Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

17.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb.,
o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 874/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede pan ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Pane ministře, prosím, máte slovo. A prosím také zpravodaje pana poslance Havíře, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych nyní uvedl projednávaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o specifických zdravotních službách a některé další zákony. K přípravě novely zákony o specifických zdravotních službách bylo přistoupeno zejména na základě poznatků získaných z praxe při jeho více než tříleté aplikaci. Při tomto zpracování byly rovněž zohledněny závěry projektu, který se jmenoval Spolupráce zaměstnavatelů a zaměstnanců v oblasti aplikace nové právní úpravy pracovnělékařských služeb, které byly přijaty na 120. plenární schůzi Rady hospodářské a sociální dohody 27. července 2015.

Navrhované stěžejní úpravy spočívají zejména v úpravě posudkové péče včetně pracovnělékařských služeb a posuzování a uznávání nemocí z povolání, a to se zohledněním relevantních závěrů již zmíněného projektu. Navrhované změny posudkové péče a pracovnělékařských služeb přispějí ke zjednodušení postupu při vydávání lékařských posudků, snižování administrativní a ekonomické zátěže pro posuzované osoby, zaměstnance, osoby ucházející se o zaměstnání a zaměstnavatele, stejně jako i pro poskytovatele zdravotních služeb.

Další z věcného hlediska podstatné změny spočívají v úpravě kastrací a genetických vyšetření. Kastraci bude možné za zákonem stanovených podmínek provést dotčené osobě již ve věku 21 let, zároveň se umožňuje podstoupit kastraci ve zvláště odůvodněných případech také pacientovi, který ještě násilně motivovaný sexuální trestný čin nespáchal.

V navrhovaných úpravách genetických vyšetření se odráží vývoj, ke kterému v posledních letech v oblasti klinické genetiky došlo. Na základě upřesnění zákonné úpravy podmínek provádění genetických vyšetření nebude v praxi docházet k neindikovaným genetickým laboratorním vyšetřením a poskytovatelé, kteří nově získali oprávnění k poskytování zdravotních služeb v příslušném oboru, budou moci provádět genetická laboratorní vyšetření za zákonem nově definovaných podmínek a získat tak podmínky a podklady pro udělení akreditace.

Dílčí úpravy jsou dále provedeny v ustanoveních zákona, která vymezují sterilizace, lékařské ozáření a ochranné léčení. Dotčená ustanovení zákona se upřesňují v návaznosti na občanský zákoník. Rovněž se upřesňují odbornosti zdravotnických pracovníků způsobilých příslušné zdravotní výkony provádět. V případě lékařského ozáření se provádí implementace některých článků směrnice Rady EU 2013/59/Euratom, kterou v převážné části transponuje nový atomový zákon. Dále dochází k upřesnění některých ustanovení zákona za účelem odstranění aplikačních nejasností. Navrhovaná změna bude přínosem zejména pro pacienty, kteří nebudou nadměrně vystaveni lékařskému ozáření.

Na základě úpravy ustanovení o ochranném léčení bude umožněno vykonávat ústavní ochranné léčení během výkonu trestu odnětí svobody formou stacionární péče. Dále bude poskytovatelům zdravotní péče, kteří zajišťují ochranné léčení, uloženo hlásit Policii České republiky to, že pacient nenastoupil k výkonu ochranného léčení, to, že se pacient v rozporu s podmínkami nařízeného ochranného ústavního léčení vzdálil ze zdravotnického zařízení, a to, že se pacient v případě ambulantního ochranného léčení nedostavuje k lékařským prohlídkám ve stanoveném termínu. K této úpravě bylo přistoupeno ve snaze snížit rizika ohrožení společnosti nebezpečnými pacienty, protože je jedině v možnostech a kompetenci Policie České republiky zabezpečit uprchlého pacienta, popřípadě zahájit trestní řízení pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.

V návaznosti na zmíněné změny zákona o specifických zdravotních službách, popřípadě v souvislosti s nimi, se též provádí dílčí novela zákona o ochraně veřejného zdraví, a to v návaznosti na pracovnělékařské služby, zejména zákoníku práce, tedy změna zákoníku práce k upřesnění vstupních lékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k noční práci a dále změna zákona o správních poplatcích a zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Rád konstatuji, že vládní návrh zákona byl projednán garančním výborem pro zdravotnictví, který doporučil návrh zákona schválit.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za pozornost a doufám, že vládní návrh zákona, který znamená praxí žádané upřesnění poskytování zdravotních služeb v oblastechi upravovaných zákonem o specifických zdravotních službách, upřesníte. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. My jsme návrh v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako tisk 874/1 a já prosím pana zpravodaje příslušného výboru pana poslance Havíře, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případně odůvodnil pozměňovací návrhy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Havíř: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro zdravotnictví se sněmovním tiskem 874, kterým je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, zabýval na své 40. schůzi dne 21. září 2016. V rámci tohoto projednání přijal následující usnesení. Po úvodním slovu dr. Radka Policara, náměstka ministra zdravotnictví pro legislativu a právo, a zpravodajské zprávě poslance dr. Pavla Antonína výbor pro zdravotnictví v bodě prvém doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 874. V bodě dva zmocňuje zpravodaje výboru poslance dr. Pavla Antonína, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny.

Tolik k usnesení a v podrobné debatě se potom přihlásím k některým pozměňovacím návrhům.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra vnitra, jestli se hlásí s faktickou poznámkou. To byl omyl. Prosím prvního přihlášeného a tím je pan poslanec Vyzula. Připraví se pan poslanec Farský.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych využil druhého čtení k tomu, abych vám nabídl dvě témata k další debatě, event. debatě v této části, ke kterým bych se rád potom přihlásil v podrobné rozpravě k pozměňovacím návrhům.

První téma se týká pozměňovacího návrhu k části tisku 874 obsahující novelu zákona o ochraně veřejného zdraví. Jedná se o stručný návrh, který s sebou přináší několik zásadních, ale hlavně pozitivních změn. Novela zákona o ochraně veřejného zdraví se navrhuje doplnit o transpozici směrnice Rady o jakosti pitné vody určené k lidské potřebě, jež musí být transponována do 27. října tohoto roku. To by při řádném legislativním procesu nebylo možné stihnout. Co je ale důležitější než pouhé splnění transpozičního termínu, tedy plnění často nepopulárního tzv. bruselského požadavku, je fakt, že v tomto případě se jedná o změny v této oblasti jednoznačně pozitivní pro naše obyvatele. Cílem návrhu totiž je trvale zajistit výrobu bezpečné pitné vody a eliminovat či zásadně snížit rizika ohrožení zdraví obyvatel zásobovaných pitnou vodou. Provozovatelé vodovodů budou muset zpracovat monitorovací programy k zajištění jakosti pitné vody a průběžně posuzovat, vyhodnocovat a odstraňovat vznikající rizika. Navíc vzhledem k tomu, že se monitorovací programy sjednocují, dojde ke snížení nákladů na monitorování jakosti pitné vody oproti současnému stavu. Tedy podtrhuji, nebude nijak zvýšená zátěž pro provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu.

