(16.30 hodin)
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Mně se to zrovna hodí, protože já jsem v konfliktu zájmů, neboť mám u OSA registrované jedno svoje CD, druhé už nikoliv. Autorské CD, podotýkám. Samozřejmě nepatřím k těm, kteří by byli pravidelně hraní. Ale věřte mi, že kdokoli z vás budete mít přilepenou jakoukoli politickou stranu tady na čele, tak to budete mít složitější s tím, abyste se do médií dostali. A tím se nijak nechci cpát, kam nepatřím.
Ale to, co mně rozhodně vadí, a věřím, že by to mohlo vadit i panu poslanci Komárkovi, je, že když někdo má svoji muziku, napíše si svoje písně, svoje písně hraje a nemá s žádným kolektivním správcem smlouvu, tak že nemá mít vůči nim vůbec žádné povinnosti. Proto je mi sympatické to, co tady říkal pan poslanec Vácha, že do toho už fakt nikomu nic není. Abychom nezabili i to málo kultury, co na těch malých vesnicích je. Abychom se báli jít si zahrát do hospody, že na nás někdo vlítne a vpálí nám milionovou pokutu za to, že jsme si tam zahráli, tak to mi přijde fakt už jako o strach. A to je takové to lámání hrany toho, kam ten autorský zákon by mohl směřovat, a z toho jde strach.
My jsme poctivě projednávali ten návrh zákona - vrácený, už to o něčem svědčí, Poslaneckou sněmovnou do druhého čtení - a narazili jsme na obrovskou spoustu problémů, které s autorskými právy v podstatě ani nesouvisí. Jestliže tady existuje bohužel šance, že za kopírování veřejných listin na obecních, krajských úřadech a institucích se bude platit paušál na kopírkách za počet kopírek, kde se tedy opravdu žádný Shakespeare nebo někdo takový nekopíruje, ale jde spíše o rozhodnutí a materiály, které se týkají chodu úřadů a věcí úředních... A když na to kýve ministr kultury, který říká - ano, to tam dejte, to je v pořádku... Že to jsou zvýšené náklady z 50 mil. korun na 200 mil. korun pro veřejnou správu, další náklady, které jdou mimo povinnosti směrem k vysokým školám apod., tak to už fakt s autory nemá příliš mnoho společného. To říkám jako pidiautor, mimochodem. Ale už to s tím fakt nesouvisí.
Když si sečtete maximální možné hranice, které by kolektivní správci chtěli, a promítnete si to nikoliv do velké významné restaurace uvnitř města Prahy nebo Brna nebo jiné metropole, ale promítnete si to na Dolní Bezděkov, kde žije sto trvale žijících lidí... Kdyby náhodou ten dotyčný si tam pustil televizi, rádio a ještě tam občas udělal nějakou akci, tak se dostane k tomu, že bude platit poměrně vysoké poplatky, které prostě neutáhne. Tak co se bude dít? Buď se to bude nějak obcházet a všichni budou mít strach, že při naší často české povaze přijdeme se závistí říct "ale oni tam dělají, pane, sousedé něco, co nemají", a tak to zabijeme. Anebo když to budou chtít dělat poctivě, tak řeknou "na to nemáme, to se tady prostě dít nemůže a nebude".
Zasedal podvýbor pro cestovní ruch a potkali jsme se se zástupci v oblasti lázeňství a poskytování zdravotní péče a zjistili jsme, že i do téhle oblasti, protože se jedná o odstropování... Prostě na cestě je možnost odstropování poplatků za televize apod., které jsou součástí nějakého lázeňství nebo poskytování zdravotní péče v nemocnicích, v lázních atd., že se tady otevírají nůžky, které se přímo dotknou kvality a úrovně poskytování zdravotní péče ve svém důsledku. Narazili jsme na to, že to velmi úzce souvisí s nepříliš dobře propracovanou, nebo téměř neexistující koncepcí cestovního ruchu, protože se to samozřejmě týká i dalších a dalších oblastí.
Já myslím, že ten návrh zákona je opravdu tak strašně nepřipravený, což mimochodem charakterizuje i to, že jsme na výboru pro veřejnou správu, kde jsme projednali velkou řadu pozměňovacích návrhů, a dokonce některé napříč politickým spektrem, jsme i doporučili - a pevně věřím, že pan poslanec Adámek, doufám, že těm jeho pozměňovacím návrhům nedávám polibek smrti, protože je považuji některé za praktické a dobré, udržující rovnováhu mezi tím, že autoři mají právo na to, aby dostali odměnu za svoji práci, to zcela bezpečně ano. Ale tak jak už tady padlo, dá-li stát nějaké instituci, nějaké organizaci šanci rozhodovat o tom, kolik vybere, pak by zkrátka měli vědět, jak to funguje, jak to dopadá dovnitř toho systému, bez toho, aniž bychom brali právo všem těm, kteří vyprodukovali cokoli v oblasti kultury, umění apod., aby za to dostali zaplaceno, pokud s tím někdo někde nakládá. Ale neměli bychom zabíjet živou kulturu. Měli bychom vědět - nebo vy byste měli vědět, vládní poslanci především, že zasahujete i do dalších oblastí, do školství, do vysokých škol a do jejich nákladů, do zdravotnictví, do fungování lázeňství a nemocnic jako takových. Myslím, že ne všichni víte, co tento návrh přináší. On vypadá jaksi sympaticky, že to je vlastně o nějaké regulaci v oblasti poskytování části příjmu, nechci říct ani zisku, protože kultura na obcích je téměř vždycky dotovanou záležitostí. Že to je jaksi podíl z příjmu, nikoliv ze zisku, to je také klíčové slovo. A nemá-li systém umřít, musíme také vědět, že je třeba i trošku regulovat a myslet i na ty malé, kteří to nejsou schopni někdy úplně zvládnout.
Já nemohu jinak, než že zcela určitě budu navrhovat, aby byl komplet celý zákon vrácen Ministerstvu kultury nebo předkladateli k přepracování. Úmyslně neříkám zamítnutí, protože jsem přesvědčený o tom, že dobrý zákon potřebujeme. Ale když ten zákon nebude, nic strašného se nestane. A pokud ho ministerstvo předělá aspoň v debatě s těmi, kterých se týká, tak jenom dobře.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Komárek, po něm pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající. Trošku vážněji. Já souhlasím s kolegou Bendlem, že ten zákon není revoluční ani geniální. Ale on ani nemohl být. Protože my se snažíme vyřešit filozofickou otázku, kterou neumí vyřešit nikdo, dokonce ani Amerika, náš vzor.
Ten problém je v tom, že v době internetu a masových možností šířit veškerá díla bez jakékoli kontroly - autoři skutečně o ty peníze přicházejí a my se je pak snažíme vykompenzovat věcmi, které vypadají absurdně, jako je poplatek z kopírky. Ale ono to tak absurdní není. Vezměte si člověka, který má televizi, kouká se zásadně jenom na Ordinaci v růžové zahradě, ale platí České televizi koncesionářský poplatek. To je přesně totéž. Všichni s tím souhlasíme, protože si říkáme, že chceme veřejnoprávní televizi. A určitě je to správné. Ale pokud chceme živé umění, pokud chceme být lepší v konkurenci se světovou kulturou - a dneska už každý ví, že kultura je strašně důležitou součástí tvorby národního důchodu, kreativní průmysl atd. - čili pokud chceme podporovat kulturu, měli bychom myslet na to, že i ty takříkajíc absurdní poplatky z kopírek jsou určitým řešením problému, který neumíme řešit. Děkuji. ***