Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

6.
Vládní návrh zákona o zahraniční službě a o změně některých zákonů
(zákon o zahraniční službě)
/sněmovní tisk 994/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Požádám o pozornost zpravodaje zahraničního výboru Robina Böhnische a pana poslance Jeronýma Tejce jako zpravodaje ústavněprávního výboru.

Nyní tedy pan ministr Zaorálek. Už je tady. Já ještě než dojde ke stolku zpravodajů, konstatuji, že jsme návrh v prvém čtení přikázali k projednání zahraničnímu výboru jako výboru garančnímu, a proto požádám pana kolegu Böhnische, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 994/1-3, když tím druhým výborem, nebo dalším výborem, abych byl přesný podle jednacího řádu, je výbor ústavněprávní.

Nyní se tedy slova ujme pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, pane místopředsedo. Já bych úvodem k druhému čtení - já nebudu opakovat všechno to, co už tady zaznělo v tom prvním, to si myslím, že bych vás zbytečně unavoval.

Jak víte, návrh byl přikázán dvěma výborům, zahraničnímu a ústavně právnímu. Ten zahraniční je výbor garanční. Já jsem se osobně zúčastnil jednání v obou výborech a mohu vám akorát říci, že diskuse byla naprosto korektní a věcná, byly tam sice některé připomínky, ale ty byly vznášeny často na vysvětlení jednotlivých prvků toho zákona. Myslím, že to byla docela užitečná debata pro obě strany.

V jednáních na výborech byl uplatněn jeden pozměňovací návrh. K tomu se můžu vyjádřit, pokud by to bylo třeba, něco z toho, co tam zaznělo, mohu i podpořit, ale já si myslím, že v této chvíli bych se omezil tady na tohle. Debata proběhla, já sám jsem s ní byl spokojen, doufám, že i pro poslance to bylo užitečné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zahraničních věcí a žádám pana zpravodaje garančního výboru pana poslance Robina Böhnische, aby nás informoval o jednání výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Pane místopředsedo, velmi děkuji. Byla to pro zahraniční výbor svého druhu velká událost, protože málokdy se zabývá zákonem, většinou pouze - v uvozovkách pouze - mezinárodními smlouvami. Výbor se zabýval zákonem dvakrát, své jednání nejprve přerušil a vyčkal projednání zákona v ústavněprávním výboru, který přijal pozměňovací návrh, s kterým nás pravděpodobně seznámí zpravodaj ústavněprávního výboru.

Výbor zahraniční na své 31. schůzi 7. února žádný pozměňující návrh nepřijal, pouze usnesení, které si dovolím přečíst: Po odůvodnění ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, náměstka ministra zahraničních věcí Martina Smolka a zpravodajské zprávě Robina Böhnische a po rozpravě zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem, pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny, a zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.

Tolik zatím vše z jednání na zahraničním výboru.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím zpravodaje ústavněprávního výboru pana poslance Jeronýma Tejce, aby nás také informoval o jednání výboru ústavněprávního a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, budu velice stručný, protože stručné bylo i jednání ústavněprávního výboru a úsporné alespoň co do přijetí pozměňovacích návrhů. Jednání se uskutečnilo 26. ledna na (s důrazem:) 81. schůzi ústavněprávního výboru. My jsme doporučili, aby návrh zákona byl schválen téměř bez výhrad. Doplnili jsme za souhlasu pana ministra zahraničí jeden drobný pozměňovací návrh, a to ten, že v § 58 odst. 2 se slova "při výkonu služby v zahraničí" a slova "se služebním působištěm v zahraničí" zrušují. Jedná se o podobnou úpravu, o které jsme jednali dnes v rámci služebního zákona, respektive zákona o státní službě ve vztahu k zaměstnancům, tedy výjimka vzdělání, a byla to věc, na které se výbor shodl zcela jasným výsledkem.

To je vše, co se odehrálo na ústavněprávním výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Dovolte mi, než otevřu rozpravu, konstatovat omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Kořenek od 17 hodin až do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů.

Nyní otevírám rozpravu a jako první je přihlášen pan poslanec Martin Plíšek, a to v rozpravě obecné, slovo má i v podrobné. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vám představil dva pozměňovací návrhy, nebo souhrny pozměňovacích návrhů, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Ten první do systému vložil pan předseda zahraničního výboru Karel Schwarzenberg a já ho v obecné rozpravě odůvodním. Za prvé se navrhuje doplnit zásady výkonu zahraniční služby o zásadu nedělitelnosti, a organicky tak navazuje na ostatní zásady, které jsou uvedeny v § 3 a jsou v souladu s odůvodněním, které je uvedeno v důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona. Obdobně jako požadavek dodržování kariérního systému zahraniční služby je zásada nedělitelnosti výkonu zahraniční služby úzce spojena se zásadou profesionality a zejména se zásadou udržování závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva a z práva Evropské unie.

