Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

3.
Návrh zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti
/sněmovní tisk 412/10/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako tisk 412/11. Vítám zde senátora Miloše Vystrčila a prosím, aby se navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřil pan místopředseda vlády a ministr financí pan Andrej Babiš.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji za slovo, dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, na úvod bych rád zdůraznil, že předkládaný předpis je transpozicí směrnice Rady Evropské unie č. 85/2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států. Česká republika ji měla promítnout do svého právního řádu do konce roku 2013. - 2013, znovu opakuji. - V případě netransponované směrnice do právního řádu by Česká republika jako poslední z evropské osmadvacítky čelila nejen reputačním sankcím, ale i velmi pravděpodobně pokutě. Takže jsme poslední v Evropě, kteří jsme netransponovali. Obsah předpisu bych zopakoval pouze stručně.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane ministře, já se velmi omlouvám, ale prosím sněmovnu o klid. Prosím, abyste se usadili a sledovali rozpravu.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji. Návrh za prvé obsahuje nová numerická fiskální pravidla, tedy proticyklické a obezřetně výdajové pravidlo pro státní rozpočet a státní fondy, preventivní pravidlo pro územní samosprávné celky zajišťující minimální prostředky ke splacení nadměrného dluhu a dluhovou brzdu pro celkový dluh v sektoru vládních institucí. Za druhé se navrhuje zřídit Národní rozpočtovou radu, která bude sledovat vývoj hospodaření veřejných financí. Za třetí zákon obsahuje celou řadu prvků, kterými se má zvýšit transparentnost nakládání s prostředky nás všech, tedy daňových poplatníků.

Sněmovní tisk k zákonu o rozpočtové odpovědnosti projednáváme ještě jednou, protože byl zamítnut Senátem. Patrně nejbouřlivější diskuse se v Senátu konala k bodům, které se nějakým způsobem dotýkají územních samosprávných celků.

Rád bych se nyní věnoval zejména myšlence vypustit ustanovení, která se týkají pravidla pro územní samosprávné celky zajišťující minimální prostředky ke splacení nadměrného dluhu. Domnívám se, že tento postoj není udržitelný a obhajitelný z několika důvodů. V prvé řadě by to znamenalo, že by nebyl naplněn hlavní cíl zákona o rozpočtové odpovědnosti, tzn. transponovat a implementovat směrnici Rady EU č. 85/2011, tedy rozpočtový dohled by nebyl aplikován na celý sektor vládních institucí, nepočítám-li specifickou situaci dluhové brzdy.

Nyní si dovolím citovat ze samotné preambule směrnice. V odstavci 23 se jasně říká, že ustanovení rámce rozpočtového dohledu stanoveného ve Smlouvě o fungování Evropské unie a zejména Paktu o stabilitě a růstu platí pro celý sektor vládních institucí, tedy zahrnuje subsektory centrální vládní instituce, národní vládní instituce, místní vládní instituce a fondy sociálního zabezpečení. V odstavci 24 směrnice se konstatuje, že je třeba dbát zejména na to, aby se rozsah povinností a postupů stanovených ve vnitrostátních rozpočtových rámcích náležitým způsobem vztahoval na všechny subsektory sektoru vládních institucí, a to zejména v členských státech se silnou fiskální decentralizací. A konečně v odstavci 25, aby rozpočtové rámce účinně podporovaly rozpočtovou kázeň a udržitelnost veřejných financí, měly by komplexně pokrývat veškeré veřejné finance. Odstavec 2 článku 13 směrnice poté explicitně požaduje, aby byla podpořena fiskální odpovědnost, je třeba jasně stanovit rozpočtové pravomoci veřejných orgánů v různých subsektorech sektoru vládních institucí.

Je třeba zdůraznit, že územní samosprávné celky tvoří jeden celý subsektor sektoru vládních institucí. Tento subsektor v roce 2015 hospodařil s příjmy v celkové konsolidované hodnotě 446 miliard, tedy ve výši bezmála 10 % HDP. Cílem zmiňované evropské směrnice je předcházet rizikům potenciálního nehospodárného chování s prostředky daňových poplatníků, tedy i s prostředky územních samosprávných celků. Domnívám se, že by to mělo být primárním cílem nás všech. V tomto duchu je v zákonu navrženo pravidlo, které má předcházet rizikům nesplácení dluhů. Navržené pravidlo pro územní samosprávné celky bylo konstruováno jako nejlepší dostupná varianta a patří k nejmírnějším v Evropské unii. Pravidlo odráží schopnost financovat dluhové závazky konkrétní obce, města či kraje svými likvidními prostředky. Navíc neobsahuje žádné sankce, nýbrž nápravný mechanismus. Prostředky nejsou při nadměrném zadlužení územně samosprávného celku odebrány, neplatí se žádná pokuta, pouze je jejich část vyčleněna na splátku jeho nadměrného dluhu. Rovněž pravidlo netvoří strop pro výši dluhu, pouze, opakuji, zajišťuje minimální prostředky k následnému splacení dluhu.

Pravidlo bylo senátory označeno jako protiústavní. Domnívám se však, že naopak spíše podporuje ústavní právo obce či kraje na samosprávu dané odstavcem 3 článku 101 Ústavy České republiky, když předloženým územním samosprávným celkům nelze toto základní právo vykonávat. To ostatně dokládají některé smutné příklady z praxe. Na druhou stranu připouštím, že je možné některá ustanovení zmírnit či vyhovět námitkám senátorů v těch částech, které nejsou v kolizi s transpozicí směrnice Rady EU č. 85/2011.

Takže pevně věřím, že projednávaný předpis přispěje k větší transparentnosti, účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti nakládání s veřejnými financemi. Doporučuji proto Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky přehlasovat veto Senátu ke sněmovnímu tisku 412. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře, a zeptám se, zda se k usnesení Senátu chtějí postupně vyjádřit přístupní zpravodajové. Nejprve tedy pan poslanec Votava za rozpočtový výbor? Není tomu tak. Pan poslanec Koubek za výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj? Také ne. Pan poslanec Plíšek? Ano, přeje si vystoupit. Ten je zpravodajem ústavněprávního výboru. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já se samozřejmě vyjádřím ke stanovisku Senátu v závěru svého vystoupení, byť musím jako zpravodaj ústavněprávního výboru připomenout, že to byl ústavněprávní výbor, který když jsme ještě projednávali ústavní zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, tak přijal usnesení, ve kterém požádal předsedu Poslanecké sněmovny, aby svolal jednání poslaneckých klubů k dohodě na tomto ústavním zákonu. K tomuto setkání nedošlo a následně byl, což nebývá v parlamentní demokracii zase až tak často zvykem, upraven ústavní zákon na prostý zákon v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Bylo to až při hlasování ve třetím čtení. Přitom vláda předložila sem ústavní zákon, na kterém je nutná shoda kvalifikované, tedy třípětinové většiny poslanců.

Senát poměrně jasnou většinou tento návrh už nyní prostého zákona zamítl pro jeho možnou kolizi s Ústavou ČR. Já si myslím, že bychom neměli být lhostejní k tomuto poměrně jasnému stanovisku Senátu, protože Senát, jak známo, má být i určitou pojistkou ústavnosti a pojistkou chyb, ke kterým dojde v Poslanecké sněmovně, a já si myslím, že pakliže se ústavní zákon na půdě této Sněmovny v průběhu legislativního procesu nahradil prostým zákonem a neupravily se minimálně ty pasáže, které kolidovaly s Ústavou ČR, a mám tím na mysli nyní, a jak na to upozornil Senát, článek 101 odst. 3, který jasně říká, že územní samosprávné celky, to znamená obce a kraje, jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a - zdůrazňuji - hospodaří podle vlastního rozpočtu. Toto ústavní právo nelze prostým zákonem omezovat. K tomu došlo přijetím právě zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a senátoři už avizovali, že pokud tento zákon opětovně Poslanecká sněmovna schválí, tak se obrátí na Ústavní soud pro minimálně kolizi s článkem 101 odst. 3.

Myslím, že při tomto vědomí bychom neměli tento zákon podpořit a měl by legislativní proces být zahájen od začátku. Samozřejmě nemohu jako zpravodaj řešit politické konsekvence toho, že je to pouze jakási hra na rozpočtovou odpovědnost, ale jako zpravodaj jsem vás měl upozornit na to, že bychom v této věci měli dát za pravdu Senátu a neměli bychom hlasovat o normě, která, pokud jde o práva samosprávných celků - obcí a krajů - je a může být v kolizi s Ústavou. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě se zeptám paní zpravodajky výboru pro zdravotnictví paní poslankyně Soni Markové. Nepřeje si vystoupit. V tom případě otevírám rozpravu a jako první vystoupí pan senátor Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, ctěné poslankyně, ctění poslanci, chci na úvod poděkovat panu zpravodaji ústavněprávního výboru panu poslanci Plíškovi za argumentaci, kterou tady řekl, neboť já se v tom s ním budu shodovat.

Úplně na úvod pro ty, kteří neměli možnost nebo čas se podívat na hlasování o tomto zákoně v Senátu, a zejména řekněme pro předsedy jednotlivých poslaneckých klubů si dovolím upozornit, že z 18 přítomných senátorů za Českou stranu sociálně demokratickou 18 hlasovalo pro zamítnutí toho zákona, čili 100 %. Ze 14 přítomných senátorů zvolených za KDU-ČSL 14 hlasovalo pro zamítnutí tohoto zákona, čili 100 %. Z 11 přítomných senátorů zvolených za STAN 11 hlasovalo pro zamítnutí tohoto zákona, čili 100 %. Z 9 přítomných senátorů za ODS 9 hlasovalo pro zamítnutí zákona, čili 100 %. Ze 6 přítomných senátorů zvolených za ANO 4 hlasovali pro zamítnutí tohoto zákona, čili 67 %. A z 9 přítomných senátorů, kteří jsou nezávislí, 7 hlasovalo pro zamítnutí tohoto zákona. Myslím si, že to je na hlubší zamyšlení, proč to ti senátoři napříč politickými stranami udělali, a já se tedy pokusím poměrně stručně, pokud bude potřeba, tak i podrobněji, vysvětlit důvody, které nespočívají jenom v neústavnosti tohoto zákona, ale i v některých dalších věcech.

První, co tady již bylo řečeno panem poslancem Plíškem, je neústavnost zákona. Vy sami nejlépe víte, že původní záměr bylo schválit ústavní zákon, čili finanční ústavu, což se nestalo, a přestože se tak nestalo, tak následně Poslanecká sněmovna schválila zákon o rozpočtové odpovědnosti a tím zákonem, který je standardní, nikoliv ústavní, omezila práva samospráv na to, aby mohly mít majetek a aby mohly podle svého uvážení zacházet a nakládat se svým rozpočtem, jak jim zaručuje článek 101 Ústavy ČR.

