Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

71.
Vládní návrh zákona o sociálním bydlení a o příspěvku na bydlení
/sněmovní tisk 1065/ - prvé čtení

Tímto návrhem jsem se zabývali dne 11. dubna, kdy je přerušili obecnou rozpravu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Jitka Chalánková. Než otevřu rozpravu, táži se paní navrhovatelky nebo zpravodajky, zda chcete vystoupit v tento moment. Prosím, paní zpravodajka. Máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že uplynul již nějaký čas od mého vystoupení při minulém otevření tohoto bodu, tak bych ráda připomněla alespoň některé důležité momenty, které se tohoto zákona týkají.

Ráda bych se s dovolením ohradila proti možná mediálním výstupům paní ministryně, která říká, že opozice chce přistoupit k obstrukcím, že si nepřeje tento zákon o sociálním bydlení, aby byl projednán a poslán dále do výborů. Chtěla bych připomenout, že takovýto důležitý zákon, který je velmi rozsáhlý a který také přináší nové povinnosti například obcím, nebo možnosti řešení tohoto problému i směrem k obcím, kde nedošlo k žádné dohodě, takovýto zákon bohužel ministerstvo přináší v podstatě až v samém závěru svého období. To, že opozice nebo poslanci chtějí řádné projednání tohoto zákona, protože to, co projde Poslaneckou sněmovnou, bude přesně zákon, který postihne občany, a ten zákon by měl být kvalitní. Tady bych chtěla upozornit, že přestože se tento zákon tváří, že byl napsán legislativci, opak je pravdou. Myslím si, že opravdu je tento zákon hlavně velmi nekvalitní, dá se skutečně považovat za velmi nekvalitní návrh. Takže není to z toho důvodu, že bychom chtěli bránit schválení zákona, nicméně je naší povinností, aby z Poslanecké sněmovny přišel do terénu a pro veřejnost zákon kvalitní.

Tento zákon je předkládán až těsně před koncem volebního období a jde přitom o zákon zásadního významu. Jsem si vědoma, že si tento zákon současná vláda vytkla jako jeden ze svých nejzákladnějších cílů, přesto jsme zde slyšeli v minulém týdnu, nebo v minulém projednávání, kdy zákon byl otevřen, dopis, který poslala paní ministryně pro místní rozvoj, paní ministryně Šlechtová, byl zde přečten paní poslankyní Maxovou, která zde zásadní výhrady k tomuto zákonu také poslala.

Předkladatelé si od toho zákona slibují nejen vyřešení bytové nouze lidí, kteří se ocitli na ulici nebo v nevyhovujícím bydlení, ale současně i pomoc lidem, kteří bydlí, ale do bytové nouze se s ohledem na své nízké příjmy kdykoliv mohou dostat. Jsou to důležitá sdělení, protože nejenže můžeme zajistit byty pro ty lidi, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení nebo již jsou bez domova, tak také na druhou stranu zase můžeme přivést do neblahé situace lidi, kterým chybí pouze dostatek finančních prostředků k tomu, aby si své bydlení udrželi. K tomu se ještě dostanu.

Proces přípravy tohoto zákona byl od začátku doprovázen kompetenčními i věcnými spory mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem pro místní rozvoj a ministrem pro lidská práva.

Dovolte, abych i já připomněla, že přípravy tohoto zákona byly nastartovány schválením koncepce sociálního bydlení na léta 2015 až 2025. Ani proces přijetí této koncepce nebyl jednoduchý a teprve 12. října 2015 se vláda shodla na jejím finálním znění. Tento koncepční materiál vymezil priority v oblasti sociálního bydlení, alokoval finanční částky na rozvoj sociálního bydlení a měl být základem pro budoucí zákon o sociálním bydlení. Koncepce byla ovšem přijata přes nesouhlas Ministerstva pro místní rozvoj, které se dokonce vzdalo svého spolugestorství. Pozitivně nebyla tato koncepce přijata ani zástupci obcí, protože právě obce musí logicky v systému sociálního bydlení sehrávat klíčovou roli.

Koncepce počítala s povinným zapojením obcí do systému sociálního bydlení, a i když autoři nakonec upustili od sporného návrhu stanovit napevno procentní podíl bytů, které obce budou povinně vyčleňovat z bytového fondu na sociální byty, vedle obavy o neoprávněný zásah do samosprávného rozhodování obcí byly již tehdy dalším kritickým bodem chybějící finance. To jsou ty zásadní otázky, které by zde měly zaznít a měly by být zodpovězeny. Pro koho by tady tento zákon měl být určen, pro koho by toto sociální bydlení mělo být určeno a kolik by mělo stát.

Pokud jde o samotný systém, koncepce tehdy počítala se zřizováním tří typů sociálního bydlení, tzv. krizového, sociálního a dostupného. Tento systém měl být pro své klienty prostupný a motivující. Součástí koncepce byly také konkrétní úkoly pro jednotlivé resorty v oblasti sociálního bydlení a zákon o sociálním bydlení měl být podle koncepce vládě předložen do 30. června 2016 spolu s doprovodnými zákony.

