom z kamerových záznamů Policie České republiky, ale samozřejmě i ze záznamů televizí, které měla šanci vidět veřejnost. A mnohdy ta výseč, která je v médiích, pokud není doprovázena tím jiným pohledem druhé nebo třetí kamery nebo ji nevidíte v souvislostech, tak se velice složitě posuzuje.

Na základě interního vyhodnocení Policie ČR došla policie k závěru, který je obecně znám, a tento závěr říká, že došlo k pochybení v otázce vstupu policie na FAMU. Tam jsme se omluvili. Osobně jsem tam byl já se omluvit. Tady se jednalo z mého pohledu o zbytečnou horlivost policistů, kteří prostě překročili mantinely dané rozkazem. Ve všech ostatních incidentech, o kterých hovoříte, interní šetření policie zasahující policisty očistilo s tím, že jejich postup byl důvodný a že k těm zásahům, tak jak byly provedeny, byl zákonný důvod.

Vedle toho jistě všichni víme, že existují podání, která v současné době řeší Generální inspekce bezpečnostních sborů. Pravděpodobně byla podání i směrem k Vrchnímu zastupitelství. A o tom, jak se vyvíjejí tato šetření, tedy šetření, která by se měla vztahovat k porušení zákona ze strany zasahujících policistů, já nemám žádnou informaci. Jedná se o živé prošetřování pravděpodobně a já o tom nemám žádnou hlubší znalost. Pokud tady je potřeba nějakou hlubší znalost získat ještě v této době, tak je asi možné se obrátit na příslušnou komisi Parlamentu, která činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů dozoruje a dohlíží.

Co se týká toho, jak jste se ptala, jestli ty osoby, které zasahovaly nebo se chovaly nezákonně, jestli myslíte policisty, tak tímto jsem na to odpověděl. Bylo zadrženo 23 osob, z toho 22 pro podezření z přestupkového jednání proti občanskému soužití, a jedna osoba, o které jsem již hovořil, právě z řady čínské delegace pro podezření z trestného činu krádeže tibetské vlajky. Tato osoba u soudu dopadla tak, jak zatím média o tom referovala. Nevím, jestli ten rozsudek je, nebo není pravomocný, ale v každém případě tento člověk se dostal až k soudu a měl šanci v rámci demokratického soudního přezkumu obhájit své činy.

Já chci tady jednoznačně říct, že nošení tibetské vlajky nemůže znamenat jakékoliv porušení zákona. Nemůže znamenat ani, že někdo bude omlouvat útok na takového člověka. Svoboda projevu, svoboda slova i svoboda shromažďování je prostě hodnotou, kterou lze omezit pouze a jenom v případech, které zákon popisuje. U toho člověka, o kterém hovoříte, já čerpám ze zprávy policie a ti policisté samozřejmě mají k dispozici výslechy nejenom této osoby, ale zasahujících policistů i dalších osob, které byly v blízkosti jednání toho dotčeného člověka. To, že kolem sebe měl - na zádech - tibetskou vlajku, není přece ten způsob provokace. Ten způsob provokace pravděpodobně byl ve stylu jakéhosi verbálního napadání a dalších útoků, které policie má zaznamenány. Alespoň podle informací, které jsem dostal. Z tohoto důvodu je to popsáno tímto způsobem. Určitě to není o tom, že by člověk, který jde vyjádřit slušně svůj názor, byť do davu, který je rozvášněný, demonstrantů, které kdosi rozvášnil, že by to mělo znamenat, že tento člověk cosi porušuje nebo páchá. Policie říká, že má záznam tedy verbálního napadání, že má záznam de facto snahy tohoto člověka o to, aby ten konflikt eskaloval a pořídil určitý videozáznam. Dokonce si myslím, že i to, že tohoto člověka policie zadržela, že tím zamezila útoku na tuto osobu, který by nemusel pro tohoto občana dopadnout dobře.

Máme demokratické zřízení, demokratický stát a jediným způsobem, jak hlídat funkčnost a hlavně dodržování zákonů -Policie ČR - rozhodla Poslanecká sněmovna v minulosti tak, že se v této oblasti na tom podílí prioritně Generální inspekce bezpečnostních sborů. Já bych počkal, až jak dopadne šetření generální inspekce, a potom bychom se tady mohli k tomu vrátit a vyhodnotit, jestli tedy mají pravdu policisté, kteří tvrdí, že bylo vše podle zákona, nebo jestli má pravdu část veřejnosti, která některé věci namítá. Ohledně těch výsledků opravdu nevím a nejsem schopen říci, kdy budou.

A znovu tady říkám, že pokud pochybí kterýkoliv policista a je zjevné, že pochybil, tak já ho nebudu za každou cenu bránit. Na druhou stranu ten krátký, jednoduchý mediální pohled, dejme tomu určitá výseč, která je pěti-, tří-, desetivteřinová, oproti zásahu, který mohl trvat 15 - 20 minut, tak je potřeba posoudit i práva toho policisty. I oni mají přece právo na to se obhájit a bránit.

V otázce práva na shromáždění, o kterém vy jste hovořila, a uzavření příslušných veřejných ploch, které byly uzavřeny, pokud si správně pamatuji, i na to byla podána žaloba, a je potřeba tedy počkat, jak v této věci rozhodnou příslušné orgány, případně soud. Protože stanovisko Policie ČR, ochranné služby, je takové, že jsou zjevné důvody, a byly zjevné důvody k tomu, postupovat tímto způsobem. Proto k tomu policie přistoupila a je na ní a samozřejmě i na Ministerstvu vnitra, aby tyto své kroky doložilo, obhájilo případně u soudu nebo u případného vyšetřování, což se také bezesporu stane.

Já tady chci jasně, kategoricky odmítnout (?), že neexistoval žádný pokyn, aby čeští policisté vycházeli vstříc čínské delegaci, aby čeští policisté se chovali jinak k českým občanům a k občanům Čínské lidové republiky. Znovu říkám, kdyby takovýto pokyn existoval, tak už policejní prezident ani ministr vnitra nemohou být ve funkci. Takový pokyn nikdy neexistoval, nenašel se. A když se podíváte na instruktáž, kterou ti policisté měli, která je zdokumentovaná, která je zdokumentovaná i na videozáznamech, tak o něčem takovém ti policisté, kteří zasahovali, instruováni prostě nebyli. Já jsem dokonce přesvědčen o tom, že kdyby někdo takto instruoval policisty České republiky, oni velice rychle pochopí, že toto není zákonný postup, a že by se už tehdy ozvali. Nic takového se nestalo.

Já nemám teď, v současné době, jak dostát vaší výzvě k dalšímu prošetření, protože o tyto věci se zajímá generální inspekce. Je to živé vyšetřování, a až to vyšetřování skončí a generální inspekce sdělí výsledky, tak se k těmto výsledkům vyjádříme. Bude-li tam nějaké pochybení ze strany policistů, věřte tomu, že dojde k postihu. Ale já odmítám paušálně ty policisty odsuzovat v době, dokud nejsou důkazy a dokud neměli šanci se obhájit. Já si myslím, že takto to má být a takto to má fungovat v demokratickém státě.

Já jsem před několika dny také zaznamenal určité výtky k tomu, jak se Ministerstvo vnitra ve správním řízení staví k žadatelům o azyl z Čínské lidové republiky. Já jsem poslal předevčírem všem poslancům Parlamentu ČR zprávu, která popisuje stav. A když se podíváte, tak už v minulosti čínští občané azyl v České republice dostali. V roce 2010 to byl jeden občan, v roce 2014 to bylo sedm občanů. Máte tam v přehledné tabulce i zaznamenáno, kolik žádostí bylo zamítnuto, kolik bylo celkem a kde bylo vyhověno.

Chci říci, že i tady se postupuje naprosto podle práva, naprosto v rámci správního řízení. Jenom bych rád připomněl, že např. před několika dny informovala média o tom, že Spojené státy po ročních prověrkách přijaly migranty se Sýrie. To znamená, doba jednoho roku na prověřování dejme tomu žádosti, pohovory a další věci není neběžnou ve světě a vzhledem k tomu, že je potřeba rozhodnout opravdu precizně, tak tato doba mi nepřipadá dlouhá. Chtěl bych tady opět kategoricky odmítnout, že je tady nějaká tendence ve správním řízení ministerských úředníků, bez ingerence politického vlivu, a to zdůrazňuji, oddalovat případné vyhovění těmto žádostem. Je nezbytně nutné, aby pokud ty žádosti jsou, byly prověřeny. S těmi lidmi jsou vedeny pohovory, s těmi lidmi se debatuje a zjišťuje se, jestli opravdu informace, které oni udali, jsou pravdivé.

Já tady chci ještě jednou, naposledy kategoricky odmítnout, že by čeští policisté, české Ministerstvo vnitra, a já jsem přesvědčen, že český stát a čeští úředníci, stranili jakékoli cizí moci. Jakékoli!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se hlásí pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové. Pane ministře, máte jistě pravdu, že o tom, zda zatarasení Hradčanského náměstí bylo, či nebylo v souladu se zákonem, definitivně rozhodne soud, neboť byla podána správní žaloba. Nicméně přesto od ministra vnitra mi to zní jako mírný alibismus. Ministerstvo vnitra je odborným orgánem státní správy, který jí dává výkladová stanovisko pro účely praxe. Například i shromažďovacího zákona. To znamená, váš názor obecně, zda je, nebo není možné omezit shromažďovací právo dopravně inženýrským opatřením, ten by nás opravdu zajímal. Jestli byste byl tak laskav a odpověděl nám, zda se domníváte, že zrušit, přemístit či omezit shromáždění řádně nahlášené podle shromažďovacího zákona je možné dopravně inženýrským opatřením magistrátu, nebo zda se musí postupovat jinak.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Zeptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Adamová, potom pan ministr.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Já bych ještě doplnila k té otázce nějaký další poznatek z toho, co jste sám odpovídal. Vy jste uváděl, že byly zjevné důvody pro uzavření Hradčanského náměstí. Můžete prosím tedy jmenovat, jaké by to důvody mohly být, co jsou ty zjevné důvody? Aspoň obecně, pokud se nechcete vyjadřovat k zatím probíhajícímu vyšetřování, co by takovými zjevnými důvody mohlo být? Vy jste totiž v té odpovědi, za kterou vám děkuji, opomněl trochu to srovnání jednotlivých mezinárodních návštěv, které já jsem uváděla a kde je tedy vidět, že ta opatření při návštěvě čínské delegace byla opravdu nadstandardní. Jestli byste se i v tomto směru k tomu mohl vyjádřit. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Slovo má pan ministr vnitra.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane poslanče, vážená paní poslankyně, k vašim dotazům. K uzavření náměstí byl stejný důvod, jako byl při návštěvě amerického prezidenta, to je prioritně ochrana chráněných osob. Informace, které má k dispozici Policie České republiky a ochranná služba. Každá návštěva, která přijíždí, ať je to návštěva čínského prezidenta, amerického prezidenta, německé kancléřky, nebo i představitelů jiných států, se vyhodnocuje, je velice precizně připravena a je připravena krok za krokem.

