Pátek 21. října 2016, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

175.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, a další související zákony
/sněmovní tisk 642/ - třetí čtení

Požádám pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a zpravodaje garančního výboru ústavněprávního Radka Vondráčka, aby zaujali místo u stolku zpravodajů. Konstatuji, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 642/5, který byl doručen dne 22. září 2016. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 642/6.

Ptám se pana navrhovatele, pana ministra Pelikána, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Není tomu tak. V tom případě otevírám rozpravu a první přihlášená je paní poslankyně Nina Nováková. Paní poslankyně, jste přihlášená do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tento návrh zákona nemá tolik pozměňovacích návrhů jako předchozí. Když se tam podíváte, je tam asi dvanáct pozměňovacích návrhů. A když odečteme, že někteří poslanci třeba cizelovali svůj pozměňovací návrh, takže ho tam v různých podobách vložili dvakrát, tak je tam těch návrhů třeba deset. Z toho čtyři se zabývají osudem dětí po rozchodu jejich rodičů. Ty tři jsou tam, aniž bych chtěla propagovat pozměňovací návrhy kolegyň, tak třeba po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroků z prodlení. Nebo soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, kam má být dítě umístěno. Nebo má-li být ústavní výchova vykonávána ve zdravotnickém zařízení, soud v rozhodnutí, kterým nařizuje... a tak dále. Za tím vším jsou úplně tragické osudy dětí. Jen málokteré dítě se dostane do ústavní výchovy proto, že je třeba úplný sirotek a opravdu se o něj nemá kdo starat, takže je pro něj ústavní výchova výhodnější.

Dovolila jsem si, a již jsem to vysvětlovala ve druhém čtení, upozornit na možnost preferovat při tom, když se rodičovský pár rozchází, preferovat to, aby už od okamžiku, kdy se pár rozchází, s ním bylo nějak pracováno v takovém pozitivním slova smyslu, aby ti lidé, kteří se původně měli rádi, najednou se nenávidí, se k sobě nechovali jako strany protichůdné u nějakých soudů. Aby tihleti lidé vlastně tím, že sebe nenávidí a vzájemně na sebe útočí, to nepřenášeli na dítě, které má rádo oba dva rodiče stejně. To dítě nikdy nechce rozsuzovat mezi tím, jestli je tatínek strašný, nebo maminka strašná. Dítě nikdy nebude vidět v tom, který neplatí včas výživné, nějakou trestuhodnou osobu, která má platit mamince, nebo té druhé osobě úroky.

Dovolím si poprosit vás o shovívavost nebo přízeň pro svůj pozměňovací návrh, který je uveden pod písmenem B a týká se toho, že by v našem občanském zákoníku bylo řečeno, že především bude snaha, aby po rozchodu rodičů byla nadále péče o děti společná. A ten režim, zda se budou střídat po týdnu, nebo jak to bude, aby byl na těch rodičích. Důležité je vést rodiče k tomu, aby mohli spolu komunikovat. Ten pozměňovací návrh tedy ví, že soud nemůže všechno spasit, ale počítá s tím, že bude existovat komplexněji porozvodová služba pro rozcházející se pár. Protože čím víc je jaksi znepřátelen rozcházející se pár, tím horší dopad to má na dítě. Chceme-li tedy mluvit o tom, že jednáme v zájmu dítěte, musíme také pracovat s lidmi. A je nás, dámy a pánové, mě to naštěstí nepostihlo zatím, je nás strašně moc. A neměli bychom dopouštět, aby lidé, kteří spolu byli, mají spolu dítě, se najednou nenáviděli a vlastně se vzájemně vláčeli po soudech. Proto prosím o shovívavost či přízeň k svému pozměňovacímu návrhu, který je uveden pod písmenem B. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Nyní paní poslankyně Marta Semelová. Připraví se paní kolegyně Jana Hnyková. A prosím sněmovnu o klid. Případné diskuse v předsálí, paní kolegyně, páni kolegové, ať může přihlášená do rozpravy paní kolegyně Semelová hovořit. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych se stručně vyjádřila k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Válkové, jenž je obsažen v usnesení ústavněprávního výboru a který upravuje rozhodování o umísťování a přemísťování dětí do jednotlivých zařízení - do dětských domovů, do dětských domovů se školou, nebo výchovných ústavů.

Před novým občanským zákoníkem, před jeho přijetím, rozhodovaly o umístění dítěte s nařízenou ústavní výchovou diagnostické ústavy a nebyl s tím problém. Rozhodovaly ve správním řízení vždy na základě provedené komplexní diagnostiky, vždy ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, se zákonnými zástupci i samotným dítětem, a to v jeho zájmu. V případě potřeby rozhodovaly ve správním řízení také o přemístění dítěte do jiného zařízení. Systém fungoval a zajišťoval včasnou a odbornou pomoc dětem, které ji potřebovaly.

Novela občanského zákoníku, která diagnostickým ústavům tuto pravomoc odebrala a předala ji soudům, situaci v mnoha ohledech zkomplikovala a doplácejí na to děti. Jejich umísťování do ústavní výchovy bez uvedeného komplexního vyšetření vyvolává řadu problémů. Odborně provedená diagnostika v diagnostickém ústavu je totiž předpokladem pro správně nastavenou práci v dětském domově, dětském domově se školou či ve výchovném ústavu.

Nezpochybňuji snahu, práci a odbornost sociálních pracovnic orgánů pro sociálně-právní ochranu dětí, ale OSPOD pracuje s rodinou, s dítětem z hlediska sociálního. Nejsou to etopedi, psychologové ani psychiatři. Je pravda, že jsou případy, kdy soud rozhodne o umístění dítěte do diagnostického ústavu. Takový postup je správný a zodpovědný, samozřejmě pokud soudy následně akceptují návrhy a doporučení diagnostických ústavů. Ale i tady jsou problémy. Následné rozhodování soudů je totiž velmi zdlouhavé. Doba pobytu dítěte v diagnostickém ústavu, která je zákonem stanovena na dobu nepřekračující osm týdnů, je ve většině případů mnohonásobně prodlužována. Podle šetření za rok 2015 nejkratší průměrná doba byla 12,9 týdne, nejdelší 28,3 týdne z 12 diagnostických ústavů. Přitom pokud má být intervence práce s dítětem účinná, musí být včasná.