Sociální bydlení je velice široké téma, v jehož rámci se řeší, anebo by se alespoň mělo řešit nejen ubytování pro klienty sociálního systému, ale také sociální dávky na bydlení a podmínky jejich poskytování, standardy bytů, pravidla sousedského soužití, nakládání s dluhy nájemníků a specifické problémy ve vyloučených lokalitách a řada dalších problémů. Existují i další dokumenty, které chystaly jednotlivé resorty v souladu s úkoly zadanými vládou. Tyto dokumenty řešily dílčí problémy, anebo minimálně se snažily nějaká řešení navrhovat. Bude proto na vašem posouzení, nakolik prospěšné bylo pro finální podobu zákona o sociálním bydlení množství papírů, které vládní úředníci během tohoto volebního období k danému tématu popsali.

Nebudu zde otrocky popisovat celý zákon, to, co již řekla paní ministryně, když se zákon otevíral, a můžeme si přečíst ve sněmovním tisku, ale zaměřím se na jeho přípravu. Ta nešla tak hladce, jak si určitě představovalo ministerstvo.

Termíny předložení zákona se stejně jako u koncepce opakovaně posouvaly. Zákon doznal v procesu připomínkování velkých změn. Jako hlavní jádro sporu se ukázalo, jak jsem již řekla, financování navrhovaného systému. Do vnitřního připomínkového řízení byl proto zákon poslán teprve v červenci loňského roku a až v září putoval do vnějšího připomínkového řízení. A vnější připomínkové řízení bylo ukončeno 19. října.

Zákon byl předložen bez dosažení shody se subjekty, které mají k sociálnímu bydlení co říci. Hlavní nesouhlas vyslovilo Ministerstvo financí. Přepracování navrhl resort spravedlnosti, kritické připomínky mělo také Ministerstvo pro místní rozvoj, dále vnitro a dílčí dopracování požadovala velká většina dalších připomínkových míst. Některé požadavky byly sice protichůdné, drtivé množství připomínek se ale stále opakovalo. Terčem byla především nízká legislativní kvalita navržené předlohy a chybějící prováděcí předpisy, neúplné vyčíslení nákladů ve správě k regulaci dopadů, tedy tzv. zprávě RIA, nejasné financování a obavy ze zásahu do práv samosprávy, pokud bude zachována povinnost obcí se do systému zapojit. Verze ve vnějším připomínkovém řízení obsahovala dokonce pro obce finanční sankce. Během připomínkového řízení byly současně vysloveny obavy z nízkého počtu sociálních pracovníků, kteří mají v novém systému začít fungovat a zajišťovat sociální práci s problémovými nájemníky. Velké množství připomínek směřovalo k otázkám, jak vůbec by mělo sociální bydlení podle navržené normy fungovat v praxi. Tyto otázky považuji za odůvodněné o to víc, že Ministerstvo práce a sociálních věcí se s mnohými z nich nevypořádalo doposud.

Následoval několikaměsíční proces vypořádání připomínek a přepisování zákona. Já se nyní nechci pouštět do rekapitulace jednotlivých avizovaných návrhů, protože jsme se o nich dozvídali téměř výhradně z médií po koaličních jednání. Tedy v rychlosti. Postupně se upustilo od povinného zapojení obcí. Změněna byla úloha úřadů práce, které měly původně fungovat jako jakési sociální realitní kanceláře. Vymyslel se nový úřad na přidělování státních bytů, aby se od něj následně také upustilo a kompetence se svěřily Státnímu fondu rozvoje bydlení. Nová sloučená dávka nahrazující současný doplatek a příspěvek na bydlení byla nakonec ponechána nejen na zaplacení sociálního nájmu v sociálních bytech, bude moci dále putovat i do standardních bytů. Měnily se lhůty, definice cílové skupiny a další podstatné náležitosti zákona. Ale nechci zabíhat do detailů. To ví jen paní ministryně Marksová a její kolegové ve vládě, jak diskuse probíhala a z jakých důvodů se některé zásadní parametry zákona měnily a jak velké kompromisy a z čí strany byly akceptovány. A hlavně není úkolem nás poslanců řešit za ministry a vládní strany jejich vzájemné spory a nesoulad.

Jako zpravodajka však musím znovu upozornit na naprosto zásadní věc. Verze zákona, kterou jsme do Poslanecké sněmovny dostali, je zásadně jiná než ta, která prošla zmíněným vnějším připomínkovým řízením ukončeným v říjnu, a k její podobě se již připomínková místa nemohla nijak vyjádřit. Vláda nám tedy posílá úplně nový zákon, aniž by prošel kolečkem standardních připomínek. A nejen to. Vláda současně obešla i Legislativní radu vlády, kde se začátkem února zákonem zabývala pouze komise pro hodnocení dopadů regulace, a její stanovisko k RIA, která předložený zákon doprovází, je jednoznačné: Ministerstvo nemá náklady na sociální bydlení vůbec vyčísleny. Není také jasné, kde se vezme dostatečný počet bytů, které by mohly sloužit jako byty sociální. A komise doporučila vrátit dokument k přepracování. Mám tu k dispozici některé pasáže.

