Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

172.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě
/sněmovní tisk 870/ - druhé čtení

Prosím, aby se slova ujal ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dámy a pánové, vážené kolegyně a vážení kolegové, předkládám vám vládní návrh, který máte před sebou, nebo jste se s ním měli možnost seznámit. Téma je Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. Je to tedy protokol, který je tu předkládán na základě dohody mezi členskými státy Aliance, a my jsme za ČR také vyslovili souhlas s tím, abychom ratifikovali tento protokol. A já bych vám měl říci argumenty pro to, aby to hlasování tady úspěšně proběhlo.

Především bych chtěl říci, že v Černé Hoře je jednoznačná podpora vstupu země do struktur integračních, ať je to Evropská unie, nebo Severoatlantická aliance. Tam 16. října proběhly parlamentní volby. Ty byly shledány svobodnými a demokratickými příslušnými pozorovatelskými misemi. A v těch volbách se účastnilo rekordních 73 % obyvatel. Dá se říci, že nová vláda je jednoznačně vládou, která potvrzuje kontinuální širokou podporu obyvatel směřování do struktur, ať je to Aliance, anebo Evropská unie.

Jednoznačně Černá Hora je na podobné rozhovory a přistoupení do Aliance připravena nejlépe ze všech zemí. Je to země, která se významně podílí podle svých kapacitních možností na misích v Afghánistánu, právě na alianční operaci v Afghánistánu. Podílí se také na misích EU. V Afghánistánu je od roku 2010. A i z hlediska kritérií, která se hodnotí, jako je právní systém země a úroveň správy, se vlastně dostala v té snaze o integraci jednoznačně nejdále.

Myslím si, že existuje jeden významný důvod, proč podpořit Černou Horu, a ten se netýká jenom jí samotné, ten se týká celého regionu, protože v poslední době se docela zadrhává proces jednání se zeměmi západního Balkánu o přistoupení například do Evropské unie, protože samozřejmě díky problémům, které Evropská unie dnes má, tak to vypadá, že na rozšiřování Evropské unie nezbývá tolik sil. To nemá úplně dobrý dopad na perspektivu, kterou bychom měli vytvářet pro země západního Balkánu.

Pro Českou republiku a zahraniční politiku České republiky je právě zájem o západní Balkán prioritní věc, protože my jsme právě jedna z těch zemí, která si uvědomuje, jak stabilita Balkánu má obrovský význam pro stabilitu celé Evropy. A trochu nás mrzí, že v oblasti rozšiřování Evropské unie nejsme schopni dnes vždy nabízet úplně jasnou perspektivu těm jednotlivým zemím. Samozřejmě se o to snažíme. Třeba v rámci Visegrádu jsme uskupení, které to neustále prosazuje. Ale řeknu vám, někdy se v tom cítíme docela sami. Protože chápete, že ty země, které na jihu řeší migrační problémy, nebo i země západní části Evropské unie nejsou a necítí se tak angažovány vůči západnímu Balkánu jako třeba my. Takže jsme ti, co to zvedají, kdo to tlačí. Nicméně to úplně ideální není.

A bohužel to, že nejsme schopni vytvářet jasnou perspektivu pro tyto země, nebo že to není zcela zřetelné, tak to má ty dopady, že se to i v něčem podílí na určité nestabilitě těchto zemí. Mám na mysli, myslím si, že neseme i určitou odpovědnost za situaci například v Makedonii, kde, jak víte, se už delší dobu čelí určité politické krizi a kde snad blížící se volby přinesou nějaké řešení. Ale mohl bych mluvit i o jiných zemích. Není jednoduchá situace v Bosně a Hercegovině. Tam je opět napětí mezi Republikou Srbsko a federální Bosnou a Hercegovinou, jak víte, je to v poslední době pořád akutní problém.

Sám jsem se ve Varšavě účastnil teď v pondělí jednání zemí západního Balkánu s Visegrádem za účasti Federiky Mogheriny. A debata byla někdy docela komplikovaná, protože například určitá tenze se dala vycítit i mezi Kosovem a Srbskem a podobně. Prostě jsou to všechno ty minulostní věci, prostě ten jednoduchý fakt, že tam byla válka a není to tak dávno. A to usmíření, zdá se, je obtížné právě proto, že ta válka byla poměrně nedávno. Je něco jiného usmíření tady ve střední Evropě nad událostmi, které skončily už před 70 lety, a je daleko těžší usmiřování a politická stabilizace zemí, kde je ten konflikt daleko, nevím, patnáct let, kolik to je let vlastně od války.

Naše nabídka rozšíření, naše nabídka integrace je vlastně něco, co pomáhá ty země stabilizovat. Ale ve chvíli, kdy Evropa má sama dost velké problémy, a víte jaké, jsou to problémy ekonomické - Řecko, jsou to problémy s migrací, jsou to problémy se zahraničními konflikty kolem nás, tak se vlastně nedostává dost energie a sil na to, aby byla naše nabídka těmto zemím jednoznačná. Víte, že jsme se vždy řídili principem, že když je země připravena, když plní kritéria, tak bychom pro ně měli tu cestu otevřít. Měli byste vědět, že v zemích Balkánu podpora obyvatelstva je stále poměrně vysoká pro vstup do Severoatlantické aliance. To není jen v Černé Hoře. Otázka je, že od nás nepřichází dostatečná odezva. A to jsou věci, které jsou riskantní, protože ta nedostatečná perspektiva skutečně může ty země do určité míry destabilizovat, a dokonce to vlastně vidíme na vlastní oči.