Dále v rámci posuzování rizik, která společně s monitorovacími programy budou součástí provozních řádů provozovatelů vodovodu pro veřejnou potřebu, které bude schvalovat orgán veřejného zdraví, dojde k racionalizaci a zefektivnění systému kontrol jakosti pitné vody. Výsledkem tedy bude větší zabezpečení kvality pitné vody v rámci vodovodní infrastruktury, tím i ochrany zdraví našich obyvatel. A nadto tohoto cíle bude dosaženo tak, že není zavdáván žádný důvod vedoucí ke zvýšení nákladů provozovatelů vodovodů, a tím ani ke zvýšení ceny pitné vody. To by byla první část.

A ještě bych otevřel debatu k druhé oblasti, která je velmi jednoduchá. Vzhledem k tomu, že došlo na Ministerstvu zdravotnictví na základě § 5 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů... vydalo Ministerstvo zdravotnictví České republiky opatření o zrušení organizační složky státu, kterým se ruší organizační složka státu, tzv. Koordinační středisko pro resortní zdravotnické informační systémy. Tuto změnu je potřebné promítnout též do transplantačního zákona, který v současné době zakládá KSRZIS kompetenci k výkonu některých činností. Všechny činnosti KSRZIS vymezené transplantačním zákonem bude vykonávat tím pádem ÚZIS, tj. Ústav zdravotnických informací a statistiky, který je podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, správcem Národního zdravotnického informačního systému. Proto je nutné v dotčených ustanoveních transplantačního zákona KSRZIS nahradit ÚZIS.

To je všechno. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Farského a připraví se paní poslankyně Chalánková.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád obrátil vaši pozornost k pozměňovacím návrhům, které jsem k tomuto tisku přiložil. Jsou to pozměňovací návrhy, o kterých jsme se tady historicky i bavili, ale které bohužel dosud nenašly naplnění. Jeden je dokonce příslibem Ministerstva zdravotnictví, ale protože do voleb by jinak nebylo možné ho stihnout, tak jsem si dovolil tu úpravu navrhnout sám. Týká se to odpovědnosti státu za negativní důsledky očkování. Je to slib, který od vlády leží už dlouhodobě.

Všichni připouštějí, že očkování má být povinné. Je to v pořádku, ale zároveň vůbec nedává smysl, že pokud dojde k nějakým negativním důsledkům, tak postižení jsou ve velice složité situaci. Představte si situaci těch rodin, těch případů je více než 600 ročně, kdy se stane to, že má jejich dítě nějakou hodně, hodně, negativní reakci, a očekává se od nich, že ponese tato rodina důkazní břemeno v tom, že bude dokládat, že chybu udělal lékař, nebo je problém ve vakcíně, nebo je problém někde jinde. Zpravidla to končí tak, že se vyviní, protože ten důkaz je velice složité podat, a také postavení těchto postižených je samozřejmě v tu chvíli složité. Asi si každý rodič dokáže představit, že v tu chvíli primárně řeší zdraví svého dítěte a problémy vyvolané a s tím spojené než to, kdo nese za to odpovědnost a jakou bude mít kde náhradu. A je to věc, která není v právním řádu evropských zemí ničím zvláštním. Dokonce i ve státech, kde očkování je pouze na dobrovolné bázi, i tam stát přebírá odpovědnost za negativní důsledky očkování, a to proto, že tím také chce dát najevo, že plošné očkování je pro společnost přínosné, a chce, aby všichni byli očkováni. A pokud se negativní důsledky objeví, tak je připraven s nimi pomoct a nějakým způsobem pomoct s vyrovnáním těm, na které negativní důsledky dopadly.

Navrhuji tedy to, co už bylo několikrát přislíbeno ať už na plénu Sněmovny v rámci interpelací, nebo loni v červenci, nebo konci června, začátkem července, na pracovní skupině pro očkování, kde bylo řečeno, že bude ještě do konce roku 2016 předložen návrh toho, že stát bude přebírat odpovědnost za negativní důsledky očkování. Je konec února, doteď se tak nestalo.

A já, byť jsem žádal odpovědné úřady, aby mně předložily, alespoň v jaké verzi mají zrovna legislativní formu zpracovanou, tak jsem byl odmítnut, a nezbylo mi tedy než se vrátit už k návrhu, který tady zazněl už před dvěma lety, mírně ho upravit a ten sem předložit. To je tedy pozměňovací návrh, který říká, že pokud je způsobena nikoliv zanedbatelná újma, tak stát nese objektivní odpovědnost. To znamená, že důkazní povinnost nebude na tom poškozeném, příp. jeho zákonných zástupcích, aby dokazovali, kde je příčinná souvislost, ale stát ponese objektivní odpovědnost, dokud se nezbaví té odpovědnosti tím, že dokáže, že ten důsledek je z nějakého jiného důvodu.

Já si myslím, že to v každém slušném demokratickém právním řádu má svoji pozici. Je to opodstatněné. Dokonce se domnívám, že to může zvýšit i důvěru v samotné očkování, když stát převezme na sebe tuto odpovědnost, a že je to takový totalitní relikt v našem právním řádu, který říká - občane, konej, musíš, a pokud to, že musíš, tě nějakým způsobem poškodí, tak se starej. Já si myslím, že v tomhle případě nemůže stát opět vystupovat jako ten nadřazený, ten diktující, ten, který jenom ukládá povinnosti, ale přitom k žádné odpovědnosti se nehlásí.

To je první pozměňovací návrh, který, pevně věřím, projde i vzhledem k minulým příslibům, které v této věci byly, a protože doufám, že pro to, že nebyl dodnes předložen, není žádný jiný důvod, než že to zatím ministerstvo nestihlo. Tak s touto pomocí doufám, že se toto řešení urychlí a tento dluh, který vláda před sebou tlačí, bude napraven.

Další dva pozměňovací návrhy, 5859 a 5860, ke kterým se ještě přihlásím v podrobné rozpravě, se týkají zdravotních potvrzení. Opět jde o slib, který zazněl při projednávání novely zákona č. 258/2000 Sb., kdy to byl tisk 270. Byly opakovány v jednotlivých interpelacích a opět je to nenaplněný slib vlády. A protože není jiný způsob, jak se to do konce volebního období má zvládnout, tak já jako opoziční poslanec tady podávám ruku vládě a snažím se ji vytáhnout z pozice, kdy by snad mohla být nazvána tím, kdo dává plané sliby.

Je to varianta řešení, 5859 a 5860, když bude přijat jeden z nich, druhý se stává nehlasovatelným. Jeden je širší, jeden je užší. Ale říká, že tzv. posudky o zdravotní způsobilosti nebudou mít platnost jenom jeden rok, ale budou mít platnost dvouletou. Jsou to posudky, které každý účastník ozdravného pobytu školy v přírodě musí doložit jeho pořadateli. Těch účastníků je nějakých 150 tis. ročně, to je 150 tis. návštěv lékařů, kteří vydávají potvrzení. Rodiče jsou samozřejmě povinni ve většině případů za to uhradit poplatek 100 až 200 korun. Zároveň si k tomu musí brát dovolenou, protože většinou praktičtí lékaři neordinují ve večerních hodinách, a absolvují cestu, která je ve finále z mého pohledu navíc.

Proč dávám dvouletou platnost? Protože pak jde využít preventivní návštěvu. V tomto věku, kdy se děti účastní ozdravných akcí, táborů, škol v přírodě, zároveň docházejí v dvouleté periodě k praktickému lékaři. Tento praktický lékař jim zdravotní posudek může vystavit a pod jednou návštěvou v tu chvíli vyřešit.

Můžete namítat, a právem, že dvouletá lhůta je hrozně dlouhá, že se samozřejmě může změnit zdravotní stav dítěte, a pak ten zdravotní posudek ztrácí smysl. Na to myslí už současná úprava, která dává roční životnost a platnost tohoto posudku, ta, která říká, že pokud dojde ke změně zdravotního stavu dítěte, tak tento posudek pozbývá platnosti. Toto zachovávám i u této dvouleté verze, a tím pádem je tato potíž změny zdravotního stavu, na kterou už myslí současná roční platnost, tak i u dvouleté platnosti je zachována. To je ta měkčí z těchto dvou variant.

Já si ale dovolím vaší pozornosti a vaší úvaze poskytnout ještě jednu úpravu této možnosti. Je to 150 tis. dětí ročně, které vyjedou na tábory, které musí absolvovat tu zdravotní prohlídku u odborného lékaře. Ono se to často řeší v předsálí. Prohlídnou si dokumentaci, otázka na rodiče, jestli je nějaká nemoc, vypíší potřebné informace, ať už jde o očkování, nějakou dlouhodobou nemoc, sledování, tak vypíší do této dokumentace a orazítkují. Je samozřejmě samo na zamyšlení, že toto potvrzení funguje, ať se jedná o ozdravný pobyt v Chorvatsku u moře, ať jde o tábor putovní s vysokohorskou turistikou, nebo ať jde o táboření v teepee někde v lesích. Pořád funguje stejný zdravotní posudek. Neposuzuje se specifická událost, specifický ozdravný pobyt, ale dává se plošné potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Já k tomuto dávám na zváženou, a vycházím z toho i jako ze zkušenosti, dlouholeté zkušenosti s vedením táborů, jestli by nebylo možné u dětí, které nejsou dispenzarizované, nejsou žádným způsobem sledovány, nejsou nemocné, tuto odpovědnost za zdravotní posudek a vystavení tohoto zdravotního posudku nenechat na rodičích. Jsem přesvědčen, že znají zdravotní stav svého dítěte, nedochází tam při vydání posudku k žádnému zásadnímu vyšetření, k ničemu specifickému, pokud ten rodič řekne, že dítě je zdravé, tak ten posudek se vydává bez potíží a beze změn, tak jestli v tomhle případě, kde ale musí to být o vůli jak vedoucích táborů, kteří přebírají odpovědnost, tak odpovědných zákonných zástupců, tak když se shodnou na tom, že není nutné absolvovat cestu k lékaři, tak jim dát možnost vystavovat tento zdravotní posudek v rozsahu, který je samozřejmě dán zákonem a je stejně široký jako ten lékařský, tak jestli jim tuto možnost nedat. Samozřejmě není to tak, že by ta možnost zdravotního posudku, kterou by vydával lékař, tím byla zrušena. Pokud samotný ať už rodič, nebo organizátor tábora řekne, že vyžaduje zdravotní posudek od lékaře a je podmínkou účasti na táboře, který organizuje a kde přebírá za děti odpovědnost, tak samozřejmě zůstává možnost vydávat tyto zdravotní posudky u lékaře. Pouze v případě, že se organizátor tábora a zákonný zástupce dohodnou, že u zdravých dětí je možné tento posudek získat pouze od rodičů, tak by tato možnost byla dána.

Opět si myslím, že odpovědnost za děti, za potomky předně nesou rodiče, a ne stát a jeho aparát. Takže z toho důvodu to je ta širší úprava. I v tomto případě by byla ta lhůta dvouletá. (Hluk v sále.)

A mně i jako zákonnému zástupci i jako organizátorovi tábora vždycky vadila jedna věc, a to - určitě jste se s tím také setkali - už vyplňují dneska rodiče takzvané potvrzení o bezinfekčnosti, které nemůže být starší 24 hodin před začátkem akce. Rodič tam vypisuje a podepisuje se pod zněním, že dítě 14 dní před odjezdem do školy v přírodě nebo na zotavovací akci nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy. Kdo to může podepsat? Nejste s dítětem 24 hodin denně, nekontrolujete každý jeho pohyb. Dítě chodí do školy, pohybuje se po městě. Přesto vy tady podepisujete něco, co v žádném případě tvrdit nemůžete. A mně se nelíbí, když nutíme lidi lhát. Takže bych je této povinnosti s chutí zbavil.

To jsou pozměňovací návrhy, které jsem připravil, vložil do systému a ke kterým se ještě v podrobné rozpravě přihlásím. Děkuji za nebývalou pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím paní poslankyni Chalánkovou. Omlouvám se, ještě faktická poznámka pana poslance Kaňkovského. Ta má přednost.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové. Navážu na kolegu Farského, neb touto problematikou se dlouhodobě zabýváme. A vy si možná už nevzpomenete na diskusi, která tady probíhala při dlouhém projednávání novely zákona o ochraně veřejného zdraví, a právě na téhle půdě při druhém čtení padl z úst tehdejšího ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka příslib, že ta rodiči kritizovaná a hlavně pro ně zatěžující zdravotní potvrzení budou následně řešena. Vrátil jsem se k tomu před časem, kdy jsem dotazoval Ministerstvo zdravotnictví při interpelaci, proč to nebylo vyřešeno, a bylo mi řečeno, že to není možné, že to není možné navázat na preventivní prohlídky, přestože jsem to tady tenkrát s kolegou Davidem Kasalem navrhoval a jsem přesvědčen, že to řešení možné je. Děkuji tedy kolegovi Farskému, že to v tuto chvíli uchopil, a velmi se přimlouvám za to, abychom rodičům v této záležitosti ulevili.

A pokud se týká odškodnění za následky očkování, před několika týdny jsem pana ministra interpeloval právě v této záležitosti a musím říci, že mě potěšil tím, že on jako člověk a jako dlouholetý manažer zdravotnického zařízení, které se specializuje na dětskou problematiku, přiznal, nebo řekl, že tu odpovědnost státu v tomto směru vidí. Bohužel jsme na konci volebního období a čas na to připravit tento zákon je velmi omezený. Proto bych se i v této oblasti přimlouval za to, zvažme podporu pozměňovacího návrhu kolegy Farského, abychom v této oblasti skutečně něco konkrétního udělali.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní má slovo paní poslankyně Chalánková a připraví se paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Ráda bych okomentovala svůj pozměňovací návrh, který je v systému pod číslem 5511.

