Středa 1. března 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Bartošek)

2.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 501/6/ - vrácený Senátem

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 21. února a rozprava byla přerušena. Připomínám, že z pověření Senátu se projednávání tohoto bodu mohou zúčastnit paní senátorka Jitka Seitlová a pan senátor Jaroslav Větrovský, čímž zde paní senátorku mezi námi vítám. Dobrý den.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr životního prostředí Richard Brabec a zpravodaj garančního výboru Robin Böhnisch. Táži se, zda předtím, než budeme pokračovat v rozpravě, chce vystoupit pan ministr. Není tomu tak. Případně pan zpravodaj Böhnisch? Také ne.

Budeme pokračovat v přerušené rozpravě, kterou tímto otevírám. Prvním přihlášeným je pan poslanec Laudát, připraví se paní poslankyně Nohavová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, já navážu na předchozí vystoupení, která jste tady slyšeli. Slyšeli jste o lunaparcích. Já jsem to vystoupení měl připravené již dříve, neměnil jsem ho, takže se v něčem možná budu opakovat nebo se dotknu stejných věcí, ale samozřejmě díky tomu, že zákon o ochraně přírody, byť v té ořezané podobě, která se týká pouze Šumavy, tady již byl několikrát.

Senát, který byl doplněn nedávno o zvolenou třetinu svých členů, se uvedl na českou politickou scénu v uvozovkách úpravami návrhu zákona č. 144/1992 Sb. dne 18. ledna 2017 z mého pohledu velmi nešťastným způsobem.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vstupuji do vašeho projevu, ale opět musím vyzvat kolegy a kolegyně ke ztišení. Prosím, pokračujte. (Hluk v sále se nezmenšuje.)

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Ani se mi nechce věřit, že většina senátorů úmyslně svým hlasováním otevřela cestu k další vlně vykořisťování krajiny. Zdůrazňuji vykořisťování krajiny. Jinak totiž nelze nazvat proces, v němž poměrně úzká skupina polistopadových zbohatlíků poté, co proměnila krkonošská údolí na lunaparky, zatoužila po osobní privatizaci pro změnu jižních hraničních hor. Vily vystavěné na kopcích tak, aby majitelé měli dobrý výhled, ve kterém jim nebude překážet to, co sami budují, to je vize jejich podoby české krajiny. Leckde už je to dneska realita, nemusíte chodit pro příklady příliš daleko. A to je vize, kterou čeká Šumava, pokud bychom přistoupili na senátní návrh zákona.

Již dříve se v těchto prostorách odehrával boj o aktivitách na územích zasažených kůrovcem a orkánem Kyrill. Dnes se jasně ukazuje, že příroda si poradí sama bez našich motorových pil a těžké mechanizace.

Přichází stejná skupina politiků s dojemnou péčí o rozvoj šumavských obcí. Až na několik výjimek nemám dojem, že obyvatelé Šumavy chtějí žít jako chudí příbuzní ve stínu nekonečných šňůr apartmánů. A až těch apartmánů bude příliš, až se šumavská údolí promění v sezónní Václaváky, potom se zbohatlíci budou ohlížet, která další území zabetonují a ekonomicky vytěží. Pro sebe samozřejmě. Nemělo by být bráněno obcím a obyvatelům v oblastech národních parků rozvíjet svoje aktivity a zhodnocovat svůj majetek, ale musíme zabránit tomu, aby na kvalitách a krásách přírody parazitovali zlatokopové, kteří krajinu a přírodu ekonomicky vytěží, znehodnotí a ohrozí, či ji dokonce zlikvidují.

Minulý týden se mě jeden ze senátorů dotazoval, jak se postavím k problému Šumavy. Myslím, že Šumava problém nemá. Problémem jsme my, problém máme my nebo si problém zbytečně vyrábíme. Naše situace je výsledkem několika staletí trvajícího odklonu od duchovních hodnot, jejichž součástí byla a je i pokora. Žijeme v éře minimální etiky, původní existenciální koncept hodnot se proměnil v duchovní a materiální divočinu, jejíž centra se stávají odrazem lidské sebestřednosti a primitivního utilitarismu, aktuálně už bez jakýchkoli lidských ohledů a zbytků pokory. Lidmi utvářená kulturní krajina není samovolně dlouhodobě udržitelným systémem. Mění se klima kolem nás, mění se spontánní procesy a krajina, mění se i lidská společnost. Je obrovským hazardem nemít k dispozici několik jednotek procent území, kde můžeme sledovat, jak se přirozené spontánní síly s minimem zásahů člověka budou vyrovnávat a jak si příroda bude hledat svoji proměnlivou rovnováhu pro daný čas a dané místo. Opačné chování lidské společnosti je velmi riskantním podnikem a ještě více než v dopravě platí "nemyslíš, zaplatíš".

V senátním návrhu nevidím až tolik více pravomocí dotčených obcí jako spíš pootevření dveří developerským nájezdníkům a spekulantům. Nejsem si jist, zda si senátoři uvědomili, že všanc nedávají jen chráněná území Šumavy, ale i Krkonošského národního parku, Českého Švýcarska a Podyjí. Jak už tady několikrát zaznělo, tento zákon není zákon o Šumavě, tento zákon je o všech čtyřech národních parcích.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Šarapatka. Prosím.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já jsem poslouchal poměrně pozorně názory obou stran a musím říct, přestože jsem sám z hor, tak nemám úplně ještě vycizelovaný názor na tuhle problematiku. Nicméně co mě zarazilo, je rozdílný přístup obou zainteresovaných skupin. Zatímco podporovatelé senátního návrhu se osobně jakýmsi způsobem angažují v tom, aby nás přesvědčili, dokonce nás navštívil i prezident republiky, tak ze strany ekologů nebo těch, kteří podporují tu poslaneckou verzi, jsme byli pouze zahlceni tisíci spamy. Já nevím, jestli těch mailů bylo tisíc, dva tisíce nebo tři tisíce. A já mám velmi intenzivní pocit manipulace a už jenom z tohoto důvodu budu hodně zvažovat, zda tu poslaneckou verzi, jakkoli je mi bližší než ta senátní, mohu podpořit. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Eviduji další dvě faktické poznámky. První vystoupí pan poslanec Böhnisch, připraví se pan poslanec Laudát s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tady lze jen jednu krátkou poznámku pro pana kolegu Šarapatku. Kdo chce slyšet, tak slyší, kdo nechce slyšet, neslyší. Jenom bych upozornil na jednu věc. Když si otevřete stenozáznam projevu pana prezidenta a pořádně si ho přečtete, tak ke svému překvapení zjistíte jednu věc, že za celý půlhodinový projev ani jednou nepodpořil a nevyzval k podpoře senátní verze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Laudát s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já tady k panu kolegovi Šarapatkovi jenom poznamenám, že samozřejmě ten způsob, jakým někteří lidé se na naše maily vyjadřují k Šumavě a tisíckrát opakují totéž, je velmi nešťastný, a já už při těch kdysi minulých výzvách jsem některé ty lidi, které znám, varoval a říkal jsem, že je to velmi kontraproduktivní. Ale tady prosím šumavská příroda nečeká na to, jestli tady přežijeme nějaké smrště mailů. Různých psychopatů a pomatenců nám píše každý den a měsíce intenzivně, rozesílají to všem, protože mají hromadnou mailovou adresu všech poslanců Sněmovny a dalších činitelů. Nicméně prosím, tady jde asi o něco víc než jenom o možná nešťastnou formu postojů. Ale pořád si říkám, že lepší je, když někomu v naší společnosti na něčem záleží a dělá to možná ne úplně vhodnou formou, než že mlčící většina, která přihlíží a bouří se, anebo chce změny až v okamžiku, kdy je pozdě. Takže tolik. A já prosím, abyste tolerovali, že nám zahltili maily. Je to nešťastné, je to zbytečné možná, ale určitě to nedávejte na váhu toho v případě národních parků - a nemluvím o Šumavě - že jde o výrazně něco jiného a o výrazně větší, důležitější věci, než jestli nám někdo po dobu, já nevím, jednoho dvou měsíců zahltil maily. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktické poznámky, první pan poslanec Pilný, poté pan poslanec Votava a dále. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, mě taky moc nebaví mazat ty desítky mailů, které dostáváme do schránky, ale na druhou stranu jsou tady desetitisíce lidí, kteří ten názor vyjádřili podpisem nějaké petice, a myslím, že bychom se měli povznést nad nějakou nepříliš šikovně udělanou kampaň a opravdu se soustředit na to, co je důležité, to znamená chránit to, co nám tady v té přírodě zbylo, a nedávat přednost zájmům lidí, kteří si tam prostě nakoupili pozemky ke spekulacím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní pan poslanec Votava, připraví se pan poslanec Zlatuška s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl ještě jednou, a to důrazně ohradit proti nějakému spojování, lobbování ze strany developerů. Je to naprostá pitomost. Prosím, to byste museli potom říci i o Zastupitelstvu Jihočeského kraje, o Zastupitelstvu Plzeňského kraje. To si myslíte, že oni jsou také zlobbovaní, že oni podléhají také developerům? (Hlasy ze sálu: Ano!)

Pan ministr tady přikyvuje, asi to ví. Tak pane ministře, jestli máte nějaký důkaz, tak ho tady řekněte, kdo je zlobbován. Mě nikdo nelobboval, pane ministře. Myslíte si, že lidé, kteří žijí v těch obcích, starostové, chtějí, aby si tu přírodu zničili, když tam žijí s tou přírodou? Většina z nás tam nežije a řada těch, kteří posílají ty maily - já jsem dostal mail z Basileje, dostávám maily ze Severočeského kraje, z Moravskoslezského kraje -, kolikrát se přiznají, že ani nebyli nikdy na Šumavě, že se tam chtějí jednou podívat a chtějí, až tam přijedou, aby tam ta příroda byla tak jako dnes. Ani nevědí, jaká tam ta příroda je, když tam nikdy nebyli. Takže pane ministře, jenom si opravdu vyhrazuji, abyste takto říkal - řekněte to nahlas, kdo je zlobbovaný. Řekněte to nahlas!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pokračujeme v řadě faktických poznámek. První má pan poslanec Zlatuška, pak pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych chtěl na konto toho předchozího říct, že jsem sice z jižní Moravy, ale nemám pocit, že bych kvůli tomu měl podporovat to, aby se ničila Šumava, aby se tam ten park likvidoval. Velice bych vyzýval také za to, že ta mailová kampaň, která byla spuštěna, myslím si, že to jsou spamy, myslím si, že to je nešťastné a myslím si, že Hnutí Duha, které k tomuhle vyzývalo, neudělalo moc dobrou věc. Ale navzdory tomu jakákoli takováhle kampaň nemůže zastřít to základní poslání zákona, a to jak má vypadat Šumava. Pokud řekneme, že kvůli tomu, že jsou zde spousty lidí, kteří jsou ochotni nám emaily posílat, a ty emaily nebyly aspoň obsahem duplikované, byly tam kopírované adresy, ale jinak vevnitř bylo vidět, že si lidé dali práci k tomu, aby opravdu psali svůj postoj k věci, tak pokud bychom se tímhle měli nechat vykolejit, tak to teprve by byla manipulace!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Laudát, připraví se pan poslanec Kučera, oba s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Nebudu tady říkat výčty lobbistů, ale nicméně je mi velmi líto, že například občané Jihočeského kraje dali podporu takovým politikům, jako jsou Zimolové a další. Jako sorry. A víte, tady jde o něco jiného. Ti lidé něco spáchají, k něčemu se hlásí. Bohužel v okamžiku, kdy bude pozdě a Šumava bude vypadat jak některé okolí a přímo horská střediska v Krkonoších, tak prostě co si na nich vezmete? To je problém. A já nechci, aby tady vládly emoce, ale co jsem mluvil s běžnými občany Šumavy už v minulých letech, oni ani nevědí, nikdo se s nimi nebaví. Oni ani nevědí, co by je čekalo. Možná že až by jejich domky obklopila ta monstra, která stojí ve Špindlerových Mlýnech, Rokytnicích a podobně, tak možná pak by změnili názor. Bohužel už by bylo pozdě. Takže já bych ty emoce tady příliš neříkal nebo nerozviřoval. Myslím si, že můžeme jednat v klidu. A jestli jste chtěli jinou Šumavu než Národní park Podyjí, České Švýcarsko a Krkonoše, tak jste měli férově přijít a říct: my nechceme Šumavu jako národní park. A pak jsme se tady mohli hádat. Ale v tuto chvíli neohrožujete jenom Šumavu, v tuhle chvíli ohrožujete všechny čtyři národní parky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Kučera, poté pan poslanec Gabal, Votava a další. Všichni s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Já si dovolím jenom pár slov k svému předřečníku panu poslanci Votavovi.