Dále jsou situace, kdy je nutné přemístit dítě v rámci sítě zařízení pro výkon ústavní výchovy do jiného, vhodnějšího a pro ně potřebnějšího zařízení. Důvodem mohou být výrazné změny v chování dítěte, závažné poruchy jeho chování, popřípadě psychiatrická indikace, kdy je obtížné zachovat bezpečnost jak ostatních dětí, tak personálu. Dalším důvodem bývá studium. Dítě má nastoupit na střední školu v jiném místě a kvůli zdlouhavému procesu v projednávání soudem nastoupit nemůže. Je znám případ, kdy kvůli tomu dítě ztratilo celý rok.

Vážná pochybení mohou nastat, pokud soud rozhodne rovnou, bez umístění do diagnostického ústavu, a tedy bez nálezu diagnostiky. Nesprávné umístění dítěte přímo do zařízení ústavní výchovy bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu může mít za následek velké problémy pro dítě samé, pro děti ostatní a také pro pracovníky daného zařízení. Pracovníci OSPODu totiž objektivně nemohou kvalifikovaně navrhovat soudům konkrétní zařízení. Schází jim komplexní vyšetření dítěte - psychologické, speciálně pedagogické, psychiatrické a podobně, resp. jeho diagnostika. Kromě toho diagnostické ústavy mají velmi dobře zmapovaný terén, mají přehled o jednotlivých zařízeních, vědí, které z nich odpovídá svými podmínkami potřebám toho kterého dítěte tak, aby získalo stabilní prostředí a nemuselo být přemísťováno z jednoho zařízení do druhého.

Pokud bych to měla shrnout, tak novela občanského zákoníku očekávání nesplnila. Zavedla systém, který není pro prospěch dítěte optimální, a je potřeba na to reagovat. Proto vítám pozměňovací návrh poslankyně Válkové, který je obsažen v usnesení ústavněprávního výboru. Nejen že vrací pravomoc umisťování a přemisťování dětí na základě komplexního vyšetření, zdravotního stavu a volné kapacity jednotlivých zařízení s přihlédnutím k zájmům dítěte, k vyjádření OSPOD a k co nejkratší vzdálenosti od bydliště rodičů, případně jiných blízkých osob, do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů, ale také do těchto zařízení umisťuje v některých konkrétně vyjmenovaných případech rovnou bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu. Konkrétně jde o děti mladší šesti let, dále děti, které byly v dětském domově pro děti do tří let věku nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a konečně také o děti, které nemají poruchy chování, mají ukončenou diagnostiku nebo se jedná o jiné odůvodněné případy. Ošetřena je zde i situace, kdy se dodatečně ukáže, že komplexní vyšetření je potřeba. Pak toto vyšetření provede diagnostický ústav přímo v zařízení, kam dítě umístil. Návrh tak odráží to, po čem volají odborníci a pracovníci v terénu, kteří se v této problematice denně pohybují. Proto tento pozměňovací návrh klub KSČM podporuje. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Nyní paní poslankyně Jana Hnyková, připraví se paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže už přeju všem krásné odpoledne. Dovolte mi, abych se také v krátkosti vyjádřila ke sněmovnímu tisku 642, novele občanského zákoníku, a především k odst. 4 § 971.

V lednu 2014, kdy došlo v praxi k výraznému omezení funkčnosti sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, vyplývající především ze ztráty rozmisťovacích a koordinačních kompetencí diagnostických ústavů. Pozměňující návrh vyjadřuje, že o odebrání dítěte z rodiny a nařízení ústavní výchovy vždy rozhoduje pouze soud. Stejně tak soud rozhoduje o ukončení ústavní péče.

Diagnostický ústav v minulosti rozhodoval a podle tohoto návrhu by opět rozhodoval ve správním řízení s možností opravných prostředků pro zákonné zástupce o vřazení dítěte do konkrétního zařízení či o dalším přemístění dítěte v rámci sítě ústavního zařízení. Ráda bych upozornila, že v této skutečnosti vidím ze strany soudů závažnost, kterou si akt odebírání dětí z rodiny zasluhuje, a náleží nezpochybnitelně výhradně soudům. Na straně diagnostických ústavů vidím odbornost, kterou disponují diagnostické ústavy se svými odborníky tak, že mohou jednoznačně a zodpovědně rozhodnout o konkrétním zařízení nejvhodnějším pro konkrétní dítě s ohledem na jeho osobnost, kterou mnohdy charakterizují diagnózy, jako jsou např. disharmonický vývoj osobnosti, Aspergerův syndrom, hyperkinetická porucha chování, porucha chování vázaná na vztahy v rodině, a mohla bych jmenovat mnoho dalších těchto diagnóz. Opatrovničtí soudci pozměňovací návrh podporují, dále má pozměňující návrh podporu u pracovníků zařízení náhradní výchovy i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Na závěr bych chtěla říci, že v každém diagnostickém ústavu pracují jednooboroví psychologové, kteří jsou s to vypracovat zprávu na dítě s ohledem na jeho těžkosti stejně zodpovědně jako psychologové na pracovišti zdravotnickém. V diagnostickém ústavu se jedná o diagnosticko-terapeutický proces, nikoliv o jednorázový akt. O jejich odbornosti jednooborových psychologů svědčí fakt, že v řadě soudních znalců jsou to právě jednooboroví psychologové, ale i speciální pedagogové, kteří jsou soudci osloveni k odbornému posouzení dětského příběhu.

Chtěla bych tady deklarovat za poslanecký klub Úsvit - Národní koalice, že budeme podporovat pozměňující návrh paní poslankyně Válkové a kolegyně Aulické Jírovcové. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Hnykové. Nyní paní poslankyně Jana Pastuchová, připraví se pan kolega Martin Plíšek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Docela mě mrzí, že těch poslanců tady není více, protože si myslím, že to je hodně důležité téma a že by to mělo vyslechnout více zákonodárců.