Možná si říkáte, že jedno stanovisko by nemělo mařit naši vůli sociální bydlení řešit, že i při některých neznámých je třeba systém sociálního bydlení rozjet. Já bych si to určitě přála, protože navzdory možná odlišným představám asi všichni cítíme, že pro určitou skupinu lidí mohou sociální byty představovat účinnou a zaslouženou pomoc a návrat do normálního života. Jenže bychom si měli uvědomit, že se tu nebavíme o několikamilionové investici, kterou vyřídíme v rámci jednoho rozpočtu. Bavíme se o nákladech v řádu miliard, bez nichž sociální byty podle současné, velmi ambiciózní představy nikdy fungovat nezačnou. A tyto informace mě právě proto děsí. Plyne z nich, že vláda předložila zákon, který plave na vodě.

Pokud jde o seniory, i tady RIA v mezidobí drobně nabobtnala. RIA konstatuje, že problém seniorů v oblasti bytové nouze je latentní, ale nenásledují žádné další informace, takže nevíme, zda senioři potřebují především dobře vyměřenou sociální dávku, aby mohli zůstat ve svém stávajícím domově a byli schopni zaplatit nájem, anebo je chce stát sestěhovávat do nových sociálních bytů. Místo důkladných analýz se RIA nově odvolává například na brněnský projekt Rapid Rehousing, který však, pokud vím, běží teprve krátce, a v otázce chování problémových nájemníků RIA zase čerpá data z nějakého drobného projektu v oblasti Žluticka. Opravdu si nejsem jistá, zda toto jsou relevantní podklady, na jejichž základě má stát vydávat desítky miliard na sociální byty.

Obdobně jsou zde ovšem také závažné problémy v rovině věcné. Zákon cílí na velmi různorodé skupiny lidí - od bezdomovců po zmíněné seniory. Jenže ve svém důsledku může některým lidem v obtížích ublížit. Zákon totiž mimo jiné nastavuje nová pravidla pro výpočet nového příspěvku na bydlení, který nahradí stávající dávky. A sám předkladatel přiznává, že až 14 % lidí tento příspěvek v novém systému ztratí. A nebudou to náhodou právě maminky samoživitelky? Nebo senioři, o nichž tak ráda mluví paní ministryně? Lidé, kteří bydlí, ale mají jen hluboko do kapsy a příspěvek na bydlení jim pomáhá zaplatit standardní nájem? Bližší analýzu bychom v důvodové zprávě hledali marně.

Neustálými změnami jsme navíc došli do stavu, kdy se lhůty na přidělení bytu v zákoně prodloužily na dva, resp. tři roky. Je tohle opravdu efektivní pomoc lidem v bytové nouzi? Neměla by se mnohem větší pozornost věnovat azylovým domům a financování sociálních služeb spojených s pomocí lidem v nouzi? Jak bude fungovat krizové bydlení, do něhož se mohou klienti sociálních bytů teoreticky propadnout? Zůstanou otevřené ubytovny? A stanoví stát konečně hygienické normy na jejich provoz?

Zástupci ministerstva jistě namítnou, že tento problém řeší například zákon o sociálních službách. Já jsem ale přesvědčena, že systém pomoci v nouzi by měl být propojený a jednotlivé typy pomoci by měly logicky navazovat. Stanovením dvou různých lhůt zákon současně zakládá nerovnost mezi klienty sociálního systému. Ten, kdo bude mít štěstí a bude žít v obci do systému zapojené, má získat byt do zmíněných dvou let. Ten, kdo v takové obci žít nebude a bude muset žádat byt od Státního fondu rozvoje bydlení, má smůlu. Bude čekat o rok déle. Důvod, proč tyto lhůty byly stanoveny tímto způsobem, neznám. Troufám si ale tvrdit, že dva různé právní režimy mohou být problémem i z hlediska souladu s Listinou základních práv a svobod, resp. rovnosti občanů před zákonem. Zákon rozdělí lidi na dvě různé skupiny, přičemž jediným kritériem bude místo jejich pobytu. Chce-li státní správa zaštiťovat sociální bydlení, nemůže vytvářet dvě kategorie občanů.

Obavy ze zásahu do kompetencí obcí sice na první pohled odpadly, tlaky na povinné zapojení obcí ale přetrvávají. A velkým tématem je určitě i motivace obcí zapojit se do systému dobrovolně. Podmínky financování sociálního bydlení totiž nadále zůstávají nejisté, protože z velké části nejsou zakotveny přímo v zákoně, ale závisejí na vládních nařízeních.

