Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

21.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, a další související zákony
/sněmovní tisk 642/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, podrobně jsem představoval tento návrh v prvním čtení, takže tím podruhé nebudu unavovat. Je to soubor změn, které jsme považovali za nezbytné přijmout v této fázi účinnosti nového občanského zákoníku. Do Parlamentu jsme předložili 11 takových změn, nebudu je podruhé vypočítávat.

Pozměňovacími návrhy, které již byly projednány v ústavněprávním výboru, jsme se dostali, pokud by všechny prošly, na asi 20 změn, o těch, předpokládám, bude podrobněji hovořit pan zpravodaj. Je tu ještě řada dalších návrhů, takže bych chtěl dát prostor této diskusi, takže nebudu déle zdržovat.

Zdůrazním jedinou věc. Mezi těmi návrhy, které jdou již z vlády, je jeden, který vyvolává časovou tíseň, a to je potřeba prodloužit lhůtu, ve které dochází k tzv. přezkumům rozhodnutí o omezení, resp. dříve zbavení svéprávnosti některých osob. Ta byla původně nastavena na tři roky, to ovšem zcela bez ohledu na to, kolik máme znalců, jejichž vyjádření jsou v těchto případech potřeba, takže soudy objektivně nemohou stihnout ten přezkum. Bohužel pokud by se to nestihlo v té lhůtě a ona nebyla prodloužena, tak je tam velice tvrdý následek, protože zákon v takovém případě předpokládá, že tyto osoby, u kterých k tomu přezkumu nedošlo, automaticky uplynutím té lhůty nabudou zpět plné svéprávnosti. Připomínám v této souvislosti, že to omezení svéprávnosti je vždy z důvodu ochrany těchto osob před tím, aby byly nějakým způsobem zneužity. Takže z tohoto důvodu, nemá-li dojít k této katastrofě, je nezbytné, abychom zvládli projednat tento zákon tak, aby vstoupil v účinnost do konce tohoto roku, resp. na začátku roku příštího. Proto prosím o co největší urychlení toho projednávání.

Za mě v úvodu všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu a dále byl tisk přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 642/1 až 4. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavněprávního výboru, kterého dnes zastoupí pan poslanec Tejc, a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi zastoupit zde, alespoň dnes, řádně omluveného pana poslance Vondráčka.

Výbor se zabýval tímto zákonem opakovaně, jedná se koneckonců o nejdůležitější předpis civilního práva. Většinová shoda ve výboru, byť asi ne stoprocentní, je v tom, byť řada z nás, a já jsem mezi ně patřil, nepodporovala přijetí nového občanského zákoníku v tomto znění, že bychom neměli teď ještě ten chaos, který do značné míry nastal, zvyšovat tím, že bychom teď měnili tyto paragrafy nějakým zásadním způsobem. Shoda s ministerstvem je v tom, že těch změn by mělo být spíše méně než více. Nicméně objevila se řada míst, která si žádají úpravu zákonnou.

My jsme projednali tuto věc 23. června na své 69. schůzi. Mimo jiné jsme se shodli na podpoře zákona ve znění pozměňovacích návrhů, z nichž některé bych velmi krátce okomentoval.

Jedná se například o změnu úpravy liniových staveb, zejména tedy vodovodů, kanalizací, jiných vedení a předmětů, které se nově podle nového občanského zákoníku staly součástí pozemku. Samozřejmě každý si dovede představit, jaký problém například vzniká při provozování lanovky nebo při provozování jiných liniových staveb, pokud by se konkrétní sloupy měly stát majetkem vlastníka pozemku, nikoliv jako stavba jako celek. Je tedy evidentní, že se musí i v této věci zákoník srovnat se zdravým rozumem, to znamená, vlastnictví těchto liniových staveb řádně povolených by mělo být odděleno od půdy.

Druhá věc, která se po velké a bouřlivé debatě ve výboru navrhuje vrátit, je předkupní právo. To znamená, aby i nadále existovalo předkupní právo k nemovitostem, jako existovalo před účinností nového občanského zákoníku do 1. 1. 2014. Jednoduše jde o to, že dnes spoluvlastník nemovitosti, například ideální poloviny nebo menšího či většího podílu, nemá právo a ten druhý ani povinnost nabídnout při prodeji této ideální části druhému spoluvlastníkovi odkup této nemovitosti. Tady byl výbor většinově pro to, aby se toto právo vrátilo. Argumentů pro i proti je celá řada. Já osobně mohu zdůraznit jeden argument pro, a to je, že máme zájem na scelování vlastnictví, nikoliv na jeho dalším drolení.

Určitě budeme debatovat ještě o výživném. Některé návrhy, které upravovaly výživné, uspěly, jiné ne. Návrh, který uspěl, je to, že po těch, kteří budou v prodlení s placením výživného, může být požadováno zaplacení úroku z prodlení. Myslím si, že to je věc asi logická, a proto se na ní také výbor shodl. O jiných návrzích budeme jednat, až budou načteny.

Ještě bouřlivější debatu zřejmě vyvolá otázka toho, kdo má rozhodovat o umístění a přemísťování dětí v diagnostických ústavech a dalších. Ta debata nebude jednoduchá, neboť ani ministerstva tady nejsou ve shodě. My jsme rozhodovali na základě stanovisek jednotlivých ministerstev. Chci upozornit na to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí důrazně žádá, abychom nečinili změnu, aby rozhodování zůstalo v tuto chvíli na úrovni soudů. Ministerstvo školství bylo opatrné, nicméně nebránilo se této změně. Jsou zde samozřejmě důvody pro i proti. Ten hlavní argument pro, a to byl argument, který přesvědčil výbor, je to, že rozhodování je pružné a je dáno znalostí konkrétních dětí, nikoliv jen nějakým formálním rozhodováním u soudu. Ale tahle debata ještě bude pokračovat. Návrhů je více a určitě se k nim ještě vrátíme.

My jsme také upravili ještě otázku a posílili právo spotřebitele spojené s výhodou spojenou s ubytováním nebo dopravou nebo jinými službami. Tam se zjednodušuje právo odstoupit od takové smlouvy.

Za zmínku stojí ještě změna nájmu, která se týká bytů zvláštního určení, tu bych asi okomentoval až následně při svém vystoupení v obecné rozpravě, protože je to můj návrh a navrhuji také jeho drobnou úpravu v jedné číslovce. Teď bych nezdržoval před vystoupením ostatních řečníků. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj poslanec Petr Bendl a informoval nás o projednání na výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Bohužel pana poslance zde nevidím. V tom případě žádám některého ze členů výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, aby přednesl návrh usnesení.

 

Poslanec Josef Uhlík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přečetl usnesení výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ze 43. schůze.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj na své 43. schůzi po odůvodnění Mgr. Michalem Fraňkem, náměstkem ministra spravedlnosti, po zpravodajské zprávě poslance Ing. Petra Bendla a po rozpravě přijal usnesení, kterým

I. doporučuje Poslanecké sněmovně sněmovní tisk 642 projednat a schválit v předloženém znění,

II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu,

III. pověřuje předsedkyni výboru, aby usnesení zaslala předsedovi Poslanecké sněmovny.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za spolupráci, pane poslanče. Než otevřu obecnou rozpravu, tak přečtu omluvu. Dnes od 12 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Grospič.

Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji několik přihlášek. Nyní jako první vystoupí paní poslankyně Pastuchová, po ní se připraví paní poslankyně Aulická. Paní poslankyně Pastuchová zde není, takže ji zařadíme na konec přihlášených do rozpravy. Jestli dobře rozumím, paní poslankyně Pastuchová se omlouvá. Takže ji odmažu jako řečníka. Požádám o vystoupení paní poslankyni Aulickou, připraví se paní poslankyně Nováková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych se i já vyjádřila k novele občanského zákoníku. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyjádřím se také k připravované novele občanské zákoníku a k některým pozměňovacím návrhům, které se týkají přemísťování dětí na základě rozhodnutí soudu versus ředitele diagnostického ústavu.

