Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

261.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Bude to trochu složité z důvodu přítomnosti, resp. nepřítomnosti členů vlády, ale můžeme začít. První interpelací, která je přerušena, je interpelace poslance Zdeňka Ondráčka ve věci pěstounské péče v České republice. Jde o sněmovní tisk 814 a je to interpelace na ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou, která je přítomna. Můžeme tedy o ní začít jednat. Vzhledem k tomu, že jde o přerušenou interpelaci, požádám pana poslance Zdeňka Ondráčka v otevřené rozpravě, aby se vyjádřil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, já před vás dnes předstupuji s tím, abychom dořešili interpelaci, která je stará více jak půl roku. Za půl roku paní ministryně nenašla odvahu, aby sem přišla a interpelaci jsme mohli řešit, takže dnes bych jí chtěl poděkovat, že po volbách konečně tu odvahu našla, přišla a dnes můžeme interpelaci probrat. Bohužel, početní stav poslanců zde v Poslanecké sněmovně mi nedává možnost, abychom mohli hlasovat, protože nás je zde zaregistrovaných pouze 52, ale pro projednání nám to stačit bude.

Paní ministryně, děkuji, že jste po půl roce, po více než šesti sedmi měsících, našla tu odvahu a přišla do Poslanecké sněmovny ve čtvrtek dopoledne. Můžeme interpelaci, kterou jsem vám dával v březnu tohoto roku probrat.

Interpelace, kterou jsem paní ministryni dával, vyšla až poté, kdy jsme spolu několik měsíců jednali ohledně konkrétního případu pěstounské péče, kdy mně paní ministryně několikrát přislíbila, že věc bude řešit. S uplynutím několika měsíců, kdy se nic nedělo, jsem tedy nakonec využil institutu písemných interpelací a v březnu tohoto roku jsem se na paní ministryni obrátil s tím, aby mi poskytla informace ve věci pěstounské péče v České republice a jednoho konkrétního případu.

Určitě víte, že se pěstounskou péčí zde zabýváme a je řada kolegyň i pár kolegů, kteří toto téma bedlivě sledují, a těch případů je několik. Ke mně se dostal jeden případ, který je přímo z mého města, a oba pěstouny velice dobře znám. Vím, že v roce 2005, tedy ještě před rokem 2005, vychovávali v pěstounské péči dvě děti zesnulé sestry pěstounky. V roce 2005 si poté vzali do pěstounské péče ještě dalšího chlapce. Po zralé úvaze se tito manželé rozhodli v červenci roku 2013 - prosím vás, abyste věděli, jak funguje u nás pěstounská péče, o které tady umíme tak krásně hovořit, tak zkuste sledovat ta data -, to znamená více než před třemi lety, se tito manželé po zralé úvaze rozhodli a požádali si o svěření dalšího dítěte do pěstounské péče. Po poměrně rychlém řízení jejich žádosti, které trvalo pouhých 367 dní - 367 dní! - jim bylo Krajským úřadem v Hradci Králové odpovězeno, že si další dítě do pěstounské péče vzít nemohou, byť bylo konstatováno, že jsou velmi dobře fungující pěstounská rodina, která má potřebné schopnosti a vlastnosti k péči o svěřené dítě, ale vychovávají dítě, které si vzali v roce 2005, a je potřeba, aby veškerou energii věnovali výchově tohoto chlapce. Tento chlapec nemá žádné zásadní výchovné problémy, je to normální dorůstající pubertální chlapec, je živý, má průměrné výsledky ve škole, nemá sníženou známku z chování, věnuje se sportu, hokeji, což není zrovna levný koníček, a jeho pěstouni mu to platí.

Takže po roce, kdy krajský úřad této rodině nesvěřil další dítě, si proti tomu podali odvolání, které šlo na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí v "krátké lhůtě", kdy žádost byla podána v srpnu 2014, na začátku měsíce, tak v krátké lhůtě 20. dubna 2015, za šest měsíců - tak pracuje naše ministerstvo! - rozhodlo a zrušilo rozhodnutí krajského úřadu. Dokonce řeklo, že to rozhodnutí bylo protiprávní.

Rodiče stále čekali a hledali vhodné dítě. Vhodné dítě si našli sami, bohužel nikdy jim nebylo umožněno, aby si dítě, které si našli, do pěstounské péče vzali.

Já jsem paní ministryni v tomto konkrétním případě, v tomto konkrétním případě položil několik otázek a ptal jsem se jí, zda popsaný postup správních orgánů je v pořádku a doba, za kterou bylo vydáno rozhodnutí z Ministerstva práce a sociální věcí, to znamená celková doba více jak dvou let, je pro takové rozhodnutí odpovídající. Učinil jsem dotaz, kolik dětí v současné době čeká na nějakou formu náhradní rodinné péče a jaká je průměrná délka vyřízení žádosti o zprostředkování pěstounské péče v České republice. Myslím, že jsem nepožadoval nic zásadního, co by mně nemohlo být odpovězeno, a jedná se o konkrétní věc.

Víte, paní ministryně mně odpověděla, že konkrétní věc se mnou řešit nemůže, a v odpovědi mně řekla, jaký je zákon, jak zákon zní, jak se podle zákona postupuje a co má uchazeč dělat, úplně v obecné teoretické rovině, nic bez konkrétního řešení daného případu. Je to asi tak, jako kdybych učinil interpelaci na i dnes přítomného ­- teď, v současné době, nepřítomného - ministra kultury Hermana a zeptal se na ochranu konkrétní kulturní památky a on by mně odpověděl, že kulturní památky se ochraňují podle zákona, takového makového, a bylo mu v podstatě jedno, jestli ta konkrétní kulturní památka zítra spadne, nebo nespadne. Takže já jsem, a myslím si, že celkem oprávněně, nedostal odpověď na ten jeden konkrétní případ. Odpověď mně paní ministryně poslala 29. dubna. Dnes je víc než polovina října, konečně jsem se dočkal té možnosti, že s touto interpelací mohu přijít sem před vás a ten jeden konkrétní případ řešit.

Mezitím se události samozřejmě vyvíjely, což je samozřejmě správné, ale ne díky ministerstvu, protože to v té věci nehnulo ani prstem, ale díky tomu, že si rodiče sami hledali dítě a nakonec se jim podařilo dítě najít. V Karlovarském kraji došla taková situace, kdy myslím, že krajský úřad tam v podstatě inzeruje, jaké jsou volné děti, kdo má o ně zájem. Tito pěstouni si tak vyhlédli syna, nebo kluka, Lukase, kterému je dnes myslím sedm a půl roku, který je přes tři roky volný a mohl být svěřen do pěstounské péče. Bohužel tři roky musel být v ústavu, protože úřady ať na kraji, nebo ani Ministerstvo práce a sociálních věcí v podstatě nemá zájem, aby děti nebyly v ústavech, aby byly u pěstounů, a hledají zástupné problémy pro to, aby něco nefungovalo.

Paní ministryně, jste velmi slabá pro výkon své funkce, protože ani tuto věc nedokážete napravit. Dokážete o ní pouze krásně mluvit. Budu žádat odmítnutí této interpelace, protože mně jste na mnou položené otázky vůbec neodpověděla a pouze jste konstatovala suché, suché paragrafy zákona. Děkuji. Já číst umím, a zákon jsem si přečetl dřív, než jsem tu interpelaci dával. Takže až budu moct něco navrhnout, budu žádat odmítnutí vaší odpovědi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Paní ministryně se hlásí do rozpravy.

Já ještě budu konstatovat omluvy, které došly předsedovi Poslanecké sněmovny, ministra vnitra Milana Chovance od 9 do 10 hodin pana poslance Víta Kaňkovského a pana poslance Jaroslava Borky od 14.30 do 19 hodin z osobních důvodů.

Nyní má slovo ministryně práce a sociálních věcí. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci, no, přirovnat kauzu, ve které se jedná o konkrétní pěstouny a konkrétní děti k opravě kulturních památek, opravdu považuji za poměrně nevhodné, a to proto, že kulturní památka je neživá věc a mohu tady klidně rozebírat detaily, jaké použiji cihly, jaké použiji tašky a je to úplně jedno. Ale u těch kauz, které se týkají dětí, je velice přísná mlčenlivost a já ji považuji za správnou, protože my jsme tady od toho, abychom ty rodiny chránily a ne při vší úctě tady před fórem mnoha lidí rozebírali nějaké detaily. To prostě nejde, ani se to nesmí, to bych porušila zákon. A vlastně pan poslanec, jakýkoli, to je jedno, je třetí osoba, která je mimo tu rodinu, a já opravdu s ním, i kdybych chtěla, nesmím ty detaily probírat.

A jinak co se týče toho procesu obecně. To, že někdo už vychoval nebo vychovává děti v pěstounské péči a péče o tyto děti je v pořádku, to ještě neznamená, že se do té rodiny má přidat dítě další. Každá taková věc se posuzuje velmi individuálně a velmi přísně. A musím říci, že zrovna tedy v klubu KSČM byste si měli vyjasnit, co chcete, protože já jsem tady slyšela vlastně ráda z úst pana poslance, že nechce, aby děti zůstávaly v ústavech, a chce, aby byly mnohem více v pěstounské péči. No, já si to také myslím. Ale na téměř každém výboru pro sociální politiku čelíme především ze strany poslankyň za KSČM neustálému napadání, kde posloucháme, jak je pěstounská péče špatná, jak je známo hodně kauz, které jsou problematické, a jak ty naše ústavy jsou super. Přičemž když se já vždycky domáhám těch konkrétních kauz, abychom je mohli prošetřit, tak jsem zatím byla vždycky neúspěšná, žádnou jsem nedostala. Tak si prosím jenom ujasněte, jestli podporujete i nadále ústavní péči, která, říkám, opakovaně slýcháme z úst vašich poslankyň, že je tady skvělá a nejlepší a že pěstounská péče je špatná, anebo jestli jako klub tedy spíš podporujete opak. Já jsem tedy pro ten opak.