Přiznám se, že velké pochybnosti mám také o fungování Státního fondu rozvoje bydlení. Tyto obavy nerozptýlili ani zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí na jednání podvýboru pro bytovou politiku. Ráda si od zástupců ministerstva nechám vysvětlit, jak konkrétně a kde bude Státní fond rozvoje bydlení byty do sociálního pobytového fondu získávat. Pokud jsem totiž správně četla návrh zákona, nikde se nepíše, že musí Státní fond rozvoje bydlení hledat prázdné a vhodné byty pro sociální bydlení v lokalitě stávajícího bydliště osoby v bytové nouzi. Ze zákona také zmizely podmínky pro umístění sociálních bytů, které měly zamezit vytváření nových ghett. Velmi proto chápu námitky z neziskového sektoru a z Platformy pro sociální bydlení, která se na přípravě zákona aktivně podílela. Bez jakýchkoli pravidel riskujeme, že současná ghetta zůstanou a nová se k nim přidají.

Je tu ještě jeden velmi sporný bod. Marně jsem hledala v zákoně cokoli, co by se dalo vykládat jako motivace vrátit se ze sociálního bytu zpátky do normálního nájemního bydlení. Zákon totiž ve finální podobě ztratil to, co nalezneme ještě v původní koncepci z roku 2015. Buduje systém, který není prostupný, ale naopak zadrží klienty sociálního systému v sociálních bytech natrvalo. Ministerstvo práce a sociálních věcí se k tomu dokonce v RIA bezelstně přiznává.

Především chci pro vyváženost své zprávy zmínit i pozitivní změny, kterými návrh zákona postupně prošel. Především je to návrat k trvalému pobytu jako podmínce udělení sociálního bytu. Některá města se oprávněně obávala toho, že se na jejich území budou sestěhovávat sociálně slabí lidé z celé republiky. Ne že by se to nyní již nedělo, nově by to však bylo dokonce pod záštitou státu.

Za druhé se rozhodlo, že příspěvek na bydlení bude poskytován i do normálních, nikoli jen sociálních bytů. Považuji to za samozřejmé, protože mnoho lidí, a troufám si říci většina, se nebude chtít stěhovat do nových bytů spolu s problémovými nájemníky například z vyloučených lokalit. Chtějí zůstat doma, tam, kde jsou zvyklí, a pouze potřebují pomoc s placením nájmu. A to se mimochodem týká také mnoha seniorů, jimiž se ministerstvo zaklíná nejčastěji. Pro některé z nich možná zákon přináší nové komplikace.

Bohužel pozitivní posuny jsou z mého pohledu v menšině. V zákoně převládají změny, které z jeho původních verzí udělaly torzo, a výsledné torzo dává více otázek než odpovědí. Zákon se rozkročil opravdu široko. Chce jedním modelem pomoci zachraňovat bezdomovce, lidi z ubytoven, a současně pomáhat nízkopříjmovým rodinám a seniorům. Neřeší ale vůbec příčinu toho, proč se lidé ocitají v bytové nouzi, a neusiluje o to, aby výsledkem snažení státu byl návrat těchto lidí do normálního života. Svým způsobem tak zakládá na nové nespravedlnosti.

Nejasné zůstává i praktické fungování sociálního bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice podle dostupných informací podpořilo pilotní projekty ve 14 českých městech a chce připravovat prováděcí vyhlášky a metodiky, jenže tohle úsilí přichází poněkud pozdě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, postup vlády považuji za naprosto nemístný, protože nás záměrně konfrontuje se zákonem, na němž samotná koalice nenašla shodu. Vláda obešla standardní mechanismy určené k přípravě nové legislativy, připomínkové řízení i legislativní radu a poslala do Poslanecké sněmovny paskvil. Poslanci ale nemohou za to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zaťatě hájilo své představy, až na poslední chvíli přistoupilo k rychlé akci. Postup při přípravě zákona o sociálním bydlení ukazuje, jak legislativní proces vypadat nemá.

Samozřejmě jsem také zaslechla názor, že je třeba zákon co nejrychleji přijmout, hlavně aby něco bylo, novelami se to dá měnit v budoucnu. Já tento přístup nesdílím. Myslím si, že tato Sněmovna by neměla krátce před volbami pustit do světa polotovar s nejasnou budoucností a zatížit tak další vlády závazkem ve výši desítek miliard korun, aniž bychom mohli s určitostí říci, že to bude fungovat.

Především s ohledem na nedostatečné ekonomické podklady a nastíněné sporné body proto navrhuji a navrhnu v obecné rozpravě, která je již otevřena, do které jsem se s tímto přihlásila -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Rozprava ještě není otevřena. V tento moment máte slovo jako zpravodajka.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Dobře, tak já se přihlásím v obecné rozpravě k návrhu, který teď avizuji. Chci se přihlásit k návrhu, že chci vrátit zákon předkladatelům k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní zpravodajko. Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Přerušen ve svém vystoupení byl pan poslanec Vilímec. (Poslanec Vilímec z lavice: Už nechci, už jsem skončil.) Dobře. Vzhledem k tomu, že pan poslanec Soukup má faktickou poznámku, mohu mu udělit slovo až poté, co se rozeběhne obecná rozprava, protože je možné reagovat pouze na rozpravu.

