(11.00 hodin)
(pokračuje Gazdík)
A protože na 11. hodinu máme pevně zařazený bod číslo 209 a 11. hodina je právě teď, otevírám bod
209.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda
/sněmovní tisk 932/ - prvé čtení
Tímto sněmovní tiskem jsme se opětovně zabývali dne 19. ledna na 54. schůzi, když jsme přerušili obecnou rozpravu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr životního prostředí Richard Brabec, zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Zemek, je tady.
Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se hlásí s přednostním právem paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (V sále je velmi rušno.)
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Jestli se nepletu -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, paní poslankyně, kolegové vás dostatečně nevnímají. Poprosím o klid v jednacím sále. (Poslankyně Černochová: Na to jsem zvyklá.) Prosím paní poslankyně.
Poslankyně Jana Černochová: Na minulém jednání při projednávání tohoto bodu byla dohoda, že kromě pana ministra životního prostředí Brabce by měl při projednávání Pařížské dohody být přítomen i pan ministr průmyslu a obchodu. A vzhledem k tomu, že tady není, tak navrhuji připomenout, že jsme přerušovali tento bod do přítomnosti pana ministra průmyslu a obchodu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nemáte žádný procedurální návrh? (Poslankyně Černochová nejdřív reaguje mimo mikrofon a pak přechází k řečnickému pultíku.)
Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, je to ten stejný případ, jako tady byl ve vazbě na návrh paní poslankyně Chalánkové kvůli nepřítomnosti paní ministryně Marksové. Takže úplně stejná procedura jako u toho bodu dva zpátky.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Velmi se omlouvám, ale já bohužel nemám ve svých materiálech nic takového napsáno. Pardon. (Předsedající konzultuje mimo mikrofon.) Tak tady mně legislativa říká, že pan ministr Mládek už dvakrát mezitím vystoupil a Sněmovně to stačilo. Museli bychom o té věci opakovaně hlasovat. Takže v případě, že máte tento návrh, prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Černochová: V tom případě dávám znovu tento procedurální návrh. Dokonce bych ani nespecifikovala, že to má být pan ministr průmyslu a obchodu Mládek, protože víme, že byl odvolán panem premiérem. Jeho odvolání potvrdil pan prezident. Takže aby tady alespoň byl přítomný tedy pan premiér, pokud pan premiér je skutečně tou osobou, podle médií je, která řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu. (Předsedající: Ano, pan premiér vykonává tuto funkci.) Takže prosím o přerušení do přítomnosti ministra průmyslu a obchodu, tedy pana premiéra.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Odhlašuji vás všechny. O tomto procedurálním návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. (Předsedající chvilku vyčkává, až se ustálí počet přítomných.)
V případě, že se ustálí počet poslanců, zahajuji hlasování o přerušení tohoto bodu do přítomnosti ministra průmyslu a obchodu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 203, přihlášeno je 98 poslankyň a poslanců, pro 27, proti 45. Návrh nebyl přijat.
Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já už jsem tady mnohokrát vystupoval s faktickými poznámkami k tomuto problému Pařížská klimatická dohoda. Nastínil jsem tady takovou svou hypotézu, ona to není jenom moje hypotéza, ale je to hypotéza z knihy (poslanec knihu ukazuje) This Changes Everything, kapitalismus proti klimatu od Naomi Kleinové, že za globální oteplování může globální kapitalismus. Já tady tu teorii nyní trošičku rozvedu... (Smích z levé části sálu.) Protože já jsem ji už rozvíjel na semináři, který pořádalo Ministerstvo životního prostředí, kde jsme se bavili na toto téma, respektive jsme tam řešili různé problémy tohoto typu. Dokonce jsme se shodli na tom, že to globální oteplování existuje, což nikdo asi dneska nepopírá, alespoň akademici a vědci to nepopírají. Možná to popírají zastánci třeba uhlíkové lobby a dalších různých korporací, kterým to globální oteplování určitým způsobem překáží. A také jsme se shodli na tom, že i kdyby tady přistáli mimozemšťané, tak nám asi s tím moc nepomůžou, respektive by řekli, že opravdu globální oteplování existuje. Nicméně zde by hrál roli Fermiho paradox, který říká, kde ti mimozemšťané všichni jsou, když jsme je do dneška neobjevili. Takže by byla také škoda, kdybychom si tu naši modrou planetu zničili nějakým způsobem tím globálním oteplováním.
Já vás tady nyní seznámím se svým příspěvkem, který jsem nazval Kapitalismus proti klimatu. Ten článek reagoval právě na Pařížskou klimatickou dohodu, kde se zástupci vlastně světa a veškerých států shodli na tom, že by měli do konce století udržet nárůst teploty kolem 2 °C za to století. Otázkou bude zůstávat, zda se nám to skutečně podaří, nebo se to podaří v globálu nějakým způsobem ukočírovat, protože když si vzpomeneme na Kjótský protokol, který už toto nějakým způsobem řešil, tak od něj odstoupily jednak Spojené státy jako největší znečišťovatel, a samozřejmě také Čína to tenkrát nepodepsala. Dneska je vlastně ten případ podobný, kdy máte nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který říká, že se prorazí k ropě, že nějakým způsobem budou více těžit nerostné suroviny, budou těžit uhlí. Takže to znamená, že asi k té Pařížské klimatické dohodě se nepřipojí tolik. Čína samozřejmě říká, že čeká na Ameriku, co udělá Amerika, podle toho se zachovají oni. Čína je totiž v zajetí toho vysokého rozvoje, kde tam žije nejvíc lidí na světě a vzniká tam nová střední třída, která si bude osvojovat návyky konzumní společnosti západního typu, tedy který máme my. A to hrozí právě velkým nárůstem různých exhalací, protože ta teorie, která se dneska razí ve světě kapitalistické globalizace, je, že ve své podstatě chtějí udělat všichni nekonečný růst na konečné planetě. Ale my víme, že naše planeta je konečná stejně jako naše zdroje.
Takže žijeme na modré planetě, planetě, která kypí životem, zatím nám jediná známá ve vesmíru. Já už jsem tady řekl o tom Fermiho paradoxu, že dodnes nevíme, jestli ve vesmíru máme nějakou další planetu, která by byla podobná naší, a našli jsme tam život nebo nějakým způsobem třeba i vyspělejší, že by nám poradili, co máme dělat s tím naším globálním oteplováním. Lidstvo jako nejvyšší inteligentní uskupení však planetu čím dál rychleji ničí. Za posledních padesát let došlo k dramatickým posunům. Když se tyto posuny začaly projevovat stále více, tak se vynořila kapitalistická globalizace jako nástroj na zmírnění krize 70. let minulého století. Když se podíváme na ta 70. léta, kdy se začíná nějakým způsobem vynořovat kapitalistická globalizace, tak k nám přichází první ropný šok v roce 1973 a potom druhý ropný šok koncem 70. let. Tam už se projevují tyto tendence, kdy OPEC, což je Organizace států vyvážejících ropu, tak nějakým způsobem eliminuje nebo nějakým způsobem zvedá cenu ropy a dalších věcí. Ti právě, kteří zaseli to sémě kapitalistické globalizace v těch 70. letech, tak si možná ani neuvědomili, že zaseli vítr a nyní sklízí bouři. Jak jsem tady říkal, tak ta globalizace nastartovala tu myšlenku nekonečného růstu. Nekonečného růstu. A v těch 70. letech se začíná vynořovat takzvaný Římský klub. Mě pobavili zástupci Občanské demokratické strany na tom semináři, když jsem byl nazván, že jsem nějakým způsobem v zajetí právě teoretiků Římského klubu, kteří řeší limity růstu a překročení mezí. Ale to je nesporný fakt, protože data nelžou. ***