Takže navážu také na kolegyni Hnykovou a vyjádřím se k pozměňovacímu návrhu kolegyně Válkové. Jak řekla kolegyně Hnyková, po 1. lednu 2014 došlo v praxi k výraznému omezení funkčnosti sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy vyplývající především ze ztráty rozmisťovacích a koordinačních kompetencí diagnostických ústavů. Z nevýhod vyberu čtyři oblasti.

První oblast se týká dětí s problémy v chování umístěných přímo do zařízení bez diagnostického pobytu. Pokud je dítě umístěno do méně vhodného zařízení, tak se jeho adaptace s vypětím sil zvládá, ale od začátku je zřejmé, že v jiném zařízení, byť stejného typu, by to bylo snadnější. Pokud je dítě vřazeno nevhodně, např. místo do dětského domova se školou je umístěno do dětského domova, pak musí být většinou složitě přemístěno.

Druhou oblastí je velmi zdlouhavé přemisťování dětí z diagnostických ústavů, kam jsou správně OSPODy a soudy děti vřazeny. Skutečná doba se z doporučených osmi týdnů prodloužila v průměru na 20 týdnů, ale některé děti zůstávají i 50 týdnů. Každoročně se nějaké děti nemohou včas vzdělávat ve středním školství. V roce 2014 jich bylo 67. U jiných se oddaluje o řady týdnů specializovaná terapeutická péče v následném zařízení.

Třetí oblastí je přeplněnost diagnostických ústavů, a tím menší počet prodiagnostikovaných dětí pro dlouhodobé setrvání dětí v těchto zařízeních. Diagnostické ústavy mají omezenou možnost poskytovat péči jiným potřebným dětem.

Čtvrtou, poslední oblastí, kterou chci zmínit, je mnohaměsíční rezervování volné kapacity v dětských zařízeních pro perspektivně příchozí děti nahlášené třeba v dětských domovech, kdy se opět čeká na pravomocná soudní rozhodnutí. Bez těchto lhůt se stávalo a někdy i stává, že zařízení přeplní stávající kapacitu, pokud tam míří děti z několika okresních soudů nezávisle na sobě s různými lhůtami umístění. Tato skutečnost pak devalvuje i portál Ministerstva školství, tedy aktuálnost dat přesně nekoresponduje s aktuální realitou volných míst v konkrétním zařízení.

Pozměňovací návrh paní poslankyně Válkové vyjadřuje, že o odebírání dítěte z rodiny a nařízení ústavní výchovy vždy rozhoduje pouze soud, stejně tak soud rozhoduje o ukončení ústavní péče. Diagnostický ústav by opět rozhodoval ve správním řízení s možností opravných prostředků pro zákonné zástupce o vřazení dítěte do konkrétního zařízení či o dalším přemístění dítěte v rámci sítě ústavního zařízení. Výhody tohoto řešení: U dítěte v diagnostickém ústavu zdaleka nejde jen o diagnostiku, ale ruku v ruce s ní zde probíhá i intenzivní terapie a intenzivní práce s rodinou. Některé děti se už přímo z diagnostického ústavu vracejí domů. Je to asi 10 až 30 %. Ty další dostávají odborná doporučení na nejprospěšnější výchovné postupy v následných zařízeních. Proto také ředitelé všech školských zařízení žádají v případě náročných dětských příběhů diagnostiku a terapeutickou intervenci diagnostického ústavu.

Další výhodou je, že ne všechny děti musí vstoupit do ústavních zařízení pobytem v diagnostickém ústavu. Mohou být na základě odborného posouzení diagnostického ústavu přímo vřazeny do vhodného zařízení takzvaně administrativně, pokud nehrozí riziko významných pochybností o pravděpodobném selhání dítěte v konkrétním zařízení bez diagnostiky. Podmínkou je vztažení dětského příběhu s důkladnou znalostí spádové sítě zařízení, o nichž má diagnostický ústav přehled. Rodiče jsou důležitými partnery pro pracovníky diagnostických ústavů a jsou nedílnou součástí práce s dítětem, a proto jsou stejně jako OSPOD o následných krocích informováni. Pracovníci v zařízeních náhradní výchovy uvádějí, že rodiče jejich dětí si troufnou projevit více výhrad k nesouhlasu právě se školským zařízením než se soudem, což má pozitivní význam jak pro stávající, tak pro návaznou péči, kdy se rozpustí pochybnosti o zdánlivých výhodách laického řešení. Navíc následná kontrola umístěných dětí byla, je a zůstává upravena v ustanovení § 973 občanského zákoníku, který stanoví, že soud je povinen jednou za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody nařízení ústavní výchovy. Od 1. února 2016 je postup diagnostických ústavů upraven výnosem ministryně č. 5/2016, který se týká standardů péče při umísťování a přemísťování dětí. Plnění standardů je již předmětem kontrol, ale rovněž se o plnění standardu může zajímat například OSPOD při pravidelných návštěvách dětí.

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že diagnostický ústav nyní rozhoduje ve správním řízení o vřazení či přemístění dětí s uloženou ochranou výchovou a v tomto ohledu nikdo rozhodování diagnostických ústavů nezpochybnil ani nezpochybňuje, takže rozhodování o tomtéž u ústavní výchovy by praxi diagnostických ústavů pouze sjednotilo.

Pozměňovací návrh není projevem neúcty k soudcům. Opatrovničtí soudci tento návrh naopak podporují, podporuje ho i Ministerstvo spravedlnosti, které respektuje ústavní právo dítěte. Podporuje ho i velké množství pracovníků OSPOD a zejména pak pracovníci školských ústavních zařízení.

To bylo k pozměňovacímu návrhu paní kolegyně poslankyně Válkové.

Teď bych se ještě krátce zmínila ke svému pozměňovacímu návrhu, který se týká vztahu mezi společenstvím vlastníků bytů v bytových domech a vlastníků bytů, kteří neplatí povinné poplatky. Mnoho z vás tuto situaci již zažilo. Dluh, který vzniká díky neplatičům, roste a nutné výdaje na správu obytného domu se dělí mezi vlastníky bytů, kteří platí a jejichž náklady na bydlení kvůli dlužníkům stoupají, což považuji za krajně nespravedlivé. Navíc jsou společenství vlastníků v právním systému v poněkud nerovném postavení. Počet dlužníků v bytových domech roste, ale pohledávky bytových korporací jsou téměř nevymahatelné. V insolvenčním i exekučním řízení mají totiž přednost plného uspokojení pohledávek zajištění věřitelé a to jsou například banky. Společenství jsou proti neplatičům bezbranná a statisícové dluhy musí uhradit ostatní členové. Ti přitom nemají možnost jakkoliv ovlivnit, kdo se stane jejich sousedem. Banky toto v moci částečně mají, protože hypotéku či půjčku poskytují až po splnění určitých podmínek.

Věřím, že se všichni shodneme, že je třeba s tímto problémem konečně něco udělat, a proto jsem podala tento pozměňovací návrh. Navrhuji, aby bylo v občanském zákoníku po vzoru Německa a Rakouska upraveno právo společenství vlastníků na přednostní uspokojení pohledávek, které jim vznikly při plnění dluhu souvisejícího se správou domu a pozemku za člena společenství vlastníků. Společenství vlastníků by tak napříště vždy alespoň částečně uspokojilo své pohledávky při prodeji jednotky. Zástavní právo společenství vlastníků by pak vznikalo ze zákona ke dni vzniku společenství vlastníků, tedy ke dni jeho zápisu ve veřejném rejstříku. Bude přitom zcela na společenství, zdali bude, či nebude své pohledávky vymáhat. Aby nedošlo naopak k poškození zástavních věřitelů, společenství vlastníků by mohla uplatnit svá zástavní práva pouze na maximálně čtvrtinu výtěžku zpeněžení. Jinak řečeno, nemají-li být bytové jednotky vyloučeny z trhu hypotečních zástavních listů, nesmí právo na přednostní uspokojení společenství překročit 29 % z hodnoty jednotky. Přednostní uspokojení by se vztahovalo pouze na dluhy, které se staly splatnými v posledních šesti měsících před prodejem jednotky. Společenství vlastníků tak musí být aktivní a svoji pohledávku po dlužníkovi vymáhat.

Shodně jako v rakouském právním řádu návrh stanovuje horní hranici pro pohledávky určené k přednostnímu uspokojení na pět let od jejich vzniku. Smyslem horní hranice pět let je motivovat společenství vlastníků k co možná nejrychlejšímu dosažení vykonatelného titulu a zpeněžení jednotky. Její absence by mohla vést k tomu, že by společenství nepřistupovalo k řízení s dostatečnou péčí nebo by dokonce záměrně celý proces prodlužovalo. Obdobné právo na přednostní uspokojení by platilo také pro jednotky v domech, kde doposud ze zákona nedošlo ke vzniku společenství vlastníků.

Věřím, že návrh je přijatelným kompromisem pro všechny. A co je hlavní, lidé, kteří plní svoje povinnosti, přestanou doplácet na ty, kteří to z nějakého důvodu nedělají. A sem princip subsidiarity opravdu nepatří.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové za její vystoupení v rozpravě ve třetím čtení. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Martina Plíška, připraví se pan kolega Lukáš Pleticha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, přeji vám pěkné páteční odpoledne. Já bych se jménem poslaneckého klubu TOP 09 rád vyjádřil k této novele občanského zákoníku.

Chtěl bych na úvod říct, že zásadně nesouhlasíme vůbec se samotnou koncepcí, s jakou se tato novela připravovala. Pan ministr, když nastoupil na Ministerstvo spravedlnosti ještě jako náměstek, začal připravovat rozsáhlou zásadní úpravu občanského zákoníku, a to krátce poté, co občanský zákoník začal platit, protože ideově nesouhlasil s autory původního kodexu schváleného nového občanského zákoníku. Přicházel s jakousi metodou zásadní rekodifikace nové kodifikace. S tím samozřejmě narazil jak u odborné veřejnosti, tak potom i na půdě ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny a připravil takzvanou technickou novelu u nějakých zhruba dvanácti změn, ovšem bez jakékoliv RIA, nějakého dopadu regulace, bez toho, aby vysvětlil, proč zrovna těchto dvanáct změn, a ne jiných. Je to skutečně soubor nahodilých nesouvisejících věcí, které se navrhovaly upravovat poměrně krátce poté, co nový občanský zákoník začal platit, v momentu, kdy se nemohla ustálit praxe uživatelská, aplikační, kdy samozřejmě tady ještě nebyla judikatura, anebo naopak v některých ohledech judikatura už byla a s některými věcmi si poradila a my nemusíme jako zákonodárci hned do všeho zasahovat změnou zákona, abychom případně znejistili ještě uživatelskou či odbornou veřejnost.

Například v těch dvanácti změnách se z nějakých záhadných důvodů má změnit systém zaměstnávání nezletilých do 16 let, a to jenom z důvodu, že se řeklo na tripartitě, že to chtěli zaměstnavatelé. Tak jestli se zákony tvoří tak, že se sejde tripartita a jednotliví sociální partneři si každý řekne něco a to se potom navrhne do úpravy občanského zákoníku, tak to nejsou zásadní důvody pro to, aby se občanský zákoník změnil.

A to ještě není všechno. Samozřejmě původní vládní návrh, jak jsem zmínil, obsahoval zhruba 12 spíše technických změn, otázka je, jak moc zásadních, z mého pohledu většina byla zbytečná a praxe, aplikace, by si poradila i bez těchto změn. Nicméně já jsem na to upozorňoval už v prvním čtení, i někteří mí kolegové, samozřejmě se otevřela Pandořina skříňka pro celou řadu poslaneckých návrhů. Takže kromě těch 12 změn z vládního návrhu samotní poslanci předložili 27 úprav a novel, nebo pozměňovacích návrhů, abych byl přesný, k tomuto občanskému zákoníku. Samozřejmě také, logicky, protože jde o základní kodex soukromého práva, tak těchto 27 změn jsou v celé řadě případů opět nahodilé, nesouvisející a v některých ohledech dokonce velmi chybné.

