(11.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Proč se bojíte toho hlasování? Zazněl legitimní návrh, který je hlasovatelný, a buď ho většina přijme, nebo ne. Z vystoupení mi je jasné, že neprojde, ale nedělejte precedens, že já nemohu přijít a navrhnout dneska první bod, protože už je tam jiný první bod. A to tak je. To tak je. To jste udělali x-krát a já vám to tedy do příště předložím, protože takhle to není možné. Jednací řád neříká, že můžeme dát návrhy změny programu jenom takové, které neporuší již předem schválený pořad schůze. A vy říkáte, že to je zaběhaný zvyk. V tom se hluboce mýlíte.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ještě pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo. Pardon, ještě pan předseda Laudát byl před vámi. Omlouvám se. Prosím, pane předsedo.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Takže v logice pana kolegy Sklenáka se vaším prostřednictvím chci zeptat. Všichni jsme tady společně bez nějakého problému odhlasovali zařazení bodu na středu, první bod, který se týkal možnosti umisťování sítí pod silnice prvních a nižších tříd, technických sítí. Tak jak se mohlo stát, když to byl první pevně zařazený bod, a rozhodně souhlasíte s tím, že se tak stalo, že tam najednou přeskočil nějaký nevýznamný zákon o střetu zájmů? To se stalo zrovna včera. Tak já nevím, jestli máte někdo krátkou paměť. Prostě může někdo navrhovat a přebíjet a posouvat již pevně zařazené body. Je to o hlasovací vůli Sněmovny.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan předseda Kováčik žádal o slovo. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, já jsem v této chvíli přesvědčen o tom, že pan předsedající řídí správně podle jednacího řádu, že má pravdu, a vyzývám, abychom ukončili tyto neplodné debaty a hlasovali o návrzích programu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, děkuji panu předsedovi. Také to považuji za neplodnou debatu, neb jako předsedající nemohu skutečně upírat právo kterémukoliv poslanci navrhnout, co uzná za vhodné.
Budeme tedy hlasovat o návrhu pana předsedy Černocha, který navrhl, abychom za bod 69, pevně zařazený, navrhli bod 253, což je informace vlády o OKD.
Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování pořadové číslo 213, přihlášeno je 127 poslankyň a poslanců, pro 58, proti 42. Návrh nebyl přijat.
Posledním návrhem, který vzešel, je návrh pana poslance Opálky, abychom se dnes jako první bod vrátili k bodu číslo 256.
Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování pořadové číslo 214, přihlášeno je 127 poslankyň a poslanců, pro 52, proti 42. Návrh nebyl přijat.
Tím jsme se vypořádali s pořadem schůze. S přednostním právem se hlásí pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já chci jenom říci, když už vládní většina nechce odstranit formální pochybení, kterého jsme se včera všichni společně dopustili, že nikdo si toho nevšiml v tom okamžiku, tak bych poprosil o zprávu pracovníky Poslanecké sněmovny, kdy se dostane na pořad bod číslo 256, který jsme včera neukončili. Je to bod, jehož předkladatelem jsem já, vy jste mi vyhověli, ten bod nebyl včera ukončen, pravděpodobně dneska v bloku zprávy, chtěl bych vědět, kdy přijde na řadu a který je v pořadí. Mohli jsme to za minutu vyřídit. Ne, tak o tom budeme mluvit ještě několik hodin. Jak chcete.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Panu předsedovi Stanjurovi bude odpovězeno. My budeme pokračovat v programu, který jsme právě schválili.
Dalším bodem našeho jednání je
195.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě
/sněmovní tisk 870/ - prvé čtení
Předložený návrh uvede ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já si vám dovoluji předložit k projednání Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. Je to docela zásadní tisk, ve kterém bychom měli vyslovit souhlas s ratifikací tohoto protokolu, ve kterém bychom se přihlásili k tomu, aby Černá Hora přistoupila k Severoatlantické smlouvě.
Černá Hora se vydala na euroatlantickou cestu v roce 2006, kdy se připojila k programu Partnerství pro mír. Od roku 2010 procházela procesem takzvaného akčního plánu členství. V roce 2014 Černá Hora zahájila posilný (?) dialog. V prosinci 2015 bylo zasedání ministrů zahraničních věcí Aliance, kde byla přizvána k zahájení rozhovorů o svém přístupu k Severoatlantické smlouvě. My jsme potom podepsali v květnu tohoto roku protokol, všechny země, smluvní strany Severoatlantické smlouvy, na zasedání ministrů zahraničních věcí v Bruselu. Toho zasedání jsem se zúčastnil. Bylo to květnu a tam jsme to všichni slavnostně podepsali.
Toto přistoupení Černé Hory je vlastně projevem politiky otevřených dveří Aliance. Je to politika zakotvená v článku 10 Severoatlantické smlouvy. Tam se říká, že členskou zemí Aliance se může stát kterákoliv země v našem prostoru, která sdílí stejné hodnoty, je schopna přispět k bezpečnosti celého toho prostoru a je schopna a ochotna se přihlásit k závazkům, které z členství vyplývají. Jenom vám připomenu, že od vzniku Aliance v roce 1949 už proběhlo šest kol rozšíření. Na začátku měla Aliance 12, v současné době má 28 členských zemí.
Já bych chtěl před hlasováním nebo rozhodováním o ratifikaci v českém Parlamentu zdůraznit, že Černá Hora je stát sice nevelký, ale je to významná součást priorit české zahraniční politiky, regionu západního Balkánu. Máme s Černou Horou výborné vztahy. Máme nejen výborné vztahy politické, ale máme také nezanedbatelné ekonomické a obchodní vazby s Černou Horou. Vy asi víte, že Černá Hora je pro nás významně turistický ruch, ale také dopravní infrastruktura a energetika.
Rád bych vám řekl konkrétní příklad. Černá Hora si Českou republiku vybrala za svého strategického partnera v energetice, když vyhodnotila nabídku Škody Praha jako nejvýhodnější pro výstavbu druhého bloku tepelné elektrárny Pljevlja. Je to zakázka na úrovni 338 mil. eur, takže je to naprosto zásadní investice v oblasti energetiky. To vám říkám jako doklad toho, že vztahy s Černou Horou nejsou jenom nějaká kosmetika, ale jsou to docela hluboké vztahy a má to zásadní význam i pro náš průmysl. Když tady mluvím o dobrých vztazích, tak bych tímto chtěl prokázat, že jsou to i významné vztahy. Z hlediska toho, že Černá Hora není velká země, je to poměrně velká strategická příležitost pro Českou republiku. Určitě nám jde o to, abychom ve vztazích, které jsou takto dobré, pokračovali a abychom byli pro Černou Horu předvídatelným, spolehlivým a srozumitelným partnerem. ***