S přednostním právem paní zpravodajka. Prosím.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Jak jsem již uvedla, vláda měla obrovskou a chvályhodnou ambici vyřešit problematiku lidí bez domova a zákon připravovala po celé volební období. Výsledek, bohužel, je naprostý a nepoužitelný paskvil. A to nejen co se týče mnoha legislativních nedostatků, ale zejména z věcného hlediska. Návrh nemá vyřešené financování, nejsou připraveny prováděcí předpisy, je neprostupný, lidi by stahoval do systému, ale nemotivoval by je jej opustit. Pro skutečně zranitelné osoby, jako jsou senioři a maminky samoživitelky, by byl katastrofou, protože velká část z nich by ztratila příspěvek na bydlení a nic by nezískala. Zákon je pravděpodobně v rozporu s ústavním principem rovnosti před zákonem. Vláda zcela selhala v zásadním bodě svého programu, a protože se blíží volby, chce přehodit odpovědnost za nepřijetí zákona na tuto Sněmovnu. Proto předložila tento návrh i přesto, že si sama musí být vědoma jeho nedostatků.

Zamítnout tento návrh by podle mého názoru nebylo moudré. Vyslali bychom tím vzkaz, že sociální bydlení není třeba řešit, že bytová situace nepředstavuje žádný problém. Tak tomu není, bytovou situaci zejména seniorů a samoživitelek a nízkopříjmových rodin je třeba řešit. Tento zákon ji však nevyřeší. Tento zákon dokonce ani nebudeme schopni opravit ve výborech. Znamenalo by to napsat ve výborech zcela nový zákon. Proto navrhuji, aby tento návrh zákona byl vrácen předkladateli, tedy vládě, k dopracování.

Pokud tento návrh neprojde, dovolím si navrhnout prodloužit lhůtu na projednání zákona ve výborech o 20 dní. Záměrně říkám výbory v množném čísle. S ohledem na množství a charakter sporných bodů předpokládám, že se zákonem budou chtít zabývat i další výbory, nejen výbor pro sociální politiku, který byl určen jako výbor garanční. Jako zpravodajka ráda přidělení zákona do dalších výborů k projednání navrhnu či podpořím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji paní zpravodajce. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Soukup, po něm paní poslankyně Jana Hnyková, faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, v podstatě souhlasím, vaším prostřednictvím se obracím na kolegyni Chalánkovou, souhlasím s drtivou většinou toho, co tady řekla. Nicméně mám trošku jiný pohled. Co se od tohoto zákona čeká? Co čekají především města a obce, které jsou velice postiženy tím, že se tam vyskytují různá ghetta a podobně? Zastavit byznys s chudobou. Byznys s chudobou, který je vlastně dědictvím někdejšího ministra Drábka.

Já jsem se dneska zúčastnil kulatého stolu u nás v regionu, v karlovarském regionu. Kulatého stolu, kde tématem byl především byznys s chudobou a řešení. Řeknu vám, že tam zaznívala slova téměř beznaděje od starostů Sokolova, Chodova, Chebu a podobně. Když jsem tam řekl, že se ten zákon patrně nepodaří projednat, tak to vyvolalo téměř zděšení. Ano, i já mám výhrady podobného typu jako paní Chalánková, už jsem to řekl. Jde tady o zásluhovost, už jsem o tom mluvil v minulém svém vystoupení, o potřebě rozptýlit ty sociálně potřebné, především ty sociálně nepřizpůsobivé. Nestavět nové byty.

Jsem pro prodloužení lhůty k projednávání. Ano, jsem, ale nesdílím tu skepsi, že nelze zákon nějakým způsobem opravit. Nebo nemluvím o zákonu jako takovém. Mluvím třeba o jakési potřebě přijmout alespoň minimalistickou verzi toho zákona, abychom napravili alespoň největší problémy, které... v podstatě ten systém, který sem zavedl, jak říkám, ministr Drábek. Tím největším problémem je třeba zrušení doplatku na bydlení apod.

Ještě jednou vás vyzývám, abyste si důkladně promysleli, jestli pouštět zákon, nebo vrátit zákon k přepracování. To by znamenalo, že tato Sněmovna už ho nepřijme. (Upozornění na čas.) Opravdu, myslím si, že bychom se měli pokusit v prodloužené lhůtě na těch 90 dnů nějakým způsobem ten zákon napravit a přijmout, jak říkám, alespoň minimalistickou verzi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Jana Hnyková a její faktická poznámka. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Já jen v krátkosti za poslanecký klub Úsvit - Národní koalice. My jsme se tímto zákonem samozřejmě zabývali a opravdu nesplňuje podmínky, které jsme od toho očekávali. Myslím si, že ty změny, které bychom tam my dávali jako poslanci formou pozměňujících návrhů, říkám si, zda budou natolik kvalitní a propojené, aby celou tu oblast postihly. Pro nás je prostě zásadní, že tam je ukotvena dobrovolnost obcí. Odkud jinde by to mělo vycházet než obec, která by měla toto sociální bydlení zajišťovat. Tohle nám zásadně vadí na celém tom zákonu. Jistě, když to vrátíme k přepracování, nebude nic. Je otázka, když to zůstane, jestli z toho taky nebude nic. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní poslankyně Alena Nohavová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vláda se zavázala ve svém programovém prohlášení, že bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví. Boj proti sociálnímu vyloučení dokonce prohlásila za jednu ze svých programových priorit. Navzdory těmto proklamacím se fakticky za této vlády situace dále dramaticky zhoršuje, což dokládá fakt, že se ztrojnásobil počet lidí, kterým je vyplácen doplatek na bydlení. Množství lidí, kteří bydlí na ubytovnách nebo v nedůstojných podmínkách, narostl až na 187 tisíc. Do parlamentních voleb zbývá pouze půl roku. Vláda takto důležitý zákon předkládá na poslední chvíli. Otázkou je, zda stačí projít celým legislativním procesem. Navíc je zde rozpor mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, které sice pozdě, ale přece zákon předkládá, a Ministerstvem pro místní rozvoj, které má bytovou politiku ve své gesci. Celá situace s pozdním předložením a navíc se zásadním rozporem vzbuzuje dojem vlastně si vytvořit alibi pro nesplnění programového prohlášení než snahu o skutečné řešení problému.