Dále se navrhuje upravit § 12 v předloženém návrhu zákona o zahraniční službě. Účelem navrhovaných úprav je zajistit, aby v případech, kdy se na výkonu zahraniční služby státu podílejí v součinnosti s ministerstvem i další státní orgány nebo jiné právnické osoby, byl vždy explicitně zajištěn soulad se zásadami výkonu zahraniční služby, to znamená s důrazem na zásadu jednotnosti, profesionality a dodržování mezinárodních právních závazků. Obdobný cíl sleduje podle důvodové zprávy i předkladatel návrhu zákona. Cílem pozměňovacího návrhu je tedy vytvořit pro dodržování těchto v oblasti diplomacie mimořádně důležitých zásad jednoznačnější právní rámec.

Dále se pozměňovací návrh dotýká § 34. V § 34 v předloženém návrhu zákona se operuje s pojmem personální rada. Tento pojem byl v ministerstvu užíván nejméně od roku 1993 k označení poradního grémia ministra složeného ze seniorních vedoucích pracovníků ministerstva na úrovni vrchních ředitelů a náměstků, které se osvědčilo jako poměrně účinný nástroj zajišťující obsazování vedoucích míst v ministerstvu. Předložený návrh na nové znění § 34, které je obsaženo v pozměňovacím návrhu, včetně jeho nadpisu, nijak nezpochybňuje potřebnost existence určitých specializovaných profesních grémií, které napomáhají k uplatnění profesních a kariérních kritérií v zahraniční službě. Navrhuje však stanovit základní požadavky na členy takových grémií tak, aby mohli svoji úlohu v rámci zahraniční služby jako velmi specifického oboru státní služby reálně plnit. S tímto cílem navrhuje rovněž nastavit základní pravidla postavení těchto profesních grémií ve vztahu ke státnímu tajemníkovi a potažmo i k ministrovi. Po vzoru obdobných zákonů v některých jiných evropských zemích přitom realisticky počítá i s tendencí ministrů profesní a kariérní kritéria neklást vždy na první místo, ale počet výjimek navrhuje explicitně kvantifikovat tak, aby neumožňovaly ještě větší rozsah. Stanovení názvu jednotlivých profesních grémií, počtu jejich členů, přesnějšího vymezení, postavení apod. navrhuje předložený pozměňovací návrh upravit na úrovni služebních předpisů.

V § 39 pozměňovací návrh navrhuje doplnění omezení možnosti odvolat vedoucího zastupitelského úřadu bez uvedení důvodu pouze na případy nestandardních nominací. V případě kariérních diplomatů předpokládáme nastavení výběrových postupů v ministerstvu tak, aby byli uchazeči o nominaci předem řádně posuzováni z hlediska odborných, kariérních a osobnostních předpokladů. I takto nominované osoby jistě mohou být ze svého místa později předčasně odvolány. Může se tak ale stát pouze z nějakého konkrétního závažného a prokazatelného důvodu.

V § 41 odst. 1 se navrhuje doplnit explicitně podmínění možnosti zaměstnání rodinného příslušníka plněním příslušných předpokladů a požadavků pro výkon služby nebo práce na daném administrativním či jiném technickém systemizovaném místě.

Pokud jde o § 41 odst. 2, tam je účelem navrhované změny vtáhnout do odstavce 2 pouze případy zcela legitimního obsazení míst se specifickou odbornou agendou.

A v § 41 odst. 3 navrhované znění transparentně připouští možnost nominovat na vedoucí místo v zastupitelském úřadu výjimečně osobu, která není kariérním diplomatickým pracovníkem s dlouholetými zkušenostmi v zahraniční službě. Zároveň stanovuje minimální nezbytné předpoklady, které musí i takto nominovaná osoba splňovat, a to po vzoru obdobných zákonů některých jiných evropských zemí, z hlediska obsazování na základě kvalifikace a jiných požadavků.

Tolik tedy pozměňovací návrh, který do systému vložil pan předseda zahraničního výboru.

A já bych ještě krátce uvedl další pozměňovací návrh, ke kterému se také přihlásím v podrobné rozpravě, a to je určitá vstřícná rodinná politika ve vztahu ke kariérním diplomatům. V tomto návrhu totiž tato rodině vstřícná politika chybí. Na vysílání pracovníků s dětmi by měl podle mého názoru zákon pamatovat, alespoň v tom smyslu, že do vhodných teritorií má pracovník právo žádat o podmínky pro vyslání rodiny včetně dětí školou povinných. Snaha škrtat za každou cenu ve výdajích na školné např. v nedávné minulosti způsobila, že do Londýna nebylo možné vybrat pracovníka s rodinou. Náklady na školy jsou zde tak vysoké, že je nelze hradit. A Ministerstvo zahraničních věcí bohužel z neznalosti namítalo, že ve veřejných školách bude místa dost, což pak praxe ukázala, že tomu tak nebylo. Ve výsledku se česká diplomacie dlouhodobě chová k pracovníkům s dětmi více macešsky než ke svobodným a nesezdaným. Navrhuje se tedy doplnit v tomto smyslu příslušný odstavec do odstavce 48.

Pracovní doba, jak je popsána v § 49, sice pamatuje na přesčasy diplomatů, kteří mají společenské povinnosti, ale nezmiňují se přesčasy i technických pracovníků, kteří mnohdy nemají ani kdy si vybrat všechny napracované hodiny. Doporučujeme upozornit na tuto asymetrii, více než polovina pracovníků je v tomto textu návrhu zákona zapomenuta. Docela by stačilo dosavadní formulaci škrtnout a nahradit uvedením "pracovní a služební dobu upravuje zvláštní předpis". A ten by potom stanovil i ty náležitosti jiných, tedy technických a obslužných pracovníků na zastupitelských úřadech.

Chci ocenit také § 51 o mateřské dovolené a o zacházení s těhotnými ženami. Doposud se totiž takové osoby nacházely mimo zákon a jejich postavení záviselo jen na dobré vůli příslušných vedoucích pracovníků.

Takže tolik můj pozměňovací návrh, který má podpořit řekněme i rodinnou politiku v rámci dlouhodobého vysílání na zahraniční mise. K oběma pozměňovacím návrhům, které jsem zde předložil a odůvodnil, se přihlásím v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Plíškovi. Ptám se pana předsedy Schwarzenberga, zda se hlásí s faktickou, nebo normálně. Pane předsedo, protože jinak má přednost vaše kolegyně Chalánková, pokud to není faktická poznámka.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pouze bych rád tady řekl, že jako bývalý ministr zahraničí jsem velice šťastný, že zákon o diplomatické službě se konečně uskuteční. Dle našeho názoru zahraniční služba nesmí býti fialová, žlutá, oranžová, červená nebo jakékoliv jiné barvy, nýbrž to musí být zahraniční služba České republiky. Tudíž naše snaha je, abychom dosáhli zákona, který by osvobodil zahraniční službu od přílišných politických vlivů. To za prvé.

Za druhé, abychom motivovali naše mladé a vůbec diplomaty, tudíž aby jejich kariérní řád byl jasný, aby nebyli překvapeni, že najednou z různých jiných důvodů, méně ze služebních, by měl přednost najednou úplně někdo jiný, který přišel z úplně jiného povolání a teprve se zahraniční politiku učí v praxi. To je smysl našich pozměňovacích návrhů. Ten zákon, který takto vítáme, ještě snad vylepšit, aby byl ještě pokud možno co nejobjektivnější a co nejvíc motivoval mladé diplomaty, aby vstoupili do služby, aby si byli jistí svou kariérou a nebyli ohroženi ve své kariéře náhlými změnami v personální politice. O tom jsou naše návrhy, které pan poslanec Plíšek předložil.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolegyni Chalánkovou požádám ještě o strpení, protože pan poslanec Gabal se přihlásil také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Já bych navázal na předřečníka vaším prostřednictvím. Je potřeba si u toho zákona říct odpověď na jednu otázku: Chceme, aby lidé do zahraniční služby vstupovali s kariérní diplomatickou perspektivou, anebo chceme, aby to mohli obcházet politickými protekcemi? Myslím, že současný návrh není dost důsledný v tom, aby podpořil ten kariérní princip. Proto vítám pozměňovací návrhy, které tam došly, a budu se velmi zajímat o názor zahraničního výboru jako celku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Gabalovi také za dodržení času k faktické poznámce. A teď řádně přihlášená paní poslankyně Jitka Chalánková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych odůvodnila svůj pozměňovací návrh, který je vložen do systému pod číslem 5838 a nahrazuje dříve vložené pozměňovací návrhy, které byly vloženy pod čísly 5815 a 5824. Přihlásím se potom v podrobné rozpravě formálně k pozměňovacímu návrhu 5838, který je nahrazuje.

Je to pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona o zahraniční službě a o změně některých zákonů, zákon o zahraniční službě, tedy sněmovní tisk 994. Zde předkládám dva návrhy na dvě změny:

Část první. V § 1 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: "(3) Poskytování diplomatické ochrany upravuje zvláštní zákon."

A část druhá. V § 4 odstavec 3 zní: "(3) Zastupitelské úřady zřizuje a ruší na návrh ministra zahraničních věcí České republiky (dále jen 'ministr') vláda České republiky (dále jen 'vláda'). Před zřízením nebo zrušením zastupitelského úřadu podle odstavce 2 písm. a), b) a e) informuje vláda zahraniční výbory obou komor Parlamentu České republiky."

Odůvodnění bodu 1. Vyberu část, protože celý text máte vložený do systému: Diplomatická ochrana občanů státu v zahraničí je, anebo by měla být, nedílnou součástí zahraniční služby. Zatím tomu tak není, protože Česká republika a její právní řád s poskytováním diplomatické ochrany svým občanům vůbec nepočítá. Přestože Ministerstvo zahraničních věcí již asi dvacet let zvažuje přípravu zákona, který by upravoval podmínky poskytování diplomatické ochrany našim občanům, dokonce snad v této věci již v minulosti proběhly dílčí legislativní práce, takový zákon stále neexistuje a není ani známo, zda je stále připravován. Absence tohoto zákona ztěžuje pomoc státu českým osobám v cizině. Neexistují pravidla, jak o diplomatickou ochranu žádat, kde o ni žádat, za jakých podmínek a kde. Při extrémním výkladu by dokonce bylo možno dospět až k závěru, že diplomatickou ochranu Česká republika poskytnout nesmí, protože k takové činnosti chybí zákonné zmocnění.

Návrh zákona o zahraniční službě předložený vládou s diplomatickou ochranou vůbec nepočítá. To není akceptovatelné. Lze to řešit rozsáhlým přepracováním návrhu. Protože představitelům Ministerstva zahraničních věcí i zaměstnancům Ministerstva zahraničních věcí na urychleném přijetí zákona o zahraniční službě mimořádně záleží, navrhuje se pouze doplnit § 1 zákona navrženým způsobem tak, aby byla diplomatická ochrana v zákoně alespoň zmíněna jako součást zahraniční služby. Zmínka o zákonu o diplomatické ochraně tak fakticky nejen zaváže vládu, aby zákon o diplomatické ochraně v krátké době připravila a předložila Parlamentu k projednání, ale především se dočasně stane jedinou zákonnou oporou pro poskytování diplomatické ochrany v českém právním řádu.

Odůvodnění bodu 2. Podle návrhu má být zřizování a rušení zastupitelských úřadů plně v kompetenci ministra zahraničních věcí, který by měl pouze povinnost informovat o tom předem vládu. Rušení a zřizování velvyslanectví není jen administrativní, resp. finanční rozhodnutí, ale do značné míry i otázka politická. Návrh směřuje k tomu, aby o zřizování a rušení zastupitelských úřadů nerozhodoval jednotlivec, ale vláda jako kolektivní orgán výkonné moci. Současně návrh zavazuje vládu, aby o zřízení nebo zrušení zahraničního úřadu předem informovala zahraniční výbory Poslanecké sněmovny a Senátu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Chalánkové za její vystoupení. To byla poslední řádně přihlášená do obecné rozpravy. Ptám se, jestli... Ano, prosím pana poslance Plzáka, který se hlásí do obecné rozpravy. Máte slovo, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, vy jste nebyl na tom druhém jednání našeho zahraničního výboru, ale dokonale vás nahradil váš náměstek. Byl jsem jeden z těch, který se více tázal, možná až to kolegům nebylo příjemné. Ale bylo to proto, protože jsem zjistil při čtení zákona, že vlastně já jako poslanec, i když jsem členem zahraničního výboru, prostě nevidím do střev toho ministerstva, nevidím do těch chodů, do té kuchyně, takže jsem si řadu věcí musel nechat vysvětlit.

Já zde nebudu dlouho zdržovat. Mně se jedná jen o ty pozměňovací návrhy.

My se jistě sejdeme jako garanční výbor nad pozměňovacími návrhy ještě jednou. Mně v těch pozměňovacích návrzích není jasné, proč se něco opětovně nemůže jmenovat personální rada, když už se to jednou tak jmenovalo, proč to má být poradní nebo profesní grémium. Co se změní v tom, když dobrá snaha možná omezit politiky v tom, aby nahrazovali kariérní diplomaty na diplomatických postech... Kam až ta snaha může zajít, nebo v jaké míře. Já samozřejmě také preferuji to, aby odcházeli do zahraničí kvalitně vzdělaní lidé, kteří nás budou dobře zastupovat, a nejsem příznivec nějakých trafik, ale zase bych úplně nevylučoval tu možnost, aby někdo, kdo pracoval léta třeba - samozřejmě já jsem lékař, nemyslím sebe - v zahraničním výboru a pracuje dobře, aby jednou nemohl náš stát někde zastupovat.

Takže ještě asi tu debatu povedeme a nechám si to od vás vysvětlit. Vím, že pan náměstek vám zpracuje k pozměňovacím návrhům dokonalé stanovisko, a budu se tázat opět na příštím zahraničním výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Plzákovi. Pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se hlásí do rozpravy. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dámy a pánové, mně tady jeden z vás řekl, že má pocit, že jsem nemocný, že jsem nevystoupil v důkladnějším a zapálenějším projevu, vzhledem k tomu, že můj kolega je přesvědčený, že ten zákon je docela výjimečný a že to není běžná věc. Tak jsem šel do sebe, že je asi pravděpodobně nějaká chyba, že jsem to tady uvedl tak stručně. Ujišťuji pana kolegu, že i já pokládám za zásadní věc, aby ten zákon uspěl. To neznamená, že bych v tom ochabl, naopak. Spíš jsem se nechtěl pouštět do debat s tím, že vím, že je tady práce hodně, a tady mi připadá, že jsme se poměrně slušně dohodli ve výborech.

Ale přece jen kolega Plzák teď mě skoro oslovil, protože vlastně položil několik otázek na to, jak se budu stavět k některým těm pozměňovacím návrhům, jak jsem pochopil. Tak možná by se docela slušelo, abych se k tomu trochu vyjádřil.

Přiznávám, že pozměňovací návrhy Karla Schwarzenberga jsou koncizní, tzn. je to určitý celek, který dává smysl, je to taková promyšlenější sada návrhů. Proto toho tedy využiji a vyjádřím se k nim tak, aby to bylo srozumitelné.

Z návrhů pana poslance Schwarzenberga, nemám třeba problém s tím prvním návrhem, ve kterém on žádá, aby byla konstatována ta nedělitelnost výkonu zahraniční služby. Chápu, že to asi moc nechápete, o co jde, ale nedělitelnost výkonu zahraniční služby znamená, že Ministerstvo zahraničí má určitou zásadní roli a ostatní resorty by to měly respektovat při vyjadřování se k zahraniční politice. To je věc, která se mi docela líbí. My jsme to tam dokonce měli, ale na žádost legislativní rady, která vůči tomu vystoupila, jsme to stáhli. Takže asi chápete, já proti tomu brojit nebudu, protože to je formulace. Ta nedělitelnost zahraniční služby, to je samozřejmě Ministerstvu zahraničí velice blízká myšlenka, my bychom byli pro to, abychom měli určitou definovanou.... Ono to je podle mě definováno i jinde, ale stáli jsme o to, aby to v zákoně bylo. Kdyby to Sněmovna odhlasovala a tady podpořila tento návrh, tak já budu poslední, kdo by protestoval. To je věc, se kterou souhlasíme. Takže nedělitelnost zahraniční služby. Úplně jednoduše - za zahraniční službu mluví pokud možno jeden, nebo Ministerstvo zahraničí to má v kompetenci a hlídá to, to je věc, která je mi sympatická. A vůbec proti ní neprotestuji.

Složitější je to s těmi návrhy pana poslance Karla Schwarzenberga, protože ty se týkají takových věcí, jako je třeba, vy jste to tady říkal, proč se to nemá jmenovat "personální rada", proč to má být "profesní grémium", že vám není jasné, proč se má měnit název, a pak je to ta otázka těch politických nominací. To tady také zaznělo.

K tomu bych řekl toto: Proč se to má jmenovat jinak, to tak důležité není, ale celý ten návrh směřuje k tomu, že by jmenování velvyslanců bylo v rukách poměrně úzké skupiny bývalých velvyslanců. A to si myslím, že úplně šťastné není. Chápete? Že by to, ti, kdo mají odslouženo deset let apod. Takže asi chápete, že tohle já podporovat úplně nebudu, protože pak by se to jmenování velvyslanců soustředilo do rukou poměrně velmi úzké skupiny kariérních diplomatů. A to mi nepřipadá ideální.

A možná ještě vážnější je ta druhá debata a ta se týká těch politických nominací. On to tady také zmínil pan poslanec Gabal. Nechci nijak zkreslovat to, co řekl, ale on vyslovil obavu, že se to bude nějak příliš politizovat, jmenování těch velvyslanců. Takže to je správně. Ale na to já bych namítl, nezlobte se, ale politická nominace, když to vezmu obecně, to přece není sprosté slovo. Přece víte, že ve Spojených státech jsou politické nominace zcela běžné a poměrně ve velkém rozsahu. Takže já bych takhle šmahem netvrdil, že politické nominace jsou špatně, a mohu vám říct úplně přesně, v jakém rozsahu se v České republice dějí, a hlavně si myslím, že to je věc, která je věcí Ústavy.

Podívejte se, politické nominace, které tedy sahají třeba mimo čistě kariérní diplomaty, jsou někdy velmi zajímavá věc, protože do některých oblastí dáváme specialisty ze zpravodajských služeb. To se reálně děje. Nebo do některých oblastí posíláme znalce. Nebo politik také přece není snad něco, co by mělo člověka vyřazovat. Politik je člověk s kontakty. Proto se dělají politické nominace, protože to jsou lidé, kteří mají i poměrně zajímavou schopnost se orientovat v tom prostředí. Takže já bych se tady do určité míry... nebo musím se zastat politických nominací v určité míře, protože si myslím, že to je důležitá věc, aby se na tom Sněmovna shodla, že je podporujeme. A druhá věc je, že kdybychom je chtěli zrušit, přátelé, tak je to protiústavní, protože tak jak ty některé návrhy jsou formulovány, tak by to v podstatě znamenalo např. to, že se z role úplně musí vyřadit prezident. Jestliže by platilo to, co tam je napsané, že mám povolenu jednu politickou nominaci ročně... Slyšíte? Tam je v podstatě navrženo, že mám jednu politickou nominaci ročně. Když jich dělám zhruba, teď mě neberte za slovo, ale řekněme, že se jmenuje 30 velvyslanců ročně. A jenom jeden by mohl být politický. No a co když tedy názor premiéra, prezidenta a těch, kteří prostě budou chtít dva tři? Tak to znamená, že já to odmítnu ve prospěch kariérních diplomatů? Ale to jsem ve sporu s Ústavou. A kdybyste se mě ptali, kolik těch politických nominací je, tak snad vám si to mohu dovolit říci, podle mě je to opravdu tak, že jsou to dvě tři za rok. Kdybych to mě zhruba odhadnout. A tady se říká, že může být jenom jedna. A já bych tedy měl říct prezidentovi, komukoliv, no máte smůlu, pane prezidente, jednu jsme vyčerpali a končím. Ale to jsme ve sporu s Ústavou, protože ten prezident nebo premiér apod., kteří mají třeba nějaký zájem poslat někoho, a to může být docela vážný politický zájem, aby tam někdo šel, prostě budou mít smůlu.

Já si myslím, že my prostým zákonem nemůžeme přepisovat Ústavu. Jestliže prostě Ústava vytváří prostor pro určité politické dohody na politických nominacích, tak si myslím, že to je něco, co my tady nemůžeme prostým zákonem měnit tím, že v zákoně bude napsáno, že bude jenom jedna politická nominace ročně. A proč jedna, že? To mi připadá, že to je....

Takže tady se domnívám, že bychom měli držet to, co je v tom návrhu, který jsme předložili. Tam si myslím, že se vytváří prostor, který odpovídá Ústavě. A zároveň, nezlobte se, ale já bych si stejně tak představoval, že by ten sbor, v našem podání personální rada, v návrhu tedy profesní grémium... Já vlastně s touto změnou nesouhlasím, protože si skutečně myslím, že by nemělo jmenování velvyslanců být jenom věcí úzké skupiny. Úzké skupiny, která by se stala tímto takovou v podstatě kastou, která by to držela de facto ve svých rukách po všechny časy. A to, říkám otevřeně, pokládám za systém, který mi nepřipadá šťastný.

Takže já doufám, že jsem to popsal srozumitelně, oč jde v těch pozměňovacích návrzích, a já se tedy opravdu hodně přimlouvám za to, abychom tady měli shodu na tom návrhu, který předkládám, protože si myslím, že ten vytváří prostor, který odpovídá Ústavě, a podle mě ten prostor, který vytváříme proti tzv. politické nominaci, je prostě přiměřený. A myslím si, že je to dokonce něco, co i z hlediska států kolem nás a zvyklostí kolem nás je v diplomacii úplně běžné. Dá se snadno prokázat, že určitý prostor pro politické nominace existuje v celé řadě zemí kolem nás a není to nic neobvyklého. Mou věcí také je, nebo těch, kteří jsou v té chvíli v těch ústavních pozicích, aby garantovali úroveň těch politických nominací. Někdy mohou být opravdu podle mě i rozhodně k prospěchu věci.

Nebudu ty další detaily komentovat, toto mi připadá jako nejzásadnější. Jsme připraveni to i ve výboru argumentovat, takže některé ty věci, které tady zazněly, myslím stojí za debatu. Nejvýznamnější je to, co jsem teď z toho vybral. To si myslím, že je zásadní debata, která se týká politických nominací a toho, kdo měl tvořit to grémium, které se tím zabývá na Ministerstvu zahraničí. To mi připadá nejvážnější a tohle musí Sněmovna rozhodnout. Já jsem svůj názor řekl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničí za jeho vystoupení. Mám tady před sebou čtyři přihlášky do rozpravy, a to faktické. První je pan poslanec Pavel Plzák, druhý Ivan Gabal, třetí, Milan Urban, čtvrtý pan ministr Stropnický. Prosím pana poslance Plzáka, aby se ujal slova k faktické poznámce. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Ano, děkuji. Pane ministře, když už jsme to nakousli, já jsem tedy původně myslel, že se na to zeptám na výboru, ale vy jste to tady sám zmínil jako jednu podstatnou věc.

Chtěl bych se zeptat, kolik vlastně to ministerstvo má zaměstnanců, já to odhaduji asi 1 600, já opravdu nevím, tady jsem naprosto neinformovaný, a na jaké množství osob by se toto omezení, pokud bychom uvažovali o té profesní... jak je to nazváno... grémiu, na kolik osob by se to zúžilo, kdyby se musely dodržet ty podmínky, které jsou tam dány. Ale ono určité omezení je i u té personální rady. Tam je také dáno, že členem může být ten, kdo vykonával v uplynulých deseti letech ve správním úřadu atd. Já vím, že mi to tady neřeknete z hlavy, je to otázka, kterou si můžeme odpovědět potom na tom výboru. Zajímalo by mě v případě toho druhého omezení, kolika asi zhruba osob se to týká, které se mohou stát členy té tzv. personální rady, nebo v zákoně citované personální rady. A víc už opravdu asi si nechám na ten výbor, nebudu už tady s tím zdržovat.

Pro kolegu Gabala, který půjde po mně. Mám takový dojem, a teď nevím, kolik politiků šlo do zastupitelských úřadů na pozice velvyslanců, ale já si vybavuji pana kolegu Tomáše Podivínského, který šel na docela významné místo, na ambasádu do Německa, a je za stranu lidovou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Plzákovi. A nyní předtím, než dám slovo panu poslanci Gabalovi, tak přečtu došlou omluvu. Paní poslankyně Květa Matušovská se omlouvá od 17.30 do konce jednacího dne.

Prosím, pan poslanec Ivan Gabal s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Jenom na upřesnění panu ministrovi vaším prostřednictvím. Já jsem mluvil o kariérách nových mladých diplomatů. Nebudu tady připomínat chybné úkony Sigmunda Freuda, kam jste si to přitáhl. Takže je zřejmé, že problém politických nominací velvyslanců tady samozřejmě je, protože jich bylo víc než jeden. Ale to jsem nechtěl řešit. Chtěl jsem skutečně řešit, aby se udržovala pečlivě - a já ten zákon velmi podporuji, velmi vítám, budu pro něj hlasovat - jasná perspektiva jako základu kariéry v zahraniční službě kariérních diplomatů v tom, že ty politické nominace jsou výjimkou.

A když jste zmínil ty Spojené státy, pane ministře, tam se dělají politické nominace za finanční příspěvky na kampaň. To jste měl na mysli?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Mimo jiné se omlouvá od 17.30 do konce jednacího dne. Teď mi byla doručena jeho omluva.

Nyní pan poslanec Milan Urban a poté pan ministr Martin Stropnický. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já už to nemůžu vydržet - bavit se na téma, kde může a nemůže být politik. My tady vytváříme vlastně z celé té politické reprezentace, pokud si to neuvědomujete, stádo trochu lidí s nižší inteligencí pravděpodobně, takoví lidé, kdoví jestli umějí číst a psát, protože vlastně nikde nemůžou být. Politik nemůže být nikde. Musíme na to udělat brzdy, zákazy, maximálně jeden za deset let a podobně. To se týká jak tohohle příběhu, tak tisíce dalších příběhů. Když to budeme dělat dál, přátelé, nezíská tahle Sněmovna ani politické reprezentace příliš kreditu navíc. Myslel jsem si, že rozhodující je, jestli ten člověk něco umí, jestli je odborník na danou problematiku, v tomto případě jestli má nějaké zkušenosti a předtím třeba byl diplomatem, pak se stal politikem, nebo byl ministrem, umí cizí jazyky, vyzná se ve světě, umí politologii líp než kdokoli jiný. V jiném případě to může být někdo, kdo je inženýrem, má matematicko-fyzikální fakultu nebo jadernou fakultu, umí to, dostal se do Sněmovny, ale v momentě, kdy se dostal sem, tak se z něj stal blbec. To tady vlastně říkáte. Já tohle prostě nejsem ochoten připustit. Myslím si, že samozřejmě mohou být na to nějaká kritéria, pohledy, ať se prověří, jestli ten člověk opravdu je zkušeným člověkem, který něco umí. Ale kopnout ho do zadku proto, že je politik, a ještě tady tomu tleskáme... Přátelé, pak se nepokoušejme o to, že tahle Sněmovna někdy získá nějaký respekt. Děkuju a omlouvám se. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení časového limitu. Dalšího s faktickou poznámkou tady mám pana ministra Stropnického. Prosím, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, jenom bleskově pár stručných poznámek, protože jsem tady nebyl při celé té debatě, tak si rozhodně nechci dělat nějaký gebír na to, abych tady vynášel nějaké složité soudy u politických nominací. Myslím si, že to je, jako vždycky přece, otázka míry. Je to jenom otázka míry a nějakého nastavení. Úplně bych neargumentoval s dovolením třeba nějakým systémem zámořským. Všichni víme, jak probíhá jmenování velvyslanců ve Spojených státech. To je nepřenosné. A myslím si, že je dobře, že je to nepřenosné. Nemělo by to být podle toho, kolik kdo dá na kampaň. Měla by to být kariérní služba. Měla by to být profesní služba. Takové, jak jsou v řadě evropských zemí nastaveny. My se tomu, myslím tu rychleji, tu pomaleji, ale blížíme a neměli bychom především ten systém nastavit tak, abychom přicházeli o kvalitní lidi. A to se v těch minulých 25 letech stalo.

Dovolím si říci, že v tom roce 1990, kdy se personál obměňoval masově za Jiřího Dienstbiera staršího, tak že tam nastoupila řada lidí, kteří se to prostě nějakým způsobem vyučili, chodili i na dlouhodobé zahraniční stáže, roční, nebo dokonce dvouleté, a že bohužel řada z těchhle lidí už dneska na ministerstvu právě z důvodu toho, že tam neměli nějakou stabilitu perspektivy, nepůsobí. A je to škoda. Jeden z té generace je například Martin Povejšil, náš stálý zástupce při Evropské unii. A to se asi shodneme na tom, že to je špičkový diplomat. A jsme rádi, že ho máme. Ale několik dalších podobných už na tom ministerstvu není, a rozhodně to teď nepřipisuji na vrub současného ministra zahraničí. Měl by to být prostě vysoce odborný a politický servis. Prostě je to člověk, který má sloužit demokraticky zvolené vládě tak, aby prosazoval její zahraniční politiku v zahraničí. Tečka. Jestli se mihl někdy v politice nebo se mihl někde v byznysu, to je vedlejší. Pro mě je důležité, aby k tomu měl ten background, který tady patrně je diskutován. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Také děkuji. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v rámci obecné rozpravy. Neeviduji žádnou takovou žádost. Končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, jestli má zájem o případné závěrečné slovo. (Ministr žádá o vystoupení v podrobné rozpravě.) Po obecné rozpravě? Dobře, v podrobné. Neeviduji žádný návrh, který bychom v této fázi měli hlasovat.

Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci - nejprve pan poslanec Martin Plíšek, připraví se paní poslankyně Chalánková.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. V obecné rozpravě jsem odůvodnil dva pozměňovací návrhy, které jsou v systému vloženy pod čísly 5758, to je jeden pozměňovací návrh, a druhý je vložený pod číslem 5759. Takže 5758 a 5759 - k oběma pozměňovacím návrhům se tímto přihlašuji. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Paní poslankyně Chalánková. Připraví se paní poslankyně Fischerová.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Vážený pane předsedající, dovolte, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je v systému zaevidován pod číslem 5838. Odůvodnila jsem ho v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Jako další je paní poslankyně Fischerová. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, přihlašuji se tímto k pozměňovacímu návrhu pod číslem 5831, kam ho vložil pan poslanec Zbyněk Stanjura. A protože jako členku zahraničního výboru mě to velice zajímalo, a dívám se i na pana ministra, jenom chci dodat, že to zdůvodnění tam veškeré je v systému, a určitě se s tím budete shodovat, protože to vidím jako velkou pomoc zahraniční službě. Má to hlavně pomáhat v době, kdy je potřeba rychle něco řešit, aby to pro vás bylo flexibilní, pro Ministerstvo zahraničních věcí. Tolik tedy k tomuto pozměňovacímu návrhu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Taky vám děkuji. V tuto chvíli neeviduji žádnou další přihlášku do podrobné rozpravy. (Ministr se hlásí, ale předsedající ho nevidí.) Ptám se, jestli má ještě někdo zájem. Nemá. Končím podrobnou rozpravu. A ptám se pana ministra, zda má zájem... Ještě? Aha, tak pardon, tak ještě v rámci podrobné rozpravy.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuju. Já jsem se právě ještě hlásil do podrobné. Tak ještě před jejím ukončením bych chtěl v souladu s § 95 odst. 1 zákona o jednacím řádu navrhnout zkrácení zákonné lhůty mezi druhým a třetím čtením tohoto předloženého návrhu zákona. Navrhuji zákonnou lhůtu v délce 14 dnů zkrátit na 7 dní. Takže ze 14 zkrátit na 7 dní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Ano. Děkuji. Tak tedy v tuto chvíli končím podrobnou rozpravu. Ptám se, zda má ještě pan ministr zájem o závěrečné slovo, případně pan zpravodaj. (Ministr a zpravodaj spolu diskutují a předsedajícího nevnímají.) Asi nemají.

Tím pádem bychom přistoupili k hlasování o návrhu pana ministra, který navrhuje zkrácení lhůty pro třetí čtení, a to ze 14 dnů na 7 dnů. Přivolám naše kolegy z předsálí gongem a eviduji žádost o odhlášení. Všechny vás odhlašuji a poprosím vás o nové přihlášení vašimi hlasovacími kartami. Ještě chviličku počkáme, než se nám ustálí počet hlasujících.

Budeme hlasovat o návrhu na zkrácení lhůty pro třetí čtení na sedm dnů.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování 102, přihlášeno 103 poslanců, pro 68, proti nikdo. Tento návrh byl přijat a lhůta pro třetí čtení byla zkrácena.

 

Tím jsme vyčerpali tento bod a já končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Jako další bod otevírám bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.