Jedna ta změna je poměrně zásadní a koncepční a podle mého názoru narušuje to, že hovoříme o technické novele, a to je znovuzavedení předkupního práva u nemovitostí. Tady se trochu zastavím, protože v minulých letech se o tomto tématu jednalo.

Připomínám, že to byla už vláda Miloše Zemana, ve které byl tehdy současný předseda Ústavního soudu, která se v tehdejším věcném záměru rozhodla, že bude zrušeno předkupní právo u nemovitostí. Poté sociální demokracie nějakým způsobem zřejmě přehodnotila v průběhu času to stanovisko, při schvalování nového občanského zákoníku byla přehlasována a teď, když se změnily poměry v Poslanecké sněmovně, tak její poslanec přišel po dvouleté úpravě s návrhem na znovuzavedení předkupního práva poté, co bylo zrušeno, protože většina je tady jiná. Tady jenom doplním, že v tom pomohli i poslanci hnutí ANO, byť příslušný ministr dal k tomu negativní stanovisko, protože upozorňoval na právní problémy, které znovuzavedení předkupního práva může mít, protože tady budou zavedeny, nebo budou tady platit dva principy, resp. dva právní režimy. Samozřejmě znovuzavedení předkupního práva s sebou nese i celou řadu problémů v případě vypořádávání vlastnických podílů u nedosažitelných vlastníků, kteří se zdržují různě po světě, tak to spíš bude těm spoluvlastníkům komplikovat život. Ale je tady nějaká většina, tak se prostě znovu zavede předkupní právo.

Ještě upozorňuji, že kolega, který to navrhoval, to dokonce nenavrhl ani s nějakou odkládací účinností, takže to mělo platit ihned s účinností toho občanského zákoníku, což se nestalo ani v případě té novely občanského zákoníku, kdy to zrušení mělo nějaký odklad. Takže ústavněprávní výbor naštěstí navrhuje, a já vás prosím v tomto případě, pokud je tady skutečně politická vůle, předkupní právo opět zavést tak, aby se schválila odkládací účinnost na 1. ledna 2018, protože by to bylo ještě zmatečnější, než to bude. Možná se v příští Poslanecké sněmovně, pokud tady bude jiná většina, dočkáme zase toho, že předkupní právo bude opět zrušeno. Takto my přistupujeme k úpravám zásadního kodexu soukromého práva, kdy do technické novely dáváme koncepční návrhy, které narušují logiku a v tomto případě i smluvní volnost stran, na které stojí nový občanský zákoník. Takže tady bych chtěl apelovat na to, byť vím, že ta většina tady je jasná, že poslanci hnutí ANO v tomto směru nerespektovali svého ministra a jeho varovné vyjádření, tak aby tento návrh nebyl schválen.

Jak už jsem zmínil, poslanci navrhují celou řadu věcí z hlediska výživného, z hlediska umisťování dětí do diagnostických ústavů apod. Je velmi škoda, že příslušní ministři, kterých se tato věc týká, tzn. paní ministryně práce a sociálních věcí a paní ministryně školství, tady dnes nejsou, takže skutečně ani nemůžeme vést odpovědnou debatu o tak zásadních otázkách. Chtěl bych tady trošku varovat před ukvapeným schvalováním určitých úprav bez toho, že tady proběhne debata a že tady vůbec zazní stanoviska příslušných ministrů, protože jde skutečně o věci zásadní, to není technická, parametrická změna. Chtěl bych apelovat na to, abychom se drželi, nebo abyste se vy drželi toho, s čím ta novela, když už nějaká musí být, byla sem navrhována, protože pak se z toho skutečně udělá pel-mel zcela protichůdných návrhů, které navíc nejsou náležitě prodiskutovány.

Mohl bych tu samozřejmě zmiňovat jednotlivé pozměňovací návrhy, které jsou v různé podobě důležitosti, ale právě pro to, co jsem tady řekl, že takto bychom se základním kodexem soukromého práva neměli zacházet, neuplynula ta doba pro ustálení judikatury a aplikace, tak proto my nemůžeme podpořit v závěrečném hlasování, a navíc s těmi úpravami, o kterých jsem tady před chvílí hovořil, tuto novelu, protože by mohla vnést do uživatelské veřejnosti, ale i do odborné veřejnosti více škody a chaosu než užitku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Plíškovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Lukáš Pleticha, připraví se paní poslankyně Chalánková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, bohužel musím navázat trochu na svého předřečníka a upozornit tady i na sice dobře míněný, ale prostě nedobrý pozměňovací návrh, který se týká zástavního práva společenství vlastníků k některým dluhům. A proč říkám k některým dluhům. Protože předkladatel bohužel nepostřehl, že ty příspěvky, které platí vlastníci jednotek, mají několik režimů a jmenují se různě. To, co je navrhováno, se týká pouze příspěvku na správu domů a nemovitostí podle § 1180 odst. 1 nového občanského zákoníku, ale zrovna tak vlastníci jednotek jsou povinni dávat příspěvky určené na odměňování osob, které dům spravují, členů jejich orgánů, na účetnictví a podobné náklady vlastní správní činnosti. A toho se, prosím vás, ten pozměňovací návrh vůbec netýká. Zrovna tak se vůbec netýká i dluhů, které vznikají z vyúčtování služeb, které také vlastníci musí platit, ale které se stávají vlastně splatnými až po konci účetního období a poté, co je ve stanovené lhůtě tří nebo čtyř měsíců, teď nevím přesně, vlastně je společenství povinno vyúčtovat náklady, typicky to bývá vodné, stočné, energie, společné prostory, výtah, teplo. A ani vlastně na dluhy, které vznikají z tohoto titulu, právě ten pozměňovací návrh nepamatuje. A zase naopak potom v té části, která se týká změny katastrálního zákona, tak tam už najednou zase pracuje s osobou zodpovědnou za správu domů a pozemků. Čili tam se jedná úplně zase neprovázaně o příspěvky, které mají vazbu na správu podle § 1180 odst. 2. Čili bohužel, toto ani po této právní stránce prostě není zralé.