Ale znovu opakuji, každé nové dítě, které jde do té rodiny, se posuzuje individuálně, pracuje se i s těmi dětmi, které už v té rodině jsou, a my vlastně hodně dáváme pozor na to, aby ta rodina nebyla přetížená. I vlastně je v zákoně omezen počet dětí dneska, které mají být v pěstounské péči, právě proto, aby rodina tu zátěž vydržela, protože priorita je, aby když dítě do té rodiny přijde, aby tam zůstalo, aby se nestalo, že ta rodina se najednou z toho zhroutí a dítě by nedej bože muselo třeba zpátky do ústavu, což je pro něj samozřejmě naprostá katastrofa.

A jinak ta zprostředkování se prostě odehrávají na krajích. Ministerstvo jako takové nezprostředkovává, to abychom si ujasnili. My můžeme samozřejmě potom kontrolovat, jestli ten postup ve správním řízení byl v pořádku, nebo nebyl, ale já na Ministerstvu žádné děti nezprostředkovávám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Marksové. Nyní v rozpravě pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Ano, děkuji, pane předsedající. Bohužel, paní ministryně, opravdu jste nezklamala. O problematice víte lautr... nic a o této konkrétní věci bohužel také ne. Protože jestli mluvíte o počtu dětí, tak v této rodině je jedno dítě. Jedno dítě, které má 13 let. Ty první děti, které vzali po své zesnulé sestře, jsou dospělé děti, které už mají vlastní rodiny a žijí mimo. To znamená, jestli rodina, která vychovala dvě děti, dneska má třetí dítě, které je ve věku 14, 15 let, je taková rodina pro vás nedostatečně prověřená? A tři roky tady o něčem mluvíte, že je potřeba něco řešit, a přemýšlíte o tom, jestli taková rodina, kde otec je vysokoškolsky vzdělaný, matka má středoškolské vzdělání, on má speciální pedagogiku za vzdělání a pracuje v dětském výchovném ústavu, tak jestli taková rodina je vhodná.

Mluvíte o tom, kolik má být dětí. Ano. My bojujeme proti přechodné pěstounské péči, kdy dítě jde na jeden rok, a pokud si vytvoří nějakou sociální vazbu, tak ho zase vrátíte zpátky do děcáku. Pro vás je důležité, aby ty děti v děcákách byly, abyste měli práci, abyste tam ty děti měli a mohli na ně brát peníze.

Já vám přečtu stanovisko referentky odboru sociálních věcí Královéhradeckého kraje, která paní sděluje: "Aktuálně nemáme v evidenci vhodné dítě ke zprostředkování pěstounské péče. A bohužel neumím říci, jaká bude orientační čekací doba, jelikož děti jsou nahlašovány podle potřebnosti." Tak Královéhradecký kraj, Královéhradecký kraj nemá jedno jediné dítě vhodné k tomu, aby bylo svěřeno do pěstounské péče. A Karlovarský kraj dává inzerci a má tam stovky dětí, které chce svěřit do pěstounské péče. Tak ujednoťte, ať to na krajích funguje stejně, anebo ať nejsou jedny kraje zatíženy tím, že mají stovky dětí, a na jiném kraji není ani jedno dítě, protože to pravda není, i na Královéhradeckém kraji jsou vhodné děti, ale vy jste se prostě rozhodli, teď nemyslím Ministerstvo práce a sociálních věcí, jenom jste se rozhodli, že této konkrétní rodině to dítě nedáte. Když si ho našli sami právě v tom Karlovarském kraji, tak si to dítě přivedli, mají ho půl roku doma, a najednou ten problém pominul. Vy prostě s těmi dětmi jenom šmelíte! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Ptám se, kdo se dál hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem sice přišla později, ale do té rozpravy se zapojit musím, protože paní ministryně tady hovořila o tom, že poslankyně za KSČM, členky sociálního výboru, jsou proti pěstounské péči. My jsme nikdy neřekly, že jsme proti pěstounské péči. My jenom chceme, aby ten systém fungoval takový, jaký je celek nyní, a ne aby se neustále upřednostňovala pěstounská péče, nejvíc tedy konkrétně krátkodobá neboli profesionální pěstounská péče, a to vzhledem k tomu, že systém, který je nastavený v České republice, a já si za tím stojím, je nastavený velice dobře.

K tomu, o čem tady hovořil pan poslanec Ondráček. Každý kraj má svůj systém, nebo samozřejmě je ucelený, ale každý kraj k tomu přistupuje opravdu trošku jinak, jak k té pěstounské péči a tak dále. My v Ústeckém kraji jsme to opravdu pojali zodpovědně a musím říci, že pěstouny si snažíme udržet pod svým dohledem, aby měli tu nejlepší péči, abychom měli ty nejkvalitnější pěstouny. A musím tady také říci, že je pravda, že vždy by se měl (?) být dítě a dítě si vybírat pěstoun. Bohužel v rámci celé České republiky se k tomu opravdu přistupuje ne stejně a ne vždycky takhle korektně. A víme o krajích, kde se to opravdu pouští - teď se to nebude líbit paní ministryni, ale je to tak - velice do neziskových sektorů, které nejsou tak v možné míře, abychom měli ten dohled takový, jaký je třeba ze strany krajského úřadu.

Pan Ondráček tady možná správně uvedl i to, že děti by u profesionálních pěstounů měly být správně maximálně jeden rok, a do té doby by měl být především zájem těch OSPODů a příslušných organizací, aby to dítě mělo dlouhodobou péči, to znamená, buď aby se vrátilo zpátky k rodičům, pokud to jde, anebo aby se našel dlouhodobý pěstoun, anebo - já si myslím, že asi nejlepší pro to dítě je adopce. Bohužel také musím říci, že i některé OSPODy, ať už krajské, nebo na těch nižších úrovních, nefungují tak, jak by měly, i když za některými já si stojím. A někdy opravdu přesahují i své pravomoce a myslím si, že by měly pokročit i v tom, jak rozhodují a jak přistupují v rámci nejlepšího zájmu dítěte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Aulické Jírovcové. Kdo dál do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Požádám tedy kolegu Ondráčka, jestli přednese návrh na usnesení podle jednacího řádu. Prosím pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Ano, jak jsem avizoval, nemohu souhlasit s odpovědí, která na konkrétní otázku odpovídá, jaké je znění zákona. Já jsem od rodičů dostal plnou moc, abych se touto věcí zabýval, a tak očekávám, že také mohu dostat dostatečnou informaci. Není to o tom, pokud by ta odpověď byla, nemusí se to nikde probírat, a já jsem nezmínil ani jediné jméno žadatelů, popřípadě nikoho jiného. Místo toho, abyste dostatečně chránili rodiče, chraňte děti. Chraňte děti, a dejte jim možnost, aby vyrůstaly v dlouhodobé pěstounské péči.

Takže já žádám, aby Poslanecká sněmovna odmítla vaši odpověď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Budeme tedy hlasovat podle zákona o jednacím řádu hlasováním číslo 100, jestli vyhovíme panu poslanci Ondráčkovi a usnesením požádáme paní ministryni o novou odpověď s tím, že pan kolega Ondráček nesouhlasí s odpovědí. Je dostatek přítomných.

Zahájil jsem hlasování číslo 100 a ptám se, kdo je pro odmítnutí odpovědi paní ministryni? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 100. Z přítomných 81 poslance pro 23, proti 26. Návrh nebyl přijat a tím interpelace končí.

 

Další interpelací je interpelace pana poslance Petra Bendla na ministra zemědělství Mariana Jurečku. Vzhledem k tomu, že je nepřítomen a už máme usneseno v této věci, projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti ministra zemědělství Mariana Jurečky, takže zůstává přerušeno, protože pan ministr Jurečka je omluven na celý den.

 

Stejná situace je u mé interpelace na předsedu vlády, tisk 864, protože ta byla rozjednána a byla přerušena kvůli 11. hodině. A zůstává přerušena, protože pan předseda vlády ... Pro jistotu dám, protože byla přerušena z důvodu 11. hodiny, nikoliv kvůli přítomnosti, takže požádám Sněmovnu o přerušení do přítomnosti předsedy vlády, aby byla dál přerušena interpelace pod sněmovním tiskem 864.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro přerušení této interpelace do přítomnosti předsedy vlády? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 101. Z přítomných 80 poslanců pro 64, proti nikdo. Tato interpelace je tedy přerušena.

 

Další interpelací je interpelace pana poslance Zbyňka Stanjury na ministra životního prostředí Richarda Brabce. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 865, ale tady jsme v jiné situaci. Já si jenom zkontroluji omluvy na dnešní jednací den... A pan kolega Stanjura tady není, omluven není, takže nezbývá nic jiného, než že tato interpelace propadá pro nepřítomnost pana poslance Zbyňka Stanjury, takže její projednávání je ukončeno.

Další interpelací je interpelace pana poslance Ivana Adamce na pana předsedu vlády s tím, že pan předseda vlády je nepřítomen a pan poslanec Adamec je řádně omluven. Jsem tedy povinen sdělit, že i tato odpověď na písemnou interpelaci propadá pro nepřítomnost pana poslance Ivana Adamce a jednání o této interpelaci je skončeno.

 

Dále máme interpelaci pana poslance Miroslava Grebeníčka na předsedu vlády, který je omluven. Tato interpelace ještě nebyla projednávána. Pan předseda vlády je řádně omluven. Ptám se pana poslance Grebeníčka, co navrhuje. Navrhuje přerušit do přítomnosti pana předsedy vlády. O tom dám hlasovat.

Hlasování číslo 102, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přerušení do přítomnosti pana předsedy vlády. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 102. Z přítomných 83, pro 66, proti nikdo. I tato interpelace byla přerušena do přítomnosti pana předsedy vlády.

 

Další interpelací je interpelace pana poslance Františka Adámka na pana ministra kultury Daniela Hermana. Jde o tisk 889. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan poslanec František Adámek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Adámek: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, vážení členové vlády, vážený pane ministře. Když jsem připravoval písemnou interpelaci pod číslem 961 k financování hudebních festivalů v České republice, věřte, že mi nebylo lehko. Vždyť přece není běžné interpelovat svého koaličního ministra. Věřte, že mě k tomuto dalo by se říci zoufalému kroku donutila bezmála tříletá komunikace s některými úředníky vašeho ministerstva.

Pane ministře, prostě nechci a nebudu asistovat u toho, jak vaše ministerstvo pomalu likviduje hudební festivaly s 52letou historií. Hudební festival Ludwiga van Beethovena v Teplicích, nebo 37letý festival Smetanovy dny v Plzni, nebo 25letý festival v Českém Krumlově a další významné festivaly.

Nevím jak vy, ale já tuto vládu považuji za svou vládu a premiéra za svého premiéra. A proto jsem tuto interpelaci napsal. Velmi mě mrzí, že jste moje pohnutky a motivy nepochopil. Z čeho tak soudím? Z toho, jak je vaše odpověď, pane ministře, koncipovaná.

Vážený pane ministře, musím tvrdě odmítnout tón, aroganci, poučování a spekulaci o mém vzdělání, kterých je vaše odpověď plná.

Vážený pane ministře, kdybychom nebyli na půdě Poslanecké sněmovny a nevážil jsem si vás, použil bych známé pořekadlo, že jsme spolu husy nepásli.

A teď věcně k obsahu vaší odpovědi.

Vážený pane ministře, vaše odpověď na moji interpelaci mě přiměla ještě více prozkoumat vámi uváděné argumenty. Nejdříve k hodnocení komise a jejímu obsazení.

K výsledkům prvního kola hodnocení žádostí o dotaci v oblasti hudby. Nejjednodušším důkazem neobjektivnosti komise je rozdíl bodového hodnocení jednotlivých členů. U některých festivalů se objevuje celá škála od jednoho do deseti bodů. Například Dny Bohuslava Martinů, Hudební léto v Jezeří a další. Znamená to, že člen, který udělil jeden bod, považuje festival za zcela bezcenný, naproti tomu další ten samý festival považuje za absolutně špičkový. Napsal jste mi, jak odborně erudovanou komisi máte. Takový rozdíl mezi opravdovými odborníky, kteří by hodnotili festival podle předem stanovených kritérií, nemůže prostě nastat. Jediným vysvětlením je neobjektivnost, preferování sobě blízkého druhu hudby, spřízněnost s hodnocenými festivaly, ať již v organizační, nebo umělecké oblasti. Preference určitých druhů hudby je z výsledků ostatně zcela zřejmá. Více bodů získávají festivaly úzce zaměřené na novodobou, či naopak starou hudbu.

Součástí vyhlášení dotačního řízení je informace, že projekty budou hodnoceny formou bodování podle věcných kritérií. Dovolte mi, abych vám je připomněl. Přínos pro obor, vysoká umělecká či odborná úroveň, umělecká kreativita a podobně. Přínos projektu z hlediska zachování a rozvíjení umělecké různorodosti. Přínos pro kreativitu a inovaci. Záběr působnosti z geografického hlediska. Požadavek nadregionálního, celostátního či mezinárodního významu. Obsahové zpracování projektu, jasná formulace obsahu a cíle, soulad s vyhlášeným okruhem, konkrétní realizační plány, personální zajištění, časový harmonogram projektu. Schopnost zajistit vícezdrojové financování, veřejné rozpočty, soukromé zdroje. Reálnost projektu včetně přiměřenosti nákladů, schopnost žadatele projekt realizovat, účelnost a oprávněnost použití dotace Ministerstva kultury v předchozím období, včetně dodržení termínu jeho vyúčtování.

Zatímco obsah prvních tří kritérií nelze jednoznačně ani vysvětlit, ani hodnotit, a koneckonců každý je bude hodnotit podle svého vidění světa, zbývajících šest je měřitelných, objektivně hodnotitelných, prokazatelných, nabývajících dvou hodnot - splněno, nesplněno.

Pořadatele tradičního festivalu působícího desítky let v daném regionu těžko může někdo považovat za neschopné zajistit vícezdrojové financování, za neschopné festival uspořádat. Pokud již mnohokrát získali dotaci, nelze je ani podezřívat, že by nebyli schopni správně vyplnit žádost a dotaci vyúčtovat. Takový festival při jednoznačném splnění šesti z devíti kritérií nemůže nikdo ohodnotit jedním či dvěma body. Přesto je podobných příkladů v tabulce bodového hodnocení řada.

Podle hodnocení předchozích ročníků jsem však navíc zjistil, že získaný počet bodů v prvním kole není pro výše přidělené dotace příliš důležitý. Ve výpočtu dotace nelze vysledovat žádný algoritmus, systém, matematický vzorec odvozený od počtu získaných bodů. Nevím tedy, jaký praktický algoritmus pan profesor Medek vytvořil. V roce 2015 získal nejvyšší bodové hodnocení festival nové hudby Ostravské dny 2015, ve druhém kole však neobdržel ani nejvyšší částku, ani nebylo vykryto nejvyšší procento jeho požadavků z jeho rozpočtu. Nejvyšší částku a nejvyšší procento vykrytí požadavků získalo Pražské jaro, které bylo v bodovém hodnocení až desáté. Nejvyšší procento z rozpočtu získal festival Hudební léto Kuks 2015 umístěný v bodovém žebříčku na 21. místě. Podobně tomu bylo i v letech minulých. Komise ve druhém kole přiděluje dotace podle svého nového uvážení a svým hodnocením v prvním kole se nijak neřídí.

Není-li možno najít v hodnocení grantové komise systém, tedy racionální vysvětlení výše přidělených bodů a dotací, otevírá se cesta k iracionálnímu, zoufalému vysvětlení, lidsky nešťastnému a poškozujícímu nejen osobnosti v komisi, ale celou kulturní veřejnost. Pak si nelze nevšimnout, že festivaly mající své zástupce v komisi mají zřetelně lepší výsledky. Například letošní skok Janáčkova máje z 19. místa v roce 2015 na letošní pátou příčku, když se ředitel festivalu stal členem komise.

Došel jsem k závěru, že stihomamné vyhledávání vztahů členů komise a porovnávání výsledků nemá smysl. Nemá smysl stejně jako celý systém údajných grantových uměleckých komisí. V malém prostoru české kultury lze spřádat nekonečné množství vazeb, protože vlastně všichni nějak spolupracují a všichni jsou nějak propojeni. Hodnotu hudby nemá nikdo právo hodnotit podle svého osobního vkusu. Smysl má pouze transparentní hodnocení podle objektivních, jednoznačně určených měřitelných kritérií.

Pokud se však stále domníváte, že festival Hudební léto v Jezeří je pro tento stát důležitější než 52. ročník hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena v Teplicích nebo 37. ročník hudebního festivalu Smetanovské dny v Plzni či 25. ročník mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov a další významné festivaly v této zemi, pak si opravdu nerozumíme.

Nerozumíme si i s ohledem na to, že říkáte, že financování v roce 2015 festivalů bylo mimořádné, a to i přesto, že jste disponoval o 96 milionů meziročně na živé umění více a rozpočet celého ministerstva byl vyšší o více jak 1,4 miliardy. Vaše následná argumentace o nedostatku pracovníků, kdy sdělujete, že máte pouze jednoho referenta na 280 žadatelů o dotace, není pro mne argumentem, ale je spíše přiznaným špatným výsledkem činnosti Ministerstva kultury.

Rád bych citoval z vaší odpovědi: Vaše další požadavky (veřejné slyšení), které by prodloužilo jednání komisí o násobky času, verbální zdůvodňování rozhodnutí komise, vyplácení dotací do měsíce od vyhlášení výsledků veřejného řízení bohužel svědčí o tom, že se neorientujete a nepohybujete v živé dotační praxi, tak jak ji umožňují současné praktické podmínky Ministerstva kultury. V rámci pravidel, jak jsou stanovena příkazem ministra v rámci finančních limitů na odměňování komisí vzhledem k vytížení členů komise a za situace, kdy celou hudební oblast, tedy dotační servis, 280 příjemcům v celém profesionálním hudebním prostoru klasického a parciálního oboru obhospodařuje jediný referent, jsou vaše požadavky zatím nerealistické. Tolik citace.

Jsem rád, že alespoň na zlepšení pracujete. Jak dlouho, pane ministře? Tři roky? Dovolte, abych vám citoval ze zásad vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy. Schváleno usnesením vlády ze dne 1. února 2010, č. 92, ve znění usnesení vlády ze dne 19. června 2013, č. 479, a usnesení vlády ze dne 6. srpna 2014, č. 657. Tyto dotace lze podle bodu 7 odst. 8 těchto zásad poskytovat i dalším - cituji - právnickým osobám, jejichž hlavním předmětem činnosti je poskytování zejména zdravotních, kulturních, vzdělávacích a sociálních služeb. Cituji: Dotace poskytuje ústřední orgán, do jehož působnosti předkládaná žádost věcně náleží. Uzávěrku přijímání žádostí prvního, tzv. základního kola výběrového dotačního řízení stanoví ústřední orgán obvykle do 30. září kalendářního roku, jenž předchází rozpočtovému roku, v němž může být požadovaná dotace poskytnuta. Ústřední orgán, který poskytuje na základě dotací (správně: poskytuje dotaci na základě žádosti) neziskových organizací, zveřejní na svých internetových stránkách - zdůrazňuji - do konce kalendářního roku, který předchází rozpočtovému roku, na který poskytuje dotaci, seznam nebo pořadí úspěšnosti žádostí, které úspěšně prošly výběrovým dotačním řízením.

Dovolte mi další vaši citaci: Pane poslanče, tážete se, proč podle dostupných informací Ministerstvo kultury v řadě případů žádnému příjemci, divadlu či galerii do 31. 3. daného roku nepošle alespoň 50 % finančních prostředků. Důvody jsou v zásadě dva. První je počet příjemců, resp. žadatelů, v řádu stovek ve srovnání s počtem státních zaměstnanců, kteří agendu poskytování dotací v oblasti profesionálního umění a Ministerstva kultury vykonávají v řádu jednotek. Druhým důvodem je skutečnost, že dotaci je možné poskytnout žadateli teprve tehdy, když má Ministerstvo kultury doklad o tom, že rozhodnutí o poskytnutí dotace nabylo právní moci. Konec citace.

Dále na mě, pane ministře, hrnete změť paragrafů zřejmě ve snaze, abyste nemusel přiznat, že prostě nedodržujete výše citované zásady vlády.

Další citace ze zásad vlády, bod 8: Ústřední orgán, který poskytuje dotaci na základě žádosti, ji vyplatí na základě pravomocného rozhodnutí nejpozději do 31. března rozpočtového roku, pokud žadatel do tohoto data splní podmínky pro poskytnutí státní dotace. Dotace je zpravidla vyplácena jednorázově. Pokud je dotace na základě žádosti vybrané v prvním kole výběrového dotačního řízení poskytována ve splátkách, bude vyplacena ve dvou splátkách. Minimálně polovinu z celkového objemu dotace uvolní ústřední orgán do 31. března rozpočtového roku, na který je dotace poskytována. Druhá část celkového objemu dotace bude ústředním orgánem uvolněna nejpozději do 30. září rozpočtového roku, na který je dotace poskytována.

Bod 9. Ústřední orgán, který poskytuje dotaci na základě žádosti, plně odpovídá za ověření její právní subjektivity.

Vážený pane ministře, neodpustím si vás ještě jednou citovat. Myslím si, že tato věta je ve smyslu výše uvedeného opravdu úsměvná. Citace: Pan poslanče, spěchám vás ujistit, že zdejší úřad respektuje pravidla pro poskytování dotací nestátním neziskovým organizacím, jak je stanoví vámi zmíněné usnesení vlády.

Vážený pane ministře, ve své odpovědi mi dále sdělujete, že můžete pouze brát v potaz názor podvýboru a výboru Poslanecké sněmovny či názor Asociace krajů, avšak nemůžete jej považovat za závazný podklad pro činnost Ministerstva kultury. Chtěl bych tedy, abyste zde, na půdě Poslanecké sněmovny, mně a našim kolegům vysvětlil, proč jste na jednání jak na podvýboru pro kulturu, tak na výboru pro vědu, výzkum, vzdělání, kulturu a tělovýchovu jednoznačně podpořil náš poslanecký návrh, který jsme s vámi konzultovali v následně citovaných usneseních, abyste se pak zachoval zcela v rozporu s těmito usneseními. Moje obava o zásadních potížích některých festivalů je určitě důvodná, protože jste jistě i vy zaznamenal zásadní omezení počtu koncertů a ostatních výdajů, jakmile jste jim své rozhodnutí sdělil.

Úplně závěrem chci a musím korigovat svá tvrzení o panu Ivo Medkovi. Chci se mu omluvit, když jsem použil výraz "vystudovaný matematik". Omlouvám se mu. Koneckonců jsem mu sdělil i osobně. Nicméně ve svém tvrzení, že v mnou diskutovaném období, tj. 2015, byl předsedou grantové komise, jsem měl pravdu. Vycházel jsem z webových stránek Ministerstva kultury. Ledaže byste na svých webových stránkách uváděli nepravdy.

Závěrem mi dovolte říci, že vaše odpověď, vážený pane ministře, je v duchu známého pořadu pana Donutila. Ptejte se mě, na co chcete, a já, na co chci, odpovím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Adámkovi. Do rozpravy se hlásí pan ministr kultury Daniel Herman. Ještě než vám dám slovo, pane ministře, konstatuji nově přišlé omluvy. Nejdříve pan poslanec Pavel Šrámek do 10.30 hodin, potom pan poslanec Jakubčík od 10.00 z pracovních důvodů, pan poslanec Vozka mezi 14.30 a 19.00 hodin, pan poslanec Benešík od 9.30 do 10.30 a pan poslanec Michal Kučera z jednání dnešního dne z důvodu nemoci. A konstatuji, že pan kolega Karamazov dnes hlasuje s náhradní kartou 69.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane poslanče. Musím především argumenty, které jste zde uvedl, jasně odmítnout. Grantové řízení v hudební oblasti funguje na Ministerstvu kultury velmi dobře a efektivně. Systém je za léta vycizelovaný do nejmenších detailů, stížnosti jsou v řádu promile a stále od stejných subjektů, tedy velkých festivalů klasické hudby s velikými rozpočty.

Za poslední tři roky se zvýšil počet hudebních žádostí o dotaci o 40 %, a proto musíme více než dříve apelovat na kvalitu projektů, jež usilují o financování ze státních peněz. K tomu slouží hodnocení jedenáctičlenné odborné komise pro klasickou hudbu, jež se pravidelně a důsledně mění v souladu s platností mandátu. Odborné názory komise, která boduje tajně, jsou přesto po mnoho let konzistentní v názoru na dvojici festivalů, o něž jde v reklamacích především, tedy České doteky hudby a festival Český Krumlov. Jinými slovy, v dohledatelné historii dotačního řízení od roku 2007 pravidelně tyto festivaly končí v tabulce výsledků dotační soutěže v nejspodnějších patrech. Například letos skončily na 60., resp. 52. ze 75 míst ve festivalové tematické oblasti.

Jestli ten nebo onen žadatel je či není členem takového či onakého profesního sdružení, nemá na rozhodování grantové komise žádný vliv. Všechny snahy o zpochybnění kompetentnosti či podjatosti komise se dají velice snadno vyvrátit. Komise je nezávislá a vysoce kompetentní. Její členové nebodují podle projektů, u nichž hrozí střet zájmů.

Na státní dotaci není právní nárok, jak stanoví § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., tedy rozpočtová pravidla. Zcela výjimečná situace roku 2015, tzn. 100% podpora vybraných festivalů, by byla z hlediska rozdělování veřejných prostředků bez ohledu na kvalitu projektů trvale neudržitelná.

Ministerstvo kultury se ve své činnosti řídí § 21 zákona č. 2/1969 Sb., ústavními zákony, zákony a usneseními vlády. Názor výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky či jeho podvýboru či názor Asociace krajů nelze považovat za závazný podklad pro činnost Ministerstva kultury. Zde odkazuji na nález NKÚ č. 14/10, který upozornil na dotační nešvar poskytování podpory na základě politických podnětů a intervencí. To, že žadatel má kontakty na politické scéně, pro náš úřad nemůže představovat pokyn k vyplácení statisícových či milionových dotací projektům bez ohledu na jejich kvalitu. Ta pro nás je a bude hlavním kritériem. O odborný názor našich poradních orgánů se hodláme při financování tzv. živé kultury opírat i nadále v první řadě a k jakkoli dobře míněným laickým názorům a politickým intervencím budeme pouze přihlížet.

A nyní se chci dotknout, pane poslanče, toho, co jste pojmenoval v souvislosti s komunikací s úředníky našeho Ministerstva kultury. Já jsem o tom dosud nikdy veřejně nemluvil, ale sám jste mě k tomu vyzval. Ta komunikace vypadala tak, že jsem málokdy byl vystaven tak velkému nátlaku, jako byl nátlak z vaší strany, dokonce na odvolání koaliční náměstkyně paní dr. Kalistové, náměstkyně za sociální demokracii. Ten nátlak byl tak veliký, že jsem musel informovat premiéra vlády, jejímž jsem členem, abych koaliční náměstkyni, s jejíž prací jsem velmi spokojen, chránil a hájil proti útokům sociálně demokratického poslance. Takto to je, pane poslanče. Dobře si na to pamatuji a mám na to i svědky. Takže naprosto odmítám ty způsoby, které jste zde uvedl. Stojím za kvalitou svých lidí, za kvalitou své práce a odmítám jakékoli politické tlaky, se kterými se právě z vaší strany setkávám.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan ministr Daniel Herman. Nyní pan kolega František Adámek dále v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Adámek: Kolegové, kolegyně, rád využívám možnosti, kterou mi dává jednací řád, abych se vyjádřil k tomu, co zde zaznělo. Nejdřív snad spíš věcně.

Pan ministr Herman hovoří o grantových uměleckých komisích. Prosím vás, to jsou taková velká slova. Já vím, co to je grantové řízení. Já vím, že je potřeba ho notifikovat v Bruselu. Já jsem toto řízení absolvoval. To, o čem zde pan ministr hovoří jako o grantových uměleckých komisích, jsou v uvozovkách prosím obyčejné poradní orgány pana ministra. Protože to řízení, které probíhá, není grantovým řízením tak, jak jsem koneckonců i ve své původní interpelaci napsal. Ta odpověď, až na ten závěr, kterou mi pan ministr poskytl, byla de facto jenom citace té původní odpovědi na mou původní interpelaci. Já jsem nezaslechl minimálně aspoň na tu věcnou část, o které jsem hovořil, žádné stanovisko. Zase to byla změť ubezpečení, že všechno je v pořádku, že se držíme zákonů, reakce na moji citaci, že se nedodržuje minimálně jedno usnesení vlády, a další.

Nicméně věcně ještě, co se týká velkých festivalů, o kterých zde pan ministr hovořil, a spojuje mě minimálně se dvěma těmito festivaly, i když po pravdě řečeno, rád bych vám osvěžil paměť, pane ministře, když už to tak nazýváte. Lobboval jsem minimálně za tři festivaly. Minimálně za tři, což řekněme z prvních pěti největších festivalů jsou tam minimálně dva nebo tři. Nehovoří to náhodou o tom, když tam jsou stížnosti těch velkých festivalů, že je třeba pro tyto velké festivaly, tak jak koneckonců podvýbor pro kulturu a i velký výbor pro výchovu, vědu, vzdělávání navrhoval a navrhuje, tzn. naprosto odlišná pravidla pro velké festivaly, které se nepochybně řídí jiným způsobem financování, organizací atd., než pro - a dávám to do uvozovek - malé festivaly, protože žádný festival z pohledu svého dosahu není malý.

Vím, že vláda přijala program, který je řekněme částečným, který zpracovalo vaše ministerstvo, a podílel jsem se na jeho připomínkování, řekl bych i docela věcně, s paní náměstkyní Kalistovou. A byl přijat jakýsi částečný hybrid na základě těch dvou odlišných názorů na financování živého umění, potažmo speciálně hudebních festivalů. A bohužel, jak jsem viděl nástin, nebo lépe řečeno rozpočet Ministerstva kultury, tak tento proklamovaný a slibovaný program, který má řešit tyto problémy, o kterých hovoříme, v podstatě zřejmě nebude spuštěn, protože v tom programu je napsáno, že pokud tam nebude 100 milionů, tak ministerstvo ho nemusí pustit. A vy tam v současné době navrhujete 45 milionů, takže to zřejmě zase byla jenom taková vějička.

A teď mi dovolte, abych se vyjádřil - musím se vyjádřit - k tomu závěru. Pokud, pane ministře, považujete diskusi na toto téma, o kterém hovořím, tzn. financování velkých hudebních festivalů - k této tematice se zde vyjadřovalo několik mých kolegů v průběhu posledních tří let, ať už to bylo z opozice, nebo z koalice, vybavuji si pár jmen, pan Kalousek, pan Stanjura a další kolegové i z hnutí ANO - a debatu na toto téma s vámi, protože tento úsek řídí paní náměstkyně, a já jsem byl vždy kritický a taky jsem, jak vy říkáte, informoval pana premiéra o svých kritických názorech na řekněme ten filozofický v uvozovkách, omlouvám se všem filozofům, filozofický přístup k financování tohoto odvětví, k této části živého umění, tzn. festivalu, pokud toto, co jsem zde uvedl, považujete za nátlak na odvolání paní náměstkyně Kalistové, tak to jsme si opravdu nerozuměli, jako si koneckonců v tomto smyslu nerozumíme i v jiných věcech. Nikdy, a to můžete mít deset svědků, nikdy jsem vás nežádal, abyste odvolal paní náměstkyni Kalistovou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Adámkovi. Pan ministr se hlásí dál do rozpravy. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Já musím jenom zopakovat to, co už jsem řekl před chvílí, že odmítám argumenty, které jsou nepravdivé, které tady ze strany pana poslance Adámka zazněly, a stojím plně za profesionalitou a kvalitou pracovníků Ministerstva kultury. Pouze mě překvapuje míra odchýlení se od skutečnosti a od pravdy v tom, čím jste zakončil tento svůj projev. Paní náměstkyně podle vašich slov byla málo tvárná a málo poslušná, a proto jste po mně chtěl spolu s některými představiteli některých velkých festivalů, abych ji odvolal. Já jsem řekl, že ne. A právě proto, že ten tlak byl tak velký a pro mě nepřijatelný, tak jsem musel informovat předsedu vlády. Je velmi smutné, že jako koaliční poslanec stavíte vládu do tak špatného světla. A kdo z nás dvou mluví pravdu, na to ať kolegyně a kolegové v Poslanecké sněmovně odpoví svým hlasováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní se hlásí pan poslanec Adámek, poté pan poslanec Vladimír Koníček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Adámek: Pane ministře, já nechci, aby se tato odpověď a projednání této interpelace změnilo v nějakou osobní půtku mezi mnou a vámi. Já si vás - a to bych rád zdůraznil - v mnoha ohledech za poslední a jiné skutky velmi vážím. To je potřeba říct.

Nicméně, a nechci tím zatěžovat kolegy, nicméně když už si hrajeme na pravdu, tak řeknu taky něco, o co jste mě žádal. Žádal jste mě, abych u pana premiéra vám s paní náměstkyní pomohl, protože jste s ní měl ze začátku problémy, když vystřídala svého předchůdce. Když už si tedy hrajeme na tu pravdu, pane ministře. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Vladimír Koníček v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, tady byl vzpomenut kontrolní závěr 14/10. Kontrolní výbor ho ještě neprobíral, ale já vám zkusím citovat některé věty z tohoto kontrolního závěru, který se týká peněžních prostředků státního rozpočtu určeného na podporu kulturních aktivit z rozpočtové kapitoly Ministerstva kultury. V kontrolním závěru jsou například zjištění: "Poskytování dotací určených na kulturní aktivity a na podporu významných a mimořádných kulturních akcí v resortu Ministerstva kultury bylo nesystematické. Ministerstvo kultury jednotlivé odbory a samostatná oddělení nevedlo metodicky, v důsledku toho odbory Ministerstva kultury nepostupovaly jednotně, a to především ve vedení evidence o žadatelích a o dotacích, při poskytování dotací a ve vedení spisové služby. Ministerstvo kultury nemělo v kontrolovaném období o žadatelích a příjemcích dotací ze své rozpočtové kapitoly vlastní jednotnou a ucelenou evidenci. Vytvářelo v kontrolovaném období pro žadatele o poskytnutí dotace nerovné podmínky. Ministerstvo si stanovilo pravidla pro poskytování dotací, které pak samo v některých případech nedodržovalo." To jenom několik citací z kontrolního závěru, jak to na Ministerstvu kultury s dotacemi vypadalo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladimíru Koníčkovi. František Adámek se dál hlásí do rozpravy. Poté pan ministr Herman. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Adámek: Já už spíš opravdu jenom věcně. Rád bych navrhl usnesení pro Sněmovnu, které by znělo: "Sněmovna odmítá odpověď ministra kultury Hermana na interpelaci poslance Adámka, sněmovní tisk 889." Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Po skončení rozpravy bych vás vyzval k návrhu. Prosím, pan ministr Herman. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Chci poděkovat panu kolegovi Koníčkovi, že tady citoval nález NKÚ, protože ten skutečně poukázal na některé nešvary, které se v minulosti děly tak, jak to pan poslanec přesně citoval, v minulém čase. A právě proto jsem řekl, že za poslední tři roky se zvýšil počet hudebních žádostí o dotaci o 40 procent. A proto musíme více než dříve apelovat právě na kvalitu projektů. A to podstatné, co ten citovaný nález říkal, nebo na co upozornil, byl právě onen dotační nešvar poskytování podpory na základě politických podnětů a intervencí. A tomu jsem učinil přítrž. Děkuji. (Potlesk několika poslanců z různých stran sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pokud se nikdo nehlásí do rozpravy, rozpravu končím. V rozpravě padl návrh pana poslance Františka Adámka, který předpokládá zákon o jednacím řádu, to znamená, že Poslanecká sněmovna vysloví souhlas nebo nesouhlas s odpovědí pana ministra Hermana na interpelaci poslance Františka Adámka.

Než budeme hlasovat, všechny vás odhlásím. (Na tabuli svítil počet přítomných přes 80, v lavicích je jen několik poslanců.) Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme v hlasování. Ještě zagonguji, protože jsem kolegy vyzval ke klidu a k diskusím mimo sál Sněmovny. (Na tabuli svítí počet 55.) Věřím, že se nám podaří získat potřebné kvorum. Zatím jsme ho na probíhající interpelace měli. (Je potřeba alespoň 67 přítomných poslanců. Pár vteřin se vyčkává. Do sálu přichází několik poslanců.) Ještě chviličku. Prosím předsedy klubů, aby zajistili přítomnost. Ještě jednou zagonguji. (Zvedá se hladina hluku, na tabuli svítí 65.) Chápu, že se někteří nechtějí zúčastnit toho hlasování, ale přítomnost v sále je jistě vyšší, než je počet přihlášených. Pokud ne, budu muset nechat přerušit. Ještě potřebujeme dva poslance.

Následující interpelace je na pana ministra Ťoka, ten je přítomen, interpelující paní poslankyně je také přítomna. Takže budeme pokračovat v jednání. Věřím, že dosáhneme potřebného kvora, jinak budeme muset samozřejmě... (Všichni poslanci se mezi sebou hlasitě baví. Někteří požadují přerušení, když se nikdo nechce přihlásit. Další poslanci žádají ještě chvíli strpení, že už jsou jejich poslanci na cestě.) Ještě posečkám. Stanoviska předsedů nebo místopředsedů poslaneckých klubů, jestli předpokládají přítomnost? Pokud ne, tak mi nezbude nic jiného, než... Ještě mám posečkat? (Na tabuli stále svítí 65, i když mezitím přišlo několik dalších poslanců.)

Nebudu dál čekat. Přerušuji interpelaci do příštího projednávání bodu 261 s tím, že rozumím tomu, část Poslanecké sněmovny nemá zájem rozhodnout v hlasování. (U mikrofonu stojí poslanec Kalousek.) Pan předseda TOP 09 mě chce uchránit před rozhodnutím. (Se smíchem.) Prosím, pane předsedo, máte slovo s přednostním právem.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Chci učinit takovou poznámku do vlastních řad. Rovněž patřím k nekompromisním kritikům vlády, že její členové nechodí na interpelace. Ale chceme-li pokračovat v kritice této vlády, tak na ně musíme chodit my taky. To se holt nedá nic dělat. (Ojedinělý potlesk. Na tabuli svítí 70.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vzhledem k tomu, že je dostatek poslanců, kteří mohou rozhodnout v hlasování o návrhu Františka Adámka, který navrhl odmítnutí odpovědi ministra kultury Daniela Hermana a jeho interpelaci, rozhodneme v hlasování číslo 103, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přijetí návrh, který pan poslanec Adámek navrhl. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 103, z přítomných 74, pro 39, proti 23. Návrh byl přijat. Pan ministr Daniel Herman je povinen vypracovat novou odpověď na interpelaci pana poslance Františka Adámka. Tím končím tuto interpelaci.

 

Paní poslankyně Nováková. Prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Pane předsedající, omlouvám se, ale čistě svou vinou jsem hlasovala jinak, než jsem chtěla, a proto zpochybňuji hlasování. (Ohlasy mezi poslanci.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, to nejde. Můžete podat námitku.

 

Poslankyně Nina Nováková: Zmáčkla jsem jiný puntík, špatně. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To, paní poslankyně, opravdu nejde. Zákon o jednacím řádu -

 

Poslankyně Nina Nováková: Hlasovala jsem prosím ano, tedy zmáčkla jsem puntík ano, ale chtěla jsem zmáčknout puntík ne, čímž zpochybňuji hlasování. (Výkřiky v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Chápu vaši pravdomluvnost, paní poslankyně. (Poslankyně Nováková: Ano, takhle.) Ale v tom případě nemohu navrhnout -

 

Poslankyně Nina Nováková: Promiňte, pane předsedající, chápu, že je to legrace, ale není to úmysl a čin. Já jsem opravdu mačkala prstem puntík ne. A mám na sjetině ano.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak dobře.

 

Poslankyně Nina Nováková: Mám na sjetině ano a opravdu jsem...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Máte na sjetině ano, dobře. V tom případě požádám zástupce jednotlivých klubů, aby zkontrolovali elektronický zápis o výsledku hlasování. Ale váš návrh, jak jste ho přednesla, je nehlasovatelným návrhem, protože lze zpochybnit pouze elektronický zápis o hlasování, který neodpovídá vůli poslanců vyjádřené hlasováním. To se samozřejmě může stát, protože každá elektronika má svou chybovost. Zažili jsme tady toho hodně, například rozlitou vodu do hlasovacího zařízení. Nemohu opravdu v tomto případě dát hlasovat.

Pan předseda TOP 09. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Na vaši výzvu jsem zkontroloval sjetinu, pane předsedající, a zjistil jsem, že na sjetině mám ne, byť jsem hlasoval ano. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden jediný hlas, zpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. To je jiný návrh. Uzavřel jsem rozpravu, mohu dát slovo těm, kteří zpochybňují elektronický zápis o jejich vůli v hlasování. Tu vyjádřil pan předseda.

 

Rozhodneme o námitce proti zápisu v hlasování, kterou přednesl pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Rozhodneme v hlasování 104, které jsem právě zahájil. Ptám se, kdo je pro přijetí námitky proti zápisu o výsledku hlasování. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování 104, z přítomných 84 pro 54, proti 9. Návrh byl přijat.

 

Budeme tedy znovu hlasovat o přijetí námitky o návrhu pana poslance Františka Adámka, který odmítá odpověď pana ministra kultury Daniela Hermana na svou odpověď. Všechny vás odhlásím, znovu vás požádám o přihlášení identifikační kartou, abychom odstranili případné chyby, které jsou. Doufám, že systém bude v pořádku.

Protože se počet přihlášených ustálil, zahájil jsem hlasování pořadové číslo 105 a ptám se, kdo je pro přijetí návrhu pana poslance Františka Adámka. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 105, z přítomných 84 pro 43, proti 36. Návrh byl přijat.

 

Opakuji, že pan ministr Herman je povinen připravit novou odpověď pro pana poslance Františka Adámka. Tím jsem interpelaci ukončil.

Přečtu ještě omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan předseda David Kasal od 9 do 11 hodin, pan poslanec Beznoska od 13 hodin do konce jednacího dne a z pracovních důvodů pan poslanec Pavel Ploc od 10 hodin do konce jednacího dne. Od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá i pan poslanec Stanislav Berkovec.

Jsme mimo body, mohu dát slovo předsedovi poslaneckého klubu nebo někomu s přednostním právem. Jiným dát nemohu, jinak otevřu další interpelaci. (Reaguje na žádost poslance ze sálu.) Zpochybnění. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Klaška: Omlouvám se. Chtěl bych říci, že jsem hlasoval jinak než... (Oživení a smích v sále.) Hlasoval jsem ne a na sjetině mám ano, a proto zpochybňuji toto hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím, aby za mnou přišli předsedové nebo místopředsedové klubů! Přerušuji na čtyři minuty jednání Poslanecké sněmovny a prosím předsedy klubů, aby se dostavili!

 

(Jednání přerušeno v 10.16 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 10.20 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní kolegyně, páni kolegové, po vyjasnění si zápisu o výsledku hlasování jsme dospěli k závěru, že je tato interpelace ukončena. (V sále je velký hluk!) Prosím sněmovnu o klid a budeme pokračovat.

Další interpelací, se kterou nebyl spokojen poslanec, je sněmovní tisk 898. Jde o interpelaci pana poslance Zbyňka Stanjury na ministra dopravy Dana Ťoka ve věci pracovněprávního postavení českých dopravců na francouzském trhu. Interpelaci, jak jsem řekl, máte v tisku 898. Prosím o klid!

Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, interpelace je poněkud staršího data. Já jsem ji poslal 1. července. Pan ministr mi odpověděl 29. července a musím říci, že z textu odpovědi jasně se shodujeme na tom, že zákon, který přijala Francie, je proti zájmům České republiky a proti zájmům českých dopravců.

Proč jsem vyjádřil nesouhlas s odpovědí, je, že bych byl rád, kdybychom si v debatě zkusili říct, co vláda ještě může udělat pro to, aby zvýšila tlak na Francii, přestože už nějaké kroky činila. To najdete i v odpovědi pana ministra. Zejména se chci zeptat, jestli nebudeme uvažovat jako stát o mimořádném kroku. Pokud přijde žaloba a pokud Francie nakonec bude odsouzena, bude nucena tento zákon zrušit, tak to bude trvat nějakou dobu. Nevím přesně, co se stane s tím, že naši dopravci budou muset platit pokuty. Už to není teorie, už je to praxe. Zaznamenali jsme v tisku, že už někteří dopravci obdrželi pokuty za to - je to úplně absurdní -, že český řidič, který jezdí pro českou firmu, nedodržuje francouzskou minimální mzdu. Když si tuto větu dáte dohromady, tak zjistíte, že je to absurdní a že musíme proti tomu bojovat. Každý stát má svá pravidla a jenom to, že někdo projíždí jiným státem, najednou nemohou podle mého silného názoru platit pracovněprávní vztahy. To by taky tam, kde je liberálnější pracovní právo než u nás, což takových států najdeme dost, mohl dát zaměstnavatel výpověď na území státu, že na řidiče počká a řekne: například v této zemi je výpovědní lhůta měsíc a ne tři měsíce, tak ti tady předávám výpověď, protože se nacházíme na území jiného členského státu, tak platí tato pravidla. Sami uznáme a shodneme se na tom, že to je absolutně nepřijatelné a skutečně absurdní.

První dotaz, jestli se něco změnilo od konce července. Protože jsme našli spojence: celkem 11 států z 28 členských států proti tomuto návrhu protestuje. Protože je nebezpečný v jedné věci. Pokud to tak necháme, tak se budou připojovat další státy. A teď pominu to, že to bude samozřejmě nepřijatelné z hlediska ekonomického, protože každá země má jinou ekonomickou sílu, jinak nastavenou minimální mzdu, ale taky jinak nastavené výdaje, než je to v České republice, a současně administrativní náročnost pro dopravce. Když si představím, že řidič pojede přes tři čtyři státy a v těchto státech bude vždycky v daném úseku nucen zaměstnavatel platit minimální mzdu konkrétního státu, tak si představte, jak složité vůbec bude vypočítat tu mzdu. Takže další byrokracie, další náklady pro české podnikatele.

Myslím, že to musíme říct úplně přesně. Tato regulační opatření se přijímají na ochranu domácího trhu. Je to nekalá konkurence z mého pohledu. Je úsměvné, že ti, kteří mají nejvíce slov o svobodné soutěži a volném trhu, potom ve svém zákonodárství, případně ve své praxi toto porušují a chrání svůj krk. Představte si situaci, kdy by to bylo naopak. To by bylo kritiků od starých členských zemí EU, co si ten nováček dovoluje, jak to, že dává svá pravidla! Taky bychom mohli recipročně přijmout, že pokud francouzský řidič projíždí přes Českou republiku, tak mu stačí česká minimální mzda. Myslím si, že by to francouzští zaměstnavatelé dokonce přivítali, protože oni by si snížili náklady. To by bylo křiku! To je první dotaz, co se změnilo, jestli jsme vyvíjeli další kroky, nebo jaký je další plán vlády.

A druhý dotaz souvisí s údajnými pokutami, jestli do doby ukončení sporu nebudeme připraveni z mého pohledu k mimořádným krokům, například nějaká účast státního rozpočtu na těchto dodatečných nákladech, které nezpůsobil zaměstnavatel, ale vyplývá to z členství v Evropské unii.

To jsou dva dotazy, které bych chtěl položit panu ministrovi, proto jsem vyjádřil nesouhlas. Není to tak, že nesouhlasím s odpovědí, spíše tímto žádám o dodatečné informace, které mi určitě postačí v ústní podobě. Nebudu navrhovat nesouhlas s odpovědí, ale skutečně jsem chtěl využít této příležitosti a získat podporu. Věřím, že na tom se shodujeme, že takové opatření je diskriminační vůči českým podnikatelům a českým dopravcům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Do rozpravy se přihlásil ministr dopravy České republiky Daň Ťok. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Dan Ťok Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, za sebe musím říct, že se plně shoduji, a tady jsme asi ve shodě s panem poslancem Stanjurou prostřednictvím pana předsedajícího, ano, staly se od té doby další kroky.

Za prvé na ten náš dopis jedenácti ministrů paní komisařce Bulc poslalo zase osm západoevropských, ze starých zemí, ministrů, tedy sedm plus norský, dopis, kdy zase upozorňují na nekalé praktiky, upozorňují na to, že sociálním aspektům v dopravě je potřeba se věnovat. Já bych z dopisu jenom možná vyzvedl jeden aspekt, který mi přijde takový velmi kontroverzní, a to je, že oni protestují a je potřeba udělat nějaké kroky proti takzvaným letterbox companies, což jsou vlastně západní speditéři, kteří si založí pobočku třeba v Rumunsku a najímají rumunské řidiče za rumunskou mzdu a nechají je jezdit po Francii nebo Německu nebo po jiných zemích, což je v podstatě jakási otrocká práce. Nicméně je to problém zemí a dopravců ze zemí, není to problém nových členských zemí. Kdyby je najali za francouzskou mzdu, asi by nebyl problém. Nicméně my jsme pokračovali jako reakce na pokutu, která tam padla ve Francii, mám dneska nachystaný dopis na svého resortního kolegu ministra dopravy Francie plus na jeho nadřízenou, takže dopis je teď nakoncipován a bude odeslán. Tam chceme, aby Francie udělala to, co udělalo Německo, aby v té době, kdy s nimi byl zahájen infringement, pozastavili platnost tohoto zákona. Oni bohužel stejný krok jako Němci neudělali, já jsem minulý týden byl v Bruselu kvůli jiné záležitosti a hovořil jsem s paní komisařskou Bulc a tuto otázku jsme rovněž probrali. Ona navrhovala, aby naši dopravci, a já jsem s nimi jednal a budu ještě jednat, se teď zapojili do veřejné debaty, protože ne tato, ale příští Rada ministrů dopravy v Bruselu bude probírat právě ten silniční balíček s těmito aspekty.

Kroky určitě děláme. Jako V4 chystáme další kroky. Pan ministr Adamczyk z Polska, kde jsem byl včera, o tom rovněž hovořil. Takže to není tak, že bychom složili ruce do klína.

Jakým způsobem, jestli pomoci speditérům, pokud jsou pokutováni, já si myslím, že to je citlivá otázka, která by potřebovala delší debatu, zejména proto, protože souhlasíme s tím, že žádná země by neměla vyžadovat použití minimální mzdy zejména pro tranzit. Pro tranzit se nám to zdá nesmyslné.

Na druhé straně těžko se nám argumentuje, jestliže ten řidič jezdí jenom po území Francie nebo po území té země a dělá tam kabotáž, tak v tomto případě pravděpodobně bude těžko naši pozici uhájit. A tam docela vypadalo z těch zpráv, ale to si musíme prověřit, že ten řidič, který byl pokutován, dělal právě kabotáž. Ale já tady nechci předestírat, co bylo, nebo co nebylo. Je potřeba se s tím případem obeznámit a možná se zamyslet nad tím, jestli a za jakých podmínek řidičům pomoci, nebo nepomoci.

Já bych jenom chtěl říct jednu věc. Je to samozřejmě otázka, která je velmi citlivá. Vím, že z hlediska vlády v této věci se rovněž angažuje paní ministryně Marksová za Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ta na vládě potvrdila, že rovněž bude protestovat dopisem proti postupu francouzských úřadů při téhle pokutě, a při debatě na vládě rovněž pan premiér přislíbil, že na Radě premiérů toto téma zvedne v různém a že by tuhle otázku otevřel i v rámci rozpravy.

Já se ještě vrátím k silničnímu balíčku. Myslím si, že jsou tam další věci, které ČR nemůže nechat jenom tak. Je tam třeba i snaha nejenom pokutovat za minimální mzdu, ale například nutit řidiče, aby nespali v kamionech, aby museli použít hotel. Ono se to paradoxně vztahuje třeba i na šífaře, to znamená, oni mají na lodi kajuty a všechno, ale oni říkají, máš zakotvit a jít si najít nejbližší hotel a spát v tomto hotelu.

Takže je tam spousta věcí, které jak v rámci V4, tak sami velmi výrazně napadáme. Bude kolem toho určitě ještě velká debata a já bych tady možná chtěl využít té příležitosti, pokud je to slyšet, tak je potřeba, aby se do veřejné debaty, do toho připomínkového řízení, které se vede na stránkách internetu, zalogoval co možná největší počet českých provozovatelů, českých připomínkových míst, aby Evropská komise měla dostatek podnětů, aby se tím zabývala. Faktem je, že v tomto momentu, tak jak mě upozornila paní komisařka Bulc, západní Evropa vede. Možná mají větší počet těch, kteří se tam logují a posílají připomínky, ale myslím si, že to musíme dělat stejně, nebo ještě ve větší míře.

A z tohoto místa bych ještě na závěr chtěl říct, že naprosto souhlasím s tím, co tady říkal pan poslanec Stanjura. Je to podle mého názoru čisté ochranářské opatření a při debatách neformálních i formálních jsem slyšel francouzské kolegy prohlašovat, že oni mají také své voliče a že to pro ně dělají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne. Děkuji panu ministrovi. Pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za odpověď, pane ministře. Já myslím, že v tom tlaku nesmíme polevovat. Otázka je, zda do toho tlaku, a to zvažte vy sám, by bylo účelné zapojit Poslaneckou sněmovnu jako celek. Já to v tuto chvíli nenavrhuji, ale je to věc k debatě. I s těmi kompenzacemi vím, že to je složitá otázka, ale kompenzace můžou být různé. A my jim to můžeme kompenzovat nepřímo, například snížením některých daní. To nemusí být jenom čistá dotace apod. To jsou věci, které bychom měli v kontextu těch věcí zvažovat.

Po brexitu se vede debata, jak dál s EU, a mně fakt vadí, že pokud si vzpomeneme na čtyři základní ekonomické svobody, které jsou výhodné, které já podporuji, a nejenom já, i má politická strana, to znamená svobodný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, tak tento návrh jde zcela evidentně proti těmto principům. A pak zvažme jednu věc - a já nejsem přítel ochranářství, jsem přítel otevřeného trhu, ale podmínky musí být férové. Tak zvažme jednu věc, že v takovém případě uděláme stejný zákon naopak. My ho prostě zkopírujeme a dáme tam naše podmínky a bude to platit pro ty, kteří nějakým způsobem postupují proti našim zájmům. A nemohou říct ani popel, protože co by se stalo, kdybychom přijali stejnou dikci, například že francouzští řidiči musí spát v českých hotelích, když jsou v ČR, případně že stačí česká minimální mzda, když projíždí Českou republikou. Ano, je to ochranářské opatření, ale pokud půjdeme proti tomu, kdo si začal, tak nemůže mít protiargument. A i my máme své voliče. Já teď vůbec nemyslím voličsky, protože si myslím, že na tom je velká shoda a že to není záležitost politické neshody uvnitř Poslanecké sněmovny. Tak to zvažujme a nebojme se toho. A docela rád bych viděl reakci francouzských dopravců, když řeknou, no nemůžou spát tady na odstavném parkovišti. Tady hezky máme hotel, tam jsou dobré služby, dobré ceny, šup, šup. A teď to myslím opravdu vážně, že to je na poradu. To není na poslaneckou iniciativu, to je skutečně na nějakou širší debatu, a pokud to bude, takový zákon se dá připravit velmi rychle a dá se velmi rychle schválit. To si umím představit, že to je v devadesátce. Pak to proletí Senátem, podepíše prezident a za tři měsíce jsou stejné povinnosti pro francouzské zaměstnavatele, a já bych to dokonce udělal jenom pro ty země, které ochranářská opatření cílí vůči České republice. Pro ty, které ne, není žádný důvod, abychom my byli první a pak se divili, že nám to zase někdo vrátí z druhé strany.

Děkuji za ty informace a opravdu je to docela komické a možná je to jedna z věcí, budeme tady mít dneska eurokomisařku, a já to asi v rozpravě minimálně jako jeden bod, aby i ona to tlumočila jakoby stanovisko Parlamentu. Tam dokonce můžeme přijmout usnesení v tom bodě, pokud by byla vůle k tomuhle, například že Poslanecká sněmovna podporuje vládu v jejím souboji za zákaz diskriminačního zákona Francie apod. Myslím si, že pokud by to například úředníci Ministerstva dopravy do té doby nachystali, tak jsme schopni to přijmout. Zase to nechci udělat bez souhlasu pana ministra, protože to opravdu není politický spor a je to praktická ukázka ochrany národních zájmů. A řekněme si otevřeně, staré členské země to umí lépe a ještě to prodávají a ještě nás školí, jak je to vlastně dobře. Ale i ten případ, který jste popsal, že si západní firma založí pobočku například v Rumunsku a pak podniká v Německu, to není proti principům vnitřního trhu, svobodnému pohybu kapitálu, služeb, osob a zboží. Naopak. Naopak! Tak bychom také příště mohli říct, že v českých firmách nesmí být zahraniční manažeři. Pak když začne ta ochranářská válka, tak se jenom stupňuje, a samozřejmě kdo na to doplatí, je spotřebitel. Pokud naši dopravci budou mít vyšší náklady v zahraničí, tak ty náklady promítnou i českým zákazníkům a českým klientům a je to v neprospěch našich subjektů. Také to může vést ke ztrátě pracovních míst atd.

To znamená, opravdu musíme silně proti tomu bojovat. A já říkám za naši opozici, že jsme připraveni vládu v tom podpořit. Říkám, spor v tom není, jenom hledejme nástroje. Já bych se docela přimlouval za to, aby do toho vstoupila svým silným usnesením Poslanecká sněmovna. Je to argument i pro vládu, že to je podpora napříč politickým spektrem a že se to nezmění. Ať tu bude jakákoliv vládní sestava, tak budeme hájit zájmy českých podnikatelů, aby měli férové podmínky u ostatních členských zemí. My nechceme žádné výhody navíc, ale aby platila stejná pravidla pro všechny. V tomto případě naši podnikatelé se budou řídit českým právním řádem a ne cizím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, slova, která zde zazněla, ukazují jednu rovinu nebo jednu stranu té mince. Ano, tak jak tady zazněla, jistě si zaslouží pozornost, ale druhá strana mince je v tom, že české mzdy jsou v úrovni západního světa silně podhodnocené. Myslím si, že v této Sněmovně až na nějakou možná jednu dvě výjimky není nikdo, kdo by si myslel, že český zaměstnanec má mzdu odpovídající úrovni EU, a že to tedy tak stačí a že by neměl tlačit na zvyšování své mzdy. To je také to poselství, které vysílá západní Evropa a říká: milá východní Evropo, snažte se zvyšovat životní úroveň svých občanů, srovnávejte životní úroveň občanů, ať se rychleji dotahuje na úroveň nás, starých západních spolkových zemí. To je ta zpráva, kterou ti Francouzi vysílali. A hledají možná nevhodné metody, ale my s tím vlastně skoro nic nechceme ani dělat. A to je možná také ta chyba.

