Středa 9. listopadu 2016, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jaroslava Pokorná Jermanová)

34.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 903/ - prvé čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jaroslav Zavadil.

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali v úterý 25. října, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. Já se v tuto chvíli táži paní ministryně, zda má zájem o vystoupení v tomto okamžiku. Pan zpravodaj? Také ne.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásila paní poslankyně Adamová, která byla přerušena ve svém vystoupení dne 25. 10. Poté zde byla faktická poznámka pana poslance Opálky a poté přihláška pana poslance Grospiče. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Adamovou. Máte slovo. (V sále je obrovský hluk a neklid!)

 

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, hezký večer. Zkusím navázat na to místo, kde jsem minule přestala.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní poslankyně, já se omlouvám, ale prosím, abyste posečkala do té doby, než se sněmovna zklidní. Já poprosím kolegyně a kolegy, pokud si mají co říci, aby tak učinili v předsálí a nerušili nás v projednávání. Děkuji. Prosím.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Chtěla bych jenom velmi stručně shrnout, o čem jsem už minule mluvila, abych připomněla, co zásadního v této novele zákoníku práce považuji za důležité zmínit.

Je tam tedy určitě důležité, že dochází k častému měnění terminologie řazení, číslování paragrafů i hlav, přesouvání ustanovení z jedné části zákona do jiné, a to velmi znesnadňuje orientaci v zákoně. Jistě se všichni shodneme na tom, že právě kontinuita práva je pro stabilní právní řád důležitá. Teď jsme tady řešili, jestli vůbec potřebujeme nějaký zákon do našeho právního řádu přidávat. V tomto případě bych zase apelovala na to, abychom dbali na to, že musí být nějaká návaznost. Pokud zde dochází k takovýmto změnám, tak by měly být důvodné a to v tomto případě moc není.

Už jsem hovořila právě v minulém příspěvku o zbytečném detailním precizování mnohých položek. V zákoníku jsou tedy upraveny i věci, které být vůbec nemusí, nebo mohou být upraveny jen rámcově. Co se dozvídáme z důvodové zprávy, je, že zásadní pro předkladatele byla flexibilita pracovního trhu, nicméně v tomto případě flexibilita pracovněprávních vztahů je zbožným přáním a skutečný stav se spíše naopak zhorší.

Já to hned doložím na některých konkrétních příkladech, které tady mám uvedené. Už jsem hovořila i o zavádění nové kategorie vrcholných zaměstnanců, což považuji za naprosto zbytečné. Další jsou zásadní změny v počítání dovolené, zásadní změny, které se týkají neomluvených absencí, kde tedy zaměstnanec nebude mít moci krácenou dovolenou o jeden až tři dny, ale pouze o tu zmeškanou dobu, což je opravdu krok špatným směrem, protože veškeré preventivní účinky sankčního krácení dovolené jsou velmi důležité pro potenciální absentéry, a tímto jim tedy dáváme větší a větší ochranu. Takže zaměstnavatelé určitě z tohoto budou jenom nešťastní a nepomůže to vlastně v konečném důsledku nikomu.

U dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti se zavádějí obdobná pravidla jako u pracovního poměru při evidenci pracovní doby. Toto uplatnění minimální a zaručené mzdy, povinných přestávek v práci, nebo se ruší také významně a zcela chybně zásadní výhoda vyšší flexibility těchto pracovněprávních vztahů, kde právě proti tomu principu, který je v důvodové zprávě tak často zmiňován, naopak je to příklad toho, jak se slova rozcházejí s činy. Je to tedy nikoliv vyšší flexibilita, ale naopak nižší flexibilita, vyšší administrativní náklady, další zbytečné papírování, více zbytečných povinností.

Nová povinnost pro zaměstnavatele předcházet riziku stresu, což je jeden z hodně medializovaných kroků, a riziku násilí a obtěžování na pracovišti je další zásadně chybný legislativní krok. Opět jenom zvyšuje administrativní povinnost zaměstnavatelů, protože nic jiného než papírování tohle ani být nemůže. Zvýší riziko soudních sporů, pozitivního nepřináší v důsledku ani samotnému zaměstnanci nic.