Již při představování koncepce o sociálním bydlení se návrh setkával s velkou kritikou, a tak předložený návrh doznal zásadních změn, které jsou jen určitým kompromisem mezi spolupracujícími ministerstvy a také zástupcem vládní koalice. Zákon cílí v současné době cca na 150 až 120 tisíc obyvatel, což ale představuje zhruba pouhou jednu třetinu občanů, kteří jsou v současné době ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením.

Zákon je potřebný, to je fakt, ale pokud má být skutečně i účinný, tak musí být jasné, kdo bude odpovídat za jeho plnění a kdo zaručí dostupnost bydlení. Budou to obce, města nebo některá z organizačních složek státu? Podle původního návrhu to měly mít za povinnost právě samosprávy. Od toho bylo na nátlak Svazu měst a obcí a Občanského sdružení majitelů domů upuštěno a pro obce to bude pouze dobrovolné. Sociální byty má podle návrhu zákona nově zajišťovat Státní fond rozvoje bydlení, který spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Tento fond ale nemá pravomoc posuzovat sociální situaci žadatelů a ani jim nemůže poskytovat podporu v podobě sociální práce. O to se budou muset postarat úřady práce nebo obce.

Z uvedených systémových nedostatků předloženého zákona je patrné, že i když se stane zázrak a zákon se stihne projednat a vstoupí v platnost, reálně situaci nejohroženějších skupin občanů v předložené podobě pro své vnitřní rozpory a nedostatky nesplní. Jediný reálný a skutečný přínos snad bude znamenat zamezení obchodu s bídou, protože zákon má sloučit doplatek za bydlení a příspěvek na bydlení v jednu dávku, a tak by konečně mělo skončit vyplácení dávek do ubytoven, tedy reálně spekulantům, majitelům ubytoven.

Zákon je nezbytný, aby se předešlo zejména bytové nouzi seniorů, samoživitelek, postižených. Ale mnozí z nich se vlastně do toho systému sociálního bydlení za současného stavu vůbec nedostanou. Zákon z pohledu KSČM je proto potřeba nastavit pro širší skupinu lidí, a tudíž bychom měli hovořit nikoliv o sociálním bydlení, ale o dostupném bydlení. Řada obcí a měst si rozprodala svůj bytový fond a dnes jim byty chybí. Na nájemné bydlení nedosáhne ani řada lidí, kteří poctivě pracují. Oni pracují a nemají na nájem. V řadě míst naší republiky je i nepoměr mezi nájemným v místě obvyklým a platem v místě obvyklým. Proto hovoříme o té dostupnosti bydlení. To znamená, že ze svého platu by si lidé měli dostupné bydlení zafinancovat, což v řadě regionů není.

Je třeba podmínky obecně nastavit tak, aby výdaje na zajištění bydlení nečinily reálně více než jednu třetinu příjmů. A tak se naskýtá i otázka, jak bude stát hlídat i cenu v místě obvyklou, která bude hrát roli při odkupu bytů dle zákona o veřejných zakázkách, jak se zamezí umělému nárůstu cen bytů.

Návrh zákona doporučujeme poslat do dalších čtení, ale chceme jasné vyjasnění financování sociálního bydlení pro obce, které se zapojí do systému, ale i výkupy bytů od soukromých majitelů a zabránění dalšímu kšeftu s chudobou, který se přesouvá z ubytoven na nákupy bytů chudých regionů. Bydlení musí být dostupné pro všechny. Právo na střechu nad hlavou musí být státem garantovaným právem pro každého občana. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Aleně Nohavové. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Marek Benda... Kterého ale nevidím, tudíž jeho přihláška propadá. A dalším přihlášeným je pan poslanec Ludvík... (Poslanec Benda rychle vchází do sálu.) A pardon, pan poslanec Benda to přece jen stihl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane poslední osamělý ministře, dámy a pánové, mnohé už bylo řečeno o celkovém zaměření návrhu zákona, o problémech, které s tím vznikají. Já jsem se na něj ještě s dovolením podíval lehce řekněme po oné právní stránce a myslím, že tam je spousta pikantérií, které, když budu teď paní ministryni citovat, tak že se shodneme na tom, že ten zákon není úplně zralý na schválení - bez ohledu na to, jestli je věcně správně, nebo věcně správně není.

Já bych chtěl za prvé poukázat na takové roztomilosti, že máme osobu v bytové nouzi, což je osoba, která je bez bydlení - v § 4. V § 5 máme definováno, co to je osoba, která je bez bydlení. A pak náhle máme, že zvlášť zranitelná osoba je ta osoba, která byla osobou, se kterou trvale bydlí, nějakým způsobem poškozena. No ale tak když je to osoba bez bydlení, tak asi s žádnou osobou trvale nebydlí. Možná že s ní někde žije na poli nebo někde jinde, ale těžko předpokládat, že se jedná o osobu, se kterou trvale bydlí, když žádné trvalé bydlení nemá. Ale takovýchhle lehkých absurdit si myslím, že tam bude mnohem víc a že bude velmi obtížné je z toho návrhu zákona vytahat a ukázat na ně.

Obecně vzato se obávám, že ten návrh je neuvěřitelně toho charakteru, že opět zaměstná spoustu úředníků. Budou se tvořit individuální plány podpory. Skoro bych řekl, že na každého jednoho chudáka špatně bydlícího, kterému chceme pomoci, budeme mít jednoho úředníka, který se o něj bude starat, a přitom ve skutečnosti těm skutečně potřebným v podstatě nemá žádnou šanci pomoci. Když se podíváme na to, co chceme po těch žadatelích, a předpokládáme... Já předpokládám, že žadatelé nemají být ti profesionálové, kterých máme v zemi také nemálo, kteří umí ze sociálního systému vysát cokoli, co je pro ně dosažitelné. To asi nemá být účelem. Odhadoval bych, že typickým adresátem této normy má být spíš starší pán či paní, kteří už se třeba v tom dnešním světě tak neorientují, bezdomovec, kterému chce nějakým způsobem pomoci, či osoba možná se sníženou inteligencí nebo sníženou sociální schopností vycházet, která se prostě z nějakého důvodu dostala do toho, že je bezdomovec nebo osoba bydlící mizerně. Ale pak po ní nemůžu chtít, že všechno musí být odevzdáno na předepsaném formuláři vydaném Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případě, že to není odevzdáno na tomto předepsaném formuláři, tak ještě můžu mít zvláštní formu podání, která je v počítačové sestavě, příp. v elektronické podobě, pokud ji ministerstvo zveřejnilo. No takhle fakt nikomu nepomůžu. Anebo se na tom budou živit zas nějaké velmi dobře živené neziskové organizace, které nebudou dělat nic jiného než zpracovávat podklady pro ty chudáky.

Stejně tak všechny ty podmínky, které jsou tam stanoveny, že do osmi dnů musí osoba, která spadne jednou do toho systému, nahlásit všechny změny, což bych řekl, že je podmínka, která je v podstatě obtížně splnitelná pro běžného normálního občana, po kterém to chceme, a vím o mnoha lidech, kteří tuto podmínku v mnoha případech opominou - z nejrůznějších důvodů, protože vás prostě nenapadne, že musíte do osmi dnů hlásit změnu pobytu nebo jakékoli změny údajů pěti orgánům České republiky. Tak tohle chceme po osobách, o kterých se tváříme, že jsou v takové sociální situaci, že nemají šanci si samy pomoci, a musí jim nějakým způsobem pomáhat stát, fond bydlení či obce. Místo toho, aby se řeklo "obec má pravomoc pomoci svým chudým, ať si s tím dělá, upřímně řečeno, co chce, nemusí mít všude tržní nájemné, nebudeme stíhat žádného starostu za to, že nedostatečně využívá svůj majetek, protože řekne občas nějakému chudému: vás tady necháme bydlet za menší peníze" tak vymyslíme systém, do kterého opravdu se dostat bych nepřál nikomu v téhle zemi - z hlediska hlášení množství toho, co o sobě ta osoba musí udat, co musí všechno strpět, aby mu kdokoli kdykoli, sociální pracovník, přišel do bytu, zkontroloval ho, zjistil, jestli je tam všechno v pořádku... Prostě stává se v podstatě méněcenným chovaným zvířátkem. Až po takové opravdu téměř až vtipnosti, o kterých jsem přemýšlel, proč je tam někdo napsal - práva a povinnosti pronajímatele. Tak mezi povinnostmi pronajímatele je, že pronajímatel je povinen zejména požadovat sociální nájemné. Já úplně nevím, co se tím myslí, co má být cílem tohohle ustanovení. Rozuměl bych - ale to je uvedeno jinde - že to nájemné musí být limitováno. Ale zase - je jeho povinnost požadovat takové nájemné? Budu-li starosta obce a řeknu si: ten chudák fakt nemá na to, aby mi platil, tak mu tři měsíce odpustím? To by snad mělo být v nejlepším případě právo pronajímatele, v žádném případě ne povinnost pronajímatele požadovat takové nájemné.