Druhá věc, kterou tím Poslanecká sněmovna udělala, je, že ten zákon, neboť jde o standardní zákon, a pokud bude přijat, tak bude obyčejným zákonem, to znamená v okamžiku, kdy se někdo rozhodne, že už není potřeba dodržovat rozpočtovou odpovědnost, tak to velmi jednoduše nejvíce dvojím rozhodnutím Poslanecké sněmovny může učinit. Jinými slovy, ten zákon je jenom hrou na rozpočtovou odpovědnost, protože kterákoliv Poslanecká sněmovna, kde bude mít vládní koalice většinu, ten zákon kdykoliv může změnit. To znamená, je to obyčejná šaškárna, kdy někdo se snaží představit jako ten, komu jde o rozpočtovou odpovědnost, ale přitom ji ve skutečnosti nechce do našeho práva zakotvit tak, aby se s tím nedalo nic dělat, a činí tak pouze obyčejným zákonem, který není zákonem ústavním. To je první důležitá věc. Pokud se ptáte, ve kterých paragrafech je ústavní právo samospráv na vlastní hospodaření rozpočtem porušeno, tak dle našeho názoru jsou to minimálně dva paragrafy a je to § 14 a § 17.

Druhá věc, kterou ten zákon obsahuje a která v jednom případě není zatím tolik nebezpečná a ve druhém případě je velmi nebezpečná, je to, že ten zákon jiným způsobem přistupuje k vládě, ke státu, k hospodaření státu jako celku a jiným způsobem přistupuje k hospodaření územních samospráv, jimi zřizovaných institucí, vysokých škol, zdravotních pojišťoven atd.

Vysvětlím. Paragraf 14 říká, že v případě, že by se zadlužení ČR dostalo nad 55 % HDP, což dneska nehrozí, tak by nastaly tyto mechanismy, zatímco v případě státního rozpočtu by logicky na základě návrhu vlády mělo dojít k jeho změně tak, aby řekněme financování dluhu bylo dlouhodobě udržitelné a případně se dalo snižovat, což je logické, protože pokud jste dlouhodobě zadlužení, tak přece není možné, abyste okamžitě začali hospodařit bez dluhu, bez zadlužení. V případě ostatních institucí je to tak, že ty okamžitě musí nastavit takové mechanismy, že musí schválit přebytkové rozpočty. To je prostě naprostý nesmysl. Pokud je někdo dlouhodobě a hodně zadlužený, tak nemůže okamžitě začít hospodařit s přebytkovým rozpočtem. Musí to dělat tak, že postupně začne své dluhy splácet, což vláda připouští, aby se stalo se státním rozpočtem, ale tuto možnost nedává ani zdravotním pojišťovnám, ani vysokým školám, ani územně samosprávným celkům. To je ta první věc, která je tam nesmyslná. Naštěstí není nebezpečná, protože nejsme nad 55 % zadlužení HDP.

Ta druhá věc, která je nebezpečná a v podstatě pro hospodaření některých obcí již dnes likvidační, souvisí s tím, že ve svém § 17 tento zákon říká, že obce by neměly, když to řeknu zjednodušeně, mít větší dluh, než je 60 % jejich ročních příjmů. Prosím vás, kdo si z vás kdy kupoval byt nebo dům. Já předpokládám, že všichni. Stál vás ten dům nebo byt více než roční vaše příjmy, nebo méně než roční vaše příjmy? Byla to investice. Předpokládám, že ve většině případů, v naprosté většině případů, vás ten byt stál více, než jsou vaše roční příjmy. A přesto v tomto zákoně naprosto nesmyslně nařizujeme obcím, aby neinvestovaly v jednom roce více, než je 60 % jejich příjmů. Přece ty obce, zejména malé obce, přestanou fungovat. Jak zainvestují kanalizaci? Jak zainvestují opravu školy? Jak zainvestují výstavbu haly, jak zainvestují opravu silnice? To nejde. Ve všech těchto případech u malých obcí dojde k tomu, že si půjčí vždycky více, než je jejich roční rozpočet, jako vy si půjčujete více, když si kupujete byt, než je váš roční příjem.

Co to je za nesmysl v tom § 17? Proč jste to udělali? Vy chcete zlikvidovat obce? Jejich hospodaření? Jejich fungování? To je přece naprostý nesmysl! A já vás moc prosím, abyste to nedělali a neříkali, že to opravíte. Tím ty obce dostáváte do neřešitelné situace.

Takže to je bod č. 2. Likvidační zákon vůči hospodaření zejména menších obcí.

Bod č. 3 - byrokracie, byrokracie, byrokracie, kvete, roste, vzkvétá. Tento zákon nařizuje, aby veškeré veřejné instituce, je jich 18 tisíc - 18 tisíc! - zveřejňovaly své rozpočtové výhledy, což znamená rozpočty na dva roky dopředu, a své schválené, resp. projednané rozpočty, s tím, že tím pádem zveřejní se 18 tisíc rozpočtových výhledů a 18 tisíc projednaných rozpočtů a ten doprovodný zákon k tomuto zákonu ovšem už, prosím vás - poslouchejte dobře - nenařizuje - nenařizuje -, aby se zveřejňovaly změny rozpočtových výhledů, a nenařizuje, aby se zveřejňovaly změny rozpočtů příspěvkových organizací. Čili plácnutí do vody. Plácnutí do vody, jakoby zveřejňujeme, ale nezveřejňujeme, protože rozpočet příspěvkové organizace se mění, rozpočtový výhled se mění, tyto změny není potřeba zveřejňovat. Čili my jakoby to děláme, a přitom to neděláme, protože v doprovodném zákoně jsme zapomněli změnit malá rozpočtová pravidla tak, aby to bylo povinností. To znamená nesmysl, jenom byrokraticky zatížíme 18 tisíc veřejných institucí, které následně nemusí zveřejňovat změny, tudíž je to celé k ničemu, protože to, co bude vyvěšeno, už dávno nemusí platit. Tak to je! A to je v tomto zákoně.

Druhá věc, která je také nesmyslná, že samozřejmě rozpočtový výhled na dva roky dopředu nikdy Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo jiná pojišťovna nemůže udělat, protože neví, jak bude vypadat úhradová vyhláška. Rozpočtový výhled na dva roky dopředu nikdy žádná nemocnice nemůže udělat, protože neví, jak ji bude financovat kraj, který je zřizovatel, nebo stát apod. Nemůže to udělat ani žádná příspěvková organizace jiného typu. Je to celé nesmysl. Chceme po těch organizacích věci, které ony nemůžou udělat, a budou se dělat jenom věci pro věci, které nebudou mít žádný reálný význam a budou k ničemu.

Takže to jsou tři důvody, tři důvody, pro které senátoři všichni dohromady hlasovali pro to, aby ten zákon byl zamítnut. A já vás velmi prosím, abyste to učinili také. Abyste tu práci udělali znovu - tím se obracím na pana ministra financí - a pořádně, protože tak poškozený, poničený a do pekel poslaný dobrý úmysl jsem ještě nikdy snad neviděl. Ten úmysl je dobrý. Rozpočet je potřeba držet. Je potřeba se nezadlužovat. Ale není to možné dělat tak, aby jednak stejně tam byly díry, ten zákon je děravý jako řešeto, dělat tak, abychom zničili některé obce a jejich investiční možnosti, a dělat tak, aby to bylo protiústavní.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já vám také děkuji, pane senátore. V rámci otevřené rozpravy s přednostním právem se hlásí pan předseda Stanjura. Připraví se pan poslanec Vilímec, po něm paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké odpoledne. Děkuji za slovo. Pokud to dopadne, jak avizují vládní poslanci, tak definitivně pohřbíte něco, čemu se říkalo finanční ústava. A můj kolega, pan senátor Vystrčil, použil slovo šaškárna. Já bych řekl, že to je velké pokrytectví.

Zkusme začít od toho, čím začal pan ministr financí. Říká - je to implementace a jsme poslední v EU, a když to neuděláme, tak nám hrozí reputační riziko, případně i reálné sankce. Pokrytectví - ne nás, ale těch dalších členských států. Ano, 27 členských států to má implementováno. Potlesk, výborně, skvěle. Kolik z nich to dodržuje? Málokdo. Podívejte se na Francii, Itálii, Řecko, Španělsko. A teď bych mohl pokračovat. Ale, oni tu čárku mají. Oni mají splněno. Takže my to sice nemáme implementováno, hospodaříme mnohem lépe než ty státy, které jsem jmenoval, a mnohé jiné, ale přesto má někdo tu odvahu, já bych řekl drzost, nám říkat, že nás bude sankcionovat. Za co? Za to, že hospodaříme lépe než oni? A oni to v tom zákoně mají. Neměli bychom my iniciovat sankce vůči těm, kteří nedodržují ta pravidla?

Důležité není, jestli to máte napsané v tom zákoně. Důležité je, že se takto reálně chováte. A Česká republika se tak chová. A my se budeme bát někoho? Aby nám komisaři z těchto zemí říkali: Vy jste ti špatní, vy to v té ústavě nemáte, nebo v prováděcím zákonu? My to máme. Ale sebevědomá česká vláda a sebevědomý český parlament řekne no dobře, a proč se podle toho neřídíte? Kde berete tu odvahu nás za to kritizovat, když to vy vůbec nedodržujete? To je pokrytectví. A máme říct dost, pokud jsme sebevědomí. A jestli někdo by nás chtěl sankcionovat za hospodaření České republiky, tak je k smíchu. K smíchu! To je první věc.

Druhá věc. Obvykle říkáme z opozičních lavic, když považujeme některou část zákona za protiústavní, že podáme ústavní stížnost. Já myslím, že tentokrát to nebude potřeba, pokud sociálně demokratičtí senátoři dostojí svým veřejným vyjádřením, např. Petr Vícha, předseda klubu senátorů sociální demokracie, který říká "pokud nás Sněmovna přehlasuje, já budu první, který podepíše ústavní stížnost". Takže tentokrát to nebude záviset na tom, zda to podají opoziční poslanci. Já předpokládám, že to podají senátoři jako těleso. Ta čísla jste slyšeli. Neúprosná. To nebyl politický souboj. To byl souboj těch, kteří se na to dívají věcně, racionálně, s těmi, kteří stojí o čárku v Bruselu. Protože o ničem jiném to není. A neslyšeli jste také jako já včera, minulý týden, vyjádření členů vlády? No tak jako pojďme to schválit a my urychleně nachystáme novelu. Pokolikáté už to tady slyšíme? Před hlasováním o zákonu už ministři říkají - nachystáme novelu. A proto to není žádná finanční ústava. Kterákoliv většina to změní, buď dobrým směrem, nebo špatným. To není vůbec důležité.

Pojďme si ale připomenout, jak jsme se do toho stavu dostali. V minulém volebním období jsme nenašli u levicové opozice sluchu pro to, že by přijali, přišli s nějakým kompromisním návrhem a pomohli nám schválit ústavní zákon nebo finanční ústavu. My jsme v tomto volebním období k tomu přistoupili jinak. Mohli jsme říct: vy jste nám nepomohli, my vám také nepomůžeme. My jsme k tomu přistupovali jinak a našli jsme kompromisní řešení. A měli jsme 120 hlasů, kdyby ovšem sociální demokraté, naši největší eurohujeři, mysleli vážně, že chtějí finanční ústavu. Mohli jsme ji schválit. Uhnuli jsme v procentu, kdy nastupuje dluhová brzda, až na 55 %. Uhnuli jsme v tom, že logicky pak by pan senátor nemohl mít tu výhradu, že se přistupuje jinak.

My jsme přece navrhovali, a společně jsme o tom hlasovali, aby v případě těch 55 % i stát měl povinnost předložit přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet. Ne, vy jste zvolili tu gumovou evropskou definici, která říká: takový rozpočet, který zajistí trvale udržitelné veřejné finance. Ale tu samou gumovou definici jste už ubrali obcím. To se ubírá jiným a nařizuje, a sobě ne.

A můžeme porovnat, kolik na celkovém zadlužení veřejného sektoru dělá subsektor - no to je také výraz subsektor, územně samosprávné celky tvoří subsektor sektoru veřejných financí. A já vím, že to je správně, ale že si vůbec ten slovník necháme vnutit. Naše obce, města a kraje jsou subsektor. Tak se zeptejme. Pan ministr tady určitě má ta čísla, kolik tento subsektor na celkovém dnešním zadlužení dělá. Směšné. A kdybychom vyndali čtyři největší města, z nichž jedno je kraj, tak je to úplně nic všech ostatních 6 241 obcí, které tvoří podstatnou část tohoto subsektoru z celkového sektoru. Ta debata je fakt hrozná!

Ale vy jste to odmítli. Pro stát jste vy jako vládní poslanci hlasovali pro gumovou definici, omlouvám se, pro evropsky znějící definici, a ne pro ten tvrdě vyrovnaný přebytek, ale městům, obcím a všem ostatním, jak říkal pan senátor, jste nařídili mít vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Takže ten přístup je úplně jasný.

O těch rozpočtových výhledech - vždyť to jsou jen čísla pro čísla. Skoro všichni z vás seděli nebo sedí v nějakém obecním zastupitelstvu. Sami si vzpomeňte, kolik se tomu věnuje pozornosti v debatách na zastupitelstvu. Dělá se to indexovou metodou. No tak mám letošní rozpočet, ten obhajuje reprezentace té obce nebo kraje, logicky, a k tomu musí předložit příští dva roky, tak dají 1,03 nebo 1,04. To tam projde bez debaty, bez povšimnutí. Logicky, protože to nemá žádný význam. Ale máme 36 tisíc rozpočtových výhledů, protože to je na dva roky, jestli budeme počítat jeden rozpočtový výhled na rok. A k tomu máme 18 tisíc rozpočtů. A někdo nám s vážnou tváří asi v Bruselu tvrdí, že někdo je to schopen přečíst a říci: pozor, pozor, tady v příspěvkové organizaci tohoto svazku obcí hrozí výrazné překročení celkového dluhu tohoto subsektoru, a tím se ohrožuje celý sektor. Úplný blázinec.

Abychom byli spravedliví, tak ten kompromis, tu kompromisní dohodu, neodmítla celá vládní koalice, ale pouze Česká strana sociálně demokratická. Já už jsem to říkal v minulém volebním období. To jsou ty paradoxy. My chceme plnit fiskálkompakt a nechceme ho podepsat, ale chceme plnit, protože to je dobré pro Českou republiku, a vy jako eurohujeři to chcete podepsat, ale nechcete ho plnit. Tehdy se říkalo, že to je jenom bonmot, ale letos jste to tím hlasováním jasně potvrdili. Chcete vydat tiskovou zprávu, konečně máme zákon jako poslední, dohnali jsme tu ostudu, místo abyste říkali a byli hrdi na to, jak v tom žebříčku 28 zemí, na které pozici jsme, a že nás mistrují ti, kteří nemají žádný nárok v této otázce nás mistrovat.

Dokonce jak ÚPV, tak někteří kolegové poslanci navrhovali tu spornou, podle našeho názoru protiústavní část vyjmout. My jsme o tom hlasovali. Když už jste chtěli mít běžný zákon, který je k ničemu, není vůbec stabilní, tak jste minimálně tuto část mohli svým hlasováním vyjmout z návrhu zákona, než jsme to poslali do Senátu. Opět jste to odmítli. Takže nemůžete říci, že jste o tom nevěděli, že se tomu nevěnovala pozornost, že to někomu uniklo. Samozřejmě se tomu věnovala pozornost a nikomu to neuniklo. Bylo to jenom z politicko-prestižních důvodů, abychom mohli nahlásit splněno, i my už máme zákon. Ale možná z toho posledního místa skočíme na první, a to bych požádal pana ministra financí, aby jeho úředníci zjistili, zda některý stát ještě v okamžiku před schválením tohoto zákona již připravoval novelu. Možná budeme první a možná budeme poslední, který to schválí, ale zato nejčastěji to bude měnit. Ale ptám se, jestli je to účelem.

Takže od Ústavy jsme odešli k běžnému zákonu, tam jsme ještě včlenili, protože lépe se ukazuje na ty druhé, takže ty dobře hospodařící města a obce jsme tam dali. Ten problém samozřejmě byl u těch nejmenších obcí, o kterých mluvil pan senátor. Určitě všichni nežijeme ve velkých městech. Tak se zeptejte v těch obcích, kde je 500, 1 000, 1 500 obyvatel, kolik je roční rozpočet a kolik je například investice do kanalizace. Porovnejte to.

To jsou naprosto racionální názory, které senátoři vlastně všichni, možná s výjimkou dvou nebo tří, jestli si dobře pamatuji tu statistiku hlasování.

Takže rozhodování máme poměrně jednoduché. Buď schválíme pokrytecký zákon mými slovy, šaškárnu slovy senátorů, zbytečný zákon, jenom proto, abychom podali hlášení do Bruselu, že už něco máme, reálně nic nevyřešíme, ještě v tomto volebním období to možná jednou změníme a v příštím období několikrát, nebo se vrátíme k politickým jednáním a pokusíme se najít ústavní většinu, která zabezpečí přijetí smysluplného zákona.

A já říkám, my jsme byli připraveni a jsme připraveni uhnout v těch dvou klíčových parametrech, jak to celkové procento zadlužení vůči HDP, tak to, že to není přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet u státu, ale je to ten rozpočet, který zajistí trvale udržitelný rozvoj rozpočtů a veřejných financí. Takhle jednoduché to je. Obávám se ovšem, že vyhraje ten silový politicko-prestižní přístup. Pak si můžete ještě zatleskat, to by bylo hezké dovršení smutného příběhu o tom, jak se tvoří a přijímá finanční ústava v českém parlamentu. Ale nic jste nevyřešili.

Tak buď si poctivě přiznáme, že tady existují významné politické síly, které žádnou finanční ústavu nechtějí, komunisté to říkali vždycky, tam tomu rozumím, je peníze nikdy nezajímaly, všechno bylo jejich, kde něco viděli, tak to znárodnili, šup, šup, šup, co by řešili nějaké rozpočtové otázky, ale u sociálních demokratů je to o to půvabnější, jak se hrdě hlásí do evropského mainstreamu.

Musí to být pro vás divné, možná, jak my říkáme, takové podezřelé. Protože nejdříve jste se nám smáli, když jsme před lety přišli s myšlenkou finanční ústavy, vyrovnaných rozpočtů a podobně. Vy jste byli ostře proti. Pak vaši kamarádi z evropské socialistické strany to prosadili jako evropskou politiku, takže najednou je to v tom mainstreamu a najednou musíte přehodit výhybku a slovně to podporovat. Ale zase musím uznat, že jste konzistentní v tom obsahu, že jste to úplně vyprázdnili, že tam zůstal jenom ten nadpis a že pevně věříte - a já myslím, že oprávněně - že si vaši kolegové z evropské socialistické strany nepřeloží do svého rodného jazyka toto znění z češtiny a nebudou se vás ptát: To si z nás děláte legraci, ne? Ten obsah vůbec neodpovídá tomu názvu. Vy jste nechali jenom nadpis. Ale možná náš proevropsky orientovaný premiér řekne: No ale splnili jsme. Už tam nemáme tento rest. Tak buďte rádi, aspoň ten nadpis máme. Ale podle nás je to tedy zatraceně málo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych - není to úplně zvykem, ale přece jenom bych v tomto případě rád složil hold zpravodaji Senátu, protože za ta poměrně dlouhá léta, co tu jsem, jsem ještě nikdy neslyšel tak věcnou, neideologickou a přitom jasně strukturovanou argumentaci, se kterou nám Senát říká, proč a z jakých důvodů je tento návrh zákona naprosto nepřijatelný. Myslím si, že tady Senát opravdu napříč politickým spektrem odvedl velmi dobrou práci. A ti z nás, kdo poslouchali, by měli cítit jistý stud, nebo alespoň ta většina, která ten zákon odhlasovala, že jsme si něco takového do Senátu vůbec dovolili poslat a že pak tady musíme slyšet tyto argumenty, o kterých nelze pochybovat, že jsou pravdivé a že jsou věcné.

Pan předseda Stanjura se spravedlivě rozhořčil nad informací, že nepřijetím tohoto zákona by nám snad hrozila nějaká sankce. To neřekla Evropská unie. To tady řekl pan ministr financí. A já se trochu divím panu kolegovi Stanjurovi, jak mohl při známé pravdomluvnosti našeho pana ministra financí něčemu takovému uvěřit a jak ho to vůbec mohlo rozhořčit. Žádné sankce nám samozřejmě nehrozí. To, co nám hrozí, je reputační riziko, pokud přijmeme takovýto paskvil a budeme návrh zákona, který mluví o všem možném, jenom ne o rozpočtové odpovědnosti, vydávat za návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti.

