(10.00 hodin)
(pokračuje Farský)
A co od nich budeme očekávat? Určitě spolupráci s Ústavním soudem v činnosti publikační, přednáškové, konferenční, reprezentační, mezinárodní. Samozřejmě očekáváme, že se budou podílet na zachování historické paměti. Ústavní soud je stabilizujícím prvkem české legislativy, hlídačem ústavnosti zákonů a je určitě dobré, pokud ty které rozhodovací procesy, které tam v minulosti procházely, se nemusí opakovat, složitě dohledávat v případě, že je možné do toho zapojit bývalého, emeritního ústavního soudce, který se těmto otázkám už věnoval. Samozřejmě mohou potom se podílet na konzultaci odborných stanovisek, expertiz, mohou pomáhat spolupracovat při výuce justičních čekatelů, vzdělávání soudců a mohou připomínkovat návrhy na změnu Ústavy a ústavních zákonů.
Je to svým způsobem i velice konzervativní v tom, že vyjadřuje určitý vztah k osobám, které se věnovaly na té nejvyšší úrovni české ústavnosti, dohledu nad dodržováním ústavnosti, nad souladem zákonů, a že tito lidé po skončení svého mandátu neodcházejí do vzduchoprázdna, ale jejich zkušenost, která je nemalá, a do kterých také řekněme investoval stát nemalé prostředky, a oni státu mohou ještě odvést mnoho práce. Tak toto je navrhováno.
V době, kdy byl tento zákon předkládán, by se to týkalo v případě jejich požádání, aby se stali emerity, tak by se to týkalo celkem pěti ústavních soudců. Dopady do státního rozpočtu by byly tedy minimální. Myslím si, že hodnota, kterou tím získáme, a i ten symbol, vzkaz, který vyšleme ústavním soudcům, že jejich činnosti si vážíme a nejsou tam jenom po dobu těch deseti, v případě dvou mandátů dvaceti let, ale že jejich schopnosti oceníme i nadále, si myslím, že se za tu částku výrazně vyplatí.
Nebudu vstupovat do úplných konkrétností. Samozřejmě je tam určitá neslučitelnost, pokud by se ústavní soudce po svém mandátu, po vypršení svého mandátu, stal soudcem, asistentem soudce, státním zástupcem anebo dále figuroval ve státní sféře, tak se emeritem stát nemůže. Ale to vychází pouze v případě, že by tím emeritem se stal a v tu dobu už by nebyl nijak propojen se státem, tak jeho znalosti je cesta, jak tímto způsobem pro další benefit státu a Ústavy využít. (V sále je neklid.)
Tento návrh je tedy zde předložen, vláda k němu vydala nesouhlasné stanovisko. Připomínky, které uvedla, jsou lehce odstranitelné legislativními úpravami v rámci projednání druhého čtení. Jde pouze o upřesnění a v tomto bych chtěl požádat, aby byl tento zákon propuštěn do výborů a druhého čtení.
Děkuji za pozornost i nepozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů a požádám pana zpravodaje Marka Bendu, aby přednesl zpravodajskou zprávu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, trochu se mi zdá, že dneska tady ta dopolední atmosféra není tak úplně pracovní. Připadá mi to lehce unavené.
Nicméně tisk 232, Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Jana Chvojky, Pavla Blažka a Jana Farského na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tento zákon sem byl předložen 13. června 2014. Takže uplynulo více než dva a půl roku, než jsme se do jeho projednávání dostali. To myslím, že samo o sobě trochu svědčí o tom, jak bere vládní koalice vážně poslanecké návrhy. A to dokonce poslanecké návrhy, ve kterých jsou podepsáni poslanci napříč politickým spektrem, včetně vládních poslanců. Myslím, že to je škoda a že se přesně dostáváme bohužel do situace, kdy už asi nebude čas na to doprojednat tento návrh zákona, protože si určitě nějaké vyčištění a dočištění zaslouží.
Vláda k tomuto návrhu přijala 15. července 2014 stanovisko, které máte, ve kterém vyjádřila nesouhlas s návrhem zákona. Ale řekněme, takový opatrný nesouhlas. Na jednu stranu řekla, že ano, vlastně by bylo rozumné, aby nějaká pozice emeritního soudce Ústavního soudu a kolegia emeritních soudců Ústavního soudu existovala, ale současně shrnula jednotlivé, řekněme dílčí námitky proti tomuto návrhu a na jejich základě vyjádřila svůj nesouhlas.
Tolik tedy zpravodajská zpráva, já se pak přihlásím do rozpravy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi za zpravodajskou zprávu. Otevírám rozpravu. Do ní je pan zpravodaj přihlášen jako první a písemné přihlášky zatím nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, navážu na to, co jsem částečně řekl ve své zpravodajské zprávě. Je opravdu škoda, že trvalo tak dlouho, než se na návrh zákona dostalo, protože mám dojem, že víceméně všichni měli zájem, aby se návrh projednal, a že by si zasloužil, aby byl touto sněmovnou projednán. A je s velkým otazníkem, jestli se to podaří ještě stihnout.
Jsou tam opravdu některé problémy a pochybnosti, které bych vyjádřil nad ty dílčí pochybnosti, které vyjádřila vláda, které bych vyjádřil možná i já. Například úplně netuším, proč by příplatek měl fungovat jenom v období, kdy daný soudce, který už není soudcem Ústavního soudu, je v důchodu. Proč by za nějakých výjimečných situací nemohl existovat i v situaci, kdy nebude například v důchodu, kdy ještě bude v aktivní pozici, z nějakého důvodu nebude třeba aktivně pracovat, ale tady najednou zakazujeme, říkáme, že podmínkou toho, aby se mohl stát tímto emeritním soudcem a mohl pobírat příplatek, je to, že je v důchodu. To se mi zdá zvláštní a pochybená koncepce, kterou bych chtěl posléze na jednání ústavněprávního výboru změnit.
Myslím, že návrh zákona přikázat můžeme, opravdu to nejsou dramatické nároky na rozpočet. Rozhodně by bylo rozumné zřídit kolegium emeritních soudců Ústavního soudu. Jestli má, nebo nemá existovat příplatek, to je podle mě věc, o které se máme zásadním způsobem na ústavněprávním výboru bavit, v jakém rozsahu, za jakých okolností. Protože samozřejmě tyto, v uvozovkách, výsluhové příplatky jsou vždycky trochu nebezpečné. Dobře víme, že soudci opakovaně tak posledních 25 let chodí, že by přece nebylo vůbec špatné, kdyby je měli všichni soudci, zdaleka ne jenom soudci Ústavního soudu. A já bych jenom nerad tady otevřel nějakou Pandořinu skříňku, které se tímto způsobem občas otevírají. Ale myslím, že si zasloužíme, abychom návrh přikázali po těch téměř třech letech, co tady leží, ústavněprávnímu výboru, aby se ten pokusil s ním nějakým způsobem vypořádat. Je s otazníkem, jestli v podobě, v jaké byl předložen, nebo v nějaké podobě mírně užší.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Kdo dál v rozpravě? Nikoho nevidím. Ano, pan poslanec Mihola se hlásí. Pane předsedo. Pan poslanec Mihola, prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já si dovoluji požádat o přestávku na poradu poslaneckého klubu KDU-ČSL k této problematice, a to v délce 55 minut.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Mohu vám zkrátit přestávku na 51 minut? Protože na 11. hodinu máme pevně zařazený bod a já bych nerad rušil rozhodnutí Sněmovny. Takže ano, souhlas, v tom případě vyhlašuji přestávku do 11 hodin a budeme pokračovat v 11 hodin bodem číslo 210, tisk 996.
Zároveň přerušuji bod číslo 83, o jeho dokončení rozhodneme později.
(Jednání přerušeno v 10.09 hodin.) ***