(9.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
A nyní, vážené poslankyně, vážení poslanci, k těm prioritám. Jasně jsme řekli na začátku našeho mandátu, že tato vláda je proevropská, že chce, aby Česká republika v Evropské unii vystupovala aktivně. Náš hlavní zájem, který máme a který jsme také jasně definovali, je udržet jednotnou Evropskou unii a zabránit tendencím, které by vedly k jejímu rozkladu. To není žádná teorie. Tendence, které mohou vést v konečném důsledku k rozkladu a rozpadu Evropské unie, tady reálně existují. A pokud si máme vybrat, jestli máme podporovat tendence, které nakonec povedou k tomu, že se Unie rozpadne, a to je realita, anebo jestli podpoříme ty tendence, které povedou k udržení Evropské unie, pak jsme si vybrali a jasně jsme řekli a dokazujeme to celé tři roky, že podporujeme tendence, které udrží Evropu pohromadě.
Já jsem přesvědčený o tom, že to je také náš národní zájem. Naše země je mj. definována hospodářskou prosperitou, pracovními místy. Naše země je založena na exportu. My vyrábíme zboží a služby, které v žádném případě nemůžeme prodat na malém domácím trhu, který představuje 10,5 mil. obyvatel. Naše země je závislá na tom, abychom mohli volně obchodovat s tím, co tady vyrobíme a vymyslíme. Evropa nám poskytuje příležitost volného pohybu, volného trhu a naše země na tom profituje. Jednoznačně profitujeme na tom, že můžeme naše zboží a služby nabízet v rámci velkého evropského trhu. A já chci, abychom na tom profitovali i v příštích letech.
Pokud jde o budoucnost Evropy, jsou pro nás nejdůležitější dvě priority. Za prvé, musíme na území Evropské unie zvládat zajišťovat bezpečnost. A za druhé, musíme posilovat hospodářský růst a prosperitu v našich zemích. Česká republika vedla skupinu zemí V4 a máme šanci naplňovat své priority v rámci této spolupráce. My jsme měli velkou příležitost k naplnění těchto našich cílů v čele právě Visegrádské skupiny. Předsedali jsme V4 od poloviny roku 2015 do letošního července. V našem předsednickém programu jsme se zavázali pokročit v agendách, kde nám spolupráce funguje v rámci skupiny zemí V4. V energetice, v bezpečnostní a obranné spolupráci a také v podpoře směrem k zemím západního Balkánu a jejich integraci do Evropské unie. Chtěli jsme, aby spolupráce našich zemí byla viditelnější navenek a přinášela konkrétní výsledky domů.
Chci připomenout, že to bylo právě období českého předsednictví V4, kdy se V4 nejvýrazněji připomněla svými postoji i našim lidem tady v České republice. Jsem přesvědčený o tom, že během českého předsednictví lidé tady u nás začali znovu vnímat V4 jako reálný životaschopný formát, který České republice umožňuje ovlivňovat to, co se v Evropě děje. Než začalo naše předsednictví, tak se diskutovalo, jestli V4 má vůbec ještě smysl poté, kdy jsme vstoupili do Evropské unie. No, ukázalo se i během našeho předsednictví, že to smysl má.
Hlavním politickým tématem našeho předsednictví byla migrace. Předsedali jsme V4 v době, kdy Evropská unie zažívala zřejmě největší nápor dopadu migrační krize. A byla to právě visegrádská čtyřka - a to nikdo z vás nemůže popřít, že to byla visegrádská čtyřka, která od začátku zastávala k migrační krizi zcela jasný a realistický postoj. Za prvé, naše reakce na migrační krizi, to jsme říkali od samého začátku, musí zasahovat příčiny migrace, ne až důsledky. Za druhé, není možné, aby se uprchlíci přesouvali mezi státy EU živelně bez jakýchkoli pravidel, bez vynucování dodržování pravidel. Za třetí, není možné, aby vnější hranice Evropské unie byly bez kontroly, není možné, aby tam pravidla neplatila. A konečně za čtvrté, přerozdělování pomocí povinných kvót není řešením. Všechny tyto zásady směřují k tomu, abychom byli schopni zajistit bezpečnost v našich zemích.
Jistě víte, že tyto názory skupiny zemí V4 nebyly v Evropě přijímány pozitivně. Celá řada starších členských zemí Evropské unie V4 kritizovala. Říkaly, že nechápeme, co se děje, že nechceme být solidární, že nevidíme ty skutečné problémy. Kolem postojů, které zastávala Česká republika v čele V4, se strhla opravdu velká debata v Evropě. A já jsem přesvědčený o tom, že to byla právě V4, která vnesla do evropské diskuse svůj pohled a svoje vlastní řešení. A výsledkem této iniciativy a tlaku skupiny zemí V4 je fakt, že návrhy, se kterými jsme ostře nesouhlasili, nebyly přijaty. Nebyly schváleny permanentní kvóty. Naopak jsme se místo toho začali zabývat návrhy na účinnou pomoc v zemích původu. Začali jsme řešit posílení bezpečnostních složek v zemích, které jsou tranzitními, pokud jde o migrace. Zasadili jsme se o to, že se uzavřela balkánská migrační trasa. Jenom připomínám fakt, že to byla schůzka zemí V4, která se odehrála tady v Praze, kde byli přítomni zástupci Bulharska a Makedonie, tedy zemí, které se výrazně zasloužily o to, že se podařilo zastavit migrační tlaky na balkánské trase. A máme také dohodu s Tureckem, která snížila migrační tlak směrem k Řecku. Ačkoliv na začátku byly návrhy naše a zemí V4 kritizovány, tak nakonec jsme pro řadu našich věcí dokázali získat širší podporu v rámci celé Evropské unie.
Druhá věc, kterou bych chtěl zmínit a která zde zazněla, je otázka sankcí vůči Rusku. Česká republika v té debatě, která se týkala sankcí, hájila dva základní principy. Za prvé, není možné ignorovat fakt, že v případě Ukrajiny bylo porušeno mezinárodní právo a že byla narušena suverenita země. Obsazení Krymu a jasná ingerence Ruska do toho, co se dělo na východě Ukrajiny, narušilo suverenitu Ukrajiny. Mezinárodní společenství včetně Evropské unie na tento krok muselo jasně reagovat.
Druhý princip, který jsme ale v té debatě hájili, byl ten, že Česká republika má své vlastní národní ekonomické zájmy. A v okamžiku, kdy byla zahájena debata o sankcích proti Rusku, tak to byla Česká republika a některé další země, které hájily svůj zájem tak, aby nás ty sankce co nejméně poškodily. A já jsem přesvědčený, že se to povedlo. Podařilo se nám dohodnout na sankcích vůči Rusku. Všechny členské státy to podpořily, ale současně jako Česká republika jsme vyjednali takovou strukturu sankcí, která co nejméně poškozuje naši reálnou ekonomiku a naše pracovní místa. Čili pokud jde o sankce vůči Rusku, dohodli jsme se s ostatními zeměmi, našli jsme rozumné řešení, ale byl to kompromis, ve kterém naštěstí byly zohledněny i naše vlastní hospodářské zájmy a naše pracovní místa tady v České republice.
Druhá věc, kterou bych chtěl zmínit vedle Evropské unie, je vztah s našimi sousedy. Já přikládám té sousedské politice velký význam. Víte, tady se často mluví o NATO, mluví se o řešení globálních problémů v Libyi, v Sýrii, mluví se o celé Evropské unii. Ale neměli bychom zapomínat na takovou normální obyčejnou věc, jako jsou dobré vztahy s našimi sousedy. A ukazuje se, a ukázala to i migrační krize, že mít dobré vztahy se sousedy se vyplácí. Vyplácí se to nejenom ekonomicky, ale v době, kdy se zvyšuje napětí, kdy jsou tady problémy, tak je důležité, abychom byli obklopeni státy, se kterými máme solidní, korektní a přátelské vztahy. Kde se nepřekvapujeme. Kde se nešokujeme. Kde nejsou tady tlaky na to, aby se vytvářelo napětí mezi našimi zeměmi. Já jsem velice rád, že když se podíváte kolem nás - podíváte se na Polsko, pokračujeme ve společných zasedáních vlád. Podíváte se na Slovensko - společné zasedání vlád, nejlepší vztahy, které jsme měli v historii, udržujeme. Udržujeme a Slováci jsou naši nejbližší partneři. Velmi často se koordinujeme z hlediska postojů v Evropské unii. S Německem, a k tomu se ještě dostanu, jsme navázali strategické partnerství. Ale výrazně jsme posunuli vztahy se Saskem, s Bavorskem. Tyhle země jsou pro nás důležitým obchodním partnerem. A s Rakouskem. Dohodli jsme se s Rakouskem na slavkovském formátu, na setkávání premiérů Česka, Slovenska, Rakouska tak, abychom diskutovali o prioritách sousedských vztahů. A zlepšila se výrazně komunikace mezi českou a rakouskou vládou. ***