Je pravdou, že úpravou v novém občanském zákoníku, to jest, že o přemístění rozhoduje pouze soud, došlo v praxi k významnému prodloužení doby pobytu dětí v diagnostických ústavech. Běžné je 6 až 8 týdnů, ale není výjimkou ani jeden rok. Ministerstvo práce a sociálních věcí na navržené změny argumentuje, že diagnostické ústavy nejsou dostatečně kompetentní, aby rozhodovaly o stupni poruch chování dětí, což je dle Ministerstva práce hlavní podmínkou pro umístění dítěte do ústavního zařízení. Jedná se o zdravotnickou diagnózu, kterou by měl posuzovat lékař, psychiatr. Zde hovořím o umístění dětí do dětského domova se školou a výchovného ústavu. Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě kritizuje, že do výchovného ústavu by měly být umístěny pouze děti s uloženou ochranou výchovou.

Pokud bychom však přistoupili ke stanovisku Ministerstva práce, tak by v rámci sítě diagnostických ústavu musel ještě působit nasmlouvaný psychiatr a to je další kámen úrazu. V praxi je strašně málo dětských psychiatrů, čekací doby na vyšetření jsou šest měsíců, ale i více. Proto zde musíme pochopit OSPODy, že dítě nechají umístit na základě předběžného opatření soudu do diagnostického ústavu, protože tam mají jistotu, že projde dítě diagnostikou a bude navrženo, do jakého typu zařízení má být dítě umístěno, jestli dětského domova, či výchovného ústavu. A zde je další kámen úrazu. Kdyby bylo v terénu dosti odborníků, kteří by provedli diagnostiku dítěte, OSPODy by nepřistupovaly k umísťování dětí do diagnostických ústavů, ale na základě jejich doporučení, včetně i doporučení psychiatra, jak si samo přeje Ministerstvo práce, by podávaly soudy návrhy již na umístění do konkrétního zařízení, dětských domovů, dětských domovů se školou, výchovných ústavů.

Od ředitele dětských domovů víme, co to udělá s dětskými skupinami, když dojde k přímému umístění dítěte, které má značné výchovné problémy. Nechápu však argumentaci paní ministryně Marksové k tomuto současnému systému v praxi v poslaném dopisu na výbor pro sociální politiku z července tohoto roku. Cituji: "Dle mých informací nepřináší v praxi zásadní problémy." A zde je možná rada paní ministryni, ať pošle své ministerské úředníky na pracovní setkání ředitelů diagnostických ústavů a dalších školských zařízení s OSPODy. V praxi to přináší právě zásadní problémy.

Proto také předkládám pozměňovací návrh pod číslem 4921. Cílem pozměňovacího návrhu je vrátit kompetence ředitele diagnostického ústavu rozhodovat pouze o přemístění v rámci sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Tím dojde ke snížení doby pobytu dětí strávené v diagnostickém ústavu, protože trvá dlouho právě rozhodnutí soudů o přemístění. Zároveň zde není dotčeno, že děti, které nevykazují poruchy chování, mohou být rozhodnutím soudů umístěny přímo do dětského domova, to znamená, že není třeba, aby prošly diagnostikou. Praxe je taková, že u dětí, u kterých se jeví poruchy chování, je vhodné, aby prošly diagnostikou. Proto navrhuji vypustit kompetenci ředitele diagnostického ústavu rozhodovat o samotném prvotním umístění, tak jak to má kolegyně Válková ve svém pozměňovacím návrhu, umístění do konkrétního zařízení, a aby o tom rozhodl soud. Naopak soud může rozhodnout o přímém umístění do diagnostického ústavu a ten pak na základě diagnostiky přemístí dítě do vhodného zařízení.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám za váš příspěvek do rozpravy. Nyní vystoupí paní poslankyně Nováková a připraví se paní poslankyně Maxová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážené paní poslankyně a páni poslanci, v podrobné rozpravě se přihlásím k pozměňovacímu návrhu, který se týká § 907. To je paragraf, který řeší, co s dětmi, kdo bude o děti pečovat po rozchodu jeho rodičů. Dosud tam je, že soud může svěřit dítě nebo děti do péče jednoho z rodičů, je-li to ve prospěch, v zájmu dítěte, dokonce i někomu jinému, než je jeden z rodičů.

Můj pozměňovací návrh v podstatě spočívá v tom, že předřazuji před model péče o dítě po rozchodu rodičů péči společnou. A hned vysvětlím, co tím míním.

My už dnes v praxi máme, že někteří rozcházející se rodiče rovnou přijdou k soudu s tím, že se dohodli na nějaké formě společné péče. Znamená to tedy, že ta společná péče docela klidně může obsahovat například nějaký model střídavé péče, není to ovšem model střídavé péče, který jak známe, může vést k takovému klání a předávání si dětí v atmosféře naprostých antipatií.

Proč? Proč o to usiluji? Navrhovaná změna má pomoci realizovat základní úkol rodiče a základní odpovědnost rodiče. Rodič tím, že se rozejde se svým partnerem, neztrácí povinnost a odpovědnost za následnou výchovu a přiměřený vývoj svého dítěte. Ten vývoj obsahuje vždycky podporu, ale i ochranu před škodlivými vlivy. Tohle všechno nemůže žádný rodič dělat, když není v přiměřeném kontaktu s dítětem tak, aby přímo mohl působit na jeho výchovu, protože na výchovu dítěte nemůžeme v jeho vývoji působit, když ho řádně neznáme, když neznáme jeho radosti, jeho starosti, když nevíme přesně, co dělá. Nejsme schopni třeba rozvíjet jeho talent atd. Čili stručně řečeno nemohu naplnit úkol odpovědnosti za přiměřený vývoj dítěte, když s dítětem nejsem v kontaktu. A ten kontakt nesmí být omezen na to, že je mi dítě předáno, jak se často stává, druhý rodič se mnou vůbec nekomunikuje, takže já o tom případně, když je u druhého rodiče, tak slyší o mně to nejhorší. A vlastně než se naváže za krátkou dobu, kdy třeba rodič, kterému není dítě přímo svěřeno do péče, než se naváže potřebný kontakt, tak vlastně na nějaké pozitivní působení na dítě nezbývá vůbec čas. To je jeden aspekt.

Ten druhý aspekt je, dámy a pánové, já patřím k těm, kteří by si přáli, aby všechny rodiny byly úplné a dobře fungovaly. Ale jsem také realista a vím, že v podstatě polovina rodin nefunguje podle klasického modelu, jak si rodiny představujeme. A zároveň si myslím, že když chceme mluvit o zájmu dítěte, nemůžeme z toho ty jeho rodiče vynechat a nemůžeme vynechat ani vlastně podporu těch rodičů, kteří se dříve milovali, najednou se nenávidí. Ale ta společnost má udělat všechno pro to, aby jim pomohla, aby spolu alespoň kvůli tomu dítěti inteligentně co nejlépe komunikovali, aby dokázali jeden na druhého se nedívat brýlemi úplně černými, když se předtím vzájemně viděli brýlemi růžovými. To je plnění jejich rodičovské odpovědnosti. A náš stát pro to udělat může mnoho.

Dneska v médiích vidíme, že jeden z těch rodičů toho druhého nenávidí, v podstatě na něj podává trestní oznámení a chovají se k sobě strašně. To má na dítě strašný dopad. Ale pro pár, který se rozchází, to není lehká doba. Já bych prostě nevygumovávala ty lidi, kteří se rozcházejí. I pro ně je to nějaké trauma, i oni si nesou do dalšího života něco negativního a samozřejmě to poznamená to, jaký model světa předávají svému dítěti.

Pakliže by bylo vyhověno tomuto pozměňovacímu návrhu a jak soudy, tak OSPOD, tak všechny složky počítaly s tím, že optimální je, co už někde v praxi probíhá, že výchova dál bude probíhat společně a že rodiče jsou spolu schopni natolik komunikovat, aby se rozhodli, kdo kdy je bude mít atd. Ale oni se k tomu budou rozhodovat a my jim k tomu můžeme pomoci minimálně tím, kromě toho, že soud i OSPOD se k tomu tak nastaví. My vidíme často dneska OSPOD, který je nepřítelem buď obou rodičů, nebo jednoho z rodičů, alespoň tak některé ty pracovnice jednají. Čili minimum, které pro ně můžeme udělat, je poskytnout rozcházejícímu se páru bezplatnou mediační službu, psychologickou poradnu. Prostě se vždycky musíme snažit pracovat s celou rodinou. Teprve pak můžeme říkat, že podporujeme něco, co je v nejlepším zájmu dítěte.

