(18.20 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejhorší, co se vám v českém jazyce může stát, že máte překladatele a tlumočníka. Ta věta, že já jsem údajně řekl, že archeologie zdržuje a je drahá, zněla úplně jinak. Takhle jsem to neřekl. Já jsem řekl, že tento legitimní veřejný zájem státu, a podotýkám legitimní a správný, naráží na konkrétní problém v okamžiku, kdy máte nějakou dotaci a máte termíny a vysoutěženou cenu. To zní úplně jinak než říct tuhle větu: archeologie zdržuje a je drahá. To se tedy ohrazuji, takhle jsem to neřekl, a pokud to někdo takhle pochopil, tak moje chyba, špatně jsem to vysvětlil, tak doufám, že napodruhé jsem to vysvětlil lépe.
A s tou R35 je to správný příklad. Roky víme, kde ta stavba povede. A už se měl dělat archeologický průzkum. Už se měl dělat. To je ten problém, o kterém mluvím, že stát má být krok napřed před investicemi v téhle oblasti a nespojovat to až s konkrétní investiční akcí.
Pan poslanec Váňa tady docela dobře dokumentoval, jak velká míra nesouhlasu nebo odporu vůči tomuto návrhu zákona je v odborných kruzích. To nebylo vůbec o privátních majitelích a investorech. Zatím se bavíme jenom o tom, jak to hodnotí odborné kruhy a organizace, a o tom taky mluvila Jana Černochová. Já jsem jenom říkal, že se velmi těžko vysvětluje někomu, kdo má normální bytový dům, že si nemůže dát plastové okno, které památkář zvenku nepozná. Já jsem to zažil. Byl dům, měli jsme poctivého občana, který nechtěl dát plastová okna jako někteří jeho sousedi, památkáři byli proti, on říkal dřevěná. Tak jsem je tam vzal a říkám, které to okno je plastové a které dřevěné. Oni to nepoznali. A vysvětlujete vlastníkovi, že má zaplatit více peněz, protože stát to tak chce, když to ani orgán památkové péče nepozná, protože to vypadalo úplně stejně. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Jany Černochové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (V sále je veliký hluk.)
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych se také v reakci na pana kolegu Junka ohradila proti tomu, že tady někdo hájí nějaké zájmy soukromých vlastníků. Já jsem starostkou na městské části Praha 2, která je z poloviny území památkovou zónou, z druhé poloviny památkovou rezervací. Na našem území se celým katastrem mimo jiné nachází národní kulturní památka Vyšehrad. Vyhráváme celou řadu ocenění regenerace památek na Praze 2 jako samospráva městské části. Skutečně mi přijde absurdní, že se debata zplošťuje pouze do toho, že tady někdo hájí nějaké zájmy nějakých privátních vlastníků.
Já bych chtěla poprosit pana ministra Hermana, protože mám skutečně jeden neuralgický bod na Praze 2, se kterým si nevím rady. Je to nádraží Vyšehrad, které je národní kulturní památkou. Už léta městská část Praha 2 bojovala o to, aby tuto památku neměl z hlediska stavebního řízení Drážní úřad, ale aby to byl alespoň stavební úřad městské části Praha 2, a psala jsem několik dopisů různým ministrům kultury, psala jsem několik dopisů zástupcům na Magistrát hlavního města Prahy, aby z hlediska stávající legislativy pomohli donutit soukromého vlastníka tento problém řešit. A za stávající legislativy, ale bohužel ani za té budoucí se to k žádné změně neposune. Já bych tady chtěla poprosit pana ministra kultury Hermana, aby se touto nemovitou kulturní památkou zabýval jako ministr. Ten dům skutečně chátrá týden od týdne. Několik pokut, které mohl náš úřad uplatnit, uplatnil, ale nic jiného s tím udělat nemůžeme a nový zákon v tomto znění žádný problém v budoucnu nevyřeší. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě než dám slovo paní poslankyni Martě Semelové, konstatuji došlé omluvy: pan Vojtěch Adam od 18 hodin, paní poslankyně Květa Matušovská od 18.30.
A nyní řádně přihlášená paní poslankyně Marta Semelová. (V sále je stále obrovský hluk, především z řad poslanců ČSSD.) Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, musím říci, a je to pro mě překvapující, že tentokrát se v mnohém z výhrad shoduji s panem předsedou Stanjurou.
Myslím si, že památkový zákon patří k těm, které vyvolávají velkou diskusi, a je proto logické, že jsme k němu dostávali i řadu mailů s názory a argumenty pro i proti této novele. Nesdílím optimismus pana ministra kultury, se kterým jsme se tady při minulém projednávání setkávali, ani jeho přesvědčení, že v průběhu přípravy došlo ke shodě s odbornými kruhy. Navrhované znění sice podporuje Asociace pro podporu památek, Klub za starou Prahu a Uměleckohistorická společnost, na druhou stranu však je třeba vnímat, že výrazně převažují názory, které novelu odmítají. Proti přijetí se vyslovila Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky, Česká komora architektů, Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT, účastníci Konference dějiny staveb, Sdružení pro stavebně historický průzkum, Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče a další. (Hluk v sále v řadách poslanců ČSSD neutichá.)
Pokud jde o konkrétní výhrady, Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky upozorňuje na skutečnost, že nová verze zákona v současných ekonomických podmínkách nechrání nejcennější -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás taky přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Prosím, diskutujte jiné problémy, než je památková péče, v předsálí. Opravdu všechny kolegy a kolegyně o to žádám velmi vážně! Prosím, pokračujte.
Poslankyně Marta Semelová: Tato asociace upozorňuje na skutečnost, že nová verze zákona v současných ekonomických podmínkách nechrání nejcennější a současně nejohroženější část našeho kulturní dědictví, to jsou naše historická města. Vnímá je pouze jako území s vysokou koncentrací jednotlivých kulturních památek. Jmenovitě nechráněná zástavba, která je nedílnou součástí hodnot každého historického města, zůstává mimo jakoukoliv ochranu k libovolnému zneužití developery. Tento nedostatek otevírá možnost zničení památkově chráněných měst stavbami, které znehodnotí samotné památky i chráněné území jako celek. Nestačí totiž kulturní památku rekonstruovat, stejně důležité je zajistit jí odpovídající prostředí, harmonický kontext s okolím.
Nový památkový zákon tyto hodnoty nechrání, naopak umožňuje jejich ničení. Viceprezidentka Asociace sdružení na ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky Ing. arch. Marie Švábová upozorňuje, že § 32 odst. 4 umožňuje vynětí parcel a pozemků uvnitř památkové zóny z památkového území, kde nebude nutno žádat projednávání památkovou péčí. V takto vyňatém území, tedy například v centru Prahy, si bude moci kdokoliv postavit, co bude chtít. Dovedete si představit, jakou paseku to může způsobit konkrétně právě na území hlavního města, ale i jinde? Že může dojít ke zničení celého památkového území? Ono nestačí samotnou památku pouze chránit, je třeba ochraňovat i prostorové vztahy. Právě prostor v památkově chráněných městech je to nejcennější, co tam máme. Zákon však připouští, aby do těchto chráněných prostor vstupovala agresivní architektura na základě reklamního designu developerů. Vyloučení povinnosti žádat o závazné stanovisko památkové péče by se proto v zákoně vůbec nemělo objevovat.
Je pravda, že účastník má právo iniciovat kontrolu památkové inspekce Ministerstva kultury, to je však možné až po vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení. Stížnost přitom nemá odkladný účinek pro další práci na přípravě stavby.
Další, kdo vyjadřuje nesouhlas s podobou novely, je Česká komora architektů, s tím, že namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu ochrany jde o obsáhlou a nepřehlednou normu soustřeďující se na detailní popis dílčích činnost a obsáhlou regulaci některých profesí. Architektonická tvorba, architekt a výsledky jeho práce, projektování nejsou v návrhu zákona dostatečně formulovány. Předkladatelé se soustředí pouze na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů a opomíjejí skutečnost, že památky jsou lidmi také užívány a z tohoto hlediska jsou na ně kladeny nároky na reálnou funkčnost. Kromě toho Česká komora architektů kritizuje i průběh přípravy a vypořádání připomínek s tím, že toto vypořádání probíhalo bez ohledu na význam zákona překotně a pod časovým tlakem.***