Já jsem přesvědčen o tom, že k uzavření daného prostoru tady důvody byly. My jsme samozřejmě dělali přezkum v rámci Ministerstva vnitra a já nemám žádný problém opět zaslat všem poslancům Parlamentu České republiky stanovisko odborného odboru ministerstva. A znovu říkám, je to stanovisko nejen policie, je to stanovisko i Ministerstva vnitra a my jsme připraveni ho ustát u soudu. Jedině soud může rozhodnout o tom, kdo má pravdu, jestli má pravdu strana, která tvrdí, že k tomu nebyly zákonné důvody, anebo Policie České republiky, kde Ministerstvo vnitra je určitým supervizorem, kde my říkáme, že tato možnost tady existuje a že byla v souladu se zákonem České republiky a že magistrát jednal v této věci zákonně. Nezbude nic jiného než vyčkat na rozsudek. Já samozřejmě zašlu všem poslancům a poslankyním během dneška, nejpozději zítřka, stanovisko odborného garanta, tedy Ministerstva vnitra v podobě našeho bezpečnostního odboru, který se k této věci vyjadřoval.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Zeptám se, kdo se dál hlásí do rozpravy. Ještě paní poslankyně Adamová.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Pokud se nemýlím, tak stále ještě nebyl zodpovězen můj dotaz ohledně agresorů na Evropské ulici. Zda byli nějakým způsobem vyšetřováni a potrestáni. To jsme se nedozvěděli.

Z toho důvodu bych navrhla kolegům a kolegyním podle § 112 odst. 5 jednacího řádu, aby Poslanecká sněmovna přijala k této interpelaci následující usnesení: Poslanecká sněmovna přijímá k odpovědi na písemnou interpelaci pod sněmovním tiskem č. 815 nesouhlasné stanovisko.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Já o tom dám hlasovat poté, co ukončím rozpravu. Ještě pan ministr si přeje vystoupit. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Já se strašně omlouvám paní poslankyni vaším prostřednictvím, pane předsedo. Já pořád nevím, o jaké agresory jde. Jestli z řad policistů - tam jsem hovořil o tom, že to řeší Generální inspekce bezpečnostních sborů a já nemám zákonnou možnost do té doby, než tyto jednotlivé incidenty budou vyšetřeny ve vztahu k porušení zákona policisty, k tomu dát stanovisko. K otázce ostatních jsem tady říkal, že bylo zadrženo 23 lidí. 22 z důvodů přestoupení zákona ve formě přestupku a jeden z trestného činu odnětí vlajky. To byl právě čínský občan, kterého soud osvobodil. To znamená, já moc dobře nechápu, které agresory má vážená paní kolegyně na mysli. Jsou-li to policisté, tam musíme vyčkat generální inspekce. V tom ostatním jsem to zodpověděl i přesně podle čísla. Jak dopadlo přestupkové řízení, o tom informaci nemám. To už potom spadá do gesce příslušného magistrátu, kde daný občan žije.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě paní poslankyně. Prosím.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Omlouvám se, že jsem se nevyjádřila pregnantněji ohledně těch agresorů. Já měla na mysli ty čínské občany, kteří přímo v Evropské ulici v první den návštěvy čínské delegace napadli toho muže. Kolik z těch 23, nebo jaký je ten konkrétní počet. Nemyslím vůbec policisty v tuto chvíli.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Z informací od policie, které mám: celkové číslo 23, z toho jeden Číňan obviněn z trestného činu. Soud ho osvobodil. Kolik z těch zbývajících 22 jsou čínští občané, tuto informaci nemám. Pokusím se ji vyžádat. Nejsem si jist, jestli ji lze, nebo nelze zveřejnit. Tuto informaci si ještě vyžádám a pošlu ji písemně všem poslancům a poslankyním Parlamentu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych byl rád, kdybychom věci odborného rázu nechali na odbornících a my dělali politiku. Protože jestli se domníváme, že zrovna my jsme ti, kdo by měli posuzovat důležitost a vážnost bezpečnostních opatření, která se provádí při návštěvách zahraničních delegací, tak si myslím, že k tomu nemáme ani dostatek odborného zázemí, ale ani dostatek odborných zkušeností. Pokud by někdo z nás chtěl srovnávat důležitost a vážnost návštěvy čínského prezidenta a porovnávat to s pětihodinovou návštěvou ministerské předsedkyně Merkelové, tak si myslím, že o bezpečnostní politice a bezpečnosti jako takové ví pramálo.

Takže prosím, nechme to na Policii České republiky, která ta bezpečnostní opatření dělá. Protože pokud by došlo k nějakému excesu a chráněná osoba nebo delegace by byla vystavena nebezpečí, sneslo by se to právě na hlavu policejního prezidenta a ministra vnitra. Ať tak nebo onak, vždycky je do koho kopat. Buď je to opatření příliš přísné, nebo bylo nedostatečné. Buďme rádi, že státní návštěvy u nás dopadnou tak, jak dopadnou, že se řeší politika, že se po lidech nehází kameny, popřípadě, že se tady nestřílí.

Dovolte mi ještě teď, když jsem tady a je otevřená rozprava, trochu mimo využiji i přítomnosti pana premiéra.

Pane premiére, prosím, já od března, resp. od dubna čekám, kdy vaše ministryně sociálních věcí přijde sem do Poslanecké sněmovny a bude schopna mi odpovědět na moji interpelaci. Jestli se domnívá, že to prošumí, protože jednou já nepřijdu, tak ať se podívá na moji docházku. Já na rozdíl od ní sem chodím a budu sem chodit tak dlouho, dokud ona mi neodpoví. Děkuji, že jsem i tímto zdržoval.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pan poslanec Ondráček nás vyzval, abychom dělali politiku a bezpečnostní otázky nechali na bezpečnostních expertech.

Dovolte, abych řekl, že skutečně děláme politiku, a politiku týkající se mimořádně citlivé otázky. Shromažďovací právo je jedním ze základních ústavních práv občanů České republiky. Jestliže bylo omezeno dopravně inženýrským opatřením, což je podle našeho názoru nemožné, tak jakou jinou politiku má Sněmovna dělat než se zastávat ústavních práv občanů České republiky?

Já nechci oživovat staré rány, ale prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Ondráčku, když jste kdysi býval bezpečnostním expertem speciálních složek Ministerstva vnitra za účelem omezování shromažďovacího práva občanů Československé socialistické republiky, tak jste to řešil ryze expertně. Přesto si troufnu říct, že i tenkrát to byla vrcholná politika. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak ještě pan místopředseda Gazdík.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si tady s kolegou Ondráčkem zásadním způsobem nesouhlasit. Úkolem Sněmovny je být institucionalizovanou diskuzí. A pokud se jedná o základní ústavní práva občanů, tak tam o nich rozhodně diskutovat máme. Chápu, že když se to takzvaně přenechá bezpečnostním expertům a když na to nebude dohlížet parlament, tak se pak různé puče jako v historii dělají snáze. Ale myslím si, že je to naším úkolem, a my na tuto povinnost rezignovat rozhodně nesmíme. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Vážení páni předřečníci, já vám nebráním v diskuzi na toto téma, ale máte podány správní žaloby a u nás rozhodují nezávislé soudy. Tak počkejte na to, jak rozhodne nezávislý soud, a potom veďte diskuzi, jestli chcete nějakým způsobem měnit zákon nebo něco. Předjímáte rozhodnutí soudu.

A k vyjádření pana Kalouska. Je mi vás líto, pane kolego.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mým prostřednictvím ovšem. (Smích napříč celým sálem.)

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Klidně i vaším.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do diskuze. Pokud tomu tak není, tak přivolám kolegy z předsálí, protože budeme hlasovat o navrženém usnesení, které zde přednesla paní poslankyně Adamová.

Ještě je tady omluva pana poslance Plzáka a to na dnešek od 9 do 13 hodin a pak je tady omluva pana poslance Kotta na dnešek od 12 hodin z pracovních důvodů. Tolik omluvy.

 

Paní poslankyně Adamová navrhuje, aby Sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí pana ministra vnitra.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování číslo 101. Přihlášeno je 88, pro 13, proti 53. Tento návrh nebyl přijat a já končím projednávání této interpelace.

 

Další interpelací je interpelace pana poslance Bendla na pana ministra zemědělství. Ten je nicméně omluven, takže nebyla naplněna podmínka pro pokračování projednávání této interpelace a ta je nadále přerušena.

Další interpelací je interpelace pana poslance Grebeníčka na přítomného předsedu vlády. A je to ve věci nedostatečné informace předsedy vlády poskytnuté dne 21. ledna a 22. března Poslanecké sněmovně o aktivitách vlády a žádost o informace v souvislosti s alibistickými postoji předsedy vlády a vlády jako celku k identifikaci a řešení skutečných příčin migrační krize, k prevenci příčin a přijímání perspektivních účinných opatření ke zvládání bezpečnostních rizik ohrožujících české občany. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 824. Já v této chvíli otevírám rozpravu a pan poslanec Grebeníček má slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, před přerušením mé interpelace na premiéra Sobotku ve věci migrační krize zaznělo mnohé. Třeba to, že chceme-li přežít a žít v mírovém, bezpečnějším světě, pak řešením není a nemůže být expanze Severoatlantické aliance, militarizace evropské a světové politiky a silové přetahování velmocí. A taky to, že svět i Evropa čelí hrozbám, u jejichž zrodu stála právě taková sobecká, agresivní či nezodpovědná politika.

Kritizoval jsem i servilní české vlády, které k růstu těchto hrozeb přispěly, a to především poklonkováním a podlézáním militantním vládám Spojených států amerických. Proto také tvrdím, že by to chtělo konečně narovnat páteř oficiální české politiky a přestat posluhovat různým planetárním magorům. Není totiž možné donekonečna otevírat vlastní dveře iracionalitě.

Vybavuje se mi irácká válka z roku 2003. Ne, nemám na mysli nehoráznou agresivitu Spojených států amerických a Velké Británie, ale Francii, jejíž tehdejší prezident Jacques Chirac invazi ostře odmítl. Francie měla tehdy pravdu, i když se do ní nehorázným způsobem naváželo mezinárodní společenství. Právem nyní prožívá pocit satisfakce.

Jistě, když v listopadu 1990 po úspěšně završených vídeňských odzbrojovacích jednáních mezi státy Severoatlantické aliance a Varšavské smlouvy bylo vydáno prohlášení o konci studené války, když v březnu 1991 oficiálně ukončilo činnost vojensko-politické uskupení Varšavské smlouvy a rozpadlo se bipolární rozdělení světa, někteří optimisté ohlašovali věk míru. Dokonce i proklamovali začátek nové éry spolupráce mezi Východem a Západem. Hlasy, které tenkrát pochybovaly a poukazovaly na prosazující se velmocenské zájmy a přežívající imperiální silové tendence v mezinárodních vztazích, byly podle okolností zesměšňovány nebo cenzurovány a potlačeny.

Mocenské elity supervelmoci, která zvítězila ve studené válce, vládnoucí vrstvy Spojených států amerických, pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Ano, hrubým ekonomickým, politickým, a když se to tržně vyplatí, i vojenským násilím je mezinárodnímu společenství vnucován takzvaný euroatlantický systém jediných správných hodnot a pravidel. Výklad lidských práv a úlohu arbitra si monopolizovaly Spojené státy americké, které se o ně v minimální míře dělí s těmi, kdo jim jsou ochotni při údržbě tohoto panství pomáhat.

Považuji tedy za nutné a pro mezinárodní společenství životně důležité, aby každý krok Severoatlantické aliance a Spojených států amerických na mezinárodní scéně byl objektivně analyzován a hlasitě pojmenován pravým jménem. Zejména tehdy, když jde podle mezinárodního práva o válečné zločiny, zločiny proti míru a zločiny proti lidskosti.

Na tyto problémy dávají tu a tam odpověď někteří odvážní novináři, ale ne Sobotkova vládní koalice. Její tlachání o křížových válkách, o střetu kultur a civilizací, o permanentní militarizaci je cestou do pekel. Buď přežijeme všichni společně a přežijeme v multikulturní společnosti na základě vzájemně výhodné ekonomické, politické a kulturní spolupráce při respektování svých odlišností, nebo se staneme zajatci a nakonec i obětí nekonečné konfrontace a eskalace násilí všech proti všem.

Když německá kancléřka Angela Merkelová před rokem pozvala do Německa všechny uprchlíky přicházející do Evropy ze zemí rozvrácených válkami, okupacemi a podvratnou činností Spojených států a zemí Severoatlantické aliance, především v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, našlo to ohlas. Němci museli čelit milionové vlně migrantů volně procházející napříč Evropskou unií. A rychle zjistili, že ten příval nezvládají. Angele Merkelové ale trvalo celý rok, než prozřela. V rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung si nyní sypala popel na hlavu. Konstatovala, že Německo v minulosti nechalo zahraniční státy Evropské unie, aby si s přicházejícími uprchlíky poradily samy, a přiznala, že "v Německu jsme tento problém příliš dlouho ignorovali a potlačovali jsme nutnost najít panevropské řešení". Dále pak připustila, že nepodporovala iniciativy k ochraně unijních hranic, a kajícně dodala: "Tvrdili jsme, že si s problémem poradíme na našich letištích. To ale nefunguje."

Pokud u Merkelové s rostoucími problémy Německa a celé Evropské unie došlo k určitému prozření a pokud začíná mluvit i o ochraně společných hranic Evropské unie, jde, troufám si tvrdit, o prozření jen částečné. V německé diplomacii i u řady dalších reprezentací členských zemí Evropské unie a bruselských špiček totiž nedochází k žádnému zásadnímu obratu. A mimořádnou dávkou pokrytectví Merkelová i další odpovědní dál odmítají vyvodit závěry z toho, co k mnohamilionovým vlnám uprchlictví vede. Expanzivní politika a státně teroristické silové metody vlád Spojených států, ekonomické vydírání a drancování chudých zemí nadnárodními koncerny a spoluúčast nejen členů Severoatlantické aliance včetně Německa, ale i podíl Evropské unie na krytí a podpoře těchto metod jsou stále zamlčovanou a neřešenou příčinou. Zájem samotného Německa na expanzi Severoatlantické aliance na východ i na Balkán a do Asie stejně jako spoluúčast Německa na rabování chudých zemí Asie a Afriky bohužel pokračuje.

Jako nanejvýš odpovědný hodnotím proto kritický postoj prezidenta republiky Miloše Zemana, který kancléřce Merkelové při její nedávné státní návštěvě v Praze na žádost o přerozdělování migrantů směřujících do Německa připomněl, že když je do Německa pozvala, není důvod, aby následky své neodpovědnosti přehazovala na Českou republiku a kohokoliv jiného.

Jestliže ale Angelu Merkelovou odkázal do patřičných mezí prezident republiky, na stejně důsledné postoje českého předsedy vlády a ministra zahraničí jsem čekal marně. Od vlády ostatně je nutné požadovat mnohem víc než od prezidenta. Slepá a lokajská podpora expanzivní strategie Severoatlantické aliance a lokajské postoje české vlády, jejích jednotlivých ministrů, vůči vládě Spojených států, ale i Bruselu nás do budoucna zatahují do dalších, ještě vážnějších problémů, než je současná migrační krize. Ano, změna lokajského stylu a gumových páteří české zahraniční politiky je nezbytně nutná.

S tím souvisí i výsledek britského referenda o odchodu z Evropské unie. Výsledek hlasování je totiž svou podstatou projevem dlouhodobě neřešené sociální a politické krize tohoto evropského uskupení. A řešení této krize by bylo naléhavé i v případě, že by se občané Spojeného království rozhodli pro setrvání v Evropské unii. Její kormidelníci by měli konečně pochopit, že neoliberální a asociální založení Evropské unie znamená permanentní ohrožení evropské integrace zevnitř a že big byznys a aroganci unijních úředníků nelze mít za konečný cíl veškerého snažení.

Premiér Sobotka v souvislosti s Británií mluví ovšem o údajném tamním chaosu a vleklé politické krizi. Dokonce prohlásil, že prý brexit poškodil evropskou a globální rovnováhu. Tedy něco, co v dnešním světě bohužel vůbec neexistuje. A nezklamal ani v tom, že se vůbec nezabývá příčinami toho, proč už Britové nechtějí být v Evropské unii. Chci věřit, že se o to dnes pokusí. A to nejenom směrem k Evropské unii, ale i k Severoatlantické alianci a migrační krizi.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda vlády si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se domnívám, že ten spor a debata, která se zde vede na základě interpelace pana poslance Grebeníčka, nesouvisí s tím, že bych snad panu poslanci Grebeníčkovi nedal všechny potřebné informace nebo neodpověděl na otázky, které on položil, ale podle mého názoru je prostě tady rozdíl v politickém pohledu na zahraniční politiku České republiky. Je zde rozdíl v pohledu na naše členství v Severoatlantické alianci, je zde rozdíl v našem pohledu na význam našeho členství v Evropské unii. A já myslím, že to je přirozená věc. Nelze přece očekávat, že poslanec za Komunistickou stranu Čech a Moravy bude mít na zahraniční politiku stejný názor jako vláda, která je tvořena sociální demokracií, ANO a KDU-ČSL.

Je také dobré si uvědomit, že i z té dikce a výroků pana poslance Grebeníčka je zřejmé, že Komunistická strana Čech a Moravy není spokojena s tím, že Česká republika je členem Severoatlantické aliance a má na jednotlivé kroky a politiku Aliance zcela odlišný názor než má vláda České republiky. Protože pan poslanec Grebeníček kritizoval NATO, jako by to byla nějaká organizace, která leží zcela mimo Českou republiku, mimo naši vůli, mimo naši schopnost podílet se na fungování této organizace. A velmi často takto je i třeba některými jinými politiky popisována Evropská unie.

Myslím, že především je potřeba si uvědomit, že pokud jsme členy Severoatlantické aliance - a tato vláda se domnívá, že je to dobře, že jsme členy Severoatlantické aliance, a že bychom se měli aktivně podílet na celém spektru činností NATO - tak máme vliv přirozeně na rozhodování uvnitř této organizace. Není to tak, že tady je NATO, tady je Česká republika a není žádná interakce. My jsme členy struktur NATO, podílíme se na formulování politické vůle v rámci této obranné organizace. V rámci této - zdůrazňuji - obranné aliance. Vstup České republiky do NATO výrazně zvýšil bezpečnostní záruky, které dnes Česká republika má a které jsou garantovány všemi ostatními členy této obranné aliance.

Ale jak znovu zdůrazňuji, těžko se můžeme s panem poslancem Grebeníčkem shodnout v tom, jestli je dobře, že Česká republika je členem NATO. KSČM se dlouhodobě domnívá, že to dobře není. Já jako sociální demokrat dlouhodobě jsem přesvědčen o tom, že to pro bezpečnost našich občanů dobré je.

A pokud se podíváme na to, jak se změnil svět, jak se situace zhoršuje, je potřeba také mluvit o tom, co se děje v celém okolí Evropy, protože není tady jenom válka v Sýrii, není tady jenom problém války v Iráku, není tady jenom Islámský stát, není tady jenom rozpadlá Libye, ale je tady také konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, je tady také obsazený Krym, tzn. narušení územní integrity Ukrajiny. Prostě všechno tohle vytváří zhoršené mezinárodní bezpečnostní klima, které naše vláda poslední dva roky výrazně reflektuje. A mimo jiné ho také reflektujeme tím, že se výrazně zaměřujeme na posílení vlastních obranných schopností České republiky právě proto, abychom byli schopni plnit i závazky, které máme jako členská země Severoatlantické aliance. A já jsem rád, že jsme zvýšili obranný rozpočet, že to je naše vláda, která zvyšuje počty vojáků, a že nepochybně, až skončí mandát naší vlády, budeme na obranu naší země připraveni výrazně lépe, než jsme tomu byli např. před třemi nebo čtyřmi roky, kdy tady byly obrovské rozpočtové škrty, které se týkaly právě výdajů na obranu. Ale těžko se tady můžeme shodnout na tom, pokud jsou takto diametrálně odlišné názory, jestli máme být členy Severoatlantické aliance, nebo ne.