Protože vím, že i když pokud by byl schválen tento pozměňovací návrh, to znamená preferování společné péče, kterou se, jak ve zdůvodnění vysvětluji, nemíní péče ve společné domácnosti, to jsme realisté a chápeme, že to není možné, tak pokud by toto prošlo, není nutno ustanovovat žádnou novou instituci. Je ovšem nutno nastavit optimální komunikační prostředí mezi všemi, kteří vstupují do toho procesu. A to se týká i advokátů, protože advokáti mnohdy radí bohužel rozcházejícím se párům, aby očerňovali tu druhou stranu. A to je další věc, která je také strašná.

Čili jde teď o to, abychom měli dostatek času na to, nastavit správný mechanismus komunikace všech složek, které se nějakým způsobem dotýkají rozcházejícího se páru a svěřování do péče, abychom nastavili správným způsobem zdarma poskytovanou mediační službu, která spočívá v podstatě v naučení se dobře spolu komunikovat, abychom to poskytli tomu rozcházejícímu se páru. A na to bude potřeba trochu času. Proto ten můj pozměňovací návrh počítá s tím, že by účinnost mohla být posunuta třeba o čtyři nebo pět let. Já tam navrhuji pět let.

Dámy a pánové, prosím vás o to, abyste, až budeme ve třetím čtení, alespoň zvážili to, že není jenom dítě kontra rodiče, ale že jsou také rodiče, kteří dříve žili v harmonii nebo v lásce, a my jim máme pomoci, aby alespoň k sobě zůstali slušnými lidmi, kteří jsou schopni spolu komunikovat. Jinak nemůžeme jednat v nejlepším zájmu dítěte. Děkuji, přihlásím se v podrobné rozpravě k pozměňovacímu návrhu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré poledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Děkuji paní poslankyni Nině Novákové za vystoupení. Pokračujeme vystoupením paní poslankyně Radky Maxové. Jsme v obecné rozpravě a věřím, že se nám to podaří dokončit. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom v krátkosti chtěla uvést svůj pozměňovací návrh, z něhož část, jak říkal pan zpravodaj, již byla přijata ústavněprávním výborem, a to je zavedení úroku z prodlení, když nezodpovědný rodič neplatí výživné.

Druhá část tohoto pozměňovacího návrhu je o tom, že v současné době není úplně jasno, zdali dlužné výživné se může postoupit třetí osobě, která by byla samozřejmě lepší na vymáhání. U nás v České republice existují dva pohledy. Jeden, že samozřejmě pohledávka není postupitelná. A druhá, pokud pohledávka je splatná a konkrétně kvantifikovaná, tak zákaz postoupení se neuplatňuje, a můžeme ji tedy postoupit třetí osobě. Toto navrhuji vložit do nového ustanovení § 921a, kterým deklaruji možnost postoupení splatných pohledávek na výživném. Tím by bylo možno zlepšit... (Odmlka, několik poslanců soc. dem. se baví hlasitě mezi sebou.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, paní poslankyně. Věřím, že kolegové se uklidní, případně debaty přenesou do předsálí. Pokračujte.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Zlepšit postavení části oprávněných osob, kterým výživné není placeno, a to tak, že by jejich pohledávku mohl převzít za úplatu jiný subjekt.

V mém původním návrhu, který už projednával ústavněprávní výbor, bylo postoupení pohledávky v plné výši. Nicméně po diskusi s organizacemi, které se zabývají vymáháním výživného, jsem dnes vložila ještě druhý pozměňovací návrh, který upravuje hodnotu postoupení v den, kdy se domluví obě strany, ve výši 90 %. A je to opravdu na základě diskuse s Asociací neúplných rodin, které mají poměrně velkou úspěšnost ve vymáhání výživného, i když, jak tvrdí, stoprocentně se jim to nedaří úplně ve všech případech. Nicméně říkali, že 90procentní hodnota té pohledávky je akceptovaná. Konkrétně mluvili, že by bylo dobré tam vložit i 80 %, nicméně to už mi přijde vůči matkám nebo otcům, kterým je výživné dlužné, poměrně velký skok. Takže mám tam dva pozměňovací návrhy, jeden v plné výši a jeden v 90 %.

Musím ještě upozornit, že současná, aktuální právní úprava se neliší od některých právních úprav v zahraničí. Například v Německu se shoduje právní úprava s naší českou právní úpravou. Také tam jsou samozřejmě v rozporu, zdali výživné je možno postoupit třetí osobě, nebo není. Nakonec tedy judikatura rozhodla, že pokud bude vyčíslena hodnota pohledávky, tak že je možnost postoupit dlužné výživné.

Rakouská úprava vylučuje možnost postoupení práv, která jsou nerozlučně spjata s osobou a která zanikají její smrtí. Mezi uvedená práva pak teorie řadí i právo na výživné, judikatura i doktrína nicméně opět dovolily výjimku ze zákazu. V okamžiku, kdy je pohledávka na výživné splatná a určená v penězích, je její výše kvantifikovatelná a pohledávka se tak stává postupitelnou. Je to konkrétní rozhodnutí z 29. června 1983.

Proto bych byla velice ráda, aby ústavněprávní výbor a i vy, kolegyně a kolegové, jste se opravdu zamysleli nad tím, zdali toto není cesta, jak zlepšit vymáhání výživného. Diskutovala jsem o tomto problému i s Ministerstvem spravedlnosti. Pozměňovací návrh je vypracován na základě mé a jejich spolupráce. Diskutovali jsme to i s kolegou Zavadilem. Myslím si, že konkrétní kroky byly udělány, jak již minulý týden nebo předminulý prošla v ústavněprávním výboru možnost odškodňovat oběti trestných činů, kterým není placeno výživné, z fondu, kde budou peníze z prodeje majetku z trestné činnosti. Tak bych byla velice ráda, kdybychom prodiskutovali na půdě ústavněprávního výboru i tyto moje dva pozměňovací návrhy.

Pohledávka může být postoupena za úplatu, jak jsem říkala, buď stoprocentní, anebo devadesátiprocentní. Konkrétní oprávněný za ni obdrží protihodnotu, která bude odpovídat hodnotě 100 % nebo 90.

To je asi k odůvodnění mého pozměňovacího návrhu všechno. Přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Radce Maxové. Nyní je na řadě pan kolega Karel Fiedler a připraví se pan kolega Marek Benda. Ale ten posečká, protože po panu Fiedlerovi s přednostním právem se hlásí paní ministryně. Omlouvám se, paní ministryně, že jsem vás viděl až po přihlášení pana kolegy Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se ve svém příspěvku věnoval koncepci spolkového práva, která je také obsažena v občanském zákoníku a od 1. ledna 2014 uvrhla dříve vzniklé organizační jednotky spolků do určité právní nejistoty.

Organizační jednotky občanských sdružení vzniklé podle zákona o sdružování před 31. 12. 2013 byly vždy autonomními subjekty s plnou právní subjektivitou. Zákonná úprava spolkového práva od roku 1990 zavedla a plně respektovala spolkovou autonomii organizačních jednotek občanských sdružení. V § 19a tehdy odst. 1 existoval do 31. 12. 2013 ve znění: "Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena pouze zákonem." Není možné, aby jim garantované plnoprávné postavení před 31. 12. 2013, myslím těm spolkům nebo jejich dílčím jednotkám, bylo bez jejich projevu vůle zhoršeno. Ustanovení § 19a zákona č. 40/1964, nebo jeho jakýkoli ekvivalent v novele občanského zákoníku zcela absentuje. Absenci takového zásadního ustanovení v novele občanského zákoníku či jeho jakéhokoli ekvivalentu potvrzuje i publikace Nový občanský zákoník, srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících.

Právní úprava NOZ naopak obsahuje ve svém ustanovení v § 228 odst. 1 věta druhá zcela opačný smysl právní úpravy pobočného spolku, než jak byl garantován od roku 1990, když stanoví, že "pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku, zapsaném ve veřejném rejstříku". Tam je důležité to "stanovami hlavního spolku".

Nutnost úpravy stávajících ustanovení novely občanského zákoníku ve světle předkládaného pozměňovacího návrhu je dána i tím, že pobočným spolkům s plnou právní osobností, z nichž mnohé si v minulosti dobrovolně založily své historicky mladší hlavní spolky, aby naplňovaly jejich společné zájmy, fakticky hrozí a) ztráta veškerého jejich majetku, novodobé vyvlastnění, realizovaná prostřednictvím svévolného omezení či odejmutí jejich práv hlavními spolky, což je v přímém rozporu s Listinou základních práv a svobod, která garantuje v čl. 11 stejný zákonný obsah a ochranu vlastnického práva všech vlastníků.