Já bych rád přivítal, kdyby tady třeba zaznělo: ano, v současné situaci je to pro nás velký konkurenční problém, ale do tří, pěti let budeme postupně pracovat na tom, abychom srovnali mzdové úrovně mezi západní Evropou a Českou republikou. A já si myslím, že by to měl být cíl všech poslanců v této Poslanecké sněmovně, aby občan České republiky zvyšoval svou životní úroveň rychleji než doposud, abychom měli nějaký horizont, když už se někdy hovoří o přijetí eura, abychom euro přijali už jako ekonomicky rovnocenný, nebo aspoň sblížený do úrovně historických zemí Evropské unie. To bych viděl jako cíl, to bych viděl jako výzvu pro naši vládu, kterou by Poslanecká sněmovna měla podpořit, aby občan České republiky měl srovnatelný plat s občanem starých západních zemí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Kdo by si to nepřál? To jsou takové obecné proklamace, proti kterým nikdo nemůže vystoupit. Ale ekonomika má svá pravidla a politici je neurčují. A ti, kteří si myslí, že poručí větru, dešti nebo trhu, dopadnou špatně. Já vždycky varuji v ekonomických debatách, abychom nepoužívali pouze jeden parametr, např. růst HDP nebo v tomto případě výši průměrné mzdy. Také je třeba říci, že ve Francii je skoro dvakrát větší nezaměstnanost než v České republice. I to musíme zvažovat.

Samozřejmě nepřirozené zvyšování mezd díky administrativním opatřením cizích států může vést, ano, ke zvýšení platů některých, ale současně to může vést ke ztrátě mnoha pracovních míst. Zaměstnavatelé i zaměstnanci mnohem lépe než my vědí, co si ten daný podnik může dovolit, aby jednak zvyšoval mzdy, ale současně aby ten podnik byl v zisku, aby vytvářel pracovní pozice, a ne že budeme snižovat počet zaměstnaných a současně vlastně na úkor toho zvyšovat mzdu těm, kteří zůstanou. Ale říkám, pokud je to rozhodnutí konkrétního českého podnikatele, je to naprosto v pořádku. Ale tady náklady českým firmám zvyšuje parlament jiné země. Tak jednoduché to je. A to bychom neměli připustit.

O tom, co dělat pro to, aby ekonomika rostla rychleji, a když roste ekonomika, rostou i mzdy, a teď mluvím o reálných mzdách, tak o to se právě přeme. To je ten pravolevý střed. Vy věříte více regulacím, my věříme více otevřenosti, méně byrokracii, to je legitimní, a o to se přeme celou dobu v demokratické České republice a o to se budeme přít i nadále.

Ale nemůžeme připustit, aby nám náklady zvyšoval někdo jiný. To je mimo naši národní debatu, mimo názory našich voličů, že jednou se přikloní k tomu modelu, jindy k tomu modelu, a podle toho se mění například daňové zákony nebo zákony v sociální oblasti nebo v pracovním právu. A to je naprosto v pořádku. A někdo ten souboj tady v Poslanecké sněmovně a Senátu vyhraje, někdo prohraje.

Ale cožpak my jsme měli šanci svést souboj o mzdu českých řidičů na území Francie? Neměli. Tak to neskrývejme za jiné dobré cíle. Nemám nic proti cíli, aby se zvyšovala životní úroveň, ba právě naopak. Ale dělejme si to sami v České republice, a pokud jsme v nějaké unii - a já jsem pro, abychom v ní byli - a jsou tam nějaká pravidla, tak je vyžadujme nejen po nových členech, ale i po těch starých. Ne že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.

Bohužel se potvrzuje ten starý bonmot, že Evropská unie má systém opatření, která platí tak dlouho, dokud to vyhovuje Francii nebo Německu. A pak, když to nevyhovuje, tak jsou výjimky. A zrovna mluvíme o zemi, která dlouhodobě jako člen eurozóny porušuje maastrichtská kritéria. Tak si představte, co by se dělo, kdyby to byl nový člen Evropské unie. Bylo by tolik pochopení, bylo by tolik odkladů, a ještě rok a ještě dva a ještě tři a já nevím kolik let, my vás chápeme? No, nebylo. To je poctivá odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já myslím, že ta debata se trošku posouvá k problémům - a teď se omlouvám, že to zobecním - fungování Evropské unie. My tady řešíme nějaké anomálie. Já jsem byl v pondělí a v úterý na konferenci o hospodářské spolupráci, meziparlamentní konferenci v Bratislavě. Tam jsem slyšel jinou perlu. Ono to trošku souvisí s tímto problémem diferenciace. Plánuje se vytvořit společný evropský fond pro nezaměstnané, kam budeme všichni přispívat. Když v některém členském státě Unie nezaměstnanost vzroste, tak se to bude platit z tohoto fondu. Tady dávám otázku: bude se to platit v jaké výši? U nás, že tam přispíváme, nebo v dané zemi? Je to taková anomálie s Řeckem. Víme, že Řekové mají velké finanční problémy. Mají je proto, že tam mají vysoký tuhý socialismus, že mají vysoké důchody.

Tady se teď opravdu omlouvám, že ten problém trošku zobecňuji. Tady se dostáváme k tomu problému, že v Evropské unii není zdaleka tak jednoduché fungování, jak si myslíme. Co jsem také na té konferenci slyšel, prostě další centralizace, další předávání moci do Bruselu. To jsme už určitě někde jinde, než jsme byli v okamžiku, kdy jsme do Evropské unie vstupovali. A já nezastírám, že jsem ten, který má k Evropské unii spíše výhrady, že z ní nejsem zrovna nadšený.

Myslím si, že to, co nadnesl kolega Stanjura, je krásná ukázka toho, že to nejde, že plánovat nejde - a teď ať se na mě nezlobí kolega Luzar - něco naplánovat, direktivně nařídit. To nepůjde. Nepůjde ani, aby všude byla stejná nezaměstnanost, aby všichni přispívali do těch fondů rovnoměrně a stejně a aby i mzdy byly stejné.

Dostáváme se k podstatě věci, jestli ten moloch může vlastně fungovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Jestliže nikdo takový není, rozpravu končím. Pan poslanec Zbyněk Stanjura nenavrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi. Děkuji a končím tuto interpelaci.

 

Další písemnou interpelací je interpelace na ministra zemědělství. Ministr zemědělství Marian Jurečka odpověděl na interpelaci paní poslankyně Marie Pěnčíkové ve věci usnesení vlády č. 170 ze dne 18. září. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 916. Nicméně pan ministr není přítomen, je omluven. Navrhuji hlasování o přerušení této interpelace do doby přítomnosti pana ministra. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o přerušení této interpelace do přítomnosti pana ministra Mariana Jurečky. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat. Budeme tedy v interpelaci pokračovat i bez přítomnosti pana ministra. Kdo chce kam, pomozme mu tam. (Směje se.)

 

Je tady žádost o kontrolu hlasování. (Chvíli čeká na výsledek kontroly.) Chce někdo zpochybnit hlasování? (Nechce.)

Tak jinak. Já se omlouvám. Podle legislativy to měla navrhnout paní poslankyně Pěnčíková. Proto toto hlasování prohlašuji za zmatečné. Tím jsme se z toho dostali. O slovo se hlásí paní poslankyně Pěnčíková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den. Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já už jsem si opravdu zvykla, že pan ministr zemědělství nám nechodí na interpelace a že vždycky má v tuto dobu spoustu jiných pracovních povinností pokud možno daleko od Poslanecké sněmovny, ale já jsem přesto optimistka a doufám, že do konce volebního období mezi nás aspoň jednou zavítá a já budu mít příležitost s ním svoji interpelaci projednat. Proto vás žádám o přerušení interpelace do přítomnosti pana ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. Já o tom dám hlasovat a přeji jí, ať jí optimismus dlouho vydrží.

Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. (Vyčkávání, sleduje se počet poslanců v sále.) Ano, a děje se to, z čeho jsem měl strach. Tak a já přerušuji jednání Poslanecké sněmovny pro nepřítomnost dostatečného počtu poslanců do 11 hodin, kdy v jednání budeme pokračovat.

 

(Jednání přerušeno v 10.51 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.01 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes uvítáme v Poslanecké sněmovně členku Evropské komise paní Věru Jourovou, a proto je nutné, abychom vyslovili souhlas s její přítomností v jednacím sále. Dovoluji si, abychom tak učinili již nyní. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o tomto následujícím usnesení: "Poslanecká sněmovna souhlasí s účastí členky Evropské komise, paní Věry Jourové, v Poslanecké sněmovně."

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 107. Přihlášeno je 104 poslankyň a poslanců, pro 87, proti žádný, návrh byl přijat.

 

Připomínám, že na dnešní jednání jsme zařadili bod 229 týkající se působení sil rezortu Ministerstva obrany v Irácké republice a poté se budeme věnovat bodu 219, což je právě bod paní eurokomisařky. Dále bychom případně projednávali body z bloku zprávy, návrhy a další body z bloku smluv prvního a druhého čtení.

Ptám se, kdo se hlásí k pořadu schůze. Prosím, pan předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké dopoledne, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo. Dovolte mi, abych jménem našeho poslaneckého klubu navrhl pevné zařazení bodu, na který se včera nedostalo. Je bod číslo 175, vládní návrh zákona občanský zákoník, sněmovní tisk 642 ve třetím čtení, na zítřek, na pátek 21. 0. 2016, jako pátý pevně zařazený bod, tedy před body ministra životního prostředí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí k pořadu schůze. Jestliže nikdo takový není, budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Faltýnka, aby bod 175, občanský zákoník, novela občanského zákoníku, sněmovní tisk 642, jeho třetí čtení, byl zařazen na zítřek jako pátý pevně zařazený bod.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování 108. Přihlášeno je 115 poslankyň a poslanců, pro 77, proti 19. Návrh byl přijat.

 

To je vše k pořadu schůze. Budeme pokračovat prvním bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.