Specifikuje se hodně podrobně práce z domova, práce na dálku. Údajně se v tomto případě přebírá evropská úprava vycházející z dohody sociálních partnerů, ale já se obávám, že jako obvykle v české praxi bude úprava zbytečně složitá a podrobná. A evropská dohoda sociálních partnerů nic takového nepožaduje. Vymezení vzájemných vztahů při práci na dálku bych naopak ponechala do velké míry na individuální dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, případně na kolektivní dohodě nebo vnitřním předpisu zaměstnavatele, a zákonem bychom se do toho vůbec nemuseli míchat. Jediné, co by bylo vhodné upravit, jsou daňově uznatelné náklady zaměstnavatele při práci z domova a to stejně tento návrh dostatečně přesně neřeší. Takže lépe vůbec než takhle.

Dále návrh obsahuje nepodstatné drobné změny týkající se doručování písemností, počítání průměrného výdělku a rozhodování pracovněprávních sporů, kde se vylučuje použití rozhodčího řízení. To se opravdu v této oblasti běžně nepoužívá, ale strany sporu by si to mohly dohodnout, když nechtěly absolvovat zdlouhavé soudní řízení, což nově nebude vůbec možné. A mnoho dalších drobných změn se týká opravdu jenom terminologie a věcných úprav.

Z těchto důvodů, které se tady pokouším shrnout opravdu jenom ve stručnosti a nezabíhat zbytečně do jejich detailů, bych chtěla navrhnout zamítnutí v prvním čtení, variantně, pokud by neprošlo, vrácení předkladateli k přepracování.

Já bych chtěla velmi doporučit a apelovat nejen na vás, kolegyně a kolegové, ale zejména i na paní ministryni, že bychom měli opravdu zákoník práce brát jako jednu z norem, která by se měla měnit jenom velmi uvážlivě a měla by především odpovídat svou filozofií současnosti, 21. století. Současná podoba zákoníku práce je spíše stále odkazem na století minulé, kdy samozřejmě byly pracovněprávní vztahy zcela jiné a i pracovní trh byl jiný. A tento zákon, tak jak tady je předložen, jenom komplikuje život nejenom zaměstnavatelům, ale v konečném důsledku i samotným zaměstnancům. Z ochrany, kterou se deklaruje, nebo kterou se zaštiťuje, se může stát naopak mnohdy opravdu trest, např. právě v té flexibilitě, která tady byla zmíněna u těch provedení, o pracovní činnosti atd. Nakonec to dopadne na samotné zaměstnance negativně.

A já si myslím, že bychom se opravdu v současné době měli spíše držet zpátky a připravit novelu zákona, která bude z gruntu opravdu odpovídat současnosti, bude úplně jinak přistupovat k pracovněprávním vztahům, tak aby byly opravdu co nejflexibilnější, nejvolnější, ale aby to nebyly jenom prázdné pojmy, ale aby to byla realita toho zákona. A v tomto případě bych opravdu apelovala na to, že méně je více. My pak následující bod máme zákon o zaměstnanosti, kde už dnes budeme projednávat, pokud se k tomu ještě dostaneme, jednu z novel, ale následují hned vzápětí další dvě novely toho samého zákona. Takže z toho je vidět, jak rychle, jak velmi často se mění legislativa. A víme všichni velmi dobře, že ten, na koho to nejvíce dopadne, jsou právě zaměstnavatelé, kteří se tomu potom musí velmi přizpůsobovat, měnit veškeré záležitosti, které se týkají zaměstnávání lidí, což v konečném důsledku není dobré především právě pro samotné zaměstnance.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně. A chci se jenom utvrdit. Já mám podle stenozáznamu, že pan poslanec Opálka má faktickou poznámku. (Poslanec Opálka blížící se k řečništi mimo mikrofon: Ta už je zrušená.) Dobře, ale v tom případě má přednost pan poslanec Grospič, který měl písemnou přihlášku. (Poslanec Opálka mimo mikrofon: Ten se odhlásil.) Takže ten ji stahuje. Dobře. V pořádku. Já jenom čtu, co mám v prezidiálce, která postupuje podle stenozáznamu. Já beru teď, že pan poslanec Grospič svoji přihlášku stahuje, a tudíž máte slovo, pane poslanče Opálko.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se omlouvám, že jsme v tom udělali možná trochu zmatek, ale doba pokročila a vypadá to, že ani dneska nedokončíme toto první čtení.

Já bych chtěl, vážené kolegyně, kolegové, členové vlády, se taky zamyslet v několika tezích nad tím, zda sněmovní tisk 903 je opravdu potřebný, co v něm je nadbytečné, příp. co je v něm nedostatečné nebo chybí. Možná bylo vhodné tento tisk otevřít před rozpravou, uzavřít, rozjednat i tisk další o zaměstnanosti a pak vést společnou rozpravu, neboť vazba mezi těmi dvěma zákony je zásadní, jeden bez druhého by nemohl být přijat a musí být přijatý ve stejné době účinnosti.