Nebo b) porušením spolkové autonomie v rámci jednotlivých pobočných spolků prostřednictvím neoprávněných zásahů ze strany hlavních spolků, a to i do jejich členské základny, což je v rozporu s ustanovením čl. 20 Listiny základních práv a svobod, která garantuje právo svobodně se sdružovat. Anebo c) zánik či likvidace jako taková z rozhodnutí hlavních spolků, a to bez vlastního projevu vůle pobočných spolků.

Tady já mám poněkud odlišný názor od pana zpravodaje, který ve svém úvodním slově mluvil o tom, že jde zejména o to, aby byl upřednostňován scelovací princip vlastnictví, což si myslím, nebo jsem o tom plně přesvědčen, že není správný pohled na věc.

Z výše uvedeného vyplývá též nutnost stávající úpravy ustanovení § 230 NOZ, kdy z povahy věci musí být pobočnému spolku s plnou právní osobností při porušení jeho hlavního spolku dána možnost svobodně v rámci dodržení principu spolkové autonomie rozhodnout se, jestli též jako hlavní spolek zanikne, či využije jednu z výše uvedených možností, jak naložit se svou existencí. To je velmi důležité, protože pokud by centrála zanikla, nemusí s tím souhlasit vlastní spolky, které dříve před nabytím této účinnosti měly autonomii a právní subjektivitu.

Kolegyně a kolegové, v krátkosti jsem vás seznámil se zdůvodněním pozměňovacího návrhu, který jsem nahrál. Jeho podstatou je, zjednodušeně se dá říct, je to obsaženo potom ve více paragrafech, že organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, vkládá se nově, mají plnou právní osobnost a dále se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Je tam potom odkaz i na další § 228, 229, 230. Vše je uvedeno v pozměňovacím návrhu, který je v systému. A část zdůvodnění, s tím se vás seznámil, podrobné, kompletní zdůvodnění je v daném sněmovním tisku, ke kterému se přihlásím samozřejmě v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Nyní s přednostním právem paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Máte slovo, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, chci tady vyjádřit zásadní nesouhlas s tím přechodem pravomoci rozhodovat o konkrétním zařízení, do něhož budou děti umisťovány, zpět ze soudů na diagnostické ústavy. Zajisté tady naše soudní rozhodování v opatrovnických věcech obecně není ideální a já se domnívám, že pokud nebudou alespoň specializované senáty, jak je tomu ve většině vyspělých evropských zemí, tak se situace nijak dramaticky nezlepší, ale to je trošku jiná debata. Ale o čem jsem přesvědčena, je, že situace dětí se v žádném případě nezlepší, když to odejmeme opět teď ze soudního rozhodování. Jedna moje kolegyně vymyslela takový příměr. To je, jako kdyby ředitelé vazebních věznic rozhodovali o tom, do kterého vězení potom trestanec nastoupí.

Ráda bych také připomněla, že Listina základních práv a svobod i Úmluva o právech dítěte opravdu vyžadují, aby o odebrání dítěte z péče rodičů a jeho umístění do nějaké formy náhradní péče rozhodoval vždy a bez výjimky výlučně soud. A také tento návrh je návratem do minulosti. Je to návrat k praxi, která byla zrušena myslím někdy v roce 2012.

Také bych velmi ráda zdůraznila, že v tuto chvíli by o osudu asi tak sedmi osmi tisíc dětí rozhodovalo 12 ředitelů diagnostických ústavů, a to vlastně poměrně netransparentně. Je potřeba také zdůraznit, že správní obvody těch 12 diagnostických ústavů jsou v prováděcí vyhlášce Ministerstva školství stanoveny poměrně široce, takže teoreticky se klidně může stát, že ředitel diagnostického ústavu tady v centru Prahy rozhodne o umístění dítěte někde do dětského domova v Chebu nebo ve Vrchlabí. A vlastně potom ve správním řízení se někdo bude moci odvolat k Ministerstvo školství, které zároveň ale těchto 12 ředitelů ústavů jmenuje, a je velkou otázkou, kdyby ti rodiče skutečně chtěli napadnout toto rozhodnutí, u jakého soudu by ho pak napadnout měli. Všechen tento proces se určitě v žádném případě neurychlí. Nakonec zkušenosti z minulosti tady rozhodně jsou. Takže já vás chci opravdu požádat, abyste skutečně tento pozměňovací návrh nepřijímali.

Kromě toho musím říct, že se domnívám, že pokud se jedná o takovouhle změnu, pak k němu měla být velká debata a měl k němu být přizván i náš rezort. Formálně se to samozřejmě Ministerstva práce netýká, protože je to skutečně mezi Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem školství, ale tady se jedná o rozhodování o dětech. Jsou to kauzy sociálně-právní ochrany dětí a do toho prostě naše ministerstvo také patří. A musím říct, že zásadní nesouhlas s tímto vyslovil také výbor pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva. Děkuji. (Potlesk několika poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové. Dál v rozpravě pokračujeme vystoupením pana poslance Marka Bendy, připraví se paní kolegyně Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážní pánové, už jsem včera říkal, že se mi zdá, že to Sněmovnu moc nebaví, tak mám takový dojem, že dneska už ji to nebaví vůbec a že asi zasedat tak krátce před volbami není nejlepší nápad, a zejména projednávat tak zásadní normy, jako je novela občanského zákoníku.

Já bych řekl obecně, že nakonec se podařilo i ministru spravedlnosti zachovat jistou mírou střízlivosti. Novela ve snaze změnit občanský zákoník přináší opravdu jenom několik - podle mého názoru i z těch jsou některé zbytné - ale několik drobných zásahů, a dokonce i debata, kterou tady slyšíme, se v podstatě omezuje jenom na částečné změny občanského zákoníku a nezasahuje do dalších částí. To je dobře. Myslím si, že pokud už byla norma charakteru občanského zákoníku přijata, a víte dobře, že já jsem byl jejím příznivcem, myslím si, že je správně a pomalu se ji začíná odborná veřejnost opravdu učit, pomalu se učí s ní zacházet soudy, tak že zásahů do ní by mělo být co nejméně a měly by být opravdu odůvodněné.

Tady mám jednu výhradu, a to velkou výhradu k tomu, co udělal ústavněprávní výbor, kdy poté, co to neprošlo různými kolečky návrhů ve vládě a před vládou, tak vložil znovu zpět do zákona zavedení zákonného předkupního práva v případě spoluvlastnictví. Je to věc, kterou jsme měli v českém právním řádu, která se zcela záměrně rozhodla a po velmi dlouhých debatách, které probíhaly na ústavněprávním výboru v minulém volebním období, zcela záměrně jsme se rozhodli ji vypustit, ctít více vlastnictví, více právo vlastníka si se svým majetkem nakládat, než právo spoluvlastníka - nesmíš mi s majetkem, který je tvůj, nijak pohnout. Ono to vypadá, že je to jenom předkupní právo, ale vždycky to znamená minimálně měsíce zdržení, a to minimálně měsíce zdržení na to oslovení, vyptání se, jestli nechtějí předkupní právo uplatnit. V mnoha případech spoluvlastníci řeknou: chceme uplatnit, a pak vlastně řeknou, to se nám zdá příliš náročné, my ho neuplatníme, ale od koupě už dávno sešlo.

Pokládám za velmi nešťastné v této velmi střízlivé novele, abychom řešili tak zásadní věc, jako je právě předkupní právo spoluvlastníků. Myslím si, že bychom jej měli odložit, měli normálně nechat zákon běžet. Jestli se po pěti, po deseti letech ukáže, že to vytváří nějaké velké problémy, a zatím o nich nevím, a pokud byly na ústavněprávním výboru nějaké problémy citovány, tak to byly problémy zejména spoluvlastnictví bytových jednotek, kterých se toto vůbec netýká. Ale vůbec netýká. Nejsou v tomto směru spoluvlastnictvím. A bytovou jednotku mohu prodat komukoliv. Může to být někdy nepříjemné, že jsem ji prodal komukoliv, ale žádná úprava zákoníku v této části tomu nepomůže.