Jsem přesvědčen, že my tady v Česku jsme ti, kteří si uvědomují, jak je západní Balkán pro Evropu důležitý, že to tady je něco, o čem se nemusíme přesvědčovat. A v tomto kontextu také chápejte to, že tady nabízím ratifikaci protokolu o přístupu Černé Hory jako jeden z mála příkladů v poslední době, opravdu moc toho nemáme, kdy jsme schopni nabídnout a říci ano, když někdo splnil podmínky, tak my jsme připraveni na to reagovat odpovídajícím způsobem. My tímto gestem dáváme najevo, že ten proces běží. Teď se nemluví o Evropské unii. Mluvíme o Severoatlantické alianci. Ale ta popularita v uvozovkách obou uskupení je často podobná. Aliance má pro země západního Balkánu také velikou přitažlivost. A my můžeme nabídnout v této chvíli aspoň toto.

A potom, kdybyste se mě zeptali na vztahy mezi Černou Horou a Českou republikou, tak všichni víte, že Černá Hora není velká země, i když je to krásná země. Nicméně naše angažmá i v oblasti ekonomické, bych chtěl tady připomenout, je poměrně významné. Třeba v oblasti energetiky se tam snažíme a celkem úspěšně jsme se snažili uspět v poměrně velké zakázce elektrárny Pljevlja. Takže je to i vzhledem k tomu, že země je nevelká, tak je naše ekonomické angažmá potenciálně rozsáhlé. Jenom aby bylo zřejmé, že pro nás Černá Hora může být a je docela významný partner. Máme tam velmi přátelské, velmi vstřícné prostředí, třeba i na rozvoj ekonomických vztahů. Takže to je pro nás dobrý partner. To říkám jenom za ty bilaterální vztahy. Byl bych rád, kdybychom se na podpoře Černé Hory a podpoře toho Po přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě tady dnes mohli shodnout, že jsme připraveni to podpořit.

Tolik můj úvod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Prosím zpravodaje zahraničního výboru poslance Pavla Šrámka, aby odůvodnil usnesení výboru, které bylo doručeno jako sněmovní tisk 870/1. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Šrámek: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych ještě doplnil pana ministra, který velice obšírně představil důvody pro schválení, nebo pro návrh schválení tohoto protokolu. Černá Hora již přispívá k operacím NATO a je pochopitelně žádoucí, aby i nadále pokračovala v reformních snahách o zlepšování vlády a práva. Navíc skutečnost, že se Černá Hora stane dalším členem Aliance, zajisté pomůže k posilování stability a bezpečnosti na Balkáně, jak už zmínil pan ministr. A má to samozřejmě i vliv na jakousi bezpečnost v případě investic, které tam i z České republiky plynou. To je moje zdůvodnění.

Dovolte mi, abych přečetl usnesení už teď. Nebo až po rozpravě? (Řečník se obrací na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, přečtěte usnesení, které přijal výbor. Prosím.

 

Poslanec Pavel Šrámek: Dovolte mi, abych přečetl usnesení zahraničního výboru z 28. schůze ze dne 6. října 2016 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě, sněmovní tisk číslo 870.

Po odůvodnění ministra zahraničních věcí pana doktora Martina Smolka, zpravodajské zprávě poslance Pavla Šrámka a po rozpravě zahraniční výbor za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Černé hory k Severoatlantické smlouvě, podepsaného v Bruselu 19. května 2016." Za druhé pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám rozpravu a eviduji jednu přihlášku. Hlásí se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, tato řekněme přístupová smlouva Černé Hory k NATO je v tomto pohledu mnohých takový drobný detail. Říkáte si, je to vlastně formalita. My schválíme přístup státu Černá Hora do NATO. Zkusme se ale vrátit ke slovům, co to je NATO, a vrátit se do doby, kdy jsme vstupovali do NATO.

Mnohokrát jsem z úst těch, kteří tento vstup České republiky do NATO schvalovali, slyšel, že nejde až tak o kolektivní bezpečnost jako o bezpečnost peněz. Oblíbená průpovídka, že peníze jsou zbabělé a že chtějí mít bezpečí, aby mohly fungovat a přijít, je taková okřídlená průpovídka, kterou slýcháváme docela často. V tomto případě ale členství Černé Hory v NATO tohle nezajistí. Černá Hora má docela vážné problémy politické, vnitropolitické problémy, má docela vážné problémy se svým vlastním bezpečím vůči svým sousedům, řekněme si na to na rovinu, protože situace v zemích bývalé Jugoslávie není klidná, není vyjasněná. A my jakožto člen NATO se snažíme rozšiřovat tuto organizaci do oblastí, které jsou nestabilní.

Co je cílem toho rozšíření? Chceme další zemi po vzoru Turecka jako nestabilního člena NATO? Chceme další zemi, u které nebudeme vědět, kterým směrem se bude ubírat? Chceme další riziko, tentokrát na Balkáně? Pokud nechceme, tak bychom měli uvažovat, co s Balkánem jako celkem, a neparcelovat ho jak v klasických koloniálních filmech, kdy se rozdělí a panuje. A Černá Hora je toho příkladem.