Vážený pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, na tom přece není nic špatného, že zastáváte názory developerů a investorů. To je naprosto legitimní pohled. To není přece věc, za kterou by se člověk měl stydět. Pokud má někdo představu, že na tom území by se mělo investovat, přece investice a developeři nejsou žádní podvodníci nebo zloději. To je naprosto legitimní záležitost. Pokud si tam někdo představuje, že se tam bude stavět, že tam bude probíhat výstavba, která samozřejmě bude probíhat, jak předpokládám, na základě všech zákonů ČR, bude splňovat všechny příslušné normy, někdo si tu krajinu představuje zastavěnou, někdo si představuje, že ta krajina tam bude tak, jak vypadá dnes, to znamená, chce chránit přírodu, její přirozený vývoj, to je přece naprosto legitimní. Oba dva postoje jsou legitimní, na tom se asi neshodneme. TOP 09 zastává pohled ochrany přírody, zastává pohled přirozeného vývoje v přírodě. Vy třeba zastáváte pohled, že by se Šumava měla zastavět a že by tam měla být nějaká stavební aktivita.

Proč se k tomu vyjadřují lidé z celé republiky? To je celkem jasné, to už přece vyplývá z názvu národní park. Já už jsem tady říkal minule, to není park obecný, není to park okresní, není to dokonce ani park krajský, i když se k tomu vyjadřuje krajské zastupitelstvo. Je to park národní. To znamená, že se k tomu vyjadřuje Poslanecká sněmovna a celý národ. To znamená i lidé z jiných krajů ČR. Navíc nejedná se pouze o Šumavu, jedná se, jak už říkal správně můj kolega Laudát, o další čtyři národní parky. To znamená Národní park Podyjí, Krkonošský národní park a České Švýcarsko. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jenom pro pořádek. Pan poslanec Kučera bude dnes hlasovat s náhradní kartou číslo 13.

Další vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Gabal, připraví se pan poslanec Votava, poté pan poslanec Jakubčík a další. Prosím.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Paní senátorko, kolegyně a kolegové, pane ministře, jenom jsem chtěl upozornit na to, že ta participativní komponenta rozhodování o této legislativě je úplně legitimní, stejně významná jako ten meritorní, environmentální obsah. Prvně zažíváme jako Sněmovna to, že nám opravdu lidé píší, že to není generované ani kopírované. Jen pro vaši informaci, nedávno jsem potkal při procházce se psem po Letné dámu, která mi říkala: moc vám děkuji, změnil jste názor mojí šestnáctileté dcery na parlament jenom tím, že jste jí odpověděl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Votava, poté pan poslanec Jakubčík s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jsem ten poslední, který by si přál, aby se zničila příroda na Šumavě. A věřím tomu, že tomu tak je u většiny těch lidí, kteří prosazují, nebo chtějí, aby tady zvítězil, vyhrál ten senátní návrh jako návrh kompromisní. Věřte mi. Opravdu je třeba se důrazně ohradit.

A pane ministře, od vás mě to opravdu mrzí, že to říkáte, že ti starostové jsou zlobbovaní nějakými developery. Já si nepřeju vůbec, aby se tam stavělo samozřejmě to, co máte vy na mysli, nějaké developerské projekty, bytovky a já nevím co všechno. Já si to nepřeju a myslím si, že to ani nejde tak úplně. Existuje řada právních norem, stavební zákon a tak dále. Tam nelze postavit cokoliv. Lidé tam chtějí žít v souladu s přírodou. A už jsem tady říkal minule, je třeba vzít v potaz, že tam nejsou jenom stromy a rostlinky a žabičky, ale že tam také je člověk, opravdu. A na toho člověka je třeba tam také dbát. Já myslím, že nikdo z nich si nepřeje, aby se tam ničila příroda. Zachovejme tam divočinu v přijatelné míře. V přijatelné míře tak, aby tam existoval společně s divočinou i člověk. A to si myslím, že senátní návrh vystihuje. Nezlobte se na mě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Poopravím, že pan poslanec Kučera dnes hlasuje s náhradní kartou číslo 15, nikoliv 13.

Nyní pan poslanec Jakubčík, připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já navážu na pana kolegu Laudáta. On řekl, aby Šumava byla stejná jako ostatní národní parky. Ale uvědomujete si, že to nejde? Řekněte mi jednu jedinou obec, která je na území Národního parku České Švýcarsko, která je na území Národního parku Krkonoše, která je na území Národního parku Podyjí. Já vám řeknu přesně, kolik jich je. Nula, zero, nic. Na území Národního parku Šumava jsou obce, v intravilánu národního parku jsou obce. To je ten obrovský rozdíl Šumavy od všech ostatních národních parků. Pokud by Národní park Šumava byl vyčleněn z tohoto návrhu zákona, zvednu obě dvě ruce, a pokud to bude možné, tak zvednu i obě dvě nohy pro návrh zákona. Ale nemůžu zvednout ruku ani jednu, ani prstíček nemůžu zvednout pro tento návrh zákona, pokud je v tom začleněna Šumava se svými obcemi, které jsou na území národního parku. Nelze.

Další věc ke kolegovi Kučerovi. TOP 09, ochrana přírody. Ano, souhlasím. Souhlasím s ochranou přírody. Ale uvědomme si jednu věc. Na území národního parku se musí dodržovat nejenom zákony o ochraně přírody, musí se tam dodržovat i zákony o požární ochraně. Aby mohly být dodrženy zákony o požární ochraně, o ochraně lesa, o ochraně přírody, musí tam být požární nádrže, přírodní požární nádrže, musí tam být komunikace, kudy může jezdit hasičská technika. Uvědomujete si někdo, že na Šumavě jsou tři miliony mrtvých stromů, které jsou částečně naležato, částečně nastojato, naprosto mrtvé suché stromy? V okamžiku, když tam začne hořet a bude přijat tento návrh zákona, hasiči se tam nedostanou. (Upozornění na čas.) A ty dva vrtulníky, které máme, které jsou schopny hasit, ty to nezvládnou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dnes od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Putnová.

Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Zahradník, připraví se pan poslanec Komárek. Prosím.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, tohle je jenom reakce na tu smršť výměn názorů. To, že celá ta kampaň proti senátnímu návrhu je založena na dvou základních lživých tezích, které Hnutí Duha vyprodukovalo. Totiž za prvé, že senátní návrh zákona má za cíl zrušit národní parky, a za druhé, že senátní návrh zákona bude mít jako důsledek vybetonování, předchozí vykácení a následné zastavění Šumavy lunaparky a golfovými hřišti, je bezesporné. To, že na tuto lživou tezi skočili bohužel ti neinformovaní lidé z Moravy, z Ústeckého kraje, kteří převzali ten jakýsi motivační mail Hnutí Duha, a jak říkal pan profesor Zlatuška, ho modifikovali tím, že dodali nějaké své citové emotivní postoje, to je pochopitelné, to prostě tak je. Oni ti lidé mnohokrát ani na té Šumavě nebyli, nebo spíš jenom čtou tyhle věci.

Ale že na to bohužel přistupují i někteří kolegové poslanci a šíří tady tyto teze, používají slova jako zbohatlíci a takovéhle věci, to je skutečně pod veškerou kritiku a je to důkazem toho, že bohužel, nebo možná bohudík, už je před námi období volební a mnohé strany hledají holt své voliče tam, kde už asi nikdo jiný nehledá, a to mezi těmi ekologickými aktivisty, které opustila jejich Strana zelených, která se úplně vymkla, a oni - mám na mysli tady pana kolegu Laudáta, který hledá zřejmě voliče mezi bývalými voliči Strany zelených. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Komárek, připraví se pan poslanec Kučera s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tahle debata není debata o zákoně. To, že debatu o zákoně nevede veřejnost, ale vede ji o nějakých iluzích, na to jsem už zvyklý. Ale my ji nevedeme ani tady. Na jedné straně se říká: někdo chce vybetonovat Šumavu. Na druhé straně se říká: pan ministr chce, aby kůrovec sežral lidi. Ve skutečnosti je to úplně jednoduché. Tady stojí proto sobě dva oprávněné zájmy. Jeden oprávněný zájem na rozvoji obcí a na co nejspokojenějším životě lidí v národním parku, druhý zájem na ochraně přírody. Ale pozor, to není zájem té přírody. Příroda zájmy nemá, opravdu. To je taky lidský zájem. To je zájem další skupiny lidí, která chce mít přírodu nenarušenou. A ten zájem je rozumný. Celá ta debata je zbytečná, protože pan prezident, který se do ní zapojil, se také zapojil na stranu iluze. Pan prezident určitě ten zákon četl, ale nechtěl ho prostě číst správně. Nechtěl z nějakého důvodu.

Ten zákon totiž už vyvážení těchto dvou oprávněných zájmů zohledňuje. Ten zákon vytváří kompromis mezi zájmem lidí žijících v národních parcích na rozvoji jejich obcí a zájmem lidí, kteří chtějí mít národní parky neporušené. Z mého pohledu je ten zákon velice dobrý, velice slušný a velice ohleduplný a myslím, že není žádný problém, abychom pro něj hlasovali.

Zároveň ale není pravda, že starostové, kteří ho chtějí trošku změnit, a senátoři, kteří své připomínky vtělili do svých pozměňovacích návrhů, jsou nějací vlkodlaci, kteří chtějí vybetonovat Šumavu. (Upozornění na čas.) Oni chtějí prostě jenom posunout legislativu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Musím zareagovat na svoje dva předřečníky, to znamená na poslance Jakubčíka a na pana poslance Zahradníka. Panu poslanci Jakubčíkovi bych rád sdělil - (Předsedající: Mým prostřednictvím.) - prostřednictvím pana předsedajícího, že šumavské obce skutečně leží na katastru národního parku a nemají zájem, aby byly vyjmuty z území národního parku. To znamená, na přímý dotaz, který jsem měl na pana starostu Modravy, zda by stál o to, aby zastavěné území obce Modrava bylo vyjmuto z národního parku, odpověděl, že zásadně ne. Takže je tam, kde chce být, v národním parku, a využívá všechny výhody, které mu přináší národní park.

K panu poslanci Zahradníkovi a víceméně i k panu poslanci Jakubčíkovi o tom, že máme jiné zákony, které brání tomu, aby ty obce investovaly tak, jak investovat nemají. Chci říct, že to byly - chci připomenout například obci Moldava v Krušných horách, kde se vystavěla velká fotovoltaická elektrárna, přestože neměla stavební povolení, jelikož došlo k nějakým úplatkům na stavebním úřadě. Ten úředník už tam dneska nepracuje. A myslím si, že oba pánové vědí, které strany za tím stály. Takže dneska máme - byly to vaše dvě strany, pane poslanče Jakubčíku prostřednictvím pana předsedajícího a pane poslanče Zahradníku prostřednictvím pana předsedajícího.

To znamená, nemusíme si tady říkat, jestli běží volební kampaň, nebo neběží volební kampaň. Myslím, že bychom se měli vrátit k té diskuzi o Šumavě a neměli bychom se tady osočovat tím, že tady někdo hledá, nebo nehledá zoufalé voliče. Myslím si, že tuto tematiku zdiskreditovaly právě akce jako fotovoltaická elektrárna na Moldavě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Laudát, po něm pan poslanec Jakubčík. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Jenom tady zareaguji na ty poznámky, kde lovím, nebo nelovím voliče. Řada z vás ví, že už kandidovat nebudu, takže nevím, proč bych někde lovil voliče. Ale říkám tady svoje názory. A když už jde o to - a bavili jsme se a dotkli jsme se zastupitelstva krajských reprezentací Plzně a Jihočeského kraje, tak se mi bohužel nedostane té cti, abychom si je tady vyzkoušeli, jestli vědí něco o základních bezpečnostních systémech zemí. Tam by se možná dočetli, že jednou z těch podstatných složek, a dokonce integrujících a základních složek pro bezpečnost každé země, tudíž i obyvatel, kteří na tom území žijí, je biodiverzita, a to v širším kontextu. Takže když tady o něčem mluvím - a jestli se po tom klepete a někteří to zneužíváte pro to, abyste tady lidi deprimovali uprchlíky a tak, tak ten skutečný důvod nebyli Američani, jak tady někdo pořád pokřikuje, proč se daly národy Středního a Blízkého východu na pochod. To byly klimatické změny a zhroucení sociálních systémů. Ty to uvedly do pohybu. Že se potom zabalily do nějakých fanatických náboženství, je už sekundární problém. A jestli chcete vyvolat pro tamhlety mladé lidi, kteří tam sedí nahoře, neřešitelné situace, jestli je chcete donutit, aby potom dávali možná bilionové investice s nejistým výsledkem, aby udrželi životní prostředí, tak v tom prosím pokračujte!

Já moc dobře vím na rozdíl od jiných, o čem tady mluvím. A tady už nejde o to, aby se ještě někdo napakoval a naparazitoval. I v Praze, úplně v jiném gardu se podívejte, jak to tady vypadá. Když se potom někdo vnucuje do památkové rezervace a parazituje na ní, aniž by přinášel novou kvalitu.

Takže já nemám už v tuhle chvíli potřebu někde populisticky lovit nějaké voliče. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a nyní pan poslanec Jakubčík. Připraví se pan poslanec Junek. Prosím.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji. Doufám, že budu vystupovat naposledy. Jedna věc. Ano, někde v Krušnohoří byla postavena nějaká solární elektrárna. Budiž. Ale nevím, že by to bylo na území národního parku. Jinak na území Národního parku Šumava se nepostaví ptačí budka, aniž by k tomu byl souhlas vedení národního parku. Máme tady spoustu státních orgánů, které se vyjadřují ke stavebních projektům, které mají být, nebo by mohly být na území národního parku. A poslední, kdo o tom rozhoduje, je vedení národního parku. Takže to je jedna věc.

A druhá věc na pana ministra. Vy tady přikyvujete, že zastupitelstva jsou zlobbovaná. Prosím, doložte mi, který krajský zastupitel, který starosta z Plzeňského a Jihočeského kraje byl kdy kým zlobbován! Prosím doložte mi to. Řekněte mi zastupitel XY by zlobbován lobbistou XY, aby nechal na Šumavě postavit mrakodrap. Prosím doložte mi to! Všechno to jsou jenom fráze. Stejně jako o těch developerech. Jenom fráze!

Jednu věc. Všichni z vás, kteří tady bojujete za tu krásnou přírodu na Šumavě, prosím, jděte se podívat za hranici. Na Národní park Šumava navazuje Národní park Bavorský les. Udělejte si ten čas, zajeďte se podívat, jak vypadá Národní park Bavorský les. Jsou tam spokojené obce, jsou tam spokojení občané, Němci jsou spokojení s tím, jak Národní park Bavorský les funguje. Myslíte si, že ti Němci jsou takoví idioti, že by si nechali rozsekat jeden ze svých klenotů, jakým je Národní park Bavorský les? Nikoliv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Eviduji vaši přihlášku, pane ministře. Myslel jsem si, že se hlásíte s přednostním právem, ale vy se hlásíte s faktickou poznámkou. Tak dobrá. Nyní vystoupí pan poslanec Junek s faktickou poznámkou, prosím.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo. Chtěl bych také reagovat na pár věcí, které zde zazněly v diskusi. Chtěl bych se ohradit vůči tomu, že někteří občané, kteří žijí v jiném kraji než v Jihočeském, případně Plzeňském, se k tomu nemají právo vyjadřovat, k tomu, jak má vypadat národní park. Už to tady zaznělo, může se a má se k tomu vyjadřovat každý občan této republiky, má na to právo.

Další, co tady zaznělo, nevím, jestli z úst pana kolegy Zahradníka, ale i jiných, že je tady vytvářena jakási lež a podsouváno, že chtějí podporovatelé senátního návrhu tu Šumavu zastavět a to že není pravda. Byl tady pan prezident a vy jste mu tleskali, a co on říkal? Dával za příklad rakouskou stranu Šumavy, kde máme sjezdovky, kde to skvěle funguje, kde je hospodářský les. To nám tady dával za příklad, to že je cesta pro Šumavu, a vy jste tomu tleskali. Tak jak tomu máme rozumět? Že toto podporujete a to že je váš záměr na Šumavě. Odkud se to bere?

A další. Co je v senátním návrhu? Tam je změna definice zóny kulturní krajiny, která zase umožní tu výstavbu v národním parku. Tak nám neříkejte, že to není pravda! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. První má pan poslanec Kučera, pak pan ministr, pak pan poslanec Schwarzenberg. (Poslanec Kučera svoji faktickou poznámku ruší.) V tom případě pan ministr a poté pan poslanec Schwarzenberg.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem vystoupit teď nechtěl, protože mi je jasné, že zase vyvolám smršť dalších poznámek. Myslím si, že dnes to směřuje k jediné věci. Kolegové si uvědomují, že nebude dost hlasů pro senátní návrh, ale vše směřuje k tomu, aby nebyl schválen ani návrh poslanecký, takže to má směřovat samozřejmě ke zdržování, pak vetu pana prezidenta a k tomu, aby nebylo schváleno vůbec nic. Ta hra je průhledná, je to hra regulérní z určité strany, ale řekněme si to alespoň na rovinu. Můžeme mít každý svůj názor, ale aspoň prosím nelžeme.

Pane kolego Jakubčíku, vaším prostřednictvím, pane předsedající, nebo to není možná o lži, ale je to prostě jenom o tom, že jste to nepřečetl. Najděte mi tam někde v té novele, jak se nesmí zasahovat proti požárům. To se může dneska, a to se dokonce preventivně může i podle novely, to jsou věci, které samozřejmě jsou. Dokažte mi dneska, že tam nemůže vjet požární vůz nebo helikoptéra. To jsou úplné nesmysly. To je první věc.

Druhá věc. Mnohokrát se to tady opakovalo a mluvil o tom i pan kolega Kučera, my jsme nabízeli, já jsem tam byl dvěstěkrát v těch obcích, měl jsem tam x seminářů, a všech obcí, všech starostů jsem se ptal, jestli chtějí vystoupit svým územím z národního parku. Nikdo nechtěl. Protože to je fantastická marketingová značka. Tak nebuďme pokrytečtí. Obce tam chtějí zůstat a nechtějí tam zůstat. Je to chytrá horákyně, trošku oblečená, trošku svlečená, prostě princezna Koloběžka. To je ta reálná pravda.

A potom k tomu lobbingu. To nemusí být lobbing penězi, to je i lobbing hysterií. Tou hysterií, která se kolem toho rozpoutala. Já jsem mluvil s hejtmanem, mluvil jsem takřka se všemi krajskými poslanci, nabízel jsem možnost to vysvětlit. Ale tam padají tak nesmyslné argumenty, že už si nemůžete myslet nic jiného. A ano, mám i určité zprávy, které nemohu úplně komunikovat, ale myslím, že se i objevily v médiích, přečtěte si to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Schwarzenberg, po něm pan poslanec Kučera s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, my jsme opravdu prazvláštní národ, neboť nejraději podvádíme sami sebe. Když se podívám do minulých let, tak jsme se bouřili proti tomu, že Evropská komise uznala, že nemáme podvádět vlastní zákazníky v Čechách a nazývati máslem něco, co byla levná náhražka, slavný spor o pomazánkové máslo. Buď je to máslo, nebo to není máslo. Totéž když výrobek, který je po celém světě známý, že se dělá z cukrové třtiny, rum, jsme chtěli nahradit řepou a také se to nazývalo rum. I toto je vlastně podvod na zákazníkovi.

A teď k nám dorazil paskvil z dílny našeho Senátu, kde se nám tvrdí, že tam, kde se může leccos dělati, bude nadále národní park. Podle všech mezinárodních mantinelů národní park musí být bezzásahový. Nám se to nehodí, tak raději podvedeme sami sebe, budeme něco nazývat národním parkem, co vůbec není, a tím budeme šťastni. Opravdu - proč chceme vždycky sami sebe v první řadě podvádět?

Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kučera. Po něm pan poslanec Klučka. Všechno to jsou faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Jen krátce zareaguji na slova pana ministra Brabce. Víceméně s vámi, pane ministře, souhlasím, že ta taktika je víceméně ta, aby neprošla ani jedna verze, to znamená ani sněmovní, ani senátní, abychom ji nestihli projednat do konce volebního období. Nicméně chci říci, že za to jste zodpovědný i vy, pane ministře. My tady novelu zákona projednáváme od října 2015. Ona už mohla být dávno projednána. Byla neúměrně dlouho ve Sněmovně, neúměrně dlouho byla projednávána, aniž by kolem toho byla jakákoliv větší obstrukce, dokonce myslím, že žádná obstrukce. To je prostě fakt. Takže svůj díl viny na tom, že ta novela je ohrožena v čase, nesete i vy, pane ministře Brabče.

Chci připomenout také další věc, abych se tady zastal těch krajských zastupitelstev. Tak je fakt, že krajská zastupitelstva hlasovala tak, jak hlasovala, že tam pravděpodobně mohl proběhnout nějaký lobbing v tom dobrém slova smyslu. Tím lobbing nemyslím slovo úplatek, samozřejmě. Nicméně chci připomenout panu ministru Brabcovi, že to byli i zastupitelé z hnutí ANO, kteří hlasovali proti sněmovní verzi a hlasovali pro senátní verzi na krajském Zastupitelstvu Jihočeského kraje. A jediní, kdo hlasovali proti senátní verzi, byli právě zastupitelé TOP-09.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Klučka, připraví se pan poslanec Jakubčík.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Nemohu nezareagovat na otázku požární ochrany. Vy si všichni vzpomínáte na druhé čtení tohoto zákona, kde jsem vystupoval s pozměňovacím návrhem, kterýmžto textem jsme hledali náhradu tehdy bodu 7 a 17 v předložené novele, která striktně, opravdu striktně znemožňovala výkon státního požárního dozoru v oblasti prevence. My jsme tu náhradu našli v textu, že hašení požáru a provádění preventivních opatření proti vzniku lesních požárů podle zákona o požární ochraně, preventivní opatření lze provádět po předchozím projednání s orgánem ochrany přírody a při zohlednění cílů ochrany národního parku. Než jsem to předložil, tak jsme uvažovali s Ministerstvem vnitra, jestli to je ta správná definice, je to kompromisní definice, která musí hledat východiska v operačním nasazení požárních jednotek. Potřebujeme přípravu všech věcí kolem hasebního zásahu, jako jsou příjezdové komunikace, odstavné plochy, zásobování vodou a další a další komponenty k tomu, aby zásah požárních jednotek byl účinný a efektivní. Já chci jenom věřit, že tak jak je to dneska v zákoně popsáno, a týká se to jak sněmovního, tak senátního návrhu, že to do budoucna nebude problémem pro porozumění věcem požární ochrany.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jakubčík, připraví se pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji. Pane ministře, vy jste tady řekl, že zastupitelé nemusí být zlobbováni penězi, ale můžou být zlobbováni hysterií, nebo jak jste to řekl. Máte pravdu. Koukám, že velká většina poslanců tady je zlobbována hysterií Hnutí DUHA a těmi tisícovkami mailů. Ad 1.

Ad 2. Mluvil jste tady o požární ochraně. Určitě sám dobře víte, že na území Národního parku Šumava proběhlo několik požárních kontrol. Určitě sám víte, jakým způsobem ty kontroly dopadly - jednoznačné porušení zákona o požární ochraně. Národní park dostal několik pokut. Až budou interpelace, já se vás na to zeptám, jestli víte přesně, jak to tam bylo a kolik pokut dostal národní park, kolik tam bylo kontrol. Ani jedna kontrola nedopadla dobře. Důvod: Za prvé, protipožární nádrže. Za druhé, nepřístupnost protipožárních nádrží. Podle zákona o požární ochraně přístupová komunikace musí mít šířku minimálně tři metry. Při kontrole zjištěno dvanáct důležitých komunikací naprosto neprůjezdných - padlé stromy atd. A jedna věc, která je velmi úsměvná a úžasná - v plánu péče o národní parky je tam naprosto krásná věta: Požár je přirozenou obnovou lesa. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, paní a pánové, já bych nevystupoval, nebýt té připomínky pana ministra Brabce. Ten zákon je špatně z pohledu legislativního. To neodstranil ani Senát. A já jsem to panu ministrovi říkal několikrát. Jestliže dáme obecné důvody ochrany parků do zákona 114, to je v pořádku. Ale jestliže do jednoho zákona dáme všechny čtyři národní parky a dáme tam zvláštní způsoby ochrany, při jakémkoli otevření zákona 114 otevřeme v podstatě pět norem, protože každý může načíst změnu do zvláštního způsobu ochrany Podyjí, Labských pískovců, Národního parku Šumava. Hranice parku může otevřít při každém otevření stočtrnáctky. To není otázka současného návrhu zákona. To je otázka, že do budoucna, pane ministře, uděláte takový chaos, který tady mohou využívat všichni, kteří mají legislativní iniciativu, že svým nástupcům připravíte horší podmínky, než připravil pan exministr Bursík, když tady vytvořil solární barony. To byla ostuda! A vy připravujete stejnou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přečtu omluvy. Dnes od 9.30 do 10.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Kořenek a dále od 14.30 do 17 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Adámek.

Nyní tedy budeme pokračovat v řádných přihláškách do rozpravy. Jako první vystoupí paní poslankyně Nohavová, připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, opět zde vedeme diskusi nad novelou zákona o ochraně krajiny a přírody. Tato novela má své příznivce i odpůrce. Určitě se zde všichni shodneme na tom, že novela je nutná. Spor se vede o to, zda národní parky potřebují i přes svá specifika jednu zákonnou normu. To, co platí pro jeden národní park, nemusí vyhovovat jinému. V takovém případě by v novele zákona musela být podrobná řešení pro jednotlivé národní parky a neobcházet nastalé nejednotlivosti podzákonnými normami, tedy nějakými vyhláškami.

Jako poslankyni zvolené za Jihočeský kraj mi rozhodně není jedno, co se děje zejména kolem Šumavy. V posledních dnech jsme přímo zahlceni maily vyjadřujícími nesouhlas se senátními pozměňovacími návrhy, se kterými se vlastně novela vrací zpět do Poslanecké sněmovny. Musím říct, že rukopis těch mailů je ve všech případech stejný - zachovat divočinu a uzákonit bezzásahovost na většině plochy, tedy já bych řekla, přání různých ekologických spolků. V malém národním parku to zásadní vliv mít nemusí, ale pro Šumavu to bude mít destruktivní vliv. A navíc to bude mít i dopad na celkové klima jihozápadních Čech.

Tyto ekologické spolky se snaží do osídlené Šumavy, kde se po staletí žilo, hospodařilo, zavést režimy typické pro národní parky, kde lidé nikdy nežili, tzn. prosadit velkoplošnou divočinu. Vlastně položme si otázku, co to je divočina. Ta není zákonem vymezená. A tak nelze s tímto slovem zacházet, jako by bylo součástí zákona. A tudíž nelze nutit veřejnost, aby se s tímto názorem ekologických aktivistů, kteří ji podporují, ztotožnila. Přece chránit přírodu a zlepšovat její dochovaný stav, by měla být základní povinnost každého občana.

Již dnes se ekoaktivistům podařilo prosadit divočinu na 23 % Šumavy. No a co je výsledkem? Úbytek zeleného lesa, v důsledku čehož zároveň dochází ke změnám vodního režimu, mizí vzdušná vlhkost, vysychá les, ale i studny obyvatelům Šumavy. Poslední poměrně suchá léta situaci na Šumavě zhoršila a o vodu přišel i pramen Vltavy, což všichni ekoaktivisté, přestože to viděly tisíce návštěvníků, vesele popírají, a to s odůvodněním, že je ucpaný. Ministerstvo životního prostředí vyhlašuje miliardové programy na udržení vody v přírodě, ale svým přístupem k Šumavě prakticky koná vše pro to, aby zde bylo vody co nejméně.

Navrhovanou normou se dá vyřadit účinnost lesního zákona ve smyslu povinnosti zasahovat proti škůdcům. Kroky ministerstva svou skutečnou škodlivostí předčí i neblaze proslulá rozhodnutí exministra Bursíka, jehož rozhodnutím bylo zničeno 20 tis. hektarů lesa na Šumavě.

Kritika aktivistů z Hnutí Duha, která se nápadně shoduje s předkladatelem zákona, směřuje k udržitelnému rozvoji obcí, zejména pak obava, že se na nejpřísněji chráněných územích budou stavět různá golfová hřiště, akvaparky a já nevím, co všechno. Ale to je lež. Vždyť přesně každý ví, že v přísně chráněných zónách nelze stavět v žádném případě. Tak proč Duha i ministerstvo účelově mlčí o ochranných podmínkách, které musí být splněny? Vždyť je tu zákon o EIA, je tu Natura 2000. Na jednu stranu chcete otevřít Šumavu turistům. Lžete i v tomto případě. Dnes se nesmí na 26 % plochy, a v návrhu je 50 %. Vždyť vy ji chcete de facto zavřít.

Šumava má prostě tolik specifik, že jediným možným řešením je samostatný zákon o národním podniku... parku, ne podniku... Národním parku Šumava. Iniciativa na samostatný zákon od poslanců a senátorů za Jihočeský i Plzeňský kraj byla předkládána několikrát, ale nebyla politická vůle předložené návrhy posunout do dalších čtení a projednat to ve výborech. A odůvodněním vždy bylo, že není nutný samostatný zákon o Národním parku Šumava, že vše vyřeší centrální novela o ochraně krajiny a přírody a samozřejmě následná péče v jednotlivých národních parcích.

Vzhledem k rozsahu novely a zmatku v terminologii se v tom málokdo dokáže orientovat a na to zřejmě předkladatelé spoléhají. Návrhem se snažíte prosadit už mnohokrát odmítnutou snahu vytvořit na Šumavě skanzen. Chcete-li opravdu Šumavu zachránit a nezhoršovat situaci v dalších národních parcích, pak je nutné, aby skutečně měly svůj vlastní zákon.

Z jednání krajského Zastupitelstva Jihočeského kraje vzešlo toto usnesení. Zastupitelstvo Jihočeského kraje přijalo v minulosti několik usnesení, která dlouhodobě podporují samostatný návrh zákona o vytvoření Národního parku Šumava. Hlavním důvodem tohoto postoje je skutečnost, že na rozdíl od ostatních národních parků jsou součástí Národního parku Šumava také obce a z toho vyplývá nutnost zajistit jejich trvale udržitelný rozvoj. Původně předložená novela zákona bohužel neodpovídá tomu dlouhodobému záměru a omezuje podíl obcí na dění a utváření režimu Národního parku Šumava. Novela umožňuje další rozšiřování zón, které se mají ponechávat samovolnému vývoji, vytváří předpoklady pro zavádění klidových území a dotváření nových zón, kde se aplikuje nejvyšší možná ochrana. Institut klidových území samozřejmě umožňuje jejich vytváření v kterékoli zóně. Také se mění povaha jednotlivých aktů vydávaných Správou Národního parku Šumava, snižuje se možnost obcí ovlivňovat jejich podobu. A s přihlédnutím k dlouhodobému postoji Jihočeského kraje k problematice Národního parku Šumava se novela zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny ve znění usnesení Senátu Parlamentu České republiky jeví přijatelnou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr mi dovolte, abych přečetla dopis občanky, která žije na Šumavě. Paní Květa Pěničková z Nových Hutí mi dala souhlas, abych toto vám zde přednesla. "Vážená poslankyně, vážený poslanče, obracím se na vás s prosbou. Prosím uvažte, co způsobíte, podpoříte-li novelu zákona č. 114. Žiji na Šumavě a můj rod zde žil 300 let na jedné usedlosti na Staších. Všechny generace se chovaly s úctou k přírodě, tedy i k lesu, který pěstovaly a měly rády. Pilně se staraly, aby nebyl zničen kůrovcem. Les byl jejich živitelem. Vždyť jen za peníze ze sběru borůvek, brusinek a hub oblékaly své děti a pořizovaly věci do domácnosti. I dnes mnozí jezdí na Šumavu v létě hledat houby. Ty ale zmizí. Zmizí, zvítězí-li divočina. V té vysoké trávě, vyvrácených stromech je nenajdete a nebudete mít možnost se tam ani pohybovat. Bohužel zmizí nejen ty dary přírody, ale i ten půvabný unikátní charakter Šumavy, nádherné výhledy, mohutné stromy, kouzelné horské louky, prameny a potůčky. To vše pro lidi, kteří se nechali ovládnout chorobnou demagogií. Bohužel mají dost prostředků finančních i bezohlednosti, aby působili na lidi, kteří Šumavu neznají. Jak pan prezident vysvětlil ve svém projevu v parlamentu, zničeno bylo již dost i té naší šumavské přírody. Prosím, hlasujte pro zelenou Šumavu, pro nás, co ji tak milujeme a zde žijeme, ne pro chorobnou ničitelskou ideologii lidí, kteří žijí ve městech a chtějí ji využít pouze pro své osobní zájmy."

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Mám dvě faktické poznámky - první pan poslanec Junek, poté pan poslanec Böhnisch. Prosím.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo. Na to se opravdu musí reagovat, jenom na jednu věc. Mně se líbí, jak musíte prostě zabrnkat na tu notičku toho sucha a vyvolávat ten strach, že lidé na Šumavě nemají ve studnách vodu. Oni ji nemají ani ve východních Čechách. Ono totiž bylo dva roky sucho, paní kolegyně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Mým prostřednictvím prosím oslovujte.

 

Poslanec Jiří Junek: Prostřednictvím pana předsedajícího. Brnkat tady na tu strunu je opravdu zavádějící a nepřijde mi to vůbec fér. Když tak si rozklikněte stránky Českého hydrometeorologického ústavu, podívejte se na krásnou mapu nasycenost půdy vodou. Šumava je na tom rozhodně nejlépe. Naopak nejhůře například východní Čechy, které jsem tady zmiňoval. Takže by bylo fajn, abychom tady ty nefér argumenty nepoužívali. Ono v době, kdy v Ústí nad Labem přejdete Labe suchou nohou, tak je opravdu zvláštní tedy, že na Šumavě je také sucho. A dávat to za vinu tomu, že jsou tam místa bezzásahová, napadená kůrovcem, a proto že lidem vysychají studny, je opravdu nefér.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Böhnisch s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Mě jen zaujalo, pane místopředsedo, dámy a pánové, v projevu paní kolegyně Nohavové to hezké freudovské přeřeknutí speciální podnik. Ono to totiž samozřejmě není příliš daleko, kdy by se Šumava mohla stát speciálním lesním podnikem. Doufám, že se tak nestane. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vilímec a po něm pan poslanec Holík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, musím nějak podrobně analyzovat, co je předmětem sporu v tomto zákoně. Především je to dopad navrhovaných ustanovení na Národní park Šumava. Bohužel se to ukazuje i ve Sněmovně, debata se už dávno nevede ve věcné rovině. Nabrala hysterickou a naprosto absurdní podobu. Přiznám se, že jsem velmi zaražen těmi stovkami, možná tisíci e-maily namířenými proti senátnímu pozměňovacímu návrhu. Některé z nich možná píší lidé z vlastní iniciativy a s vlastním názorem. Těžko se ale zbavit dojmu, že drtivá většina z nich je dílem naprosto cílené a profesionálně vedené kampaně. Za ní stojí šikovné a mediálně proškolené nevládní organizace. Každopádně se asi shodneme na tom, že lobbistický tlak, který tato skupina vytváří, je nesrovnatelný s jakoukoli jinou oblastí, kde se lobbisté pohybují a které jsou také předmětem docela zásadní debaty.

Protože jsem si alespoň některé z těchto dopisů poctivě přečetl, nemyslím takové ty jednoduché dopisy o dvou větách, ale některé dopisy věcnější povahy, jsem přesvědčen, že skutečně jen minimum, jen minimum z těch pisatelů skutečně ví, jaké změny Senát přijal a co pro šumavský národní park znamenají nebo neznamenají. Většinou neznají ani text ze Sněmovny. Ani se nedivím. Určitě jejich snahou není pročítat texty projednávaných zákonů. Na těch e-mailech, a už to tu bylo také řečeno, je zajímavé vlastně jediné - odkud jejich pisatelé pocházejí. Mnoho z těch lidí, a já to pouze konstatuji, žádné bližší informace o svém bydlišti neuvádějí, anebo má v drtivé většině, pokud to, co uvádí, je pravdivé, své bydliště na hony vzdálené nejenom Národnímu parku Šumava, ale i ostatním národním parkům. Ale budiž. Každý se může vyjadřovat k těmto problémům. Může se k tomu vyjadřovat každý občan České republiky.

Mrzí mě, že na vlnu podporovanou tou nátlakovou skupinou některých ekologů najela i některá média, často bez znalosti věci. Například předminulý týden jsem se ptal jednoho minimálně v regionu docela známého redaktora podporujícího vznik takzvané divočiny na převážné většině území Šumavy a stranícího a bezvýhradně poslanecké verzi zákona, zda si vůbec pozměňovací návrhy Senátu přečetl. Nepřečetl. Na mnou třikrát opakovanou otázku odpověděl, že nikoliv, protože vychází ze stanovisek vědecké obce. Připadne mi, že k dokonání této absurdní hry chybí ještě nechvalně známé vyjadřování takzvaných pracovních kolektivů před listopadem 1989.

Přesto mezi těmi dopisy jsou dopisy lidí, kteří hluboce milují přírodu na Šumavě a mají hluboký vztah ke svému bydlišti. A jeden takový dopis - na nikoho neútočí na rozdíl od jiných. A jeden takový dopis, alespoň podstatnou pasáž toho dopisu, bych si dovolil přečíst. Jenom podotýkám, že se jedná o vysokoškolskou studentku, obyvatelku šumavských Prášil.

"Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vyjádřit se k palčivému tématu schvalování z úhlu pohledu člověka, který ze Šumavy nejen pochází, ale místo svého původu hluboce miluje a z kauz, které se točí kolem schvalování zákona, ho skutečně bolí u srdce.

Dovolte mi připomenout, že na rozdíl od ostatních národních parků na území České republiky je Šumava jedinečná v tom, že přímo v centru národního parku žijí lidé. A není to nijak zanedbatelné období, ale řády staletí. Vždy tu žili lidé, kteří svou krajinu milovali a pečovali o ni i přes všechny strasti historie i ročních období. Pevně věřím tomu, že pouto mezi místními a lesnatými kopci bylo od věků velice pevné. Život na současné Šumavě je často idylický, rovněž náročný a zejména logisticky složitý. Podpora rozvoje této oblasti je nutná i pro toto zachování rovnováhy mezi lidmi a přírodou.

Přese všechno věřím, že nikdo z nás, opravdových Šumaváků, nestojí o to, aby zde rostly developerské projekty. Naopak, velmi si přejeme zachovat přírodu takovou, jako zde máme. I přes nepůvodnost většiny současného porostu. Máme potřebu hájit území, do kterého jsme se narodili, a hluboce jej milujeme.

Návrh zákona, který Sněmovna předložila, se může zdát šťastný, přijatelný pro ostatní tři národní parky. Ne však pro Národní park Šumava právě proto, že součástí této jedinečné biosféry jsou rovněž její obyvatelé. Od doby, kdy jsem pobrala trochu rozumu, vnímám, že se ze Šumavy stala biologická laboratoř, kterou mnozí zaměstnanci národního parku pro nepůvodnost porostů opovrhují a touží situaci změnit. Zasadit se o to, aby začala růst nová generace smíšených lesů i za cenu nekonečných mýtin, kde jsou mrtvé lesy, a obnova dle tohoto scénáře může trvat staletí. Současnou situaci však nikdo neřeší, ať už je to změna povětrnostních podmínek, nebo vysychající prameny toků. Šumava má jednu velkou nevýhodu oproti ostatním národním parkům. Je příliš velká na to, aby se její bezzásahové zóny neprodyšně uzavřely po vzoru Národního parku Bayerischer Wald, jehož rozloha je několikráte menší, což je nutný a nepominutelný fakt.

Věřím tomu a snažila jsem se dostatečně si nastudovat fakt, že senátní návrh není zdaleka tak katastrofální, jak jej média označují. Troufám si tvrdit, že inspiraci nachází i v zákonech o Národním parku Bayerischer Wald, který je nám na Šumavě velikým vzorem výtečně fungujícího národního parku. Ty vysněné změny vzrostlých smíšených lesů, tak jak o nich píše Karel Klostermann, přijdou, ale toho se my nedočkáme. Možná ani naše vnoučata. Ale právě za tento přirozený vývoj bych si přála, abyste se postavili. Ne za radikalitu aktivistů, ne za strach z developmentu, ne za sílu médií, ale za lidi, kterým kousky milované Šumavy proudí krví a mají ji velmi hluboko zakořeněnou ve svých srdcích." Tolik z podstatné části dopisu Kateřiny Kabátové, abych uvedl toto jméno.

Nyní bych se chtěl vrátit k tomu samotnému senátnímu návrhu zákona. Jsem z Plzeňského kraje, na Šumavu jezdím. Dokonce můj dědeček tam stavěl vodní elektrárnu, když jsem byl malý, tak mě tam vždycky na Čeňkovu pilu přivedl, takže mám jakési pouto k této oblasti. Já jsem skutečně neslyšel od žádného starosty ani obyvatele tamních obcí, že by chtěli řešit národní park. To jsem skutečně neslyšel. Chtějí pouze jediné: přežít ve svých obcích tu masivní snahu o vytváření další divočiny.

Pokud pan ministr zde mluvil o tom, že nabízel, dokonce několikrát nabízel starostům šumavských obcí, aby odešly z národního parku, já jsem se ptal pana starosty Modravy na to. Víte, když něco nabízíte, tak musíte také říct, za jakých podmínek. Protože já jako letitý komunální politik bych nemohl rozhodnout na základě nějaké nabídky jednoho pana ministra, byť ministra životního prostředí, aby obce případně odešly z národního parku. Jak by se řešily katastry těch obcí? To není jednoduchá věc. Takže to zjednodušovat tímto způsobem úplně nelze. Takže pokud se zde prezentuje jednostranný názor takový zjednodušený, že starostové za žádnou cenu nechtějí odejít z národního parku, tak se to zjednodušuje, protože nikdo o tom vážně nemluvil. Kdybyste o tom mluvil a dal nějakou vážnou nabídku, tak ta nabídka by musela samozřejmě být konkrétní a musela by řešit věci, které nejsou jednoduché.

Víte, připomeňme si prosím, že obyvatelé těchto obcí, kteří tam bydlí, mají ústavně zaručené právo na samosprávu. Na udržitelný rozvoj obcí, ve kterých žijí. Pokud se toto právo zpochybňuje tím, že vše musí být podřízeno pouze a výhradně snaze o zachování a postupnou obnovu přirozených ekosystémů na převažující ploše území národních parků, a to včetně těch území, která byla činností člověka pozměněna, pak popíráme skutečně právo lidí v těchto obcích žít. Na Šumavě vždy žili lidé, to víme, a nevidím důvodu, proč by tomu mělo být jinak. Považuji proto za zcela nesmyslné, že se zde, a je to smutné, že se zde staví proti sobě zájmy obyvatel obcí, reprezentantů obcí a lidí, kteří na Šumavě žijí, a nějaké vyšší zájmy ekologů či vědecké obce. Neměli bychom dopustit, aby zákon o ochraně přírody zadupal do země zákon o obcích. Oba zákony by měly být v souladu, měly by spolu komunikovat.

Chtěl bych se vyjádřit ještě k jedné věci, kterou také často slýchávám, a možná ve snaze tzv. trochu diskreditovat šumavské obce. Opakovaně se objevují údaje, které přesvědčují veřejnost, často neinformovanou, jaké obrovské finanční výhody obcím plynou z toho, že jsou na území národních parků. Opět to není pravda a na tom trvám! Tak za prvé, obce nedostávají žádné kompenzace za to, že stát neplatí ze svých pozemků v národních parcích daň z nemovitostí. Nedostávají žádné kompenzace za to, že jsou omezeny na svých právech. A za druhé, jejich fungování uprostřed Šumavy obnáší poměrně řadu nákladů.

Přečetl jsem si v této souvislosti, dokonce ji tady mám, nějakou analýzu vypracovanou Hnutím Duha v říjnu 2014 jako reakci na tehdejší senátní návrh. Na první pohled víte, co mě upoutalo? Že autor či autoři, byť se honosí vědeckými tituly, ještě ani v roce 2014 nezaregistrovali, že neexistuje žádný samosprávný Západočeský kraj. To je myslím drobnost, ale také to hovoří o lecčems. Nesprávné údaje ovšem uvádějí v mnoha dalších stěžejních pasážích o financování obcí a jejich příjmech. Můžu jen hádat, jestli z neznalosti věci, nebo záměrně. Nejčastěji se cituje Modrava. Ano, tato obec měla v určitých letech profit z daní jednoho bohatého podnikatele. Ale jak víte, Sněmovna těmito hlasy zrušila jakoukoli motivaci obcí na dani z příjmu fyzických osob od letošního roku, a proto taková situace již neplatí a nemůže se ani opakovat. Nehledě na to, že tento podnikatel, jak jistě víte, již dávno trvalé bydliště v této obci nemá. Vyčítat této obci, že získané prostředky nevyházela a má z nich dodnes i určité výnosy, bych považoval za nesmyslné.

Autoři zmíněné analýzy vydané v roce 2014 také používali především údaje z roku 2011, tedy před změnou rozpočtového určení daní, která zrušila neomezené započtení výměry katastru obcí. Od roku 2013, jak mnozí jistě vědí, se započítává pouze 10 hektarů na obyvatele, a tudíž daňové příjmy většiny těchto obcí umístěných v Národním parku Šumava významně poklesly. Koneckonců výnos daňový příjmů obce Modrava v minulém roce, můžete se všichni podívat na úřední desku, činil 1,8 mil. korun. Ani v případech dalších obcí nelze mluvit o nějakých zcela atypických nadprůměrných příjmech.

Nyní bych se ještě chtěl vrátit k tomu samotnému návrhu. Nechci ho rozebírat detailně, byť jsem si přečetl všech těch 40 pozměňovacích návrhů Senátu, a chtěl bych především poznamenat, že snad dobře víme, že Senát, nebo alespoň to předpokládám u pana ministra, nakonec nechal v zákoně zde dlouho diskutovaný § 23 o zákazu zcizení pozemků na území národních parků, které jsou ve vlastnictví státu. Považuji to za zásadní informaci, kterou bych chtěl připomenout. V jejím světle je zřejmé, že báchorky o možnosti narušovat nejcennější území národního parku nějakými developerskými projekty, jsou naprosto nepravdivé sci-fi příběhy.

Považuji ve vztahu k tomu, že obce jsou součástí národního parku, za správné, aby i obce se mohly i nadále vyjadřovat k zásadám péče, usilovat o dohodu s orgánem ochrany přírody národního parku na návrhu zonace, klidových území, cest a tras v těchto územích, kde žijí lidé. A pokud si někdo myslí, třeba i včetně pana ministra, opak a chce tyto možnosti obcím vzít, ať to zde řekne nahlas.

Senátní návrhy vnímám jako snahu najít alespoň částečný kompromis mezi extrémním pojetím podoby národních parků a určitou garancí, že na těchto územích mohou žít také lidé, jako tomu bylo na Šumavě po staletí. Nejsou bez vady, to si také uvědomuji, ale v žádném případě neusilují o zánik národních parků ani o umožnění developerských projektů. To jsou absurdní a lživá tvrzení.

Snad nemusím připomínat, a už to zde padlo, že pro senátní verzi zákona se vyjádřila i zastupitelstva obou krajů, na jejichž území se národní park nachází. Jsem od roku 2000 zastupitelem Plzeňského kraje. Na otázku Národního parku Šumava mám dlouhodobě pevný názor a určitě ve vedení krajů, a teď mluvím za kraj Plzeňský, nejsou lidé, kteří by chtěli dát průchod nějakému stavebnímu boomu v těchto parcích ani tyto parky likvidovat. Jsou tam lidé znalí situace, častí návštěvníci národního parku. O tom ať není sebemenších pochybností. Podobně i Sdružení obcí a měst Plzeňského kraje tvořené i mnohdy hodně ekologicky zaměřenými starosty a zastupiteli se jednoznačně postavilo za senátní pozměňovací návrhy. Když jsme hlasovali v Zastupitelstvu Plzeňského kraje, tak z 42 přítomných zastupitelů pro senátní návrh hlasovalo 38, včetně drtivé většiny zastupitelů za hnutí ANO, to podotýkám. A pouze jeden zastupitel byl proti, objektivně řečeno, byl to také zastupitel hnutí ANO, a tři zastupitelé, včetně tedy zastupitelů TOP 09, se zdrželi hlasování. Tak neplatí to, o čem zde informoval pan poslanec Kučera, že by TOP 09 byla proti. Zdržela se hlasování.

Víte, jsem člověk, který nepodléhá - jsem dlouho v politice, jako komunální politik jsem v politice od roku 1990 a nepodléhám nějakým umělým emocím a vždy se snažím seznámit s tím, o čem skutečně hlasuji. Myslím, že Šumavu znají skutečně nejlépe lidé, kteří v ní žijí, a i ti, kteří Šumavu navštěvují a kteří mají největší zájem na tom, aby zdejší příroda zůstala uchována dalším generacím. Dnes proto s naprosto klidným svědomím podpořím senátní verzi zákona, a pokud neprojde ani jedna verze, ani senátní návrh, ani poslanecký návrh, tak ono se nic tak katastrofického nestane. Na Šumavě se dále bude chránit příroda, lidé tam budou žít a myslím, že to možná je nakonec nejlepší řešení v této situaci.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS a některých ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní mám poznámku od pana kolegy a místopředsedy Bartoška, že nyní je na řadě pan poslanec Jaroslav Holík a poté pan kolega Vácha. Mám to takto poznamenáno v řízení schůze. Mám tady písemnou přihlášku kolegy Holíka - jestli byla mimo systém. Beru to tak, jak mi předchozí řídící řekl. Prosím pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dostal jsem se ke svému projevu trošičku opožděně, řada věcí tady už zazněla, tak bych je nerad opakoval.

Ano, i já jsem byl zaplaven asi tisíci dopisy, ale možná že jsem jeden z mála, který se snažil na všechny odpovědět, a z reakcí, které mi pak přicházely zpět, jsem zjistil, že za každým tím dopisem je jistý člověk.

Dámy a pánové, mnozí z vás řeknou: prosím tě, co ty tady mluvíš? Vždyť ty jsi z východu, z Moravy, co ty víš o Šumavě? Já pokud něco nevím, tak tam jezdím. A já jsem Šumavu několikrát navštívil a musím říct jedno, že kůrovcová kalamita nebyla způsobena tímto broučkem, ale že to zavinil člověk, protože asi před 50 lety věrni heslu poručíme větru dešti tam byly napřímeny přítoky Teplé Vltavy, byly prohloubeny a hladina spodní vody tam klesla o 1,8 metru. Ano, prosím, vás o metr osmdesát! Takže smrk, který je tam nejvíc zastoupen, který má mělké kořeny, byl prakticky tak oslaben, že jsme všechny ty lesy nabídli kůrovci jakoby na zlatém podnose. Na, dej si dobrý oběd! Jsem velice rád, že tady vznikla iniciativa vedená doktorkou Bufkovou, kdy tyto odvodové kanály, tyto napřímené toky se znovu zasypávají. Díky tomu bych vás také chtěl pozvat na seminář, který bude příští týden ve čtvrtek v místnosti 205, kde mimo jiné i doktorka Bufková bude vystupovat.

Dámy a pánové, člověk přetváří přírodu asi pět tisíc let a z toho tak 200 let ji intenzivně velebí, ale rostlinstvo na této planetě je tady už od doby kambria, čili asi půl miliardy let. Díky tomu, že vznikly souvislé porosty, tak se tady objevil kyslík a díky kyslíku vznikli živočichové. A já si myslím, že těch půl miliardy let si ta příroda nevedla až tak špatně. Proto bych chtěl, abychom jí dali znovu šanci.

Dámy a pánové, národní parky představují 1,5 % plochy ČR a zákon 114 navrhuje, abychom přírodě dali na 15 let šanci, aby tato příroda ukázala, jestli dokáže zachránit to, co člověk zdevastoval. Takže dejme té přírodě šanci! (V sále je velký hluk.)

Dámy a pánové, za posledních sto let tady byla zabetonována a zaasfaltována daleko větší plocha než těch 1,5 %. My tady pro pár korun ničíme přírodu. Přírodu, která nám vlastně dala život. A pro pár korun!

Můžu vás poprosit, že by byl malinko klid?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, já vám rozumím, pane poslanče, a chtěl bych připomenout kolegům a kolegyním, že diskuse nad jiným tématem, než je zákon o ochraně přírody a krajiny vrácený Senátem, byste měli vést v předsálí. Ještě chvilku počkám - i kolegové tady přímo proti mně! Děkuji.

Můžete pokračovat.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Dámy a pánové, uvažovali jste někdy ve své hamižné touze, kdy chceme stále něco zvelebovat, jak budou žít naše děti a naši vnuci, co budou dýchat? Takže z toho důvodu budu hlasovat pro vládní návrh. Příroda bez lidí přežije, ale my bez té přírody nepřežijeme.

Takže dámy a pánové, znovu opakuji, jedná se o 1,5 % plochy České republiky a jedná se o patnáct let. A ještě jednou se ptám: Je vám osud našich dětí a vnuků lhostejný? Dejme šanci přírodě. Dejme jí těch patnáct let a hlasujme pro vládní návrh. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Holíkovi. Nyní ještě přečtu omluvy došlé předsedovi Sněmovny, a to je od pana poslance Milana Urbana a pana poslance Pavla Antonína.

Nyní pan poslanec František Vácha a připraví se pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, zákon o ochraně přírody, který tu dnes projednáváme, je jistě stěžejní normou pro naši přírodu a já jsem přesvědčen, že přináší kompromisní řešení pro obě strany - jak pro tu stranu, která touží chránit přírodu, tak pro tu obecní nebo lidskou. A tou obecní, těmi obcemi myslím skutečné obce, a ne individuální zájmy jednotlivců, které se za zájmy obcí a jejich občanů jen schovávají. Argumentů jak zastánců, tak odpůrců jsme slyšeli dost a ještě uslyšíme.

Já bych se zde ale chtěl ohradit proti přístupu prezidenta republiky k této problematice a především k jeho oplzlostem, které jsme zde museli vyslechnout. Prezident zmiňoval lidi, kteří s kácením stromů na Šumavě nesouhlasí. Mluvil o dívkách, které bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů, a vyjádřil lítost nad tím, že je dřevorubci nepřeřízli. Za nechutného smíchu některých z vás pak laškovně dodal, že samozřejmě myslel ty stromy. Nezlobte se na mne, ale vám tyto ubohosti opravdu připadaly vtipné? Domnívám se, že takové uslintané úchylnosti nepatří na půdu Poslanecké sněmovny, a chtěl bych vyjádřit zásadní nesouhlas s těmito výroky. Nejsem žádným příznivcem demonstrativního přivazování se ke stromům, nikdy jsem s ním nesouhlasil, nesouhlasím a jsem jeho velkým kritikem.

Panu prezidentovi bych chtěl vzkázat, že mezi těmito dívkami byly i studentky naší fakulty. A nabádá-li někoho třeba i mezi řádky, aby jim ublížil, musí počítat s tím, že bude mít napřed co dělat se mnou. A to už nebude tak jednoduché, jak si myslí. (V části sálu veselí. Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec František Vácha. Nyní s faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane místopředsedo, nebudu reagovat na to, co říkal pan poslanec Vácha. Jenom upozorním na jednu věc. Pan ministr Brabec tady tak jakoby trochu temně upozorňoval na to, že se někdo, nějaká temná síla snaží prodlužovat to naše jednání, tak aby k nějakému hlasování nedošlo. A když se podíváte na to, kdo je přihlášený k diskusi a kdo tady chce mluvit a hlavně kdo se hlásí s těmi faktickými připomínkami, tak jsou to poslanci, o kterých je možno předpokládat, že jsou naopak podporovateli toho zákona. Takže to jsou asi oni, kteří se to tady snaží nějak prodlužovat. Proč? To tedy nevím. Vždyť koalice tady ve Sněmovně má nějakou většinu, tak snad to dokáže zvládnout. Takže ne oponenti toho sněmovního zákona, ale naopak zastánci tady prodlužují jednání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme panem poslancem Václavem Zemkem. Připraví se pan poslanec Miloš Babiš. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já přispěl svou příslovečnou troškou do mlýna. Víte, já bych vám chtěl poskytnout pohled člověka, který se zákonem č. 114 zabývá asi dvacet let, z toho větší část na profesionální úrovni, protože jsem pracoval ve veřejné správě a během svých let praxe jsem se naučil být v určité neutrální pozici. (V sále je velký hluk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a znovu požádám o klid. Prosím všechny z levé, z pravé strany, ze středu, aby debaty, které se netýkají zákona č. 114, vedli zásadně v předsálí, a případně pokud chtějí reagovat faktickou poznámkou na přednášejícího, aby ho poslouchali. Jinak nikam nedojdeme.

Děkuji, pokračujte.

 

Poslanec Václav Zemek: Takže já jsem se během svých let praxe naučil být právě z pozice výkonu veřejné správy v určité neutrální pozici k různým zájmovým skupinám, ať už z jedné, či z druhé strany. Pozorně jsem poslouchal veškeré projevy nejen tady na plénu Poslanecké sněmovny, ale i v médiích a při různých debatách. A skutečně především ve vztahu k Národnímu parku Šumavy ta debata byla velice emotivní. Možná bychom se měli těch emocí naučit trošku zbavit a přistoupit k podstatě té věci, o čem ty dvě novely vlastně jsou. Tím samozřejmě neříkám, že bychom tady neměli sdělovat své zkušenosti z regionů a podobně, jak tady zazněly různé dopisy od různých obyvatel z národních parků nebo od lidí z nevládních organizací a podobně. Nicméně bychom se asi měli trochu víc poslouchat. Protože jak jsem poslouchal různé projevy a snažil jsem se tam hledat to, co je společné, tak kupodivu tam byla spousta společných věcí jak z jedné, tak z druhé strany. Například jsem nezaregistroval, že by někdo chtěl národní parky rušit, až na nějaké drobné výjimky, ale panuje velká shoda, že by národní parky měly být zachovány. Také jsem nikde nezaregistroval, že by někdo chtěl vyhánět lidi z národních parků nebo parky uzavírat. Další shoda je na tom, že chceme národní parky více otevřít návštěvníkům a turistům. Opět jsem nezaregistroval nikoho, kdo by říkal, že to tak není, a to ať z jedné, tak z druhé strany. Skutečně ta společná platforma je poměrně široká a z mého pohledu tam panuje určité nepochopení předloh, které potom může vést k tomu, že se nedokážeme domluvit.

Ale vraťme se zpět k těm předlohám.

V prvé řadě bych chtěl říci, že si nemyslím, že strana zastánců sněmovní verze má za cíl vyhnat obyvatele Šumavy nebo uzavřít národní park, zakonzervovat ho, připravit tam další pastvu pro lýkožrouta smrkového apod. Ale zároveň nezastávám ani názor ten, že zastánci senátní verze jsou uplaceni developery. Nepředpokládám, že by kolegové, kteří tady za ten návrh bojují, byli nějakým způsobem finančně zainteresováni. To také odmítám.

V tuto chvíli nejsme v žádném vzduchoprázdnu. Existuje tady platná úprava zákona č. 114, o ochraně přírody a krajiny, která paradoxně je zdaleka nejpřísnější, když to bereme ve vztahu k obcím a ve vztahu k návštěvníkům. Zazněl tady takový názor, že bychom v nejlepším případě měli nechat stávající variantu, ale ta je podle mne už velmi překonaná, a to ať z časových důvodů, protože ten zákon vznikal v roce 1992, jak už samotný název napovídá, tak i z hlediska některých zbytečných zákazů, které tam jsou obsaženy. Prostě ta norma už není moderní a nesleduje současné trendy v ochraně životního prostředí, v ochraně přírody a krajiny.

Co se týče verze sněmovní, budu se věnovat těm rozporným bodům. Tam asi takový největší argument odpůrců je to, že tam není dostatečně zohledněna role obcí, že tam jsou obce utiskovány, že jsou poškozována jejich práva. Musíme si uvědomit, že nikde, ani mimo národní parky, nelze provádět činnosti bez toho, aniž bychom dodržovali zákony. Například v chráněných krajinných oblastech také musíte dodržovat určitá pravidla. Samozřejmě to, že obec je na území národního parku, znamená určitá omezení. Ale ta omezení jsou na druhou stranu vykoupena dalšími příležitostmi. A já jsem nezaregistroval, že by například v obcích na Šumavě - a není pravda, že ty obce jsou jenom na Šumavě, jsou například i v Krkonošském národním parku - že by tam byl zastaven rozvoj. Samozřejmě z pohledu obyvatel nebo z pohledu správce té obce by ten rozvoj mohl být ještě větší. Na druhou stranu si musíme uvědomit, kde ta obec leží. Je prostě v národním parku, jehož účelem je především ochrana přírody a krajiny.

K té sněmovní verzi. Proti stávajícímu stavu, a je to můj názor, jak jsem říkal, nějaký čas s tím zákonem pracuji a mám určité drobné zkušenosti, proti stávajícímu stavu ta sněmovní verze výrazně, výrazně zmírňuje podmínky pro obce. Je tam vytvořena čtvrtá zóna kulturní krajiny, kde jsou podmínky velice proti stávající normě upravené. Jsou tam vynechány některé dnes již překonané zákazy. Napadá mě zákaz vyjíždění aut mimo silnice nebo rozdělávání ohně. Obce získávají na svém území postavení orgánu veřejné správy, účastníka řízení ve věcech, kdy se například projednávají opatření obecné povahy, typu, napadá mě, vyhlašování klidových zón, kde ta obec je účastníkem řízení. Takže postavení obcí se naopak posiluje ve vztahu k návštěvníkům parku. Sněmovní verze ruší ten zakonzervovaný dohled i přístup k zákazu vstupu do prvních zón. Tento zákaz padá, to znamená, že návštěvníci parku mohou vstupovat i do prvních zón tam, kde je to možné.

V čem asi je takový spor, jsou ty klidové zóny. Samozřejmě, klidová zóna v podstatě nahrazuje zapovězená území, kam se nesmí vstupovat. Na druhou stranu pokud bude přijata sněmovní verze, je tam poměrně velká možnost veřejnosti do toho zasahovat jak ze strany obcí, tak odborné veřejnosti. Klidové zóny by neměly být vyhlašovány bezúčelně, měly by být tam, kde to je nějakým způsobem odůvodněné. To znamená, že ve finále by ta místa, kam se nemůže vstupovat, měla být mnohem menšího rozsahu než stávající první zóny, kam se nesmí vstupovat podle stávající úpravy.

Další velký spor je o to, kolik procent - zase se bavíme především o Národním parku Šumava - parku bude ponecháno takzvaně bez zásahu. Já jsem to nějakým způsobem konzultoval, díval jsem se na ty mapy. Ono to vychází, že podle stávající úpravy je to nějakých 25 %, což zůstane zachováno i ve stávající, nebo v té sněmovní verzi, což je ta první zóna podle toho nového členění. Ta druhá zóna, takzvaně přírodě blízká, která by někdy v budoucnu v tom dlouhodobém plánu měla být také bezzásahová, nebavíme se o horizontu vyšším desítek let, tak ta tvoří dnes asi nějakých 25 % na Šumavě, to znamená, že bychom se ve finále dostali na nějakých tuším asi 51 %, což je dikce § 15, kdy vlastně převážná část parku by měla být jako bezzásahová. Je to vlastně i podmínka toho, aby ten park mohl být kategorizován podle mezinárodních měřítek IUCN. Pokud to dlouhodobě nedodržíme, v tom případě rezignujme na ambici mít národní parky.

Ovšem neznamená to, že by hned od zítřka nebo od doby nabytí účinnosti zákona nebo novely zákona se přestalo zasahovat na většině území Národního parku Šumava. Není to tak. Naopak, v těch územích, v těch druhých zónách, tam je cílem dosáhnout toho, aby stávající lesní porosty byly stabilní, aby tam byla přirozená druhová skladba lesa, to znamená převaha listnáčů, a tam je zásah člověka potřebný. Takže není pravda to, že by tyto plochy byly ponechány hned po vyhlášení zákona napospas a byla poskytnuta pastva kůrovci. To je samozřejmě nesmysl.

Já vnímám to, že někteří lidé mají různé představy o tom, jak má vypadat přirozený les. Pro některé je nepřijatelné vidět uschlé stromy, které jsou i součástí přirozeného lesa, kdy vlastně nějaký koloběh, je tam nějaký vývoj věkový, jsou tam uschlé stromy, jsou tam malé stromy, různověký porost to je. Každému se to nemusí líbit, ale prostě chceme mít národní parky a to předpokládá, že tam necháme přírodě prostor pro to, aby tam probíhaly přírodní procesy.

Teď k té senátní verzi. Já vnímám to, že autoři toho textu byli vedeni dobrou vírou nebo dobrým úmyslem zlepšit postavení obcí, ještě ho vylepšit nad rámec toho, co poskytuje sněmovní verze. Bohužel, když to vezmu z profesního hlediska, z legislativního, ten výsledek je poměrně tristní. Já samozřejmě nepodezírám nikoho, že tam chtěl skrýt nějaká zadní vrátka pro developery nebo pro nějaké obchodníky se dřevem, nicméně některá ustanovení toho zákona se stávají neproveditelnými a je tam poměrně velký zmatek.

Dám konkrétní příklad. Když to vezmu ve vztahu k obcím, kde vlastně cílem předkladatelů senátního návrhu bylo zlepšit jejich postavení, tak v zásadě ustanovení, kde oni v § 15 zavádějí jako jeden z cílů nebo jeden z účelů národního parku zajistit rozvoj obcí, já si nedokážu představit, že by správa národního parku dokázala řešit rozvoj obce. To nelze, na to nemají prostředky, není to rozvojová agentura. To se zajišťuje prostřednictvím územního plánování. A následně potom na to navazuje § 18, který říká, že záměry ve čtvrté zóně, v té kulturní krajině, to znamená na území obcí, mohou být realizovány pouze v případě, že budou splněny všechny účely národního parku, to znamená i ty, které se týkají ochrany přírody a krajiny. A v tom případě se stává jakýkoli další rozvoj ve čtvrté zóně nemožný. Já si nedokážu představit, že by to bylo možné zkombinovat. Tam je prostě jasný rozpor.

Další věci se týkají § 15, kde se vynechávají například dlouhodobé cíle, pak je na ně zpětně odkazováno v textu, to znamená, že se odkazuje na neexistující odstavce, což tam vnáší zmatek. To je další legislativní chyba.

Pak tam dochází k takovým bizarním situacím, které bych si dovolil krátce odcitovat, kde se například v § 15 odst. 3, písm. c) argumentuje, že účelem národního parku je též využití území pro vzdělávání, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s účelem. To znamená, že účelem je něco, co není v rozporu s účelem. Opět nesmyslná formulace. To je jedna z mála ukázek. Takových věcí bych tam našel spoustu.

Z mého pohledu i ta senátní verze, ačkoliv deklaruje, že posiluje postavení obcí, ona ho naopak zmenšuje.

Já budu samozřejmě hlasovat pro sněmovní verzi. Myslím si, že je lepší, proběhla tady lepší dlouhodobější diskuse, je lepší po legislativní stránce. Tím samozřejmě nepopírám to, že bychom někdy v budoucnu mohli diskutovat o tom, jak zlepšit postavení obcí, nicméně v tuto chvíli pro senátní verzi hlasovat nemůžu. Patrně většina klubů už je asi rozhodnuta, jak bude hlasovat, nicméně jsem chtěl, aby zazněl i můj názor z pohledu do určité míry člověka, který s tím zákonem pracuje dlouhou dobu. Věřím, že si z toho vezmete nějaké myšlenky.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Zemkovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl s faktickou poznámkou. Pokud nebude další faktická poznámka, potom pan poslanec Miloš Babiš. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já jsem vzal schválně faktickou, abych nezdržoval, protože už jsme tady bojovali při prvním, druhém i třetím čtení hodně, nicméně nedočkal jsem se jedné odpovědi. Já jsem měl jednu zásadní výhradu k návrhu zákona a ta se týkala plomb a předkupního práva státu na majetky lidí, kteří v daném území a v budoucích zónách bydlí. V okamžiku, kdy stát řekne, že nesmí nikdo se svým majetkem vlastně začít obchodovat, nemůže si vzít hypotéku na to, aby si případně rozšířil své bydlení a podobně, v okamžiku, kdy stát dá plombu na majetky jednotlivých lidí, a ta zóna je pohyblivá, to znamená, že v průběhu let se může měnit, zvětšovat, zmenšovat a podobně, tak já jsem chtěl jasnou odpověď, jestli ten, kdo tam bydlí, je v zóně a stát mu dá na katastrálním úřadě plombu na jeho majetek s předkupním právem, jestli si může vzít obyčejnou hypotéku. Protože já si myslím, že nikoliv, takže to je významné omezování lidí, kteří tam bydlí, a v podstatě je to vyhánění lidí odtamtud, protože oni už nebudou moci dále rozšiřovat své aktivity, případně si zajišťovat bydlení nebo rozšiřovat své podnikatelské aktivity uvnitř nemovitosti, která jim patří.

Prosím, zkuste mi odpovědět, pane ministře, nebo někdo, kdo obhajujete tento návrh zákona, zdali je to pravda, či nikoliv.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Miloše Babiše. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miloš Babiš: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, debata, kterou tu vedeme, bývá prezentována jako spor dvou vzájemně se vylučujících koncepcí života v národních parcích. Jak už to bývá, skutečnost je mnohem barvitější a mnohem složitější. Jsem si vědom toho, že mluvíme o všech čtyřech národních parcích, ale dovolte mi, abych se věnoval pouze Šumavě, kterou znám velmi dobře. Nebudu číst sterilní texty o podnicích na Šumavě ani nebudu používat zprofanované slovo divočina, ale budu hovořit pouze o tom, co jsem na Šumavě za čtyřicet let prožil, za čtyřicet let, kterými prošla Šumava mým srdcem. (V sále je značný hluk.)

Sjel jsem všechny šumavské řeky, Křemelnou, mám sjetou Studenou Vltavu ze Stožce. Pamatuji i doby, kdy ve Stožci na mostě stál pohraniční, mladý kluk převlečený v civilu, a ptal se: Kam jedeš, nemáš cigáro? Mám sjetou i soutěsku pod Lipnem Čertovy proudy z Loučovic. Znám i krásné kamenné moře, které je v soutěsce Vltavy -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás také přeruším. Opravdu žádám všechny kolegyně a kolegy o klid!

 

Poslanec Miloš Babiš: Mám projetou Šumavu na kole z Železné Rudy až po Novohradské hory, kde nám Šumava pomalu končí. Proto, proto nemohu souhlasit se senátní verzí, která nám je předkládána. Podporovatelé senátní verze prohlašují, že nechtějí hotelové komplexy, ale my už je tam máme. Nechci používat slova, která používal už přede mnou František Laudát, lunaparky, které jsou v těsné blízkosti šumavského národního parku, a to na Lipně. Za to, že nejsou dál, vděčíme nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava v roce 1991. Skutečně nebýt tohoto nařízení vlády, tak si položme ruku na srdce, kde bychom dneska byli s těmito aktivitami.

Podporuji verzi zákona, která už jednou byla schválena v Poslanecké sněmovně. Není pravda, že je namířena proti turismu, rozvoji turistů. Jenom nechceme v národních parcích např. zbytečně zasahovat do vodního režimu krajiny, stavět přehrady anebo stavět asfaltové silnice pro hasiče. A naskýtá se otázka - no a co rozvoj obcí, co starostové? Velká část obcí na Šumavě netouží po budování turistických středisek a hotelů, ba naopak, váží si nezničené přírody a to je pro ně ta pravá turistická atrakce. Co by za ni daly některé obce na Mostecku v severních Čechách!

Vážené kolegyně a kolegové, je realita a naprostá pravda, že Šumavě totiž neuškodil ani tak kůrovec, jako jí uškodily střídající se politické nálady za posledních 25 let. Měnily se koncepce, měnily se záměry, a to často víc než o 180 stupňů. Tady vidím jeden z největších přínosů návrhu Ministerstva životního prostředí a tím zakonzervování stavu zón na příštích 15 let. Vidím to jako ruku podanou přírodě a vidím to tak, jak to cítím.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vás poprosit, uvědomme si prosím obrovskou odpovědnost, která v našem rozhodnutí spočívá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miloši Babišovi. Nyní zatím poslední přihlášený do rozpravy pan poslanec Jiří Junek. Ale elektronická přihláška má přednost, pane kolego, leda že jste se hlásil s faktickou. (Poslanec Klán: Já jsem zpravodaj!) Aha, omlouvám se, pane zpravodaji. Tak v tom případě pan kolega Jan Klán jako zpravodaj. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, já jsem trochu takový zapadlý oproti zpravodaji pro životní prostředí.

Ale abych se tady trošičku vyjádřil k předřečníkovi Miloši Babišovi. Mně to přišlo jako turistický exkurz, to, co tady on momentálně přednášel nebo nám tady říkal, taková nějaká turistická procházka tou Šumavou. Já jsem na Šumavě také byl, už jsem to tady říkal mnohokrát, řešili jsme problematiku starostů, obcí. Skutečně Šumava má ten problém, že je národním parkem, kde se nacházejí obce. To pořád bude velký problém. A my jsme to na veřejné správě a regionálním rozvoji vždycky řešili. Ono je hezké, že kolega Miloš Babiš, vaším prostřednictvím, sjel nějaké řeky, byl se tam podívat, sjel něco na kole, to je určitě chvályhodné, že se tam tak pěkně promenádoval, když to řeknu s nadsázkou, ale my tady řešíme problematiku těch obcí a rozvoj obcí. Já už jsem tady říkal, že nejčistší řešení by bylo, kdyby Šumava měla svůj buď samostatný zákon, jako se o to snažil Plzeňský kraj, nebo jednotlivé národní parky vyjmout ze zákona 114 a poté je vyhlašovat samostatným zákonem. To by bylo nejčistší řešení. Proto já jsem tady říkal, že jako zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj nebudu hlasovat ani pro jednu verzi. Já jsem řekl, že ani jedna verze není podle mého názoru, a nejenom podle mého názoru, ale i jiných, dostačující. To je nepochybně fakt. Akorát jsem opravdu trošičku neporozuměl tomu, co kolega Babiš tady tím chtěl říci. Tady opravdu je nutné nějakým způsobem zakomponovat národní park a obce. Vždycky to bude jablkem sváru, vždycky to bude problém u Šumavy. Prostě dokud my tohle nevyřešíme, tak zákon 114 se bude pořád otvírat, když se něco bude měnit, zase zabředneme do Šumavy. Vždycky to bude problém. Opravdu apeluji na to, aby ty jednotlivé národní parky byly vyjmuty z toho zákona. O to jsme se tady snažili mnohokrát, i já jsem tady předkládat pozměňovací návrh tohoto typu, který ale bohužel nebyl přijat. Určitě už to vidím, že v příštím volebním období zase budeme řešit ochranu přírody a krajiny a zase bude jablkem sváru určitě šumavský národní park. Umím si to živě představit, protože to bude podle mě nekonečný příběh. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za vystoupení. Nyní pan poslanec Jiří Junek. Doufám, že se přiblížíme konci rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo. Já jsem jenom chtěl seznámit se stanoviskem klubu KDU-ČSL, které jednoznačně podpoří sněmovní verzi a nepodpoří senátní verzi, nicméně v rámci urychlení debaty, která už je opravdu dlouhá, a padly všechny argumenty, to nebudu rozebírat podrobně. Koneckonců kolega Zemek ty argumenty řekl jednoznačně, proč tu senátní verzi nepodpořit, a já se s nimi ztotožňuji, ztotožňuje se s nimi i náš klub. Takže tímto se vzdávám své možnosti k tomu ještě více vystoupit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Junkovi. Nyní pan poslanec Miroslav Kalousek ještě v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, doufám, že nezpůsobím panu ministru Brabcovi nějaký problém v rodinné firmě, ale jako předseda opoziční strany bych mu rád poděkoval za jeho výkon a vysoce ho ocenil, protože si návrh o ochraně přírody a krajiny skutečně odpracoval. Návrh vyžadoval usilovná a trpělivá jednání nejenom v parlamentu, ale i se zástupci obcí, ochránci přírody a s odbornou veřejností. Výsledkem je z našeho pohledu vyvážený kompromis, jehož schválení umožní zachovat Šumavu i budoucím generacím. Proto jeho návrh rádi podpoříme a nepodpoříme návrh senátní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Ještě pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych také rád vystoupil ještě v této debatě jako řádně přihlášený podruhé a chtěl bych připomenout některé věci. Jednak to, že to neustálé osočování slušných šumavských starostů, občanů, zastupitelů obou krajů z toho, že jsou jaksi zkorumpovaní, zlobbovaní, je pro ně velmi urážlivé a musím říct, že jsou to slušní lidé, poctiví a zaslouží si naše uznání za to, jak provádějí samosprávu na úrovni krajů, na úrovni obcí.

Za druhé, sněmovní verze není vyvážený kompromis, je to vítězství ekologických aktivistů a porážka obyvatel Šumavy a její samosprávy. Nemají pravdu vědci, kteří prosazují divočinu. Existují názory a jeden z nich zastává emeritní profesor ochrany lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně Ing. Radomír Mrkva, CSc. Ten říká, že zatímco původní les, na který upozorňují profesoři jako třeba pan profesor Kindlmann, je pouze asi na 13 % plochy Šumavy ve výškách kolem 1 200 metrů a na převážné části tam, kde kdysi byly jedlo-bukové smíšené lesy s příměsí smrku, které člověk v minulých staletích vykácel, že zbyly opravdu jen nepatrné fragmenty, tam je problém. Část odborné a vědecké společnosti je toho názoru, že je třeba původní přirozená společenstva obnovit, za centra obnovy využít dochované zbytky přírodních lesů a ty postupně dále rozšiřovat, říká pan profesor Mrkva. Na celé ostatní ploše pak intenzivně sázet buk, jedli a další dřeviny a přeměňovat tak smrkové monokultury a bránit je proti rozvratu způsobenému kůrovcem. Jiné cesty, jak obnovit přirozený les, není.

S tímto názorem souhlasím. Nechceme rušit národní parky, nechceme vykácet Šumavu, nechceme ji vybetonovat. Koncepce bezzásahovosti podle názoru pana profesora ovšem má jiný dopad. Pokud se stane cílem ochrany přírody bezzásahovost, povede to dříve nebo později ke kůrovcové gradaci, k náhlému uhynutí a rozpadu starého hospodářského lesa a posléze k sukcesi a vzniku nového lesního společenstva. Nic přírodního na tomto procesu není. Nejsou tady buky, javory, osiky, jedle, které tady byly dříve, je to jenom sukcese, kde se obnovují pouze ty dřeviny, které tam byly, a ty, které mají létavá semena, ale zároveň nebyly zkousány zvěří. V těchto dvou názorech samozřejmě fandím názoru pana profesora Mrkvy.

Dámy a pánové, dnešní den je pro národní parky významný. V roce 1872 dne 1. března byl vyhlášen ve Spojených státech amerických Yellowstonský národní park. Stalo se to na území, kde předtím nikdy žádní trvalí osadníci nebyli, kam zabloudily některé indiánské kmeny, trapeři za svými lovy nebo objevitelské výpravy. Tento národní park tedy se dožívá 145 let a patří k nejkrásnějším, i když ne největším národním parkům. To je skutečně národní park. V roce 1872 na Šumavě žili lidé, intenzivně tam hospodařili, čelili v té době kůrovcové kalamitě, kterou ale tenkrát považovali za dar z nebe, za šumavský ráj, a kterou pak majitelé Šumavy z rodu knížat Schwarzenbergů opět obnovili do lesní monokultury, a následky tam jsou pořád. Je to prostě lidmi obývaná krajina. Musíme se jí ujmout, nemůžeme ji nechat jejímu osudu.

Milé dámy, milí pánové, dneska je dobrý den k tomu, abychom rozhodli o osudu Národního parku Šumava. Já myslím, že každý z nás bude hlasovat podle svého svědomí, nejenom podle toho co mu přikazují ekologičtí aktivisté anebo co mu přikazuje vnitrostranická klubová kázeň. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi, a pokud se nikdo nehlásí z místa, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Pan ministr? Ano. Páni zpravodajové? Už ne.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, máme za chviličku před sebou hlasování o dvou normách, o dvou verzích, o dvou podobách. Jakkoli jsem byl připraven v Senátu, a řekl jsem to tady i minule, hlasovat pro některé pozměňovací návrhy, a nebylo jich málo, bylo jich asi 10 nebo 12, které byly vhodným doplněním poslanecké verze, tak bohužel tím absolutním průlomem, ke kterému tam došlo, nás to dostalo do situace, že musíme s plnou vážností odmítnout senátní verzi jako celek, jako návrh, který má významné věcné i právní vady. Skutečně při přijetí toho senátního návrhu by zavládl velký právní chaos. A to není zdůvodnění Hnutí Duha, to je zdůvodnění renomovaných právníků tohoto státu v oblasti životního prostřední.

Poslanecká verze, jakkoli ani ta není dokonalá jako žádná, těžko může být úplně dokonalá, tak jsem přesvědčen, že to je cesta je stabilitě, že to je cesta k tomu, abychom skutečně minimálně, minimálně na 15 let stabilizovali situaci a nechali našim následovníkům se zvážením všech okolností rozhodnout o tom, jak budou pokračovat s ochranou přírody v národních parcích. Já tady říkám s plnou vážností a jsem o tom hluboce přesvědčen a skutečně zcela otevřeně a odpřisáhl bych to, ta poslanecká, nebo vládní poslanecká verze je verze, která nebude znamenat žádné rozšiřování nad, řekněme, jak tady zaznělo, zítra nebo za rok, nad 50 % divočiny, nebude znamenat žádné ohrožení. Já jsem přesvědčen, že to je norma vyvážená, že to je norma, která z logiky věci je opravdu národní, tedy ani ne obecní, ani ne krajská, ale opravdu verze pro národní parky, a každý si tam najde to své. Prosím, hlasujme pro poslaneckou verzi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Böhnisch nemá zájem o vystoupení, pan kolega Klán také nemá zájem o vystoupení.

V tom případě přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Předtím vás všechny odhlásím, protože jsem požádal kolegy, kteří hlučeli, aby vedli debaty v předsálí, zagonguji, abych je přivolal zpátky, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. O návrhu usnesení, ke kterému je zapotřebí nadpoloviční většina přítomných poslanců, budeme hlasovat v následujícím hlasování. Ale předtím přednesu návrh usnesení. Tak ještě jednou spustím gong, jestli všichni, kteří mají zájem o rozhodnutí v této věci, se dostavili.

 

Dovolte mi tedy (přednést) návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 501/6, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 501/7."

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 183 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 183 z přítomných 158 pro 28, proti 109. Návrh byl zamítnut. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali.

 

V tom případě musíme postupovat podle § 97 odst. 5 jednacího řádu a budeme hlasovat znovu, a to podle usnesení Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí k souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy 101 poslance, potřebné kvorum je již nastaveno.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 501/6."

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 184 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 184 z přítomných 164 pro 117, proti 20, návrh byl přijat. (Potlesk.) Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali.

 

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a končím bod číslo 2.

Než budeme pokračovat v dalším bodu jednání, dovolím si konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Karel Pražák z jednání v termínu od 28. 2. do 3. 3. ze zdravotních důvodů, pan ministr vnitra Milan Chovanec se omlouvá od 11.15 hodin do konce jednacího dne této schůze a dále se omlouvá od 14 hodin z pracovních důvodů na dnešní den pan poslanec Matěj Fichtner.

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo 11 a ještě předtím se hlásí s přednostním právem pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych požádal o přestávku na jednání poslaneckého klubu ODS v délce šedesáti minut. My jsme počkali po závěrečném hlasování. Nesouvisí to s tím předchozím bodem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Šedesát minut. To je 12.20 hodin. Dobře, v tom případě mi nezbývá než přerušit jednání Poslanecké sněmovny na přestávku, poradu poslaneckého klubu ODS. Sejdeme se ve 12.20 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 11.21 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 12.20 hodin)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, čas určený na přestávku vypršel. Budeme pokračovat v pořadu schůze, tak jak byl schválen. Otevírám další bod a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP