Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

220.
Návrh poslanců Antonína Sedi, Robina Böhnische, Romana Sklenáka,
Bohuslava Chalupy, Dany Váhalové a dalších na vydání zákona o odškodnění
za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 až 1989 bývalým vojákům
z povolání a zaměstnancům rezortu obrany a o změně některých zákonů
/sněmovní tisk 378/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal zástupce navrhovatelů poslanec Antonín Seďa a zpravodaj garančního výboru pan poslanec Martin Sedlář. Pozměňovací návrh je uveden ve sněmovním tisku 378/3, který byl doručen dne 1. února 2017. Garanční výbor návrh zákona neprojednal.

Nyní se táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, jako jeden z předkladatelů návrhu zákona jsem si vědom, že stále existují i občané České republiky, kteří stále trpí postižením z minulosti, nicméně pokud můžeme, a to je případ návrhu tohoto zákona, přispět ke zmírnění újmy minulých křivd, je naší povinností se o to alespoň pokusit. Chci připomenout mnohaleté úsilí zejména Vojenského sdružení rehabilitovaných o jistou formu finančního odškodnění a hlavně morálního zadostiučinění. (V sále je velký hluk.)

Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci připomenout, že kompenzační příspěvek k důchodu, tak jak je navrhován, připadne podle tohoto zákona pouze těm, kterým bylo vydáno osvědčení podle § 22 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a poloviční příspěvek jejich vdovám či vdovcům.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vstupuji do vašeho projevu, ale požádám ctěnou Sněmovnu, kolegyně a kolegy, o ztišení! Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. A tito naši spoluobčané mají dnes hodně přes 80 let a dnes se odhaduje počet těchto lidí pod tisíc osob. Z tohoto pohledu děkuji všem z vás, kteří podpoří přijetí tohoto zákona, který nakonec bude spíše morální než finanční satisfakcí bývalých vojáků či zaměstnanců rezortu Ministerstva obrany. Děkuji za pozornost a za vaši podporu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám rozpravu, do které eviduji jednu přihlášku, a to je pan poslanec Böhnisch. Prosím.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Přiznám se, že jsem velký nepřítel rozsáhlých rozprav a debat ve třetím čtení, ještě jsem také nikdy takhle nevystupoval, ale tentokrát tu potřebu pociťuji. Před několika lety jsem totiž byl hlavním autorem podobné novely, s kolegou Seďou jsme si teď vyměnili pouze pořadí mezi předkladateli zákona, a před několika lety tento zákon, který byl velkorysejší, co se týče částek navržených pro odškodnění, spadl pod stůl asi o tři hlasy. Musím říct, že situace je teď trochu jiná. Navrhujeme nižší částky, postižených lidí je už výrazně méně a také ve vyšším průměrném věku než před několika lety.

Já si dovolím uvést krátkou část ze svého projevu před několika lety. Dovolte mi uvést, dámy a pánové, jeden příklad, na kterém lze demonstrovat nespravedlnost, jakou dnes rehabilitovaní vojáci oprávněně pociťují. Zatímco oni byli například ve 40., 50. letech nebo s ohledem na jejich postoje k srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vyhozeni z armády a přesunuti na velmi špatně placené práce, což pociťují na důchodech a na obtížném dosažení výhod bývalých příslušníků armády, tak ti, kteří se často na jejich perzekuci podíleli, využívají s rehabilitovanými vojáky nesrovnatelné důchodové a materiální zabezpečení.

Na té věci se nic zásadního nezměnilo. Ale vystupuji z jiného důvodu. Chci vám připomenout jednu věc. Skoro všechny z vás, jak tu sedíme a sedíte, navštívili zástupci Vojenského sdružení rehabilitovaných v uplynulých dvou letech, případně v posledních měsících. Než budete hlasovat ve třetím čtení, prosím, připomeňte si návštěvu těchto starých lidí u vás v kancelářích, a zda jste jim náhodou rukoudáním neslíbili, že tento návrh podpoříte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Jana Černochová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Já nemám nic proti tomu, aby se odškodňovaly jednotlivé profese, na kterých se podepsal minulý komunistický totalitní režim. Na druhou stranu těch profesí je mnohem víc. Byli to učitelé, byli to lékaři. Proč asi dala vláda k tomuto návrhu zamítavé stanovisko? Dala ho právě proto, že tento návrh zákona řeší pouze selektivně jeden typ profesí. Víte, my se tady pokoušíme s kolegou Vilímcem opakovaně de facto celé funkční období předkládat návrh na odškodnění obyvatel tzv. Zakarpatské nebo Podkarpatské Rusi. Jakým způsobem se k tomu tady stavíte vy, bylo zřejmé zrovna včera, kdy jste nám ten návrh neodsouhlasili zařadit jako pevný bod, tuším, že na příští týden.

Takže na jednu stranu tady selektivním způsobem navrhujete odškodnit pouze vojáky, neodškodnit jiné profese, a druhým způsobem neuznáte to, že tady existuje - a stále, jak tady říkal pan kolega Böhnisch, vaším prostřednictvím - ano, i tito lidé jsou staří, i tito lidé se na nás obracejí, i tito lidé nám píší a podali jsme si s nimi ruku. Kde je ten návrh? Proč ten návrh už dávno Poslanecká sněmovna neprojednala, když ten návrh byl podán před třemi lety?

Z tohoto důvodu, z důvodů, které jsem vám tady řekla, se klub Občanské demokratické strany při hlasování o tomto návrhu zdrží.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Semelová. (Hlásí se poslanec Jakubčík.) Vaši přihlášku vidím, pane poslanče. Prosím.

 

Poslankyně Marta Semelová: Musím se ztotožnit s paní poslankyní Černochovou, že by to nemělo být tak selektivní, že bychom měli myslet i na další obyvatele, kteří byli poškozeni po roce 1989. Týkalo se to také těch učitelů, kteří byli vyhozeni z práce. Týkalo se to nezaměstnaných, kteří přišli o práci, protože zkrachovaly a byly uvedeny do krachu uměle různé podniky, zemědělská družstva. Měli by být odškodněni ti, kteří nemají střechu nad hlavou, protože se zvýšily nájmy tak, že nemůžou lidé bydlet. Že by měli být odškodněni ti, kteří si musí platit za zdravotní péči a za různé sociální služby, a nemají na to.

Takže ano, nemělo by to být selektivní. Mysleme i na to, kteří doplatili na tento kapitalistický režim po roce 1989. (Tleskají poslanci KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jakubčík. Prosím.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

(Čte:) Kolegyně, kolegové, naší povinností je děkovat lidem, kteří nějakým způsobem bojovali, kteří se nějakým způsobem zasloužili o to, abychom tady mohli být tak, jak jsme tady teď. A ti vojáci, ačkoliv nebojovali v první linii, ačkoliv nebojovali zbraněmi, tak se významným způsobem zasloužili o to, jak naše republika vypadá. Myslím si, že oni byli určeni k tomu, aby v případě konfliktu nasazovali svoje životy. Při vší úctě ke všem ostatním povoláním si myslím, že vojáci jsou určeni k tomu, aby bojovali, aby nasazovali svoje životy. A oni byli připraveni svoje životy nasazovat. Jak tady řekla paní kolegyně, ano, leží to tady tři roky. Za tu dobu těch lidí, kteří o to žádají, je významně méně než jedna polovina. Náklady na státní rozpočet jsou minimální, jsou naprosto marginální. A myslím si, že alespoň jako gesto bychom měli toto udělat a toto schválit.

Jinak to, co jsem vám teď přečetl, jsem tady četl 9. 9. 2016, a od té doby došlo ke změně. Došlo k jedné výrazné změně. Říkal jsem, že jich je méně než jedna polovina. Je jich méně než jedna čtvrtina. Prosím, schvalme to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, k vystoupení kolegyně Semelové - když se zamyslíte nad tím, co tady říkala, vidíte, jak hluboce se mýlí předseda sociální demokracie, když říká, že dneska používat pojmy jako neostalinisté už je vyhaslé, neadekvátní, prostě neaktuální. Myslím, že přesně tady jste slyšeli, že je to velmi aktuální, a je to aktuální pořád.

Jinak TOP 09 také nepodpoří tento návrh, abych to řekl velmi slušně a stručně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Táži se, jestli někdo další se hlásí do rozpravy. Není-li tomu tak, v tom případě rozpravu končím. Pardon, omlouvám se, ještě tady má faktickou poznámku paní poslankyně Rutová. Prosím, vaše faktická poznámka.

 

Poslankyně Miloslava Rutová: Krásné dopoledne, dámy a pánové. Dovolte mi také, abych já řekla pár slov k tomu, co zde zaznělo.

I já jsem měla návštěvu těch několika starých lidí a je mi velmi, velmi líto, že jsou zde hlasy, které by měly to odškodnění, které jim opravdu náleží, odmítnout. Já osobně a myslím, že i spousta mých kolegů se k tomuto přihlašujeme, protože vím, že byla spáchána různá - dalo by se říci zvěrstva i na ostatních obyvatelích, učitelé, nevím kdo všechno, ale vojáci, ti jsou v trošku jiném postavení, jak to tady řekl můj předřečník. A já vás velmi prosím o to, abyste opravdu zvážili a pro tento návrh zvedli hlas. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Nic proti lidem, kteří jsou již staří a možná i postižení. Ale za mnou 25 let chodili vyházení učitelé, lidé, kterým komunisté zcela zbytečně zrušili kariéru. A dokonce že oni nic neprovedli, oni neměli postoje, jenom měli špatný třídní původ, se tomu říkalo. A nezlobte se na mě, v minulém roce, protože zřejmě to už většinu politického spektra nezajímá, jsem chodil za Sněmovnu na vzpomínkové slavnosti obětí komunismu. Bylo to doteď téma, teď už to tak atraktivní není. Běžte se podívat tam. A já nemám nic proti tomu, ale buď by měly být všechny oběti komunismu odškodněny, anebo nikdo. Promiňte, ale selektivně z toho vytahovat... A při vší úctě k těm několika statečným, kteří i v té armádě se postavili, tak na druhé straně oni byli vojáky Varšavské smlouvy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se ještě jednou, zda se někdo hlásí do rozpravy. Pan ministr. Prosím.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jistě by si ta skupina osob, o které se tady jedná, tu kompenzaci právem zasloužila, to je nesporné. Ale má to jedno velké "ale", které tady už zaznělo, a já se k tomu musím připojit. Já se nemohu ztotožnit s tím, že navrhovaný příspěvek nebude přiznán dalším osobám, kterým byl ze zcela stejných důvodů politické perzekuce ukončen pracovní či služební poměr, ať již se jednalo o policisty, učitele, úředníky a řadu dalších. Táži se, zda jejich postižení tedy snad bylo menší, nebo dokonce žádné.

Kdykoliv proto podpořím návrh na odškodnění všech osob, kterým bylo vydáno osvědčení podle ustanovení § 22 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích nebo jejich pozůstalých. Ale je však velmi obtížné pro mne i z důvodu resortu, který vedu, se podílet na přijetí zákona, který nejenže vytváří nerovnost pro stejně postiženou skupinu osob, ale bezpochyby u ostatních vyvolá oprávněně pocit křivky a povede k nevraživostem mezi občany postiženými politickou zvůlí.

Ještě jednou ale zdůrazňuji, že návrh zahrnující všechny kategorie osob kdykoliv a velice rád podpořím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky. První paní poslankyně Černochová, po ní pan poslanec Böhnisch. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Chtěla bych z tohoto místa moc poděkovat panu ministrovi obrany Stropnickému za to, že to tady takhle jasně řekl. Jenom to ve mně vyvolává opět otazníky, o čem si povídáte na klubu ANO, na poslaneckém klubu ANO. Nepovídáte si o těch návrzích? Neřešíte tak jako my, standardní politické strany, neřešíte obsah jednotlivých předkladů? Nemáte klubové zpravodaje, kteří se k tomu nějakým způsobem vyjadřují?

Víte, tady je samozřejmě i problém v tom, co jsem říkala. Toto není vládní návrh, který dokonce má negativní stanovisko z vlády. Takže při vší úctě k paní kolegyni poslankyni prostřednictvím pana místopředsedy, to vaše hezké prohlášení byste měla adresovat vůči ministrům této vlády, vůči ministrům za ANO i jiných stran, a ne se obracet teď na Sněmovnu s tím, že by Sněmovna tady měla podpořit nějaký návrh, který vznikl naprosto nesystematicky, naprosto iracionálně vyjímá jednu skupinu z těch, kteří byli perzekvováni. Úplně iracionálně.

Takže prosím, bavte se mezi sebou i v rámci jednoho poslaneckého klubu. Je vás tam hodně, ano, nás tam je méně. Vím, že v minulém volebním období problémy byly i u nás, ale berte to spíše jako doporučení, že o těch věcech je skutečně zapotřebí mluvit mezi jednotlivými poslanci uvnitř jednoho klubu, aby tady váš názor nebyl roztříštěný, protože je tady zároveň zpravodaj, vystoupila kolegyně, pan ministr vystoupil, a každý názor je úplně jiný.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji řadu faktických poznámek. Nejprve vystoupí pan poslanec Böhnisch, připraví se paní poslankyně Rutová, pan poslanec Chalupa a další. Prosím.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji. Dámy a pánové, nepředstírejme, že vojáci nemají zvláštní postavení. Mají. Mají, vnímáme to tak všichni. Máme tady podvýbor pro válečné veterány, nemáme tu podvýbor pro perzekvované učitele. Prostě vojáky vnímáme nějakým způsobem. Mezi postiženými jsou i ti, kteří třeba nebojovali, ale neotevřeli kasárna ruským vojákům v době okupace vojsky Varšavské smlouvy. Nasazovali krk. Není na tom nic zvláštního.

Zákon, který minule spadl pod stůl, zahrnoval i širší skupinu postižených lidí, a byl kritizován, protože je příliš široký. Teď zase slyšíme kritiku, že zahrnuje jenom jednu úzkou skupinu. Tak já beru pana ministra obrany za slovo. Pokud to dnes neprojde, navrhneme širší zákon a jsem velmi zvědav na jeho reálnou podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Rutová a připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím.

 

Poslankyně Miloslava Rutová: Tak ještě jednou. Já se moc omlouvám, ale to, co jsem tady řekla - my si na klubu ANO, ujišťuji paní kolegyni prostřednictvím pana předsedajícího, o těchto věcech povídáme. My si o těchto věcech opravdu všechno rozebíráme. Já jsem si přečetla, že tam je negativní stanovisko. Ale to, co jsem tady přednesla, je můj osobní názor. My nejsme ovce, abychom se řídili tím, co je tam napsáno. To je můj osobní názor a já pro tento zákon ruku zvednu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Chalupa a připraví se pan poslanec Hájek. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové. Jenom velmi stručně. Jsem spolupředkladatelem tohoto zákona, vím, proč jsem spolupředkladatelem, a nikomu svůj názor nenutím. Každý z vás tady má právo hlasovat, jestli s tím souhlasí, nebo nesouhlasí.

Já spíše zareaguji na to - vážení kolegové, starejte se o to, co děláte ve svých klubech, a neraďte nám prosím, co máme my dělat v našem poslaneckém klubu. O čem se bavíme a jak se bavíme, je naše věc. Nechte si ty poznámky na svoje. Zameťte si před vlastním prahem a nechte nás na pokoji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Hájek, připraví se pan poslanec Seďa s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem z generace, která rok 1968 a důsledky si poměrně velmi dobře pamatuje. Pamatuji dobu v deváté třídě, kdy v roce 1971 se řada mých spolužáků nedostala na školu, protože měli kádrovou skvrnu, rodiče vyloučené nebo vyškrtnuté ze strany. Já jsem měl tenkrát velmi dobrý původ, protože maminka byla ve straně a otec v emigraci, takže já jsem vždycky říkal, že to mám velmi dobré, protože ať se to zvrtne tam, nebo tam, tak mě nezavřou.

Nastoupil jsem na vojenskou školu a po čtyřech letech strana rozhodla, že nemůžu být vojákem. Stál jsem, pamatuji si to jako dneska, s těmi trenkami v tašce před kasárnami a v 19 letech jsem si říkal: co já budu dělat? Šel jsem na šachtu a na té šachtě jsem potkal řadu lidí, řadu techniků, kteří byli vyhozeni a šli k lopatě. Potkal jsem řadu dalších skupin, které skutečně byly perzekvovány. Byly to statisíce lidí.

Takže mně je těch vojáků upřímně líto, ale skutečně z pohledu toho, že vytrháváme jenom část těch lidí, tak se zdržím hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Seďa, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem opravdu nechtěl zdržovat hlasování ani diskusi, ale musím tady zareagovat na některá slova svých předřečnic a předřečníků. Obecně bych mohl říci sliby chyby. Každý z vás, který jednal s členy Vojenského sdružení rehabilitovaných, ví, že oni jako jedni z mála se zorganizovali a dlouhodobě, mnoho let, usilují o nějaké morální zadostiučinění. Vy jste se rozhodli, jak jste se rozhodli. Nicméně já jsem četl podrobně stanovisko vlády a to stanovisko vlády se opakuje. Opakovalo se i v prvním návrhu, který jsme předkládali s kolegou Böhnischem.

Víte, tady na galerii jsou mladí lidé. A my chceme, aby ti mladí a naši občané byli hrdí na Českou republiku, a když můžeme v té věci něco udělat, tak se skryjeme za to, že se zdržíme hlasování. Opravdu, to je odvaha! Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy poslanec Marek Benda a připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni předkladatelé a zpravodajové, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystupovat, ale trochu mě vyprovokoval pan kolega Robin Böhnisch, který tady mluvil tak dojemně o těch, kteří neotevřeli svá kasárna sovětským okupantům. No, byli tací, ale těch byla opravdu velká, ale velká menšina.

A nezapomínejme, že pokud se bavíme o rehabilitovaných vojácích, jsou to mnohdy lidé, kteří se dvacet let předtím spolupodíleli na tom, že všichni ti západní letci, všichni ti vracející se ze Západu, vypadli z armády a mnohdy rovnou do kriminálu. V tom je bohužel ten problém, který já v tom cítím. Víme dobře, že v zákoně o třetím odboji se každé ocenění individuálně posuzuje a neříká se jenom samotný fakt rehabilitace bez toho, aby se zkoumalo, co ten člověk udělal předtím, než byl vyhozen, jestli to je, nebo není na to ho nějakým způsobem ocenit. A já se bohužel obávám, že přestože za námi za všemi chodí, že kategorií těch, kteří by si zasloužili spíše být ještě potrestáni než odškodněni, je více než těch, kteří by si zasloužili být odškodněni.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Stanjura, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl také reagovat na vystoupení pana poslance Böhnische. Když se podívám na název toho zákona, tak mi tam chybí jenom dvě slova - návrh zákona o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v komunistickém režimu bývalým vojákům. To by přesně vystihovalo i tu historickou větu. Tomu já rozumím. Já osobně podporuji ne tento návrh zákona, ale ten princip, že tam, kde můžeme, máme odškodnit.

Chci jen připomenout, že to nebyli jenom ti, kteří ztratili zaměstnání. Mluvili o tom někteří z vás. Ta kletba komunistů padala na celé rodiny, děti nemohly studovat.

Ale milí kolegové ze sociální demokracie, bylo to minulý týden, kdy váš předseda, premiér, říkal: Umím si představit, že pozvu komunisty do vlády? A úplně vážně nám tady říkáte, že chcete odškodňovat oběti komunistického režimu, a současně s nimi chcete do vlády? Mně to tedy dohromady vůbec nejde. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Laudát, připraví se pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já jenom několik poznámek k panu poslanci Chalupovi. Vy tady primárně nesedíte za sebe, vy byste měli být pro občany čitelní. Buď se vzdejte mandátu, vy, kteří budete hlasovat pro to odškodnění, anebo ať to zabalí pan ministr, ale neklamte veřejnost! Řekněte jednoznačně, co tedy vaše hnutí směrem k občanům dělá. Vy to děláte ve spoustě oblastí.

K panu poslanci Seďovi. No to je sice krásné, ale nevím. Zkuste vysvětlit té mládeži nahoře, co se tady dělo. A to je krásné, když někdo způsobí zlo a pak možná někdy, ať už v návalu výčitek svědomí, pokud ti lidé vůbec nějaké svědomí měli, řekne sorry. Zničí jim život, a pak se omluví, a někdy dokonce je to tak, že někteří se ani neomluvili a pak přistoupili k jakési kolektivní omluvě, nebo omlouval se někdo, kdo na to neměl morální právo. Možná odpustit může každá ta jedna oběť komunistů, ale musí odpustit ten, který byl postižen. Ale zapomenout by se nemělo.

Já mám pocit, že víc, než vyhaslo bohumínské usnesení, vám vyhasíná paměť. Tak toho nechte!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Gabal, připraví se pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já předešlu, že jsem klubu doporučoval nepodpořit tento návrh z důvodu jeho selektivnosti, ale vůbec nebudu upírat právo těm, kteří ho předkládají, provést takovéhle zhodnocení. Zdá se mi ale, že debata ukazuje jednu věc, že otázku morální odpovědnosti za to, jak Češi kádrově masakrovali za politické důvody druhé, těch 250 tisíc lidí, kteří odešli v důsledku represí, které dělaly především Čechy po roce 1968, a další statisíce, které odešly po roce 1948, by si to morální ocenění možná taky zasloužily. My jsme udělali selektivní represi v lustračním zákonu a podobných věcech, ale neprovedli jsme dost hlubokou morální debatu o celém tomto období. A to, co tady vlastně řešíme, je přesně tato otázka.

Já nepovažuji za dobré, aby se to řešilo na bázi konkrétních osudů několika tisíc nebo stovek lidí, to není dobré. Ale souhlasím s tím, co říkal kolega Böhnisch, že ta otázka širší morální odpovědnosti za to, co jsme si tady navzájem dělali posledních sedmdesát let, je na stole zcela legitimně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, vždycky se nechám něčím vyprovokovat. Protože se mluví pořád o komunistech, tak bych chtěl poznamenat, že jich nebylo zrovna málo a že určitě v každé rodině bychom je našli. Já nevím, jestli kolektivní vina padá na všechny, nebo na všechny vyjma našich rodinných příslušníků, ale byl bych rád, kdybyste mi řekli, jakým křestem z toho dědičného hříchu by tedy měli lidi odcházet, jestli přestupem do jiných politických stran. Jestli teda nestačí program a praktický politický život, tak potom nevím. Pro vás je to většinou jenom taková ideologická obhajoba. Já bych byl rád, kdybychom dokázali selektovat a v té historii se také trochu vyznat. Do strany vstupovali lidé bez politické příslušnosti, ale také přecházeli z jiných politických stran, a když se na tu historii podíváte, tak většinou ti byli ti největší goliáši. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Herman.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych rád odpověděl panu kolegovi Opálkovi. Drobně bych tam opravil mluvnický zádrhel - ne křestem, ale křtem, ale to je jenom bokem.

Já si velmi vážím lidí, kteří dokázali a dokážou udělat reflexi svého vlastního života. Když jsem byl tři roky ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, tak ke mně přicházela celá řada lidí, kteří se mnou chtěli číst svůj vlastní život, chtěli srovnávat to, co stálo v aktech, v materiálech archivu bezpečnostních složek, s tím, jak oni ty věci vnímali. A vím velmi dobře, jak jsou věci nelehké, jak jsou věci komplikované a křehké, a také vím, že existuje něco, co se nazývá konverzí, upřímným obrácením člověka. To není prázdná fráze, to je fakt. A velmi si vážím lidí, kteří toto dokážou, a dokonce mezi svými blízkými přáteli mám lidi, kteří před rokem 1989 byli dokonce příslušníky silových složek a pak udělali hluboké vnitřní obrácení, vyznali to, jak se mýlili a že třeba i škodili, a snaží se to napravit. To znamená, tato věc existuje, je často skutečně ukryta v hlubinách lidského srdce, ale existuje, a takoví lidé si zaslouží naši úctu. Nesporně byli ti lidé i mezi těmi, o kterých hovoří návrh zákona.

Ty důvody, proč já nemohu tento návrh podpořit, tady zazněly - je selektivní.

Ale chtěl bych dodat jednu věc. Tady se pořád hovoří o tom, že jedni komunisté byli druhými perzekvováni. To je věc, která provází různá totalitní hnutí. A ono je to někdy zřejmější na hnutí nacionálně socialistickém, kdy jednotky SA byly vyvražděny jednotkami SS, a můžeme se ptát, jestli jednotky SA, které pomohly Hitlerovi k moci, byly oběťmi nacismu, nebo ne.

Tak to bylo podobné v roce 1968, kdy jedna komunistická frakce porazila druhou. Ale co je podstatné - od začátku tady byli lidé, kteří nikdy komunistickému šálení nepodlehli a kteří od roku 1948 byli tvrdě perzekvováni a na jejich rodiny toto tvrdě dopadlo. A na ty také bychom neměli zapomínat, protože dodnes některé z obětí komunistických represí mají mnohem nižší důchody než jejich mučitelé. A to je velmi nespravedlivé. A právě proto, že tento zákon je velmi selektivní a nezahrnuje celou šíři, tak já pro něj ruku zvednout nemohu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Faktická poznámka pana poslance Laudáta, po něm pan poslanec Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se tedy přiznám, že ne ve všem s panem ministrem Hermanem souhlasím. Nezlobte se na mě, někdo může být naivní a možná i udělá nějaké chyby, ale snad i člověk s nedokončeným základním vzděláním musí moc dobře vědět, že zlo se páchat nemá, že nikdo nemá právo žvanit cizí rodině do toho, jestli své dítě může pustit za hranice, jestli může jít na střední školu, jestli je normální, že někdo někomu ukradne těžce vydřený majetek a podobně. Já se přiznám, že 90 procentům těch, kteří provádějí tzv. reflexi, nevěřím. Jenom náhodou řada z těch bývalých komunistů anebo těch tyranů z 50. let se ocitla po roce 1989 i v poměrně vysokých funkcích nebo se zase přimkli někde k moci nebo kradli privatizovaný majetek. To byla ta jejich reflexe. Prosím vás, je to skupina lidí, která v řadě případů přebíhala tak, jak vlaje korouhev. Já si myslím, že odpustit jim měli - a o to měli prosit. A já, protože jsem to měl v rodině, nezažil jsem jediného komunistu, který by aspoň přišel nebo napsal kus dopisu a řekl promiňte. Schovávali se za nějaké kolektivní omluvy lidí, kteří neměli právo se kolektivně omlouvat.

A nezlobte se na mě, pro budoucnost, kdyby česká společnost po roce 1989 provedla opravdu pořádnou reflexi, tak se nemusíme postupně vracet k marasmu, ve kterém jsme, a možná i po tom prožitém zlu by se nestalo, že předseda demokratické strany řekne, že je něco vyhaslého. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji. Já se jenom usmívám a víceméně směji se. Vystupuje tady obrovské množství řečníků s tím, že to je selektivní, že se to týká pouze úzké skupiny atd. Kde jste vy, kteří zde takto vstupujete, byli? Proč vy jste nepodali návrh, který by měl být širší? V okamžiku, kdy my jsme podali návrh pro lidi, o kterých si myslíme, že si to zaslouží, tak najednou je vůči tomu obrovský odpor a obrovský humbuk. Proč vy jste nepodali návrh, aby tam byli zařazeni všichni učitelé, všichni zaměstnanci, všichni lidé? Proč jste to neudělali? Proč nás najednou kritizujete za to, že chceme pomoci lidem, o kterých si myslíme, že si to velmi zaslouží? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji. Faktická poznámka pana poslance Marka Bendy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, zareaguji na svého předřečníka. Samozřejmě, mnohá odškodnění tady byla za posledních dvacet sedm let vyplacena. Samozřejmě se nedá zaplatit všechno, co bylo způsobeno. Ale když už jsme u toho, tak máme skutečně zákon o třetím odboji, který říká: kdo se aktivně zapojil, má nárok na to, aby získal statut účastníka třetího odboje, dostává jednorázové odškodnění, dostává případné dorovnání důchodu alespoň do nějaké výše. Tam je to posuzování případných individuálních zásluh, a ne tohle plošné - kdo byl v rámci čistek v jedné komunistické straně vyhozen, má dostat nějaké odškodnění.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V tento moment nevidím, že by byl někdo přihlášen do rozpravy. Jestli je tomu tak, v tom případě rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele a pana zpravodaje, zda si chcete vzít závěrečné slovo. (Navrhovatel: Ne. Zpravodaj: Ano.) Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Martin Sedlář: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Dovolte mi stručné shrnutí projednávání tohoto zákona, který je ve Sněmovně déle než dva roky. Byl doručen poslancům 22. 12. 2014. Vláda, jak zde bylo zmiňováno, vyjádřila s tímto návrhem zákona nesouhlas. Nesouhlasné vyjádření pana ministra obrany jste měli příležitost slyšet i dnes a výbor pro obranu nepřijal k návrhu zákona usnesení. Byl předložen pozměňovací návrh pana kolegy poslance Sedi, který doplňuje v části kompenzačních příspěvků - zdroj případných hrazení nákladů rozšiřuje o Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Tolik stručně ke shrnutí a dovolte mi navrhnout proceduru hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy skutečně přistoupíme k hlasování o pozměňovacím návrhu. Přivolám kolegy a kolegyně z předsálí. Prosím tedy, pane zpravodaji, abyste přednesl pozměňovací návrh, respektive nejprve proceduru hlasování.

 

Poslanec Martin Sedlář: Procedura hlasování je velice jednoduchá. Hlasujeme o případném pozměňovacím návrhu pana kolegy Sedi. Pak o zákonu jako celku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji žádost na odhlášení. Všechny vás tedy odhlásím a požádám, abyste se přihlásili svými kartami. Můžeme tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Martin Sedlář: Pozměňovací návrh k návrhu zákona o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů, a tak dál, tisk 378, který navrhl pan poslanec Seďa a mění v části kompenzačního příspěvku k důchodu náklady na příspěvek i hrazení z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany a Ministerstva práce a sociálních věcí.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vaše stanovisko? (Zpravodaj: Mé stanovisko je nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pan navrhovatel? Prosím zapněte si mikrofon, aby vám bylo rozumět. (Souhlas.) Tady pro upřesnění - stanovisko garančního výboru. Jaké je stanovisko garančního výboru, pane zpravodaji? (Garanční výbor nezaujal stanovisko, neboť nepřijal k návrhu zákona usnesení.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 50. Přihlášeno je 150 poslankyň a poslanců, pro návrh 42, proti 44. Návrh byl zamítnut. Můžeme pokračovat.

 

Poslanec Martin Sedlář: Navrhuji hlasovat o návrhu zákona jako celku.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přednesu tedy návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Antonína Sedi, Robina Böhnische, Romana Sklenáka, Bohuslava Chalupy, Dany Váhalové a dalších na vydání zákona o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 až 1989 bývalým vojákům z povolání a zaměstnancům resortu obrany a o změně některých zákonů, podle sněmovního tisku 378, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 51. Přihlášeno je 152 poslankyň a poslanců, pro návrh 46, proti 41. Konstatuji, že s návrhem zákona nebyl vysloven souhlas.

 

Děkuji jak panu zpravodaji, tak panu navrhovateli a končím projednávání tohoto bodu.

Než budeme pokračovat dále, přečtu omluvy. Dnes od 14.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan ministr Marian Jurečka, od 11.30 do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Adolf Beznoska, od 12.30 do konce jednání se omlouvá pan poslanec Ivan Gabal a dále po celý se z dnešního jednání z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Milan Šarapatka.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.