Tak tady bych prosil, abychom o této části, o bodu 4 ústavněprávního výboru, hlasovali v závěrečném hlasování zvlášť. Ještě na to ve třetím čtení upozorním. A myslím, že je to věc, která by měla být upravena zvlášť. Pokud by to neprošlo, budu alespoň navrhovat, aby v závěrečných ustanoveních, která určují účinnost, se i tato část - nově navrhovaný bod 4, novelizační body zřejmě 8, 9, 10 a dále občanského zákoníku - dostala do toho režimu, který nabývá účinnosti až 1. 1. 2018, protože si myslím, že je opravdu nešťastné, aby takto zásadní změna nabývala účinnosti v průběhu roku. Dva měsíce potom, co zákon vejde v platnost. Pokud už by Sněmovna měla vůli schválit znovuzavedení zákonného předkupního práva - které si samozřejmě spoluvlastníci mohou sjednat, to je jejich věc. Otázka zní, jestli má být ze zákona. Kdyby Sněmovna tuto vůli měla, tak bych navrhoval, aby byla zcela jasně od prvního nějakého roku, že se vracíme k původní koncepci, i když já ji pokládám za méně šťastnou. To je první obecná poznámka.

Druhou obecnou poznámku, a zase k původnímu návrhu, a spíše zdůvodnění toho, co budu posléze předkládat jako návrhy v podrobné rozpravě. Z mně nepochopitelného důvodu při stále sílící snaze chránit práva dětí, posilovat práva rodičů, posilovat práva státu, zasahovat do práv dětí, dneska se tady o tom mluvilo téměř ve všech předchozích vystoupeních, pokaždé trochu z jiného úhlu pohledu, někdo vztah k diagnostickým ústavům, někdo vztah k dětem, někdo vztah k výživnému, tak jednou z novot, kterou přináší tato novela občanského zákoníku, je změna § 35 a povolení, aby nezletilý, který nedokončil povinnou školní docházku, měl možnost zavázat se k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu. Pro mě nepochopitelný lobbing zřejmě odborářů a možná části zaměstnavatelů, který má vést k jedinému, aby ještě když jsem na škole, bylo mi už tedy patnáct, ale ještě jsem nedokončil povinnou školní docházku, tu desetiletou, abych se mohl zavázat, že pak nastoupím k dotyčnému zaměstnavateli a bylo to pro mě závazné. Já to prostě nechápu. Myslím si, že úprava, která byla doteď, je mnohem lepší, která říká, může se zavázat, poté co mu je patnáct a poté co dokončil povinnou školní docházku. To nemusel vychodit samozřejmě celou střední školu. Ale dokončil povinnou školní docházku. A pokud mu je méně než šestnáct, tak pokud je to potřeba pro jeho výchovu nebo vzdělávání, tak rodiče mají právo takový poměr rozvázat.

Tváříme se, že děti mezi patnáctým a osmnáctým rokem spoustu věcí udělat nemohou, spoustu práv nemají, ale z nějakého důvodu jsou tady upřednostněni zaměstnavatelé, nebo dohody se zaměstnavateli, které mají zvýhodnit tyto zaměstnavatele a umožnit jim, aby ještě dokud je na škole, ještě než ukončil povinnou školní docházku, aby ho přinutili, aby s nimi pracovní poměr podepsal. Opět navrhnu, abychom tento bod vypustili. Myslím si, že nebyl dostatečně diskutován. Že není dostatečně promyšlen, abychom ho vypustili. Pokud bychom ho nechtěli vypustit a chtěli jsme odebrat zákonným zástupcům právo zasahovat u dítěte mezi patnácti a šestnácti lety do toho, kde je zaměstnáno, i to bych si dokázal představit. Ale myslím si, že představa toho, že někdo se zavazuje do budoucna k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu předtím, než dokončil povinnou školní docházku, mi připadá opravdu velmi nepřijatelná.

Další body, které navrhnu v podrobné rozpravě, už jsou spíše detailního charakteru. Jediné, na co bych chtěl ještě upozornit, je bod 16 původního vládního návrhu, kterým se navrhuje snížit možnou - a opět říkám možnou, ne maximálně možnou, ne povinnou kauci na dlužné nájemné v případě pronájmu bytové jednotky z šestinásobku na trojnásobek. Zase je to věc, která byla v občanském zákoníku velice široce diskutována. Dává smysl. Její snížení povede jenom k tomu, že se bude obcházet. Dobře víme, že i v minulosti to tak bylo. Že se nacházely jiné způsoby, jak si zajistit to, že mi to nájemné bude placeno. Já si myslím, že pronajímatel má nějaké právo si jistit své budoucí nároky. Jestli s ním nájemce smlouvu uzavře, nebo neuzavře, je přece naprosto jeho věcí. Jestli tam nájemné bude měsíční, nebo tříměsíční, nebo šestiměsíční je naprosto jeho věcí. Ale proč zákon, který se opravdu snaží být minimalistický v dopadech na občanský zákoník, zrovna v této části jde ze šesti měsíců na tři měsíce jako maximálního možného nájemného, které lze požadovat, nerozumím. A myslím si, že upřímně řečeno nakonec to vždycky jsou ustanovení, která jsou vůči těm chudším nebo lidem ve složitější sociální situaci nakonec tvrdší. Protože vypadají, jako že jim chtějí pomoct, ale ve výsledku jim vůbec nepomohou.

Děkuji za pozornost a podrobné návrhy přednesu v podrobné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Helena Válková - ale před ní s přednostním právem pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Dovolil bych si navázat na kolegu Bendu, který hovořil o předkupním právu, abychom neskákali z jednoho tématu na druhé. V tuto chvíli bych chtěl konstatovat, že návrat předkupního práva považuji za podstatný právě proto, že předkupní právo nikdy nemělo být zrušeno. Myslím si, že fungovalo. Nečinilo žádné problémy. A pokud činilo, to znamená, prodlužovalo například dobu prodeje, pak to bylo určitě vyváženo tím, že nedocházelo k situacím, kdy by např. jeden ze spoluvlastníků prodal bez souhlasu, pod cenou, v uvozovkách, buď fiktivně, anebo přímo, ten spoluvlastnický podíl např. v rodinném domě osobám, řekněme, méně přizpůsobivým, které následně svým chováním, svým jednáním donutily nepřímo prodat toho dalšího spoluvlastníka svůj podíl pod cenou. Stejně tak se může stát, že bude prodán podíl na rodinném domku někomu, kdo nebude mít zájem na jeho údržbě, a bude to znamenat další spor se stávajícím vlastníkem. Myslím si, že není nic proti ničemu, pokud bude druhý spoluvlastník mít právo na to, aby pokud někdo chce druhý podíl prodat, aby nejdříve ho nabídl spoluvlastníkovi druhému. A pokud on odmítne, tak za cenu stejnou nebo vyšší může prodat komukoliv jinému. Na tom si myslím, že není nic příliš komplikovaného.

Nechci, aby to byl souboj ideového pohledu. Myslím si, že to má spíše praktický pohled. Zdůrazňuji spíše snahu scelit to vlastnictví než rozdělovat. Ale chápu, že na to mohou být pohledy různé.

Chtěl bych také vyvrátit to, co zaznělo při debatách v ústavněprávním výboru, že snad tady vznikne nějaké předkupní právo, které by se jinde neobjevovalo. Chtěl bych říct, že nový občanský zákoník zavedl předkupní právo ze zákona, tak jak ho my chceme zavést u všeho spoluvlastnictví. Zavedl ho pro ty, kteří mají buď budovu na cizím pozemku, anebo mají pozemek a na něm stojí cizí budova ve vztahu k těmto dvěma objektům. V tomto smyslu si myslím, že z legislativního hlediska tedy znovuzavedení je možné, byť chápu teoretické výhrady, jestli má platit do budoucna, anebo jestli má platit automaticky od chvíle, kdy je zákon změněn.

A teď k té věci, která se týká nájmu bytu zvláštního určení. To je pozměňovací návrh, který přijal už ústavněprávní výbor na můj návrh z podnětu Národní rady zdravotně postižených. Já se následně přihlásím k pozměňovacímu návrhu, který nahrazuje slovo "devíti" slovem "šesti" a vysvětlím, o co se jedná.

