(17.50 hodin)
(pokračuje Adamec)
Takže ono to může být velmi různé. Já jsem to chtěl jenom vysvětlit, abychom to opravdu takto neviděli. A berme to skutečně tak, a říkali to tady i kolegové, že ano, je potřeba se nedívat na absolutní množství peněz, které z toho plyne, ale na strukturu čerpání těchto peněz těmi konkrétními obcemi. A tam si myslím, že je ten zakopaný pes, kdy na jednu stranu velmi populisticky říkáme - někteří politici to říkají, já tedy ne - obce mají peněz dost, tak už nic nepotřebují. Ale ono to tak není. Když se podíváte, co ty obce za to musí dělat - a padlo to tady také, že stát na nás navalil spoustu povinností ze zákona a ty peníze s tím úplně nejdou. A stát to dělá tak šikovně, protože v řadě případů nám ty peníze mašličkuje a ty činnosti, které bychom mohli třeba snížit, nemůžeme, protože - a proč bychom to dělali, když ty peníze tam jsou na vyčerpání, a tam kde víme, že bychom ty peníze potřebovali jinak a přidat, tam to prostě nejde. Je to opravdu o struktuře čerpání těch peněz a vzhledem k tomu, že máme sloučený model veřejné správy, tak prostě někdy - (Předsedající: Pane poslanče...)
Ano, já se omlouvám - někdy to dělá problém.
Prosím pusťme to do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní ještě faktická poznámka pana poslance Svobody. A potom se hlásí do rozpravy pan předseda klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Jenom bych navázal na slova svého předřečníka. Každá mince má dvě strany. Změna rozpočtového určení daní, které tato Sněmovna odhlasovala, znamenala pro Prahu minus 850 milionů. Dovedete si představit, co to je za peníze, jaká je to díra v rozpočtu a co to znamená? To jsou věci, které se skutečně musí dělat s velkou rozvahou, počítat na jednu i na druhou stranu.
Vezmete-li si Prahu, která plní celou řadu dalších funkcí, funkci hlavního města. Je velmi drahá - všechny diplomatické sbory, všechny akce, které tady jsou. I ostatní tři města, která byla tím novým určením daní poškozena méně, všechna s tím zápolila další tři roky, než se s tou problematikou vyrovnala. Takže velmi, velmi varuji proti každému neuváženému voluntarismu - tam uberu, tam přidám. Tak jednoduché to není.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Svobodovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura. Jsme stále v rozpravě. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejprve chci opravdu upřímně poděkovat vládní většině, že konečně dává na naše slova. Alespoň to tak vypadá. Protože ten návrh se tady opakovaně hlasoval, opakovaně byl zamítnut. Nebo velmi podobný. A nemá cenu soutěžit o to, kdo byl první, kdo druhý. Důležité je, jaký bude výsledek.
Udělám malý exkurz do minulosti, protože já jsem se seznámil s Petrem Gazdíkem na jednání u tehdejšího pana náměstka Janoty. Vytvořili jsme nějakou pracovní skupinu jak změnit rozpočtové určení daní. Už nevím, jestli to bylo 2007, nebo 2008, ale někdy v tom období. (Místopředseda Gazdík: Sedm.) Sedm, mi říká pan místopředseda Gazdík. A tehdy jsme poprvé zahájili debatu o rozpočtovém určení daní.
Oblíbená disciplína všech ministrů financí je: tady máte ten koláč a pobijte se uvnitř, jak si ho rozdělíte. Ono to docela i fungovalo. Slyšeli jsme vystoupení bývalého primátora Prahy, který na tu poslední změnu - on a jeho město doplatili. Doplatí na to i některá jiná města. Na druhé straně naprostá většina měst a obcí si polepšila a hlavně pro ty znalce, kteří to znají, jsme vybrali takovou tu zatáčku, to U, které bylo v těch rozpočtových příjmech obcí. Zejména to bylo velmi přínosné pro města od tří do deseti tisíc obyvatel.
Proč je tento návrh dobrý a zaslouží si naši podporu pokud možno v nezměněné podobě, je, že tentokrát nedělí jinak ten koláč, který patří samosprávě. A to je úplně jiná debata. Tady to bereme na úkor státu, možná krajů. Respektive na úkor státu, protože krajům se nic nemění, a proto ta debata uvnitř, ve Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv i mezi jednotlivými starosty, je mnohem jednodušší, než když řekne kterýkoliv ministr financí: tak klidně, ale já o ty peníze stejně přijdu a vy se dohodněte, jak si je podělíte.
Nicméně kromě toho určitě správného principu navýšení podílu pro obce na 23,58 % z DPH - a chci jenom takovou zkratku. To, že roste výběr daní, protože roste ekonomika, nebude trvat věčně. Takže nemá cenu argumentovat, že v období ekonomického růstu rostou příjmy obcí, protože v období recese či stagnace buď stagnují, nebo klesají příjmy obcí. A každý starosta ví, že když si plánuje nějaký svůj investiční program, tak stejně neví na začátku, když má ten nápad na tu akci, jestli se to v těch letech bude skutečně realizovat, budou dostatečně velké daňové příjmy, či nikoliv.
Takže principiálně je správně, že se bavíme o podílu na daních. Když se ekonomice daří, dostávají víc peněz i města a obce, když se jí tolik nedaří, dostávají logicky peněz málo. Nicméně v tom souboji uvnitř samospráv o ty podíly nám postupně mizí takřka úplně nějaký princip podpory těch, kteří vytvářejí dobré podmínky pro podnikání a zaměstnávání. Vždycky ten argument - no jo, Mladá Boleslav, ta se má, a Praha. Ti ostatní jsou na tom biti.
Ale pak je ten systém nespravedlivý v tom, že - a vezmu si třeba dvě pětitisícová nebo desetitisícová města. Jedno zastupitelstvo vytváří aktivně dobré podmínky pro podnikatele zaměstnavatele a druhé na to kašle. A de facto dostávají stejně. Myslím, že bychom se měli zamyslet ještě v tomto volebním období, jak ten princip zásluhovosti promítnout i do toho, aby ten, který se snaží a vytváří podmínky pro to, aby vznikala pracovní místa v jeho městě, na tom byl lépe než ten, který tohle neřeší.
Pamatuji si na tu debatu, dneska to bereme jako samozřejmé - bylo velmi složité část těch peněz dělit podle počtu žáků ve školách. A je to spravedlivý princip. Zase, když porovnáte dvě menší obce, jedna, která školu má, a ta, která školu nemá, tak samozřejmě jsou úplně jiné náklady pro tu obec. A je dobře, že jsme ten parametr zavedli. Ale veďme debatu, jestli je správně. Já bych ho spíš trochu posílil. Všichni říkáme, a já myslím, že je to pravda, že základním kamenem života v obci je škola. Tak ta bonifikace obce, která si tu školu zřizuje, tím pádem jsou velké náklady, by měla být vyšší než dneska. Současně nám odpadlo, a to jsem moc rád, to nedůstojné vyjednávání o tom, co jsou neinvestiční náklady. Jak jeden starosta posílal druhému fakturu za opravu školy a teď jsme zvažovali, jestli je to investice, nebo oprava, a podle toho se platilo.
Tohle je všechno správně. A o tom bychom mohli debatovat. Ale i kdyby zůstal ten návrh beze změn, tak je to dobře. My máme velmi podobný návrh zákona. Říkám, není třeba soutěžit o to, kdo byl první. Takže my jsme dlouhodobě připraveni tento parametr zvýšit.
Zase abychom byli spravedliví. V okamžiku, kdy jsme měnili ty poměry mezi velkými, středními a malými, tak jsme také ale změnili výnosy z hazardu a nasměrovali jsme přímo do městských obecních pokladen mnohem vyšší příjmy z hazardu, než byly předtím. Protože předtím tu pravomoc měly loterijní společnosti, pak ji dostaly obecní samosprávy. Což je mnohem lepší. A už je na rozhodnutí každého zastupitelstva, zda na svém území toleruje hazard. Tím pádem dostává nějaký výnos z profitu a může ho zpětně investovat do sportu, ekologie, chodníků, to už záleží na tom zastupitelstvu, nebo ne. Nicméně v debatě o změně RUD jsem zaznamenal návrh, nebo nápad, že všechny peníze z hazardu zcentralizujeme a budeme je dělit podle počtu obyvatel. A to není dobrý nápad. Protože je určitě lepší přístup nechat to na tom konkrétním městě nebo obci. Ti, kteří se rozhodnou svobodně, že ten hazard tam nebude, tak nepočítají s těmi zdroji. Ti, kteří se rozhodnou, že tam bude, ať už je regulován v čase, nebo v místě, zase ty pravomoci samosprávy jsou poměrně silné, tak počítají s těmi výnosy. Současně vědí, že to samo o sobě nese nějaké náklady s veřejným pořádkem atd. ***