(16.10 hodin)
Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne pane předsedající, dámy a pánové, já bych se také ráda vyjádřila k navrhované novele 563 o pedagogických pracovnících ve smyslu tzv. kariérního řádu. Myslím, že všichni moji předřečníci včetně mě museli konstatovat, a tedy i já musím konstatovat, že je to věc, která jistě přispěje ke zkvalitnění vzdělávání. Já osobně vnímám kariérní řád jako prestižní záležitost v oblasti školství. Když se podíváme na jiné vysokoškolské profese, především lékařské, vidíme, že kariérní řád zde byl v minulosti nastaven, že dobře funguje, a já doufám, že po diskusi zde v parlamentu a práci ve výborech jistě přijmeme novelu, která přispěje ke zkvalitnění vzdělávání. Přispěje tak k lepšímu vzdělávání především dětí, ale i k lepšímu řízení škol z hlediska metodického, ale i obsahového.
Mně osobně, když jsem se dívala na obsah tohoto kariérního řádu, napadla jediná myšlenka. Bylo by zajímavé porovnat, jaké jsou platové nárůsty po první a druhé atestaci u lékařů a po první a druhé atestaci u učitelů. U učitelů po dvou letech vzdělání je nárůst o dva tisíce korun a po sedmi letech, po zdárném složení atestační zkoušky, je to pět tisíc korun. Já se domnívám, že to není dostatečně motivující pro učitele k tomu, aby dosahovali třetího, dalšího či jiného stupně. Myslím si, že opravdu učitelské povolání, které připravuje v podstatě celou generaci mladých lidí a vlastně tak pomáhá k prosperitě státu, by mělo být obecně ohodnoceno daleko více.
To, co oceňuji, je, že tento kariérní řád myslí na to, že škola už opravdu není jenom o těch základních profesích, jako je učitel, ředitel, školník či uklízečka, ale nastupují zde další kariérní profese, které jsou potřebné ve škole a které mají své místo. Po pravdě řečeno, ale tyto profese už učitelé ve škole vykonávají a dá se říct, že tato novela kopíruje situaci, která se ve školách děje. Každý ředitel, který chce, aby mu škola prosperovala, má své metodické komise, v rámci kterých řeší jak vzdělávání učitelů, tak samozřejmě i kvalitu výuky. Budeme-li je mít v regionu, pak krajské či jiné metodické komise, které nám v této práci pomohou, budeme to jenom oceňovat a budeme tomu velice rádi.
Musím říct, že kariérní řád je něco, o čem se mezi učiteli hodně dlouho diskutovalo. A já včera, když jsem měla poradu s pedagogy a seznamovala jsem je s navrhovanou novelou, tak jsem trochu viděla zděšení v jejich očích, protože se báli, že opět jim naroste administrativa. Můj předmluvčí pan poslanec Kořenek to správně řekl. Začali jsme školními vzdělávacími programy, pokračujeme vytvářením vlastních učebních pomůcek a teď si budeme psát své plány kariérního růstu. Já doufám, že všechno tohleto učitelé zvládnou a ještě přitom budou mít čas učit. Takže bych si přála, aby kariérní řád nám nezkomplikoval situaci, aby naopak přesně nastavil potřebné pozice a dobře je ocenil, aby nezatěžoval učitele, a moc bych se přimlouvala za to, aby to učitelé nedělali ještě ke svému úvazku. Protože, věřte mi, že učitel má hlavně učit a já už se někdy dívám na práci učitele a jeho výuku jako práci, kterou dělá, jenom když mu zbude čas. Protože vedle kontrol a dalších administrativních zátěží opravdu výuka se stává už takovou, řekněme, přidanou hodnotou navíc.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem se hlásí pan předseda Mihola. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, už podle tabule vidím, že není potřeba ani přednostní právo, ale já to rád takhle dělám, že si vyslechnu diskusní příspěvky a aspoň krátce bych na některé z nich reagoval a připojil svůj pohled, a našeho klubu.
Jsem rád za to, co tady zaznělo od kolegy Zahradníka, i když to možná souviselo spíš nepřímo než přímo, ta záležitost vůbec studia učitelství. To je velmi důležitá věc, které bychom se možná měli podrobněji víc věnovat, ta otázka, jestli na pedagogických fakultách jednostupňové nebo dvoustupňové. Já sám jsem absolvent jednostupňového, tedy nešel jsem přes bakalářský stupeň, a dívám se podobně jako kolega Zahradník na tu věc také, že vlastně bakalářský stupeň je trošičku s otazníkem na těch učitelských fakultách, stejně jako například na medicíně, že pokud Čech po bakalářském studiu není hotový učitel, tak vlastně stokrát může říkat, že má hotovou vysokou školu, ale hotový učitel prostě není. A otevřená diskuse o tom svědčí, že například v Hradci Králové se vrátili k tomu jednostupňovému studiu. Osobně bych se k tomu klonil též, ale je to otázka další diskuse. Jsem zatím rád, že tady zazněla ta poznámka, a bylo by dobré se k tomu vrátit v nějaké obšírnější debatě.
Především když tady řešíme otázku, která souvisí s platy a s prestiží učitelského povolání, tak všichni víme, že prestiž bude mít nejen kvalitní učitel, ale dobře zaplacený učitel. Takže tady tento komponent do toho samozřejmě zapadá, ale na prvním místě je potřeba, abychom pokračovali v tom trendu, který zaplať pánbůh, tato vláda nastartovala už doopravdy a nejenom verbálně v debatách, totiž že skutečně se platy učitelů výrazněji zvedají, a já věřím, že v tomto nastoleném trendu budeme pokračovat příští rok a i v těch letech následujících. Když dále k té prestiži a k tomu ocenění učitelů přispěje kariérní řád, bude jenom dobře.
Zaznělo tady, jak dlouho se o tom hovoří. Já si to pamatuji velmi dobře. Já jsem byl vlastně v první půlce devadesátých let studentem na pedagogické fakultě a už tehdy se o tom začínalo hovořit. A postupně bylo jasné, že tak složitá věc nepřijde z roku na rok. Nepřišla ani po pěti letech. Ale je pravda, když se o tom hovoří deset let, pak patnáct a stále nezahřmělo, že už mnozí tu naději nejen ztráceli a v podstatě ztratili, a skoro jsem si kladl otázku, jestli to dnes ještě někoho zajímá, jestli už to plně ze zřetele nevymizelo. Ale myslím že ne. Naděje umírá poslední a naším úkolem je teď společně napnout síly k tomu, aby nejenom ta naděje byla oživena, ale aby ta záležitost kariérního řádu byla dotažena do vítězného konce. A věřím, že se tak stane i na základě určitého kompromisu, protože vy, co sledujete tu debatu podrobněji, tak víte, že se mluvilo o čtyřstupňovém kariérním řádu, také o dvoustupňovém a nakonec jsme u trojstupňového. Je to dobře, že jsme našli nějaké kompromis, který můžeme také, a bylo by asi užitečné, srovnávat s Evropou, kterou v tomto případě doháníme, i mnohé okolní středoevropské státy.
Jenom pro příklad. Na Slovensku kariérní řád už mají. Tam je čtyřstupňový. Začínající učitel, samostatný učitel, učitel s první atestací, učitel s druhou atestací. Mají ho i v sousedním Polsku, Maďarsku, ale také třeba ve Francii. Trošku mě překvapuje, že v zemi, která se dává jako příklad progresivnosti v oblasti školství, ve Finsku, tam jsem se toho při snaze o komparaci nedohledal. Tak nevím, jestli to tak tají, nebo jestli ho tam prostě nemají a nepotřebují. Také hodně pro nás inspirativní samozřejmě vždycky byla a je Spolková republika Německo se třemi kariérními stupni.
Samozřejmě já říkám, velmi důležitou záležitostí je, aby tady tento systém, který není jednoduchý a ještě bude mít náročný vývoj, tak aby byl podložen dostatkem financí. Zároveň vedle toho, jakkoliv přeji kariérnímu řádu a osobně ho podporuji a také náš klub ho podporuje, tak nesmíme rezignovat ještě na další finance nebo na další motivace pro učitele, a to především narážím na otázku, aby měli ředitelé dostatek peněz pro oceňování aktivních pedagogických pracovníků, kteří se třeba nebudou naplno účastnit kariérního řádu, ale to neznamená ještě, že to nebudou kvalitní učitelé, kteří by si nezasloužili patřičného ocenění. Takže i tady je potřeba finance hlídat a podržet.***