Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Pokorná Jermanová)

48.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb.,
o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 959/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám představila vládní návrh zákona o pedagogických pracovnících a dalších změnách souvisejících předpisů, také někdy nazývaný jako kariérní řád. Jedná se o kariérní řád učitelů, na který učitelská veřejnost dlouhou dobu čeká. Stejně tak se jedná o naplnění programového prohlášení vlády nebo strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 či dlouhodobého záměru vzdělávání na období 2015 až 2020. Stejně tak naplňujeme doporučení OECD vůči Česká republice, která takovýto systém dlouhodobě postrádá.

Hlavním principem novely zákona je zavést další možnosti profesního a specializačního rozvoje učitelů a učitelek a zajistit tak do budoucna nejenom vstup budoucích nových učitelů do této profese, ale také dostatečnou motivaci učitelů stávajících. Současně zavádíme třístupňový standard učitele, který je postaven na profesních kompetencích učitele a jejich gradaci směrem k rostoucí kvalitě práce učitele. Standard učitele má tři oblasti, a to oblast osobního profesního rozvoje, oblast vlastní pedagogické činnosti a oblast spolupráce a podílu na rozvoji školy.

Podle vládního návrhu bude každý začínající učitel zařazen do prvního kariérního stupně a bude muset povinně absolvovat dvouleté adaptační období. Jeho cílem je adaptace učitele na podmínky pedagogické praxe a přizpůsobení poznatků nabytých v pregraduální přípravě reálně v praxi ve školách. Na konci adaptačního období proběhne hodnocení, tzv. atestační řízení. Co se týká samostatného učitele, tím se stanou učitelé tedy poté, co provedou toto atestační řízení, nebo také všichni učitelé, kteří od 1. 9. 2017 mají praxi delší než dva roky.

Co se týká úspěšného absolvování atestačního řízení mezi samostatným učitelem a tzv. vynikajícím učitelem, tak tady se jedná už o dobrovolnou záležitost pro ty učitele a učitelky, kteří si zvolí tuto profesní cestu osvojení si vynikajících didaktických kompetencí v oboru či předmětu a budou také mít zájem tuto svou schopnost předávat ostatním kolegům a kolegyním jak ve škole, tak v rámci celého vzdělávacího systému. Úspěšný postup kariérním řádem bude znamenat i vyšší finanční ohodnocení, a to jak pro samostatné učitele poté, co se stanou skrze atestační řízení samostatnými, tzn. nepodporovanými prostřednictvím uvádějícího učitele, tak tedy následně u vynikajících učitelů, kde atestační řízení má už systémovější povahu a atestační komise je složena nejenom z kolegů v rámci školy, ale také z kolegů z praxe či z akademických pracovišť.

Také zavádíme řadu nových specializačních činností, které jsou nové tak trošku napůl, protože jsme se inspirovali zejména praxí, která na některých školách existuje, je ověřená a také ověřená jako dobrá, a jedná se např. o pozici výchovného poradce nebo kariérového poradce.

Chtěla bych říct, že kariérní řád se snažil jednak inspirovat dosavadními kroky v rámci různých projektů testujících různé kariérní systémy, tak jak je známe v Evropě, vedle toho jsme reagovali na kritiku z řad učitelů, kteří měli zájem na tom, aby kariérní řád se co nejvíce otočil směrem k nim, byl co nejvíce praktický, snížila se administrativní zátěž a snížila se také rizika, že se z kariérního řádu stane nějaký systém razítek a dokladování, ale že to bude systém, který bude učitele podporovat v rámci profesního a specializačního rozvoje skrze nabytou zkušenost a bude je rozvíjet a bude pro ně přínosný.

Závěrem bych chtěla říct, že proběhlo několik jednání týkajících se tedy nalezení shody napříč politickým spektrem. A dopředu bych chtěla avizovat, že harmonogram, který jsme připravili pro možné projednání v Poslanecké sněmovně, propustíte-li tento návrh vládního návrhu zákona přes první čtení, odpovídá výstupům z tohoto pracovního setkání, protože bylo přáním poslanců a poslankyň, abychom měli dostatek času, minimálně tedy 90 dní mezi prvním a druhým čtením. Takovýto harmonogram jsme připravili a postoupili kolegům v rámci školského výboru napříč jednotlivými politickými stranami. Chtěla bych zdůraznit, že tady máme dostatek času na důsledné projednání v Poslanecké sněmovně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je k tomu připraveno zapracovávat jednotlivé náměty poslanců a poslankyň, a zároveň není důvod z hlediska tohoto harmonogramu pro oficiální prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením na 90 dnů. Pokud by poslanci nebo poslankyně takovéto prodloužení, tedy tou oficiální cestou na 90 dnů, zvažovali, tak si dovolím jenom zdvořile upozornit na to, že se přehoupneme z hlediska finalizace kariérního řádu až do června příštího roku, což by mohlo ohrozit celkový start kariérního řádu.

Chtěla bych proto poprosit poslance a poslankyně o uvážení onoho harmonogramu, který vzešel z onoho pracovního jednání, a požádat Poslaneckou sněmovnu o podporu tohoto vládního návrhu zákona s tím, že pokud bude podpořen, podaří se nám hattrick změnit financování škol, zvýšit rozpočet školství a zároveň zavést kariérní řád. Byla bych velmi ráda, kdybychom na tom našli politickou shodu napříč politickým spektrem. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, paní ministryně, a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Vlasta Bohdalová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, paní ministryně tady představila zákon o kariérním řádu, je to zákon, kterým se mění zákon 563, zákon o pedagogických pracovnících.

O tématu kariérního řádu se v této zemi mluví už strašně dlouho a existují různé návrhy. A protože v Čechách se nikdy nic neutají, tak se tyto návrhy různě dostávaly během let mezi pedagogickou veřejnost a mnohdy se dovídáme, že ten kariérní řád je strašný, že budou shánět pouze razítka a lidé budou lítat po školeních apod. Ale to jsou výrazy nebo vyjádření lidí, kteří se s tou finální podobou toho kariérního řádu, tak jak ji připravilo současné Ministerstvo školství, neseznámili.

Já bych řekla, že po letech máme před sebou materiál, který opravdu nemíří jenom na jeden segment v pedagogické praxi, třeba na ředitele, ale hlavně míří na tu osobu, která je v tom pedagogickém procesu podstatná, a je jich nejvíc, míří na učitele, didaktika, pedagoga, který vychovává a utváří osobnost naší dětí.

Paní ministryně zde nastínila také harmonogram, v jakém má být projednáván. Já bych chtěla již předem poděkovat Ministerstvu školství, že v tomto harmonogramu počítá s tím, což jsme dělali i při projednávání změny financování regionálního školství, a to projednávání tohoto zákona a přijímání připomínek v terénu mezi učiteli, mezi pedagogy. Já si myslím, že jedině tak můžeme vytvořit normu, kterou si kantoři vezmou za svou.

Na závěr bych chtěla jenom shrnout, co podle mého názoru tento kariérní řád přináší. Kariérní řád přináší tři věci. Za prvé vytyčuje tři prostory, ve kterých se pedagog může během své kariéry pohybovat. Za druhé zajišťuje promítnutí tohoto rozdělení do skutečného světa tím, že garantuje nutné finance, bez kterých by zařazení učitelů na kariérní posty nemělo smysl. Za třetí přináší systém soustavné pomoci začínajícím učitelům během jejich prvních dvou let praxe. Na druhou stranu kariérní řád v žádném případě neruší osobní ohodnocení a další pobídkové mechanismy, které má k dispozici ředitel školského zařízení. Neboť znovu je třeba říci, že jde o dva souběžné, ale odlišné systémy, a bylo by velkou chybou, pokud by existence kariérního řádu měla snižovat pravomoci vedení škol.

Myslím, že o této normě zde budeme velmi diskutovat, a byla bych nerada, kdybychom tuto legislativní změnu bagatelizovali, kdybychom se na to dívali, jak se mnoho lidí dívá - no jo, zase se jedná o učitele.

Já bych na závěr chtěla připomenout jednu věc. Změna financování regionálního školství za prvé, navýšení rozpočtu kapitoly školství o 13,5 mld. pro rok 2017 za druhé a nyní kariérní řád jsou tři zásadní věci, které mohou české školství posunout dopředu. A máme je tady ve chvíli, která - možná se vám zdá, že nebudu mít pravdu, ale je alarmující. Mluvila jsem včera ve své poslanecké kanceláři se dvěma ředitelkami základních škol, které jsou v zoufalé situaci, protože nemohou sehnat kvalifikované učitele. Chtějí mladé lidi. Ale jakmile se jim mladá kolegyně, která na škole učí tři čtyři roky, po těch třech čtyřech letech objeví v ředitelně, mají v očích hrůzu, protože si říkají - tak buď jde na mateřskou a už se nevrátí, nebo mi jde říct, že končí. Opravdu sehnat učitele prvostupňaře nebo základní předměty na druhý stupeň začíná být dneska problém. Takže tyto tři základní body, které já jsem tady řekla, navýšení rozpočtu, změna financování regionálního školství a kariérní řád, je to, co můžeme aspoň teď pro školství udělat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji, paní zpravodajko, a otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji tři přihlášky. První prosím k mikrofonu pana poslance Junka, připraví se paní poslankyně Nováková a po ní paní poslankyně Semelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, než se pustíme do diskuse o kariérním řádu, já bych jenom velice rád a stručně upozornil na možná marginálii z pohledu celé této normy, ale jedná se o konkrétně § 133 s názvem příplatek pedagogického pracovníka, konkrétně na příplatky třídním učitelům. Ty jsou v současné době upraveny nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Nyní se ovšem v této novele navrhuje tyto příplatky vložit přímo do zákona, což samo o sobě si nejsem jist, jestli je úplně ideální stav, protože případně kvůli každému navyšování finančních prostředků za třídnictví vždycky otevírat zákon nevím, jestli je dobře. Ale budiž.

Co ale dle mého názoru není úplně v pořádku, je to, že je tam rozdílná částka za třídnictví pro učitele prvních stupňů a pro učitele druhých stupňů. Nyní se tedy nově navrhuje, aby příplatek za třídnictví pro učitele prvních stupňů zůstal stejný, tzn. 400 až 1 000 korun, a pro učitele druhých stupňů se navrhuje příplatek zvýšit na 1 000 až 2 000 korun. Když se tedy bavíme o kariérním řádu, motivaci učitelů atd., tak se ptám, zda je to krok správným směrem a zda je to věc spravedlivá.

Samozřejmě argumentace, že třídní učitel na druhém stupni má víc práce než třídní učitel na prvním stupni, asi není ta správná, je poněkud lichá. Můžeme se samozřejmě dohadovat o tom, kdo má víc práce, jestli učitelé na prvním stupni, nebo na druhém stupni. O tom bychom mohli diskutovat dlouho. Nerad bych do toho zabředával. Ale přece jenom nějaké tři základní argumenty.

Myslím si, že třídní učitel na prvním stupni se svými žáky tráví když ne víc, tak určitě stejně času jako ten na druhém stupni. Tráví s nimi všechny malé a někdy i velké přestávky, před vyučováním s nimi řeší jejich drobné domácí problémy atd., které mu žáci musí před vyučováním určitě sdělit, a po vyučování s nimi řeší takové drobnosti, jako je úklid atd. atd.

Ten druhý argument. Myslím si, že veškeré dokumenty musí třídní učitel na prvém stupni vyplnit úplně stejně jako ten na druhém stupni. Rozsah je stejný, má s tím úplně stejně práce atd. atd. Čili tady absolutně žádný rozdíl není. Navíc ten učitel prvního stupně v daleko větší míře než učitel z druhého stupně zajišťuje komunikaci s pedagogicko-psychologickou poradnou při vyšetřování svých žáků, na druhém stupni už většina žáků je diagnostikována.

A třetí argument. Myslím si, že když máme např. školu, kde je jak první, tak i druhý stupeň, a na prvním stupni máme třídu o třiceti žácích, na druhém stupni už může být třída také třeba jen o sedmnácti žácích, tak je určitě nespravedlivé, aby učitel na prvním stupni měl menší příplatek za třídnictví než ten na druhém stupni, který má polovinu žáků než učitel na prvním stupni.

Takže to jen některé podpůrné argumenty, které si myslím, že by měly podpořit to, aby se ten příplatek srovnal, aby byl pro všechny třídní učitele stejný. Já bych byl rád, kdybychom se k tomu mohli tady pobavit, nebo jestli je k tomu nějaké vysvětlení, příp. se o tom pobavit na výborech, nějak to změnit. Ale třeba mě paní ministryně nějak opraví a řekne, jak celá věc byla myšlena. Ale říkám, byl bych rád, kdyby se to mohlo narovnat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. A prosím k mikrofonu paní poslankyni Novákovou, připraví se paní poslankyně Semelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, dovolím si říci několik poznámek. Jsem ráda, že v několika diskusích, které jsme mohli vést, poslanci ze všech politických stran, s paní ministryní, se podařilo vyjasnit, že skutečně je nutné na maximum prodloužit období mezi prvním a druhým čtením, i když svá úskalí to má. Protože s druhým čtením počítáme na přelomu února a března a mezitím nejen že proběhnou Vánoce, ale budou probíhat také jarní prázdniny atd. a takový finiš konce prvního pololetí, takže pro skutečnou opravdovou práci v terénu, do které bychom se opravdu museli zapojit všichni, moc času nebude a bude to muset být opravdu velmi, velmi intenzivní.

Když tady paní zpravodajka mluvila o tom, že má do sebe zapadat pozitivní změna ve školství, že do sebe má zapadat navýšení rozpočtu, změna financování a kariérní řád, dovolím si upozornit, že tyhle věci jsou správné. Když se ale jedna z nich udělá špatně, zejména ta změna financování a kariérní řád, a nebude se při těch obou změnách přemýšlet komplexně o škole jako organismu, jako živém organismu, tak to nemusí přinést automaticky pozitivní změnu ve školství. Třeba u té změny financování. Pokud budeme mluvit o změně financování a zároveň nedáme jasně najevo, že jsme si vědomi, že před x měsíci jsme schválili inkluzi, která nemůže být pozitivní, když neprovedeme záměrné snížení počtu žáků ve třídě, tak tady už narážíme u změny financování školství, že tady to důsledně vůbec neděláme.

A stejně tak když se bavíme o kariérním řádu, tak se to nesmí smrsknout na nějaké tabulky, že... Nedělejme si iluze. Učitelé mají velice obtížnou práci v terénu a oni opravdu za to, aby dostali červený puntík a hvězdičku a poskočili v nějaké tabulce a dostali o tisíc korun víc nebo o dva tisíce korun víc - je to skutečně dostatečně motivační? Máme-li provést dobře tu změnu, a to je přechod na kvalifikační stupně v rámci učitelů, což TOP 09 dlouhodobě podporovala, tak nesmíme zapomenout na jednu podstatnou fázi. Nemůžeme přece říkat, že uděláme nějaké atestační zkoušení nebo proces, kde budeme správně hodnotit, jestli učitel roste metodicky, jestli roste ve své odborné způsobilosti, jestli roste v tom, že chápe, jak jeho práce je v kontextu školy nebo v kontextu města, ale musíme tam ještě udělat ten první krok. Má-li někdo růst, musí vědět, jak na tom je původně. To znamená, že bez toho, aby učitelé dostali podporu v tom, že vlastně provedou nejdříve reflexi své vlastní práce, že jim někdo řekne toto jsou tvé silné stránky, toto jsou tvé slabé stránky a tady se máš zlepšovat a tady jsi vynikající, tady prostě to jenom nezapomeň, jenom se nepřestaň rozvíjet, tak bez tohoto kroku, jak se ten učitel má správně rozvíjet?

Pak si dovolím - a bez pocitu osobního rozvoje toho učitele, to každý opravdu chce, věřte mi, že to každý učitel chce, tak bez tohoto vnitřního hnacího motoru je kariérní řád úplně na nic. Paní ministryně naštěstí ví, že přestoupení na sytém kariérního řádu nejde bez toho, abychom obnovili regionální síť metodických a vzdělávacích center, která se nám podařilo úplně zdevastovat, tu síť se nám podařilo de facto zlikvidovat. Čili bez toho to nepůjde také.

A dovolím si dopředu upozornit na několik, řekněme, drobností, které možná budeme moci řešit v rámci pozměňovacích návrhů ve druhém čtení. Vždycky když je nějaké přechodné období, tak se vedle sebe ocitnou na stejné škole učitelé, kteří tam už jsou, učitelé, kteří nově nastoupí, takzvaně nabití vědomostmi z vysoké školy, a tito učitelé - jeden z nich absolvuje několikaletou dobu a pak se podrobí atestačnímu řízení a ten druhý to tam má tzv. vydržením, protože tam prostě zůstal na té škole. Možná že tady propásneme okamžik, kdy ředitel - a to je další možná slabina toho, o čem bychom měli mluvit - by mohl skutečně nastavit pedagogický sbor tak, aby tam měl toho, koho tam opravdu do toho živého systému školy potřebuje.

Další věc je tzv. uvádějící pracovník. To je pracovník, který, má-li někomu pomoci jako začínajícímu pedagogovi, tak musí s ním vytvořit partnerský vztah, musí na něj mít dostatek času. A to nemůže v žádném případě udělat, když bude mít plný úvazek, tedy plný počet hodin přímé pedagogické činnosti. Můžeme samozřejmě také třeba počítat s tím, že mu bude věnovat svůj volný čas, a místo toho, že mu snížíme počet hodin přímé pedagogické činnosti, můžeme ho třeba nějak více finančně ohodnotit. To je samozřejmě individuální. Ale tohle jedna taková slabinka.

A potom. Neměli bychom projít procesem schvalování tohoto zákona, pokud nám jasně nepostaví ministerstvo obraz kompetencí, povinností a vůbec postavení ředitele jako takového. Přitom musím pochválit, resp. mně to velmi konvenuje a i kolegům z TOP 09, že ředitel není považován za manažera jakéhokoliv typu, ale že ředitel je člověk, který má kromě toho, že je dobrý pedagog, ještě manažerské schopnosti. Toto tedy oceňuji, z toho jasně ta novela vychází.

No a na závěr snad jenom říci to, co jsem naznačovala před chvílí. Nedělejme si iluze, že učitelé touží po tom získávat nějaké frčky, hvězdičky, být metodiky, koordinátory atd. Ti, kteří už třeba jsou metodiky prevence, ti potřebují maximální podporu a veliké snížení počtu přímé pedagogické činnosti, stejně tak výchovní poradci. Ale učitelé potřebují to, po čem touží celá léta a z čeho jsou neustále zklamáváni. Kromě toho, že jsou tedy finančně ohodnoceni, oni potřebují mít možnost se dál vzdělávat a opravdu dál vzdělávat tak, aby to bylo pro ně smysluplné, rostli v odbornosti. Druhá linie dalšího vzdělávání musí být v oblasti psychologie, vývojové psychologie, protože dnešní učitelé jsou v úplně jiném terénu, než byli učitelé třeba před 15 lety. A třetí věc je, ta je také jasná. Učitel nesmí být otloukánkem ve vztahu rodič a učitel, kde rodič mu dává najevo, že je klient, a učitel vlastně neví ani, nemá dostatečné právní vědomí, aby věděl, kde jsou jeho práva, kde jsou jeho povinnosti, ale zároveň, to snad kariérní řád a diskuse o tom také přinese, také diskusi o tom, kde jsou práva, ale také povinnosti rodičů. Já doufám, že tohle bude takový vedlejší efekt rozsáhlé diskuse kolem novely zákona o pedagogických pracovnících, tzv. zkráceno kariérní řád, který to také přinese.

Jsem trošku skeptická ne k tomu počtu dní, vím, že ho naplníme, ale k tomu, jaké konkrétně dny, jaké konkrétně týdny v zimních měsících k tomu máme vyhrazeny, a velmi apeluji na ministerstvo, aby udělalo opravdu maximum pro to, abychom my poslanci byli přesvědčeni, že to je projednáno. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji paní kolegyni Nině Novákové. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Karel Rais a po něm paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane kolego.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Mně se samozřejmě líbí ta ušlechtilá myšlenka ministerstva a paní ministryně, co se týká propojit kariérní řád s platovým ohodnocením. Myslím si, že jedna z cest je skutečně zvýšit společenskou vážnost učitelů cestou zvýšení platů, a to výrazným zvýšením platů, takže to je v pořádku. Ale když se hovoří také o kariérním řádu, tak tahle úsečka, já bych z toho udělal trojúhelník a upozornil bych na nárůst byrokracie na školách. V té souvislosti bych poznamenal, že skutečně ředitelé, když je člověk s nimi v kontaktu, tak poměrně hodně pláčou právě nad tím obrovským nárůstem byrokracie. Takže byl bych docela rád, kdyby v průběhu dalších diskusí se také diskutovalo i o snížení byrokracie. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, kariérní řád učitelů je téma, které se tady objevilo už před léty a nikdy nebylo dotaženo tak, aby se objevilo tady v Poslanecké sněmovně. Musím říci, že naprosto souhlasím s tím, co tady říkala kolegyně Nina Nováková, že dobrý učitel chce učit, ne vytvářet nějaké papíry, nějaká portfolia, dokumenty a další a další. Prostě chce být ve třídě, pracovat se svými žáky, jim se věnovat po stránce výchovně-vzdělávací i po té stránce, co potřebují poradit i s jejich vlastním životem.

Pochopitelně kariérní řád nelze stavět sám o sobě. On úzce souvisí s financováním, tak jak už tady bylo řečeno, protože kariérní řád učitelů sám o sobě nám nepřivede do školství další nové kantory, kteří by toužili po tom udělat další atestace. Nicméně to financování jak platů pedagogů, tak ale i nepedagogů, protože škola tvoří jeden subjekt, kde se navzájem doplňují, je samozřejmě velice důležité. Důležitá je také i příprava na pedagogických fakultách a dalších vysokých školách, které připravují učitele škol, kdy pochopitelně i to se odráží na celkovém pohledu na učitele a na prestiži, kterou mají. Vůbec prestiž učitelů si myslím, že není jenom otázka Ministerstva školství, ale je to otázka celé společnosti, otázka médií, působení na rodiče, na veřejnost, a tak dále, a tak dále. Takže to všechno dohromady společně s kariérním řádem by mělo přispívat ke zkvalitňování vzdělávání, zkvalitňování výchovně-vzdělávacího procesu.

Názory na současnou podobu kariérního řádu se liší, různí se. Podle mého názoru dosud nebyl řádně prodiskutován na rozdíl třeba od návrhu na změnu financování regionálního školství, kde těch koleček proběhlo mnohem, mnohem více. A že bude opravdu nutné prodiskutovat tuto novelu s různými asociacemi, některé ho podporují, některé k němu mají velké výhrady, s odbory a samozřejmě s těmi, kterých se to především týká, to jsou učitelé z terénu, učitelé z praxe, na něž to dopadne a kteří nám mohou zpětně dát právě ten pohled, jaký to bude mít pro jejich pedagogickou činnost.

Z tohoto důvodu si myslím, že je potřeba využít toho času. A já osobně bych byla ráda, kdyby ten prostor na diskusi byl mnohem delší. Když si uvědomuji, že to naráží právě na ten čas do prázdnin, pak už tady máme volby a tím bude poznamenáno zřejmě projednávání všech novel zákonů, nejenom tohoto. Nicméně alespoň přes těch 80 dnů, které by to mělo získat, tak by ten prostor opravdu měl být využit na tuto diskusi, protože pokud bychom urychleně něco přijímali jenom proto, aby se to přijalo do voleb, a bylo to na úkor kvality novely, tak to by určitě nebylo v pořádku.

Myslím si, že bude potřeba dopracovat i některé další věci, které s tím souvisejí, ať už je to standard učitele a některé vyhlášky, na které je potřeba se podívat, aby to bylo opravdu všechno v souladu, aby to bylo kompatibilní.

Pokud jde o některé ty návrhy, které se tady objevují, myslím si, že je velice v pořádku to, že mají být obnoveny předmětové a oborové kabinety v území, že to dá velkou pomoc učitelům jak odborných předmětů, tak prvního stupně, prostě všem. To je to, co nám tady chybí. Podporujeme určitě to adaptační dvouleté období s tím, že by tito učitelé měli dostat podporu uvádějících učitelů. Já jsem osobně velice ráda, že se vracíme k této praxi. A je pravda, že řada škol, kde bylo rozumné vedení, od toho nikdy neupustila.

Je také dobré, že v tuto chvíli by to mělo být podepřeno i financemi, kdy by uvádějící učitel, který pokud má dát tomu začínajícímu učiteli to, co potřebuje, tak pochopitelně na to potřebuje čas a měl by být podle toho také ohodnocen. Uvádějící učitel může začínajícímu dát mnoho pozitivního, ale může mu dát také mnoho negativního. Takže i s ohledem na to zmiňuji tuto záležitost a pochopitelně i by to mělo pomoci řediteli, aby mohl vybrat opravdu toho učitele, který pomůže těmto učitelům v adaptačním období. Je otázka, jestli by se uvádějícím učitelům neměl snížit také pracovní úvazek, tedy počet hodin přímé vyučovací povinnosti, ale to si myslím, že by mělo být i otázkou při dalších diskusích, které nás čekají.

Další poznámku, kterou jsem chtěla říci. Pochopitelně učitelé, všichni učitelé jakéhokoliv stupně se musí vzdělávat v dalším vzdělávání po celý život. Nestačí pedagogická fakulta, nestačí to, co bude v průběhu dvou nebo několika dalších let, ale sám osobně každý učitel musí mít pocit, a kvalitní učitel ho má, že se musí vzdělávat v daném oboru, v psychologii, speciální pedagogice, v odborných předmětech a dalších a dalších. Nicméně zároveň musí mít učitel pocit, že vzdělávání, kterému se podrobuje, má opravdu smysl. A říkám to i z toho důvodu, že v současné době existuje řada školení, řada kurzů, na které jsou učitelé doslova nahnáni, a přitom jim to nedá vůbec nic a naopak zdržuje to od práce. Kvalita je pochybná, mnohdy si z toho dělají byznys různé neziskové organizace. A tady si myslím, že Ministerstvo školství by mělo být tím, kdo bude garantovat kvalitu tohoto dalšího vzdělávání a příprav.

Bylo tady už řečeno a já bych to jedině podepsala, že je potřeba snižovat administrativu ve školství. Jak už jsem říkala na začátku, dobrý kantor chce učit a ne neustále vytvářet další a další papíry, další a další portfólia. Teď máme v návrhu, aby každý učitel měl plán svého profesního rozvoje. Bude se muset připravovat na atestační řízení, což bude zase spojeno s určitým skladováním papírů, a tak dál a tak dál. Takže to by určitě nemělo být to, co by mělo být podstatné. Podstatnou já vidím práci kantora ve třídě, práci kantora se žákem, to, jakým způsobem učí, jak rozumí dětem, jak jim dokáže vysvětlit látku, ale i porozumět a poradit jim i v různých okamžicích jejich života.

Další, u čeho máme obavy, jestli na to skutečně budou peníze. Jsou tady příplatky po obou atestacích, 2 tisíce po první, zhruba 5 tisíc dohromady to dává po druhé atestaci, za specializační činnosti jsou to další 2 tisíce. Já samozřejmě vítám jakoukoliv korunu navíc pro pedagogy i pro nepedagogy. To má naši obrovskou podporu. Jenom upozorňuji na to, jestli na to skutečně bude, protože jsem zaznamenala některé dohady mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem školství, tak aby skutečně na to ty peníze ze státního rozpočtu byly sehnány.

Pokud jde o atestační řízení, tady bych apelovala na to, aby se to opravdu neopíralo hlavně o papírově doložené kompetence, aby to nebylo ryze formální, ale aby se to opíralo o skutečnou pedagogicko-výchovnou činnost učitele. Do jaké míry přiláká kariérní řád, nebo udrží, nebo odradí učitele, toť otázka. Mám teď na mysli především ty učitele, kteří ve škole chybí, to jsou učitelé technických předmětů, přírodovědných předmětů, jsou to učitelé matematiky, fyziky, chemie, ICT. Jsou to ale také učitelé odborného výcviku, kteří odcházejí do důchodu ve velkém množství, v následujících letech to bude ještě mnohem patrnější, a přitom nám na tyto obory nenastupují noví učitelé. To znamená, že je výuka v tom, o čem jsem mluvila, přímo ohrožena. Nakonec potvrzují to i odborníci z asociací, které se věnují těmto problémům.

Kolega tady naznačil, že je tady také otázka příplatku za třídnictví. I to je myslím otázka do diskuse, protože skutečně třídní učitelé jak na prvním, tak na druhém stupni mají specifickou práci s danou věkovou kategorií těchto žáků a je potřeba je ohodnotit velice citlivě, aby to neudělalo spíše zle na té dané škole. Takže s tím naprosto souhlasím.

Na závěr bych chtěla říci, že my podporujeme v prvním čtení předložený návrh kariérního řádu, respektive návrh novely o pedagogických pracovnících. Očekáváme velice podrobnou diskusi s lidmi z terénu, s lidmi z praxe, aby tady byl prostor pro tuto diskusi. A závěrečná podpora či nepodpora pochopitelně bude záviset jak na této diskusi, tak celkově na přijatých pozměňovacích návrzích. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tento zákon, kterému se dostalo přízvisko kariérní řád pro učitele, je jistě zákonem, na který naše učitelská veřejnost čeká s určitým očekáváním. Slibuje si od něj to, že přinese do našeho systému určitou jistotu, určitou jistotu nároku zejména tedy na ohodnocení, které bude odpovídat kvalitě učitele. Otázka je, zdali toto očekávání tento zákon může naplnit. Učitelé vždycky mají tendenci hodnotit sami sebe, hodnotit své kolegy, hodnotit vedení školy. Dobře víme, hodnocení své osoby bývá vždycky jaksi lepší než hodnocení svého okolí.

Já si myslím, že naše školství má odedávna celou řadu nástrojů, jak učitele hodnotit. Nakonec ředitel školy spolu se svými kolegy zástupci, kteří tvoří vedení školy, mají jasné, přesně definované nástroje, jak učitele poznávat a jak učitele hodnotit a také samozřejmě jak je zařazovat do určitých kategorií ve své škole. Jistojistě ředitel, který chce poznat své učitele, musí splnit povinnost pravidelných hospitací, pravidelných konzultací, pravidelného sledování výsledků práce učitelů ať už co do klasifikace, tak nakonec co do úspěšnosti žáků na výstupu ze školy. Zdá se mi, jako by tento zákon stavěl osobnost ředitele školy do pozadí, jako by se snažil objektivizovat ten proces zařazení učitelů do daných kategorií, a tím jim zajistit jakýsi povinný nárokový postup. Nevím, do jaké míry je to správné. Ředitel školy, který není zahlcován nadměrnou administrativou, který nemusí vytvářet různé zbytečné projekty, zbytečné plány, nemusí psát projekty do evropských fondů, aby získal pro svoji školu finanční prostředky, ten bude mít čas na to vykonávat svoji funkci uvnitř školy a věnovat se svým učitelům, aby je dobře poznal a dobře je dokázal ohodnotit.

Otázkou je, zdali ti, kteří si od tohoto zákona hodně slibují, nakonec nebudou zklamáni.

Další věcí, o které se chci zmínit, je příprava učitelů v našich pedagogických fakultách. Za prvé bych chtěl zmínit poměrně obecné a docela náročné téma, to je téma struktury studia při přípravě učitelů. To studium je strukturované, je tak strukturované jako nástroje Boloňského procesu, a když se podíváme na ten zákon, tak vlastně vidíme, že s titulem bakalář, absolvent tohoto prvního stupně strukturovaného studia, může vykonávat v podstatě činnost asistenta pedagoga, možná i pedagoga pro volný čas. Chce-li být učitelem, musí nezbytně dokončit navazující studium, stát se magistrem. Otázka je, zdali očekávaný přínos tohoto typu studia, té jeho struktury, se naplnil, zdali absolventi bakalářského stupně se mohou rozhlédnout a vybrat si, kde by chtěli pokračovat, kde by chtěli nabýt svůj magisterský stupeň nebo případně zdali by chtěli odejít po dosažení stupně bakalář, titulu bakalář, někam do praxe. Ten druhý směr je podle mého názoru těžko prostupný. Ten první, tady bych řekl, že s ním se mnohdy nesetkáváme. Čili otázka tedy strukturované přípravy, její správnosti nebo nesprávnosti, možnosti vůbec systému Evropské unie od něj upustit, nechat některé fakulty, zvážit, zdali jejich způsob přípravy učitelů by nebylo možno lépe realizovat kompletním magisterským studiem.

Dalším významným momentem v přípravě učitelů je okamžik, kdy se učitel seznámí s učitelskou praxí a kdy si vlastně začne zkoušet svoje náročné povolání. Na některých fakultách se tak děje možná už i na tom prvním, bakalářském stupni, na jiných fakultách učitel poprvé přijde do třídy a postaví se před žáky teprve až v navazujícím studiu. Tady jsem jednoznačným zastáncem toho, aby se praxe prolínala celým pětiletým učitelským studiem a učitel se mohl postupně připravovat na úlohu stát se skutečně vládcem v té třídě a umět se vypořádat se všemi možnými aspekty přímého kontaktu se svými žáky nebo se svými studenty. Já vím, že tento zákon na tuto věc pomýšlet nemůže, ale přesto se významně tohoto způsobu zastávám.

Otázka je, jakým způsobem budou učitelé nabývat těch znalostí, jakým způsobem si budou doplňovat své vzdělání po absolutoriu. Možná autoři zákona, ti, kteří se jím každodenně zabývají, den co den, a kteří tuto část zákona detailně připravovali, vidí, že snaha získat si další znalosti, doplnit si vzdělání, získat ještě další stupně je pro učitele tím úhelným kamenem, alfou a omegou jejich života. Není tomu tak, samozřejmě si to přiznejme. Přesto chápu, a já jsem vždycky byl zastáncem toho, aby učitelé měli možnost dále se vzdělávat. Já už jsem v učitelském povolání 41 let, nebo 42 let, a musím říci, že jsem těmito etapami učitelského života prošel, že jsem žil v době a začal jsem učit, kdy bylo povinné tzv. postgraduální studium, kdy jsme museli na svých mateřských fakultách, na své alma mater, projít dvouletým postgraduálním studiem zakončeným zkouškami a teprve absolutorium tohoto postgraduálního studia bylo důvodem k přiznání toho nejzávažnějšího, prvního platového postupu, který učitel mohl dosáhnout.

Byl jsem ať už začínajícím učitelem, tak jsem také byl i učitelem, který měl na starosti uvádění mladých kolegů do praxe. Vím dobře, co to je pro začínajícího učitele za problém, stát se hned, co nejdříve, dobrým učitelem. Byl jsem i ředitelem, vím, co to znamená, umět poznat, najít toho, kdo potřebuje pomoc, kdo potřebuje, aby se mu ředitel více věnoval, a poznat toho, kdo je schopen samostatně se s problémy vypořádat. Myslím si, že další vzdělávání učitelů je dobrá myšlenka, jsem jejím zastáncem, jenom si myslím, že by mělo být směřováno v co největší možné míře na pedagogické fakulty. Nejsem si jist tím, zdali různorodé neziskové organizace schopné získávat akreditace, různé fyzické, právnické osoby mohou být těmi kvalifikovanými a dobrými garanty poskytováni dalšího vzdělávání učitelů. Moje myšlenka, moje přímluva je za to, aby další vzdělávání bylo podporováno ať už institucionálně, ale i ekonomicky na pedagogických fakultách.

Otázka nedostatku učitelů, hlavně učitelů přírodovědných předmětů je fatální, dlouhodobá. Vyplývá z nízkého ohodnocení učitelů, ať už statutárního, nebo i finančního. To zlepšit je klopotná cesta. Myšlenka, kterou já sdílím, že by si každý učitel zasloužil plat ve výši 35 tisíc korun i více, je myšlenka těžká, leč jako cíl je možné tuto myšlenku přijmout.

Co se týká statusu učitelů, velmi těžko se v dnešní společnosti, která je vlastně mediální, která je facebooková, twiterová, čelí tomu, že mladí lidé prostě nemají úctu před starší generací. Ta přirozená úcta ke staršímu člověku jim často chybí a příčinou možná může být i výchova v rodině. O to víc by si učitelé zasloužili, aby měli oporu našeho systému. Těžko žádat média, sdělovací prostředky o to, aby více učitele podporovaly, ale tohle si myslím, že by bylo potřeba.

Už jsem se zmínil o tom, že nemůže suplovat další vzdělávání učitelů nějaká další síť zařízení, jak tady zmiňovaly kolegyně ve svých předešlých projevech. Vím, jak to bylo. Byla tady síť okresních pedagogických ústavů, síť krajských pedagogických ústavů se svými kabinety, kde pracovali obvykle jeden až dva lidé, kteří byli takovými garanty svého předmětu v okrese nebo v kraji. Pro učitele to jistě bylo dobré, měli určitou konzultační možnost. Na druhou stranu zase jsem zažil velké obavy ve škole z toho, když měl ten daný metodik přijít do školy a takzvaně provádět nějakou jakousi paralelní inspekci vedle krajské školní inspekce. Nejsem si jistý, zdali tahle cesta je vůbec v dnešní době schůdná.

Myslím, že je dobré, aby tento zákon prošel do druhého čtení a aby ve výborech byl podroben kritice a případným změnám. Jenom bych rád, aby bylo jasné, že to nemůže být spása pro náš školský systém. Doufejme snad tedy, že to bude cesta, která když bude správně aplikovaná, přinese zvýšení jistoty učitelů v jejich pedagogické kariéře a také možná i zvýšení jejich úcty ve společnosti.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. (Potlesk zprava.) Dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Kořenek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, jenom velmi krátce. O kariérním systému se velmi intenzivně hovoří snad od 90. let. Pak se ta debata zintenzivnila v roce 2005 po přijetí nového školského zákona, 561, a 563, o pedagogických pracovnících, o kterém teď jednáme. Nastavila se tam i nějaká kritéria ve smyslu, jak mají být akreditovány instituce, jak má být akreditováno vzdělávání. Učitelé se začali vzdělávat. Začalo se zakládat portfolio, ale nic se nestalo, žádné ohodnocení. Nicméně je přirozené, že učitelé se vzdělávat musí, protože jednak nové poznatky, nové postupy, nehledě na to, když se podíváme, kolik změn školství prodělalo od roku 2005 po přijetí nového školského zákona, začalo to tvorbou školních vzdělávacích programů, takže myslet si, že učitel nepotřebuje se vzdělávat a nechce se posouvat, je nesmysl.

Samozřejmě to, že učí, to je věc jedna, ale druhá věc je, jak přichází z pedagogických fakult připraven. Nevím, jaké mají zkušenosti mí kolegové, ale každého absolventa pedagogické fakulty jsem musel tím úvodním procesem provést, aby věděl, jak se má ve škole orientovat, co má dělat, a měl uvádějícího učitele. Akorát ten uvádějící učitel, který byl jeden z nejlepších, co se týká didaktiky, tak organizace, tak samozřejmě to dělal za poděkování pana ředitele. Dneska říkáme: ředitel, který mně bude učitele provázet procesem v tom úvodu, bude zaplacen nějakým příplatkem. A samozřejmě ten, který bude uváděn, bude získávat to, co pro svou praxi potřebuje. Je to ten přenos zkušeností.

Nerad to říkám, protože tady padlo něco o metodickém vedení, kabinetech, které byly v území. Prosím vás, my jsme všechno toto měli. Ten systém byl velmi dobře propracován. Nechci se vracet k tomu, které vlády to živelně rušily - protože nic nebude potřeba! Takže je dobře, že dneska ministerstvo využije - a bohužel zůstala mu jediná instituce a tou je NIDV, aby se znovu tyto metodické podpory v územích vybudovaly.

Co se týká pozic, které jsou v tom zákoně uvedeny, tak možná některé mají pozměněný název, ale většina těch činností se ve škole vykonávat musí, protože to vyplývá z organizace školy a z přirozeného života té školy. Takže to, že se jejich okruh rozšiřuje, a říkáme, že lidé zase budou mít nárok, pokud splní určité podmínky, vyšší ocenění, tak je to jenom dobře, protože my jsme si zvykli, že učitelé dělají všechno takzvaně zadarmo.

Další věc, která je - byly tady obavy, zda to školy budou mít uhrazeno, zda na to budou peníze. Právě proto, že se to dává a uvádí taxativně do zákona, tak mi z toho jednoznačně plyne, že stát si tuto objednávku dává, a chce tudíž i tyto činnosti lidem, kteří je budou vykonávat, uhradit. A myslím si, že takhle je i nastaveno financování regionálního školství. A pokud zákon projde třetím čtením, tak budou takto i upraveny podzákonné předpisy k tomu se vztahující.

Pak tady padla poznámka o třídnictví. Jako ředitel říkám zcela odpovědně, že vždy, pokud jsem se pohyboval v nějakém rozmezí, tak na základní škole jsem měl srovnány příplatky, ale přesto měli větší příplatek ti, kteří měli větší počet tehdy integrovaných žáků a automaticky učitelé první, páté, šesté a deváté třídy, nebo v těchto ročnících měli větší třídnických příplatek, protože právě tyto třídy byly spojené s vyšší administrativní náročností. Nebudu se teď bavit o tom, jestli má být tisíc, dva tisíce, protože to je skutečně na debatu v podvýborech, ve výborech. Ale chci říct jednu věc. Když se podíváte na ty prostředky, které dneska třídní učitel dostává, tak je to opravdu směšná částka. Mnoho učitelů vám řekne: Nech si těch pět set korun, já raději budu mít klid než plnit povinnosti třídního učitele a neustále psát materiály na OSPOD, materiály pro ředitele, psát vysvědčení. Prostě ta agenda je velmi rozsáhlá, takže i tato činnost je potřeba, aby byla oceněna právě tak, jak si zaslouží, aby nám to měl kdo dělat.

Chtěl bych vás všechny, kdo se o tuto problematiku zajímáte, pozvat, protože dvacátého proběhne v deset hodin první debata. Bude to jednání podvýboru a budeme hovořit o jednotlivostech. Takže pokud se zajímáte, chcete mít celkový vhled, chcete slyšet i názory veřejnosti, tak vás zvu na toto jednání. Myslím si, že prostor pro diskusi zcela jistě bude.

Chtěl bych poděkovat Ministerstvu školství, že vůbec tuto myšlenku realizuje, protože skutečně těch let, co se o tom mluví, už je hezká řádka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Děkuji vám, pane poslanče.

Než vám udělím slovo, přečtu tři omluvy. Nejprve dnes od 18 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Kott. Dále od 18 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Komárek. Dále od 16 hodin do konce jednacího dne z neodkladných pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Ludvík, byť ho zde vidím. Takže od 16.30.

Nyní tedy vystoupí v rozpravě paní poslankyně Dobešová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne pane předsedající, dámy a pánové, já bych se také ráda vyjádřila k navrhované novele 563 o pedagogických pracovnících ve smyslu tzv. kariérního řádu. Myslím, že všichni moji předřečníci včetně mě museli konstatovat, a tedy i já musím konstatovat, že je to věc, která jistě přispěje ke zkvalitnění vzdělávání. Já osobně vnímám kariérní řád jako prestižní záležitost v oblasti školství. Když se podíváme na jiné vysokoškolské profese, především lékařské, vidíme, že kariérní řád zde byl v minulosti nastaven, že dobře funguje, a já doufám, že po diskusi zde v parlamentu a práci ve výborech jistě přijmeme novelu, která přispěje ke zkvalitnění vzdělávání. Přispěje tak k lepšímu vzdělávání především dětí, ale i k lepšímu řízení škol z hlediska metodického, ale i obsahového.

Mně osobně, když jsem se dívala na obsah tohoto kariérního řádu, napadla jediná myšlenka. Bylo by zajímavé porovnat, jaké jsou platové nárůsty po první a druhé atestaci u lékařů a po první a druhé atestaci u učitelů. U učitelů po dvou letech vzdělání je nárůst o dva tisíce korun a po sedmi letech, po zdárném složení atestační zkoušky, je to pět tisíc korun. Já se domnívám, že to není dostatečně motivující pro učitele k tomu, aby dosahovali třetího, dalšího či jiného stupně. Myslím si, že opravdu učitelské povolání, které připravuje v podstatě celou generaci mladých lidí a vlastně tak pomáhá k prosperitě státu, by mělo být obecně ohodnoceno daleko více.

To, co oceňuji, je, že tento kariérní řád myslí na to, že škola už opravdu není jenom o těch základních profesích, jako je učitel, ředitel, školník či uklízečka, ale nastupují zde další kariérní profese, které jsou potřebné ve škole a které mají své místo. Po pravdě řečeno, ale tyto profese už učitelé ve škole vykonávají a dá se říct, že tato novela kopíruje situaci, která se ve školách děje. Každý ředitel, který chce, aby mu škola prosperovala, má své metodické komise, v rámci kterých řeší jak vzdělávání učitelů, tak samozřejmě i kvalitu výuky. Budeme-li je mít v regionu, pak krajské či jiné metodické komise, které nám v této práci pomohou, budeme to jenom oceňovat a budeme tomu velice rádi.

Musím říct, že kariérní řád je něco, o čem se mezi učiteli hodně dlouho diskutovalo. A já včera, když jsem měla poradu s pedagogy a seznamovala jsem je s navrhovanou novelou, tak jsem trochu viděla zděšení v jejich očích, protože se báli, že opět jim naroste administrativa. Můj předmluvčí pan poslanec Kořenek to správně řekl. Začali jsme školními vzdělávacími programy, pokračujeme vytvářením vlastních učebních pomůcek a teď si budeme psát své plány kariérního růstu. Já doufám, že všechno tohleto učitelé zvládnou a ještě přitom budou mít čas učit. Takže bych si přála, aby kariérní řád nám nezkomplikoval situaci, aby naopak přesně nastavil potřebné pozice a dobře je ocenil, aby nezatěžoval učitele, a moc bych se přimlouvala za to, aby to učitelé nedělali ještě ke svému úvazku. Protože, věřte mi, že učitel má hlavně učit a já už se někdy dívám na práci učitele a jeho výuku jako práci, kterou dělá, jenom když mu zbude čas. Protože vedle kontrol a dalších administrativních zátěží opravdu výuka se stává už takovou, řekněme, přidanou hodnotou navíc.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem se hlásí pan předseda Mihola. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, už podle tabule vidím, že není potřeba ani přednostní právo, ale já to rád takhle dělám, že si vyslechnu diskusní příspěvky a aspoň krátce bych na některé z nich reagoval a připojil svůj pohled, a našeho klubu.

Jsem rád za to, co tady zaznělo od kolegy Zahradníka, i když to možná souviselo spíš nepřímo než přímo, ta záležitost vůbec studia učitelství. To je velmi důležitá věc, které bychom se možná měli podrobněji víc věnovat, ta otázka, jestli na pedagogických fakultách jednostupňové nebo dvoustupňové. Já sám jsem absolvent jednostupňového, tedy nešel jsem přes bakalářský stupeň, a dívám se podobně jako kolega Zahradník na tu věc také, že vlastně bakalářský stupeň je trošičku s otazníkem na těch učitelských fakultách, stejně jako například na medicíně, že pokud Čech po bakalářském studiu není hotový učitel, tak vlastně stokrát může říkat, že má hotovou vysokou školu, ale hotový učitel prostě není. A otevřená diskuse o tom svědčí, že například v Hradci Králové se vrátili k tomu jednostupňovému studiu. Osobně bych se k tomu klonil též, ale je to otázka další diskuse. Jsem zatím rád, že tady zazněla ta poznámka, a bylo by dobré se k tomu vrátit v nějaké obšírnější debatě.

Především když tady řešíme otázku, která souvisí s platy a s prestiží učitelského povolání, tak všichni víme, že prestiž bude mít nejen kvalitní učitel, ale dobře zaplacený učitel. Takže tady tento komponent do toho samozřejmě zapadá, ale na prvním místě je potřeba, abychom pokračovali v tom trendu, který zaplať pánbůh, tato vláda nastartovala už doopravdy a nejenom verbálně v debatách, totiž že skutečně se platy učitelů výrazněji zvedají, a já věřím, že v tomto nastoleném trendu budeme pokračovat příští rok a i v těch letech následujících. Když dále k té prestiži a k tomu ocenění učitelů přispěje kariérní řád, bude jenom dobře.

Zaznělo tady, jak dlouho se o tom hovoří. Já si to pamatuji velmi dobře. Já jsem byl vlastně v první půlce devadesátých let studentem na pedagogické fakultě a už tehdy se o tom začínalo hovořit. A postupně bylo jasné, že tak složitá věc nepřijde z roku na rok. Nepřišla ani po pěti letech. Ale je pravda, když se o tom hovoří deset let, pak patnáct a stále nezahřmělo, že už mnozí tu naději nejen ztráceli a v podstatě ztratili, a skoro jsem si kladl otázku, jestli to dnes ještě někoho zajímá, jestli už to plně ze zřetele nevymizelo. Ale myslím že ne. Naděje umírá poslední a naším úkolem je teď společně napnout síly k tomu, aby nejenom ta naděje byla oživena, ale aby ta záležitost kariérního řádu byla dotažena do vítězného konce. A věřím, že se tak stane i na základě určitého kompromisu, protože vy, co sledujete tu debatu podrobněji, tak víte, že se mluvilo o čtyřstupňovém kariérním řádu, také o dvoustupňovém a nakonec jsme u trojstupňového. Je to dobře, že jsme našli nějaké kompromis, který můžeme také, a bylo by asi užitečné, srovnávat s Evropou, kterou v tomto případě doháníme, i mnohé okolní středoevropské státy.

Jenom pro příklad. Na Slovensku kariérní řád už mají. Tam je čtyřstupňový. Začínající učitel, samostatný učitel, učitel s první atestací, učitel s druhou atestací. Mají ho i v sousedním Polsku, Maďarsku, ale také třeba ve Francii. Trošku mě překvapuje, že v zemi, která se dává jako příklad progresivnosti v oblasti školství, ve Finsku, tam jsem se toho při snaze o komparaci nedohledal. Tak nevím, jestli to tak tají, nebo jestli ho tam prostě nemají a nepotřebují. Také hodně pro nás inspirativní samozřejmě vždycky byla a je Spolková republika Německo se třemi kariérními stupni.

Samozřejmě já říkám, velmi důležitou záležitostí je, aby tady tento systém, který není jednoduchý a ještě bude mít náročný vývoj, tak aby byl podložen dostatkem financí. Zároveň vedle toho, jakkoliv přeji kariérnímu řádu a osobně ho podporuji a také náš klub ho podporuje, tak nesmíme rezignovat ještě na další finance nebo na další motivace pro učitele, a to především narážím na otázku, aby měli ředitelé dostatek peněz pro oceňování aktivních pedagogických pracovníků, kteří se třeba nebudou naplno účastnit kariérního řádu, ale to neznamená ještě, že to nebudou kvalitní učitelé, kteří by si nezasloužili patřičného ocenění. Takže i tady je potřeba finance hlídat a podržet.

U pedagogických fakult jsem začal a u těch taky skončím, protože vlastně, a vůbec u učitelských fakult, tam vlastně se nový učitel připravuje, tak tam bychom měli tu pozornost zaměřit také z hlediska financování. A věřím, že se tak začíná dít. V souvislosti s tím na to celoživotní vzdělávání, další vzdělávání učitelů, o tomhle se hodně především mluvilo, ale méně se pro to dělalo. Mnohé bohulibé projekty nebo snahy v této oblasti posunout dál vzdělávání učitelů skončily většinou na nedostatku financ a nakonec vlastně i na nezájmu třeba i ze strany ředitelů. Tak to bychom neměli dopustit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče, a táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Nikoho neeviduji. Je-li tomu tak, končím obecnou rozpravu a táži se paní navrhovatelky a paní zpravodajky na závěrečné slovo. Obě mají zájem. První vystoupí paní ministryně. Prosím.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, děkuji za proběhlou rozpravu. Dovoluji si požádat o propuštění přes první čtení a zdůrazňuji, že kariérní řád je korunou ohodnocení učitelů, základní cíl vlády dosáhnout 130 % průměrné mzdy vysokoškoláka trvá. A chtěla bych ubezpečit, že uděláme všechno pro to, aby administrativní zátěž byla co nejnižší.

Děkuji a prosím o propuštění do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní ministryně. Požádám paní zpravodajku o závěrečné slovo. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Já velice krátce, V diskusí v prvním čtení vystoupilo pět poslanců. Nepadl žádný návrh na zamítnutí tohoto zákona, můžeme jej tedy propustit do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako výboru garančnímu? Žádný návrh nevidím, přistoupíme tedy k hlasování.

 

Nejprve přečtu návrh usnesení. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru?

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 119, přihlášeno je 164 poslankyň a poslanců, pro návrh 116, proti nikdo. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru a já se táži, zda má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru nebo případně výborům k projednání. Žádné návrhy nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě vám děkuji a končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni i paní zpravodajce.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.