Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

220.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Rady Evropy
o prevenci terorismu (Varšava, 16. května 2005)
/sněmovní tisk 1012/ - prvé čtení

Prosím, aby ministr spravedlnosti Robert Pelikán za vládu tento tisk uvedl. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předkládaný návrh je tedy návrhem souhlasu s ratifikací Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu, která je poměrně staršího data, už 16. května 2005. My jsme ji podepsali až 15. listopadu 2016 jako poslední členský stát Rady Evropy a patříme zároveň i mezi posledních deset států, které úmluvu ještě neratifikovaly. I vzhledem k současné bezpečnostní situaci se domnívám, že je mimořádně žádoucí, abychom tento deficit odstranili a úmluvu co nejrychleji ratifikovali, což zároveň si nevyžádá žádné další změny našeho právního řádu, neboť jsme společně potřebné změny přednedávnem provedli a dnes je náš právní řád v plném souladu s touto úmluvou.

Prosím tedy o podporu a zároveň vzhledem k tomu, že věc se mi zdá být, že by neměla narazit na nějakou velkou debatu, navrhuji zkrácení lhůty pro druhé čtení na třicet dní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. To ovšem musí být opakováno v rozpravě. Předpokládám, že se tak stane.

Nyní pan zpravodaj Jiří Mihola se ujme své zpravodajské zprávy. (Informace z pléna.) Aha, omlouvám se. Rozumím tomu. Ověřovatelé losují ústní interpelace. Tak posečkáme.

A nyní prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr Pelikán v podstatě všechny důležité věci zde sdělil. Já myslím, že je velmi důležité, aby se Česká republika, když už zůstala jako poslední, k té ratifikaci připojila, protože hovořit tady o problému terorismu a těch negativních vlivů s ním spojených není příliš potřeba, ale je potřeba se k tomu postavit čelem a tu smlouvu, tu úmluvu podepsat. Doporučuji tady tuto úmluvu k projednání v zahraničním výboru a doporučuji zkrátit projednávání na dobu třiceti dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu v této smlouvě v prvním čtení s tím, že první přihlášený je pan poslanec Karel Fiedler, připraví se pan poslanec Pavel Kováčik. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já jen krátký dotaz na pana ministra. To, co řekl v úvodním slově, mě tam zaujala ta časová prodleva. Proč? Jaké byly příčiny toho, že Česká republika až po tak dlouhé době přistoupila k podpisu této smlouvy a proč až nyní - říkáte v listopadu loňského roku - to máme potvrdit my? Proč je taková dlouhá prodleva? Už tato problematika se řeší dlouhou dobu, proč jsme poslední zemí, která to podepsala a jedna z posledních deseti, jak jste dále hovořil, která má ještě provést ratifikaci? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Nyní pan poslanec Pavel Kováčik. Připraví se pan kolega Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, paní a pánové, jsme u tématu, které hýbá a ještě hodně dlouho bude hýbat vodami diskusí v parlamentech, najmě tedy evropských. Jde o to, jestli se budeme o terorismu jenom akademicky bavit a sem tam zkonstatujeme, že opět někde nastala situace, kdy jsme teroristům dali šanci se projevit, anebo že také budeme se bavit o tom, jakými způsoby, jakými cestami, jakými metodami a v našem případě jako parlamentu jakými zákonnými opatřeními budeme tomu terorismu fakticky čelit.

Já bych se rád zeptal kolegyň a kolegů v ostatních politických stranách a zároveň také představitelů vlády České republiky, jestli se úvahy o aktivních opatřeních proti terorismu, ale i o pasivních opatřeních, která mají terorismu čelit, vedou i takovým směrem, že máme i v České republice cíle, nebo potenciální, tedy možné cíle teroristických útoků, a nesmíme se uklidňovat takovým tím: však je to daleko, nás se to netýká, k nám to nepřijde, my se nezúčastníme nikde ničeho, co by mělo např. tzv. Islámský stát či jiné organizace, jejichž prvotním principem boje terorismus je, nějakým způsobem aktivizovat proti České republice.

Můj dotaz směřuje k tomu, jestli připravujeme aktivní i pasivní opatření ochrany např. ústavních institucí - vlády, Hradu, Parlamentu, tedy Sněmovny, Senátu, některých ministerstev, zejména těch, proti kterým by ty ataky mohly vést, ale také úřadů, nádraží, např. letišť atp. Já jsem v uplynulých týdnech zaznamenal určitou iniciativu poté, co byl veden útok proti britskému parlamentu, že je záhodno, aby i český parlament byl nějakým takovýmto způsobem chráněn. Dokonce jsem zaznamenal i iniciativu, protože příslušné zákony nachystány byly, nebo návrhy nachystány byly, že by se něco takového mohlo tady z preventivních důvodů, něco jako ochranné nebo bezpečnostní pásmo, které je běžné v parlamentech nebo okolo parlamentů a ostatních ústavních institucí v jiných zemích Evropské unie, že by se mohlo zavést také u nás. A tak se ptám, jestli to byl pouze výkřik, který se dále bojíme vzhledem k tomu, že je před volbami, nějakým způsobem konkretizovat, anebo tedy jestli čekáme, až přijdou nějaké útoky proti českým ústavním institucím, anebo jestli jde o konkrétní činnost, která má skutečně preventivně proti projevům terorismu v České republice fungovat.

Byli jsme v uplynulých dnech naposledy tedy, věřím tomu, že na dlouhou dobu, svědky útoku v petrohradském metru. Tudíž bych řekl, že je třeba nejen vyslovit soustrast obětem, příbuzným obětí a příslušnému městu a státu, ale že je třeba činit všechno proto, aby ta drobná - v uvozovkách říkám drobná - dílčí tedy vítězství teroristického způsobu nakládání s lidstvem koneckonců skončila např. tím, že bude aktivní ochrana těchto dopravních uzlů, těchto potenciálních cílů, které jsou bohužel v evropském prostoru, proti kterému zejména je vedena ona válka teroristů. Bohužel v evropském prostoru se takto bránit musíme. Nejde o to, že bychom stavěli někde policejní hradby, stali se policejním státem, ale jde o to, abychom byli schopni reagovat, měli k tomu příslušné nástroje a abychom se skutečně uměli bavit vážně o tom, bez předpojatostí, bez obav z nějakého zneužití vnitřními politickými soupeři, aby bylo jasno v předvolební kampani, že terorismu nelze ustupovat, že projevům terorismu je třeba klást překážky a že před projevy terorismu je třeba především preventivně působit. Jinak se totiž stane, že ty zásahy budou častější a častější a že ti, pro které je terorismus jako hlavní metoda boje, budou mít pocit, že si mohou dovolit cokoliv, a že dokonce na některých polích mohou také vítězit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bohuslav Chalupa, poté řádně přihlášený pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré poledne, v podstatě. Děkuji za slovo. Já se tady připojuji k tomu, co tady říkal pan předřečník vaším prostřednictvím. Myslím si, že ve výborech a v orgánech Sněmovny, které se tomuto problému věnují, tam tomu pozornost věnuji. Nepatřím k poslancům, kteří se bojí konkretizovat ty věci. Apeluji na všechny poslance v této Sněmovně, aby tento problém nevnímali politicky, ale skutečně že jde o životy nás, našich spoluobčanů, našich rodin. A dovolím si jenom krátce poznamenat, že pokud budeme např. činnost Vojenského zpravodajství a ochranné služby medializovat a ukazovat v televizi, jaké úkoly plní, tak rozhodně to k boji proti terorismu žádným způsobem nepřispěje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Chalupovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s vystoupením pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové. Máme před sebou dva body, které v rámci bodu smluv působí bezproblémově, proto i ten návrh na zkrácení lhůty o třicet dnů. Jedná se o smlouvy Rady Evropy o prevenci terorismu a prováděcí předpisy prevence terorismu. Řekněme, že tato témata jsou předložena této Sněmovně mírně opožděně. Jsme trošku dle mého názoru popoháněni přijmout po posledních útocích, které probíhají Evropou, tuto prevenci terorismu do praktické realizace našich zákonů a jsme postaveni před to udělat to rychle.

Přiznám se, že občané mají obavu z terorismu. To si myslím, že všichni cítíte a vnímáte ten problém. A Evropská unie - to teď nekladu za vinu naší vládě, našemu panu ministrovi - činí poslední rok dle mého názoru překotné, někdy až chaotické kroky uklidnit veřejné mínění před probíhající vlnou terorismu, která je bezprecedentní a která Evropou od severu k jihu probíhá.

Jestli je dříve vejce, nebo slepice bychom se mohli přít - co je příčinou a co je důsledkem teroristické vlny, která přichází. Ale na pořadu dne je prevence kriminality, prevence terorismu. Protože bych neodděloval kriminalitu od terorismu. Protože jestliže budeme hovořit o terorismu - a měli jsme tady zákon, kde jsme se dlouhé minuty bavili o definici terorismu, a co už je terorismus a co není terorismus, co je obyčejný kriminální čin a jak při těchto činech postupovat -, tak je docela velký problém, jak tuto materii uchopit z pohledu České republiky.

Byli jsme svědky a neustále jsme svědky toho, že Evropa nás, aniž my bychom s tím mohli vyjádřit souhlas, popřípadě o tom diskutovat, tlačí k nějakým rezolucím a závěrům, s kterými naše veřejnost nesouhlasí. Dovolím si zde připomenout zákon o regulaci zbraní. Napříč politickým spektrem této Sněmovny se ozval jasný a hlasitý odpor proti tomuto zákonu. Přesto evropská směrnice nabyla platnosti, byla odhlasována většinou, mimo jiné i kolegiální většinou kolegů z ANO v europarlamentu, která patří do frakce, jež momentálně europarlamentem vládne. A naši občané to vnímají silně negativně. Mám obavu, aby nás tato úmluva nestavěla v budoucnu do stejné role negativních poslů špatných zpráv ohledně prevence terorismu jako směrnice Evropské unie o regulaci zbraní. Může se nám totiž lehce stát, že dneska pod dojmem toho, že žádný teroristický útok na území České republiky nenastal, to budeme brát, jako že se nás to vlastně až tak netýká.

Evropská unie po nás chce, abychom přijali rezoluci, úmluvu o prevenci terorismu, aniž bychom se zamysleli nad jejím obsahem. Vrátím se k tomu základnímu, k tomu obsahu, nebo k tomu, co si pod tím pojmem úmluva o prevenci terorismu můžeme představit. Je to to, co Evropa prožívá dnes a denně. Výjimečný stav ve Francii, který trvá již přes rok. Myslím si, že ještě před útoky, které proběhly v Paříži na redakci satirického týdeníku, všichni pamatujeme, kdo jsme měli tu možnost navštívit krásnou Paříž, vojenské hlídky chodící kolem Eiffelovy věže. Tři muži, jeden vpředu, dva jeho krytí zezadu, aby mohli postupovat a byli navzájem kryti, aby vzbuzovali u teroristů obavu zaútočit na Paříž. A naopak u turistů, aby vzbudili dojem - pojďte do Paříže, je tady bezpečno. Než přišly tyto teroristické útoky. Co následovalo? V rámci prevence boje proti terorismu skoro celá Evropa vyslala do ulic vojáky. I my tady v Praze jsme byli svědky toho masivního nasazení sil a prostředků, kdy vojáci vyzbrojení samopaly v neprůstřelných vestách chodili po Karlově mostě. Sice byl znatelný rozdíl oproti Francii. V té Francii chodili ve formaci jeden vpředu, dva ho kryli v odstupu nějakých pěti metrů. U nás chodili v družném rozhovoru vojáci, samopal ležérně hozený po boku, a vnímali krásy matičky Prahy.

Ano, i to je pohled na terorismus z údolí českých krajů, kdy vnímáme, že nás se to až tak dalece netýká. Myslím si ale, že opak je pravdou. Že nás se to pouze zatím netýká. A když se vrátím - a tady mi nahráli mí předřečníci - k situaci, která nastala momentálně v Londýně, a to útok na parlament. A byl to útok na parlament, ať si někdo říká, že to byla nějaká náhoda. Ne, byl to politický útok na sídlo demokratické moci demokratického státu. Že nedošlo k úmrtí žádného poslance, to dle mého názoru ani nikdo nepředpokládal z těch, co to plánovali. Byla to demonstrace něčeho.

Na druhou stranu se jasně ukázalo, že bezpečnostní složky nefungovaly správně a nebyly schopny správně evakuovat premiérku z tohoto místa. Proto mě třeba velice zajímá, a škoda, že tady není pan ministr vnitra, jak probíhá například nácvik evakuace parlamentu. Jak probíhá nácvik evakuace premiéra, který tady je, a došlo by k takovémuto útoku, jak by bylo postupováno.

Přednedávnem v médiích proběhla série článků vysmívajících se prezidentu republiky a jeho snahám zabezpečit Pražský hrad ochrannými rámy. Jak k tomu přijdou ti ubozí turisté, že musí stát pět, deset minut ve frontě, aby se dostali do Pražského hradu? Žádný z novinářů už nenapsal, že je to běžná praxe v mnoha zemích ohrožených terorismem. A teď nebudu hovořit třeba o Izraeli, kde jsou rámy snad úplně všude v místech, kde je větší koncentrace civilního obyvatelstva, v obchodních domech a podobně. I toto je prevence terorismu, na kterou nemyslíme, kterou nevnímáme, ale měla by tady být.

Vrátím se zpátky k našemu slavnému zákonodárnému sboru. Pokud ještě sídlil v budově u Václavského náměstí, je to jedna budova umístěná v centru města. Když jsme se odtud vystěhovali, byly tam rozhlasové stanice, které se nebojím nazvat pro jejich profil vysílání za určitě problematicky štvavé na určité země, pro které vysílaly. A když přišly hrozby teroristického útoku, omezil se provoz, postavily se zátarasy, přivezl se poslední bojeschopný transportér, který ještě cestou havaroval, aby chránil tuto budovu a vytvořil takzvanou bezpečnostní zónu kolem tohoto objektu.

Ptám se, jaká je obecně prevence napadení strategických budov v České republice? Teď nehovořím o jaderné energetice, o jaderné elektrárně, byť i tady by možná šlo. To by mi odborníci jistě rádi sdělili, jak je ochráněna jaderná elektrárna. Ale ten útok je tam, řekněme, procentuálně podstatně menší než třeba na velká shromaždiště občanů tady v Praze. A nemusí to být zítra, za týden, za měsíc, možná ani za rok, ale musíme počítat v rámci prevence terorismu s tím, že nás to může potkat.

A protože mě to z odborného profesního hlediska zajímá a moje alma mater Fakulta bezpečnostního inženýrství v Ostravě se tím docela intenzivně zabývá, prošel jsem si okolí tohoto ctihodného parlamentu. Neznám tolik Prahu, abych byl schopen identifikovat a procházet jiné objekty, ale tuto soustavu budov jsem si prošel a zjistil jsem z pohledu bezpečnosti docela závažné problémy.

Většina útoků v současné Evropě se odehrála za použití vozidel. Teď nehovořím o nákladních vozidlech, které vjíždějí do davu, byť i tady by šlo aplikovat tyto záležitosti. Ale hovořím o vozidlech naplněných výbušninami, běžnými chemikáliemi dostupnými ve formě hnojiv, z kterých se při patřičném poměru dá namíchat docela zajímavá třaskavina, umístěných v dodávkovém voze, které řídí člověk oblečený v montérkách. A takový vůz, když zaparkujete třeba ve Sněmovní ulici... Co může způsobit exploze takového vozu třeba přímo pod okny tohoto sálu? Jak bude následně reagovat ochranka? Jak má nacvičeno, jak jsme to viděli v anglickém parlamentu, bafnout pana premiéra pod paží a vyvléct ho z tohoto sálu? Čeká někde evakuační vozidlo, nebo je někde heliport, aby ho odvezl do bezpečí? Jak bude postupováno? Máme vypracovány tyto preventivní metody postupu proti terorismu, který nás může takhle potkat? (Hlas z pléna.)

Ano, z pravé části spektra zaznělo, že premiér by mohl být i ukraden. Někomu možná určitě ano, ale já si myslím, že není třeba zlehčovat tuto situaci, která momentálně v Evropě existuje, byť se vyhýbá České republice.

Vrátím se k tomu popisu stávající situace. Jistě jste si všimli, kolik obchází tyto budovy turistů batůžkářů. Aniž by tady existoval jakýkoliv přehled, co v tom batohu tito turisté mají. Kolik se tady potuluje bezdomovců klečících u vhodných míst a žádajících turisty o příspěvek k sociálnímu zabezpečení bezdomovců. Jak tady funguje bezpečnost?

A teď obecně, jak funguje tato bezpečnostní situace v České republice v rámci prevence terorismu? Nepřistupujeme k tomu jenom tak napůl, že se nás to netýká? Stejně jako tady k této úmluvě o prevenci terorismu, kterou přece jenom musíme přijmout, protože Evropa na nás tlačí, abychom ji přijali, a ať to máme rychle za sebou, 30 dnů, ono to půjde rychle. Netřeba k tomu dávat třeba nějaké výjimky, netřeba k tomu přijímat nějaká doprovodná stanoviska apod. Přece se to po nás jenom chce.

Zkusme se tedy nad tím zamyslet. Padl tady apel ohledně bezpečnosti parlamentu. Klidně se pod něj podepíšu. Protože to, co se tady momentálně děje kolem těchto budov, to s bezpečím nemá vůbec nic společného. Tady opravdu stačí, když se porouchá automobil na přístupové cestě kolem parlamentu nebo ve Sněmovní, a máte zablokovanou komplexní evakuační dopravu tady z tohoto místa, nikdo se nedostane ven, složky bezpečnosti, záchranných systémů, hasiči tady zkolabují. Nejsou schopni tu projet. A teď nehovořím o teroristickém útoku, ale o obyčejném, promiňte mi, obyčejném požáru, který tady může vzniknout. Nás to nechává chladné, protože co kdyby náhodou se toho někdo ujal a napsal do novin, že chceme... A takhle přistupujeme i k prevenci terorismu. Takhle přistupujeme k těmto otázkám dnes a denně. Dokud se něco nestane. A já mám strach z toho, aby se náhodou něco nestalo, a potom jsme všichni křičeli, jak to, že jsme nic neudělali? Ale bude to i naše chyba.

Proto bych velice rád, abychom tyto dva body, které máme, projednali řádně, tzn. bez zkrácení. Abychom se jimi zabývali i z toho pohledu bezpečnosti. To znamená, nejenom aby to bylo přiděleno zahraničnímu výboru, ale aby se i výbory, které bezpečnost mají ve své gesci, tímto velice podrobně zabývaly a aby na základě této úmluvy připravily projekt zabezpečení budov a zabezpečení okruhu zájmových oblastí, které můžou být v zájmu - nechci říct teroristů, ale dobře, kriminálníků a teroristů, kteří by mohli zaútočit na infrastrukturu České republiky. A to nejenom hospodářskou, ale i politickou. Budu velice rád, když tyto činnosti budou někde napsány, budou zmapovány a budou připraveny podklady, aby se u nás, kdyby náhodou nějaká šílená hlava vymyslela, že chce zaútočit na Českou republiku, ať z jakýchkoli důvodů, jsme měli tu prevenci opravdu připravenou.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi za jeho vystoupení. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Bendl a očekávám, že se v rozpravě přihlásí pravděpodobně pan zpravodaj, který bude mít procedurální návrh. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom pro ty z vás, kteří to budou projednávat v příslušném výboru, tuhle materii, připomněl, že ve státním rozpočtu máme na prevenci kriminality celých obrovských 20 mil. korun. Což je opravdu vidět, že to je významná priorita, prevence kriminality v České republice. A když si to dáte do kontextu s tímhle, možná to bude zajímavé čtení, zajímavá diskuse. Myslím si, že Česká republika v podstatě rezignovala na prevenci kriminality, že zásadně neprobíhá a spíš je to jakýsi malý medvěd někomu, kdo chce řešit problémy v řádech milionů korun, možná stovek tisíc v jednotlivých obcích. Ale aby to mělo nějaký reálný dopad, to tedy rozhodně nemá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi za dodržení času k faktické poznámce. A ptám se - s procedurálním návrhem pan zpravodaj, pravděpodobně načte ono zkrácení. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mihola: Já bych chtěl požádat o zkrácení lhůty k projednání na 30 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Ptám se, kdo dál v rozpravě. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Omlouvám se, pane ministře, v rozpravě, nebo už závěrečné slovo? Já jsem přehlédl a omlouvám se kolegovi Fiedlerovi, protože ve chvíli, kdy jsem říkal, že končím rozpravu, jsem ho viděl přihlášeného. Tak se omlouvám celé sněmovně, pokračujeme v rozpravě vystoupením pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Čekal jsem, jestli pan ministr vystoupí v žádné rozpravě. Nechtěl jsem čekat až na závěrečné slovo, takže jsem se hlásil na poslední chvíli, takže proto jste to možná neviděl.

Já jsem se podíval do toho sněmovního tisku 1012 a 1013, který s tím souvisí. Ten bod se jmenuje Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu. Doporučuji vám, kolegové, ať se na to také podíváte. Zjistíte, že prevence terorismu je vlastně klasifikace hodnocení různých trestných činů, spoluúčasti, přípravy. Jedná se spíše o právní záležitost a já tam velmi postrádám nějakou skutečnou prevenci proti tomu, jak se bránit terorismu, aby takové činy vznikaly. Když jsem si pročítal sněmovní dokument, tak jsem tam našel spíše, nebo pouze to, jak potom budeme trestněprávně hodnotit určité kroky. Ale pane ministře, o prevenci jsem tam toho našel velmi málo.

Mám tedy dotaz, jak to vlastně přispěje k té skutečné prevenci, o které se tam mluví, která se pouze omílá.

Já vám přečtu, kolegyně a kolegové, některé pasáže z toho sněmovního tisku. Účelem úmluvy je zvýšit úsilí smluvních stran při prevenci terorismu a jeho negativních vlivů. Úmluva činí zavedením určitých úmyslných skutků, to je to, o čem jsem mluvil, které by mohly vést ke spáchání teroristických činů jako trestných činů. Tam jde už o následky. Já tedy, když to pročítám, tak tam vidím pouze trestní sazby nebo trestní hodnocení těch následků. Nezlobte se na mě, pane ministře, já tam o prevenci nevidím téměř nic. Má to 32 článků, není to až tak dlouhé, podívejte se na to, kolegyně, kolegové, také a zjistíte to samé, co jsem zjistil, já se přiznám, že až nyní při projednávání tohoto sněmovního tisku, co já.

Dovolím si říct, nebo mám otázku na pana předkladatele. Co se změní, když to přijmeme? Tady vidím, že to bylo někdy z roku 2007 - 1. června 2007 ji ratifikovalo 37 členských států Rady Evropy. Tak my jsme to pomalu deset let neratifikovali, nic se nedělo. Co se změní, kdy to ratifikujeme? Já neříkám, že ne, ale myslím si, že se nezmění vůbec nic, kolegyně a kolegové. Změní se pouze to, co částečně už navrhovali kolegové z Úsvitu, nějaké právní ohodnocení trestných činů, které souvisí se spácháním terorismu. Ale o faktické prevenci, prevenci proti teroristickým útokům a terorismu, se nezmění vůbec nic a není to ani v tomto tisku. Je to klasický papír z Bruselu. Prázdný papír o ničem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi, je tady faktická poznámka pana poslance Bohuslava Chalupy. Pořád máme otevřenu rozpravu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuju za slovo. Asi tady souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, a čistě pragmaticky, ono se toho opravdu tím, že se k tomu připojíme, moc nezmění. Ale my musíme tady odvést práci v boji proti terorismu nebo prevenci. Tu skutečnou práci, kterou tady Sněmovna musí odvést. A to je zlepšit stav vycvičenosti policistů, zlepšit učebně výcvikovou základu, zavést brannou výchovu do škol atd., atd. Takže to, že to teď odsouhlasíme, já s tím vůbec nemám problém, ale čeká nás spousta práce. Protože to, co Evropa, my se tady musíme postarat o naše potřeby a o to, abychom se s tímto problémem vyrovnali tak, jak to občané očekávají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Ještě je tady další faktická poznámka pana poslance Gabala. Než přijde k řečnickému pultu, ohlašuji, že paní kolegyně Kailová hlasuje s náhradní kartou 72. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Já jenom velice krátce. K některým svým kolegům chci říct, že Rada Evropy, jestli to dobře čtu, není Evropská unie a nesídlí v Bruselu. Ale to jenom na okraj. Zkuste si to někdy načíst.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Neměl jsem šanci říct, že jde opravdu o jinou organizaci, ale o to důležitější možná.

Ptám se, jestli je ještě někdo přihlášený do rozpravy. Není nikdo, nikdo se nehlásí. Mohu tedy rozpravu znovu uzavřít. A závěrečné slovo pana ministra. Prosím, pane ministře, máte závěrečné slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem v první řadě nejprve chtěl uvést na pravou míru, že tohle není papír z Bruselu. Tohle je papír ze Štrasburku. To je jiná organizace. Je to organizace celoregionální. Jsou v ní i takové země, jako je třeba Rusko nebo Turecko. Takže ta hana směřovaná na Evropskou unii je tu poněkud mimo mísu.

Zároveň jsem rád, že si někteří vystupující poslanci tu úmluvu přečetli. To není vždycky zvykem. Škoda, že mě přitom neposlouchali, když jsem říkal, že jsme už v mezidobí splnili všechno, co po nás ta úmluva chtěla. Takže opravdu u nás se teď už nezmění nic. Jenže ono se u nás nezmění nic, protože jsme si to splnili dopředu, ne proto, že by to byl jen bezcenný cár papíru. On je to papír docela důležitý, protože skutečně harmonizuje v takto širokém regionu trestněprávní postihy nejen samotného terorismu, ale také výcviku k terorismu, náboru teroristů, financování terorismu, tzn. všech těch přípravných operací. Čili to je jakási prevence v užším smyslu, kdy se cílí na tu přípravnou fázi a organizaci teroristických útoků, samozřejmě proto, aby pokud možno k samotným útokům už nedošlo. A já mám radost, že jsme se konečně loni připojili k zemím, které kriminalizují dostatečně účinně tento typ chování, a že jsme tedy schopni se v tomto směru na tom podílet.

Pokud jde o tu měkkou širší prevenci, tak ono ne že to tam vůbec není, je to v článku 3 a následujících. Zavazujeme se tu přijmout vhodná opatření ve všech oblastech včetně onoho zlepšování fyzické ochrany osob a zařízení, jak po tom někteří kolegové volali.

Poslední, co musím zmínit, je odpověď na otázku, proč nám to trvalo tak dlouho. Já se přiznám, že nevím. Pro ty, kdo sledují agendu mezinárodních smluv v této Sněmovně více, tak ti si všimli, že sem chodím poměrně často a poměrně často jsem sem chodil, doufám, že vlastně hovořím v minulém čase, s dosti starými úmluvami. Když jsme my přišli na ministerstvo, tak tam prostě byl stoh úmluv Rady Evropy, ke kterým Česká republika deset let necítila potřebu se nijak přihlásit, a byli jsme trochu pro ostudu tomu mezinárodnímu společenství. Zda se tak za našich předchůdců dělo z lajdáctví, nebo jakéhosi ideologického důvodu, to nevím, musíte se zeptat jich. My to napravujeme a ve spolupráci s vámi se nám to daří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi za závěrečné slovo. Pan zpravodaj má zájem, nemá zájem o závěrečné slovo? Není tomu tak. Můžeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Ano, pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, váš návrh.

 

Poslanec Karel Fiedler: Vzhledem k tomu, že to je sice smlouva mezinárodní, ale po tom, co já jsem tady řekl, a víceméně pan ministr to potvrdil, že se tam jedná o hodnocení nějakých skutkových činů, si myslím, že tím výborem, který by se tím měl primárně zabývat, je ústavněprávní výbor jako garanční výbor. A pokud tento návrh neprojde, tak určitě ho navrhuji jako jeden z výborů, který by to měl projednat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tedy ÚPV. Dobře. Budeme hlasovat. Já zagonguji. Přivolám kolegy a kolegyně z předsálí.

 

Budeme se zabývat přikázáním nejdříve zahraničnímu výboru. To rozhodneme v hlasování číslo 160, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání tohoto tisku k projednání zahraničnímu výboru. (Poslankyně Černochová má dotaz mimo mikrofon.) Zahraničnímu. (Poslankyně Černochová mimo mikrofon: Jako garančnímu?) Garančnímu výboru, ano. Kdo je proti? Děkuji.

Je to hlasování 160 z přítomných 121 poslance pro 105, proti nikdo.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o ústavněprávním výboru, který navrhl kolega Fiedler.

Zahájil jsem hlasování číslo 161. Ptám se, kdo je pro. (Poslankyně Černochová mimo mikrofon vznáší připomínku.) Kdo je proti? Teď hlasujeme, paní kolegyně. (Poslankyně Černochová mimo mikrofon: Zmatečné hlasování.)

Hlasování číslo 161 z přítomných 122 pro 53, proti 38. Návrh nebyl přijat.

 

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Pane místopředsedo, zmatečné hlasování. Vy jste měl nejprve dát hlasovat o protinávrhu pana kolegy Fiedlera, který navrhoval jako garanční výbor ústavněprávní výbor. Až po něm se měl hlasovat výbor zahraniční. Prosím, abychom tato dvě hlasování opakovali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: No, to nemohu udělat, protože nemáte pravdu, paní kolegyně. Jde o mezinárodní smlouvu, nikoliv o zákon. A podle jednacího řádu se použije pro jednání o mezinárodních smlouvách jednání o zákonech, tedy o tzv. garančních výborech, jenom subsidiárně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Takže bych se vás, pane místopředsedo, zeptala, co by se stalo, kdyby v tuto chvíli, když jste dal hlasovat o zahraničním výboru jako garančnímu, kdyby také prošel.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ne. Já jsem nechal hlasovat o návrhu organizačního výboru -

 

Poslankyně Jana Černochová: Takhle jste to neřekl. Přehrajte si stenozáznam.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pokud namítáte postup předsedajícího, tak to navrhněte pozitivně a já to nechám odhlasovat. Já jsem řekl, že se nejdříve budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání, že organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Pak jsem řekl, jestli má někdo jiný návrh, a pan kolega Fiedler navrhl výbor ústavněprávní. A protože se jedná o mezinárodní smlouvu, nikoliv o zákon, a znovu opakuji, že jednání o mezinárodních smlouvách je v jednacím řádu samostatné ustanovení a část jednacího řádu, která se týká zákonů, se používá pouze subsidiárně, nejednáme o tzv. garančním výboru.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: V průběhu hlasování o zahraničním výboru jsem se vás ptala, jestli zahraniční výbor je výborem garančním. Vy jste řekl na mikrofon - garanční. Takže já vám teď, pane místopředsedo, nerozumím. Skutečně to hlasování je zmatečné. Já nemám nic proti tomu, aby byl v uvozovkách garančním výborem výbor zahraniční, ale v tom případě byste měl otevřít znovu možnost navrhovat výbory. A vedle výboru, který navrhuje kolega Fiedler, ústavněprávního, tak já např. navrhuji výbor bezpečnostní. Ale prosím, abychom tady skutečně dodržovali tu proceduru. Já vím, že se jedná o mezinárodní smlouvy, že je to trošku jinak. Ale vy jste nebyl úplně explicitní v tom, abyste nám řekl, o čem hlasujeme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pokud jste chtěla navrhnout výbor bezpečnostní, paní kolegyně, mohla jste tak učinit ve chvíli, kdy jsem se zeptal, kdo navrhuje jiný výbor. Já opravdu v tuhle chvíli nemohu udělat nic jiného. Pokud někdo pozitivně navrhne, že se máme vrátit do jednání o návrzích, mohu tak samozřejmě učinit.

 

Poslankyně Jana Černochová: Ano, já to navrhuji, protože jsem neměla možnost hlasovat při druhém hlasování, takže zpochybňuji druhé hlasování a navrhuji, abychom se vrátili do návrhů, aby každý člen zákonodárného sboru mohl navrhnout výbor, o kterém ví, že nebude výborem garančním, ale přesto to bude chtít na plénu příslušného výboru projednat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nebudu tady vést procedurální rozpravu. Prosím pana ministra Pelikána o jedno krátké vystoupení k projednávání v ústavněprávním výboru, například jestli se ho chcete zúčastnit, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, při vší úctě k ústavněprávnímu výboru se domnívám, že by to bylo mrhání jeho časem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Mohu tedy otevřít znovu diskusi o tom, kdo má jiný návrh, aby byl projednán tento tisk kromě návrhu organizačního výboru k projednání v zahraničním výboru v jiném výboru. Paní kolegyně Černochová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Prosím o projednání ve výboru pro bezpečnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. O tom dám hlasovat v hlasování pořadové číslo 162. Já vás všechny odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Prosím o klid. Jakmile se ustálí počet přihlášených, zahájím hlasování pořadové číslo 162.

To jsem právě učinil a ptám se, kdo je pro projednání ve výboru pro bezpečnost. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 162 z přítomných 116 pro 59, proti 29. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento vládní návrh byl přikázán k projednání výboru zahraničnímu a výboru pro bezpečnost. Končím tím bod 220.

 

Oba aktéři zůstávají na místech u stolku zpravodajů, protože otevírám bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.