Takže nyní k těm tezím.

Návrh předlohy, kterou máme projednat, je součástí plánu legislativních prací vlády, což znamená, že když to bylo naplánováno, je zapotřebí plán naplnit a splnit. V každém volebním období se uskuteční alespoň dvě rozsáhlejší změny zákoníku práce a více menších změn vyvolaných změnami v jiných zákonech. Stálé změny přinášejí nemálo stresu těm, kteří musí zákon dodržovat. A možná, že jste to poznali v minulosti i sami. Určujícím pro rozhodnutí ministerstva, zda návrh předložit, by však mělo být ustanovení § 24 zákona č. 2/1969 Sb., tzv. kompetenční zákon, podle kterého mj. platí, že ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky, tzn. že se k provedení změn navrhují zákony, které jsou potřebné a nutné, protože je třeba dbát i na stabilitu právního prostředí.

Pokud jde o cíl návrhu, který máme předložen - cituji: "Hlavním cílem návrhu zákona je provedení věcných změn v zákoníku práce směřujících k prohloubení flexibility základních pracovněprávních vztahů za současného posílení ochrany postavení zaměstnance v těchto právních vztazích, a to v reakci na požadavky praxe, především sociálních partnerů, a s ohledem na vývoj českého právního řádu, judikatury, českých soudů i Soudního dvora Evropské unie. Zároveň je přihlédnuto k možnosti přiměřeného snížení administrativní náročnosti kladené na zaměstnavatele v souvislosti s aplikací pracovního kodexu." Konec citátu. Nejsem si jist, že všechno je tak, jak je v tomto cíli stanoveno, možná díky tomu, že se obsah postupně upravoval, ale toto znění zůstalo celé.

Má se jednat tedy o šestou podstatnou věcnou novelizaci zákoníku práce, když ta pátá proběhla v roce 2015 a nabyla účinnosti od 1. října minulého roku, tedy před rokem. Je otázkou, proč změny navržené v této předloze nemohly být provedeny již v tomto zákoně č. 205/2015 Sb. Ona postupná salámová metoda moc promyšlená není. Pro naše projednávání je předložená změna zákoníku práce uváděná jako tzv. koncepční, ale z jejího obsahu, jak dále uvedu, je patrné, že celá koncepční v žádném případě není. Za koncepční lze považovat jen právní úpravy změn pracovního poměru, ve kterém se odstupuje od jednostranného práva zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci, a druhou koncepční změnou je právní úprava čerpání dovolené nikoliv podle pracovních dnů, nýbrž podle hodin. V současné době se postupuje tak, že se týdny dovolené, na které má zaměstnanec právo, převedou na pracovní dny. Nově to má být tak, že se týdny dovolené, na které má zaměstnanec právo, převedou na počet pracovních hodin podle stanoveného rozvržení pracovní doby zaměstnance. Myslím, že obě tyto koncepční změny nejsou takového rázu, že by nestrpěly odklad.

Předkladatel zdůrazňuje, že metodou pro jeho postup je tzv. flexicurity či počeštěně flexikurita. Asi jde o určitý pokus o kulatý čtverec, což je, vycházeje z povahy věci, vyloučeno. Předkladatel flexikurity vysvětluje, že jde o to vytvořit v zákoníku práce určitý prostor, ve kterém se subjekty pracovněprávních vztahů mohou pohybovat a jej využívat, tedy v pracovním a sociálním prostředí. Toto je ale metoda, která je vlastní tvorbě soukromého práva, viz např. občanský zákoník, a bez toho, že by se muselo zdůrazňovat, že jde o flexikuritu, si myslím, že je to nadbytečné.

Podnikatelským prostředím požadované zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích předloha v zásadě neobsahuje. Už o tom hovořila kolegyně Adamová. Ne že bych po tom zrovna volal já, ale je to tak. K posílení či zvýšení ochrany zaměstnance dochází jen v minimálním rozsahu prostřednictvím norem, u kterých však chybí vymáhací sankce. Jde tedy spíše o deklarace. Soustavným tlakem na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kam patří dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti, se tato forma zaměstnávání stane pro zaměstnavatele asi méně atraktivní. S tím problém nemám, pokračuje se však v tendenci, kterou nastolil již tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, když si asi spletl v dohodě o provedení práce 150 hodin s uvažovanými 200 hodinami a tvrdil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že se půjde na 300 hodin, což se také stalo. Na svém názoru setrval i po opakovaném dotazu redaktorky.

Zkrátka, vytvářejí se stále další překážky, viz např. evidence pracovní doby v případě, kdy zaměstnanec pracuje doma. Přitom právní povinnost evidovat odpracovanou pracovní dobu má podle zákoníku práce stále zaměstnavatel, nikoli zaměstnanec. Nakonec to v budoucnu snad skončí zrušením právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, což bych osobně neblokoval a přivítal.

Administrativní náročnost kladenou na zaměstnavatele předloha snižuje nepatrně, a to v potvrzení o zaměstnání. Taky zde již o tom bylo hovořeno. Důvod, že se zavádí institut vrcholových vedoucích zaměstnanců, spočívá v tom, že jeho úpravu požaduje Svaz průmyslu a dopravy, se jeví jako přesvědčivý a zdá se, že předkladatel nemá však tuto úpravu ve všech souvislostech ještě domyšlenu. Právní úpravu postavil nikoli na věcném řešení, nýbrž na možnostech, které dává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, která mezi zdařilé předpisy Evropské unie rozhodně nepatří. Ale jak to tak bývá, je námi respektována.

Pokud jde o evropské právo a jeho promítnutí do zákona, odehrávají se změny zejména ve vztahu k úpravě pracovní doby a doby odpočinku, a to v souvislosti se směrnicí o některých aspektech úpravy pracovní doby a v záležitostech přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů a přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

Změny v § 338 zákoníku práce nepovažuji po pojmové stránce za legislativně zdařilé, zejména pokud jde o použitý a otrocky přeložený pojem organizovaná skupina zaměstnanců, viz § 338 odst. 3 písm. c). Není totiž patrné, jak bude aplikační praxe takovému pojmu rozumět. A navíc to vyvolává asociaci s trestním zákoníkem, kde známe - cituji: organizovaná skupina pachatelů.

Změna spočívající ve změně pojmu "nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami" na nově "nepřetržitý denní odpočinek" nevyznívá přesvědčivě. Jestliže pojem nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami vyhovoval v právním řádu České republiky od účinnosti zákona o osmihodinové době pracovní z tzv. první republiky, nevidím důvod ke změně. Jde tedy spíše o snahu o prosazení jinakosti či o zavděčení se Evropské unii. V této souvislosti si dovolím řečnickou otázku: Když tato evropská směrnice o pracovní době je oním zaklínadlem, proč se nemá zavést podle uvedené směrnice také pojem týdenní odpočinek?

V kontextu navržených změn je nelogické, že judikatura českých soudů nebyla do předlohy promítnuta. Má snad menší sílu? Ale jestli si vzpomenete, tak citát k cíli k předložení toho zákona s tím počítal. Přesto předloha obsahuje i některé méně podstatné právní úpravy vycházející z aplikační praxe. Například pokud jde o cestovní náhrady, ponechává bez povšimnutí vyjasnění právní povahy časových úseků, tedy lhůt k uplatnění práva, přestože v zákoníku práce z roku 1965 byla právní úprava zcela jednoznačná a bez pochybností. Bylo tedy z čeho přebírat.

A na závěr. Jsem toho názoru, že předložená novela zákoníku práce z hlediska aplikační praxe není v zásadě zapotřebí, což předkladatel nepopírá. Aplikace zákoníku práce totiž není ani po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku znesnadněna. Ale nechci mařit práci řady úředníků, a proto jsem připraven na výboru pro sociální politiku předložit některé pozměňovací návrhy.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Kudely. Stahuje. Prosím tedy k mikrofonu pana poslance Raise. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Já to zkusím velmi rychle. V podstatě jenom víceméně oznamuji, že budu mít dva pozměňovací návrhy na změny. Jeden se týká toho, že ve vládním návrhu se hovoří o pevném týdenním rozvrhu práce, což je naprosto nevhodné pro univerzitní prostředí, pro výzkumné pracovníky. Čili v tom směru budu dávat pozměňovací návrh. A druhý pozměňovací návrh je, řekl bych, zas opačně, tady se hovoří o home office a o nákladech s tím spojených. Na univerzitách v podstatě samozřejmě tahle činnost už dávno probíhá, nebo i ve výzkumných pracovištích. A zavedení home office, nebo přesněji řečeno požadavek nákladů, aby evidoval ten člověk, kolik elektřiny spotřebuje na to, že zrovna dělá doma, tak to je svým způsobem nesmysl, abych to zkrátil.