Opět pan předseda Stanjura řekl: My chceme fiskálkompakt dodržovat a nechceme ho podepsat. Sociální demokracie ho chce podepsat, také ho podepsala, ale nechce ho dodržovat. To je známý a dlouho frekventovaný bonmot, z kterého si zoufalo, přiznám si, hlavně TOP 09, protože TOP 09 si přálo fiskálkompakt podepsat a také ho dodržovat a v tomto smyslu jsme rovněž nabízeli náš kompromis, že rádi podpoříme finanční ústavu, rádi podpoříme ústavní návrh o rozpočtové odpovědnosti, pokud to skutečně bude návrh o rozpočtové odpovědnosti a pokud bude reflektováno, že finanční ústava, ke které se vláda přihlásila, bude také skutečně věcně dodržována ve svých dvou hlavních ustanoveních, a to je hlava tři a hlava čtyři týkající se strukturálního deficitu - nikoliv běžného, to není žádná mantra. Evropská unie trvá na strukturálním deficitu a výši státního dluhu. Tento návrh kompromisu byl ale nepřijatelný, protože by to znamenalo, že to, co vláda podepsala, k tomu se také musí hlásit a musí to dodržovat. Nic takového vláda nemá v úmyslu.

Já nechci příliš zdržovat tím, s čím jistě vystoupí kolegové Vilímec i Kovářová, protože jsou to zkušení komunální politici, a co tady zmínil již pan zpravodaj, znamená, že návrh dusicí, ba téměř až likvidační pro hospodaření malých obcí.

Ještě se zeptám, že tak jako by měla cítit stud většina této Sněmovny, že jsme si vůbec něco takového dovolili poslat do Senátu, tak bych rád položil alespoň řečnickou otázku panu premiérovi i panu ministrovi financí, zda vláda necítí stud. Protože tohle nebyla žádná rychlovka. O tomto zákonu se jedná minimálně dva roky. A jestli během dvou let nebyli schopni odstranit všechny zjevné legislativní nedostatky a neprovázanosti mezi textem a ustanoveními přechodnými a závěrečnými, tak jak můžete vůbec říkat, že děláte kvalifikovaně svoji práci? V okamžiku, kdy v rozhlasu první místopředseda ANO a předseda klubu ANO - přeji mu brzké uzdravení - říká "ano, jistě, to máte pravdu, to budeme muset rychle novelizovat" - po dvou letech legislativní práce začínáme novelizovat, ještě jsme to neschválili! To je kvalita práce vlády České republiky? Už se někdo omluvil? Pořád se ještě nikdo nestydí za něco takového!

Shrnu to do tří bodů. Obsah zákona neodpovídá názvu. Tím jsem tady argumentoval ve všech čteních. Pokud by se návrh zákona jmenoval návrh zákona, který umožňuje rozpočtovou neodpovědnost jakékoli následující politické reprezentaci, tak bychom pro něj také nehlasovali, ale bylo by to alespoň poctivé, protože v takovém případě by návrh zákona - by název zákona odpovídal obsahu. Tohle je zákon o rozpočtové odpovědnosti, který však k ničemu takovému nikoho nezavazuje, jenom se tak jmenuje. Je velmi hloupé předstírat veřejnosti nebo sami sobě, že chceme rozpočtovou odpovědnost, když se to jenom tak jmenuje, ale ten návrh zákona je o něčem jiném. Nejenom tím obsahem, ale už jenom tím, že není ústavní. To znamená, jakákoliv politická reprezentace si ho kdykoliv může změnit, tak jako si každý rok měníte výdajové limity. Ty jsou také součástí běžného zákona 280/2000 Sb., také by pro vás měly být závazném, a když se vám nehodí, tak si je změníte, o 30 miliard si je zvýšíte. Tohle udělá jakákoli stejně neodpovědná politická reprezentace, jako jsou vládní strany, tak to samozřejmě kdykoli udělá i s tímhle zákonem. Jaký zákon o rozpočtové odpovědnosti? To tedy za prvé. Obsah zákona neodpovídá jeho názvu.

Za druhé. Návrh likviduje hospodaření malých obcí.

Za třetí. Je to nedodělaný legislativní paskvil.

To jsou podle mého názoru tři zásadní důvody, pro které si dovoluji požádat každého odpovědného poslance, aby souhlasil se stanoviskem Senátu a požádal vládu, ať ten paskvil předělá. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců z řad TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Přečtu omluvu. Dnes od 16 hodin do konce jednání se omlouvá pan místopředseda Gazdík.

Nyní vystoupí v rozpravě řádně přihlášení. První je pan poslanec Vilímec. Připraví se paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan senátor velmi precizně osvětlil, proč Senát zamítl tento návrh zákona, který jsme mu poslali, nebo je to vlastně dvojice zákonů o rozpočtové odpovědnosti, které jsme jim poslali. Původně byla trojice návrhů vládních zákonů o rozpočtové odpovědnosti. Ta zde v Poslanecké sněmovně ležela velmi dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že ji měl zastřešovat ústavní zákon, nezdálo se ani moc pravděpodobné, že by byla přijata. Navíc bylo hned od počátku zjevné, že jde o návrhy nevyvážené, nedomyšlené v mnoha případech a mnohdy velmi špatné.

Já jsem již při projednávání v Poslanecké sněmovně upozorňoval na skutečnost, že zatímco v případě státních financí je vládní návrh naprosto mělký, bezzubý a není žádnou účinnou brzdou před přijímáním vysokých schodků státních rozpočtů, u samospráv naopak tento zákon klade mnohé miny. Upozorňoval jsem, že vládní návrh může velmi ochromit fungování samosprávných institucí. Už i z toho důvodu, že součástí těch dvou zákonů, které nakonec Sněmovna poslala do Senátu, respektive tisků, jsou i novely zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a dalších novel zákonů.

Zákony, jak všichni dobře víme, byly vládní koalicí protlačeny za každou cenu, a to i s tím, že vlastně nemají oporu v ústavním zákoně, protože ústavní změny, jak známo, schváleny nebyly. Už to samo o sobě je výrazným a nepřijatelným zásahem do ústavního práva obcí na samosprávu. Jak víte, nebo předpokládám, že víte, zákon omezuje možnost vzít si úvěr územním samosprávným celkům, pokud celkové zadlužení sektoru veřejných institucí dosáhne výše 55 %. Bez ohledu, jestli ta konkrétní obec dobře hospodaří, jestli doposud neměla žádný úvěr, je bez jakýchkoli dluhů. Prostě to je věc zjevně v rozporu s Ústavou. Současně ten návrh zákona pozastavuje převod podílu na výnosu daně v případě, že dluh územního samosprávného celku překračuje 60 % průměru jeho příjmů za poslední čtyři roky.

Proto jsem si byl vědom těchto závažných dopadů, a jak si možná dobře pamatujete, na poslední chvíli jsem navrhl vyjmout problematiku, ten subsektor územních samosprávných celků, z těchto zákonů, z těchto běžných zákonů. Jednalo se z mé strany víceméně o poslední pokus zamezit protiústavnosti a naprosto neodůvodněnému zásahu do práv obcí. Podotýkám, že některé z úprav rozpočtových pravidel územních rozpočtů, o tom se tady vlastně vůbec nevedla debata, to je ten jakoby změnový zákon, fakticky nemají ani s rozpočtovou odpovědností mnoho společného. Jsou v důsledku jen další byrokratickou zátěží pro obce a kraje a jejich příspěvkové organizace.

Nejde jen o mou osobní domněnku. Hned po schválení zákona mě kontaktoval například starosta města Domažlic s dotazem, zda si vůbec Sněmovna uvědomuje, co takovou novelou zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v praxi způsobí.

Proto jsem přivítal samozřejmě reakci Senátu a i to, že Senát tyto zákony zamítl. Vládní koalice by si měla uvědomit, a zvláště páni ministři, že po posledních volbách, zvláště po posledních volbách, horní komora není automaticky vykonavatelem vůle vládní koalice. Nově zvolení senátoři a i ti stávající jsou v mnoha případech lidé s velkými zkušenostmi z komunální či krajské politiky, kteří se nebojí upozorňovat na nesmysly a chybná rozhodnutí vládní koalice v Poslanecké sněmovně. Zvláště pozorně by měla Poslanecká sněmovna a především vládní koalice naslouchat Senátu právě ve věci územních samospráv.

Rozhodnutí Senátu a ten počet hlasů 63 -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vstupuji do vašeho projevu, ale míra hluku v sále je poměrně vysoká. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Počet senátorů, kteří hlasovali pro zamítnutí zákonů, těch 63, je prostě obrovské číslo. Já si nepamatuji, a už jsem nějakou dobu v Poslanecké sněmovně, že někdy tak poměrně důležitý zákon Senát vrátil s tak obrovským počtem hlasů, nebo zamítl takovým obrovským počtem hlasů. To dokumentuje, že tento zákon je skutečně špatný. I senátoři z řad vládní koalice, už na to upozorňoval nejen pan senátor Vystrčil, ale i pan poslanec Stanjura, se jednoznačně postavili proti. A já jsem si pročetl ten stenozápis z jednání Senátu, tak bych jenom ocitoval výrok pana senátora Martínka, se kterým většinou v rozpočtovém řízení nesouhlasím. V Senátu pravil: "Tento zákon je případem zákona neopravitelného, přičemž je neuvěřitelné, že to je právě zákon, který by měl být velmi důležitý." Tolik pan senátor zvolený za Českou stranu sociálně demokratickou.

Osobně jsem se snažil i připravit pro některé senátory případné pozměňovací návrhy spojené buď s úpravou některých parametrů tzv. dluhové brzdy pro územní samosprávy, či s vypuštění územních samospráv z těchto zákonů. Z jednoho prostého důvodu. I ten princip dluhové brzdy ve vztahu k územním samosprávám je nepromyšlený a nadělá daleko více škod než užitku. Nevím, kde se vzalo to číslo 60 %. Jestli to je z těch maastrichtských kritérií? Ale tam je to vázáno k hrubému domácímu produktu, nikoliv k ročním příjmům té či oné instituce. A jenom jsem si zkusmo spočítal, co by se stalo, kdyby tuto dluhovou brzdu ofenzivně vláda uplatnila u státního rozpočtu. Pokud by to uplatnila u státního rozpočtu, tak těch 60 % toho dluhu za čtyři roky ročních příjmů státního rozpočtu by dělal 715 miliard korun, to znamená, jenom abyste viděli, přičemž současný dluh je asi bilion 600 miliard, nebo bude možná nižší. Tak abyste si uvědomili, o čem se tady bavíme.

Pan poslanec Stanjura se ptal pana ministra financí, kolik ten subsektor, teď budu mluvit k obcím a městům, vlastně vykazuje dluhů. K 31. 12. 2015 to bylo necelých 87 miliard, z toho čtyři největší obce tvoří 50 % toho dluhu, tak se bavíme o 40 miliardách.

Chtěl bych také říci, a to zde nepadlo z úst pana senátora, že ta dluhová brzda, ten princip 60 %, je v zásadě mnohem vstřícnější vůči krajům než vůči obcím. Protože kraje mají jednu velkou výhodu, že si do ročních příjmů mohou zapracovat průtokové dotace, jako jsou platy v regionálním školství nebo sociální služby a podobně. Proto žádný kraj včetně Prahy v tuto chvíli nedosahuje těch 60 %. Ale když se podíváte na obce, a nejsou to zdaleka jen malé obce, to slovo malé obce mi přece jen trošku zavání jakoby ideovostí, jsou to i velká města, i statutární města, která v tuto chvíli překračují těch 60 %. Těch obcí a měst je 505, jak pravil pan ministr Pelikán, který zastupoval pana ministra financí v Senátu. Ano, není to ani 10 % z celkového počtu obcí. Přesto jsou mezi nimi nejen malé obce, i velká statutární města i města, která si vzala úvěr na profinancování projektů s podporou Evropské unie. Myslím, že to není něco, nad čím je možné mávnout rukou. Není to něco, co nestojí ani za detailnější diskusi. A tady musím říci, či detailnější (nesrozumitelné) na straně ministra financí.

Bohužel žádná debata se zde nekonala. Vládní koalice si prostě nechtěla odškrtnout další bod ze své koaliční smlouvy. Provedla to nešťastně, řekl bych dokonce amatérsky. Nebudu mluvit o detailech, ale podle všeho jí to bylo vcelku jedno. Dokonce tak jak se vládní koalice rozhodla, je jí to jedno i teď.

Senát podle mého soudu nevrací tyto zákony proto, že by snad Česká republika neměla mít zákon, který by omezoval možnosti vytváření nadměrných schodků. Tento zákon však k zodpovědnějšímu hospodaření státu ani obcí nepovede. Tento zákon veřejné finance neochrání, ale naopak se stane velkou hrozbou pro hospodaření obcí a měst. Zamítnutí Senátem je tak skutečně příležitostí, aby buď stávající politická reprezentace, nebo i ta další připravila kvalitnější zákon, přijala zákon, který bude skutečně prospěšný veřejným financím a nebude jim naopak škodit. Věřím, že navzdory odlišným politickým názorům se tu všichni shodneme na tom, že Parlament by měl přijímat kvalitní zákony, a nikoliv normy, které jsou jednak legislativně zjevně vadné, nebudu upozorňovat na ty nedostatky, protože to bychom tady byli dlouho, a především samosprávám evidentně ublíží.

Když jsme mluvili o těch obcích, tak určitě jste dostali dopis od předsedy Svazu měst a obcí České republiky pana Lukla, mohli jste si ho přečíst. Já nezastírám, jsem předsedou finanční komise Svazu měst a obcí, a při žádném jednání jsem neviděl tak jednotný názor starostů. Nikdo ze starostů totiž neobhajoval tento návrh zákona. Proto bych vás chtěl vyzvat, nebudu to prodlužovat, abyste svým hlasováním podpořili zamítnutí tohoto zákona Senátem bez ohledu na to, jak se dohodla vládní koalice. Abyste hlasovali zodpovědně i ve vztahu, k jakým důsledkům by mohlo dojít, a hlasovali jste proti navrženému usnesení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nikoho s přednostním právem nevidím. V tom případě vystoupí paní poslankyně Kovářová, připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, zazněla zde řada argumentů, která se zastává zájmu obcí a jejich rozvoje. Já bych ráda upozornila na jednu důležitou otázku, a sice zda předložený návrh není v rozporu s Evropskou chartou místních samospráv, což by mohl být dosti vážný problém, předpokládám, že i z pohledu ústavnosti.

V článku 9 odst. 1 Evropské charty místních samospráv stojí, že místní společenství mají v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat. Mám tedy za to, že některá ustanovení zákona, o kterých dnes budeme hlasovat, s tímto článkem mohou být v rozporu. Proto bych se ráda pana ministra zeptala, zda a jak se na tuto závažnou otázku dívá, a poprosila bych ho tentokrát o odpověď v rámci rozpravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Fiedler, připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak jak bývá mým zvykem, podrobně sleduji, nebo často se mi to daří, rozpravu a myslím si, že tady zazněla řada zajímavých faktů a argumentů. Tak jak už říkali předřečníci, zdůvodnění zástupce Senátu je pro mě poměrně logické, věcné, rozumím mu a měli bychom, kolegové, asi všichni zavnímat to, že při hlasování v Senátu ze 67 přítomných 63 senátorů mělo jednotný zamítavý názor. Je to dost výrazná jednota. Měl by to pro nás být argument k tomu, abychom se nad tím opravdu vážně zamysleli a zvážili, zda stanoviska poslaneckých klubů - což, jak víte, se mě jako nezařazeného poslance netýká - opravdu nechcete posoudit a říci, jestli ty argumenty, které uvádí Senát a kolegové senátoři, nejsou od věci.

Díval jsem se na to, jak proběhlo hlasování o schválení tohoto zákona jako celku ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Tehdy bylo přítomno 169 poslanců, čili kvorum bylo 85 a pro hlasovalo 101 poslanců. Jestliže dneska musíme přehlasovat Senát 101 a přítomno je momentálně 159 poslanců, čili o 10 méně než v době, kdy jsme to 101 hlasy schválili, tak si myslím, že když pár poslanců zauvažuje reálně, tak by to hlasování mohlo dopadnout jinak.

Já se přiznám, že jsem ten, kdo byl mezi těmi 101, který byl tehdy pro, byť s nějakými výhradami a připomínkami, ale s názorem, že něco takového je potřeba. Nicméně argumenty, které uváděl pan senátor Vystrčil, byly pro mě dost jasné a opravdu teď velmi váhám, zda potvrdit svůj původní názor - což většinou nemám ve zvyku měnit své názory a stojím si za nimi, pokud mě nepřesvědčí argumenty. A tady si myslím, že právě tento stav nastává, že ty argumenty jsou natolik přesvědčivé - já nejsem natolik sveřepý, abych neustoupil argumentům, které jsou pro mě přesvědčující.

Myslím si, že je vhodná příležitost tady ukázat to, co zaznělo, tentokrát dám za pravdu kolegům z pravicové části Sněmovny, ukázat, tak jak říká častokrát předseda rozpočtového výboru kolega Votava, že jsme suverén jako Sněmovna. Tak ukažme, že jsme suverén jako Sněmovna a že nebudeme naskakovat na každou hloupost, která je z Bruselu přikazována. Obzvláště v době, kdy si nyní naštěstí můžeme říci, že nějaká rozpočtová odpovědnost, pravidla rozpočtové odpovědnosti, asi nejsou opravdu na pořadu dne, a dejme přednost zdravému úsudku před nějakými možná volebními sliby, jak zaznívalo z mého bývalého poslaneckého klubu, že tohle by se mělo dodržet.

Já si myslím, že je reálné bez nějakých následků a sankcí, abychom se eventuálně, buď tato Poslanecká sněmovna, nebo další, nad tím zamysleli reálně, a chtěl bych poprosit a vyzvat kolegy, už jsem to tu říkal minule - myslím si, že by nebylo od věci, kdyby se koalice a opozice trošku více poslouchaly, poslouchaly své argumenty, nestavěly to pouze striktně, a priori kdo je koalice, hlasuje pro, kdo je opozice, hlasuje proti. Zkusme se nad tím zamyslet pragmaticky a reálně. Jsem zvědavý, jak hlasování dopadne. Já jsem svůj názor naznačil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Přečtu omluvu. Dnes od 16.30 do konce jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá paní poslankyně Nina Nováková.

Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Ivana Adamce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, zareagoval bych tady na pana poslance Fiedlera. Na rozdíl od něj si nemyslím, že finanční ústava je hloupost z Bruselu. To, že my tady z ní hloupost děláme, je strana druhá. Naopak si myslím, že je to velmi dobrá věc, a kdybychom postupovali tak, jaký byl záměr právě z toho Bruselu, nemuseli bychom se tady dneska dohadovat.

Ale chtěl bych říci jinou věc. Tady pan ministr říkal, že de facto otázku těch municipalit, toho subsektoru - že když se nebudou dodržovat ty věci, že tam vlastně nehrozí sankce. Myslím si, že - jestli jsem to správně pochopil - takhle bychom tedy argumentovat rozhodně neměli. Protože zákon se dodržovat musí. A kdo jiný než instituce by se měl řídit zákonem? Vědomé obcházení nebo nedodržování zákona je, řekl bych, společensky velmi nebezpečná záležitost a samozřejmě i následně pak politicky velmi dobře zneužitelná.

Mně tam vadí jedna věc, která tady možná nezazněla. Možná to pan ministr takhle nemyslel, abych byl upřímný a nepodsouval mu něco, co tady možná nezaznělo. Ale myslím si, že tam je sankce, a to je to 5% omezování příjmů z toho RUD, z toho rozpočtového určení daní. A to je taky tak trochu paradox. Chybějí vám peníze, jste zadluženi, a reakce státu je taková, že vám pozastaví 5 % příjmu z RUD. Já tedy opravdu nevím, kde to jsme. Myslím si, že problém, který vznikl úplně jinde a který je potřeba řešit v jiné sféře, jsme hodili vyloženě na municipality, kde ten problém je minimální.

Musím říct, že jsem tady jednou slyšel takovou připomínku, takovou anekdotu, co je to velbloud. Je to kůň, který prošel legislativním procesem ve Sněmovně. Tak jsme vyrobili pořádného velblouda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji i za dodržení času. Další faktickou poznámku má pan poslanec Fiedler. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Jen krátce. Děkuji kolegovi Adamcovi, že korigoval má slova. V podstatě můžu říct, že souhlasím s tím, jak to moje vystoupení okomentoval. Možná jsem se nevyjádřil úplně přesně. Je to samozřejmě rozumná a potřebná věc, a právě proto jsem pro ni ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně hlasoval. Když jsem mluvil o tom, že na to nemáme naskakovat, spíše jsem reagoval na argumenty a myšlenky, které tady uváděl kolega Stanjura, předseda poslaneckého klubu, o tom, že nejsme v té pozici, nebo že jsme spíše v té pozici, kdy bychom neměli být kritizováni těmi, kteří jsou na tom mnohem hůře. Jen krátce, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Karamazov. Prosím.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, informace, proč Senát návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti zamítl, zde již zazněla. Nejsem ústavní právník a proto posuzování, zda návrh zákona je, či není protiústavní, ponechám kolegům právníkům. Ponechám stranou také skutečnosti, že návrh zákona naprosto nelogicky jinak přistupuje ke státu a jinak k územním samosprávným celkům. Dovolím si však jednu poznámku.

O rozpočtové odpovědnosti slýcháme ze všech stran. Není snad vystoupení politika, aby nějakým způsobem rozpočtovou odpovědnost nezmínil. Je to dnes prostě v módě. Ptám se vás ale, co se stávající volební období podařilo směrem k rozpočtové odpovědnosti v legislativě učinit? Odpověď všichni známe - neudělalo se vůbec nic. Občanská demokratická strana se o finanční ústavu snažila, úspěšní jsme nebyli. I TOP 09 v tomto volebním období přišla s podobnou snahou. My jsme ji podpořili, většina ostatních však nikoliv.

Zdá se mi proto, dámy a pánové, že je nás málo, těch, kdo chceme být skutečně rozpočtově odpovědní. Ze strany zejména sociální demokracie tady spíše vidím snahu dělat všechno pro to, aby rozpočtová odpovědnost uzákoněna nebyla, a to ani v zákonné, natož ústavní úrovni. Ono to má i svoji logiku. Rozpočtová odpovědnost se s populistickou politikou, kdy je zapotřebí si koupit hlasy co největšího množství voličů, příliš neslučuje.

Apeluji proto na vás, pokud vážně máte v úmyslu se zabývat rozpočtovou odpovědností, začněme společně pracovat na kompromisním návrhu. Za kompromisní návrh ovšem nepovažuji vládní povinnost zpracovávat jakési proklamace dlouhodobě udržitelného růstu. Chceme-li skutečně být rozpočtově zodpovědní, je nutné jako rozpočtové opatření stanovit povinnost předložit vyrovnaný, resp. přebytkový rozpočet.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě, když se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Nyní přistoupíme k závěrečným slovům. Nejprve tedy pan senátor, poté pan navrhovatel a zpravodajové. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, milí poslanci, děkuji za rozpravu s tím, že se pokusím reagovat na některé věci, které tady byly vyřčeny.

První, nevím, jestli někdo z vás se díval na evropskou směrnici, kterou implementujeme, ale ta směrnice má 1, 2, 3, 4 stránky s tím, že dle mého názoru, byť je to názor laický, nás rozhodně k tomu, co jsme napsali do našeho zákona, nenutí. Například v případě tolik oblíbených subsektorů ta směrnice říká, že členské státy zajistí, aby veřejnost měla včasný a pravidelný přístup k fiskálním údajům pro všechny subsektory v sektoru vládních institucí. Jinými slovy ta směrnice říká, že bychom měli mít údaje o celku vždycky, o obcích, vysokých školách apod., ale nikoliv o jednotlivých institucích, jak my to děláme v rámci našeho zákona. To znamená, jdeme nad rámec směrnice a myslím si, že jsme papežštější než papež, jak to je obvyklé. (V sále je hluk, poslanci hovoří v lavicích i v hloučcích.)

Druhá věc -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane senátore, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opět požádám kolegy a kolegyně o ztišení.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Pokud se kolegyně a kolegové radí o tom, jak by mohli změnit svá usnesení poslaneckých klubů, tak mi to nevadí.

Co se týká pozměňovacích návrhů, tak my jsme samozřejmě i v Senátu přemýšleli o tom, že bychom ten zákon zkusili opravit, ale on je neopravitelný. Aspoň ne v tom čase, který Senát má na projednávání zákonů. A pokud bychom dostali i díky vůli Poslanecké sněmovny 60denní lhůtu na projednávání zákona, tak by to třeba trošku pomohlo i v případě tohoto zákona.

Třetí věc, kterou jsem zapomněl zmínit a kterou tady akcentoval pan kolega Vilímec, a já mu za to děkuju, je, že zákon je skutečně diskriminační vůči obcím. A zatímco říká u obcí, že by se neměly zadlužovat více než na 60 % jejich průměrných příjmů za poslední čtyři roky, tak stát už to dávno porušil a vůbec mu to nevadí, a k obcím se chová úplně jinak a je to nesmysl. Stejně tak jinak se chová ke zdravotním pojišťovnám, k vysokým školám a dalším členům těch veřejných institucí.

Co se týká toho dodržování, to bylo zajímavé. Když jsem se připravoval na vystoupení v Poslanecké sněmovně, tak jsem si říkal: Tak určitě tady v Česku už bude někdo, když ten zákon předkládá, kdo by třeba už sám cvičně mohl nastoupit a zkusit si plnit podmínky, které v tom zákoně jsou. Tak jsem si začal hledat rozpočet Ministerstva financí. Nemyslím státní rozpočet - rozpočet Ministerstva financí. Ten jsem nenašel. Tak jsem už ani rozpočtový výhled Ministerstva financí nehledal, protože samozřejmě taky neexistuje. Stejně jako neexistuje rozpočtový výhled a rozpočet zveřejněný, myslím zveřejněný na internetu, Celní správy, Generálního finančního ředitelství. To znamená, ti, co tady předkládají ten zákon, sami ten zákon dneska neplní, nemusí, neplatí. Ale rozpočtové výhledy si ani nezkusili sestavit.

Tak jsem si říkal: Zkusím to aspoň u evropských orgánů. Tak jsem začal hledat rozpočet, napadla mě agentura Frontex. Ta je placena z evropských peněz a měla by pro ni platit tato pravidla, protože je Evropská komise vydala. Tam jsem nenašel vůbec žádný rozpočet agentury Frontex. Neexistuje, není nikde uvedený, natož potom rozpočtový výhled. On je to vlastně i nesmysl, že, už z toho, jak ta agentura funguje. Čili někdo, kdo sám ty věci z úrovně Evropské komise neplní, tak najednou vydává směrnici, která by nám měla říkat, jak to máme dělat.

Pak bych chtěl poděkovat panu poslanci Fiedlerovi za to, že říká, že snad i změní názor. Myslím si, že to je takový dobrý příklad pro některé ostatní poslankyně a poslance. Dobré příklady táhnou, tak věřme, že tomu tak bude i v případě hlasování o tomto zákoně.

A poslední věc. Prosím vás, není to tak, že by ten zákon byl nebezpečný pouze pro obce. Není to tak! Nezastávám se tady pouze obcí. Je to tak, že ten zákon je nesmyslný a nebezpečný i např. pro zdravotní pojišťovny, např. pro vysoké školy, např. různé organizační složky a jiné vládní instituce. Ten zákon není dobrý, ničemu nepomůže, nikomu nepomůže. A já vás velmi prosím, abyste se zamysleli nad tím, jak budete hlasovat, a abyste potvrdili usnesení Senátu a hlasovali tak, aby zákon byl zamítnut.

Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní požádám navrhovatele, pana ministra, o závěrečné slovo, a poté zpravodaje tohoto tisku. Prosím, pane ministře. (V sále je stálý hluk.)

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, mě strašně mrzí -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se opět omlouvám, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení! Jestli máte potřebu něco řešit, jděte do předsálí jednacího sálu, prosím vás!

Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Mě straně mrzí, že pan senátor neví, že kapitola Ministerstva financí a Finanční správy a Celní správy je součástí státního rozpočtu. Je to skutečně překvapující informace, že to nevíte. Tak nechápu vůbec, jak můžeme vést nějakou odbornou debatu.

Vždycky jsem fascinován tím, jak ty jednotlivé strany vystupují v opozici a v koalici. Toto je návrh úplně stejného zákona z pera ODS, rok 2012. Úplně stejný! Úplně stejná textace, pane Stanjuro, pane Kalousku, poslanci prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste byl i ministr financí. (Předsedající upozorňuje: Mým prostřednictvím, pane ministře.) Ano, vaším prostřednictvím, pan ministr dopravy. To je váš zákon z roku 2012. (Ukazuje text.) Je úplně stejný! Exaktně stejný. To jste zapomněli? Proč jste ho neprosadili do roku 2013?

Takže nechápu, jak dokonale dokážete tady, a tady pan senátor za ODS, dnes je ještě v ODS, doufám, tak to je váš návrh, pane senátore. Úplně stejný, jak my jsme dali. Já většinou ty věci na Ministerstvu financí vytahuji ze šuplíků a dotahuji. Centrální registr účtů a další věci, které vy jste chtěli a nedokázali jste to udělat. Takže toto je váš návrh, je úplně stejný. Návrh ODS a pana poslance Kalouska, exministra financí z roku 2012. Dne 22. května 2012 předložilo Ministerstvo financí do vlády materiál, který obsahoval identické pravidlo pro obce, které je v aktuálním návrhu. A bylo to v ústavním zákonu. Takže úplně stejné, co vy jste dali a schválili vládou, my jsme teď, je to na stole. Tak nechápu, o čem je tedy řeč, když je to stejné. To je skutečně - kde je ta šaškárna tedy, prosím vás? Kde je ta šaškárna?

Takže ještě jednou. Mě Brusel moc nezajímá. Mě zajímá rozpočtová odpovědnost. A je mně strašně líto, že členským státům musí říkat Brusel, že se nemají zadlužovat. Já to vím. Protože jsem přišel z jiného světa. A tam když se zadlužíte, tak zbankrotujete. A když se někdo zadluží, tak přijde exekutor. Takže já celkem vůbec nechápu debatu.

Souhlasím s panem poslancem Stanjurou, že je škoda, že to neprošlo, jako ústavní zákon. My jsme se snažili, pan náměstek Gregor nad tím strávil dost času, já také. Připomínkové řízení všech, i obcí a krajů, všech, proběhlo v roce 2014. Teď jsme v roce 2017. Tak je to porod! Je to reputační věc. To čtou i ratingové agentury. Takže si myslím, že bychom to měli přijmout konečně, že jste to už dávno měli udělat. Je to stejný návrh jako návrh opozice z roku 2012. Tak nechápu, o čem je tady řeč.

Chtěl bych hlavně lidem říct, že on je takový pocit, že obce, kraje vlastně žijí ve vzduchoprázdnu, že přicházejí nějaké peníze nevím odkud. Ale ony žijí všichni z daní. Z daní daňových poplatníků. A tím, že se nám daří vybírat daně, tak obce fungují skvěle. Mají přebytek za minulý rok 18,43 mld. Spolu s kraji mají dokonce přebytek 56 mld. A zároveň jim klesá zadlužení. Obce mají na účtech 140 mld. korun. Takže předpokládáme, že to bude fungovat i tento rok. Proč to bude fungovat? Protože máme vyšší RUD od 1. ledna 2017.

Takže debata je o ničem, protože zadlužení samosprávních celků je 5,6 % a my se bavíme o 60 %. Já fakt nechápu, o čem je řeč. A hlavně jste neřekli daňovým poplatníkům jednu věc, kteří platí daně, ze kterých my všichni žijeme, že pokud nějaký starosta bude hospodařit nezodpovědně a předluží se a zbankrotuje, tak to zaplatí daňoví poplatníci. Tak se nemůžete tvářit, že nepatříte do veřejných rozpočtů. Všichni žijeme z daní.

Kdybyste byli navrhli, že ostatní obce budou ručit za nějakou obec, která bankrotuje, ale to jsem neslyšel. Takže vůbec nechápu, proč vlastně je tahle debata. Je lež, že je to likvidační pro obce. Není to pravda. Co se tam vlastně říká? Říká se to, že pokud někdo bude mít víc než 60 % zadlužení, tak rozdíl mezi 60 a řekněme 80 musí splácet 5 % z rozdílu ročně. A to je likvidační? To vůbec není likvidační. A taky mu nezastaví nikdo rozpočtové určení daní. Nikdo mu nezastaví daně. Mě strašně mrzí, že vedete debatu tímto směrem. Myslel jsem, že pravice je rozpočtově odpovědná a že to platí pro všechny, protože všichni žijeme z daní.

Daňové příjmy obcí za 2016 byly 189,9 mld. To je nárůst oproti roku 2015 o 14 mld. a na rok 2017 se počítá s dalším nárůstem o 8 mld. Ještě jsme navýšili obcím a krajům příspěvek na výkon státní správy o 9 % a počítáme s dalšími 5 %. Obce budou míst stále větší příjem. A skutečně hospodaří dobře, mají přebytek, jejich zadlužení je minimální.

Takže všechno je to jenom v teoretické rovině. Není to nic o Bruselu. Není to proto, že Brusel, je to proto, že máme být rozpočtově odpovědní a že nemůžeme dopustit, aby někdo byl rozpočtově neodpovědný, aby předlužil obec, a potom to zaplatí všichni daňoví poplatníci.

Jak vystupoval pan poslanec Vilímec prostřednictvím pana předsedajícího, že to je nějaký problém atd. Pan Vilímec bohužel má zase problém rozlišovat mezi cash-flow a snižováním dluhu. Není to tak. Já si myslím, že podmínky mají platit pro všechny. My jenom předkládáme to, co jste chtěli. Mě skutečně překvapují tato vystoupení. Chtěl bych poprosit všechny poslance, abychom to skutečně schválili, protože se daří veřejným rozpočtům, daří se státnímu rozpočtu, daří se rozpočtům obcí, stále to vylepšujeme. Mluvíme v rámci komise RUD o dalším navyšování RUD od 2018. Takže skutečně nechápu odpor, protože to všechno, co je tady navrženo, je jenom v teoretické rovině. Znovu opakuji - 60 % a 5,6 %. Půjde to ještě dolů. Byl bych velice rád a prosím o to v zájmu naší reputace, reputace České republiky na finančních trzích, abychom si nekazili tímhle parametrem, který je sice absurdní, protože nám radí Brusel, nechápu, v normálním světě lidi vědí, že se nemají zadlužit, jinak přijde exekutor nebo firma zbankrotuje, ale je to tak, žijeme v této komunitě a měli bychom jako poslední v Evropě tomu vyhovět.

A já vám za to děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji vaše žádosti s přednostním právem. Pouze pro pořádek říkám, že rozprava je ukončena a mohou vystupovat pouze poslanci a poslankyně s přednostním právem. Eviduji dvě přihlášky. První má pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem trošku na rozpacích, protože takovou obhajobu koaličního partnera, kterou předvedl pan ministr financí, jsem tady už dlouho nezažil. Ale je to hezké, že se tak zastává sociálních demokratů. Jestli jste si všimli, tak jsem jasně ve svém vystoupení řekl, s kým jsme kompromis byli připraveni podpořit, to bylo Ministerstvo financí a hnutí ANO, a kdo kompromis svým hlasováním neumožnil, to byla Česká strana sociálně demokratická. Pan ministr si to jako obvykle vyložil jako útok na svou osobu. Ale já jsem vlastně říkal, že s vámi jsme ten kompromis byli připraveni podpořit.

A teď se vám pokusím vysvětlit, v čem je rozdíl. Vy řeknete jenom něco a vydáváte to za stoprocentní pravdu. Kdybychom byli stejní jako vy, to znamená, rezignovali na ústavní zákon, nechali si jenom nadpis finanční ústava, tak jsme to už prohlasovali v minulém volebním období. Tu většinu, prostou většinu jsme bezpečně měli. Ale neměli jsme opozici, která byla připravena nějaký kompromis s vládní většinou uzavřít a schválit ústavní návrh zákona. A vy taky ne! Respektive vy jste měli opozici, každá měla jinou podmínku. Vybrali jsme si i tu naši, já jsem spokojen, že jste byli připraveni s námi uzavřít kompromis, ale tady část vládní koalice selhala a kompromis přestala hledat. A já jsem říkal, kdo to byl. Byli to sociální demokraté. Takže myslím, že je to pravdivý popis situace a že se netrefuji do všech vládních stran současně, protože rozdíl v hlasování byl jiný.

Pokud nám vyčítáte, že jsme nepřijali ústavní zákon, neměli jsme s kým. Ale vám se to také nepovedlo. My jsme na rozdíl od vás nezvolili šaškárnu, že to uděláme prostým zákonem, protože pak už stabilita zákona není, a vy sami říkáte, že se to bude novelizovat. Ještě jsme to neschválili, a už říkáte, že se to bude novelizovat. Neříkám, že vy, ale někteří z vládních činitelů, z vládních ministrů to říkají. To je první rozdíl.

V našem, návrhu, který jste citoval, byla taky věta, že stát musí sestavit přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet, tudíž jsme se chovali v návrhu stejně ke státu jako ke všem ostatním. V tom případě by oprávněná výtka Senátu a jednotlivých senátorů a mnohých z nás, že se k někomu chováme jinak, odpadla. My jsme přistupovali ke všem stejně. V okamžiku, kdy se naplní procento dluhové brzdy, tahali jsme za brzdu a všichni měli povinnost sestavit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Všichni - od státu, příspěvkových organizací, zdravotní pojišťovny, obce. Možná je to přísné, ale je to přesně v tom duchu, co jste říkal, má to platit pro všechny. Ve vašem návrhu to platí jenom pro někoho. Vy máte definici pod tlakem sociální demokracie trvale udržitelné veřejné finance. Ale to má jenom stát, tuto gumovou definici, kde se to dá pak - jak bych to řekl slušně - okecat a říct: to je ono, ale obce už ne. To je první rozdíl, že jsme přistupovali ke všem stejně.

Druhý rozdíl je, že jsme chtěli ústavní zákon a na ten jsme většinu nenašli. Ale vy také ne, takže jsme na tom úplně stejně. Nejste ani o krok vpředu. A nedivte se nám, když jsme udělali kompromis, vyšli jsme vám vstříc. Procento je vyšší, než jsme navrhovali 55 %. Nejsou jednotlivé etapy. My jsme tam měli několik etap, od 43 % HDP jsme už dělali určité kroky, ať se ta brzda nemusí pak zatahovat tak prudce. I to jsme byli ochotni akceptovat a udělat to najednou. Nakonec jsme byli připraveni a hlasovali jsme i pro gumovou definici v rámci stability zákona, to znamená, že to je ústavní zákon. Tak nevím, proč útočíte na nás. Tam byste měli útočit, ti to nechtějí, ne my. My jsme přece spolu dojednali s Ministerstvem financí kompromis. Kdyby sociální demokraté hlasovali pro, tak ústavní zákon prošel a měli bychom skutečnou finanční ústavu. Ne ve tvaru, jak bychom si představovali my, ale v takovém tvaru, pro který jsme byli i my připraveni hlasovat.

Vzpomeňte si ty čtyři pozměňovací návrhy, které jsem tady předložil, které buď snižovaly hranici z 55 na 50 a současně tam dávaly přebytkový či vyrovnaný rozpočet. A byli jsme ochotni i pro tu nejměkčí variantu, tzn. 55 % a trvale udržitelné veřejné finance.

Takže tu svou kritiku směřujte ke svému koaličnímu partnerovi, ne k nám. My jsme to chtěli v minulém volebním období, chtěli jsme to v tomto volebním období, a dokonce jsme z toho svého, mnohem lepšího návrhu ustoupili směrem k vám, abychom našli nějakou shodu. A vy jste měli ten luxus, že vám opozice aspoň nabídla nějaký kompromis. Nám tehdejší opozice, tady ta levicová, řekla ne. A nešli jsme tou cestou té šaškárny. A na to jsme hlasy měli, ale to pak je běžný zákon v zásadě bezcenný a není to ta stabilita, po které my voláme.

A já jsem o Bruselu mluvil jenom proto, že to byly první dvě věty, kterými jste začal své vystoupení, pane ministře. První dvě věty v dnešním vystoupení byly, že jsme poslední a že to musíme udělat. To je všechno. Jinak dlouhodobě tvrdíme, a byli jsme mnohem dříve než Brusel, že to máme udělat kvůli České republice, ne kvůli Bruselu, že to je dobře pro nás. Že to chtějí ostatní, fajn, ale je to důležité pro nás. Bohužel, levicová část Poslanecké sněmovny to nechce, já to respektuji, ale viníka, toho, že není ústavní zákon, nehledejte v pravicové opozici, ale hledejte u svého levicového koaličního partnera. To je celé. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já jsem teď poslouchal s velkým zájmem. Koukám, že vám ta koalice docela půjde.

Ale pane ministře, já se chci důsledně ohradit. Důsledně ohradit proti tomu, že návrh zákona je identický s tím, co jsme předkládali my v roce 2012. Prostě parametry rozpočtové odpovědnosti i sankce ukládané za to, když nebudou dodrženy, byly úplně jiné než v tomhle zákoně. Já si to ještě dodneška pamatuji nazpaměť, protože jsem to projednával dva roky a zoufale jsem prosil někoho z tehdejší opozice alespoň o nástin kompromisu. Takže to, co je dnes v tomto zákoně, jsou úplně jiné parametry rozpočtové odpovědnosti než parametry rozpočtové neodpovědnosti, které máte v obsahu běžného zákona vy. To jsem si jist, jsem ochoten se o to vsadit. Ale sázet se s vámi nemá cenu, protože vy prohrané sázky neplatíte, ale jsem ochoten se o to vsadit s kterýmkoli z jiných kolegů poslanců a je to opravdu úplně jiný zákon ve svých parametrech rozpočtové odpovědnosti. Teď si nevzpomínám, jaká byla kritéria pro rozpočtovou odpovědnost obcí, možná že tam opravdu nějaká identita byla, nicméně v okamžiku, kdy bych přitom v legislativním procesu byl upozorněn, tak bych jistě stáhl uši a rád bych to opravil, protože to bylo to poslední, na čem mi záleželo. To, na čem mi opravdu záleželo, byly parametry rozpočtové odpovědnosti vládního hospodaření.

A pak si ještě dovolím otázku, jak je to tedy s tím Bruselem. Ta diskuse začala tak, že vy jste nám tady řekl něco, čemuž absolutně nevěřím, že nám hrozí sankce při neschválení tohoto zákona, což rozpálilo pana kolegu Stanjuru doběla a začal říkat: Co nás má kdo mistrovat za naše hospodaření? Uklidňoval jsem ho, že to není pravda, že to s Bruselem opravdu nemá nic společného a že nám sankce nehrozí, a teď vy vystoupíte v závěrečném slově a říkáte: To nemá s Bruselem nic společného. To děláme kvůli sobě. Já si to myslím taky. Ale proč jste nás tedy na začátku své řeči obelhával, že nám hrozí sankce? No nehrozí! To je pravda. A vy jste nám to tady tvrdil. Ono je to skoro každý den, že nám tvrdíte něco, co není pravda, ale v takovýchto věcech je to skoro zbytečné. Nemusel byste to dělat pořád, pane ministře. Dělejte to opravdu jenom tehdy, když to pokládáte za nezbytné. Vy to máte jako svůj sport.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vaši přihlášku, pane senátore, eviduji, ale ověřoval jsem to i u legislativy s tím, že po závěrečném slově, když je uzavřena rozprava, už dle jednacího řádu nemůžete vystupovat.

Eviduji vaši žádost, pane předsedo, prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nemáme tu často takový případ, ale já se s tím výkladem neztotožňuji a chci se tedy zeptat: Vy jste udělil závěrečné slovo panu senátorovi. Je to tak. (Předsedající: Ano.) Takže evidentně má v tomto bodě přednostní právo, protože není ani navrhovatel, ani zpravodaj. Tak buď už jste jednou jednací řád porušil, nebo ho chcete porušit teď. Buďto přednostní právo má, a pak má závěrečné slovo, případně právo se přihlásit, pokud ještě ten bod neskončil, a on neskončil, anebo neměl ani právo na závěrečné slovo. Já nevím co. Já myslím, že má právo vystoupit v obou případech.

Poprosil bych pět minut pauzu, ať to legislativa vyjasní, ať nám poradí, na základě čeho pan senátor dostal slovo. Pokud ten paragraf najdeme, na základě čeho dostal to slovo, tak určitě může vystoupit i teď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Znovu opakuji to, že jsem se ptal, zda může vystoupit s přednostním právem po uzavření rozpravy, bylo mi řečeno, že ne. To znamená, já to ověřím, přeruším na pět minut, upřesním výklad jednacího řádu a poté budeme postupovat dál. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 16.46 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.52 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Pro pořádek chci říct, že panu senátorovi jsem po uzavření rozpravy ze slušnosti udělil slovo, aby on sám za sebe zhodnotil průběh rozpravy, byť jednací řád toto neupravuje. Z toho důvodu mu nemohu udělit opakovaně slovo. Každopádně jsme našli řešení v tom, že se otevře opět rozprava, aby pan senátor mohl reagovat na předchozí rozpravu s přednostním právem.

Pane ministře, hlásíte se? Prosím, dávám vám slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Dobré odpoledne, vážené poslankyně, vážení poslanci. Já bych vás ráda pozdravil v této odpolední hodině a řekl, že se těším na rozpravu, která se právě rozproudí. (Pobavení a potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za spolupráci. Díky tomu, že je otevřena opět rozprava, prosím, pane senátore, dávám vám slovo.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, ctěné poslankyně, poslanci, děkuji za tu možnost. Pokusím se ji nezneužít.

První věc. Vážený pane ministře financí, já se omlouvám. Neuvědomil jsem si, že rozpočet Ministerstva financí je součástí státního rozpočtu, čili tuto svoji výtku stahuji. Myslím si, že i omluvit se člověk musí umět.

Teď k dalším věcem, co chci říci. Já jsem tady uvedl tři argumenty, proč ten zákon nemá být schválen a má být zamítnut. Argument číslo jedna - neústavnost, resp. protiústavnost. Reakce navrhovatele nulová! Žádné vyvrácení této mé připomínky.

Druhý argument - zákon je diskriminační vůči obcím. To se týkalo paragrafu 14 a paragrafu 17. Reakce navrhovatele - § 14 nulová, opět žádné vyvrácení toho, co jsem říkal. Paragraf 17 - povídání o 60 %, které nebylo pravdivé, neboť skutečně, reálně existují případy, kdy není pro obce možné, aby dál investovaly, protože všechny obce, které se zadluží více než 60 %, budou uvedeny v rejstříku Ministerstva financí, všichni to budou vědět a ten starosta si už nikdy nedovolí žádnou investici. Všichni, kdo dělali v samosprávě, to víme, že pokud jste někde na nějakém trestním seznamu, tak už si nikdy nic jako starostové, resp. zastupitelstva nedovolíte.

Připomínka číslo tři - zákon je byrokratický a děravý jako cedník. Reakce navrhovatele nulová! To znamená, z celkem tří argumentů poloviční odpověď na jeden argument. To znamená z jedné šestiny odpověď na mé výhrady.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Já se omlouvám. Já tedy budu reagovat na tu ústavnost, ale znovu opakuji, že náš návrh je úplně stejný, jak předložila ODS panem Kalouskem v květnu 2012. Rozdíl je, že tehdy to byl ústavní. My jsme ho také měli ústavní. Pravdu má pan poslanec Stanjura, že bohužel v rámci koalice jste nenašli pochopení od počátku u ČSSD. To je pravda.

A ohledně ústavnosti můžu říct, že právníci Úřadu vlády potvrdili, že dle jejich názoru není návrh protiústavní. To, že lze některá práva obcí a krajů omezit zákonem, vyplývá například i z nálezu Ústavního soudu. Zákonná úprava pozastavení převodu podílu na výnosu daní nezasahuje do ústavně zaručeného práva na samosprávu. Ústavou obecně vyjádřené právo na samosprávu jistě nesmí být zákonodárcem vyprázdněno, je však jisté, že zákonodárce má široký prostor pro určení záležitostí, jež je nejlépe spravovat na místní nebo oblastní úrovni bez větších zásahů ústřední státní moci. Z ustanovení Ústavy i Charty lze dovodit, že zákonná omezení a pokyny pro působení územní samosprávy jsou přípustné. Ve svém souhrnu samozřejmě nemohou tato pravidla územní samosprávu úplně odstranit. Jednotlivá úprava však může být poměrně přísná a svazující, jsou-li k tomu důležité ospravedlnitelné důvody. Nález Ústavního soudu spisová značka Pl. ÚS 34/02.

Ústava říká, článek 101:

1) Obec je samostatně spravovaná zastupitelstvem.

2) Vyšší územní samosprávní celek je samostatně spravován zastupitelstvem.

3) Územní samosprávní celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu.

4) Stát může zasahovat do činnosti územně samosprávních celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

Návrh vůbec nenařizuje, jak mají obce naložit s majetkem, tj. na jaké účely mají prostředky použít. Návrh pouze říká, že v případě nadměrného předlužení by měla obec zvolnit a dát do pořádku své finance. To je všechno.

A zbytek, znovu opakuji, je to stejný návrh, jak jste předkládali, pravice, 2012, jenom tehdy byl ústavní. My jsme ho také měli ústavní. Nešlo to, tak aspoň doufám, že budeme mít normální zákon, protože to potřebujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nikoho dalšího do rozpravy přihlášeného nevidím. Není tomu tak? (Hlásí se posl. Vilímec.) Prosím, pane poslanče. Dobře, stahujete svoji přihlášku. Děkuji.

Vzhledem k tomu, že nikoho dalšího nevidím, rozpravu končím. Pro pořádek se tedy ještě jednou zeptám, zda pan ministr si chce vzít závěrečné slovo v tento moment. Není tomu tak. V tom případě zpravodajové. Nejprve se táži pana poslance Václava Votavy, jestli chce závěrečné slovo. Není tomu tak. Pan poslanec Jiří Koubek, jestli chce závěrečné slovo. Není tomu tak. Pan poslanec Martin Plíšek? Také ne. A paní poslankyně Soňa Marková? Také nechce závěrečné slovo. Děkuji.

Než přistoupíme k hlasování - původně byla avizována přestávka. (Gestikulace předsedy klubu ČSSD.) Dobře, nebudete si brát přestávku.

Eviduji vaši žádost o odhlášení. Já tedy přivolám kolegy a kolegyně z předsálí. Odhlásím vás všechny a požádám, abyste se opětovně přihlásili svými kartami. Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Požádám tedy o nastavení kvora, které už je.

 

A já tedy před hlasováním přečtu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti podle sněmovního tisku 412/10."

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 149, přihlášeno je 171 poslankyň a poslanců, pro návrh 104, proti 62. Konstatuji, že návrh zákona byl přijat.

 

Děkuji jak panu ministrovi, tak panu senátorovi a končím projednávání tohoto bodu.

Není otevřena rozprava. Je to... (Vysvětlení z pléna.) Samozřejmě, ohledně hlasování. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: V současné době i hlasovací zařízení může zblbnout. A já jsem skutečně hlasoval pro, a mám tam křížek. Ale nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pouze pro stenozáznam. Děkuji.

S přednostním právem pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já jenom k tomu... Pan senátor Vystrčil tady vystupoval velmi kvalifikovaně. Klobouk dolů. Ale co musím říct a zásadně se ohradit k předchozímu panu senátorovi Hajdovi. On tady mluvil, něco obhajoval, novelu vinařského zákona. Ten zákon je velmi kyselý. To, co tady vyprodukoval pan ministr zemědělství. Nicméně podívejte se na životopis pana senátora Hajdy a srovnejte si to s tím, co tady říkal. Jestli někde někdo prosazuje klientelistický kapitalismus, tak tady byla klasická ukázka. V jeho případě já považuji to, že zrovna jeho sem vyšle Senát a on sem jde, za střet zájmů jako vyšitý. Děkuji. A slyšeli jste tady něco, že to oznámil? Ani náhodou. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Já jen pro pořádek říkám, že je dobré mluvit o lidech, kteří jsou přítomni v sále, nikoliv o těch, kteří zde nejsou. Děkuji.

Jak jsem řekl, ukončil jsem projednávání tohoto bodu a děkuji panu ministru i panu senátorovi. A předávám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené poslankyně, vážení páni poslanci. Než budeme pokračovat, dovolte, abych konstatoval omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Z projednávání od 15.30 na dnešní den se omlouvá paní poslankyně Miloslava Rutová a mezi 17.30 a 19 hodin z pracovních důvodů také pan poslanec Skalický.

 

Pokračovat budeme bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.