Co přinese občanům Černé Hory členství v NATO? Pouze imaginární pocit bezpečí. Řekněme si to. Protože hlavní problémy Černé Hory jsou vnitrostátní problémy, které tato země má. A v tomto NATO vůbec nepomůže. Jsme toho svědky i my, členové Evropské unie a členové NATO, jak nám NATO pomáhá k ochraně hranic, jak NATO chrání prostor námořních hranic Evropy, jak dalece je ochotno přispět k bezpečí Evropy. Protože si myslím, že migrační krize je narušení bezpečnosti Evropy, vážné narušení bezpečnosti Evropy. A NATO se k tomu tváří, že to není jeho problém. Jak se NATO tváří k situaci svého člena Turecka? Je tam vážné narušení, řeknu-li, demokracie. Myslím si, že všichni řeknou ano, sledujeme situaci v Turecku. A co dělá NATO, tato organizace se svým členem, který nedělá to, co by dělat měl, nefunguje tak, jak by fungovat měl? Strčí hlavu do písku.

Řekněme si to otevřeně. Ano, NATO je relikt studené války. Zůstává zkostnatělé ve svých cílech a hlavním cílem je rozšíření co největšího počtu území bez toho, aby bylo zajištěno toto území opravdu stálými členy. Když se vyrojí problémy, tak NATO nefunguje. A říkám s plnou otevřeností, že si myslím, že NATO opravdu nefunguje. A teď říkáme občanům Černé Hory: pojďte do NATO, to je nějaký klub vyvolených, který vám pomůže. Stejná slova byla používána a bylo o tom hovořeno, když jsme přistupovali do NATO, do Evropské unie, do těchto mezinárodních organizací, kdy občané očekávali, co to přinese. Dneska, když se občanů zeptáte, co přináší naše členství v NATO, naše členství v Evropské unii, tak mnohdy kroutí hlavou, a dokonce přemýšlejí o tom, jestli to má smyslu. To zklamání je podstatně horší než těšení se na nějaký možný lepší zítřek.

Proto já NATO považuji za relikt studené války a úvahy o tom, že představuje nějaké bezpečnostní riziko, které umožní ekonomický rozvoj, považuji za silně scestné. Pokud nebude v mezinárodní politice Evropy jasně řečeno, jak bude vývoj v nejbližších pěti letech vypadat, myslím teď na Balkáně, myslím teď samozřejmě i stav Turecka, tak si myslím, že je silně předčasné rozšiřovat toto NATO bezhlavě. Už jsem slyšel dokonce tendence, že Gruzie se hlásí, že by ráda. Ukrajina - hurá do NATO! Co je cílem? Jak budeme argumentovat, když tyto žádosti přijdou? V čem je Černá Hora v tomto pohledu rozdílná? Je to nestabilní území. Já si myslím, že tady nikdo neřekne, že je to stabilní území. Problém tam existuje. Je latentní, ale existuje a velice rychle může přerůst v ostrý konflikt v této oblasti. My nevíme a nejsme schopni říci, co se bude dít, a přesto nezodpovědně chceme rozhodnout, protože přece nás se to až tak dalece netýká, to je problém někde tam - oni ti generálové asi budou vědět, co s tím.

Já tady zodpovědně říkám, že nevědí co s tím. A to je ten problém, který mě vede k tomu, že nedoporučím, aby náš klub hlasoval pro tento přístup Černé Hory do NATO. A není to vůbec o tom, že bychom byli nevraživí vůči občanům Černé Hory, ale se znalostí věci, toho, že jsme členové NATO, že jsme členové Evropské unie a víme, jaké zklamání to pro nás přineslo, a bez znalosti dalších výhledových plánů prostě nemůžeme hlasovat pro.

Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou nejprve pan poslanec Ženíšek a poté s přednostním právem pan ministr. Prosím.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych panu kolegovi Luzarovi prostřednictvím pana předsedajícího připomenout jednu důležitou věc. On se prorusky orientovaný převrat, pokus o převrat v říjnu, který byl údajně plánovaný během voleb v říjnu, nepovedl. On se zkrátka nepovedl. Nevyšlo to. Takže v argumentaci, ve které dnes pokračujete, zkrátka není třeba pokračovat. Nevyšlo jim to, asi vám to zapomněli říct, vaši kolegové z Ruské federace, ale zkrátka se to nepovedlo. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji několik přednostních práv. Nejprve pan ministr, pak místopředseda Filip a potom pan poslanec Šrámek. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já cítím potřebu reagovat na některé věci, které tady zazněly a které bych chtěl uvést na pravou míru, protože se domnívám, že neodpovídají úplně realitě.

První věc, která tady zazněla, kterou jsem si poznamenal - že se chováme jako koloniální mocnost, která si vyzobává a která nějak parceluje Balkán, jednoho si vybere a druhého nechá stranou. To říkám se vším vědomím, že si myslím, že mám vhled do toho, jak proces probíhá, že takhle to absolutně není. To není žádné vyzobávání. Něco takového bych nemohl nikdy podpořit, abychom si vybírali, nevím podle jakých hledisek. Hlediska jsou přece jasně daná. My posuzujeme to, jak ta země postupuje v konkrétním. Pokud země projeví zájem, že chce vstoupit do Evropské unie nebo do Aliance, tak jsou dnes kritéria, podle kterých se posuzuje, jak je to reálné, jestli je země schopna to zvládnout, jestli je schopna plnit to, co se od budoucího člena, v tomto případě Aliance, bude čekat.