My jsme přijali změnu, která má umožnit zdravotně postiženým, kteří užívají byty zvláštního určení, a těm, kteří žijí s ním, s tímto zdravotně postiženým, ve stejné domácnosti, aby nebyli vystaveni mnohdy krutému osudu, kdy nájemce, který získal jako jediný nájemní právo, protože byl zdravotně postižený, zemře a následně ti ostatní, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, musí opustit byt do tří měsíců. Myslím si, že při smrti blízkého je nesprávné, abychom vyžadovali v tak krátké lhůtě nejen vyřešit si otázku vůbec životní, následně tedy pohřeb a ještě během toho si hledat byt a stěhovat se. Proto navrhujeme změnu. Ta by se týkala vlastně dvou věcí. Jednak že by se - a výbor navrhuje do šesti měsíců - ta lhůta prodloužila z tří na šest měsíců pro ty, kteří žili ve společné domácnosti. Já budu navrhovat devět měsíců. Nicméně ta podstatná změna, na které se výbor shodl, a já jsem tomu rád, je, že na ty, kteří žili ve společné domácnosti a mají více než 70 let nebo jsou také zdravotně postižení, že by na ně automaticky ze zákona přešel přechod nájmu tohoto bytu, a tím bychom umožnili jim v tom bytě zůstat, případně by mohli uzavřít dohodu s pronajímatelem o tom, že jim bude poskytnut jiný vhodný byt, ale s jejich souhlasem. Takže to je změna, která si myslím, že může pomoci zdravotně postiženým.

Zaznamenali jsme samozřejmě výhrady některých pronajímatelů, ale chci říct, že těmi jsou obce, možná v 90 procentech případů. A já jsem přesvědčen, že obce mají, pokud se nezbavily bytového fondu, dostatek možností, jak tuto situaci řešit, a nemusí vystavovat zdravotně postižené, případně osoby starší 70 let tomu, že mají opouštět na sklonku života byt jenom proto, že zemřel nájemce, který byl zdravotně postižený. Takže tohle je věc, která, věřím, že získá podporu, a dovoluji si tedy - poté se přihlásím k tomu návrhu, který lhůtu šest měsíců rozšiřuje na devět, ale ta se týká jen těch, kteří tedy, jak už jsem řekl, "jen" žili ve společné domácnosti a nejsou zdravotně postižení a nejsou starší sedmdesáti let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a nyní ještě před paní kolegyní Válkovou faktická poznámka... (Poslankyně Válková přichází k řečnickému pultíku.) Paní kolegyně, ještě chviličku, ještě faktická poznámka paní poslankyně Hnykové, které samozřejmě jako při každé faktické poznámce omezím čas vystoupení na dvě minuty a dočkáte se svého vystoupení. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Já se omlouvám, já jsem se nestihla přihlásit před panem poslancem Bendou. Já bych se chtěla vrátit k vystoupení paní ministryně Marksové. Já ve svém kraji jezdím a seznamuji se nejen s problematikou dětských domovů, ale také diagnostického ústavu. A do jakéhokoliv dětského domova, kam přijedu, tak první věc, která zaznívá, prosím vás, udělejte něco s tím, aby děti, které mají výchovné problémy nebo jiné problémy, aby byly nejdříve zdiagnostikovány a pak byly předány do péče těch dětských domovů, protože my s tím máme velké problémy. Já jsem velmi ráda, že tady paní kolegyně Válková, kolegyně Aulická podaly pozměňující návrhy, můžeme o tom samozřejmě diskutovat. Jsem ráda, že jsme ho zařadili na jednání výboru pro sociální politiku. Ale já si myslím, že když to převedu do své profese zdravotní sestry, tak si myslím, že je důležitá vždycky diagnostika, aby ti vychovatelé věděli v dětských domovech, jak s tím dítětem mají jednat, jak k němu přistupovat. A to si myslím, že pro to dítě je velmi důležité. Navíc diagnostické ústavy i metodicky vedou ty dětské domovy, poskytují jim, velmi intenzivně s nimi spolupracují. A já si myslím, že ne všechno je, co bylo dříve, špatně a že některé věci by se měly napravit, jako se třeba napravuje zákon o vzdělávání, o sestrách.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a nyní již paní poslankyně Helena Válková se svým vystoupením. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych měla poděkovat předřečnici, protože mně udělala takové velmi, velmi dobré entrée z praxe. Já také, jak učím na katedře sociální práce, tak mohu podpořit její poznatky z praxe i z té akademické výuky, kdy v podstatě, proč o tom takhle hovořím, učím lidi, kteří vedou potom agendy sociální práce včetně OSPODu a mají velice dobrou informaci a velice dobré znalosti o tom, co jsou s to sami posoudit a co nikoliv.

A teď se dostanu k tomu našemu problému. Novela občanského zákoníku, kterou máme na stole, je opravdu jedna z nejskromnějších. A já jsem tomu velmi ráda, protože zatím neuplynulo tolik času, abychom měli správný čas na to, abychom zasáhli zásadněji a koncepčním způsobem nebo abychom přijali nějaké koncepční změny občanského zákoníku.

Pozměňovací návrh, který já tady hájím, patří do toho druhu novel, které vlastně napravují jenom určité nedostatky, ke kterým došlo v tom nejlepším úmyslu zajistit ještě víc práv dítěte, the best interests of child, Úmluva o právech dítěte, kterou jsme také vázáni. Ne vždycky ale soud, který rozhoduje o právech dítěte, a v tomto směru jde o děti se závažnými poruchami chování, je ten nejlepší orgán v jejich zájmu, který posoudí rizika i do budoucna, charakter poruchy chování a zohlední i faktickou kapacitu, odbornost, to, co máme k dispozici v oblasti zacházení. Tradičně to byla u nás v České republice diagnostická zařízení. Navíc ta diagnostická zařízení v poslední době doznala změny, i pokud jde o standardy zacházení s dětmi ve školských zařízeních. Upravuje to velmi podrobný výnos, který byl vydaný 1. února 2016 - Postup diagnostických ústavů, výnos ministryně školství číslo 5/2016, kdyby si to chtěl někdo z vás dohledat.

Čili ten návrh velmi jednoduše vrací současný stav do stavu, který byl koncem roku 2013, před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, kdy o konkrétním zařazení dítěte s uloženou ústavní výchovou do toho konkrétního zařízení rozhodoval diagnostický ústav poté, co diagnostikoval charakter poruch jeho chování. Tady je dlužno připomenout, že do současné doby nikdo nezpochybnil rozhodování, které provádějí diagnostické ústavy, když rozhodují, do jakého zařízení má být umístěno dítě s uloženou ochrannou výchovou. Takže o nařízené ústavní výchově, kdy jde o menší poruchy chování, rozhodují soudy, ty nejsou samozřejmě povinné předem nechat dítě v diagnostickém ústavu vyšetřit, často to tak není, a pak jsou povinné se vypořádat s tvrzením zástupců OSPODu, které - vím z vlastní zkušenosti, vážená a milá paní ministryně prostřednictvím pane předsedajícího - není vždycky zcela vyrovnané a odborné, jak bychom rádi měli na území celé České republiky. Prostě úroveň a kvalita OSPODů je rozdílná. A myslím si, že tady skutečně dochází k tomu, že od něj chceme více, než můžeme chtít. Čili diagnostická zařízení, která prioritně by měla sloužit k diagnóze poruchy chování a odpovídajícímu zařazení dítěte, ta soud nemusí povinně takzvaně vzít dohry, nemusí dítě tam nechat vyšetřit, ale musí povinně přihlédnout k hodnocení OSPODu, který na to není dostatečně odborně vybaven.

Výsledek je takový, že soudy rozhodují váhavě, rozpačitě, pomalu. To, co tady prezentuji, je současně i stanoviskem opatrovnických soudů, které mě požádaly, abych jejich jménem tlumočila, že by se této kompetence rády vzdaly ve prospěch diagnostických ústavů, to znamená, o tom, do jakého konkrétního zařízení bude dítě zařazené, a rozhodovaly skutečně jenom o nařízení ústavní výchovy. To za prvé.

Za druhé. Byla jsem přítomna na jednání výboru pro práva dítěte. Tam zazněla i řada připomínek ve prospěch bývalého modelu a v neprospěch toho stávajícího. Hromadí se děti v zařízeních, kde už by bylo třeba, aby je opustily třeba v souvislosti s ukončením školní docházky a přešly do jiného zařízení. Soudy to nestíhají. To je další věc.

A co tady by mělo také jistě zaznít, že Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo školství nemají s tím pozměňovacím návrhem problémy. Má to jedině Ministerstvo práce a sociálních věcí z mně dost nepochopitelných důvodů, které vycházejí z ryze formálně juristických argumentací toho typu, že soud je tím nejlepším orgánem a institucí, který by měl o dítěti rozhodovat. To, že v praxi to vede ke stavu, kdy dítě je někde, kde by být nemělo, že o jeho přemísťování se rozhoduje pomalu a zdlouhavě a že ti, kteří o tom rozhodují, by se rádi ve prospěch odborněji vybavených institucí toho vzdali, o tom Ministerstvo práce a sociálních věcí mlčí. Na to jsem chtěla ve svém vystoupení upozornit.

Současně také na to, že jsem vzala v úvahu připomínku, kterou právě v posledním pozměňovacím návrhu jsem zohlednila, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí upozornilo, že u dětí mladších tří let, čili tzv. kojenecké ústavy, neexistuje diagnostické zařízení, které by mohlo nebo mělo rozhodovat na místo soudů, takže tam by ta úprava - jedná se o minimum dětí, protože se vychází z principu, že dítě do tří let vůbec do ústavních zařízení nepatří, a když, tak i nadále by o tom rozhodovaly soudy. A totéž se týká i umístění v zařízení sociálních služeb, kdy jde například o děti s poruchou autistického spektra, s agresí v chování, kdy zařízení nechce dítě přijmout, rodina to potřebuje, takže se obrací na soud a samozřejmě to má doložené znaleckými posudky, aby takové dítě v ústavním zařízení umístila.

Končím. Proto vás prosím o to, abyste podpořili tento pozměňovací návrh a umožnili tak, aby se o dětech rozhodovalo kompetentně s využitím odborných znalostí, rychle a aby i pružně se reagovalo na jeho vývoj tím, že bude přemístěno bez zbytečných zdržení, ke kterým nyní dochází, do pro něj optimálního zařízení. Děkuji

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Nyní máme faktickou poznámku paní poslankyně Marty Semelové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já jsem jenom chtěla podpořit to, co tady zaznělo z úst paní poslankyně Válkové a nakonec i kolegyně Aulické. Praxe ukazuje, že systém přidělování dětí pěstounům, sociálním, zdravotnickým a školským zařízením soudní cestou, to je systém neskutečně nepružný. Děti trčí v diagnostických ústavech a čekají měsíce na rozhodnutí soudu. A to se nejedná jenom o umístění dětí. Soudy rozhodují také o přemístění, když dítě jde někam studovat na jiný konec republiky, potřebuje změnit domov, prostě nejde to.

Druhá poznámka. Ten stávající systém je nejenom nepružný, ale paradoxně je mnohem horší na odborné úrovni, než tomu bylo dříve. Soudy rozhodují pouze na základě vyjádření OSPODů, které jsou většinou velmi přetížené a v podstatě rezignují na zjišťování reality o dítěti, slibované odborné posudky si soudy samy nezadávají. To znamená, že soudy a OSPOD, to tady nefunguje. Ten často individuální plán ochrany dítěte je zpravidla jednostránková formalita, vůbec ji nelze srovnat s takovou tou poctivou prací psychologů, etopedů, sociálních pracovnic v diagnostických ústavech.

A třetí poznámka. Argument, že děti půjdou pouze do školských ústavů, to je lichý argument. OSPODy mají zákonem určenou přednost náhradní rodinné péče před péčí ústavní. Musí tedy sanovat, hledat pěstouny. Je velkým paradoxem, že umisťují často děti do tzv. ZDVOPů, to jsou sociální zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči, patří tam například klokánky, a děti jsou tam vlastně v ústavní péči. To je v pořádku? Tím nechci samozřejmě snižovat úroveň ZDVOPů, ale určitě to není tak, jak by to mělo fungovat v zájmu toho dítěte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Hany Aulické. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom navázala v rychlosti na kolegyni Semelovou. Opravdu je důležité, abychom znovu zapojili do systému rozhodování o dětech diagnostické ústavy, protože jak už jsem řekla ve svém projevu, do těch diagnostických ústavů děti opravdu jsou dávány v tom předběžném opatření, ale bohužel díky tomu, že opět o tom zpětně, kam tedy bude umístěno poté, rozhoduje zpátky zase soud, tak ten pobyt toho dítěte bohužel opravdu je velmi dlouhý a zbytečný. Jak jsem zmínila, opravdu i rok není výjimkou. Samozřejmě soudy argumentují, chceme posudky, ale ty posudky jsou také dlouhodobé. Máme málo lidí, kteří dokážou tyto posudky zpracovat. A já musím konstatovat, že mně se tady z výstupů paní ministryně i těch legislativních příprav, o kterých víme, opravdu ztrácí ten nejlepší zájem dítěte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aulické. Nyní pan poslanec David Kasal také s faktickou poznámkou.

 

Poslanec David Kasal: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych jenom volně navázal na předřečnice. Tam ten časový faktor je opravdu velmi důležitý, protože zvlášť u dětí s poruchou autistického spektra jakékoliv odnětí z prostředí, které je pro ně důležité, je velmi svízelné a ty děti mohou velmi často končit velmi tragicky. Tím bych i navázal na to, co jsme tady probírali v úterý, kdy se výrazným způsobem bude měnit vzdělávání, a je tam právě kladen důraz na dětské psychiatry, kterých máme málo. Máme jich zhruba 60 po celé republice a z toho pouze deset jich umí správně diagnostikovat autismus. A těch autistů má být skoro 50 nebo 80 tisíc. Takže ten nepoměr je obrovský. Z tohoto pohledu vidíte, že třeba tyto dvě věci na sebe výrazně navazují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Davidu Kasalovi. Ještě paní ministryně. Stále jsme v obecné rozpravě. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěla podotknout, že za prvé ta změna mně v žádném případě nezaručuje, že ty děti budou někde pobývat kratší dobu. Kdyby tomu tam tak bylo, tak by proti tomu asi nikdo nic neměl. A ještě bych ráda připomněla, že přemístění dítěte do jiného ústavu, to je vlastně změna v určení místa bydliště toho dítěte. A občanský zákoník výslovně stanoví, že určení místa bydliště se považuje za významnou záležitost týkající se dítěte. A o všech těchto významných záležitostech podle zákona buď rozhodují pouze rodiče jako zákonní zástupci dítěte, anebo v těch případech, kdy rodiče nerozhodnou nebo řádně nevykonávají svoji odpovědnost, tak rozhoduje soud. To znamená, že situace, kdy třeba paní Nováková se chce přestěhovat s dítětem z Prahy 1 na Prahu 10 a otec dítěte s tím nesouhlasí, tak rozhoduje soud. A my tady teď chceme, aby v tak strašně závažné věci, jako že přemisťuji dítě z jednoho konce republiky na druhý třeba, takové případy také jsou, jsou neustále, tak tady najednou ten soud rozhodovat nebude? Mně to připadá opravdu velice, velice špatné vůči právům těch dětí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni. Nyní ještě pan zpravodaj.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, nechci zdržovat debatu, ale právě proto vystupuji. Myslím si, že ta debata určitě dnes neskončí, a chtěl bych požádat všechny, aby, budou-li mít zájem, přišli na jednání ústavněprávního výboru. My se budeme této věci speciálně věnovat, pozveme samozřejmě zástupce Ministerstva práce, Ministerstva školství, Ministerstva spravedlnosti. Budeme se věnovat určitě tomuto bodu speciálně. Takže budete-li mít zájem, pojďme debatovat ve výboru, abychom dnes byli schopni tento bod doprojednat, protože se blíží konec jednání. Samozřejmě nechci se této debatě bránit, ale nabízím tuto možnost. Určitě se velmi brzy k tomu dostaneme právě na jednání ústavněprávního výboru, kde budeme zaujímat stanoviska k těmto pozměňovacím návrhům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a ptám se, kdo další do obecné rozpravy. Ještě pan kolega Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Je to sice spíš krátká poznámka, ale nechť. Když pan zpravodaj hovořil o tom, jak to bude projednávat ústavněprávní výbor, tak chci upozornit, že se tím bude zabývat ze své vůle i výbor pro sociální politiku, a to 6. 10., tuším od 11 hodin v Konírně. Takže pokud bude zájem z vaší strany, budeme posuzovat právě tyto dva návrhy od kolegyně Válkové a od kolegyně Aulické Jírovcové. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Opálkovi. To samozřejmě je možné, postup podle jednacího řádu, ale ve druhém čtení - nebo po skončení podrobné rozpravy ve druhém čtení je rozhodující garanční výbor, to znamená výbor ústavněprávní. Doufám, že dojdeme ke shodným usnesením.

Pokud nikdo další se nehlásí do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Pane ministře? Není tomu tak. Pane zpravodaji? Není tomu tak.

Zahajuji podrobnou rozpravu, do které mám osm přihlášek. První přihlášenou je, tak jak ohlásila v obecné rozpravě, paní poslankyně Nina Nováková. Připraví se kolegyně Pastuchová, resp. někdo, kdo - ano, kolegyně Maxová, která převzala jistě její návrh. Prosím paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych se ráda přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je již vložen do systému pod číslem 4689. Tento pozměňovací návrh se týká § 907 - společné péče rodičů při výchově dětí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Nyní tedy paní poslankyně Radka Maxová za kolegyni Pastuchovou, tak jak byla přihlášena. Respektuji vaší dohodu. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já bych se ráda přihlásila k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Pastuchové, který je evidován pod číslem 4827.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo. Já bych se ráda přiznala ke svému pozměňujícímu návrhu pod číslem 4921. Týká se § 971 odst. 4.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aulické. Nyní ještě kolegyně Maxová, tentokrát se svým pozměňovacím návrhem. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Ano, správně, pane předsedající. Já bych se tímto chtěla přihlásit ke svým dvěma pozměňujícím návrhům. Jeden pozměňující návrh je v systému zaveden pod číslem 4947, a to - konkrétně se přihlašuji k jeho druhé části, k § 921a, neboť ta první část již byla přijata. A podruhé se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu pod číslem 4859, rovněž tak k jeho druhé části, to znamená k § 921a. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Radce Maxové. Nyní pan kolega Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Já se také přihlásím k pozměňovacímu návrhu, který již byl dán do systému pod číslem 4686. Týká se § 164 občanského zákoníku, odůvodnění je tam přesně napsáno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Blažkovi. Nyní pan poslanec Karel Fiedler v podrobné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já už také jenom velmi rychle. Zdůvodnění k pozměňovacímu návrhu jsem přednesl v obecné rozpravě, čili já se přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu, který je ve sněmovním systému evidován pod číslem 4894.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Fiedlerovi. Nyní pan kolega Marek Benda v podrobné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, všichni to panu zpravodajovi nesmírně ulehčují, protože mají všechno založené do systému, což já nejsem, lébrž jsem člověk liknavý, takže to budu muset panu zpravodajovi sdělit tady na mikrofon. Zopakuji návrhy, které jsem podal ve druhém čtení, ve čtení v rámci ústavněprávního výboru, které jsem odůvodňoval tady v té obecné rozpravě.

Variantně k bodu 1 původního vládního návrhu. Bod 1 se vypouští. Pokud by taková vůle nebyla v této Sněmovně, tak jako variantu - bod 1 zní: V § 35 se vypouští odstavec 2. - Zůstávala by tam ona ochrana nezletilého do ukončení základní školní docházky, ale nebylo by to tam, to zvláštní ustanovení, pro možnost výpověď rodičů. To je první návrh.

Druhý návrh - k bodu 13 původního vládního návrhu, vypustit tento bod 13, to je jedna z úprav svěřenských fondů. Já ty ostatní nezpochybňuji, i když si myslím, že hrozí tím, že ze svěřenských fondů vytvoří cosi, co bude nadále neživotaschopné. Přesto určení obmyšleného účinné až okamžikem, kde je zapsán do evidence svěřenských fondů, si myslím, že může výrazně zkomplikovat ty případy svěřenských fondů, které jsou určené pro blíže a předem nespecifikovaný okruh obmyšlených.

Poslední návrh k původnímu vládnímu návrhu je - vypustit bod 16 původního vládního návrhu. To je ona kauce na nájemné a její snížení z možnosti šestinásobku na možnost trojnásobku.

To jsou tři návrhy k původnímu vládnímu návrhu zákona.

Pak jsem prosil o to, aby se, až budeme hlasovat ve druhém čtení o bodu 4 ústavněprávního výboru, to je ona novela, která upravuje předkupní právo ke spoluvlastnictví, hlasovalo zvlášť. Pokud by návrh byl touto Sněmovnou schválen, tak navrhuji, abychom změnili účinnost, článek 9, a to tak, že tento zákon nabývá účinnosti 60. dnem po jeho vyhlášení s výjimkou ustanovení části první článku 1 bodu 19, článku 2 bodu 5, které nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení. A s výjimkou ustanovení části první bodu 9 až 15, článku druhého bodu 2 až 4, článku druhého - článku třetího, části druhé, článku třetího bodu 2 až 4, části páté článku šestého, části šesté článku sedmého bodu 2 a části sedmé článku osmého, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2018. Tady by se doplnilo - článku prvního bodů pravděpodobně 8 až 10, protože je tam zatím máme bez čísel, ale týká se to prostě onoho bodu 4 usnesení ústavněprávního výboru. Aby i zrušení zákonného předkupního práva, resp. znovuzavedení zákonného předkupního práva, bylo jasné k 1. 1. 2018.

Já doufám, že je dostatečně jasné, co tady navrhuji v rámci rozpravy, a že to pak případně upřesníme na výboru, až budou jasná i ta čísílka, která zatím v té zprávě výboru samozřejmě být jasná nemohou, protože není jasné, co projde a co neprojde.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní v podrobné rozpravě paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já se hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu vloženému do systému pod číslem 4769. A rekapituluji jenom, že se jedná o tři části. V první části se jedná o změnu § 971 odst. 4 občanského zákoníku. Ve druhé části se praví, že v čl. II se doplňuje nový bod 2, kdy ta řízení, která byla zahájena do nabytí účinnosti navrhované novely, by se posuzovala podle dosavadních právních předpisů, což je celkem logické. A pokud jde o třetí část, tak tam je ta významná změna, která by navazovala na to, že by byla odňata kompetence o rozhodování o umístění dítěte do konkrétního zařízení soudům a přešla by na diagnostické ústavy. Takže by se za dosavadní část sedmou novely vložila část osmá, která by měnila zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Z místa se ještě hlásí do podrobné rozpravy pan kolega Jan Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu pod číslem 4944, který je takto načtený v systému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, kdo další do podrobné rozpravy. Nyní tedy pan zpravodaj. Prosím, kolega Tejc.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji. Já se hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem odůvodnil už v obecné rozpravě, pod číslem 4886, a dovoluji si ještě pro jistotu, abychom měli na výběr z hlediska možnosti účinnosti, navrhnout pozměňovací návrh, ve kterém bychom se tím zabývali, a to je otázka účinnosti s tím, že tento zákon nabývá účinnosti 1. 1. 2017 s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 9 až 15 a čl. II bodů 2 až 4, části druhé čl. III bodů 2 až 4, části páté, čl. VI, části šesté čl. VII bodu 2 a části sedmé čl. VIII, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2018. Tolik tedy pozměňovací návrhy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Tejcovi. Kdo další v podrobné rozpravě? Ještě kolega Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Já jenom reaguji na vystoupení pana kolegy Tejce, abychom se náhodou nedostali pak do problémů, že jsem svůj návrh podal v původní účinnosti. Tak navrhuji, aby se o návrhu účinnosti, který navrhuje odsunout onu účinnost znovuzřízení zákonného předkupního práva u spoluvlastnictví, hlasovalo i v případě, že by byl hlasován tento návrh pana kolegy Tejce, jako o pozměňovacím návrhu k němu. To znamená nejenom k tomu původnímu návrhu ústavněprávního výboru, ale i k tomuto návrhu, který předložil pan kolega Tejc.

Jinak to pokládám za dost velký optimismus, že si myslíme, že to do 1. 1. 2017 doprojednáme, jak znám tuto Sněmovnu. Ale jsem ochoten tento optimismus pana předsedy akceptovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Jinou přihlášku nemám. Ještě jednou se zeptám, jestli se někdo hlásí. Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova - pane ministře, pane zpravodaji? Není tomu tak. Není o čem hlasovat, procedurální návrh žádný nepadl, který by byl hlasovatelný ve druhém čtení. Proto končím druhé čtení bodu 21, tisku 642.

 

Můžeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.