Vážené dámy, vážení pánové, chtěla bych vám říci, že budu mluvit asi delší dobu. Takže i pro paní kolegyni Peckovou.

Svůj pozměňovací návrh se pokusím odůvodnit i z toho důvodu, že v odůvodnění v tomto pozměňovacím návrhu se odkazuji na sněmovní tisk pod číslem 371, který byl předložen jako poslanecký návrh zákona, a proto vám říkám s otevřenými kartami, že je překlopený v rámci legislativního procesu do tohoto pozměňovacího návrhu. Týká se regulace anonymního dárcovství zárodečných buněk. Toto téma jistě bude velmi výbušné, možná kontroverzní.

Chtěla bych na úvod říci, že by bylo dobré, kdybych vás mohla požádat, vážené kolegyně a vážení kolegové, abychom se nad tímto tématem alespoň zamysleli. Tento návrh zde již leží v Poslanecké sněmovně druhé volební období, přesněji řečeno sedm roků. V minulém volebním období se již na projednávání nedostal a v tomto volebním období je otázkou, kdy by se na něj dostalo.

Tento poslanecký návrh, a v tomto případě překlopený do pozměňovacího návrhu do vládního návrhu zákona o specifických zdravotních službách, se vyznačuje především tím, že se zdravotnických služeb vůbec netýká. Tento návrh se týká v podstatě etické problematiky při anonymním dárcovství zárodečných buněk.

Co hrozí v situaci, která je v současné době v České republice? V České republice je současná právní úprava umělého oplodnění založená na zásadě naprosté anonymity mezi anonymním dárcem zárodečných buněk na straně jedné a neplodným párem a dítětem počatým z asistované reprodukce na straně druhé. Zde ještě znovu upozorňuji, že se to týká pouze zárodečných buněk od anonymních dárců, nikoho jiného. V důsledku toho současná právní úprava umožňuje realizaci určitých rizikových situací, mezi které patří, nebo může patřit samozřejmě

a) biologické příbuzenství anonymního dárce. Podle stávající právní úpravy nelze provést umělé oplodnění ženě, která má příbuzenský vztah k muži, se kterým předložila žádost o umělé oplodnění. Paradoxně je však možné, aby anonymní dárce zárodečných buněk byl biologickým příbuzným ženy, případně aby anonymní dárci byli mezi sebou navzájem biologicky příbuznými. Dítě může být počato ze zárodečných buněk dvou osob, které jsou mezi sebou příbuzné v přímé linii, či které jsou navzájem sourozenci, a zákon neposkytuje žádný postup, jak takovým situacím předcházet.

b) Uzavření manželství mezi biologicky příbuznými osobami. V důsledku naprosté anonymity anonymního dárce zárodečných buněk nemohou snoubenci zjistit, zda mezi nimi neexistuje biologicky příbuzenský vztah. Vzhledem k tomu, že není omezen počet lidských embryí, která lze vytvořit ze zárodečných buněk jednoho dárce, nejedná se o případ ryze hypotetický.

c) Odepření práva dítěte znát své biologické rodiče. Zde bych chtěla upozornit, že pokud se v koncepci rodinné politiky objevil návrh na to, že by i osamělé ženy mohly mít právo, nebo ženy mohly mít právo na oplodnění, aniž by musely oznámit tento záměr například svému partnerovi, anebo byly úplně samy, tak bych chtěla říci, co je tedy nejlepším právem dítěte, kterým se ohání zase jiná legislativa Ministerstva práce a sociálních věcí. S ohledem na naprostou anonymitu anonymního dárce nemůže dítě zjistit totožnost osoby, ze které biologicky pochází. To přitom může být významné pro potřeby některých život zachraňujících lékařských úkonů, ale i v případě běžné zdravotní péče, kdy anamnéza biologického rodiče pomůže určit vhodný způsob léčby.

Úmluva o právech dítěte č. 104/1991 Sb. každému dítěti zaručuje právo znát své rodiče. Článek 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každému zaručuje právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Článek 10 odst. 2 Listiny každému zaručuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

Zákon o specifických zdravotních službách neobsahuje žádné záruky ani minimální opatření, aby nedocházelo k výše popsaným nežádoucím jevům. Zákon současně neobsahuje minimální povinnost evidovat údaje o dárci pohlavních buněk ani jakákoliv kvantitativní omezení, limit počtu zplozených dětí od jednoho dárce.

Ani současný zákon o rodině, ani nový občanský zákoník nijak nepředvídá tyto nesmírně závažné souvislosti a nevyžaduje jakékoliv osvědčení, zda osoba počatá z procesu asistované reprodukce pomocí dárce pohlavních buněk hodlající vstoupit do manželství není se snoubencem z biologického hlediska příbuzným v přímé linii nebo sourozenci. Současná právní úprava tudíž neodpovídá eugenickým, genetickým a etickým zájmům společnosti na zdraví populace, zejména pokud jde o eliminaci umělého oplodnění ze zárodečných buněk biologicky příbuzných osob, sňatků mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci a nerespektuje právo dětí znát své biologické rodiče. Tam samozřejmě je jasné, že takové informace by musely být doprovázeny řádným psychologickým poradenstvím.

Platná právní úprava v České republice neodpovídá evropským standardům, o tom se ještě zmíním při okomentování stanoviska vlády České republiky.

Podle rakouské právní úpravy § 14 předmětného zákona může být sperma jednoho dárce použito pouze k léčení tří párů. Centrum asistované reprodukce je o dárci povinno vést následující údaje: jméno a příjmení, datum a místo narození, státní příslušnost a místo trvalého bydliště, jméno a příjmení jeho rodičů, datum, kdy došlo k darování, a výsledky vyšetření, které proběhlo podle ustanovení předmětného zákona. Podle druhého odstavce může dítě zplozené z darovaného spermatu po dosažení 14 let požádat o zpřístupnění údajů, § 15 odst. tohoto zákona. Tato možnost náleží také osobě oprávněné, ale pouze v lékařsky výjimečných a zdůvodněných případech.

Podle právní úpravy Velké Británie může dojít k prolomení anonymity dárce dítětem, a to po dosažení jeho zletilosti, tedy ve věku 18 let. Dítěti bude dáno k dispozici jméno dárce a jeho poslední známá adresa. - Zde se ještě pak vyjádřím k tomu, že tento náš návrh v žádném případě neznamená žádné právní nároky ze strany dítěte směrem k dárci.

Podle finské právní úpravy upravuje právo dítěte získat po dosažení zletilosti 18 let informace o dárci. Nejdřív musí dítě získat od poskytovatele služeb, například centra asistované reprodukce, kopii souhlasu s léčbou, na kterém je uveden identifikační kód dárce. Po vložení identifikačního kódu dárce do registru dojde ke zjištění samotné identity dárce.

Podle švýcarské právní úpravy, kterou se inspiruje také náš návrh, upravuje pouze možnost darování spermií. To je také důležitá informace, protože v České republice je možnost darování jak spermií, tak vajíček. A zejména ta druhá záležitost znamená, že pod možná i myšlenkou, že dívky, zejména mladé dívky mají pocit, že pomáhají neplodným párům, tak ve skutečnost jsou exploatovány, tedy vykořisťovány, i pod nějakou úhradou za výdaje na tuto službu. Nicméně tyto dívky mohou také být ohroženy na svém zdraví. A protože naše právní úprava v České republice je natolik liberální, tak jsme se stali liberálním ostrůvkem v Evropě a samozřejmě v kontextu těch ostatních států zde je velký zájem z ostatních států právě o zárodečné buňky z České republiky a vůbec to nikdo neřeší. Stali jsme se kolonií.

Podle tohoto švýcarského modelu podle čl. 19 věta 2 zákona může dárce darovat sperma pouze v jednom centru asistované reprodukce. O této skutečnosti musí být výslovně informován ještě před darováním. Současně podle čl. 22 věta 2 zákona může být sperma od jednoho dárce použito k zplození maximálně osmi děti. V případě legitimního zájmu může dítě obdržet všechny informace bez ohledu na jeho věk, tzn. má také právo po dosažení zletilosti obdržet od matriky identifikační údaje o dárci.

Ráda bych upozornila také na usnesení vrchního soudu v Německu. Je to už minimálně dva roky, který na žádost jedné takové dívky opravdu vydal rozhodnutí, že má právo znát své biologické rodiče. A mohu vás ujistit, že podle psychologických poznatků v době dospívání a rané dospělosti, pokud něco takového se zjistí, tak opravdu je zde zájem sta procent dětí znát své biologické rodiče. V žádném případě to neznamená, že mohou být vychovávány někým jiným.

Účelem předkládaného návrhu zákona je eliminovat výše popsané nežádoucí jevy. Návrh zákona vychází z následných zásad: a) omezení maximálního počtu lidských embryí, která je možné vytvořit ze zárodečných buněk jednoho anonymního dárce; b) zákaz asistované reprodukce v případě příbuzenství mezi původci zárodečných buněk; c) zavedení oddělené a omezeně přístupné evidence údajů o anonymním dárci.

Navrhovaná právní úprava rozlišuje mezi případy, kdy k umělému oplodnění došlo při použití zárodečných buněk anonymním dárcem a kdy dárcem zárodečných buněk byl muž zapsaný do matriky narození jako otec dítěte. Vzhledem ke sledovanému účelu navrhovaná úprava prvořadě upravuje první možnost.

Návrh má zcela zanedbatelný přímý vliv na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí. Samozřejmě je jasné, že má velký zásah do rozpočtů klinik, to je jasné.

Možná bych tady mohla ještě číst zhodnocení navrhované právní úpravy. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. A navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a to zejména s Úmluvou o základních lidských právech a svobodách, Úmluvou o právech dítěte, Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Zcela podrobně je celé odůvodnění samozřejmě součástí sněmovního tisku 371, což byl ten původní poslanecký návrh.

Zde bych ještě chtěla okomentovat, že je mi jasné, že tento návrh bude spíše k zamyšlení pro vás. Přesto bych chtěla upozornit, že se jedná především o obrovský byznys, protože Česká republika, jak jsem již řekla, se opravdu stala kolonií, která je v nerovném postavení oproti ostatním okolním státům České republiky. A především bych chtěla upozornit, že se mi jedná, velmi se mi jedná o zdraví dívek, které mnohdy pod myšlenkou, že konají dobro, tak jsou schopny a ochotny si poškodit své vlastní zdraví, a to buď v momentě odběru, anebo také vzhledem k tomu, že tam dochází k medikaci, tak i tímto způsobem do budoucna. Buď v té chvíli, kdy dochází k odběrům, anebo do budoucna, dokonce i možnost ohrožení neplodností. To se zatím zkoumá, tato záležitost.

Je jasné, že argumenty, které jsou proti mému návrhu, vycházejí především od pracovníků klinik, které mají poměrně svobodu v tom, kdy si určují, kdo by měl být dárcem a kdo už by dárcem být neměl. My si sice čteme, že dochází k testování na některé přenosné choroby, nicméně kdo se v medicíně pohybuje, tak ví, že to je opravdu jenom velice malá výseč všech možných nemocí, kterými třeba dárce může trpět. Dochází zde tedy k selekci, která je plně v rukou těchto pracovníků klinik, a také k selekci embryí, která je rovněž v rukou těchto pracovníků klinik.

O nerovném postavení České republiky oproti okolním státům jsem již hovořila. O potřebě chránit zdraví především dívek jsem již hovořila.

Pokud se jedná o stanovisko vlády, tak zde bych chtěla polemizovat s některými věcmi. Například v odstavci 1 se zde hovoří, že riziko příbuzenských sňatků zapříčiněných asistovanou reprodukcí je zcela minimální a zdaleka nedosahuje přirozeného rizika v populaci. Tak to je nám všem samozřejmě jasné, nicméně je takzvaně nenulové, protože ho samozřejmě také formulují zaměstnanci těchto klinik.

Za druhé. Navrhovaným novým paragrafem 10a zákona o specifických zdravotních službách není zohledněn fakt, že ČR je vázána směrnicemi EU, včetně směrnice 2004/23/ES, která je transponována do zákona č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů, zákon o lidských tkáních a buňkách, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 422/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka, ve znění pozdějších předpisů. Zde bych tedy si dovolila oponovat, a domnívám se a jsem přesvědčena, a je otázkou, kdo z vás bude takto také přesvědčen, že zárodečné buňky nejsou opravdu tkáňové buňky jako každé jiné a že se opravdu nejedná o přenos například kůže nebo transfuzi krve.

A zde bych k tomu ještě chtěla říci, že stanovisko kompatibility je také vyjádřeno, a to slovy, že tento návrh se věcně týká problematiky, kterou právo EU přímo neupravuje. Návrh zákona proto není v rozporu s předpisy EU. Takže je otázkou, jak si mohou takováto stanoviska takto protiřečit.

Například v odst. 4 vláda současně konstatuje, že je v návrhu zákona pomýšleno pouze na některá práva dítěte, nejsou však zohledněna práva rodičů dítěte - možná práva rodičů na dítě, jak už dneska se snad začíná někde objevovat - to jest neplodného páru, samozřejmě se kterým velmi soucítím, který touží po dětech, který podstoupil metody asistované reprodukce, ani práva dárců reprodukčních buněk na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Tak je otázkou, kde jsou práva dítěte. Ale je jasné, že celý tento proces by musel být doprovázen vysoce psychologickým doprovodem, podobně jako například u adopcí dětí.

Odstavec 5. Vláda též upozorňuje, že úpravy neumožňující i zjistit identitu anonymního dárce platí i v celé řadě některých států dalších. Tzv. open identity byla naopak zavedena například ve Švédsku, ve Velké Británii a následně tam významně klesl počet dárců reprodukčních buněk a tamní neplodné páry často odjíždějí využívat léčbu do jiných států. Lze předpokládat, že v ČR by to vyvolalo obdobnou reakci. Samozřejmě že ano! Tyto státy, které si chrání zdraví svých občanů a také chrání genetický materiál své země, tak jezdí do České republiky, pak také do Indie, do Bangladéše, a stáváme se proto tímto způsobem rozvojovou zemí v nerovném postavení oproti těm státům, které mají rozum a regulaci anonymního dárcovství již zavedly.

Pak je tady otázka občanského zákoníku, kdo je matkou dítěte. Zatím tedy matkou dítěte zůstává žena, která dítě porodila, přestože se domnívám, že budou zde také další a další nápady na tuto změnu.

To by asi bylo všechno. Celé podrobné odůvodnění je součástí poslaneckého návrhu pod číslem 371, které by mohlo být a mělo být součástí odůvodnění mého pozměňovacího návrhu, který je v systému pod číslem 5511, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Než dám slovo paní poslankyni Peckové, tak přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Kasal, a to dnes od 11.10 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Štětina se omlouvá dnes od 13. hodiny rovněž z osobních důvodů. A nyní má slovo paní poslankyně Pecková. Připraví se pan poslanec Hovorka.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Ještě jednou dobré dopoledne, dámy a pánové. Já si dovolím vysvětlit své dva pozměňovací návrhy, které vyšly z odborných lékařských společností a které vlastně nenavrhují nic nového, naopak se snaží zachovat status quo.

První z nich, tam se jedná o novelizaci § 4, a sice o intrauterinní inseminaci. Cílem mého pozměňovacího návrhu je ponechat ten paragraf v původním znění a nerozšiřovat tak oprávněné poskytovatele o zařízení, která dosud tuto kompetenci neměla. Provádění intrauterinních inseminací nepochybně spadá pod obor reprodukční medicíny a ne do základního oboru gynekologie a porodnictví. Provádí se v monitorovaném cyklu, zpravidla stimulovaném, a tuto zdravotní službu by měla skutečně poskytovat pouze specializovaná pracoviště.

Pak je tady ještě kolize se zákonem č. 296/2008 Sb., o lidských tkáních a buňkách, kde se říká, že lidské tkáně a buňky mohou být zpracovávány a používány pouze v tkáňovém zařízení s povolením činnosti od Státního ústavu pro kontrolu léčiv. A tuto podmínku v současné době splňují pouze centra asistované reprodukce, nikoliv praktičtí gynekologové.

Takže tolik k mému prvnímu pozměňovacímu návrhu. (V sále je veliký hluk.)

Ten druhý se týká operací přeměny pohlaví. Transsexualita je porucha pohlavní identity. Je to inverzní sexuální identifikace a je spojena s psychickými poruchami a nevyvratitelným požadavkem na přeměnu tělesného pohlaví, tak aby odpovídalo prožívané pohlavní identitě. Přitom sexuální orientace může být u transsexuálů jak heterosexuální, tak homosexuální. Cílem léčby, která je v ČR hrazena z veřejného zdravotního pojištění, je dosažení trvalého pocitu spokojenosti v genderové roli, a tím i duševní pohody. Estetické a plastické zákroky pojišťovnou hrazeny samozřejmě nejsou. U každého takového klienta, nebo pacienta, chcete-li, je nutné individuálně zvážit celou řadu aspektů před takovým zákrokem - biologické, psychologické, ale i sociální a ekonomické. Samotný proces přeměny je komplexní a velmi dlouhodobý. V ČR to je dva až pět let, a až po psychologické a hormonální léčbě nastupuje teprve fáze operativní a ta zase sestává ze souboru náročných zákroků, které velmi významně a naprosto nevratně zasahují do výchozího stavu orgánů a jejich funkcí. Tyto zákroky lze provádět na základě žádosti osoby starší 18 let, po minimálně jeden rok trvající hormonální léčbě a po schválení specializovanou komisí Ministerstva zdravotnictví České republiky...

Já bych poprosila trošku o zjednání klidu.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, ztišíme se. Paní poslankyně vás překřikuje.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Kromě vlastního vyšetření pacienta nebo klienta má komise při svém rozhodování k dispozici veškerou dokumentaci mnohdy několikaleté léčby. Přítomnost ošetřujícího lékaře, který je v zájmu pacienta podjatý a vždy se snaží přesvědčit komisi o svém subjektivním názoru, je při takto zásadním rozhodování nežádoucí. Konečné rozhodnutí, a tedy i zodpovědnost za ně, potažmo za další život klienta leží na komisi a jejím nezávislém posouzení. Tím naprosto není řečeno, že by ošetřující lékař nemohl být přítomen. Ale vždy po dohodě, nikoliv ze zákona a po pečlivém zvážení v zájmu pacienta. Dosavadní praxe se osvědčila, a není proto žádný důvod k tomu ji v novele měnit.

Já vám děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě se potom k pozměňovacím návrhům přihlásím.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Dobré poledne. Já vám děkuji, paní poslankyně. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Ludvík Hovorka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už tady zaznělo asistovaná reprodukce je věc složitá, která přináší, řekněme, dobro pro rodiny, které nemohou mít děti, ale současně přináší i řadu rizik jak pro dárce např. vajíček, tak také pro možnost rizika, že se v budoucnu v manželství spojí lidé, kteří pocházejí z umělého oplodnění, a mohou být tedy příbuzní. A toto si myslím, že je třeba nějakým způsobem ošetřit, a proto jsem si připravil některé pozměňovací návrhy, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

A chtěl bych nyní k tomu odůvodnění, nebo co je předmětem těch pozměňovacích návrhů. Jednak je to omezení počtu embryí nebo zárodečných buněk, že zárodečné buňky jednoho anonymního dárce lze použít k vytvoření nejvýše čtyř lidských embryí. Dále snížení věku pro příjemkyni vajíček ze 49 let na 45. Dále vymezení, kdy nelze provést umělé oplodnění. Kdy je možné odebrat a použít pro metody a postupy asistované evoluce zárodečné buňky. Dále, kdo nemůže nebo nesmí být anonymním dárcem. Dále posouzení nezpůsobilosti anonymního dárce, a u kolika poskytovatelů může anonymní dárce darovat zárodečné buňky. Je zde v tomto návrhu pouze u jednoho poskytovatele. A je to z toho důvodu, aby bylo efektivně zaručeno, že to nebude plošně po celé republice. Dále se týká ten pozměňovací návrh i uchovávání dat nebo prodloužení uchovávání dat v registru.

Jeden velmi významný pozměňovací návrh, který je součástí mých pozměňovacích návrhů, se týká náhradního - surogátního - mateřství, které u nás sice dosud není definováno a není vlastně povoleno, ale podle informací, které je možné zjistit v nabídkách firem na internetu, se zcela běžně v České republice nabízí. Tento pozměňovací návrh říká, že náhradní - surogátní - mateřství, tzn. proces, kdy embryo biologických rodičů donosí jiná náhradní matka s úmyslem takto otěhotnět, dítě biologických rodičů donosit a porodit, ale bezprostředně po porodu se vzdát všech rodičovských závazků a práv k tomuto dítěti, není v České republice ani pro takové biologické rodiče a pro náhradní matky, ani pro poskytovatele takových specifických zdravotních služeb povoleno.

Další část toho pozměňovacího návrhu se týká odměny, nebo chceme-li náhrady nákladů vynaložených spojených s darováním zárodečných buněk, protože toto je často obcházeno a za tzv. náklady se považují často velmi vysoké odměny, které možná motivují děvčata, mladé ženy z nízkopříjmových skupin, k tomu, aby si poškozovaly své zdraví, nebo potenciálně poškozovaly své zdraví. Další část toho pozměňovacího návrhu se potom týká promítnutí těchto změn i do občanského zákoníku.

Nyní k odůvodnění mých pozměňovacích návrhů.

Je nutno zabránit plození velkého počtu biologických sourozenců, kteří o svém příbuzenství nevědí, v jednom regionu, protože se tím zvyšuje riziko nežádoucích příbuzenských incestních vztahů a současně riziko početí postižených dětí. Není dnes efektivně zajištěno, že děti z umělého oplodnění se nemohou setkat v pozdějším věku, kdy si hledají partnery, že se nemohou setkat dvě děti, které jsou zplozeny vlastně umělou cestou a jedním dárcem. Toto je třeba ošetřit a můj návrh snižuje toto riziko.

Dále. U ženy se během života netvoří nová vajíčka. Oplozeno může být jenom již existující vajíčko, které se z vaječníku uvolnilo při ovulaci během měsíčního cyklu. Vajíčka časem stárnou a jejich kvalita s věkem ženy klesá. Čím je žena při početí starší, tím větší je riziko poškození plodu. U starší rodičky, zejména prvorodičky, je těhotenství rizikovější a porod může být těžší. To se týká snížení toho věku, kdy je možné ještě přijmout vajíčka.

Dále. Posouzení zdravotního stavu dárkyně nebo dárce zárodečných buněk a jejich příjemkyně je nutné proto, aby bylo minimalizováno riziko zdravotního postižení plodu. Součástí tohoto posouzení musí být i zjištění rodinné anamnézy dárce pro vyloučení genetické zátěže. Anamnéza dárce je nutná i proto, aby příjemkyně zárodečných buněk měla jistotu, že dárce je zdravý.

Dále je nutno vyloučit i případy, kdy by se anonymním dárcem mohl stát člověk s kriminální minulostí, člověk trpící závislosti na návykových látkách, člověk pro anonymní dárcovství zdravotně nezpůsobilý. Obezřetnost je v tomto ohledu nutná proto, aby bylo zabráněno šíření patologických faktorů ve společnosti umělým lékařským zásahem.

Pro dárkyni je odběr vajíčka vždy spojen se značnou zdravotní zátěží. Musí totiž podstoupit přípravu na odběr užívání vysokých dávek hormonů a odběr vajíčka se provádí chirurgicky v narkóze. Je třeba zabránit tomu, aby ženy, často velmi i mladé v tíživé finanční situaci, darovaly vajíčka opakovaně, v nepřiměřeně krátkých intervalech kvůli finančnímu prospěchu.

K důvodu, který se týká surogátního mateřství. Surogátní mateřství je nežádoucí,

a) protože vede k deformaci rodinných vztahů a psychické zátěži jak u biologické matky, z jejíhož vajíčka bylo embryo vytvořeno, tak i u matky nositelky, které bylo oplozené vajíčko vloženo do dělohy a která poté absolvovala celou dobu těhotenství a dítě porodila, aby je pak hned předala biologické matce a vzdala se všech práv k tomuto dítěti.

b) K psychické zátěži dochází i u biologického otce dítěte, který přejímá část mravní odpovědnosti za matku nositelku.

c) Jde o situaci, která musí být řešena smluvně a vyžaduje zvláštní úpravu, pokud jde o zdravotní pojištění matky nositelky a stanovení finanční úhrady. Je nepředstavitelné, že by se některá žena byla ochotná stát surogátní matkou bez adekvátní finanční odměny.

d) Ze zemí, kde je surogátní mateřství povoleno, jsou známy soudní spory v případech, kdy se matka nositelka po porodu odmítne dítěte vzdát, kdy se biologičtí rodiče během jejího těhotenství rozvedou nebo kdy jeden nebo oba z nich zemřou.

Ze všech těchto výše uvedených důvodů je v Německu, v Rakousku a v řadě dalších členských států Evropské unie i jinde ve světě surogátní mateřství zakázáno a mělo by být zakázáno i u nás. Již dnes jsou běžné reklamní kampaně zařízení, která tuto službu nabízejí i v České republice.

Ještě k dárcovství tkání. Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy, takzvaná úmluva z Ovieda, kterou Česká republika ratifikovala a která je součástí našeho právního řádu, zakazuje používání lidských buněk a tkání za úplatu. Je třeba zdůraznit, že se to vztahuje i na zárodečné buňky, tedy na vajíčka a spermie. V praxi ale bývá tato úmluva obcházena a jakákoli výše finanční odměny na reklamních panelech je označována za úhradu výdajů spojených s darováním.

Tolik ke zdůvodnění mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Chtěl bych říci, že jsem tyto pozměňovací návrhy připravoval s paní doktorkou, která se věnovala velmi dlouho bioetice, a proto považuji tyto pozměňovací návrhy za správné a důležité.

Ještě si dovolím odcitovat jeden dopis, který jsem dostal od lékaře, který pracuje, předpokládám, že dosud pracuje, v centru reprodukční medicíny. Já zde nebudu uvádět pracoviště, ale je velmi dobře, abyste si vyposlechli tento dopis, protože je to skutečně alarmující.

Vážený pane poslanče, léčba neplodnosti je stále více spojena s velmi neférovými postupy. Dosavadní mnoho let trvající snaha o skutečnou nápravu je mařena silnými zájmovými skupinami. Mezi gynekology v České republice je velmi dobře známa skutečnost, že za každou odeslanou pacientku IVF dostanou v soukromém centru slušnou provizi. Tuto informaci mají už i zdravotní pojišťovny i Ministerstvo zdravotnictví České republiky, ale je velmi zajímavé, že proti tomu nic nedělají. Dokonce vyvěsily softwarové firmy na svoje webové stránky. Jedna z možností modulu IVF, vyúčtování provize odesílajícím lékařům za doporučení léčby na pracovišti pro léčbu neplodnosti. Majitelé center dávají odesílajícímu gynekologovi 3 tisíce za IVF cyklus, a pokud je to s PGD nebo s dárcovstvím vajíček, tak ještě více.

Kde zůstala medicína? Je vytvořeno několik právních imaginací, které zcela jasně korupční chování legalizují. Platba za poradenskou a konzultační činnost a mnohé další. Právně je to dobře ošetřeno. Úplatek je elegantně dokonce daňově odečten.

Velmi sporné je také vyšetření počtu chromozomů v embryu před transferem do dělohy. Označuje se zkratkou PGD nebo PGS.

Očekávaný přínos nebyl prokázán, naopak výsledky zhoršil. Seriózní stanoviska včetně ochrany databáze tuto metodu označují za experiment.

Jaká je praxe? Otázka zní, otázka na potenciální rodiče: Chcete mít zdravé embryo? Odpověď si snadno domyslíte. Co logicky následuje? Bude vás to něco stát. Kolik? Některá pracoviště cenu vyšroubují i přes 70 tisíc korun. Toto je údaj z roku 2011. Je to přece také nejjistější selekce pohlaví. A zisk z toho? Odhadem 75 % i více. A zdravotní pojišťovny některým centrům tyto experimentální výkony dokonce hradí. Proč asi?

Pokud je vám některých nešťastných dvojic také líto a najdete cestu, jak jim pomoci, bude to jistě dobrý skutek.

Ještě nyní k tomu ceníku. Tady právě u těch PGD, ověřování PGD nebo aneuploidií embryí jsou ceny od 24 tisíc do 73 250 korun, ale jsou zde i částky například za užití oocytu dárkyně za 39 tisíc korun, IVF cyklus s embryotransferem samoplátci 26 tisíc korun apod.

Jak je z toho, co jsem odcitoval, zřejmé, je systém umělého oplodnění věda, která prokázala za celou dobu mnoho úspěchů a přinesla mnoho dobrého rodinám, které nemohly mít děti, ale je to současně také obrovský byznys, který podle mého názoru není řádně regulován, a Ministerstvo zdravotnictví by se této oblasti mělo věnovat. Myslím, že by se tomu měl věnovat také zdravotní výbor, protože jsou určitá pravidla, která by neměla být překračována, měla by být dodržována. Měli bychom se podívat na to, jak je tato záležitost upravována v jiných evropských zemích. Tomu by se měl přizpůsobit náš právní řád.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě k tomuto bodu. Nevidím nikoho takového. Končím obecnou rozpravu. Ptám se, jestli po obecné rozpravě je zájem o závěrečná slova. Pane ministře i pane zpravodaji? Není zájem.

V této části nepadl žádný hlasovatelný návrh. Zahajuji tedy podrobnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci postupně. Jako první pan poslanec Rostislav Vyzula, připraví se pan poslanec Farský. Pana poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych se touto formou přihlásil ke dvěma pozměňovacím návrhům. První je v systému pod číslem 5526 a týká se kvality pitné vody, jak jsem o tom mluvil v obecné rozpravě. Druhý je pod číslem 5811 a týká se terminologické úpravy zrušení koordinačního střediska KSRZIS. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Dále v podrobné rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Farský, připraví se paní poslankyně Chalánková.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Já bych se v podrobné rozpravě chtěl přihlásit k pozměňovacím návrhům uvedeným v systému pod číslem 5858, 5859 a 5860. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Jako další vystoupí paní poslankyně Chalánková, připraví se paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Dovolte, abych se přihlásila ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem 5511, který jsem již odůvodnila v obecné rozpravě. Odůvodnění v písemné podobě je v celém systému pod sněmovním tiskem 371 jako součást tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dámy a pánové, já bych se tímto přihlásila ke svým dvěma pozměňovacím návrhům, které jsou v systému pod čísly 5077 a 5078 včetně důvodové zprávy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další je pan poslanec Adámek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec František Adámek: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Dovolte, abych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu uvedenému v systému pod číslem 5312. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Také vám děkuji. Jako poslední do podrobné rozpravy je přihlášen pan poslanec Hovorka. Po něm se hlásí pan zpravodaj. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já se tímto nyní hlásím k pozměňovacím návrhům k tomuto tisku 874, které byly vloženy do systému pod číslem 5878, s jednou malou úpravou proti tomu, co je vloženo do systému, která se právě týká toho dílu 8, náhradní, surogátní, mateřství, kdy ten § 32a navrhuji upravit: "Náhradní (surogátní) mateřství, to znamená proces, kdy embryo biologických rodičů donosí jiná, náhradní matka s úmyslem takto otěhotnět, dítě biologických rodičů donosit a porodit, ale bezprostředně po porodu se vzdát všech rodičovských závazků a práv k tomuto dítěti, není v České republice ani pro takové biologické rodiče, pro náhradní matky ani pro poskytovatele takových specifických zdravotních služeb povoleno, s výjimkou blízkého příbuzenství mezi biologickou a surogátní matkou.

To je jediná změna proti tomu, co jsem vložil do systému. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Pan poslanec Havíř se hlásí do podrobné rozpravy.

 

Poslanec Pavel Havíř: Ještě jednou dobrý den. Já bych se v rámci podrobné rozpravy přihlásil ke třem pozměňovacím návrhům, které do systému vložil pan poslanec Pavel Antonín.

První pozměňovací návrh je tam vložen pod číslem 5519 a týká se sjednocení správních poplatků. Podrobnější odůvodnění odkazuji na uvedený tisk.

Druhým pozměňovacím návrhem, který bych chtěl načíst, je pozměňovací návrh, který je v systému uložen pod číslem 5521 a je to pozměňovací návrh, který reaguje a reflektuje na nový rozvoj transplantační léčby. Opět v podrobnějším odůvodnění odkazuji na tento sněmovní tisk.

A posledním pozměňovacím návrhem, ke kterému se hlásím, je návrh, který je v systému uložen pod číslem 5520, a je to pozměňovací návrh, který upravuje některé formulace, sjednocuje některé momenty, kdy je třeba formulačně sjednotit použitou terminologii. A opět v podrobnějším odůvodnění odkazuji na tiskovou podobu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane zpravodaji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Ještě k tomu, co jsem přednesl, tu změnu § 32a, která se týká náhradního, surogátního mateřství, tak tutéž změnu je třeba promítnout i v té části, která se týká změny občanského zákoníku.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Beru to tak, že ústně doplňujete -

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Ústně to doplňuji, že takto by to mělo být promítnuto jak v zákonu o zdravotních službách, tak by to mělo být promítnuto i v občanském zákoníku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Dobře, děkuji. Žádné další přihlášky do podrobné rozpravy neeviduji. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v podrobné rozpravě. Není tomu tak. Tím tedy končím podrobnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda má zájem o závěrečné slovo, pana zpravodaje? Nemají zájem. Nezaregistroval jsem žádný návrh na zkrácení lhůty pro třetí čtení, ani aby se tím nezabýval garanční výbor, tím pádem končím druhé čtení tohoto návrhu a uzavírám tento bod.

 

Dalším bodem jednání je bod číslo 9, kterým je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.