Takže to jsou obsahy dvou pozměňovacích návrhů. Vzhledem k těm tématům bych byl docela rád, kdyby se taky uvažovalo o přikázání těchto pozměňovacích návrhů do školského výboru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž obecnou rozpravu... Do rozpravy, pane zpravodaji? Do rozpravy. Tak prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezké pozdní odpoledne vám přeji všem, kolegové, kolegyně, vážená paní místopředsedkyně. Dovolte mi jenom pár slov.

Asi v tomto sále jsem snad jediný, bohužel, který se zúčastňoval všech možných novel zákoníku práce v té době, kdy jsem ještě působil v tripartitě a kdy jsme projednávali společně se zaměstnavateli a s Ministerstvem práce, ale i s jinými institucemi normy, o kterých se teď tady bavíme. Je až legrační, když do toho zasahujeme s neznalostí věcí. A to říkám s naprostým vědomím, tak jak si to myslím. Protože dokonce jsme v roce 2007 požádali Petra Nečase, který byl tehdy předsedou tripartity, a poslali jsme všem poslancům, pamětníci na to budou pamatovat, žádost, aby neměnili na té normě vůbec nic, protože by bylo nejlepší, kdyby se přijala tak, jak byla velmi obtížně a těžko dohodnuta právě v rámci tripartity. Musím říct, že tehdy poslanci na to slyšeli a že asi tři nebo čtyři návrhy, které přesto byly podány, se později ukázaly jako blbé. Omlouvám se za ten výraz. Ale chci jenom říct, jak je to složité, že není jednoduché ty věci dohodnout.

Chtěl bych říct, že k téhle normě můžeme mít různé názory. Ale co je důležité, že sociální partneři, kterých se to dotýká a kteří to projednávali v rámci toho x-měsíčního projednávání, naprosto jednoznačně podpořili vládou připravený návrh koncepční novely. Naprosto podpořili, to chci říct.

A já tady mám několik bodů, vím, že asi časově na to nedojde, ale nicméně jestli někdo zpochybňuje zakotvení institutu vrcholových řídících zaměstnanců, jestli někdo zpochybňuje převedení zaměstnance na jinou práci, jestli někdo zpochybňuje úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestli někdo zpochybňuje zásadní změnu podmínek vzniku práva na dovolenou, a teď bych to mohl dále rozpitvávat, tak prosím vás, ať se s tou praxí seznámí, ať si zjistí, jak se na to tváří zaměstnavatelé, jak se na to tváří zástupci zaměstnanců a co vlastně ve spolupráci s tím ministerstvem chtějí touto normou dát. Netvrdím, že ta norma je bezvadná. To jsem nikdy neřekl. (Hluk v sále. Poslanec Sklenák neustále klepe na hodinky a ukazuje, že se má končit.)

Ale chci jenom říct, že takovéto věci vznikají velmi obtížně a křehce. A na rozdíl tady od tohoto ctěného plenárního shromáždění je velmi obtížné prostě v rámci těchhle dohod a v rámci těchhle schůzek, které se tam konají, si myslet, že to je tak jednoduché. Není! A jestli si někdo myslí, že to jednoduché je, tak ať to tam jde dokázat. Pak bych docela doporučoval některým kolegům, aby se zúčastnili takovýhle jednání už jenom proto, aby viděli, jak to horko těžko vzniká, že to není jednoduchá norma.

Takže nechci se unášet emocemi, ale jenom vycházím z toho, že jsem dvacet let u těchhle těch věcí byl, že jsem dvacet let o těchhle věcech jednal, že jsem jednal se zaměstnavateli, že vím, jak je to složité. A samozřejmě můžu si myslet o této normě cokoliv, ale nicméně vznikla nakonec dohodou všech těch sociálních partnerů, kteří se na ní podíleli.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Pane poslanče, omlouvám se, jsem nucena vás přerušit. Přerušuji projednávání tohoto bodu v obecné rozpravě. Dříve než přeruším jednání, dovolte mi načíst omluvy. Paní poslankyně Matušovská se omlouvá z osobních důvodů do konce jednacího dne, od 17.40 do konce jednacího dne z pracovních důvodů pan poslanec Gabrhel a pan poslanec Okamura se od 17 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

V tuto chvíli přerušuji jednání Sněmovny do zítřejšího rána 9 hodin, kdy budeme pokračovat dle schváleného programu, a zítra od 9 hodin máme na programu písemné interpelace.

Děkuji vám za spolupráci a přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP