(17.30 hodin)
(pokračuje Fiedler)
Teď jsme byli svědky toho, že v Chanově, kde jsem se byl podívat, prošel jsem si, jak vypadá sídliště Chanov, jak vypadá Janov, jak vypadají Obrnice, a viděl jsem tam ty důsledky tady tohoto, které vznikají, když do společenství vlastníků nebo do bytového domu se nastěhují lidé, kteří platí nájem těmto spekulantům s byty. Byli jsme svědky toho, že v Chanově došlo k demolici, ten dům nebyl společenství vlastníků, ten patřil obci, čili potažmo státu, a my jsme všichni nakonec zaplatili za demolici tohoto domu, jehož nájemníkům v historii byly vyplaceny nemalé částky jako příspěvky nebo doplatky na bydlení. Co bude ovšem s těmi byty, které nejsou státní, nebo těmi domy, které patří společenství vlastníků nebo družstvům? Ta družstva si s tím umí poradit. Tam paradoxně je velký rozdíl mezi družstevní formou vlastnictví a tou přímou osobní formou vlastnictví. Já se pozastavuji nad tím, proč někde potom dostanou ti vlastníci, nebo vlastník, to město, příspěvek od státu na likvidaci toho domu a jiní ne. Tady je nerovnost, nerovnost vlastnictví.
A také se pozastavuji nad tím, že když jsem si vyhledával k tomu nějaké informace, tak v tom Chanově, nebo to bylo v Mostě, teď si nejsem jistý, městský úřad odpustil dluhy ve výši, nevím, kolik to bylo milionů, 30 milionů nebo více, za energie a tyhle věci. Proč se to některým odpustí a některým ne? Tady pravice většinou bojuje za rovný přístup a svobodu, a tady dochází k diskriminaci těch, kteří si ty domy pořídili a nemohou rozhodovat o tom, kdo bude jejich sousedem.
Dostáváme se teď, zmiňuji trošku jiné téma. Tohle téma bylo zmíněno zástupcem Úřadu veřejného ochránce práv, a je to běžné v okolních zemích Evropské unie, kde spoluvlastníci se mohou vyjadřovat k tomu, kdo v těch domech bude bydlet s nimi, komu poskytnou spolupodíl a kdo je pro ně důvěryhodný a kdo ne. U nás tu možnost nemají, ale jsou pak povinni nést důsledky toho, když ten dotyčný člověk tam způsobí velké problémy.
Činil jsem dotaz, jestli na tom kulatém stole, který jsem zorganizoval, jestli zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí, omlouvám se, jméno jsem už zapomněl, paní, která tam byla, jestli může podat informaci o tom, kolik kontrol je prováděno, jak je s těmito příspěvky a doplatky nakládáno. Nebyla schopna odpovědět, možná paní ministryně bude mít nějaké podklady. Nevím, jestli bude schopna odpovědět, nebo ne. Nicméně praxe je taková, že opravdu nemalé částky jsou dlouhou dobu vypláceny a efekt je asi takový, jako když mnoho let se neziskovým organizacím, které se zabývají romskou problematikou, vyplácejí příspěvky a výsledek je mizivý... Řeknu mizivý. A já si myslím, že i tady je mizivý výsledek toho, co se děje.
Zaregistroval jsem, že paní ministryně, ať mě opraví, jestli neříkám správné informace, navrhuje jednu z těch dvou položek, dávek zrušit, nevím jestli příspěvek, nebo doplatek. Ne, vrtí hlavou, že to tak není. Asi se k tomu paní ministryně potom vyjádří. Domnívám se, že snad není úplně nezbytně nutné přikračovat k legislativní úpravě. Stačilo by, kdyby opravdu úřady, které vyplácejí ty doplatky a příspěvky, si nechávaly předkládat relevantní podklady a informace o tom, jak je to s danými domy. Respektive kdyby do toho byly zapojeny bytové samosprávy, které jsou schopny podat relevantní informace, jestli s těmi příspěvky, které jsou nemalé, je nakládáno tak, jak má.
Já a několik mých kolegů z petičního výboru jsme si osvojili pozměňovací návrh, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě, který se to snaží řešit tím, že v případě, že se zjistí, že ten dlužník, který neposílá ty dávky, které inkasuje, dále jako platby za energie, za dodávku tepla, vody, aby ty dávky byly poskytovány přímo těm samosprávám. Tím se totiž velmi omezí snaha těch spekulantů dělat politiku, kterou dělají a která ty domy přivádí až k bankrotu.
Když jsme měli výjezdní zasedání, byl jsem tam i s rozpočtovým výborem v Ústeckém kraji, tak jsem si domluvil to, měl jsem možnost si objet, jak vypadá Janov a Obrnice. Byl jsem úplně zděšen. Tam jsou velké bloky bytů, které jsou úplně prázdné. A jestli se budeme ptát, jestli si položíte otázku se mnou, kam se poděli ti nájemníci, kteří tam bydleli, ti lidé, kteří tam bydleli a kteří ty domy zdevastovali, úplně zdevastovali - oni se posunuli zase o kousek dál. A to, co se dělo tam, se děje na jiném místě. Zatím se to děje převážně nebo dominantně na půdě Ústeckého kraje, ale ti, kteří s tím mají zkušenosti, ti předsedové samospráv, říkají: Jakmile už tady nebudou mít kde tuto činnost provozovat, přesunou se do jiných krajů. A to je to, proč jsem se tím začal zabývat.
Očekávám, že ze strany předkladatele tady zazní nějaká informace a konkrétní návrh, co s tím dělat, aby k tomu zneužívání nedocházelo, protože informace, že ty věci jsou řešeny stávající legislativou, pro mě není akceptovatelná. Dopady a výsledky - pokud chcete, podívejte se na mé stránky, najdete tam fotky těch prázdných bloků domů, doslova část sídliště úplně prázdná. Byl jsem v domě, kde chyběly vchodové dveře, dveře od bytu, a představte si, v domě se topilo. Je to další objekt, který dojde k tomu, že ten provozovatel přivede dům až k bankrotu. Pozastavuji se nad tím, jak firmy, byla to jedna známá firma, která se zabývá obchodem s realitami a pronajímáním, nechala situaci dojít tam tak daleko. A vzhledem k tomu, že vím, že má byty i v jiných městech České republiky, já se opravdu vážně obávám, že pokud takto se chovala v Ústeckém kraji, bude se chovat i v krajích nebo místech jiných.
Počkám, doufám, že paní ministryně vystoupí dříve než v závěrečném slovu, abychom případně mohli reagovat na to, jaké informace sdělí nebo jak bude reagovat na to, co tady doposud zaznělo. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karli Fiedlerovi. Teď faktické poznámky. Paní poslankyně Rutová jako první. Omlouvám se, ale vaše přihláška byla v době, kdy už jsem pana kolegu Fiedlera vyzval ke slovu.
Poslankyně Miloslava Rutová: Krásný dobrý večer. Já se jmenuji Míla Rutová a jsem z Plzeňského kraje. Jsem zároveň členkou petičního výboru a byla jsem vyřizovat stížnost, petici občanů města Semněvice. A můžu potvrdit úplně zcela to, co říká kolega Vilímec, protože je to jedna velká hrůza. Ten starosta a mnoho jiných lidí, kteří v té obci žijou, jsou absolutně bezmocní, protože vyčerpali veskrze všechny možnosti, které jim dává platná legislativa. Nechala jsem si od Parlamentního institutu vypracovat, opravdu jestli všechno udělali, jak měli, a to tedy udělali. A mě napadlo, že tedy se ještě nesetkali s nikým z romských iniciativ, které mají spoustu neziskových organizací, které tedy tímto způsobem by měly pomáhat v takovýchto případech. ***