Nicméně musím říct, že skutečně ten současný nový občanský zákoník není v této části dobře udělaný. Celá tato oblast by si zasloužila přepracovat právě z toho důvodu a z těch problémů, na které se mj. snaží reagovat i tento pozměňovací návrh. A pak je dále potřeba dořešit i určité závazky, které potom budou plynout pro hypoteční trh, a povinnosti, které mají lidé již dnes podle smluv, pokud si vzali na koupi jednotky úvěr. Většinou v těch úvěrových smlouvách mají povinnost, že nezastaví jednotku právem ve výhodnějším pořadí, než v jakém je vlastně ten jejich úvěrující ústav.

Čili já velice chápu a chválím směr, kterým tento návrh směřoval, ale takto to vyřešit nelze a bude si to skutečně žádat komplexnější úpravu celé této materie společenství vlastníků a vlastně spoluvlastnictví a vlastnictví jednotek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lukáši Pletichovi. Nyní paní poslankyně Jitka Chalánková, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, chtěla bych za sebe vyslovit podporu pozměňovacímu návrhu pod č. 4769 paní poslankyně Válkové. Již mnohé předřečnice o tomto pozměňovacím návrhu podrobně hovořily. Já bych se k němu také ráda vyslovila a přidala k tomu možná ještě některé další konsekvence.

Je mi rovněž líto, že zde příslušné paní ministryně práce a sociálních věcí ani ministryně školství skutečně nejsou. Paní ministryně práce a sociálních věcí nám k tomuto pozměňovacímu návrhu do výboru pro sociální politiku poslala dopis, který je poměrně totožný i s některými maily, které dostáváme jako poslanci. Jsou úplně ze stejného pera, a to z pera pana Adama Křístka. Co se týká odbornosti, tak tento dopis je opravdu velmi těžce k diskusi, protože je absolutně neodborný.

Nyní k tomu vlastnímu pozměňovacímu návrhu. Návrh se snaží vrátit kompetence o přemisťování dětí, které soud - to podtrhuji - soud umístil do ústavní výchovy, zpět do diagnostických ústavů. Ty do přijetí nového občanského zákoníku tuto kompetenci měly. Tak se stalo, že nyní sice stále rozhodují soudy o nařízení ústavní výchovy, což je samozřejmě dobře, ale již není dobře, že jediným rádcem je orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten potom bez odborných podkladů navrhuje cílovou stanici, ačkoliv dítě neprošlo psychologickou a speciálněpedagogickou diagnostikou. Přitom pouze na základě diagnostiky je možné zodpovědně stanovit další vzdělávací a výchovné působení. Důsledkem tohoto údajně humánního přístupu je, že cílové zařízení, které mnohdy ani psychologa nemá, je ve své práci u komplikovanějších případů často bezradné, protože do diagnostických ústavů přicházejí pouze někteří podle zvážení orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Agresivní jedinci tak úspěšně rozvracejí celkem do té doby poklidně fungující dětské domovy a děti, které činí jen minimální výchovné problémy, jsou v pozornosti vychovatelů upozaděny, protože centrem jejich dění jsou agresoři zabírající jejich veškerý čas. Je třeba si uvědomit, že dětské domovy nejsou určeny pro společensky nebezpečné jedince s celkem předvídatelnou kriminální kariérou, ale pro děti, které, byť po narození vyrůstají v závadových rodinách, se dokážou z větší části úspěšně integrovat do běžné společnosti. Prostě struktura výchovných zařízení má posloupnost podle míry narušenosti a společenské nebezpečnosti: dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav a zařízení pro děti s extrémními poruchami chování. A to může zodpovědně zajistit pouze pracoviště, které je odborně plnohodnotně vybavené.

Ráda bych upozornila vážené kolegy a vážené kolegyně, že maily, které jsme dostávali od různých lobbistů, mají stejného autora, stejné pero - pan Adam Křístek, který funguje v organizacích, jako je Poradna pro občanství, pro občanská a lidská práva, kde pracoval, dále jsou to různé jiné organizace, a zároveň je to také pracovník Ministerstva práce a sociálních věcí.

Abych to shrnula. Svěřování dětí správními orgány do předpěstounské a do předadopční péče bylo naprosto v pořádku. To je část zase, která se týká sociálně-právní ochrany dětí. Je nesmysl, že by to byl zásah do práv rodičů, protože do předadopční péče by se mohlo svěřit jen právně volné dítě, tedy takové, jehož rodiče soud zbavil rodičovské odpovědnosti nebo vyslovil nezájem, anebo v případě, kdy rodiče dali sami souhlas s adopcí. Do předpěstounské péče se mohlo dítě svěřit jen tehdy, když byla předtím nařízena ústavní péče soudem. Rozhodnutí správního orgánu vždy předcházel zásah soudu do práv rodičů. Naproti tomu dnes se dávají děti do přechodné pěstounské péče sice z rozhodnutí soudu, ale na předběžné opatření a často bez jakékoli sanace biologické rodiny.

Co se týká diagnostických ústavů. Návrh paní poslankyně Válkové má řešit tristní situaci větších dětí s výchovnými problémy, kdy soudy posílají děti do zařízení bez předchozí diagnostiky a podle toho, kde je aktuálně místo. Výsledkem je, že jsou v ústavech pohromadě děti, které tam spolu být nemají, a bez jakéhokoli kritéria vhodnosti. Pozměňovací návrh chápu jako reakci např. na Chrastavu a také na prosazování pěstounské péče na přechodnou dobu jako univerzálního řešení v ochraně práv dětí.

Ještě bych rád upozornila, že na půdě Poslanecké sněmovny pracuje pracovní skupina pro náhradní rodinnou péči napříč politickým spektrem. Říkám to z toho důvodu, že takovýto návrh, který se týká ochrany dětí, by neměl být politický. Měl by skutečně být podložen odborným hlediskem. Zde hovoříme o odborném problému a neměl by se nikdy z tohoto problému stát problém politický. A je opravdu s podivem, z jakého zvláštního ideového důvodu lobbisté tento návrh dehonestují.

Chtěla bych upozornit, že by bylo velmi nešťastné, a takhle už to vidíme, že je demontován systém, který byl fungující, a co se nepodařilo prosadit v jednom zákoně, se nám objevuje zase např. při předložení zákona jiného, a co by mohlo nastat při rozpadu tohoto doposud fungujícího systému. Právě proto pracovní skupina pro náhradní rodinnou péči chtěla vyhodnotit dopady novel, např. novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ale také občanského zákoníku a zákona o výkonu ústavní výchovy, tyto dopady vyhodnotit tak, aby mohlo dojít k nápravě. Jsou to rovněž výstupy z této pracovní skupiny, které předáváme členům výboru pro sociální politiku, který je bere na vědomí a přijímá k nim příslušná usnesení.

Nebezpečí, které zde hrozí, přestože stále hovoříme, že rozhoduje soud, a to i nyní rozhoduje soud, je, že se naprosto bez větší pozornosti i těch, kdo schvalují tyto zákony, které nyní platí a jsou účinné, děti postupně dostávají z dohledu státu. Protože soudy nemají dostatečné kapacity a budou si vyžadovat pouze doporučení, nebo mají doporučení orgánů sociálně-právní ochrany dětí a dalších, i neziskových organizací.

Proč na to chci upozornit? Také v Norsku existuje rozhodování samozřejmě posvěcené soudem. Nicméně ty první podklady připravují polosoukromé organizace, které si takzvaně - a teď cituji z opravdu veřejných zdrojů, které jsou k dispozici - kupují odborné podklady, posudky, a dokonce si kupují rozhodnutí. A ty soudy prakticky de facto v 97 % jen potvrzují právě tyto připravené, koupené - koupené, tento termín tam je v auditu Barnevernu, které si kupují tato rozhodnutí. A proto dochází k tomu, že tento systém přestává fungovat, a Norsko bohužel, bohužel, se dostalo do hledáčku také Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva. Pod tímto mezinárodním tlakem došlo k tomu, že norská ministryně Solveig Horne veřejně prohlásila, že musí dojít k nápravě tohoto systému, k nápravě toho, co nefunguje, protože nemůže vyloučit, že skutečně dochází k porušování práv rodičů a dětí. Proč o tom hovořím? Tato souvislost skutečně není náhodná a může se stát, že v kalných vodách se nejlépe loví.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Chalánkové. Nyní paní poslankyně Helena Válková v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, je nás tady málo. A ti nejdůležitější z nás pro tuhle problematiku, odpovědní v jednotlivých resortech za to, jak bude řešena, s výjimkou ministra spravedlnosti chybí. Nadto moje předřečnice, které se této problematice věnovaly, shrnuly ty nejpodstatnější důvody toho, k čemu bych tady řekla pár slov, čili mého pozměňovacího návrhu, který je můj jenom částečně. On je v podstatě všech, kteří pracují v oblasti náhradní výchovné rodinné péče, je všech těch, kteří se v současné době starají o děti, které nemají dobré rodinné prostředí nebo vykazují různé poruchy chování, jednoduše řečeno, které potřebují speciální zacházení v příslušných ústavních zařízeních.

Bylo zde řečeno jedním z kolegů, že když se otevře občanský zákoník, měli bychom redukovat jeho změny na nejnutnější a na ty, které předkládá vláda. Jenže když se otevře, tak je to jedinečná příležitost, jak napravit něco, co v praxi vůbec nefunguje. A to, co něco vůbec nefunguje a kde mi rozum zůstává stát nad tím, že jeden z rezortů, který by se měl o to starat nejvíc, aby to zase fungovalo, naopak tuto snahu bojkotuje, resp. je proti ní. To je právě zařazování dětí, které je třeba umístit, resp. přemístit, když už jsou zařazené, do nejvhodnějšího možného zařízení pro výkon náhradní výchovné péče, když už nemůžou být v rodině nebo v pěstounské rodině.

Zůstává zachovaný stejný princip, který už byl i předtím, než nabyl účinnosti nový občanský zákoník, čili do 31. 12. 2013. Soud rozhoduje o takovémhle výrazném zásahu do života dítěte. To, co se snažíme teď napravit, je, aby tím, kdo rozhoduje, do jakého konkrétního zařízení se umístí dítě, byl specializovaný ústav, diagnostický ústav, který je na to vybavený personálně, odborně dlouhou tradicí. Samozřejmě i on může udělat chybu. Ale rozhodně se nebude dít to, co se děje teď a na co kolegyně daleko systematičtěji než já teď upozorní.

Opatrovnické soudy jsou přetížené. Samy se hlásí k tomu, že tuto kompetenci nechtějí, protože ji nedovedou plnit včas, pokud ji mají plnit v náležité kvalitě, a ve většině případů bez právě pomoci znalců, resp. diagnostického ústavu, Takže se celý proces jenom protahuje. Přetíženost, pomalé rozhodování, chybějící specializace, nerespektování kapacity a naplněnosti zařízení, to jsou nejpodstatnější vady, které mě vedly ke zpracování pozměňovacího návrhu, který vychází ze shromážděných zkušeností a poznatků z praxe.

Nebudu vás dále zdržovat, ale neubráním se kritické poznámce, že nerozumím tomu, proč jsou nyní rozesílány e-maily, které mají zpochybnit hlasování u těch poslanců, kteří se touto problematikou dlouhodoběji nezabývají, s hlavním argumentem, že jde o porušení ústavně chráněných práv dítěte. To je lež! To není pravda! Chce snad někdo říci, že do 31. prosince 2013 tady docházelo k masovému porušování ústavních práv dítěte? Asi ne. Chce snad někdo říci, že se porušuje právo dítěte, které je chráněno Ústavou a i Úmluvu o právech dítěte, když se rozhoduje o uložení ochranné výchovy trestním soudem? Tam o tom rozhoduje také soud. Nicméně o zařazení do konkrétního výchovného zařízení třeba dětského vraha nebo dětského zloděje už, v tom přeneseném smyslu slova, samozřejmě, pachatele činu jinak trestného, který by byl u dospělého vraždou nebo krádeží, tak o tom rozhoduje pochopitelně diagnostický ústav. Takže kde to jsme? A proč si tady lžeme na té politické půdě? Nevím, čí je to zájem. Obávám se, že jsou to nestátní neziskové organizace, které zde nepochopily správně svoji úlohu, že mají totiž pomáhat dětem tam, kde stát nestačí. A obávám se, že je to i rezort práce a sociálních věcí, který se striktně drží naprosto formalistických vodítek, aniž by viděl skutečný zájem dítěte, který má Ústava i Úmluva o právech dítěte chránit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Nyní paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Musím říci, mé kolegyně, které měly na téma především pozměňujícího návrhu paní Válkové své vystoupení, tak už řekly za mne velkou část. Proto si myslím, že už vás asi už nebudu nějak dlouho zdržovat.

Jenom mi dovolte znova ještě za KSČM připomenout, že my plně obhajujeme a podporujeme pozměňující návrh paní poslankyně Válkové. I když samozřejmě já jsem předložila také svůj pozměňující návrh, který tak trošku zmírňuje pozměňující návrh paní poslankyně Válkové v tom, že hovoří jenom pouze, že by diagnostický ústav rozhodoval o přemísťování dětí. Ale musím říci, že jednoznačně zde říkám, že na prvním místě vždy budeme podporovat pozměňující návrh paní poslankyně Válkové.

Paní poslankyně Válková tady přede mnou nazvala věci pravdivým jménem. Ať už o tom, co dostáváme za e-maily. A mě opravdu velice mrzí, že my dnes máme probíhající debatu a hlasovat nestihneme. To znamená, že si debatu určitě zopakujeme znovu, protože nezlobte se na mě, jsou tam tak závažné pozměňující návrhy, které by se měly vyslechnout těsně před hlasováním. Myslím si, že vy jako poslanci byste měli slyšet argumenty, které si myslím, že jsou velice dobré.

Určitě bude reagovat, možná jestli to stihne, i kolegyně Kailová, ale v tom opačném smyslu právě, na pozměňující návrh paní poslankyně Válkové. Já se asi nedivím, protože musím říci, že argumenty budou asi od nejméně Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i neziskových nevládních organizací, které tady už zmínila paní poslankyně Válková. Mně je velice líto, že například, jak už řekla i kolegyně Chalánková, například zaměstnanec Ministerstva práce a sociálních věcí pan Křístek dokáže napsat takové e-maily, kde podporuje právě ty neziskové organizace a jde proti systému, který by měl být prvotní věc, kterou chtějí zlepšit, a ne naopak. My v tom vidíme jednoznačný nátlak, jednoznačný nátlak k tomu, co připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ať už v zákoně o sociálních službách, který je nyní v připomínkovém řízení, anebo to, co dokonce chce předložit pan ministr Dienstbier do vlády o tom, že by byl zákaz ústavní péče dětem do tří a do sedmi let, který tady nehorázně obhajoval při mé interpelaci. A bohužel napsal i nehorázné odpovědi panu premiérovi, který to bohužel jenom odříkal. Bylo na něm vidět, že o té věci nemá žádné informace.

Musím říci, že jsem velice ráda, že na ústavněprávním výboru vystoupil pan ministr Pelikán a jednoznačně řekl, že podpora pozměňujícího návrhu paní Válkové je z jejich strany, a řekl nahlas, že i podpora z Ministerstva školství. Bohužel, ty ohlasy - a paní ministryni tady nemáme. Potřebovali bychom je slyšet nahlas, protože v tomto směru Ministerstvo školství trošku zaostává a jednoznačný pohled od nich máme velice pokulhávající a malý. A zde od nich opravdu potřebujeme velkou podporu, protože především o jejich systém, který je pod jejich ministerstvem a v jejich gesci, jde.

Za mě asi v současné chvíli vše. Myslím si, že tedy nestihneme, a určitě další vystoupení před konečným hlasováním bude následovat. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Aulické Jírovcové. Protože jsme v probíhající rozpravě a je tam méně než čas, který je na faktickou poznámku, a paní kolegyně Kailová je přihlášená k řádné rozpravě, tak jí už slovo neudělím. Přeruším tento bod, protože podle zákona o jednacím řádu stejně třetí čtení můžeme projednávat jenom do 14 hodin. A tak je dnešní jednání také naplánováno. Nedostali bychom se, bylo by zbytečné, abychom rozpravu teď ještě přerušovali uvnitř nějakého vystoupení. Očekávám, že by to nepřispělo ani k tomu závěrečnému slovu pana ministra ani zpravodaje.

V tom případě mi dovolte, abych ještě konstatoval došlé omluvy, které tady mám před skončením jednání, a to pana poslance Rostislava Vyzuly a pana poslance Šincla, kteří se omlouvají na dnešní jednání od 13 hodin.

Já se s vámi chci rozloučit tím, že očekávám vaši aktivní účast v úterý 25. 10., kdy budeme pokračovat v přerušené 50. schůzi. Zatím je schválený pořad schůze, že prvním bodem bude bod 10 - ochrana zdraví ve druhém čtení, bod 139 - první čtení zákona o pozemních komunikacích, a potom zákon o civilním letectví ve druhém čtení, provoz vozidel ve druhém čtení a případně další body z prvního čtení, které bychom mohli projednat. Předpokládám, že se dohodneme i v úterý jak na politickém grémiu, tak po 14. hodině na dalším pokračování a upřesnění pořadu schůze.

Přeji vám hezký víkend a těším se s vámi na shledanou v úterý ve 14 hodin.

 

(Jednání skončilo ve 14.00 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP