(16.30 hodin)
(pokračuje Havlová)
A dotaz, který bych směřovala na pana premiéra i celou vládu: Jak je možné, že se nic neděje, když podle privatizační smlouvy OKD měli mít nájemníci předkupní právo na byty a tyto byly prodány třetí straně bez toho, aby byly přednostně nabídnuty nájemníkům?
Nechci tu zabíhat do dalších podrobností a dalších otázek. Ale faktem je, že tyto nejsou jen k zamyšlení. Tato fakta je třeba prověřit a řešit. Stále slýchám, že se jedná pouze o Moravskoslezský kraj. Ano, ale jen co se týká zaměstnanosti. O peníze za prodej státního podniku přišel stát, a tím všichni občané. Mnohem horší však je, že zřejmě není politická vůle hrábnout do vosího hnízda. Dnešní bod programu je tak snad poslední šancí pro podvedené občany a poslední nadějí na spravedlnost. Tak vás žádám, abyste to zvážili, než zvednete ruku k hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Nyní ke kontrole hlasování. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, mně se tedy podařilo, nevím, jak je to možné, já jsem hlasovala ne, ale docílit výsledku u hlasování pořadové číslo 276, velmi ostře sledovaném, že se na sjetině objevilo, na což jsem byla upozorněna jedním svým kolegou poslancem za hnutí ANO. Takže bych chtěla říct, že jsem opravdu stiskla i u toho pořadového hlasování číslo 276 ne. A poprvé se mi to tedy technicky stalo za celou moji kariéru vůbec poslankyně, tak bych byla ráda, kdyby to mohlo být takto poznamenáno s tím, že tím nechci zpochybnit výsledek hlasování.
Děkuji, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni, pro stenozáznam její upozornění. Ještě než dám slovo paní poslankyni Lorencové, tak pan poslanec Štětina se omlouvá od 19 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Petr Adam od 16.30 do 19 z osobních důvodů, pan poslanec Pavel Šrámek od 16.15 z osobních důvodů a pan poslanec Vojtěch Adam se omlouvá od 17 hodin ze zdravotních důvodů. Děkuji.
A nyní má slovo paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně. (Výkřiky z levé části sálu: Není tu nikdo z vlády, nemůžeme pokračovat, nějakého ministra potřebujeme. Rozruch v sále.) Tak ale chybí nám tady jakýkoliv člen vlády. (Z pléna: Vláda padla.) Ne vláda nepadla, jenom tady není. (Do sálu přichází Pavel Bělobrádek.) A, jeden vládní činitel už je tady. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Lorencová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, kdykoli v poslední době, kdy se mám vyjádřit na téma privatizace Ostravskokarvinských dolů, bývalého státního podniku, tak se dostávám do takového zvláštního rozpoložení, kdy jsem přesvědčena o tom, že na toto téma už bylo řečeno úplně, úplně všechno, ba dokonce možná pro některé z vás to už musí být svým způsobem nuda. Na druhé straně si ale říkám, že právě tím, kolik už na to téma zaznělo argumentů, je divné, že do této chvíle nebyla ustavena vyšetřovací komise, parlamentní vyšetřovací komise, právě proto, aby bylo důsledně a důkladně vyšetřeno, jak došlo k privatizaci celého OKD.
Úplně na začátku totiž byla jako zástava do banky vložena jedna šachta, jeden důl a peníze získané takto byly použity na privatizaci celého OKD. V souladu s takzvaným privatizačním zákonem se to tak mohlo stát. Prostě tak to bylo. Část horníků přišla o práci, jejich rodiny mnohdy o obživu na nějakou dobu. Došlo samozřejmě k tomu, že si našli práci, většinou si našli práci další. Já jsem viděla na vlastní oči poslední vozíky vyvezené z ostravských šachet, které byly postupně zavřeny. Viděla jsem havíře, kterým tekly opravdu slzy po tvářích. To přitom ještě zdaleka netušili, co bude následovat. Na Ostravsku se objevili takzvaní poradci pro privatizaci a doporučili některé šachty ne zaslepit nebo zakonzervovat, ale doporučili je uzavřít definitivně, a tak v hloubce mnoha set metrů skončily těžní věže, skončily tam těžní vozíky, koleje a spousta dalších věcí, které by jinak bývaly sloužily mnohá léta ještě k tomu, aby se v těch šachtách dál těžilo. Tam totiž bylo zjištěno, že v nich zůstaly zásoby na několik desetiletí. Ale nikdy už se tam v nich těžit nebude - nebo nikdy. Pokud používám slovo nikdy, tak to berte tak, že řádově v desítkách, možná stovkách let už se v nich těžit nebude. Na rozdíl od jiných zemí, v nichž došlo k postupnému zakonzervování dolů, tedy jejich doly, jako Německo, Belgie a další země je mohou kdykoli otevřít a pokračovat tam, kde před časem byly ty doly zakonzervovány.
Privatizační projekt v souladu s tehdy platnými zákony počítal se záměrem těžit uhlí, takže mělo být privatizováno jen to, co bezprostředně souvisí s těžbou uhlí. Z bývalého státního podniku OKD se stala akciová společnost, v té době s majoritní účastí státu. A mnohokrát už byl popsán způsob, jak stát o rozhodující část tohoto majetku přišel, jak tu rozhodující část svého majetku pozbyl. Popsány byly i důsledky, které to mělo.
Nikoho ještě nenapadlo, že tak jakoby jenom darem, jen tak mimochodem, přihodil stát novým takzvaným vlastníkům řadu firem, jako bylo třeba VOKD, nejméně 5 tisíc hektarů pozemků, více než 2 tisíce nebytových prostor, všechna rekreační a rehabilitační zařízení, která OKD vlastnilo, a mnoho dalšího majetku. Ono to zní opravdu neuvěřitelně, ale tento majetek nikdy nebyl oceněn. A já osobně jsem hluboce přesvědčena, že teprve dodatečně došlo k ocenění bytů OKD, že ani ty nebyly nikdy skutečně oceněny, že byly dodatečně... ta cena za ně, těch 40 proklamovaných tisíc za jeden byt, že ani to nebyla pravda, že teprve dodatečně byly implantovány do té celkové sumy, kterou stát za OKD získal. Když spočítáme dohromady to, co jsem teď vyjmenovala, to, co už tady jednou podrobněji rozebíral kolega Josef Hájek, když to dáme dohromady, tak možná jenom tento majetek má takovou cenu jako částka, kterou stát vlastně za celé OKD získal.
Je toho hodně na toto téma, o čem by se dalo hovořit. Šlo v případě těch 44 tisíc, původně 48 tisíc bytů, šlo o státní byty, k nimž měl státní podnik OKD právo hospodaření. Bylo tomu stejně jako u NHKG, stejně jako u Vítkovic a některých dalších státních podniků. Takže ty firmy, které se s tím uměly vypořádat tak, že je nabídly přednostně svým lidem, kteří v nich bydleli, se s tím dokázaly slušným způsobem vyrovnat. OKD nikoliv. Je to strašně pro ty lidi ponižující, je to pro ně vlastně 25 let života v nejistotě. ***