Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

71.
Vládní návrh zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení
/sněmovní tisk 1065/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Než vám udělím slovo, paní ministryně, omlouvám se, ale přehlédl jsem s přednostním právem předsedu vašeho poslaneckého klubu. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovolím v tuto chvíli vznést procedurální návrh, protože ambice je taková, abychom projednali dnes tento i následující dva body, minimálně, které svítí na tabuli, takže navrhuji jménem poslaneckého klubu sociální demokracie a ANO 2011, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali o všech návrzích i po 19. hodině. (V sále je neklid a hluk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Po 19. hodině. To zde zaznělo, tento a následující dva body, to znamená všechny tři body, které svítí na tabuli, by měly být dnes projednány. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.)

 

Poslanec Marek Benda: To je právě to, o co jsem prosil, aby bylo vyjasněno. Pan předseda Sklenák řekl dva následující, což je sociální bydlení a zaměstnanost. Na tabuli svítí ještě památkový fond, takže proto jsem chtěl, aby bylo jasně řečeno, do projednání kterého bodu to je.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pan navrhovatel upřesňuje svůj návrh, aby byly dnes projednány všechny, tento bod plus další tři, které svítí. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.) Zopakujte tedy přesně, které body chcete, aby byly dnes projednány.

 

Poslanec Roman Sklenák: Navrhuji, aby dnes Sněmovna jednala tak, vynechávám formální slova, abychom projednali bod, ve kterém se nyní nacházíme, dále bod 72 a bod 75. (Neklid v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Je to procedurální návrh. Ten zazněl, já o něm musím dát hlasovat bez rozpravy. Jestli chcete dát protinávrh, prosím.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já dávám protinávrh, aby Sněmovna doprojednala body, jak tam svítí, to znamená 72, 75 a bod 6. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V tom případě se táži, zda ještě někdo má protinávrh proti navržené proceduře. Není tomu tak. Jedná se o procedurální návrh. Nejprve budeme hlasovat o protinávrhu pana ministra Hermana. Táži se, zda je potřeba, abych ho zopakoval. Všichni víme, o čem hlasujeme. Nejprve vás tedy všechny odhlásím na základě žádosti. Požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami. Počet se ustálil.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro procedurální návrh pana ministra Hermana, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 295. Přihlášeno je 136 poslankyň a poslanců, pro návrh 56, proti 52. Tento návrh neprošel.

 

Nyní budeme tedy hlasovat o návrhu pana předsedy Sklenáka. Táži se, zda ho mám zopakovat. Ne.

V tom případě zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro procedurální návrh pana předsedy Sklenáka, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 296. Přihlášeno je 137 poslankyň a poslanců, pro návrh 64, proti 46. I tento návrh byl zamítnut.

 

Můžeme pokračovat v jednání. (V sále je stále veliký hluk!) Nejprve vás, kolegyně a kolegové, požádám o ztišení.... Opět vás požádám o ztišení. V případě, že máte něco důležitého, co potřebujete prodiskutovat, jděte do předsálí.

A nyní požádám paní ministryni, aby uvedla tento bod. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova. (Hluk v sále trvá.)

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Možná mě někdo bude slyšet. Nebude.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Paní ministryně, já svůj požadavek ještě jednou zopakuji. V případě, že nebudete respektovat moji výzvu ke ztišení, začnu jmenovitě říkat vás, kolegové a kolegyně, kteří rušíte jednání Poslanecké sněmovny. (V sále je stále hlučno.)

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já děkuji. Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, my zde předkládáme vládní návrh zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení. Jak asi naprostá většina z vás ví, potřeba udělat nebo přijmout v této republice zákon o sociálním bydlení je tady velice dlouho. O tomto zákoně se diskutuje tak deset patnáct let nejméně. Zatím žádná vláda ho nedotáhla tak daleko, aby byl předložen Poslanecké sněmovně.

No, asi to úplně nepůjde.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nejprve tedy, kolegové ze sociální demokracie, požádám vás o ztišení, poté kolegy z hnutí ANO a Úsvitu, požádám o ztišení. No vidíte, jak to funguje. Prosím, pokračujte.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji. Takže jak je všem známo, potřeba mít tady tento zákon trvá už opravdu velice dlouho. Diskutovalo se o tom už mnoho let, než nastoupila tato vláda. Tato vláda si dala přijetí zákona o sociálním bydlení do vládního prohlášení a do koaliční smlouvy. Nicméně tady celou dobu kvete byznys s chudobou a samozřejmě tento zákon by měl tento byznys postupně, určitě ne najednou, ukončit.

Samozřejmě tento zákon je předmětem nejrůznějších dohadů. Spousta lidí na něj má nějaký názor. Když se připravoval, tak vlastně od začátku jsme se potýkali s tím, že na něj máme jako Ministerstvo práce, které to nakonec dostalo na starost, my jsme měli jiný názor, jiné názory mělo Ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož gesci problematika bydlení je. A do toho samozřejmě vstupují nejrůznější aktéři typu obce, typu nejrůznější organizace, které třeba pracují s lidmi bez domova, vstupují do toho různá sdružení majitelů družstevních bytů nebo majitelů bytů v soukromém vlastnictví. Ty zájmy jsou velmi protichůdné. Tento návrh zákona, tak jak je vám předkládán, je výsledkem obrovského kompromisu. Mně se nezdá ideální, paní ministryni pro místní rozvoj se také nezdá ideální zase z jiných důvodů než mně. Spoustě dalších lidem se nezdá ideální zase z důvodů třeba úplně jiných. Ale my jsme se snažili dojít k nějakému kompromisu a konečně tady takový systém, který je normálně běžný v civilizovaných zemích západní Evropy, zavést. To je ten hlavní účel.

V průběhu diskusí a připomínek, a těch diskusí bylo opravdu obrovské množství, také zazněl požadavek Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv, aby vstup do tohoto systému pro obce byl dobrovolný. A protože moje zkušenost tady v Poslanecké sněmovně je, že co obce opravdu nechtějí, tak tady neprojde, tak jsme jim vyhověli. Takže ten systém v tuto chvíli je tedy dobrovolný. Podle mého názoru stejně jako podle názoru řady jiných lidí by bylo mnohem lepší, kdyby byl povinný, ale zase, je to jeden z kompromisů, které jsme přijali, aby vůbec tento zákon byl dokončen.

Jinak od samého počátku ho provází řada různých mýtů. Ten hlavní mýtus je, že lidé, kteří nepracují, nikdy nepracovali a pracovat nebudou, teď zadarmo dostanou nějaké krásné byty, zatímco lidé, kteří pracují, je nedostanou. Ale prosím vás, podívejme se na to, jaká je dnes reálná situace. Tento stát vydává každoročně 13 miliard korun na dávky na bydlení. Lidé, o kterých mluvíme, ti sociálně nejslabší, ti z toho konzumují podle mého názoru tak třetinu. Zbytek té dávky berou úplně normální lidé, kteří jsou prostě jenom trochu chudší. Jsou to třeba senioři, můžou to být třeba samoživitelky, prostě to jsou rodiny, které mají určité nižší příjmy, ale nejsou to zdaleka ti sociálně nejslabší. A zase ti sociálně nejslabší, tam většina bydlí na ubytovnách, kde stát platí dávky do bydlení, které naprosto neodpovídá nějakým rozumným standardům. S těmi lidmi tam nikdo nepracuje, jsou tam ponecháni sami sobě. Ano, jsou to lidé, kteří jsou často velmi problematičtí, ale musíme také mít na mysli, že v ubytovnách žije opravdu hodně dětí. Děti s matkami samoživitelkami také hodně často žijí v azylových domech, kde, aby to dostálo tomu systému, kde to má být vlastně bydlení dočasné. Jenom proto, že prostě není ve většině měst a obcí v této zemi systém sociálního bydlení, tak ty azylové domy dělají to, že takové rodině prodlužují z roku na rok nájem, resp. oni je tam nechají rok, a aby dostáli tomu zákonu, tak ona jde na rok do jiného azylového domu, pak se zase na rok vrátí do jiného, takže azylové domy takhle suplují situace, kdy takováto matka s dětmi by s nějakou minimální podporou úplně v klidu mohla mít nějaký normální obecní byt za snížený nájem. Ale prostě třeba matce se třemi dětmi byt nikdo dát nechce. Na ten komerční ona nemá, nemá na kauci. A to je jen zlomek těch problémů.

Já jsem opravdu přesvědčena o tom, že když tento zákon přijmeme, tak postupně během let, ale ne brzo, ale třeba během pěti deseti let, se ten systém velmi zlevní a byznys s chudobou postupně bude přestávat a postupně skončí. Samozřejmě ghetta, která dnes existují, ta nezmizí mávnutím kouzelného proutku, ti lidé vždycky někde budou, ale my chceme - nebo ten zákon je postaven na třech pilířích.

Jeden pilíř je, že se sloučí dávka, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení, aby byla přehlednější a aby byla velmi adresná. Po tom se tady volá velmi dlouho. To znamená, že většina lidí, kteří dnes bydlí v nějakých normálních standardních bytech a jenom berou tu dávku jako doplněk, tak ti zůstanou tam, kde jsou.

Druhým základním pilířem tohoto zákona je sociální práce pro určitou skupinu lidí. Většinou se jedná právě o ty lidi, které vidíme v sociálně vyloučených lokalitách na těch ubytovnách. Bude určen sociální byt jenom s tou podmínkou, že budou spolupracovat se sociálním pracovníkem nebo pracovnicí, jinak byt nedostanou.

A teprve třetím pilířem je skutečně ten tzv. sociální byt, tzn. obecní, případně státní byt, jakoby fyzický byt, ale jak říkám, pro ty lidi my stejně platíme dávky, takže představa, že někdo navíc, kdo dnes nemá ty dávky a nebydlí, by dostal ten byt, ta je prostě lichá. Cílová skupina je pořád stejná, jenom chceme, aby to měly obce, případně stát, když se obec nezapojí, mnohem více ve svých rukou, aby to bylo mnohem více transparentní, mnohem více pod dozorem, a v důsledku toho pak na tom můžeme celkově jako stát ušetřit.

Takže já asi tady skončím se svým úvodním slovem. Jestli tady někdo vznese nejrůznější dotazy, tak se samozřejmě budu snažit je odpovědět, ale opravdu se domnívám, že není důvod tento zákon se tady snažit nepustit ani prvním čtením a nepřipustit ho k projednávání a nepřipustit ho k hlasování, protože opravdu nevím, kdo se tady může bát zákona o sociálním bydlení. Respektive vím. Můžou to být jedině ti, kteří dnes na těch dávkách a na tom obchodu s chudobou vlastně vydělávají. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Jitka Chalánková. Prosím.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, dovolte, abych vám jako zpravodajka představila zákon o sociálním bydlení, který bohužel až nyní, před koncem volebního období, dostáváme stůl. Jde přitom o zákon zásadního významu, zákon, který si současná vláda vytkla jako jeden ze svých nejzákladnějších cílů. Proto také bude má předkládací zpráva poměrně obsažná.

Předkladatelé si od zákona slibují nejen vyřešení bytové nouze lidí, kteří se ocitli na ulici nebo v nevyhovujícím bydlení, ale současně i pomoc lidem, kteří bydlí, ale do bytové nouze se s ohledem na své nízké příjmy mohou kdykoliv dostat.

Proces přípravy zákona byl od počátku doprovázen kompetenčními i věcnými spory mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem pro místní rozvoj a ministrem pro lidská práva. Pod výslednou podobou zákona jsou nakonec podepsány všechny tři resorty. Dovolte, abych i já připomněla, že přípravy zákona byly nastartovány schválením koncepce sociálního bydlení České republiky na období let 2015 až 2025. Proces přijetí konce nebyl vůbec jednoduchý. Termíny jejího předložení se opakovaně posouvaly a teprve 12. října 2015 se vláda shodla na jejím finálním znění.

Tento koncepční materiál vymezil priority v oblasti sociálního bydlení, alokoval finanční částky na rozvoj sociálního bydlení a měl být základem pro budoucí zákon o sociálním bydlení. Koncepce byla ovšem přijata přes nesouhlas Ministerstva pro místní rozvoj, které se dokonce vzdalo svého spolugestorství. Pozitivně nebyla koncepce přijata ani zástupci obcí, přestože právě obce musí logicky v systému sociálního bydlení sehrávat klíčovou roli. Koncepce počítala s povinným zapojením obcí do systému sociálního bydlení, i když její autoři nakonec upustili od sporného návrhu stanovit napevno procentní podíl bytů, které obce budou povinně vyčleňovat z bytového fondu na sociální byty. Vedle obavy o neoprávněný zásah do samosprávného rozhodování obcí byly již tehdy dalším kritickým bodem chybějící finance.

Pokud jde o samotný systém, koncepce tehdy počítala se zřizováním tří typů sociální bydlení - tzv. krizového, sociálního a dostupného. Tento systém měl být pro své klienty prostupný a motivující. Součástí koncepce byly také konkrétní úkoly pro jednotlivé resorty v oblasti sociálního bydlení. Zákon o sociálním bydlení měl být podle koncepce vládě předložen do 30. června 2016, a to spolu s návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.

Dámy a pánové, sociální bydlení je velice široké téma, v jehož rámci se řeší, nebo by se alespoň řešit mělo, nejen ubytování pro klienty sociálního systému, ale také sociální dávky na bydlení a podmínky jejich poskytování, standardy bytů, pravidla sousedského soužití, nakládání s dluhy nájemníků, specifické problémy ve vyloučených lokalitách a řada dalších problémů. Proto bych ráda připomenula, že koncepce sociálního bydlení nebyla jediným dokumentem, který předcházel samotnému zákonu a který se oblastí sociálního bydlení zabýval. Existují i další dokumenty, které chystaly jednotlivé rezorty v souladu s úkoly zadanými vládou. Tyto dokumenty řešily dílčí problémy, nebo minimálně se snažily nějaká řešení navrhovat.

Především zmíním materiál Ministerstva práce a sociálních věcí s oficiálním názvem Identifikace problémů v oblasti bydlení, které vyplynuly při poskytování dávek na bydlení. Jak už vyplývá z názvu materiálu, zabýval se především analýzou poskytování dávek a navrhoval možná řešení vedoucí k jejich efektivnějšímu využívání. Vládou prošel loni také materiál ministra pro lidská práva, tehdy ještě ministra Dienstbiera, s názvem Informace pro vládu o problémech souvisejících s bydlením sociálně vyloučených obyvatel a návrh jejich řešení. Oba materiály s částečně překrývají. Obsahují řadu konkrétních podnětů a vyplývají z nich úkoly pro jednotlivé rezorty. Zdá se mi však, že většina z nich zůstala jen na papíře a předložený zákon s nimi má společného pramálo. Proto o nich také mluvím v minulém čase. Bude proto na vašem posouzení, nakolik prospěšné bylo pro finální podobu zákona o sociálním bydlení množství papíru, které vládní úředníci během tohoto volebního období k danému tématu popsali.

Nyní již k samotnému zákonu. Nebudu zde otrocky opakovat jeho popis, to, co již řekla paní ministryně, a to, co si můžete sami přečíst ve sněmovním tisku, ale zaměřím se na jeho přípravu. Ani ta nešla hladce, jak určitě víte. Termíny předložení zákona se stejně jako u koncepce opakovaně posouvaly a zákon doznal v procesu připomínkování velkých změn. Jako hlavní jádro sporu se ukázalo financování navrhovaného systému. Do vnitřního připomínkového řízení byl proto zákon zaslán teprve v červenci loňského roku a až v září putoval do vnějšího připomínkového řízení.

Vnější připomínkové řízení bylo ukončeno 19. října. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí ale asi neslavili. Po letech příprav se k zákonu sešlo více než 600 zásadních připomínek. Myslím, že není ani třeba dodávat, že už to samo o sobě dokazuje, že zákon byl předložen bez dosažení shody se subjekty, které mají k sociálnímu bydlení co říct. Hlavní nesouhlas vyslovilo Ministerstvo financí. Přepracování navrhl rezort spravedlnosti. Kritické připomínky mělo také Ministerstvo pro místní rozvoj, dále vnitro a dílčí dopracování požadovala velká většina dalších připomínkových míst. Některé požadavky byly sice protichůdné, drtivé množství připomínek se ale stále opakovalo. Terčem kritiky byla především velmi nízká legislativní kvalita navržené předlohy, chybějící prováděcí předpisy, neúplné vyčíslení nákladů ve zprávě k regulaci dopadů, tzv. EIA, nejasné financování a obavy ze zásahů do práv samosprávy, pokud bude zachována povinnost obcí se do systému zapojit, přestože návrh tehdy již obsahoval určité úlevy pro malé obce. Verze ve vnějším připomínkovém řízení obsahovala dokonce pro obce finanční sankce.

Během připomínkového řízení byly současně vysloveny obavy z nízkého počtu sociálních pracovníků, kteří mají v novém systému začít fungovat a zajišťovat sociální práci s problémovými nájemníky. Velké množství připomínek směřovalo k otázkám, jak vůbec by mělo sociální bydlení podle navržené normy fungovat v praxi. Tyto otázky považuji za odůvodněné o to víc, že Ministerstvo práce a sociálních věcí se s mnohými z nich nevypořádalo doposud.

Následoval několikaměsíční proces vypořádání připomínek a přepisování zákona. Já se nyní nechci pouštět do rekapitulace jednotlivých avizovaných návrhů, protože jsme se o nich dozvídali téměř výhradně z médií po koaličních jednáních. Tedy jen v rychlosti.

Postupně se upustilo od povinného zapojení obcí. Změněna byla úloha úřadů práce, které měly původně fungovat jako jakési realitní sociální kanceláře. Vymyslel se nový úřad na přidělování státních bytů, aby se od něj následně také upustilo, a kompetence se svěřily Státnímu fondu rozvoje bydlení. Nová sloučená dávka nahrazující současný doplatek a příspěvek na bydlení byla nakonec ponechána nejen na zaplacení sociálního nájmu v sociálních bytech, ale bude moci nadále putovat i do standardních bytů. Měnily se lhůty, definice cílové skupiny a další podstatné náležitosti zákona. Ale nechci zabíhat do detailů. To ví jen sama paní ministryně Marksová a její kolegové ve vládě, jak diskuse probíhala, z jakých důvodů se některé zásadní parametry zákona měnily a jak velké kompromisy a z čí strany byly akceptovány.

A hlavně, není úkolem nás poslanců řešit za ministry a vládní strany jejich vzájemné spory a nesoulad. Jako zpravodajka však musím upozornit na naprosto zásadní věc. Verze zákona, kterou jsme do Poslanecké sněmovny dostali, je zásadně jiná než ta, která prošla zmíněným vnějším připomínkovým řízením ukončeným v říjnu. K její podobě se již připomínková místa nemohla nijak vyjádřit. Vláda nám tedy posílá úplně nový zákon, aniž by prošel kolečkem standardních připomínek. A nejen to. Vláda současně obešla i Legislativní radu vlády, kde se začátkem února zákonem zabývala pouze komise pro hodnocení dopadu regulace a její stanovisko k RIA, která předložený zákon doprovází, je jednoznačné. Ministerstvo nemá náklady na sociální bydlení vůbec vyčísleny. Není také jasné, kde se vezme dostatečný počet bytů, které by mohly sloužit jako byty sociální. Komise doporučila vrátit dokument k přepracování.

Ráda bych tu některé pasáže ze stanoviska komise ocitovala: "Návrh zákona prošel od zahájení připomínkového řízení významnými změnami v základních parametrech. Od podoby, kdy povinnost zajistit sociální bydlení byla stanovena obcím, přes fázi, kdy by účast obcí byla dobrovolná a povinnost by převzal úřad spadající do gesce MPSV, do podoby, kdy tento úřad je nahrazen Státním fondem rozvoje bydlení. Zpráva RIA tyto zásadní změny ve směřování předkladatele žádným způsobem nevysvětluje. Neuvádí je ani jako varianty řešení, nepracuje s nimi a reagovala na ně jen změnami v textu podle toho, jak se měnily návrhy zákona."

Zpráva se také pozastavuje nad jistou naivitou autorů zákona, kteří bez jakýchkoli analýz tvrdí, že dopady do veřejných rozpočtů budou ve výsledku neutrální. Nic takového přitom nelze z uvedených podkladů tvrdit. Cituji: "Jedním z klíčových nedostatků zprávy RIA je předpoklad, že náklady na zajištění sociálního bydlení a sociální práce s ním spojené budou vyváženy vstupem části podpořených osob na trh práce, a tím snížením objemu vyplácených dávek a zvýšením daňových příjmů. Zpráva však nejen že neuvádí podmínky, za nichž takový předpoklad může platit, ale ani se nesnaží uvést příklady a míru úspěšnosti, kdy kombinace sociální bydlení a sociální práce samy o sobě by vedly k tomu, že si lidé našli a udrželi práci po určitou dobu delší než několik měsíců, udrželi si získané bydlení a zapojili se zpět do společnosti. Popis problému je obecný, zkratkovitý, nesouvislý, obtížně srozumitelný a neposkytuje ani dostatečné informace dílčí, ani celkový obraz o tom, jaký problém se zákon snaží vyřešit, jaké jsou jeho příčiny a rozsah, a tudíž není možné v dalších částech RIA posuzovat, v jaké míře, v jaké dílčí části problému a jeho příčiny chce návrh zákona odstraňovat či zlepšovat, a RIA tak nejen nečiní, ale činit ani nemůže." Konec citace.

Jedním z nejspornějších bodů zákona je cílová skupina, která má na sociální byty dosáhnout. Také k tomuto tématu se zpráva komise vyjadřuje. Odhady počtu potenciálních žadatelů jsou podle ní patrně značně hrubé a zpráva RIA namísto vysvětlení často uvádí jen kvalifikovaný odhad např. obcí, avšak nadále s ním počítá. Zpráva si také všímá možných dopadů na trh s byty. Jejich popis však v RIA zcela chybí. Opět citace: "Mnohé náklady nejsou zmíněny a uvažovány, přestože mohou být potenciálně či lokálně značné. Například pokřivení trhu z důvodu regulace nájemného v sociálních bytech, změna cen bytů v lokalitách, kde se budou stavět sociální byty, ať už z důvodu skutečného zhoršení podmínek pro bydlení pro ostatní nájemníky, anebo jen z důvodu třeba neopodstatněných obav."

Kolegyně a kolegové, možná si říkáte, že jedno stanovisko by nemělo mařit naši vůli sociální bydlení řešit, že i při některých neznámých je třeba systém sociálního bydlení rozvíjet. Já bych si to určitě přála, protože navzdory možná odlišným představám asi všichni cítíme, že pro určitou skupinu lidí mohou sociální byty představovat účinnou a zaslouženou pomoc a návrat do normálního života. Jenže bychom si měli uvědomit, že se tu nebavíme o několikamilionové investici, kterou vyřídíme v rámci jednoho rozpočtu. Bavíme se o nákladech v řádu miliard, bez nichž sociální byty podle současné velmi ambiciózní představy nikdy fungovat nezačnou. A velmi mě proto tyto informace děsí. Plyne z nich, že vláda předložila zákon, který plave na vodě.

Ale abych byla zejména k paní ministryni Marksové spravedlivá, pravda je, že zprávu RIA ministerstvo ještě v mezidobí, mezi zasedáním vlády a doručením do Sněmovny, upravilo. Nejsem si ale jistá, zda k lepšímu. Spíš jde o slohové cvičení. Tak třeba výtky k popsání cílové skupiny a nerespektování různých potřeb lidí v sociálním systému úředníci vyřešili tím, že přidali více slov o mladých lidech opouštějících ústavy či pěstounskou péči a o lidech z LGBT komunity. Určitě to vítám, v prvním případě je to jisté. Na absenci pomoci mladým lidem, kteří vycházejí z domovů nebo z pěstounské péče do života, upozorňuji dlouhodobě. Jejich jediným útočištěm jsou často právě dětské domovy, které jim poskytují bydlení i po dovršení dospělosti - mnoho takových případů známe -, aby v klidu mohli dochodit školu a připravit se na své povolání. Mám jen jisté pochybnosti, zda zrovna tento zvolený model je pro takové mladé lidi správné řešení, protože na byt stejně budou muset čekat. Trochu méně rozumím pasáži o LGBT komunitě. Nechápu, proč by právě v této komunitě měl být vyšší výskyt osob potřebujících sociální bydlení.

Pokud jde o seniory, i tady RIA v mezidobí drobně nabobtnala. RIA konstatuje, že problém seniorů v oblasti bytové nouze je latentní, ale nenásledují žádné další informace, takže nevíme, zda senioři potřebují především dobře vyměřenou sociální dávku, aby mohli zůstat ve svém stávajícím domově a byli schopni zaplatit nájem, anebo je sestěhovávat do nových sociálních bytů. Místo důkladných analýz se RIA nově odvolává např. na brněnský projekt Rapid Rehousing, který však, pokud vím, běží teprve krátce. A v otázce chování problémových nájemníků RIA zase čerpá data z jakéhosi projektu v oblasti Žluticka. Opravdu si nejsem jistá, zda toto jsou relevantní podklady, na jejichž základě má stát vydávat desítky miliard na sociální byty.

Ekonomická stránka je však jedna z mnoha. Já osobně vidím závažné problémy v rovině věcné. Dovolte mi některé alespoň nastínit.

Zákon cílí na velmi různorodé skupiny lidí, od bezdomovců po zmíněné seniory. Jenže ve svém důsledku může některým lidem v obtížích ublížit. Zákon totiž mimo jiné nastavuje nová pravidla pro výpočet nového příspěvku na bydlení, který nahradí stávající dávky. A sám předkladatel přiznává, že až 14 % lidí tento příspěvek v novém systému ztratí. Nebudou to náhodou právě maminky samoživitelky nebo senioři, o nichž tak ráda mluví paní ministryně? Lidé, kteří bydlí, mají ale jen hluboko do kapsy a příspěvek na bydlení jim pomáhá zaplatit standardní nájem? Bližší analýzu bychom v důvodové zprávě hledali marně.

V podkladech k zákonu se píše, že bez řešení sociálního bydlení porostou v dalších letech náklady na sociální dávky v oblasti bydlení. Pokud si ale správně pamatuji, paní ministryně si nedávno pochvalovala, že se výplaty těchto dávek za současného vedení rezortu daří snižovat. Jak to tedy doopravdy je? Neustálými změnami jsme navíc došli do stavu, kdy lhůty na přidělení bytu se v zákoně prodloužily na dva, resp. na tři roky, podle toho, jestli ten byt zajišťuje obec, nebo ten státní fond. Je tohle opravdu efektivní pomoc lidem v bytové nouzi? Neměla by se mnohem větší pozornost věnovat azylovým domům a financování sociálních služeb spojených s pomocí lidem v nouzi?

Jak bude fungovat krizové bydlení, do něhož se mohou klienti sociálních bytů teoreticky propadnout? Zůstanou otevřené ubytovny a stanoví stát konečně hygienické normy na jejich provoz? Zástupci ministerstva jistě namítnou, že tento problém řeší například zákon o sociálních službách. Já jsem ale přesvědčena, že systém pomoci v nouzi by měl být propojený a jednotlivé typy pomoci by měly logicky navazovat.

Stanovením dvou různých lhůt zákon současně zakládá nerovnost mezi klienty sociálního systému. Ten, kdo bude mít štěstí a bude žít v obci do systému zapojené, má získat byt do zmíněných dvou let. Ten, kdo v takové obci žít nebude a bude muset žádat byt od Státního fondu rozvoje bydlení, má smůlu. Bude čekat o rok déle. Důvod, proč byly tyto lhůty stanoveny tímto způsobem, neznám. Troufám si ale tvrdit, že dva různé právní režimy mohou být problémem i z hlediska souladu s Listinou základních práv a svobod, respektive rovností občanů před zákonem. Zákon rozdělí lidi na dvě různé skupiny, přičemž jediným kritériem bude místo jejich pobytu. Chce-li státní správa zaštiťovat sociální bydlení, nemůže vytvářet dvě kategorie občanů. Obavy ze zásahu do kompetencí obcí sice na první pohled odpadly, tlaky na povinné zapojení obcí ale přetrvávají.

Velkým tématem je určitě i motivace obcí zapojit se do systému dobrovolně. Měla jsem možnost s některými starosty mluvit a příliš motivovaní nebyli. Podmínky financování sociálního bydlení totiž zůstávají nadále nejisté, protože z velké části nejsou zakotveny přímo v zákoně, ale závisejí na vládních nařízeních.

Přiznám se, že velké pochybnosti mám také o fungování Státního fondu rozvoje bydlení. Tyto obavy nerozptýlili ani zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí na jednání podvýboru pro bytovou politiku, kde jsme měli před několika týdny možnost tuto otázku diskutovat. Pro ty z vás, kteří zákon ještě nečetli, Státní fond bytového rozvoje má skutečně fungovat jako státní realitní agentura a developer zároveň. Opravdu bude mít kapacity a schopnosti na to, aby zřizoval a stavěl sociální byty od Aše až po Bruntál? Ráda si od zástupců ministerstva nechám vysvětlit, jak konkrétně a kde bude Státní fond rozvoje bydlení byty do sociálního pobytového fondu získávat. Pokud jsem totiž správně četla návrh zákona, nikde se nepíše, že musí Státní fond pro rozvoj bydlení hledat prázdné a vhodné byty pro sociální bydlení v lokalitě stávajícího bydliště osoby v bytové nouzi.

Ze zákona také zmizely podmínky pro umístění sociálních bytů, které měly zamezit vytváření nových ghett. Velmi proto chápu námitky z neziskového sektoru a z platformy pro sociální bydlení, která se na přípravě zákona aktivně podílela. Bez jakýchkoliv pravidel riskujeme, že současná ghetta zůstanou a nová se k nim přidají.

A pak je tu ještě jeden velmi sporný bod. Marně jsem hledala v zákoně cokoliv, co by se dalo vykládat jako motivace vrátit se ze sociálního bytu zpátky do normálního nájemního bydlení. Zákon totiž ve finální podobě ztratil to, co nalezneme ještě v původní koncepci z roku 2015. Buduje systém, který není prostupný, ale naopak zadrží klienty sociálního systému v sociálních bytech natrvalo. Ministerstvo práce a sociálních věcí se k tomu dokonce v RIA bezelstně přiznává. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce navíc poskytovat sociální byty i narkomanům a lidem s různými typy závislosti. U nich ani sociální pracovník nebude stačit a náklady na pokusy začlenit tyto lidi do společnosti budou ohromné. Tím nechci říci, že se o to nemáme pokoušet, jen je třeba vidět za těmito pokusy konkrétní problémy, které nastanou jak z hlediska financí, tak třeba sousedského života.

Pro vyváženost své zprávy chci zmínit i z mého pohledu pozitivní změny, kterými návrh zákona postupně prošel. Především je to návrat k trvalému pobytu jako k podmínce udělení sociálního bytu. Některá města se oprávněně obávala toho, že se na jejich území budou sestěhovávat sociálně slabí lidé z celé republiky. Ne že by se to tak již nyní nedělo, nově by se to však dělo, a bylo by to dokonce pod záštitou státu.

Za druhé se rozhodlo, že příspěvek na bydlení bude poskytován i do normálních, nejen sociálních bytů. Považuji to za samozřejmé, protože mnoho lidí, troufám si říci většina, se nebude chtít stěhovat do nových domů spolu s problémovějšími nájemníky například z vyloučených lokalit. Chtějí zůstat doma, tam, kde jsou zvyklí, a pouze potřebují pomoc s placením nájmu. To se mimochodem týká také mnoha seniorů, jimiž se ministerstvo zaklíná nejčastěji. Pro některé z nich možná zákon přináší nové komplikace.

Ministerstvo práce a sociálních věcí také zestručnilo výčet cílových skupin a některým z nich zpřísnilo přístup. Konkrétně třeba k lidem po výkonu trestu, kteří, pokud se nepletu, patřili původně mezi zvlášť zranitelné osoby. Nepočítalo se proto u nich s povinným přezkumem jejich situace po dvou letech.

Bohužel pozitivní posuny jsou z mého pohledu v menšině. V zákoně převládají změny, které z jeho původních verzí udělaly torzo. A výsledné torzo dává více otázek než odpovědí. Zákon se rozkročil opravdu široko. Chce jedním modelem pomoci zachraňovat bezdomovce, lidi z ubytoven a zároveň pomáhat nízkopříjmovým rodinám a seniorům. Neřeší ale vůbec příčinu toho, proč se lidé ocitají v bytové nouzi, a neusiluje o to, aby výsledkem snažení státu byl návrat těchto lidí do normálního života. Svým způsobem tak zakládá na nové nespravedlnosti.

Nejasné zůstává i praktické fungování sociálního bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice podle dostupných informací podpořilo pilotní projekty ve čtrnácti českých městech a chce připravovat prováděcí vyhlášky a metodiky na základě jejich vyhodnocování, jenže toto úsilí přichází poněkud pozdě. Podmínky v každém městě jsou navíc naprosto rozdílné jak z hlediska lidí, kteří v nich žijí, tak bytového fondu, kterým disponují.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, postup vlády považuji za naprosto nemístný, protože nás záměrně konfrontuje se zákonem, na němž samotná koalice nenašla shodu. Vláda obešla standardní mechanismy určené k přípravě nové legislativy, připomínkové řízení i Legislativní radu a poslala do Poslanecké sněmovny paskvil. Poslanci ale nemohou za to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zaťatě hájilo své představy a až na poslední chvíli přistoupilo k rychlé akci, během níž zákon dokonce vykuchalo. Postup při přípravě zákona o sociálním bydlení ukazuje, jak legislativní proces vypadat nemá. Jsem z toho upřímně zklamaná.

Nemyslím si, že potřebujeme až tak ambiciózní normu, ale myslím si, že právní rámec pro rozvoj sociálních bytů skutečně nutný je. Už proto, že drtivá většina měst sociální byty stejně provozuje, často ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Stejně tak potřebujeme lepší pravidla pro fungování sociální práce v terénu, protože ta vůbec není jednoduchá a organizace, které se jí věnují, potřebují stabilní podporu a dobré podmínky pro svou činnost. Určitě bychom měli vést detailnější debatu o lepším čerpání dotací na rekonstrukce a výstavbu sociálních bytů. Takové dotační programy již existují, města si ale někdy stěžují, že jsou při dobré vůli a snaze blokována přísnými podmínkami čerpání.

A především bychom si měli ujasnit, komu přesně má zákon o sociálním bydlení pomáhat. Navzdory mediálním proklamacím paní ministryně Marksové si troufám tvrdit, že předložený zákon je především zákonem pro bezdomovce, určitě ne ale zákonem pro seniory a chudé rodiny.

Samozřejmě jsem zaslechla názor, že je třeba zákon co nejrychleji přijmout, hlavně aby bylo něco, měnit se to dá novelami v budoucnu. Já tento přístup nesdílím. Myslím si, že tato Sněmovna by neměla krátce před volbami pustit do světa polotovar s nejasnou budoucností. Zatížila by tím další vlády závazkem ve výši desítek miliard korun, aniž bychom mohli s určitostí říci, že to bude fungovat.

Především s ohledem na nedostatečné ekonomické podklady a nastíněné sporné body proto navrhnu v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím, vrátit zákon předkladatelům k přepracování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážení paní poslankyně, vážení páni poslanci, já otevřu obecnou rozpravu. Eviduji přihlášku paní zpravodajky, ale ještě před její přihláškou mám jinou přihlášku s přednostním právem, a to pana předsedy klubu TOP 09 Michala Kučery. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, toto zásadní vystoupení paní zpravodajky, která se velmi věcně vyjádřila k tomuto zákonu o sociálním bydlení, se setkalo s naprostým nezájmem ze strany jak celé vlády, tak bohužel i paní ministryně, která větší část této zpravodajské zprávy byla někde mimo sál. Já si proto dovoluji navrhnout a požádat o dvacetiminutovou přestávku klubu TOP 09. Paní ministryni aspoň umožníme, ať si přečte stenozáznam vystoupení paní zpravodajky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vyhlašuji přestávku na poradu klubu TOP 09 do 17.41 hodin. Budeme potom pokračovat přihláškou paní zpravodajky, která bude první vystupující v rozpravě. Připraví se paní kolegyně Pekarová. Vyhlašuji přestávku do 17.41 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 17.21 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.41 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zaujměte svá místa, budeme pokračovat po přestávce, kterou si vyžádal klub TOP 09. Ještě než začneme v rozpravě, dovolte mi, abych přečetl omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to pana poslance Martina Komárka, který se omlouvá z dnešního jednání od 17.30 do konce jednacího dne.

(V sále je velký hluk. V uličkách postávají hloučky poslanců a hlasitě debatují. Předseda klubu ČSSD Sklenák se hlásí o slovo před řečnickým pultem.)

Pane předsedo, mám problém. Já vím, že se hlásíte s přednostním právem, ale já už jsem ohlásil přednostní právo paní zpravodajky. Takže si v rozpravě musíme nejdřív vyslechnout... Tak s faktickou poznámkou pan předseda klubu ČSSD Roman Sklenák. Paní zpravodajka jistě... Máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji pěkně za slovo. Jak jsem avizoval, byl bych já i náš klub velmi rád, kdybychom alespoň tedy zákon o sociálním bydlení dnes dostali přes první čtení. Takže já si v tuto chvíli dovoluji navrhnout procedurálně variantu jednání po 19. hodině, kterou jsme ještě nehlasovali, a to tedy konkrétně jménem klubu sociální demokracie a ANO 2011, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali o všech návrzích do projednání bodu 71 a 72.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. To je procedurální návrh, o kterém rozhodneme bez rozpravy. Všechny vás odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. A jakmile se ustálí počet přihlášených, tak o procedurálním návrhu pana předsedy Sklenáka o tom, že budeme projednávat i po 19. hodině body 71 a 72, rozhodneme v hlasování pořadové číslo dvě stě devadesát sedm, které zahájím, jakmile bude ve Sněmovně trochu klidu, aby všichni věděli, o čem hlasujeme.

(Hlasitá debata několika poslanců u řečnického pultu o tom, zda lze tento návrh hlasovat. Poslanec Benda se hlásí.) Myslím, že počet přihlášených je... Pan místopředseda klubu ODS. Pana předsedu tady nevidím a omluvu jsem tedy nezaznamenal, ale dobře, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Benda: Já bych byl jenom moc rád, pane předsedající, aby se vyjasnila otázka, zda o tomto návrhu je možné znovu hlasovat. O návrhu o prodloužení lhůty po 19. hodině se hlasovalo. Tento návrh nebyl přijat. Tento návrh nebyl přijat. Tím pádem podle mého názoru o něm nelze hlasovat znovu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To můžeme vést procedurální při, kterou bych nejraději rozhodl hlasováním, protože to je skutečně nový návrh, protože ten původní návrh byl... Byly vlastně dva návrhy. Původní návrh 71, 72, 75. Protinávrh pana ministra kultury, který k tomu přidával bod 6. A nyní máme návrh na body 71 a 72. Respektuji právo dvou poslaneckých klubů takový návrh podat a pravděpodobně, když budeme vést tu procedurální debatu, tak neskončíme na ničem jiném, než že to musíme odhlasovat, pane předsedo. Takže těžko mohu udělat něco jiného než o tom dát hlasovat bez rozpravy. (Poslanec Benda se hlásí znovu.) Chápu vaše přednostní právo, když tady není předseda poslaneckého klubu. Takže ještě jednou.

 

Poslanec Marek Benda: Pane předsedající, já myslel, že ten procedurální návrh zní, že se hlasuje po 19. hodině. To, jestli je tam nějaké omezení, není procedurálním návrhem. Procedurální návrh, jak je definován v jednacím řádu, je, že se může hlasovat a projednávat i po 19. hodině. A k tomu si dáváme nějaká omezení. Vy to vykládáte jinak. Já k tomu říkám, že vznáším námitku vůči vašemu postupu, ať o této námitce rozhodne Sněmovna hlasováním, a pak se můžeme vypořádat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tomu rozumím. Děkuji. Teď jste nemusel nikoho vyzývat, aby případně podal námitku proti postupu předsedajícího. Takže si z pohledu jednacího řádu dobře rozumíme. Já o tom... Tak ještě přednostní právo předsedy klubu ČSSD Romana Sklenáka. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano, jistě, o tomto sporu rozhodneme v hlasování. Jen chci připomenout slova pana kolegy Bendy, který reagoval na můj původní návrh, kdy si právě chtěl ujasnit, které body bychom ještě dnes měli projednávat. Takže evidentně na ten podmíněný prodloužený jednací den přistoupil.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. To tady nebudeme teď řešit. Já jsem navrhoval hlasovat bez rozpravy o tom, že budeme po 19. hodině jednat pouze o bodech 71 a 72. Proti tomu, abych to nechal odhlasovat, dal námitku pan kolega Benda. Nejdříve tedy hlasujeme o námitce, jestli je to hlasovatelný návrh, kolegy Bendy. Znovu odhlásit? Dobře, znovu vás odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Je pravda, že přišli další kolegové a kolegyně. Požádám vás o novou registraci. Přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O námitce proti postupu předsedajícího, abych dal hlasovat o jednání po 19. hodině o bodech 71 a 72, rozhodneme v hlasování číslo 297, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přijetí námitky proti postupu předsedajícího. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 297, z přítomných 129 pro 37, proti 73. (Zamítnuto.) Postup, který jsem navrhl, byl Sněmovnou podpořen.

 

V hlasování číslo 298 budeme hlasovat o návrh dvou poslaneckých klubů, že budeme dnes jednat po 19. hodině o bodech 71 a 72.

Zahájil jsem hlasování 298 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 298, z přítomných 129 pro 60, proti 33. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy pokračovat řádně do 19 hodin, a to nyní vystoupením v rozpravě, která byla otevřená, paní zpravodajky. Připraví se paní poslankyně Pekarová. (V sále je velký hluk. Paní zpravodajka čeká u mikrofonu.)

Prosím ale o klid, než dám slovo v rozpravě. Kolegové, kolegyně, nenuťte mě jmenovat hříšníky. A pokud vedete diskusi nad jiným textem, než je vládní návrh zákona o sociálním bydlení a o příspěvcích na bydlení, tak prosím v předsálí. Ještě, paní zpravodajko, počkám, než kolegové přesunou své debaty do předsálí. Teď nevím, jestli mám začít zleva doprava, nebo zprava doleva, ale je to tedy opravdu v obou částech sněmovny. Naše stenografky to s vámi nemají jednoduché. (Sál se trošku ztišil.)

Děkuji. Máte slovo, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, jak jsem již uvedla, vláda měla obrovskou a chvályhodnou ambici vyřešit problematiku lidí bez domova a zákon připravovala po celé volební období. Výsledkem bohužel je naprostý a nepoužitelný paskvil, a to nejen co se týče mnoha legislativních nedostatků, ale zejména z věcného hlediska. Návrh nemá vyřešené financování, nejsou připraveny prováděcí předpisy, je neprostupný, lidi by stahoval do systému, ale nemotivoval by je jej opustit. Pro skutečně zranitelné osoby, jako jsou senioři, maminky samoživitelky, mladé rodiny s dětmi, by byl katastrofou, protože velká část z nich by ztratila příspěvek na bydlení a nic by nezískala. Zákon je pravděpodobně v rozporu s ústavním principem rovnosti před zákonem.

Vláda zcela selhala v zásadním bodě svého programu, a protože se blíží volby, chce přehodit odpovědnost za nepřijetí zákona na tuto Sněmovnu. Proto předložila tento návrh i přesto, že si sama musí být vědoma jeho nedostatků. Zamítnout tento návrh by podle mého názoru nebylo moudré. Vyslali bychom tím vzkaz, že sociální bydlení není třeba řešit. Že bytová situace nepředstavuje žádný problém. Tak tomu není a bytovou situaci zejména seniorů, samoživitelek a nízkopříjmových mladých rodin s dětmi je třeba řešit. Tento zákon ji však neřeší. Tento zákon dokonce ani nebudeme schopni opravit ve výborech. Znamenalo by to napsat ve výborech zcela nový zákon.

Proto navrhuji, aby tento návrh zákona byl vrácen předkladateli, tedy vládě, k dopracování. Pokud tento návrh neprojde, dovolím si navrhnout prodloužit lhůtu na projednání zákona ve výborech o 20 dní. Záměrně říkám výbory v množném čísle. S ohledem na množství a charakter sporných bodů předpokládám, že se zákonem budou chtít zabývat i další výbory, nejen výbor pro sociální politiku, který byl určen jako výbor garanční. Jako zpravodajka ráda přidělení zákona do dalších výborů k projednání navrhnu či podpořím. Zatím děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce za její vystoupení v rozpravě. Ještě než udělím slovo paní poslankyni Pekarové, konstatuji omluvu paní poslankyně Heleny Válkové došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od 17.45 do konce jednacího dne.

Ještě s faktickou poznámkou v rozpravě pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, možná jste si toho někteří nevšimli, anebo možná právě proto, že to je tak obvyklý jev, vás to nechalo chladnými. Tady je téma sociální bydlení a příspěvek na bydlení, které dlouhá léta cloumá médii a veřejným míněním a vláda - vládní návrh zákona - si vzala ambici, že to vyřeší. A už podruhé v hlasování, ve kterém by ta věc měla být posunuta tak, že ještě v tomto volebním období bychom dotáhli návrh zákona o sociálním bydlení a příspěvku na bydlení do úspěšného konce. Já se ptám kolegyň a kolegů z vládní koalice: Co vám bránilo, abyste projednávání vládního návrhu zákona - vládního návrhu zákona - dvakrát nepodpořili v dnešních večerních hodinách? Že se tak nestalo ze strany opozice, není o tom zákoně. Je o tom, že tady již několik měsíců ti, kteří vzali na sebe zodpovědnost za vládnutí, tu zodpovědnost nectí. Pokud mě paměť neklame, pro ten návrh hlasovali kolegyně a kolegové ze sociální demokracie a z hnutí ANO. A tak se ptám, jestli ještě funguje vládní koalice i za účasti KDU-ČSL, anebo jestli už potichu, tak jak starosta Vsetína opustil svoje město, opustili lidovci svoji vládní koalici. Děkuji. (Potlesk a smích některých poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Halíkové? Ne. Tak paní poslankyně Pekarová, řádně přihlášená do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Ale mám velkou chuť vás požádat o přerušení tohoto bodu, protože jak vidíte za mnou, tak tady není ani paní předkladatelka, nevidím ji tady nikde ani v sále, abych jí nekřivdila. Není tady ani pan Chvojka jakožto ministr pro lidská práva, který se za tento zákon bije. Není tady ani ministryně pro místní rozvoj, která tady tuto oblast také řeší. To není o tom, že by tady nebyl přítomen člen vlády, ale ti, kteří mají tady tuto gesci, resp. kteří prosazují zákon o sociálním bydlení, tak není tady nikdo. Takže je vidět, jak je to opravdu důležité téma pro vládu. Tři a půl roku je řeší a nakonec, když k němu dochází konečně ve Sněmovně, tak ti klíčoví, kteří by tady měli teď sedět a obhajovat ho a měli by nám odpovídat na dotazy, třeba kde na to vezmeme - takový detail -, tak na to tady nemá kdo odpovědět.

Takže bych vás požádala, pane předsedající, o přerušení do přítomnosti alespoň paní předkladatelky, alespoň paní ministryně Marksové, protože si myslím, že její účast si my poslanci opravdu zasloužíme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě nechám tento váš procedurální návrh odhlasovat. Ještě zagonguji, protože jsem řadu kolegů vyslal vést debaty do předsálí, abych k nim byl korektní, když jsem je vyhnal ze sálu. V uvozovkách, samozřejmě, velmi slušně a diplomaticky.

 

Tak budeme hlasovat, vážené paní kolegyně, páni kolegové, o přerušení do doby, než se dostaví na jednání ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.

Rozhodneme v hlasování číslo 299, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 299, z přihlášených 135 pro 37, proti 27, návrh nebyl přijat.

 

Můžeme pokračovat. Paní kolegyně Pekarová je stále přihlášena, protože to byl procedurální návrh v rámci její rozpravy. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Takže děkuji za slovo. Zásadní problém této předkládané normy je, že dle zákona o sociálním bydlení je opravdu velice široká definice cílové skupiny. Už o tom tady hovořila i paní zpravodajka a myslím si, že toto si zaslouží opravdu naši velkou pozornost. Protože lidé, kteří by měli mít nárok na sociální byt, tedy jsou lidé, kteří jsou buď bez bydlení, či v nevyhovujícím bydlení. Dle RIA je to kolem asi 130 tis. osob, i domácnosti však podle velikosti příjmů a výdajů, které jsou spojené s bydlením. Náklady na bydlení větší než 40 % započitatelných příjmů. Velikost takto definované cílové skupiny čítá 270 tis. domácností tvořených téměř 350 tis. osobami plus těch podle RIA 130 - a už se dostáváme na 480 tis. osob. Takže dámy a pánové, 480 tis. osob je skoro 5 % populace České republiky, která dle tohoto návrhu zákona by měla nárok na státní sociální byt.

Převážnou část cílové skupiny tvoří bydlící osoby. Jsou to lidé pracující, ale s nižšími příjmy, senioři, kteří mají vyhovující stávající, většinou nájemní bydlení, ale z důvodu nízkého příjmu vydávají na bydlení více než 40 % příjmů domácnosti. Tato skupina je ve své většině dosud efektivně podpořena státem, a to systémem příspěvku na bydlení. Má tak svobodnou vlastní volbu, kde a v jakém bytě bude bydlet. Samozřejmě s přihlédnutím k jejich příjmům a ke stanoveným limitům dané podpory. Navrhovaný zákon však podporu této skupiny snižuje. Upozorňuji tedy na to, že tyto lidi hodí ten návrh zákona přes palubu, protože jim dávka, kterou v současné době pobírají, už nebude přiznána a tito lidé následně budou nuceni tu situaci řešit tak, že opravdu v konečné fázi se budou muset stěhovat do sociálního bytu. Pokud tedy nějaké byty budou.

Lidé bez práce budou přidělením sociálního bytu více ještě zafixováni do lokality, kde třeba dneska práci nemohou najít. Další úskalí tohoto návrhu zákona. Ještě pevněji je přivážeme k místu, kde třeba práce není, a tím jim ztížíme schopnost dostat se třeba přestěhováním se do jiného města či do jiného kraje právě k pracovním příležitostem. Zafixujeme je v jejich problému a nic je nebude motivovat k tomu, aby sociální byt opustili. Navíc samozřejmě v případě masivnější výstavby bude docházet k efektu segregace sociálně potřebných, protože logicky ty byty budou někde vystavovány, byť ten zákon samozřejmě počítá s tím, že je možné lidi v nouzi ubytovat i v rámci stávajícího bytového fondu. Ale kolik volných bytů máme, kolik volných bytů bude k dispozici?

Zákon je ve své většině výhodný tedy pro ty, kteří nepracují a žijí pouze ze sociálních dávek. Každé osobě bez bydlení, tedy komukoli bez přístřeší bydlícímu na ubytovně nebo bez nájemní smlouvy či deklarujícímu, že bydlí u známých či příbuzných, zaručuje nárok na sociální byt. Výhledově nutí tuto skupinu do sociálních bytů přejít bez ohledu na to, zdali má, či nemá kompetence k samostatnému bydlení či zda takové bydlení chce. Nelze zakrývat samozřejmě, že určitá skupina lidí kompetence k samostatnému bydlení bohužel nemá. Zákon nemotivuje tuto cílovou skupinu a vlastně po ní nepožaduje, aby se pokusila nalézt bydlení na běžném dostupném trhu předtím, než může žádat o státní sociální byt. Zajištění si bydlení na trhu s pomocí právě sociálních dávek, které dnes už máme, by vždy mělo mít přednost před přidělením sociálního bytu.

Zákon také nemotivuje cílovou skupinu ke změně stávajícího stavu, tedy zejména ty nepracující k návratu na trh práce. Chce garantovat byty a sociální dávky k pokrytí nájmu i těm, kteří neprojevují motivaci ke změně svého stavu. Zákon naopak ztěžuje přístup k finanční podpoře bydlení pro ty, kteří řádně pracují či pracovali, pro stávající nízkopříjmovou skupinu obyvatel, jak už jsem říkala, nízkopříjmoví pracující, senioři, ale také třeba mladé rodiny s dětmi, hendikepované osoby atd., a nastavuje přísnější podmínky k získání finanční podpory na bydlení, což jsou tedy dávky - příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. V konečném důsledku pracující s nízkým příjmem nebo senior s penzí je na tom vlastně hůř než vědomě nepracující osoba pobírající příjem z celého systému sociálních dávek. Ty rozdíly jsou samozřejmě lehce spočitatelné. Máme tady přímo vypočítány konkrétní částky. Takže lidé, kteří dnes potřebují měsíčně jenom pár stokorun, aby byli schopni se svým stávajícím příjmem žít v bytě, který třeba je v nájmu, tak ti už o tuto dávku přijdou a nakonec jediná možnost pro ně bude státní sociální byt.

Navrhovaný zákon samozřejmě velmi zatíží státní rozpočet. My se tady nedozvídáme ještě konkrétní přesné částky. Už o tom hovořila také paní zpravodajka, že toto je nedostatečně vysvětleno i v rámci důvodové zprávy. Nicméně v případě přijetí zákona má dojít k vytvoření kapacit sociálního bydlení třemi cestami: využitím stávajícího obecního fondu, což je samozřejmě limitováno objemem bytů vlastněných obcemi a také vůlí poskytnout je do systému. Mohu tady uvést třeba konkrétně příklad městské části, ve které jsem působila jako radní čtyři roky zrovna odpovědná za tuto oblast v Praze 8, a musím říci, že sociální byty se nabízely, měli jsme je k dispozici, jsou tam stále k dispozici i za současného vedení, nicméně jsou to asi stovky bytů a většina z nich slouží v rámci domu s pečovatelskou službou jako byty pro seniory, které jsou využívány a jsou samozřejmě obsazeny lidmi, kteří tam dnes bydlí. A je asi těžko představitelné, že je městská část vystěhuje, aby měla pro lidi, kteří nově budou mít nárok na sociální bydlení. Další část takového bytového fondu využívají obce třeba k tomu, aby poskytly bydlení pro lidi, kteří je potřebují v různých profesích, jako jsou třeba policisté, zdravotní sestry - služební byty. Takže ten bytový obecní fond není úplně všechen rozprodán. Samozřejmě záleží na obcích, záleží na tom, v jakém místě jsou města, která to tak učinila, nicméně jsou takto ty byty využívány. A pokud je budeme nutně potřebovat do sociálního bydlení, tak buď ty lidi musíme nějakým způsobem vystěhovat, anebo budeme stavět nové byty, což je ta další možnost - pořízení nového bytu novou výstavbou. Pak je také možnost poskytnutí bytů soukromých vlastníků. Obec si může vysoutěžit pronájem bytů ve výši místně obvyklého nájemného, ale to je samozřejmě limitováno vůlí pronajímatelů, kteří mají k dispozici volný byt, kteří pak ztratí kontrolu nad tím, kdo v jejich bytě bude bydlet. A myslím, že nelze očekávat, že to bude nějak masivně úspěšné. Nejpravděpodobnější je výstavba nového bytového fondu. A v tomto směru to budou opravdu řády miliard korun, které budou potřebné.

Samozřejmě je potřeba počítat nejenom s náklady, které bude stát pořízení bytů, ale i na lidi, kteří budou spravovat celý ten systém. Na náklady na pracovní místa spojená s administrací systému, který by tento vznik zákona vyžádal, by bylo potřeba asi dva tisíce nových pracovníků v sociálních službách a tam se dá očekávat náklad ve výši asi zhruba 1,3 mld. korun ročně. Takže k tomuto je samozřejmě potřeba připočítat i náklady na tento systém.

Samozřejmě že úspora je v rámci zákona plánována právě ve chvíli, kdy řada lidí o nárok na sociální dávku přijde. Ale to jsou opravdu ti, kteří sociální byt státní častokrát nepotřebují. A této části společnosti ten byt opravdu vytvoří nerovné podmínky, takže je i poměrně nespravedlivý vůči řekněme právě těmto lidem.

Samozřejmě další aspekt, který tímto zákonem můžeme podpořit, je korupce, která je v důsledku pořadníků na byty velice pravděpodobná, a dá se očekávat, že v tomto směru ji přinese zcela jistě.

Když se tady hovoří častokrát o byznysu s chudobou, tzv. byznysu, který probíhá na ubytovnách, přesouvá se nám z ubytoven i do bytů, tak je nutné si říci, že za celé volební období, které tady jsme, za celé funkční období této vlády nedošlo k jednoznačnému a uspokojivému řešení této situace. Pomohlo by tomu docela snadné opatření, které vláda ještě nezavedla, a vlastně jej stále ještě odsouvá do neurčita. Jedná se o tzv. cenové mapy, které by se vytvořily pro všechny regiony, které by odpovídaly danému konkrétnímu místu a maximálním možným nájmům, které v té lokalitě by bylo možné podpořit, a pak by na ně byly navázány samozřejmě úřady práce a úředníci úřadu práce, kteří by je museli respektovat a do maximální výše těchto cenových map by poskytli sociální podporu, tedy dávku na bydlení, konkrétně doplatek na bydlení. Pokud bychom měli tento nástroj, který už dávno vláda mohla zavést, tak by výrazná část právě toho obchodu s chudobou byla tímto opatřením celkem jednoduše a elegantně vyřešena. Protože lidé, kteří dneska pronajímají ty byty, jsou, řekněme, tak sprostí a nehorázní, že si neváhají říct o nájemné v lokalitách, které jsou často vyloučené, za byty, které jsou opravdu ve velmi špatném stavu, o takové nájemné, které byste se nemuseli stydět platit ani v docela pěkných čtvrtích tady v Praze.

Takže v tomhle směru vláda jednoznačně neučinila dost kroků, které mohla. A když tady paní ministryně ve svém úvodním slově říkala, že ti, kteří nechtějí zákon o sociálním bydlení podpořit, tím vlastně podporují ty spekulanty, tak se musím ptát, jestli tímto tedy také paní ministryně a odsouváním tady toho jednoduchého kroku podporuje ty spekulanty. Protože v některých regionech je takovým veřejným tajemstvím, že právě tyto byty skupují lidé, kteří se následně pohybují v lokální politice. Takže tohle jestli měla paní ministryně na mysli, tak v podstatě míří dost často tedy i do řad vládní strany, která tento zákon vehementně prosazuje.

Myslím si, že pokud bychom se na zákon dívali opravdu velmi poctivě, což učinila zejména paní zpravodajka, shodneme se na tom, že má natolik zásadní vady, že je velmi nepravděpodobné, že budeme schopni za půl roku, který ještě do voleb máme, to tady opravit a udělat jej schůdným a opravdu funkčním řešením. Obávám se, že to není možné a že vláda, která měla dost času na to připravit systém a připravit zákon takový, aby opravdu nepotřeboval v blízké době nějakou novelizaci, v tomto směru doslova selhala. Proto samozřejmě podpořím návrh, který bude chtít vrátit zákon k přepracování.

Nicméně zákon o sociálním bydlení jako takový si nemyslím, že nepotřebujeme. Česká republika opravdu v tomto směru už dlouhodobě tento problém neřeší, respektive je tady určitě prostor pro navrhnutí normy, která pomůže systému, ale má skutečně pomoci, a ne vytvořit z některých obyvatel obyvatele horší kategorie, uzmout jim dávku, na kterou dneska nárok měli, a vlastně upřednostnit skupinu jinou, často takovou, která nemá příliš velký zájem o řešení vlastní životní situace.

A opět mohu mluvit i z vlastní praxe, když jsme sociální byty nabízeli, a měli jsme jich opravdu několik desítek. V městské části, kde jsem působila, jsme měli vždycky smlouvu na jeden rok na dobu určitou a zhruba padesát procent lidí, kteří v bytě bydleli, byť splnili podmínku housing first, to znamená, nejdříve měli bydlení, a pak až měli čas si hledat práci, si žádnou práci nikdy nenašlo, dluhy na bytech rostly a rostly a bylo velice problematické tyto lidi z bytu následně vystěhovat.

Když se podíváme na to, jak to bude s motivací těch nájemníků, budoucích nájemníků sociálních bytů - skutečně je tento zákon motivuje k tomu, aby ze systému po čase odešli? Aby byli schopni se postavit na vlastní nohy a aby následně tedy byli schopni jít na běžný trh práce, najít si práci, aby si byli schopni zabezpečit příjmy a následně tedy šli i na běžný trh bydlení? Já se to nedomnívám, byť tam samozřejmě sociální práce je zaručena. Ale to bylo v našich sociálních bytech taky. Tam byla měsíc co měsíc sociální pracovnice, ta je doslova vodila za ručičku, aby jim pomohla najít uplatnění na pracovním trhu, a to se bavíme o Praze, kde uplatnění na pracovním trhu, asi se shodneme, že je mnohem lepší než v některých koutech republiky.

Takže pokud se vystaví sociální byty v takových částech země, kde už dneska je vyšší nezaměstnanost, byť celorepublikově je nezaměstnanost opravdu na velmi nízké úrovni, tak to utvoří akorát závislost lidí na daném místě, pracovní místa se tam jako houby po dešti asi nevyrojí, a v tu chvíli ten člověk zůstává jenom a jenom závislým na státu a jeho pomoci, není schopen se postavit na vlastní nohy. To je hlavní úskalí, které si myslím, že bychom neměli brát na lehkou váhu, měli bychom na něj brát zřetel a měli bychom se snažit, abychom v případě, že zákon projde do dalšího čtení, ho v samotném návrhu ještě dostatečně změnili a nějakým efektivním řešením se pokusili, abychom zamezili těm největším problémům, které jsem tady zmínila.

Takže by mě zajímala finanční nákladnost systému, kolik nás bude v následujících letech vystavení bytů stát. Myslím si, že je to zcela relevantní otázka a měli bychom na ni dostat jasnou odpověď. Měli bychom vědět, kolik to bude.

Mě bude zajímat, co bude s lidmi, kteří přijdou nově o podporu, o sociální dávku, která jim pomáhá žít v jejich bydlení. Opravdu jsou to často zejména senioři. Co bude s nimi? To je budeme stěhovat na stará kolena, když ještě ani nemáme byty, nemáme tedy kam? To by mě hodně zajímalo.

Pak by mě zajímala motivace lidí, kteří nejsou v seniorním věku, ale jsou schopni pracovat, jak je donutíme, aby z bytu také časem byli schopni se vymanit. Jaká bude snaha těchto lidí? Čím to bude vlastně podmíněno?

A pak by mě zajímala segregace, která v tomto směru hrozí, protože byť v zákoně je napsáno, že je snaha o to, aby byty nebyly koncentrovány v jednom místě, myslím si, že není síla, není moc toto zaručit, není moc toto vymáhat. A když starosta bude chtít v dané obci vyčlenit na sociální byty bytovku na kraji města, tak to udělá, a bytovka na kraji města za velmi krátkou dobu může být jednoznačně další vyloučenou lokalitou.

To jsou rizika, před kterými varuji, a zajímala by mě v tomto směru odpověď předkladatelů, protože si myslím, že i s těmito věcmi by nás dopředu měli seznámit, abychom věděli, jak se k danému zákonu máme postavit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové. Ještě než vystoupí paní poslankyně Radka Maxová, dovolte mi, abych přečetl omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se Petr Adam od 18 hodin a pan ministr Robert Pelikán se omlouvá z jednacího dne. Nyní paní poslankyně Radka Maxová. Připraví se paní poslankyně Marta Semelová. (V sále je hluk!) Opět žádám sněmovnu o klid. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já zde teď nebudu hovořit za sebe, doufám, že můj čas ještě přijde, byla jsem požádaná paní ministryní Šlechtovou o přečtení v podstatě její řeči, protože paní ministryně je mimo Českou republiku, takže teď přečtu v podstatě její stanovisko k předkládanému návrhu zákona.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve věci návrhu zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení a návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení, mi dovolte, abych vás informovala jménem paní ministryně Šlechtové a Ministerstva pro místní rozvoj, které je spolugestorem tohoto zákona, že je potřeba v České republice sociální bydlení řešit. Otázkou však zůstává jak. Je správné, aby stát v oblasti sociálního bydlení intervenoval v obcích? Je správné, aby stát řešil tuto problematiku přidělováním bytů? Nebo by se spíše mělo jednat o motivaci, aby lidé bez bydlení nebo ohrožení ztrátou bydlení získali takzvané kompetence k bydlení zpět?

Bohužel musím konstatovat, že předkladatel zákona, to je Ministerstvo práce a sociálních věcí, připustilo skutečnou debatu jak uvnitř koalice, tak i s ostatními partnery, jako je Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Svaz měst a obcí -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, paní kolegyně, velmi nerad přerušuji, ale musím trvat na dodržování jednacího řádu, alespoň jednoho ministra mi sem vládní koalice musí dodat. Já vím, že čtete stanovisko ministryně pro místní rozvoj, tomu dobře rozumím, ale přece jen ji nemůžete zastoupit, ani z tohoto místa, když vystupujete jejím jménem. Takže bych prosil předsedy vládních klubů, aby se vynasnažili. Já jsem měl dobrou vůli vás nechat dokončit projev, ale bohužel jaksi mohu počkat jenom chviličku, když si někdo odběhne. Přerušil jsem, než přijde nějaký ministr. Bylo by nefér, vím, že můžete mluvit kdykoliv, pane předsedo, ale přece jen. (K poslanci Kučerovi.) Nejdřív nechám fungovat předsedy vládních poslaneckých klubů, než dám slovo jiným.

Dostavil se pan ministr pro lidská práva. Prosím, paní kolegyně, můžete pokračovat. Pokračuje paní kolegyně Radka Maxová. Máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Nechtěla jsem být nějakým způsobem impertinentní, leč trošku mě zaráží postoj předkladatele k tomuto zákonu, kde se na něj už podruhé čeká. Opravdu evidentně má pro něj Poslanecká sněmovna váhu. Omlouvám se tímto i paní ministryni Šlechtové, že toto nemám v textu.

Takže já začnu znovu. Bohužel musím konstatovat, že předkladatel zákona, to znamená Ministerstvo práce a sociálních věcí, připustilo skutečnou debatu jak uvnitř koalice, tak i s ostatními partnery - Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Svaz měst a obcí, Svaz místních samospráv - až v průběhu meziresortního připomínkového řízení. Přes veškerá úsilí spolupředkladatele, tzn. Ministerstva pro místní rozvoj, nebyly připomínky zohledněny. Koncepční rozpory mezi oběma resorty v návrhu zákona o sociálním bydlení a příspěvku na bydlení tedy nebyly vypořádány a nadále trvají. Jedná se zejména o rozpor týkající se vymezení cílové skupiny.

Ministerstvo pro místní rozvoj trvá na reziduálním charakteru systému sociálního bydlení, z čehož vyplývá zacílení na znevýhodněné nebo vyloučené osoby, jejichž nepříznivá situace v oblasti bydlení vyžaduje užívání sociální práce. To jsou osoby, které se běžně na trhu s byty obtížně uplatňují. Tato cílová skupina zahrnuje např. osoby žijící na ubytovnách, v azylových domech, případně využívající sociální služby typu noclehárny. Jedná se o koncept, který vytváří netržní segment nájemního bydlení nekonkurující soukromému sektoru nemovitostí. Uvedený přístup nejenže nemá na volný trh s byty negativní dopad, ale naopak přispěje k vytěsnění těch subjektů, které v současné době využívají chybně nastaveného systému dávek a za vysoké platby poskytují bydlení osobám, které běžný trh s byty nepřijme.

Široce pojatá cílová skupina, kterou prosazuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, s sebou nese riziko účelového chování osob, které by za normálních okolností zajistily bydlení na trhu. Pro tyto osoby je obec schopna zajistit bydlení mnohem efektivněji než stát, zejména s využitím stávajících podpůrných nástrojů, což jsou sociální dávky a investiční podpory Ministerstva pro místní rozvoj.

Široké pojetí cílové skupiny přinese neodhadnutelný nárůst finančních nároků a návrat korupčního prostředí. Dlouhé bytové pořadníky, černý trh s byty. Z hlediska bytové politiky dojde k narušení funkčního trhu s byty.

Druhý rozpor, který navazuje na úzké pojetí cílové skupiny, spočívá v požadavku Ministerstva pro místní rozvoj, aby předmětem zákona byl pouze jeden typ sociálního bytu, a to byt, ve kterém je uzavření nájemní smlouvy podmíněno povinným čerpáním sociální práce na základě individuálních potřeb nájemce. Byty bez povinné sociální práce by neměly být předmětem tohoto zákona a zakládat mandatorní nároky na státní rozpočet. Nakládání s těmito byty by mělo plně spadat do samostatné působnosti obcí, které jsou schopné zohlednit místní podmínky a potřeby a mohou již dnes na tyto potřeby využívat dotační prostředky státu.

Ministerstvo pro místní rozvoj již mnoho let nabízí celou řadu dotačních titulů určených pro sociální bydlení, což jsou komunitní domy seniorů, pečovatelské byty, vstupní byty.

V kontextu svého vystoupení si dovoluji upozornit na další nejasnosti v návrhu zákona, jako je např. nedostatečný požadavek na přednostní uplatnění nástrojů sociální politiky při řešení bytové nouze, což jsou sociální dávky, sociální služby a sociální práce, k získání bydlení na trhu před zdánlivě prostým, ale mnohonásobně nákladnějším přidělením sociálního bytu, jehož investice a provoz bude hradit stát, nebo duplicitní pojetí rejstříku sociálního bytového fondu. Navrhujeme, aby rejstřík bytového fondu vedl Státní fond rozvoje bydlení z důvodu zamezení duplicit a snížení finanční náročnosti. Zároveň je potřeba zajistit a dodržovat soulad mezi stavebními předpisy, občanským zákoníkem, a to zejména v oblasti nastavení nájemních vztahů a také mezi dalšími právními předpisy.

Vzhledem k jednoznačné potřebě účinně a neprodleně řešit problematiku sociálního bydlení se obávám, že nevyřešené rozpory zásadním způsobem ztíží, možná i znemožní provádění zákona v praxi.

Děkuji za pozornost jménem paní ministryně Šlechtové.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Radce Maxové. Nyní mám před sebou tři faktické poznámky. Nejdřív pana poslance Karla Fiedlera, poté Františka Laudáta a poté Michala Kučery. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já jsem přihlášen i v řádné rozpravě k tomu, abych řekl svůj názor k tomu, co se tady odehrává, ale pouze ve faktické poznámce reakci na to, jak probíhá projednávání tohoto zákona. Je to opravdu ostudné, jestliže na konci volebního období doposud nejsilnější strana vládní koalice předloží takto významný návrh zákona, aspoň podle jejich tvrzení, a odehrává se v takové atmosféře, doslova v takovém nezájmu o to, co tady bylo řečeno.

Chtěl bych poděkovat paní zpravodajce za úvodní slovo a velmi věcně a velmi podrobně zpracovanou argumentaci k tomuto zákonu. Ti z nás, kteří poslouchali úvodní slovo zpravodajky Jitky Chalánkové, si asi udělali na věc názor. A já si myslím, že to, v jakém duchu se odehrává projednávání této pro vládu významné koalice, bodu, který my v opozici jsme chtěli řešit, a navrhovali jsme některá řešení, bylo nám vždy řečeno, že vláda přikročí s vlastním návrhem, že to, co navrhovala opozice, jsou nesmysly, tak nyní vidíme, jak si vláda představuje tu kvalitu. A je velmi zarážející, že i v rámci vládní koalice existuje velmi diametrální pohled na předloženou novelu, tak jak jsme slyšeli z právě tlumočeného příspěvku v zastoupení kolegyně Maxové za paní ministryni Šlechtovou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Nyní pan poslanec František Laudát, připraví se kolega Kučera také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, dámy a pánové. Pan kolega Fiedler mi vzal trochu vítr z plachet. Ale nezlobte se na mě, já vyzývám, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, předsedu klubu sociálních demokratů, aby si vzal do konce dnešního jednacího dne přestávku a ukončil skutečně toto velmi nedůstojné divadlo. Paní předkladatelka, domnívám se, by tady měla sedět, měla by sedět u stolku předkladatelů a zpravodajů. Byl bych nerad, aby skutečně... Předvádíte tady už opravdu trapnou frašku a přestaňte s tím nebo budeme mít ostudu všichni.

Myslím si také, že, byť chápu, že paní ministryně Šlechtová je řádně omluvena, jako spolugestor by tady měla sedět.

Tady se někdo pustil do sociálních experimentů, které můžou stát naši zemi miliardy korun. Neřiditelně, tak jak je celá řada různých podpor a různých příspěvků a rozhazování. Já vás upozorňuji, že za poslední roky jenom tato vláda zaťala mandatorní výdaje ve výši zhruba 75 miliard korun navíc. Jestliže přijede ekonomické ochlazení, vy pošlete Českou republiku do Řecka. Já vás varuju.

Takže opravdu žádám, i přitom, že si paní ministryně zasedla ke stolku předkladatelů, abyste skutečně tuto frašku dneska ukončili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Laudátovi za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka pana... Odhlašuje se, v tom případě paní poslankyně Marta Semelová v rozpravě, připraví se pan kolega Zdeněk Soukup. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, musím říci, že jsem netrpělivě očekávala, kdy vláda konečně splní svůj slib a předloží zákon o sociálním bydlení. O tom, že je velmi potřebný a že na jeho schválení netrpělivě čekají mnozí jednotlivci, rodiny i zapojené organizace, není pochyb. To, že se najdou ti, kteří jeho potřebu zpochybňují, či ho přímo odmítají, se dalo čekat. Na druhou stranu bych chtěla říci, že i mě velice nemile překvapuje ta účast-neúčast, kterou tady při projednávání tohoto zákona máme možnost sledovat, a zajímalo by mě, jestli této vládě, resp. ČSSD opravdu jde o přijetí zákona o sociálním bydlení, nebo je to z vaší strany jenom hra s voliči a ve skutečnosti toto velké téma, slib, který jste voličům dali, splnit vůbec nechcete.

Ale zpátky k zákonu. Všichni víme, že podoba předloženého zákona není ideální. Za rizikové považuji ukončení dávek bez přechodu do nového systému, nebezpečí segregace sociálního bydlení, plánované zrušení výplaty nově pojatého příspěvku na bydlení domácnostem žijícím v substandardních formách bydlení, které dosud pobíraly doplatek na bydlení. Za důležité také považuji vrátit se k přidělování bytů rodinám, kterým hrozí odebrání dítěte. Tyto rodiny by měly být při přidělování bytů jednoznačně předřazeny jako zvlášť zranitelná skupina s tím, že by sociální byty dostávaly bez zbytečného dokladu. Pochopitelně mám na mysli ty rodiny, které jsou v této situaci z důvodu chudoby. To jsou některé z námětů, které bychom v průběhu dalších čtení měli projednat. Zároveň bych byla velice ráda, kdyby skončily spory a naschvály mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a MPSV, které se stejně jako věčné dohadování mezi stranami vládní koalice podepsaly na průtazích při zpracování zákona a pochopitelně i na jeho podobě.

Vím, že jsou města a obce, které se už dnes, aniž by zmiňovaná legislativa existovala, o své občany starají a snaží se jim potřebné bydlení zajistit, ale to neznamená, že by se neměla přijmout norma, která nastaví určitá pravidla, určí práva a povinnosti zainteresovaných, a co především - zaručí financování, resp. spolufinancování tam, kde je to potřeba. Problémy, do kterých se obce a s nimi pochopitelně hlavně občané dostali poté, co byl nezodpovědně a krátkozrace privatizován bytový fond, jsou značné. Rozrostl se byznys s byty a domy, byznys s chudobou, korupce, ohromné zisky na straně jedné pro lidi bez skrupulí a chudoba, živoření a bezdomovectví na straně druhé. A přitom je známo, že jsou tu tisíce bytů prázdných, další slouží k nelegálním činnostem a spekulacím, jiné domy se nechávají úmyslně chátrat, protože lukrativní pozemek přinese pár jedincům mnohem závratnější výnosy, než by jim přineslo bydlení pro lidi, kteří to potřebují. A takových je mnoho.

Vím, že zákon všechny tyto problémy nevyřeší, ale v mnohém může pomoci. Určitě ale to musí být zákon kvalitní.

V České republice je v současnosti téměř 200 tisíc lidí v bytové nouzi. V letech 2011 až 2015 se počet těchto osob ztrojnásobil. Pokud trend navyšování počtu těchto lidí bude pokračovat, spočítejte si, kolik se jich za dalších pět let do podobné situace může dostat, pokud nebude přijato nějaké opatření. Podle průzkumu MPSV z roku 2015 je přímou ztrátou bydlení ohroženo na 117 tisíc lidí, z toho 8,5 tisíce dětí. Vyrůstají na ubytovnách, v azylových domovech, stěhují se z jednoho místa na druhé. Náklady na bydlení jsou pro řadu spoluobčanů prostě neúnosné. Nájemné, které je často nastaveno na maximální míru, vodné a stočné, energie, odpady a tak dále. Od roku 2000 do roku 2014 představoval celkový nárůst cen za bydlení téměř 103 %. V zemích Evropské unie byl v průměru nárůst v této skupině výdajů 63 %. Dotýká se to především skupin lidí, jako jsou senioři, především osamělé seniorky, rodiny s dětmi, matky samoživitelky, mladí lidé vycházející z dětských domovů, dlouhodobě nemocní, zdravotně postižení, ti, kteří nemohou sehnat práci, oběti domácího násilí a řada dalších. Mnozí z nich čekají na příležitost získat byt od obce, protože na to, aby si ho koupili, nemají peníze a jít do hypotéky si netroufnou. Buď by neměli na splátky, nebo nemají jistotu do budoucna, např. jestli budou mít práci. Navíc takové zadlužení pro mladé rodiny s dětmi je na hodně dlouhou dobu. Takže získat byt je pro velkou část našich spoluobčanů neřešitelným hlavolamem. Navíc pokud už obce přidělují nějaké byty, tak to činí ne podle potřeb žadatelů, ale obálkovou metodou, tedy kdo dá víc. Takže ti, kteří stěží se svým příjmem vyjdou, jsou na vedlejší koleji. Zvlášť alarmující situace je v hlavním městě, kde se průměrná cena nového bytu pohybuje kolem 5,5 mil. korun, čímž je zde nové bydlení dostupné jen pro velmi úzkou skupinu lidí. Podobně je zde velice drahé nájemní bydlení, kde nájmy rostou mnohem rychleji než mzdy nebo důchody.

Právo na bydlení patří mezi základní lidská práva. Podle Evropské sociální charty je povinností státu dbát na zajištění dostupného bydlení pro své obyvatele. Tento úkol nelze ponechat jen na volném trhu. Koncepce bydlení měla být povinnou součástí rozvoje každé obce. Nutný je, jak už jsem říkala, zákon o sociálním bydlení. Ten nyní konečně projednáváme a vzhledem k jeho významu a potřebnosti bychom mu skutečně měli věnovat v průběhu následujících čtení a ve výborech pozornost, kterou si zaslouží. Ovšem tak, abychom ho dokázali schválit ještě v tomto funkčním období.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v lavicích KSČM.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. A nyní další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Zdeněk Soukup. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dlouho diskutovaný návrh zákona dospěl do podoby kompromisní a já bych řekl, do podoby bezzubé. Nikdo z něj není nadšený. To řekla i paní předkladatelka, že tady velké nadšení není. Klíč ke kompromisu se našel zavedením principu, podle kterého je vstup do systému poskytovatelů sociálního bydlení pro obce dobrovolný. Řešení, jak jsem řekl, nikoli ideální, ale jak to vypadá, jediné schůdné. Bohužel.

Je tady otázka, jestli potřebujeme takový zákon. Já osobně si na takovou otázku odpovídám na rozdíl od svých předřečnic, že zákon o sociálním bydlení potřebujeme. Ale jaký? Hledejme jehlu v kupce sena, hledejme pozitiva v tom návrhu. Já osobně na konečné verzi oceňuji hlavně to, že se upustilo od plánovaného zřízení jakéhosi superúřadu, který měl klienty v bytové nouzi v nepřihlášených obcích opečovávat. Předání určitých úkolů a pravomocí Státnímu fondu rozvoje bydlení je myslím dobrý tah. Jenom doufám, že nám ten fond nezačne bobtnat, že nám nezačne bumbrlíkovatět.

Za dobrý tah bych považoval zrušení doplatku na bydlení, který svého času odstartoval byznys s chudobou. Velkou míru nedůvěry ve mně vyvolává poměrně vágní formulace v návrhu, podle kterého nově zavedený příspěvek na bydlení v sobě zahrnuje obě dosavadní dávky, tedy státní sociální příspěvek na bydlení plus doplatek na bydlení. To by nám paní ministryně měla ještě vysvětlit. Nějak cudně se v návrhu mlčí o ubytovnách. Je mi jasné, že přijetím zákona nezmizí z povrchu zemského, i když bych si to přál. To by ale podmostní oblouky nestačily. Ale bude to znamenat alespoň konec vyděračské cenotvorby majitelů těchto ubytoven? To je další otázka na paní ministryni.

Za největší slabinu předloženého návrhu pokládám malý důraz na motivaci klientů dostat se ze stavu bytové nouze. Aby bylo jasno, nemám na mysli seniory, samoživitelky, mladé rodiny nebo zdravotně hendikepované. Má výtka se týká zdravých lidí v produktivním věku, u kterých je jejich sociální znevýhodnění dáno chronickou alergií na práci. Myslím, že by jedním z kritérií pro přiznání nově zaváděného příspěvku na bydlení mělo být zaměstnání klienta, respektive jeho ochota přijmout stálou práci, anebo alespoň veřejně prospěšné práce nebo veřejnou službu. Jak to ovšem do návrhu zakomponovat?

Příspěvek na bydlení by podle mne měl také motivovat klienta k tomu, aby šel za prací tam, kde je jí dost. Mohl by podnítit tolik potřebnou pracovní migraci, mohl by se stát jedním z účinných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Lapidárně, práceschopný klient se uplatní lépe v současné době na Plzeňsku nebo ve středních Čechách než v Moravskoslezském nebo Ústeckém kraji. Tady by mohl být velmi prospěšný nově zaváděný rejstřík bytového fondu. Avizuji, že se pokusím ve druhém čtení, pokud se na ně dostane, ošetřit tuto záležitost pozměňovacím návrhem.

Na vládním návrhu zákona o sociálním bydlení mě velmi znepokojuje určitý důraz na výstavbu nových bytů. Myslím, a fakta od Svazu majitelů nemovitostí to potvrzují, že na trhu s komerčním nájemným je poměrně dost volných bytů. Budou-li jejich majitelé ochotni vložit za standardních podmínek tyto byty do sociálního bytového fondu, je zbytečné stavět byty nové. Tím spíš, že výstavba nových bytů, má-li být ekonomicky únosná, a v tom se shodnu s kolegyní Adamovou, by se patrně odehrávala zřizováním nechvalně proslulých králíkáren, ze kterých by vznikla nová ghetta se všemi sociopatologickými důsledky. To naprosto odporuje potřebě rozptýlit především sociálně vyloučené mezi většinovou populaci.

Ono vlastně nejde jenom o tuto kategorii sociálně vyloučených. Podle mě je dost deprimující segregovat na jedno místo i seniory, tělesně postižené. I lidé, kteří potřebují pomoc v podobě sociálního bydlení, by měli žít v naprosto přirozených podmínkách.

V nejnovější verzi zákona o sociálním bydlení mě zaujala ještě jedna změna - v řízení o uznání bytové nouze a o přidělení sociálního bytu je potřebný souhlas obce jenom v případě, že se přihlásí do systému. Snad jsem se nepřehlédl. V ostatních případech o tom rozhodují krajský úřad práce nebo ministerstvo. Myslím si, že je to špatně. Obec by se měla vyjadřovat v každém případě. Není přece myslitelné, aby za ni někdo dělal demografickou politiku třeba proti vůli místních, aby to byl někdo zvenčí. Mohu uvést spoustu případů například ze svého regionu, kde se situace vymkla z rukou místní samosprávy a města nebo vesnice se staly pro místní starousedlíky div ne Bronxem. Příklad: Rotava na Sokolovsku. Spekulanti snad z celé republiky tady využili nepříznivou situaci na trhu práce, skoupili levné byty a přestěhovali do nich problémové rodiny, kterých se chtěli jinde zbavit. Ve městě se zhoršila bezpečnostní situace, vyhrotily se mezilidské vztahy. To všechno má vliv třeba na další propad hodnoty nemovitostí. Tedy docela nedávno přijaté opatření, které dává obcím určité právo mluvit do rozhodování o příspěvku na sociální bydlení, myslím, že se tomu říkalo a říká mezi odpůrci tohoto příspěvku Stanjurův přílepek, doporučuji zachovat.

To bylo jenom několik poznámek, které jsem si udělal při pročítání poměrně obsáhlého zákona. Jak už jsem řekl, své připomínky zapracuji do pozměňovacích návrhů.

Chtěl bych se ještě vyjádřit k jedné otázce. Často se říká, že tento návrh, nebo některý návrh je paskvil, že je neopravitelný a podobně. Myslím, že tomu tak není. Opravitelné je v podstatě všechno, jak jsme viděli i v případě některých zákonů, které se opravily třeba komplexním pozměňovacím návrhem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní v rozpravě vystoupí s faktickou poznámkou pan poslance Fiedler. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Zareaguji na kolegu Soukupa, který tady poměrně obšírněji nebo obsáhleji a správně zmínil problematiku zaměstnanosti. Ono totiž tohle téma s tím velmi úzce souvisí. My na jedné straně máme pořád značný objem nezaměstnaných, který sice velmi klesl, ale pořád je to v řádech 300, přes 300 tisíc. A ti lidé jsou častokrát ve finanční nouzi proto, že nepracují a že se jim nechce pracovat.

Kolegu Soukupa prostřednictvím pana předsedajícího asi vyvedu z omylu. I v tom Moravskoslezském kraji je to už dneska jinak. Je obrovská poptávka po pracovní síle. Já jsem asi před dvěma týdny, nebo před třemi, už jsem to tu jednou zmiňoval, byl v jedné místní firmě, která říká, že má připravenu investici a bude potřebovat 700 zaměstnanců. Pokud je nezíská, ta investice půjde jinam a firma možná opustí Českou republiku nebo bude přemístěna. Proč o tom mluvím, kam mířím? Mířím tím k tomu, že tak jak jsem častokrát říkal ve své volební kampani před začátkem této Sněmovny, že řešíme důsledky, a nikoliv příčiny. Možná by bylo velmi užitečné, kdybychom se zaměřili na to, že máme pořád tolik dlouhodobě nezaměstnaných, kteří se, dovolím si říct, vyhýbají práci a čekají s nataženou dlaní, kdo jim přispěje na bydlení, než abychom jim dávali tento sociální poměrně nebezpečný dar, který je jen zakonzervuje v tom stavu, že nebudou mít nutnost řešit svoji situaci.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče, za dodržení časového limitu. Jako další přihlášený do obecné rozpravy vystoupí pan poslanec Vilímec a připraví se paní poslankyně Nohavová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, předně chci vyjádřit jako mnozí také údiv, že vláda do Poslanecké sněmovny posílá tento zákon jen pár měsíců před volbami. (Ministr Chvojka z místa: Cože?)

Jsem s určitou přestávkou v Poslanecké sněmovně od roku 2006 a nepamatuji si, že by dva členové vlády nad návrhem, který vláda poslala do Sněmovny, prokazovali tak hluboké koncepční rozdíly. Když jsem poslouchal paní kolegyni Maxovou, která četla dopis paní ministryně Šlechtové, tak už jen obsah toho poselství, jak bych to tak nazval, je přece úplně diametrálně odlišný od toho, co nám předložila vláda a co nám předložila paní ministryně Marksová.

Víte, ten zákon je velmi nestandardní nejen tím, že se na něm nemohou shodnout ani ministři této vlády. Je nestandardní za prvé tím, a už to také bylo zde řečeno, že jeho plnění vlastně ani není povinné pro ty obce, je to plnění dobrovolné. Za druhé, ten zákon je evidentně velmi drahý, nebo bude velmi drahý, a bohužel ani nevíme, jak moc bude drahý. Za třetí je to zákon, který tato vláda vůbec naplňovat nebude, budou ho naplňovat až ostatní vlády, respektive naplňovaly by, kdyby zákon byl schválen. Jsem přesvědčen, že ani zástupci stran vládní koalice nejsou přesvědčeni, že zákon bude schválen. Prostě tady projednáváme něco, o čem dobře víme, že schváleno nebude. A už to je na tomto sněmovním tisku zvláštní. A možná je to zákon, který skutečně v této podobě, jak je předložen, ani nepotřebujeme.

Víte, mně tak trochu upomíná ten systém zákon o hospodaření s byty, se státními byty, který byl zrušen někdy na začátku 90. let, a kdy také národní výbory na základě pořadníku rozhodovaly o přidělení bytů, vydávaly dekrety na byty. Na základě dekretů pak nájemníci bydleli v těch bytech na dobu neurčitou. Je to něco podobného. Prostě vracíme se do koncepce, která tady byla ještě před listopadem 1989, a já jsem přesvědčen, že je naprosto překonaná.

Návrh zákona, jak to tady velmi precizně a pregnantně vzpomněla paní zpravodajka, prošel od zahájení připomínkového řízení významnými změnami v základních parametrech. Nebudu se k tomu vracet podrobně, ale jen opakuji, že nejdříve ten zákon stanovil povinnost zajistit sociální bydlení obcím, později zakotvil dobrovolnou účast obcí v té podobě, která byla předložena, pak popsal jakýsi speciální úřad spadající do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, ve finále byl tento úřad nahrazen Státním fondem rozvojového bydlení. Udivilo mě proto, že čísla a podklady, které zákon doprovázejí v závěrečné zprávě o hodnocení dopadu regulace, se po celou dobu navzdory těmto významným věcným změnám téměř nezměnily. Považuji je proto za velmi nedůvěryhodné a tvrzení, že půjde o rozpočtově neutrální zákon za nesprávné a za velmi pochybné. Tento můj názor potvrzuje koneckonců i paní zpravodajkou zmiňovaná zpráva komise Legislativní rady vlády, která čísla připravená Ministerstvem práce a sociálních věcí zpochybnila.

Zjevně také nejsem sám, kdo si všímá velmi nesourodé cílové skupiny, která má nárok na takzvané přidělení sociálního bydlení. Jsou to lidé s odlišnými potřebami a nároky, osoby buď dlouhodobě nezaměstnané s velkými dluhy či exekucemi, kterým se z těchto důvodů legální příjem ani nevyplatí, dále lidé bez pracovních návyků nebo s různými závislostmi. Většina osob z této cílové skupiny má obtíže získat zaměstnání či udržet si byt. Vedle nich jsou to ale také senioři, rodiny nebo lidé nezaměstnaní jen dočasně. Souhlasím s konstatováním komise Legislativní rady vlády, podle níž se tyto odlišnosti v materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí neuvádějí a nepracuje se s nimi, přestože povaha problému bydlení jednotlivých dílčích skupin i potenciál a ochota tyto problémy řešit se mezi těmito skupinami značně liší. Rozumím proto i těm sporům, které zde byly v plné nahotě ukázány, které vedou od samého počátku nad koncepcí tohoto zákona především dva resorty, resort Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva pro místní rozvoj.

Je skutečně nezbytné si otevřeně říci, komu vlastně chce vláda rozdávat byty. Jsem přesvědčen, že mnoho z těch, o kterých paní ministryně Marksová i její kolegové často hovoří, se nikam ani stěhovat nechce a ani nepotřebuje. Jde často o lidi, kteří pouze stojí o finanční pomoc. K tomu poměrně dobře slouží nějaká stávající alespoň koncepce příspěvku na bydlení, o jehož parametrech se samozřejmě můžeme dále bavit. Je mi jasné, že především nastavení doplatku na bydlení odstartovalo nebývalý byznys s chudobou a byznys s byty tohoto typu. Do skupiny těchto nájemníků samozřejmě spadá i mnoho seniorů, nízkopříjmové rodiny nebo tolik zmiňované maminky samoživitelky. Neumím si představit, že tito lidé se budou stěhovat do sociálních domů, kde s nimi na jednom patře budou žít problémoví nájemníci z vyloučených lokalit, recidivisté nebo aktivní uživatelé drog, kteří mají sociální ubytování získat také.

Souhlasím tedy s názorem, který tady byl prezentován, že cílová skupina je příliš široká, a obávám se důsledků, které zákon pro některé současné příjemce příspěvku na bydlení může mít.

Klíčovou roli v navrhovaném systému sociálního bydlení mají a musí logicky sehrávat obce. Pro ně je návrh na první pohled shovívavější než ve všech předešlých verzích. Jejich účast v systému má být takzvaně dobrovolná, a pokud se obec rozhodne nezapojit, nastoupí na její místo stát prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení. Zákon tady mluví o takzvaném záložním systému. Obec vytváří sociální bytový fond, který odpovídá počtu osob s nárokem na podporu a systému sociálního bydlení. Pokud obec nemá nebo v samostatné působnosti nevyčlení na svém území dostatečný počet bytů ze svého vlastnictví, je povinna zajistit dostatečný počet bytů formou smlouvy o poskytnutí bytu do sociálního bytového fondu s jinými fyzickými nebo právnickými osobami.

Dobrovolnost zapojení obci - u toho bych se také chtěl zastavit. Vláda, resp. paní ministryně Marksová návrh prezentuje jako kompromisní. Jde podle ní o ústupek obcím. Obávám se, že jde jen o jakousi taktiku a dočasnou legislativní clonu, takovou legislativní, řekněme, tmu, která má skrýt skutečný cíl zákona. Rád bych připomenul, že po jednání vlády v únoru tohoto roku hned několik představitelů vládní koalice uvedlo, že zákon nastartuje de facto pilotní projekt a obce se v budoucnu stejně budou muset zapojit povinně. Dobře si také vybavuji vyjádření paní ministryně Marksové, která v lednu v rozhlasovém interview varovala obce před důsledky, jaké bude mít jejich rozhodnutí zůstat mimo systém sociálního bydlení. V podstatě obcím naznačila, což tu také bylo vzpomenuto, že jim sociální byty za humny postaví stát bez jejich vědomí a bez jejich souhlasu.

Jednoduché to bohužel podle všeho nebude ani s financováním. Přitom zajištění dostatečných financí má být hlavním motivačním stimulem pro obce, aby začaly sociální byty v souladu se zákonem zajišťovat. Zákon je v tomto poměrně obecný a odvolává se na takzvanou vyrovnávací platbu. Na rekonstrukci a výstavbu bytů mají obce současně čerpat dotační prostředky. Podmínky fungování vyrovnávací platby ale zákon nestanoví, odvolává se pouze na nařízení vlády. Konstatuji, že tím nejsou vytvořeny ani stabilní podmínky pro financování sociálních bytů pro obce, protože nařízení vlády, jak víme, se kdykoli může změnit. V tuto chvíli ani bez bližšího vysvětlení nevíme, jak přesně bude tok financí směrován, jaké podmínky budou pro obce stanoveny a ani kdy obce budou moci čerpat vyrovnávací platbu. Důvodová zpráva neuvádí a nevyčísluje ani předpokládanou spoluúčast obcí, která určitě nebude zanedbatelná, a neuvádí ani další očekávané náklady plynoucí například z enormního nárůstu administrativy. Nejsou vyčísleny mzdové náklady na plnění úkolů obce v oblasti technické správy sociálního bytového fondu, režijní náklady ani neinvestiční výdaje na běžnou údržbu a opravy. (V sále je velmi hlučno.)

Vzhledem k omezenému počtu dostupných bytů ve vlastnictví mnohých obcí je jasné, že do sociálního bytového fondu musí přijít i byty soukromníků. Otázka ale je, proč by to měli soukromníci dělat. Obec sice bude za poskytnutí bytu vyplácet majiteli poplatek, ale pokud ten poplatek nebude vyšší než tržní nájemné, není mi jasná motivace pro majitele bytů zapojit se do systému sociálního bydlení, nota bene v situaci, kdy se mají byty rozdávat i problémovým nájemníkům, u nichž hrozí, že byt v dohledné době zničí. V případě, že tento poplatek bude naopak vyšší, bezpochyby dojde k pokřivení trhu. Osobně mám proto velké pochybnosti, zda bude možné získat dostatečný počet bytů zejména ve velkých městech. Jiná bude samozřejmě situace v chudších regionech České republiky, v oblastech s vysokou nezaměstnaností, kde jsou nájmy nízké už dnes. Udivuje mě, že předkladatelé se těmito konkrétními dopady vůbec nezabývají.

Nikdo také neříká, a už to tady také bylo naznačeno, co mají dělat obce, které vlastními byty disponují, ale mají je z většiny obsazené nájemníky, jakým způsobem bude obec byty uvolňovat, kam bude stěhovat současné nájemníky.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já poprosím o klid v sále. Vím, že už je pokročilá hodina. Ale není slyšet přednášejícího. Děkuji.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, pane místopředsedo.

Zdá se mi, že všechny uvedené podmínky skutečně nejsou pro obce nastaveny tak, aby aktivně vstupovaly do systému sociálního bydlení. Možná si to uvědomují i předkladatelé zákona, protože v celém materiálu není ani naznačen počet obcí, které by se mohly do systému zapojit. Odhadoval bych to, že těch obcí nebude procentuálně více než deset procent.

Především se ale vracím k původní otázce, zda vůbec zákon v této podobě, jak byl předložen, potřebujeme. Obce již teď efektivně vynakládají nemalé prostředky, a to i z prostředků státního rozpočtu nebo za pomoci dotací, na budování sociálního bydlení. Domovy pro seniory. Máme azylové domy a další typy sociálních služeb, které lze s pomocí dodatečných financí dále rozvíjet.

Protože jsem si vědom, že mám ještě dvě nebo tři strany (se smíchem) k přečtení a je sedmá hodina, tak bych o vlastní aktivitě svůj přednes teď ukončil, přerušil. Prosím? (Poslanec Okleštěk před pultíkem k řečníkovi: Ještě jede mikrofon.) Já vím.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Poprosím kolegy, aby neoslovovali přímo hovořícího.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vím, že jede mikrofon. To znamená, já bych přerušil teď svoje vystoupení s tím, že se přihlásím pak, až budeme pokračovat v další obecné rozpravě o tomto sněmovním tisku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče, prozatím. A vzhledem k tomu, že je 19.01, přerušuji jednání této schůze, končím tento jednací den a schůze Poslanecké sněmovny bude pokračovat ve středu 12. 4. v 9.00 podle schváleného pořadu bodem číslo 234. Děkuji všem a přeji vám hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.02 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.