Je dobré si uvědomit, že motivů toho dlouhodobého napětí, které je v regionu Blízkého východu, je skutečně více. Je to otázka hranic, tak jak byly narýsovány v době, kdy tam rozhodovaly koloniální velmoci. Ty hranice byly velmi často narýsovány bez ohledu na etnické nebo náboženské složení jednotlivých zemí, které takto na základě dohod koloniálních velmocí vznikly. Jsou tady samozřejmě náboženské problémy uvnitř islámu. Není to zdaleka jenom problém konfliktu mezi islámem a dalšími náboženskými směry, ale jsou to také vážné etnické a náboženské konflikty uvnitř samotného muslimského světa, muslimského prostředí na Blízkém východě. Je to samozřejmě problém radikalismu islamistů, teroristů Islámského státu. A já chci zdůraznit, že česká vláda si tady počíná odpovědně a že v rámci možností, které máme k dispozici, a v rámci rozumného racionálního přístupu se snažíme pomoci v boji s tím nejhorším projevem extremismu a terorismu, kterým nepochybně v tomto regionu je právě Islámský stát. Takže tady jsme součástí široké mezinárodní koalice, kde je kolem 70 států, která se snaží koordinovat svůj postup a boj proti Islámskému státu. A Česká republika k tomu výrazným způsobem přispívá. Nicméně chci zdůraznit, že respektujeme mezinárodní právo, respektujeme také suverenitu jednotlivých zemí. Pokud pomáháme, tak pomáháme ve spolupráci např. s iráckou vládou a podporujeme jednotky, které mají podporu i irácké vlády jako takové, ať už jsou to kurdské jednotky, nebo jsou to přímo jednotky irácké vlády, pokud jde o boj s Islámským státem.

Pan poslanec Grebeníček také ale zmiňoval situaci migrační krize, migrace v Evropě, brexitu. No, já myslím, že brexit je něco, co samozřejmě ovlivní evropské myšlení a evropskou debatu v příštích letech. To není něco, co bychom mohli odsunout stranou, jako že už je to hotová věc a že to nebude mít žádný vliv. Nepochybně brexit posílí význam Německa a Francie uvnitř Evropské unie, může to vést k oslabení transatlantické vazby, protože uvnitř Evropské unie Velká Británie byla silným stoupencem transatlantické vazby. A nepochybně na dlouhé debaty je diskuse o tom, proč se vlastně Britové v referendu rozhodli tak, jak se rozhodli. Pokud pominu tu silnou ostrovní tradici nezávislosti, která vždycky v britském myšlení a britské politice byla přítomna, tak já ve svých veřejných vystoupeních a v diskusi s našimi partnery, včetně diskuse, kterou jsem vedl s paní Merklovou nebo kterou vedu s našimi partnery ve V4, tzn. se Slováky, Maďary, Poláky, zdůrazňuji jeden aspekt, na který bychom neměli zapomínat, a to je otevření britského trhu práce. Protože Británie na rozdíl třeba od Německa nebo od Rakouska neměla přechodná období, kterými by postupně otevírala svůj trh práce, ale Británie patřila k zemím, které okamžitě otevřely svůj trh práce pro pracovníky z východní Evropy, včetně lidí, kteří tam přišli třeba z České republiky nebo ze Slovenska. A to, že Británie otevřela svůj trh práce, samozřejmě tehdy vzbudilo velikou podporu ve východní Evropě. Určitě i naše tehdejší vláda to velmi podporovala, logicky, vzbudilo to velký potlesk v Evropské komisi, protože to bylo vnímáno jako příklad vstřícného kroku po rozšíření Evropské unie. Nicméně samotní Britové na to po několika letech začali reagovat jinak. Protože když otevřete takto prudce trh práce, tak samozřejmě na to musíte připravit i infrastrukturu. A zdá se, že právě v tomto ohledu britská vláda zčásti zaspala, možná nedocenila všechny sociální a ekonomické dopady takto rychlého otevření britského trhu práce pro pracovníky z východní Evropy. A pak se bohužel, zejména tedy Poláci, ale i Rumuni a Slováci a částečně i Češi stali argumentem stoupenců brexitu, kteří chtěli omezit migraci.

Když se v Británii debatovalo o migraci, tak to nebyla taková ta migrace, o které diskutujeme my tady u nás - divoká nelegální migrace, která přichází zejména ze severní Afriky a z Blízkého východu. Ale pokud se v Británii před brexitem debatovalo o migraci, tak to byla diskuse o lidech ze střední a východní Evropy, tedy i od nás, kteří přišli do Velké Británie pracovat jako občané Evropské unie a mají, což je správně a v pořádku, stejná práva na britském pracovním trhu jako občané britské unie. A tahle věc začala být ze strany euroskeptiků zpochybňována, začala být později zpochybňována i ze strany části Konzervativní strany a vytvořil se velmi silný argument, který pak ovlivňoval debatu před britským referendem.

Takže já bych poprosil, abychom se vyvarovali zjednodušování důvodů, proč se těsná, ale přesto většina Britů rozhodla podpořit vystoupení z Evropské unie. Byla jich celá řada a rozhodně nelze opominout situaci na britském trhu práce v oblasti migrace v rámci Evropské unie. Zdůrazňuji - v rámci Evropské unie.

Další poznámka se týká našeho postoje k migrační krizi. Pan poslanec Grebeníček tady dramaticky vylíčil návštěvu německé kancléřky Merkelové v České republice s tím, že se jí údajně v oblasti postoje k migraci dostalo jiných stanovisek na Hradě a jiných stanovisek na Úřadu vlády. Jednoznačně mohu říci, že paní Merkelová rozhodně nemusela jezdit do České republiky, aby se dozvěděla stanovisko české vlády k migrační krizi. Já jsem rok zastupoval Maďarsko, Polsko a Slovensko v rámci V4 na všech jednáních Evropské rady a jasně jsem tlumočil postoje, které V4 od začátku měla k migrační krizi. A to byly postoje jiné, než mělo Německo. Byly to svého času i postoje jiné, než mělo Rakousko nebo třeba některé další členské státy Evropské unie. A čas ukázal, že postoje zemí jako Německo, Francie nebo třeba Belgie se postupně začaly přibližovat postojům České republiky. Já myslím, že úplně nejlépe to můžeme demonstrovat na Rakousku, kdy Rakousko nejprve kritizovalo technická opatření na hranicích, kritizovalo uzavírání hranic, a nakonec jeho postoj se vyvinul v to, že i Rakušané, stejně jako Češi nebo jako Slováci nebo jako Maďaři, poslali své policisty do Makedonie, aby pomohli uzavřít makedonsko-řecké hranice proti nelegální migraci, která přicházela z Turecka přes řecké území. Takže není to tak, že by se měnil postoj české vlády nebo V4, ale pod tlakem reality se mění postoj velké části těch starších členských zemí Evropské unie, protože si začínají uvědomovat, že problém migrace nelze řešit na úkor sociálních standardů a na úkor bezpečnosti občanů v zemích Evropské unie, ale je potřeba hledat takové řešení, abychom lidem pomohli, ale současně neohrozili vlastní bezpečnost a fungování našich zemí.

A takováto pomoc je nejefektivnější v zemích původu migrace. Tady jasně mohu potvrdit, že naše vláda bude pokračovat v politice, kdy pomáháme přímo na místě. Před několika dny vláda České republiky schválila podporu pro zcela konkrétní uprchlický tábor na severu Jordánska. Za finanční prostředky, které poskytneme prostřednictvím Organizace spojených národů, zde bude vybudováno důstojné ubytování pro 2 500 syrských uprchlíků tak, aby v důstojných podmínkách mohli pobývat na území Jordánska a nemuseli odcházet do Evropy. Stejně tak přispíváme a pomáháme v rámci našich aktivit v Libanonu, pomáháme v Turecku. A já jsem přesvědčený o tom, že dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem, pokud povede k tomu, že syrští uprchlíci nebudou odcházet do Evropy, ale budou zůstávat v Turecku, je efektivní a rozumnou dohodou.

A podobné dohody, jako máme s Tureckem, bychom v budoucnu měli mít s Egyptem, měli bychom mít s Tuniskem, měli bychom mít s Libyí, až tam bude nějaká stabilní vláda. I s Libyí se musíme dohodnout, aby tedy byla zřetelná návratová politika, kterou budeme schopni v rámci Evropské unie realizovat. To je jediná možnost, jak zvládnout migrační krizi. Možnost není legalizovat nelegální migraci, to není ta cesta. Musíme zabránit nelegální migraci a musíme se opírat o mezinárodní dokumenty, o mezinárodní závazky, které jasně říkají, kdo má právo na azyl v zemích Evropské unie, jakým způsobem má fungovat schengenský prostor, a na dodržování pravidel v rámci schengenského prostoru musíme trvat. A česká vláda to dělá od samého počátku.

Tolik jenom několik poznámek k poměrně obsáhlému vystoupení pana poslance Grebeníčka, které tedy začalo na minulé schůzi Poslanecké sněmovny a pokračovalo dnes. Nicméně jsem přesvědčený o tom, že i když máme rozdílné názory na to, jaký přínos pro nás má členství v Severoatlantické alianci nebo v Evropské unii, domnívám se, že vláda může jednat pouze tak, aby respektovala důvěru, kterou jí dala Poslanecká sněmovna, aby respektovala programové prohlášení vlády, se kterým tuto důvěru na půdě Poslanecké sněmovny dostala, a já jsem přesvědčený o tom, že pokud jde o zahraniční politiku a kroky, které jsme v zahraniční politice za posledních více než dva a půl roku volili, tak se pohybovaly v rámci mandátu, který vláda má na základě důvěry této Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Zeptám se... Pan poslanec Grebeníček si přeje vystoupit. Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Dámy a pánové, premiér Sobotka opět nezklamal. Vše nasvědčuje tomu, že jeho vláda chce skutečně s ohledem na zájmy velmocí Severoatlantické aliance a na její doktrínu preventivních válek mimo rámec Charty Organizace spojených národů být jen ubohou loutkovou vládou, která namísto zájmů českých občanů hájí zájmy mocenských elit protektorských velmocí. Kdyby se mohl opřít o referendum, kdyby se mohl opřít o názory většiny našich spoluobčanů ve věci vstupu do Severoatlantické aliance, nemohl bych dnes tady pokládat otázky, které jsou mu nepříjemné. Takové referendum se neuskutečnilo a je to nezodpovědné vůči našim občanům!

Ne, nepovažuji za normální, že česká vláda slepě a poslušně přenáší na české občany důsledky a náklady agresivní a expanzivní politiky Spojených států a Severoatlantické aliance. Současný předseda vlády nemá odvahu věci měnit. Prostě to není český Chirac. Nemá dostatek odvahy ani jen k tomu, aby přiznal a nepopíral skutečné příčiny migrační krize a bezpečnostních hrozeb. A tak se vůbec nedivím, že jsou i tací, kteří ho považují, a já se dopředu za ně omlouvám, za údajně tedy slabou a ustrašenou protektorátní figurku. To jsem citoval.

Osobně se však domnívám, že u premiéra Sobotky nelze vyloučit ani to, čemu se říká bonapartismus. Na nedávné poradě českých velvyslanců totiž prohlásil, že časy relativního klidu v Evropě jsou minulostí a změněná bezpečnostní situace v Evropě si prý žádá náležité odpovědi, včetně vytvoření společné evropské armády. Jeho prohlášení mě docela rozhodilo. Patřičnou rovnováhu jsem nabyl až poté, co ministr obrany Martin Stropnický v následné reakci na Sobotkovo bombastické prohlášení konstatoval, že vytvořit nadnárodní evropskou armádu je v zásadě nemožné. A tak se ptám, jaká může být bezpečnostní politika a jaká je míra odpovědnosti vlády za republiku a občany, když předseda vlády a jeho kabinet nejsou ochotni a schopni přiznat pravdu ani sami sobě, když nejsou ochotni poskytnout Poslanecké sněmovně a občanům ani jen pouhé informace o podstatných příčinách - opakuji, o podstatných příčinách ­- současné migrační krize a bezpečnostních rizik. Vše nasvědčuje tomu, že současný předseda vlády toho schopen není, a tak raději účelově mlží. A je stále víc zřejmé, že tak jak na změnu pštrosí politiky kabinetu k lepšímu pod jeho vedením čekáme marně už třetím rokem, že se jí do konce volebního období stěží dočkáme. A mojí maličkosti nezbývá nic jiného než to vzít na vědomí a neucházet se o novou odpověď.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Rozumím tomu tak, že nebudete navrhovat žádné usnesení. Děkuji.

Pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Ještě jednou dobrý den. Já jsem pečlivě vyslechl ten dlouhý monolog, předlouhý monolog pana premiéra, který v podstatě vychválil všechno, exkurzem jsme se dostali do všech států v Evropě, ať už to bylo kvůli pracovním vízům, nebo čemukoliv jinému. Trochu mi chyběla Latinská Amerika a Austrálie, ale budiž, na to dojde někdy příště, určitě tady najdeme prostor.

Kdybych měl rozebírat a vyvracet vaše vyjádření pravdy, polopravdy až někdy i záměrné nepravdy, tak bychom tady asi strávili další hodiny a můžeme tu diskusi nechat na někdy jindy.

Jediné, co mě docela zaujalo, kdybych chtěl znát vaši odpověď, pane premiére, je to, když jste mluvil o Blízkém východu a jak tak výborně podporujete ty státy, které bojují proti Islámskému státu, a zmínil jste, myslím, Irák, Írán a kurdské milice, jestli byste mi byl schopen říci, jak je možné, že, myslím, že právě kurdské milice našly u Islámského státu české zbraně. České zbraně, které odsud vyvážíte a dodáváte je každému, kdo se z nich řeže. A je vám v podstatě jedno, kdo tam umírá. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak určitě už budete vyšetřovat, jak je možné, že české zbraně jsou v rukou teroristů. Vy tak nečiníte, pouze tady dokážete o věcech hovořit, možná vám to ještě někdo... no, výraz si dosaďte sami. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Zeptám se, zda chce ještě někdo vystoupit v rozpravě. Pokud tomu tak není, tak rozpravu končím a vzhledem k tomu, že nepadl žádný návrh na usnesení, končím i projednávání této interpelace.

Další interpelací je interpelace pana poslance Fiedlera, který je ale omluven, takže tím pádem tato interpelace se projednávat nebude. Další interpelací je interpelace pana poslance Fiedlera na paní ministryni Valachovou, ale oba jsou omluveni, takže také nic.

Interpelace pana poslance Vojtěcha Filipa na předsedu vlády Bohuslava Sobotku ve věci vyjednávání o smlouvách TTIP a CETA je tedy další, je to číslo 827, a já v této věci otevírám rozpravu a prosím pana místopředsedu Filipa, aby se ujal slova.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, pane předsedo vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych stručně rekapituloval, proč jsem odmítl odpověď předsedy vlády na svoji písemnou interpelaci ve věci smluv CETA a TTIP, která se projednává mezi Evropskou unií, a tedy Českou republikou a Spojenými státy americkými, resp. Kanadou.

Byl jsem nespokojen z toho důvodu, že informací, které by byly objektivně podávány české veřejnosti, je nesmírně málo. Obrátil jsem se na naše europoslance Kateřinu Konečnou, Jiřího Maštálku a Jaromíra Kohlíčka, aby mi řekli, jakým způsobem jsou informováni poslanci Evropského parlamentu v opozicích Evropy vůči těmto smlouvám, a i oni mají pouze omezený okruh informací, které tam jsou, s odkazem na to, že ty části, které se vyjednávají, které ještě nejsou dokončeny, zatím tedy se nezveřejňují.

Jsem přesvědčen, že v tomto ohledu je ta záležitost velmi citlivá. Včera jsme tady náhodou, shodou okolností, vedli diskusi na téma geneticky modifikovaných potravin. A protože šlo o změnu zákona, která se přímo netýkala toho samotného obsahu, tak jsme samozřejmě tu novelu přijali, protože šlo o záležitost, která měla nikoli charakter věcný, ale spíše procedurální a časový, tak samozřejmě bylo naším úkolem tuto záležitost projednat a zaujmout k tomu stanovisko, protože u nás se s geneticky modifikovanými potravinami pracuje.

Problém je ale v tom, že kdybychom měli mít například ve smlouvě CETA absolutně volný obchod s takovými potravinami, tak by naše zákonodárství bylo v podstatě ohroženo, protože článku 10 Ústavy České republiky je jasné, že mezinárodní smlouva v té hierarchii právních norem je nad zákonem, to znamená závazky, které jsme přijali z mezinárodněprávního hlediska, jsou těsně pod Ústavou a mají přednost při aplikaci před zákonem České republiky. V tomto ohledu by tento závazek, který za Českou republiku přijme Evropská komise, případně Evropský parlament, mohl výrazně změnit například standardy našich potravin, našich výrobků, a to nejen v potravinářském průmyslu, ale i v dalších věcech, protože otázka toho standardu není dostatečně vyjednaná.

Proto jsem přesvědčen, že je důležité, aby občané byli informováni, nikoliv nějak populisticky, teď odmítám jakékoli nařčení, ale podle mého soudu to, že ta informace není úplná, že není jasné stanovisko Evropské komise, není jasné stanovisko České republiky, s čím tam jdeme, jestli ten náš standard je vynutitelný v té mezinárodní smlouvě, je podle mého soudu podstatná informace a rád bych, aby zazněla v Poslanecké sněmovně na mikrofon, aby se stala informací veřejnou. To znamená, jakou pozici zastává Česká republika v tomto ohledu, jak je složen expertní tým za Českou republiku, který v Evropě vyjednává tuto smlouvu, a jestli ta smlouva má být projednána do konce roku, nebo nemá.

Chápu, že smlouva CETA je smlouva, která jaksi běží normálním způsobem, kdežto smlouva transatlantická, to znamená mezi Spojenými státy americkými a Evropou, je svým způsobem teď v nějakém stavu nevyjednávání vzhledem k blížícím se volbám ve Spojených státech amerických a venkoncem i kvůli volbám ve Francii a ve Spolkové republice Německo. To znamená, že všichni to vnímají jako poměrně silný politický náboj, a je potřeba, abychom se s tím nějak vyrovnávali. To, že existují jakási pravidla i v tom volném obchodě, která jsou nepřekročitelná, je zřejmé, a že to, co se neděje v rámci celních bariér, se potom děje prostřednictvím právě ve vztahu na kvalitu, na standardy, které je třeba dodržet. Česká republika s tím má velmi, ale velmi smutné zkušenosti.

Podotýkám a připomínám kolegům, zejména těm, kteří nejsou přímo z oboru ať už práva, nebo potravinářství, nebo týkajícího se vojenského materiálu, že když v roce 1991 tehdejší Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky přijalo obchodní zákoník a zrušilo vlastně až na dva paragrafy zákoník hospodářský, tak zejména zrušili takzvané základní podmínky dodávek. A to, co se odehrávalo v roce 1992 a 1993, bylo víc než, řekl bych, divoký východ, tak jak ho popisovaly ty nejvíce satirické snímky, ať už v televizi, nebo v kinech a podobně. Říkalo se, že tanky jezdí přes hranice jako auťáky a že teprve v roce 1994 jsme přijímali zákon o obchodu s vojenským materiálem. Teprve tenkrát vznikl pojem SVM, to znamená skupina vojenského materiálu, podle které se dávaly licence. Předtím ani licenční správa pořádně nefungovala a ten, kdo měl v živnostenském listu, že má nákup a prodej, mohl prosím vás v roce 1992 a 1993, teď to trochu přitahuji za vlasy, obchodovat s tím vojenským materiálem bez ničeho. V roce 1993 začala pracovat licenční správa a v roce 1994 se teprve přijal zákon č. 38 a začalo se tam něco regulovat.

Ještě složitější situace byla právě v potravinách, o které mi jde zejména, protože jak se zrušily základní podmínky dodávek, a to je ta smutná zkušenost, samozřejmě také standardy, na které jsme byli zvyklí, to znamená u základních potravin, ale i u těch dalších, se vyvíjely do toho, že podíl masa se snižoval, nikdo to nikam nepsal, v párcích, v buřtech, v salámech. To, co se dělalo například s vlašským salátem, to je dlouhý popis situace. Až došlo k první velké aféře v 90. letech, která se týkala těch zkažených potravin, které se potom prodávaly v běžném obchodě.

Proč to uvádím takhle ze široka? Protože právě otázka, jestli ten evropský standard budeme schopni udržet, nebo nám bude vnucen jiný standard v potravinách, zejména ve vztahu ke geneticky upraveným potravinám, mě zajímá, a to zase odkazuji na včerejší debatu, která se ale týkala mimo toho obsahu změny zákona.