To znamená, že jsem tady řekl v úvodním slovu, že jsme hodnotili poměrně dost pečlivě, co Černá Hora udělala, jakým způsobem se připravuje, jak je připravena, a tam je celá řada kritérií a ta se netýkají třeba jenom armády. Řekl jsem tady, že Černá Hora jednoznačně postoupila nejdál, a na tom je shoda. Tohle opravdu nikdo nezpochybňuje. Takže ne vyzobávání, ale hodnocení toho, co země skutečně má za sebou a jestli se snaží, jestli to myslí vážně a jestli v těch věcech, které je schopna a měla by splnit, to plní. To je první věc, která je důležitá, aby tady zazněla.

Druhá věc. Tady zaznělo, že NATO, že to je trochu iluze, že stabilizuje. To se nezlobte, ale to mi připadá, že je taky nepřesné. To, že jsme jako Česká republika vstoupili do Aliance a do Evropské unie, tak nemám pochyby, že to způsobilo, že Česká republika byla vnímána jako bezpečná země, do které se vyplatí investovat, protože garance jsou poměrně vysoké. A jestli si tohle nepřiznáme, tak si lžeme do kapsy. Chápete? Jestli nechcete přiznat to, že vstup do těchto organizací opravdu stabilizoval pozici České republiky a že investoři na to zareagovali a řekli... To jsou strašně vážné věci pro ty investory. Oni když někam chtějí, tak chtějí vědět, že tam se podmínky nebudou dramaticky měnit, a tyhle prvky prostě sehrály roli. A dokonce se to dá těžko změřit. Jediné, co vím jistě, že to vliv mělo. Takže to, že nás to stabilizovalo, tak neříkejme, že to jiného stabilizovat nebude, když nám to evidentně pomohlo.

My jsme dneska vnímáni jako poměrně úspěšná země v celé řadě ohledů, ekonomické i určité politické stability, si dovolím tady tvrdit, protože to slyším venku neustále, a samozřejmě že vstup do těchto aliancí se na tomto obraze podílel. Kdybychom to neučinili, tak si myslím, že by to prostě bylo jinak. Tak ať se nám to líbí, nebo ne, neupírejme tady to druhým, když nám se to hodilo. Takže na tom trvám, že to má svůj vliv a že ten vstup, pokud se někomu podaří, tak to má vliv na to, jak se ta země cítí. Nejenom cítí, ale jak de facto je i stabilní.

A třetí věc, která mě připadá také důležitá a také mi připadá zajímavá a rád bych ji okomentoval. Tady zaznělo: A co NATO dělá? Co NATO dělá s Tureckem? No nezlobte se, ale tohle mi připadá, že to, že Turecko je členem Aliance, má podle mě, a možná na to máme tedy jiný názor, ale má podle mě mimořádně zásadní význam na to, jak se Turecko chová. Protože pokud sledujete Turecko bedlivě, v souvislosti např. s krizí v Sýrii, tak přece nemůžete nevidět, že Turecko bylo před nějakým hodným časem jinde, než je dneska, právě proto, že se na ně vyvíjel tlak. Turecko přece je, řekněme, víceméně sunnitská země, tak si dovedeme představit, kam mířily jeho inklinace a tendence v celém tom rozsáhlém konfliktu, který je v Iráku a v Sýrii. A víme, že tam byla řada věcí, které jsme kritizovali, které se, snad mohu říci, že se nám ani nelíbily díky těm vazbám, které tam byly. A já tvrdím, že díky tomu, že Turecko je v Alianci, tak se celá řada věcí začala posouvat jinam a Turecko začalo, nebylo to jednoduché, sehrávat jinou roli. Já to tady nechci rozebírat, protože to je trochu terén, o kterém si nejsem jist, že mohu mluvit úplně otevřeně, ale nemám vůbec pochyb, že tlak Aliance sehrál roli v tom, že Turecko měnilo a korigovalo své chování právě v těchto krizích. Vy můžete říct, že to nebylo třeba dost nebo že byste si představoval, že to bude jednoznačnější, ale já za sebe vůbec nepochybuji o tom, že tady členství v Alianci sehrálo velice významnou roli a stále sehrává. A pokud by ho nebylo a pokud by nebylo těch vazeb, které jsou, tak by možná Turecko sehrávalo jinou roli a pravděpodobně by možná sklouzlo úplně jinam.

Takže, víte, není možné dost dobře se tvářit, že to nemá vliv nebo že NATO nic nedělá. Samozřejmě, ono to není jednoduché, protože asi víte, že díky událostem, které se odehrály v Turecku, tak došlo k velkým změnám třeba právě v oblasti armády v Turecku a že to samozřejmě zasáhlo dokonce i ty struktury, které byly partnerem pro jednání v Alianci. Takže to všechno je pravda. A je pravda, že tady se někdy věci docela vážně zkomplikovaly. Ale přesto si myslím, že členství v Alianci je nástroj, který fungoval, stále si myslím, že funguje se všemi problémy, a je to prostě něco, na co spoléháme.