V tomto ohledu se mi zdá odpověď předsedy vlády nedostatečná, protože svým způsobem jenom technicky mi odpovídá pan předseda vlády na to, že vyjednáváme, že to je složité a podobně. Takže v tomhle ohledu vnímám tu debatu, řekl bych, jako dále uzavřenou, jako nekorektní vůči občanům České republiky, protože podle mého soudu musíme mít alespoň základní rámec.

To znamená, že nechceme snížit žádný standard například u potravin, že nechceme snížit žádný standard například u hraček pro děti, že nechceme snížit žádný standard u dodávek stavebních materiálů apod. Protože jakmile smlouva bude platit, bude platit v nějakém standardu, který bude mít ten rámec mezinárodní smlouvy. A v tomto ohledu tedy žádám předsedu vlády, aby na mou otázku odpověděl spíše z pozic, které Česká republika v tomto ohledu zastává. Případně položím další doplňující otázky. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane místopředsedo, a požádám pana premiéra o odpověď. Prosím, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych chtěl především říci, že podle svého přesvědčení jsem poskytl panu místopředsedovi Filipovi na jeho interpelaci maximálně ucelenou odpověď, včetně všech potřebných podkladů a materiálů, které byly v rámci jednotlivých pozic na úrovni vlády nebo ministerstev formulovány. Domnívám se, že vláda ČR nemá nejmenší důvod cokoliv tajit, a rozhodně se snažíme počínat si maximálně transparentně. A myslím si, že v obdobném duchu postupujeme i na úrovni EU jako takové. To znamená, česká vláda patří mezi země, které jsou v tomto směru aktivní. Pokud jsou jakékoliv věci, které pokládá pan místopředseda Poslanecké sněmovny Filip za takové, které nebyly dosud zveřejněny a u kterých požaduje zveřejnění, tak bych ho poprosil, kdyby konkrétně tyto skutečnosti, materiály, pozice vyjmenoval, a určitě se nebráníme jakékoliv maximální možné míře transparentnosti.

Stejně tak jsme připraveni diskutovat o všech parametrech připravovaných smluv. Já myslím, že se tak děje na úrovni příslušných pracovních skupin na Ministerstvu průmyslu a obchodu. A chci znovu, opakovaně zdůraznit, nikdo nás nenutí, abychom uzavírali něco, co by eventuálně, případně, pro Českou republiku nebylo výhodné. To prostě bude naše suverénní rozhodnutí, zdali se na závěr, až bude jasné, jaké podmínky byly vyjednány, jestli se k té dohodě připojíme jako ČR, či nikoliv. Rozhodně ani Kanada, a předpokládám, ani Spojené státy, ani Evropská komise nás nebude nutit k tomu, abychom přijali podmínky, pokud bychom je z jakéhokoliv ohledu, z jakéhokoliv úhlu pohledu pokládali za něco, co by zhoršovalo podmínky pro naše občany, zhoršovalo podmínky pro naše firmy, snižovalo jakékoliv standardy, na které jsme tady v ČR zvyklí, které pokládáme za dobré a optimální z pohledu naší země.

Na druhou stranu, tak jak jsme hodnotili například šance a potenciál dohody s Kanadou, která se připravuje, je tam celá řada velmi zajímavých příležitostí pro naše firmy, které přinese až to 99% odbourání cel, například na průmyslové výrobky. To znamená, jsou tady věci, které by nám mohly z hlediska našeho exportu výrazným způsobem pomoci, a já kanadský trh pokládám za docela zajímavý pro ČR.

Takže myslím si, že bychom neměli mít předsudky, neměli bychom být současně naivní. Každý hájí velmi tvrdě svůj zájem. My jako česká vláda hájíme tvrdě zájem ČR, EU v těchto vyjednáváních hájí tvrdě zájem EU, kanadská vláda hájí zájem svůj a stejně tak vláda Spojených států hájí zájmy amerických daňových poplatníků. Proto ta jednání trvají řadu let, nejsou vůbec jednoduchá a uvidíme, jestli se podaří překonat všechny překážky, které na této cestě leží. Nicméně upozorňuji, že jiné části světa nečekají, že dochází k integraci v oblasti snižování celních bariér, rozšiřování možností vzájemného obchodu. To znamená, Evropa nemůže zůstat úplně na místě. Musíme také sledovat, co se děje v Asii, co se děje mezi Amerikou a Asií z hlediska uzavírání obchodních dohod, a nemůžeme se dostat do situace, kdy by evropské firmy, české firmy byly znevýhodněny právě tím, že Evropa nebude součástí liberalizace mezinárodního obchodu a bude to znamenat pro nás celní překážky a třeba pro naše konkurenty z jiných částí světa to celní překážky při dovozu do těchto zemí znamenat nebude.

Takže tady musíme být opatrní. Připomínám, že jsme země, která je závislá na exportu. Bohužel nemáme tak velký domácí trh jako některé jiné státy a jsme závislí na tom, že musíme víceméně exportovat většinu našeho zboží a služeb, které tady v ČR jsme schopni vyprodukovat, zorganizovat, připravit. Právě proto, že jsme exportně orientovaná země, právě proto, že nechceme být závislí čistě jenom na trhu EU, tak máme zájem na diverzifikaci našeho exportu. A díváme se přirozeně nejenom na východ a na jih do Asie, ale díváme se také určitě do Severní a Jižní Ameriky, díváme se také do Kanady a z tohoto hlediska nemůžeme pominout pozitivní a potenciálně pozitivní dopady toho, pokud by se mezi Evropou a Kanadou a Evropou a Spojenými státy tyto celní bariéry snížily.

Nicméně chci ujistit Poslaneckou sněmovnu, pokud budou jakékoliv konkrétní podněty, pochybnosti, které se budou týkat jakýchkoliv konkrétních standardů, předpisů, parametrů, které budou ovlivňovat kvalitu zboží dováženého zejména do ČR, pokud by tady byl jakýkoliv konflikt se zájmy občanů ČR, tak na to přirozeně během vyjednávacího procesu budeme reagovat.

To, co je myslím trošku problém, je fakt, že podle výzkumů, které byly v ČR realizovány, v zásadě kolem 80 % obyvatel nemá o informace o jednání o těchto dohodách zájem. To znamená, Ministerstvo průmyslu se snaží tyto informace publikovat, nicméně veřejnost má trošku jiné priority v současné době a informace o těchto dvou dohodách nepatří mezi to, co by bylo nejčastěji vyhledáváno ze strany našich občanů. V tom musím říct, že se situace u nás u nás liší například od Rakouska nebo od Německa, kde debata o těchto smlouvách je výrazně intenzivnější i z hlediska širší veřejnosti. U nás to zůstává spíše otázkou odborné debaty, kterou organizují odpovědné úřady, zčásti i politické debaty, která je vedena v Poslanecké sněmovně nebo na půdě Senátu. Ale chci deklarovat vstřícnost vlády, otevřenost vlády. Jsme připraveni poskytnout Poslanecké sněmovně jakékoliv informace a jakékoliv podklady, které se týkají pozic vlády ČR, mandátu, na základě kterých naši vyjednavači jak směrem ke Kanadě, tak směrem ke Spojeným státům, směrem k EU v této věci postupují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Táži se v rámci otevřené rozpravy - ano. Prosím, pan místopředseda. Máte slovo. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Chtěl bych říct, že pan předseda vlády se snaží tady říct, že skutečně postupujeme odpovědně, ale samozřejmě je problém ten, který jsem naznačil v první části, jakým způsobem postupujeme. On říká, že se nechceme zbavit snížení standardů. Tak já zase uvedu, proč jsem v úvodním slově mluvil tak dlouho a připomínal jsem rok 1991 a 1992. Do roku 1991 byla na území ČR, tedy České a Slovenské Federativní Republiky, zakázána kyselina benzoová. Od toho roku jako konzervant jsme ji už nezakázali. V žádných jiných dokumentech není, tak jak to bylo u základních podmínek dodávek, už to není! Konzervují se jí normálně minerálky. Ale to je obrovský karcinogen! Nic! Prostě pan předseda vlády říká, my chráníme standard, který tady máme, ale sami jsme si jeden snížili. Nebo jeden - já můžu jmenovat další. Zase když jsem řekl o kyselině, můžu říct o sladidlech - acesulfam K, který nahrazuje aspartamy a sachariny. Samozřejmě že to je zásadní otázka i množství toho, které je tam povoleno. To není věc, která se může odbýt v nějaké debatě, kterou bychom si mohli tady nějakým způsobem zjednodušit.

A podotýkám, že mi nestačí, promiňte mi, nestačí mi záruka, že nesnižujeme naše standardy, když ve skutečnosti sníženy jsou. A tou smlouvou CETA by sníženy byly. Pokud nebude TTIP uzavřeno, tak samozřejmě ty velké nadnárodní korporace ve Spojených státech amerických přenesou své sídlo přes Kanadu, a přes smlouvu CETA to sem prostě dostanou. Nejsme naivní, abychom si mysleli, že to je něco tak složitého v tom systému Spojených států amerických a Kanady.

Ale já si, pane předsedo vlády, dovolím doplňující otázky, které mi z té vaší odpovědi nějak nevyplynuly.

Jakým způsobem připravuje vláda České republiky analýzu dopadu přijetí smlouvy CETA nebo TTIP na zemědělskou produkci? To je podle mého soudu zásadní. To se týká právě těch geneticky modifikovaných potravin.

Druhá otázka doplňující, která zase nevyplývá z té vaší odpovědi, nebo jsem se o ní nic nedozvěděl. Jaký bude upravený systém arbitráží, který je navrhován Komisí, která představuje vznik nového soudního systému, který bude nad národními soudy. Co to bude znamenat pro systém subsidiarity soudní soustavy v Evropské unii. Já osobně jsem byl v době rakouského předsednictví součástí toho velkého panelu o subsidiaritě soudní soustavy, která v Rakousku probíhala. Pak ještě byla jedna konference ve Švédsku, protože subsidiarita, to znamená to, že akceptujeme rozhodnutí soudů jednotlivých zemí Evropské unie v rámci Evropské unie, to je věc, která je. Ale tady bude nadnárodní soud, který nebude mít žádnou oporu v rozhodování národních soudních institucí. A to z toho nevyplývá. Čili opravdu jestli ten systém naruší, nebo nenaruší princip subsidiarity.

Třetí doplňující otázka. Na proběhlých seminářích Ministerstva průmyslu a obchodu, které jste zmínil - já jsem rád, že je organizovalo. To, že o to byl malý zájem, to je také otázka toho, jestli se o tom vůbec vede veřejná debata a jestli by nebylo vhodné, aby vláda organizovala tu veřejnou debatu. Nebyli proporčně zastoupeni zastánci a kritici smlouvy, aby informovali občany a podnikatelskou veřejnost. Já teď neberu, jenom že to může poškodit občany. Já si myslím, že to může poškodit vážným způsobem české podnikatelské subjekty. Ono už stačí, jakým způsobem se vypořádáváme, resp. nevypořádáváme s tím, jaký je evropský patent a jaké je patentové právo, jestli můžeme český patent kdykoliv uplatnit v Evropské unii s tím, že patentová ochrana je od chvíle, kdy je zaregistrován u Českého patentového úřadu. Víte, že jsme se tady o tom při debatě o evropském patentu poměrně silně pohádali napříč Sněmovnou, a nebyla to debata levo-pravá, byla věcná. Myslím si, že tu jednostrannost je třeba odstranit, že to je věcí vlády, aby říkala, jaká jsou tam rizika a jaká je pozice té vlády.

Čtvrtá doplňující otázka je, jestli ten expertní tým jednostranně neinformuje o pozicích MPO. Jak budete měnit podstatu tohoto týmu, aby námitky a návrhy oponentů byly zapracovány do pozic, které bude Česká republika při vyjednání prosazovat?

A pátá doplňující otázka k TTIP. Proč a na základě jaké analýzy prosazuje Česká republika větší otevřenost vůči americkému importu, pokud jde o Českou republiku i Evropskou unii, kdy je čistým vývozcem do USA? Více produktů vyveze než doveze. Jakou výhodu v tom Česká republika spatřuje?

Pokud jde o tu CETA, která je pravděpodobně nejblíže k dojednání, na základě jaké debaty a analýzy jsou mezi chráněnými geografickými indikátory pouze dvě komodity, a to české pivo a žatecký chmel? To opravdu nemáme jinou komoditu, kterou bychom měli vůči té Kanadě vyjednat? Já jsem hrdý na české pivo. Nakonec jsem z Českých Budějovic a oba pivovary jsou světoznámé a Budvar je nějaká značka. Mimo jiné jsme pořád nedokončili jednání, které tady navrhl ministr zemědělství, vymanit národní podnik Budvar z té nesmyslné zákonné povinnosti, kterou mu ukládá tzv. registr smluv, který poškozuje veřejné podniky vůči soukromým. A znovu opakuji, že něco takového jsme tady ještě neměli, abychom tady ze zákona dávali více povinností veřejnoprávním korporacím než solárním baronům. To už je neuvěřitelné, co tady děláme!

A jakým způsobem hodlá vláda České republiky informovat o smlouvě CETA? Jaký způsob schvalování v České republice v rámci Evropské unie prosazovat a proč? A jak se staví i v té smlouvě CETA právě Česká republika k té arbitráži, která nesplňuje podmínky, které si stanovil Evropský parlament ve své rezoluci 2014/2228-INI, a jaké kroky hodlá podniknout? A jaká je - a to je ta nejzásadnější otázka - jakou má vláda České republiky analýzu dalších možných dopadů.

Nezlobte se na mne. Chápu, že v rámci písemné interpelace se tady domáhám debaty, která se tady prostě veřejně nevede. Ale jiná šance, žel, není, protože nikdy jsme si tady neotevřeli debatu o české pozici v této záležitosti, a tak mi nezbylo nic jiného než to udělat právě písemnou interpelací s informacemi, které mám i z Evropského parlamentu. Takže tyto doplňující otázky, pane premiére, pokud byste mi zodpověděl.

Já v tuhle chvíli nemohu navrhnout nic jiného, než že skutečně žádám Poslaneckou sněmovnu, aby do zodpovězení těchto doplňujících otázek tu vaši odpověď Poslanecká sněmovna nepřijímala. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. S přednostním právem pan premiér. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím si, že rozhodně bychom se neměli bránit diskusi na půdě Poslanecké sněmovny, a já i na základě interpelace pana místopředsedy Filipa požádám ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby ve spolupráci s hospodářským výborem a zemědělským výborem Poslanecké sněmovny uspořádal seminář na půdě Poslanecké sněmovny ke smlouvě CETA, protože tady si myslím, že už je o čem diskutovat. Máme tady návrh. Ta vyjednávání byla v zásadě dokončena v roce 2014 a v tuto chvíli je před námi schvalovací proces.

My jsme zastávali názor jako Česká republika, že to je smíšená dohoda, to znamená, měly by se k ní vyjádřit jednotlivé členské země, jejich národní parlamenty. Očekávám tedy, že pokud jde o schvalování CETA, to je ta dohoda s Kanadou, tak že by poté, co se k ní vyjádří Evropská rada, kdy se k ní vyjádří Evropský parlament, tak samozřejmě se k ní vyjádří také parlamenty jednotlivých členských zemí Evropské unie. To znamená, že i tato Poslanecká sněmovna a Senát se budou k této smlouvě vyjadřovat a bude předmětem diskuse na půdě této Poslanecké sněmovny. Ale domnívám se, že bychom měli debatu začít co nejdříve. Navrhoval bych, abychom uskutečnili seminář, a požádám, aby si to Ministerstvo průmyslu a obchodu vzalo na starost.

Stejně tak děkuji za konkrétní dotazy a připomínky, které zde zazněly v ústní interpelaci. Požádám o to, aby byla připravena reakce a odpověď pro pana místopředsedu Filipa k jednotlivým oblastem, na které teď ještě položil doplňující otázky.

V každém případě platí, že budeme pro tu smlouvu hlasovat a budeme ji podporovat pouze tehdy, pokud nebude poškozovat české občany a české firmy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane premiére. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Pilný. Prosím.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Cítím nutnost vyjádřit se k tomu jako předseda hospodářského výboru.

Za prvé, smlouva TTIP je u ledu, a to nejen z důvodu americké strany, kde se mění administrativa, ale také proto, že vznikají rozpaky nad ratifikací smlouvy, která pro Spojené státy je důležitější, a to je smlouva s Asií. V Evropě je také u ledu, protože máme úplně jiné starosti.

CETA je trošku dál, ale zase na druhou stranu, pokud se na to podíváme, že to bude proces ratifikace jednotlivých národních parlamentů, tak předpokládám, že to, co tady bylo zmíněno a co nemá vůbec s těmi smlouvami nic společného, to znamená snižování standardu potravin s karcinogeny, tak na ně umřeme dřív, než tyhle dohody budou uzavřeny. Naše zemědělství zmírá, ale není to proto, že se připravuje dohoda TTIP, ale protože je tady nesmyslný systém dotací, který nás prostě ohrožuje. Tyhle věci sem prostě nepatří.

Pokud se týká informovanosti, nevím, proč si stěžovat na nedostatek informací, spíše o ně není zájem. Nevím, kolik ještě poslanců dostává pravidelné zprávy téměř týden o vývoji v této oblasti TTIP. Jezdí sem vyjednavači, ambasády včetně americké tady mají zdroje informací. Není to nic utajeného. Informace jsou prostě běžně dostupné. Spíše si myslím, že o ně není zájem, a je to celkem oprávněné, protože opravdu nás to netrápí.

Chci ale jenom říct, že Evropa musí tyto smlouvy uzavřít, pokud nechce úplně ztratit konkurenceschopnost. Je to problém i pro Českou republiku. Protože jsme součástí Evropy a jsme exportně orientovaná ekonomika. Nevidím v té smlouvě, jak byla vyjednávána, žádné zásadní problémy. Zatím jsme měli iluze o tom, že zlepší přístup českých firem na americký trh. To se zdá jako velmi nepravděpodobné, protože americký trh v této oblasti veřejných zakázek není regulován federálně, ale je regulován jednotlivými státy, dokonce municipalitami. To je poměrně zásadní problém, který tam prostě vidím.

Ostatní problémy, i co se týká standardů a geneticky modifikovaných záležitostí, to jsou věci - probíhají protesty v Německu a jinde. Pokud toto je pro nás problém, tak si myslím, že se to bude řešit na úrovni, která je podstatně vyšší.

Já se necítím, a myslím si, že nikdo z parlamentu se nemusí cítit být málo informován o těchto smlouvách, protože informace jsou naprosto běžně dostupné. Otázka je, jestli je to v tomhle okamžiku naše priorita, a také to vyjadřuje náš zájem. Ale ty informace tady jsou a není to opravdu něco, co bychom měli řešit teď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Táži se, zda ještě někdo další chce vystoupit v rozpravě. Jestliže tomu tak není, v tom případě rozpravu končím. Pan místopředseda Filip navrhl usnesení, a to je, že Poslanecká sněmovna nepřijímá odpověď pana premiéra. Je tomu tak, pane místopředsedo? Dobře. V tom případě o návrhu tohoto usnesení dám hlasovat.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro navržené usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 102. Přihlášeno je 108 poslankyň a poslanců, pro návrh 21, proti 35. Tento návrh byl zamítnut. Končím projednávání této interpelace.

 

Otevírám další interpelaci. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci postavení sudetoněmeckého landsmanšaftu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 864. Otevírám rozpravu, do které je přihlášen pan místopředseda. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Respektuji rozhodnutí Poslanecké sněmovny, kdy už není potřeba se zabývat původní interpelací, ale také v tuto chvíli děkuji panu předsedovi vlády, že přislíbil před Poslaneckou sněmovnou, že doplňující otázky budou připraveny na Ministerstvu průmyslu a obchodu a že se je Poslanecká sněmovna tedy dozví. Budu rád, když budou zaslány písemně, a můžeme je využít pro ten přislíbený seminář hospodářského a zemědělského výboru.

Teď mi dovolte, abych se vyjádřil k druhé interpelaci, kde jsem odmítl odpověď předsedy vlády. Víte, já jsem úmyslně neinterpeloval pana ministra kultury Daniela Hermana za jeho návštěvu na srazu sudetoněmeckého svazu, protože jsem to mohl považovat i za jeho soukromou cestu, on se nijak netají s tím, že má v uvozovkách milé krajany. V tomto ohledu, znám ho dlouhou dobu jako Jihočech, mi to nepřipadalo vhodné ze dvou důvodů. Za prvé nikdy předtím se žádný člen vlády České republiky, ať byla jakákoliv od roku 1993, nezúčastnil něčeho takového a podle reakce Berndta Posselta a ostatních představitelů sudetoněmeckého svazu to skutečně pro ně byla historická událost.

Já už jsem upozorňoval na to, když pan premiér navštívil Bavorsko, že samozřejmě Berndt Posselt při své politické aktivitě jistě najde způsob, jak se objevit na některé fotografii s premiérem. Udělal to premiéru Nečasovi, udělal to premiéru Sobotkovi, a mě tedy zajímalo, jestli o tom předseda vlády věděl, jestli to bylo s jeho souhlasem a jestli to skutečně měl být jakýsi výraz toho, že je to pro nás akceptovatelný partner.

Proč to říkám takhle? Je to spolek. Promiňte mi, je to stejný spolek jako svaz vyhnaných občanů České republiky z pohraničí v roce 1938. To je partner sudetoněmeckého svazu v České republice, nikoliv vláda České republiky nebo kterýkoliv ministr vlády České republiky. Jestliže zvedneme úroveň zastoupení na srazu jakéhokoliv spolku tím, že je začnou navštěvovat ministři, tak samozřejmě ten výraz politické váhy je zcela jiný.

Co mě na tom zaráží? Že celá změna stanov tohoto spolku je dále neupravena. Já jsem na to upozorňoval v interpelaci, že to, co oni jakoby odstranili, to znamená trvalý požadavek na navrácení majetku na území České republiky, že sice odhlasovali, ale dali to zapsat ke spolkovému soudu tak, že jim to soud zamítl. Čili stanovy sudetoněmeckého sdružení jsou dál, jak byly od 50. let minulého století. To znamená, že tam je trvalý požadavek a majetkové nároky vůči České republice.

Já si nedovedu představit, že se kdokoliv, kdo chce dodržet svůj ústavní slib, že se bude držet Ústavy a zákonů České republiky a bude pracovat ve prospěch občanů České republiky, zúčastní výročního sněmu spolku, který útočí na ústavní a zákonný základ majetkových poměrů v České republice! Nebudu tady hodnotit podivné výroky, a dávám to do uvozovek, protože bych musel použít jiných výrazů, které na srazu zazněly. To znamená, že právo na majetek tady existuje, že jsme jim to sebrali a podobně. To je přece absolutně zvrácený pohled na výsledek druhé světové války! Jestliže pro nás je rozhodující, a tak také vystupoval stát Česká a Slovenská Federativní Republika a Česká republika od roku 1993, že všechny majetkové poměry se odvíjely a případné změny od 25. února 1948, nikoliv od 9., 10. května 1945. V tom případě, promiňte, bychom se museli vrátit nejen před rok 1938, ale minimálně k roku 1919, když ne k roku 1620!

V tomto ohledu zásadně odmítám jakékoliv se smiřování s tím, že někdo bude popírat český právní řád a vykládat, že je možné zvrátit majetkové poměry v České republice. To nepůjde jenom o stát, to půjde o fyzické, právnické osoby a o majetky, které tady prošly privatizací, restitucemi, které tady prošly také samozřejmě po znárodnění tím, že byly předány do soukromých rukou.

V tomto ohledu musím říct, že tato návštěva rozhořčila nejen ty občany vyhnané v třicátém osmém z pohraničí České republiky. Vzpomeňte si na ten krásný československý film Vlak štěstí a naděje.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane místopředsedo,...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já se omlouvám, já opravdu nemohu jinak, než to, že jsem potřeboval zdůraznit, proč mě zajímalo stanovisko předsedy vlády, proč mě nezajímalo stanovisko ministra kultury. Pravděpodobně budu muset dokončit tuto interpelaci až v příštím týdnu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, je to přesně tak. Já vám děkuji za respektování času a přerušuji vaši interpelaci včetně odpovědi pana premiéra na ni, protože nám vypršel čas určený pro interpelace premiéra.

Vážené kolegyně a kolegové, nyní bychom se měli věnovat pevně zařazeným bodům, to je 249 a 216. Je to sněmovní tisk (dokument) 4792 a sněmovní tisk 832. Zprávy. Poté bychom projednávali body z bloku Smlouvy prvé a druhé čtení, případně body z bloky Zprávy, návrhy a další body dle schváleného programu schůze. Odpoledne projednáme bod 260, což jsou ústní interpelace.

Přečtu omluvy, které dorazily. Z osobních důvodů se ve čtvrtek 8. září omlouvá pan poslanec Votava. Dále od 9 do 15 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec František Vácha. Dále od 12.00 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Petr Fiala. Od 12 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Kott. Dále od 9 do 13 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Pavel Plzák.

Eviduji zde jednu přihlášku na změnu programu schůze, kterou má pan poslanec Seďa. (K panu poslanci Sklenákovi:) Využijete svého přednostního práva, pane předsedo? Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Dovolím si navrhnout dvě změny v pořadu schůze. Ta první se týká bodu 211, sněmovního tisku 564, což je vládní návrh novely zákona o střetu zájmů, abychom ji zařadili pevně na středu 14. září jako první bod. Ta druhá změna se týká bodu 204, sněmovního tisku 887, což je vyslovení souhlasu s ratifikací změny Mezinárodní úmluvy o dopingu ve sportu. Prosím, abychom tento bod zařadili na čtvrtek 15. září za pevně zařazené body.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Seďa.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi to už docela trapné, ale chci vás požádat o pevné zařazení bodu č. 90 - Návrh zákona o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 až 1989 bývalým vojákům z povolání a zaměstnancům resortu obrany, sněmovní tisk 378, a to na tento pátek 9. 9. za již pevně zařazené body.

Pro pevné zařazení mám dva důvody. Tím prvním je skutečnost, že jsem třikrát navrhl a Poslanecká sněmovna odsouhlasila pevné zařazení dokončení prvního čtení tohoto tisku, ale na to nikdy z časových důvodů nedošlo. Přitom první čtení návrhu zákona bylo přerušeno již 23. října minulého roku. A druhým důvodem je to, že členové Vojenského sdružení rehabilitovaných, kteří ve věku přes 80 let stále čekají na toto spíše morální odškodnění, tak jejich počet se neustále snižuje úmrtím. Předem děkuji za pochopení a za podporu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Dále přihlášeným ke změně programu schůze je pan poslanec Kolovratník. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Kolegyně a kolegové, přeji vám dobré dopoledne. Já tu teď před vámi vystoupím vlastně v dvojjediné roli jako zástupce volebního mediálního výboru a poté jako zástupce volební komise a poprosím vás o vyřazení - je to víceméně technická záležitost - tří bodů z programu schůze.

Nejprve tedy po dohodě s předsedou volebního výboru Martinem Komárkem prosíme o vyřazení sněmovního tisku 863, je to Výroční zpráva o činnosti a hospodaření ČTK v roce 2015. A poté bychom prosili vyřadit sněmovní tisk 806, Výroční zprávu o činnosti RRTV v roce 2015. Ten důvod je jednoduchý. My jsme tyto dvě zprávy ještě neprojednali ve výboru. To znamená, nemohli bychom vám předložit zprávu, výbor bude zasedat až za 14 dní. Předpokládáme tedy, že bychom byli připraveni na říjnovou schůzi.

Takže ještě jednou - vyřazení sněmovních tisků 863 a 806.

A potom jménem volební komise prosím o vyřazení volebního bodu, je tam teď po číslem 223. Je to návrh na jmenování člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Tady prosím o vyřazení tohoto bodu z důvodu, že po dohodě na žádost kolegů jsem prodloužil lhůtu pro nominaci, pro návrhy, lhůta je do pondělí 26. 9., takže i u tohoto bodu budeme předpokládat, že by volby proběhly až na říjnové schůzi.

Vyřadit tedy návrh na jmenování člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a táži se, zda někdo další se hlásí ke změně programu schůze. Nikoho dalšího nevidím. Jestliže nikdo nenavrhuje změnu pořadu, dám hlasovat o jednotlivých bodech.

 

Nejprve tedy se budeme zabývat návrhy pana předsedy Sklenáka. Ten navrhuje, aby bod č. 211, sněmovní tisk 564, zákon o střetu zájmů, byl pevně zařazen na středu 14. 9. jako první bod.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 103, přihlášeno je 124 poslankyň a poslanců, pro návrh 75, proti 28. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Druhý návrh - aby bod 204, sněmovní tisk 887 byl zařazen na čtvrtek 15. 9. po pevně zařazených bodech. Je to souhlas s ratifikací smlouvy týkající se sportu. Já vám to mohu najít, ale tak to bylo řečeno.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 104, přihlášeno je 125 poslankyň a poslanců, pro návrh 106, proti 1. S tímto návrhem byl také vysloven souhlas.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na změnu programu, který přednesl pan poslanec Seďa. Týká se bodu 90, to je odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů. Tento bod by měl být zařazen tento pátek 9. 9. po pevně zařazených bodech.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 105, přihlášeno je 125 poslankyň a poslanců, pro návrh 67, proti 10. I s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Dále zde máme tři návrhy pana poslance Kolovratníka na vyřazení bodů.

 

Nejprve budeme hlasovat o vyřazení bodu sněmovní tisk 863, je to výroční zpráva ČTK za rok 2015.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 106, přihlášeno je 127 poslankyň a poslanců, pro návrh 112, proti nikdo. Konstatuji, že byl vysloven souhlas a tento bod byl vyřazen.

 

Dále budeme hlasovat o vyřazení sněmovního tisku 806, což je výroční zpráva Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 2015.

Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování pořadové číslo 107, přihlášeno je 127 poslankyň a poslanců, pro návrh 108, proti nikdo. S tímto návrhem byl také vysloven souhlas.

Jako poslední bod je návrh na vyřazení bodu 223 a to je volba člena pro rozhlasové a televizní... bod 214, omlouvám se, napsal jsem si špatné číslo. Tedy vyřazení bodu 214, je to volba člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 108. Přihlášeno je 128 poslankyň a poslanců, pro návrh 109, proti nikdo. Konstatuji, že s tímto návrhem byl také vysloven souhlas.

 

Tím jsme se vypořádali s návrhy na změnu programu schůze.

Přečtu další omluvy, které ke mně dorazily. Dnes z jednání schůze z důvodu návštěvy lékaře se omlouvá pan poslanec Andrle. Dále od 9 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Nytrová. A dále od 9 do 14 hodin se z naléhavých pracovních povinností v resortu Ministerstva vnitra omlouvá pan ministr Milan Chovanec.

Pan poslanec Kolovratník bude dnes hlasovat s náhradní kartou č. 22.

 

Nyní se budeme zabývat prvním bodem zařazeným na dnešní jednání schůze a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.