Takže já tady prostě musím odmítnout to, že by tohle byla věc, která nehraje významnou roli. A doufám, že se podaří Turecko jako aliančního člena mít i do budoucnosti za partnera, protože kdyby to tak nebylo, přátelé, tak strategické důsledky takové změny, dokonce pro celý Balkán, by byly úplně zásadní. A to tady už vůbec nechci rozvádět, ale je to věc, kterou jsem si také naprosto jist.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktickou poznámku. Já se omlouvám, pane místopředsedo, nejprve faktická poznámka pana poslance Bendla. Poté dostanou samozřejmě slovo přihlášení s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, opravdu jenom krátce. Myslím, že motivace komunistů k odmítnutí tohoto materiálu je všem těm, kteří se orientují v téhle oblasti, jasná. To za prvé.

Za druhé chci poděkovat ministrovi zahraničí za jeho slova a za jeho přístup k tomuto materiálu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip, poté pan zpravodaj Šrámek. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já opravdu jasně řeknu, jaká je moje motivace. Já jsem se v roce 1999 seznámil s jedním vynikajícím černohorským básníkem, dlouhou dobu jsem s ním strávil v občanském tribunálu proti válce v Jugoslávii, a vy víte, že jsem zastupoval matku 14denního dítěte, které zabila bomba, kterou svrhly některé armády NATO na bývalou Jugoslávii, a myslím si, že ta otázka mě výrazně poznamenala.

Ano, moje motivace je taková, že budu replikovat slova toho svého přítele, černohorského básníka, který říkal: Proč my jako Černá Hora nemůžeme být nejdřív přijati do Evropské unie, proč musíme být nejdříve v NATO? My bychom měli jiný názor. My jsme začali platit eurem, to je všeobecně známo, my plníme jednotlivé podmínky a myslím si, že plníme podmínky tak jak málokdo. Nakonec to tady pan ministr zahraničí řekl. A já s tím souhlasím. Ale v tom případě ta jeho otázka je zcela legitimní. Co brání půl miliardě obyvatel Evropské unie, aby, promiňte mi, přijala zemi platící eurem, ve které žije půl milionu obyvatel? Co by to znamenalo za hrůzu v Evropské unii, kdyby oni, řekl bych, vyslechli žádost Černé Hory, aby nejdřív byl dokončen proces přijetí do Evropské unie? Myslíte si, že to je nelegitimní požadavek lidí v Černé Hoře? Já si myslím, že je zcela legitimní. Oni říkají: My nevíme, jestli budeme jenom pevnou leteckou základnou, nebo jestli opravdu budeme také součástí toho ekonomického prostoru. A my chceme být nejdříve součástí toho ekonomického prostoru a potom nebudeme mít žádné výhrady k tomu, abychom byli součástí i toho bezpečnostního prostoru. Oni mají jiné priority.

A já mu docela rozumím, tomu svému příteli, protože také mi někdy připomíná, že jsme spíš zneužíváni v té mezinárodní politice, než abychom byli rovnocenným partnerem. A to si myslím, že je i pro mě legitimní důvod, proč v tuto chvíli nemám žádný důvod hlasovat dříve o přijetí Černé Hory do NATO než hlasovat o jejím přijetí do Evropské unie. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Omlouvám se, eviduji dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Luzar, poté pan poslanec Soukup. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Dlužím reakci na vystoupení pana ministra. Ty rozinky, o kterých jsem se zmínil, tu parafrázi tady použil pan kolega Filip. Mohl bych zmínit ještě třeba Srbsko, ale sliby, které byly činěny v rámci přístupu do Evropské unie a NATO, jak bychom mohli a jak tyto záležitosti řešit. Prostě opravdu jsou to rozinky, řekněme si na rovinu. A geopolitické rozinky, které rozehráváme v rámci NATO a přístupových jednání k Evropské unii.

Historii Turecka nechci zmiňovat, všichni víme, že to byla nepotopitelná letadlová loď v době Sovětského svazu a bipolárního světa ze svých základen. Byla velice důležitá pro strategický bipolární svět. Ale to je historie, mně se jedná o tu současnost a jak reagují generálové na to, co se tam děje a jak vnímáme tady tuto situaci, jestli se o to vůbec zajímáme.

Ale to také nechci zmínit. Tady zazněla jedna docela důležitá slova, byť ne z úst pana ministra, ohledně vůle občanů. Toho si hluboce ctím. Hlas lidu, hlas boží, se říká. Budu velice vděčen vládní koalici, popř. i kolegům z pravicové opozice, když podpoří náš návrh na vypsání referenda na vystoupení z NATO. Tam se ukáže, jak občané této republiky vnímají situaci s organizací, která se zove NATO. A potom se ukáže, jaká je to vůle občanů, kterými se tak zaštiťujeme. A možná občané řeknou: Chceme zůstat v NATO. Potom i my, vědomi si vůle lidu, ano, přiznáme, občanech, chtějí být v NATO. Ale tohleto nám umožněte a uvidíte, jaký je názor občanů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Soukup a po něm pan poslanec Kučera. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, já musím reagovat na pana ministra. Chci předem říci, že Černá Hora není Turecko, tudíž já sám budu hlasovat pochopitelně pro přijetí, nebo pro Černou Horu. Nicméně musím se zastavit u toho Turecka. V podstatě ten příměr trošku kulhá. Jestli má být smyslem přijetí do Aliance, tedy přijetí za našeho řekl bych velice blízkého partnera, který nám má krýt záda, jenom ten fakt, že zpacifikujeme jeho velmocenské choutky, tak si myslím, že je to trošku málo. Podívejme se, jakým způsobem nás Turecko v současné době, dá se říci, vydírá. My už jsme tady o tom několikrát mluvili. Mluvili jsme o tom, když se přijímala ta dohoda, jestli máme nějaký plán B. Dneska vychází celkem v seriózních tiskovinách, v seriózních médiích informace o tom, že na základě usnesení Evropského parlamentu nám vyhrožuje zase Turecko, lépe řečeno prezident Erdogan, že otevře hranice, pustí sem k nám uprchlíky apod. Já si prostě takto svého partnera, který mi má krýt záda, nepředstavuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Kučera a poté s faktickou poznámkou pan poslanec Šrámek. Hlásíte se, pane ministře, také s faktickou poznámkou? S přednostním právem. Poté dostanete slovo. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den. Děkuji za slovo. Já mám bohužel tu smůlu, že tady dnes sedím od 9.00 ráno a od 9.00 ráno tady poslouchám komunistické projevy, které nejdříve hodnotí druhou světovou válku a komunistický pohled na druhou světovou válku, pak přeskočili onu dobu, kdy zavírali, mučili a popravovali letce z Británie, vedoucí skautů a další, kteří se jim dokázali postavit, o tom období tady taktně mlčíme. A nyní jsme přeskočili na demontáž Severoatlantické aliance. Já nevím, co se dnes stalo, jestli je dnes malá Velká říjnová revoluce nebo jiné výročí. Já bych chtěl skutečně vyzvat všechny demokratické strany, abychom se vůči těmto komunistickým nehorázným projevům postavili! (Potlesk zprava, smích kohosi zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Šrámek s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Seďa s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Pavel Šrámek: Děkuji za slovo. Dovolte, abych se i já jako zpravodaj vyslovil k vystoupení pana Luzara. Nebudu tak expresivní jako pan poslanec Kučera, i když bych velmi rád.

Použil tady slova kolonizace Balkánu. Doufám tedy, že to bylo vysloveno pouze proto, aby se dneska v médiích nějakým způsobem zmedializoval. To opravdu není žádná kolonizace. A ve spojení, že NATO je klub vyvolených... Černá Hora se rozhodla. Když tady mluvíte o vůli lidu nebo vlád, tak prostě se Černá Hora rozhodla a požádala o vstup do NATO. Nikdo ji k tomu nenutil, nikdo ji nepřemlouval. Prostě se rozhodla. A když tady mluvíte o té vládě nebo vůli lidu... Škoda, že také nebylo referendum při vstupu do Varšavské smlouvy. To by asi bylo zajímavé v té době, v 50. letech. To bych rád věděl, jak by dopadlo. (Ozývá se smích v sále, ruch.) A když tady mluvíte, že nejdřív do EU nebo do NATO -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám. Poprosím poslance, abyste po sobě nepokřikovali, abyste nezvyšovali hluk v sále. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Pavel Šrámek: Jestli vstoupí dříve do EU, nebo do NATO, to je samozřejmě zase rozhodnutí té Černé Hory. Oni prostě požádali, splnili určitá kritéria a my je tam nějakým způsobem chceme schválit. To je ten ratifikační proces.

A vy jste se tady ještě zmiňoval o tom Turecku. Tak samozřejmě pozitivní na vystoupení pana Luzara bylo asi to, že se zajímá o demokracii v Turecku. Já jsem tam byl před čtrnácti dny, protože jsem členem meziparlamentního shromáždění do NATO, a vypadalo to tam opravdu jako po Vítězném únoru v 50. nebo ve 40. letech. Tak byste spíš měli mít radost, jak to tam dneska v Turecku vypadá. A opravdu, situace tam není jednoduchá. Ale pozitivní je, že se zajímáte o demokracii v Turecku.

Takže to jen moje poznámka. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Další faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Seďa, po něm pan poslanec Ivan Gabal. Prosím.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom chci takové poznámky jako odpovědi na ty dotazy, které tady zazněly.

První věc. Protokol o přístupu Černé Hory je ukončení ratifikačního procesu. Černá Hora si sama o svém vstupu rozhodla. A já bych nerad, abychom Černohorcům říkali, co mají dělat a jak si mají zajišťovat svoji bezpečnost. Nám by se to taky nelíbilo.

Druhá věc - migrační krize. Ale to je ochrana schengenských hranic Evropské unie. Nepleťme si Evropskou unii se Severoatlantickou aliancí. A tu vnější hranici Schengenu ochraňují bezpečnostní sbory. A není pravda, že NATO nepomáhá. NATO má námořní operaci Sea Guardian. Má tam tři lodě, dvě ponorky a má tam taky leteckou podporu pěti států. Netvrďte tady a nešiřte lži na veřejnosti!

A poslední věc. Proběhlo 62. zasedání Parlamentního shromáždění NATO. Severoatlantická aliance nemá jenom vojenské velení resp. řízení, tak jak to tady padlo, ale má i politické a má i politickou kontrolu. A všude zaznívá, že politika otevřených dveří NATO je ta správná. Takže prosím vás, vraťme se tady k tomu protokolu, podpořme Černohorce v jejich úsilí na zajištění bezpečnosti své země. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pane ministře, já myslím, že je potřeba za prvé v rozhodujícím hledisku dát prostor názoru Černohorců, kteří překonali poměrně dost složité vnitřní hospodářské poměry i vnitropolitickou dynamiku a z hlediska parametrů a náročnosti členství v NATO splňují podmínky a chtějí členství v NATO. To je důležité. Já si myslím, že je potřeba dát prostor těm, kteří o sobě chtějí rozhodovat, aby rozhodovali.

Za druhé. Jako členská země NATO bychom se měli podívat velmi dobře na mapu, abychom viděli, že se snažíme o stabilizaci západního Balkánu, kde nad Černou Horou je potom velmi problematická Bosna a Hercegovina a za Černou Horou Srbsko, které z hlediska zahraniční politiky aspiruje na členství v Alianci a na druhou stranu vnitropoliticky je dost značně rozkolísané. Dlouhou dobou jsme museli udržovat na Balkánu jednotky, abychom stabilizovali externími silami etnické konflikty. Vstup Černé Hory a dalších balkánských zemí do Aliance znamená, že se stabilizují vlastními prostředky, vlastní vnitřní demokracií, vlastními schopnostmi a kapacitami.

A poslední věc. Pokud jde o NATO, každý, kdo se podívá na střední délku života členských států NATO a porovná je se zeměmi, jako je např. Rusko nebo Ukrajina nebo Moldavsko, tak pochopí - a v tom souhlasím s kolegy zleva - NATO je skutečně elitní klub, který garantuje vysokou kvalitu života, délku dožití i bezpečí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobře. Tak opět tři poznámky, protože nemůžu mlčet, jak mě znáte.

Tady říkal místopředseda Filip... No, já vlastně bych se tak moc nepřel. V pondělí, když jsem byl ve Varšavě na schůzce zemí Balkánu a Visegrádu, jsem znovu připomněl v té debatě, že nebylo šťastné vystoupení Jeana-Claudea Junckera na začátku, když Komise začínala, kdy padla ta věta, že rozšiřování není na programu dne. To mně připadalo, že byla chyba. A dokonce se k tomu takto vracíme. Takže to, že není dneska dobrá atmosféra pro to, to je situace, kterou my jsme nezavinili, protože je celá řada faktorů. A my jsme ti, kdo zdůrazňujeme neustále, že západní Balkán musí být předmětem naší pozornosti. A ty, kteří se k tomu nemají, tak se snažíme... Aby to bylo něco, na co koncentrujeme svoje.... Abychom to prostě nenechali být. Takže já sice bych byl také rád, kdybychom tady poslouchali lépe to, že země západního Balkánu by stály o to třeba postupovat rychleji v integračním procesu, ale podmínky pro to nejsou a ta naše skupinka je slabá. Takže tohle je realita. A nevím, proč bychom ale měli kvůli tomu brzdit to, že Černá Hora splnila podmínky přípravy do Aliance. Takže to je první věc.

Druhá věc. Myslím, že poslanec Seďa tady velmi dobře řekl to, že když se obracíme na Alianci v souvislosti s migrací, tak takhle ani my jako členové jsme nikdy neříkali, že má Aliance fungovat. A připomínám, to přece víte, že i Spojené státy americké nemají a armáda Spojených států není ta, která hlídá hranice Spojených států. Na to jsou zvláštní bezpečnostní sbory, v případě Spojených států velice masivní. Mají dokonce desetitisíce lidí, ale je to prostě úplně jiná složka. A NATO je prostředek teritoriální obrany, a pokud bychom chtěli, aby to bylo jinak, tak bychom se na tom museli první dohodnout. A je pravda, že se Aliance začala v některých věcech angažovat, ale prostě na to nebyla stavěna, ani my jsme nikdy nic takového po ní nechtěli.

A třetí věc, to je to referendum ke vstupu do NATO. To mi připadá, že je také zajímavé téma. My žijeme ve světě, který vypadá, že je stále nejistější, zdá se, že velmi obtížně čelí silám chaosu, a vy byste teď řekli, že v Česku se budeme bavit o vystoupení z NATO? Nezlobte se, ale to mi připadá trochu šílené. Navíc nikdo o tom nemluvil před žádnými volbami, protože tohle je stabilní směřování české zahraniční politiky: Evropa, Aliance. A nevím o tom, že by to někdo učinil předmětem programu a řekl, že tohle chce, o tom se chce dneska s občany bavit. A mně tedy na náměstích, na ulicích, když se snažím bavit, nikdo neříká, že tohle je to, z čeho by dneska chtěli odejít. Tak kde vy berete tohle téma, referendum? Nemyslím si, že by tady byla zrovna vůli lidí o něčem takovém se bavit. A to není vůbec, že bych lidem upíral právo, ale zdá se mi, že ta doba tomu vůbec nenapovídá. Mně připadá, že Aliance má velice slušnou podporu v České republice a že lidé si uvědomují, že dneska jsme bezpečnostně svázáni se svými spojenci. A tahle věc mi připadá natolik jasná, že bych o referendu nemluvil!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní tedy řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Grospič. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegové, já tady samozřejmě nebudu vést a nechci vést dlouhé diskuse na téma Severoatlantické aliance, její smysluplnosti a její budoucnosti i samozřejmě toho, jakou má zásluhu na tom, že v současné době Česká republika zažívá vysoce ekonomickou konjunkturu. Myslím si, že to není vůbec záležitost Severoatlantické aliance a podstata té konjunktury tkví v něčem úplně jiném.

Nicméně chtěl bych tady připomenout několik takových možná drobných reálií. Černá Hora má rozlohu 13 812 kilometrů čtverečních, 626 000 obyvatel a 2 500 vojáků včetně pobřežní stráže. Položme si tedy otázku, jaký význam může mít takto velký balkánský stát pro Severoatlantickou alianci, stát, který není v současné době ještě ani členem EU. Může ho mít pouze tehdy, jestliže si zvážíme, že je třeba z hlediska strategie Severoatlantické aliance posílit své pozice u pobřeží Jaderského moře a na Balkáně. Pak to dává velký smysl, protože tím Severoatlantická aliance získá plynulý přístup k Jaderskému moři, k Řecku i svým způsobem k tolik ožehavému a diskutovanému spojenci, kterým se stalo Turecko poté, co se v něm uskutečnil neúspěšný pokus o převzetí moci vůči prezidentu Erdoganovi.

Já z tohoto pohledu si myslím, že Severoatlantická aliance už daleko překročila svůj horizont, že by Česká republika se neměla účastnit těchto hrátek o přerozdělení a posílení své moci vlivu, ale naopak by měla jít trvalou cestou budování své neutrality a posilování míru. K tomu určitě začlenění Černé Hory do Severoatlantické aliance nepomůže. Nebudu tedy pro návrh této smlouvy hlasovat. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou pan Ivan Gabal. Vzhledem k tomu, že není nikdo přihlášen, pane poslanče, můžete se přihlásit řádně, nebudete limitován dvěma minutami

 

Poslanec Ivan Gabal: Já budu velmi stručný. (Předsedající: Dobře, prosím.) Už jsem tady některé argumenty uvedl. Jenom chci velmi stručně konstatovat, že vstup Černé Hory do Severoatlantické aliance stabilizaci Balkánu pomůže. Znamená to, že perspektiva toho, že bychom ještě někdy museli hasit na Balkánu vojenský konflikt svými vojenskými jednotkami, výrazně klesne. A to je pro mě podstatné jak z hlediska našich zájmů, tak z hlediska zájmů Černohorců a celého teritoria. Ta linka protažení směrem dolů k Řecku znamená propojení stability a perspektivy i pro další země, dalšího vstupu do EU, a to už je právní prostředí, které jistě na Balkáně by členským státům a obyvatelstvu pomohlo. Takže vstup Černé Hory do Severoatlantické aliance míru na Balkánu pomůže. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Táži se, zda někdo další se ještě hlásí do rozpravy. Prosím, pan poslanec Benešík. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem poměrně v úzkém kontaktu s politiky v Černé Hoře, sleduji preference pro vstup této země do Severoatlantické aliance. Ti se k tomu postě naprosto jednoznačně kloní. Myslím, že bychom jim měli vyhovět. Jestli si to nemyslí někdo jiný, je to jeho legitimní právo, ale já si osobně myslím, že bychom měli vyhovět většině obyvatel této země, která vidí svoji bezpečnost v Severoatlantické alianci. Proto budu hlasovat pro. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a táži se, zda někdo další se ještě hlásí do rozpravy. Požádám kolegu Gazdíka, aby mě vystřídal, a promluvím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré poledne, milé kolegyně, milí kolegové. O slovo se hlásí pan místopředseda Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nedá mi to, abych zde také nevystoupil. Jednak bych chtěl poděkovat panu ministrovi za to, jakým způsobem věcně a správně argumentuje. Pro mě tento bod spíš vypovídá o tom, co a kým je komunistická strana. Strana nereformovaná a patrně nereformovatelná, která mentálně uvízla v době Varšavské smlouvy, a možná je jim bližší politika osmašedesátého a invaze spojeneckých vojsk, případně obsazení Krymu. Možná to je ta bezpečnostní a zahraniční politika, kterou preferují.

Já zde říkám, že tím, že jsme členové nebo součástí NATO, tak jsme stabilizovaní. A není to pouze o tom, kam patříme a čeho jsme součástí na základě smlouvy, ale je to také otázka, kam chceme mentálně patřit. Jestli chceme mentálně a našimi svazky patřit na západ do demokratického prostředí, anebo na východ, kde se demokracie řeší tím, že se prostě obsadí Krym. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pokud takový nikdo není, tak končím rozpravu a ptám se na závěrečná slova pana ministra, případně pana zpravodaje. Není zájem. Přikročíme k hlasování o navrženém usnesení. Nejprve vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o usnesení, tak jak jej přednesl pan zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Pavel Šrámek.

O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 43, přihlášeno je 116 poslankyň a poslanců, pro 95, proti 16. S návrhem usnesení byl vysloven souhlas. (Potlesk zejména v pravé části sálu.)

 

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

 

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.