Myslím, že takových věcí bychom tam opravdu našli celou řadu. Já pak případně navrhnu, abychom ten návrh zákona kromě výborů, o kterých už jsme mluvili, ještě přikázali ústavněprávnímu výboru, abychom se zabývali i právní stránkou, protože si myslím, že - a bylo to vidět i na tom, že to neprošlo Legislativní radou vlády, neprošlo to některými dalšími orgány - ta právní stránka je také dost zoufalá.

Poslední, ale širší poznámka, kterou bych chtěl přičinit, je k okruhu oprávněných osob. Je to zase takové to typické úřednické ptydepe, ve kterém vypíšeme všechny možné občany členského státu - rodinným příslušníkem občana, který není občanem, má udělený azyl nebo doplňkovou ochranu, cizincem bez trvalého pobytu. Jenom tam nějak jako lehce zapomínáme říci, že v první řadě by toto právo mělo být pro naše občany. A to tam tak úplně uvedeno není. Paragraf 19 říká "je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle jiného právního předpisu nebo má trvalý pobyt, a to pokud má bydliště na území České republiky". Tak musí být hlášena k trvalému pobytu a ještě k mému překvapení mít bydliště. Ani tomu úplně nerozumím, protože je řada osob, které nemají žádné bydliště, a myslel jsem, že na tyto osoby ten zákon má zejména myslet, že má jít zejména o osoby, které mají trvalý pobyt nahlášený na úřadě, ale současně bydlí pod mostem, a my bychom jim nějak rádi pomohli, stát, obce by jim nějak rády pomohly. Zřejmě se to na tyto osoby vztahovat nemá, protože musí mít bydliště na území České republiky a ještě k tomu tady musí být trvale hlášeny, pokud přijede někdo ze zahraničí. A nepředstavujme si, že každý, kdo se vrací ze zahraničí, se vrací ze Západu se stovkami eur nebo dolarů v kapse. Může se klidně vrátit z úplně jiného směru. A tak najednou na takového našeho občana se návrh nevztahuje. Zato se vztahuje na všechny, u kterých splňujeme nějaké mezinárodní úmluvy.

Mně to připadá prostě naprosto nelogické. Řekl bych, že v první řadě to mají být všichni naši občané bez ohledu na bydliště a trvalý pobyt, pokud splňují nějaké podmínky, a pak se můžu bavit o tom, jestli tuto výhodu sociálních dávek poskytnu ještě nějaké další osobě, ještě nějakým příslušníkům jiných států za splnění nějakých podmínek. Ale to, že tam hlavně vypočítám vždycky typicky evropské, vypočítám všechny příslušníky všech evropských zemí a na vlastní občany zapomenu, nebo je tam uvedu v podobě, že nemají téměř šanci na to dosáhnout, mně to prostě připadá, že takhle se zákony psát nemají, že zákon o sociálním bydlení by mohl mít tak šest paragrafů a byl by mnohem jednodušší i pro obce, i pro stát, i pro ty bydlící. Takhle to bude jenom obrovská byrokracie, která na závěr nikomu z nebydlících ve výsledku nepomůže.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte i mně, abych se vyjádřil k předloze zákona o sociálním bydlení a řekl několik vět. Věřte, že k autorům to nebude nic pozitivního, ani žádné sociální jistoty. Já děkuji paní zpravodajce za její důkladnou a kvalitní zprávu, kterou uvedla tento zákon.

Je potřeba říci, že Ministerstvo práce a sociálních věcí k zákonu o sociálním bydlení přistoupilo skutečně velmi bizarně. Místo toho, abychom vytvářeli systém dostupného bydlení pro lidi, jejichž jediný problém je ten, že zvládají běžné nároky života, a jediný problém je, že nemají dostatek peněz na to, aby si mohli zaplatit nájem v komerčním prostředí, a vytvořili jsme v České republice dostatečný systém dostupného bydlení s nějakým usměrněným nájmem, tak děláme sociální případy z lidí, kteří do této kategorie vůbec nespadají.

Sociální bydlení ano, já ho podporuji, ale sociální bydlení by mělo být o tom, že tam je sociální práce v odůvodněných případech. Já vím, že to v tom zákoně je, paní ministryně. Ale ta skupina je tak široká, že vy jste se v tom cílovém vymezení nedokázali shodnout ani s Ministerstvem pro místní rozvoj, kolika lidí se to v konečném důsledku bude vlastně týkat. Kolik je to? 80 tisíc, 100 tisíc, 360 tisíc? Nebo víc? Na to jste nedokázali odpovědět.

Je potřeba říci, že přípravu tohoto zákona od začátku provázejí kompetenční a věcné spory především mezi Ministerstvem pro místní rozvoj, MPSV a pro lidská práva. Tato tři ministerstva se neshodla a jsou také příčinou toho, že u návrhu zákona, který máme na stolech, v podstatě z pozice poslanců máme řešit rozpory, které si nedokázali mezi sebou vyřešit ministři. MPSV takříkajíc obešlo dokonce i Legislativní radu vlády, když nechala návrh zákona projednat pouze v jedné pracovní komisi, která navíc doporučila tento zákon k přepracování.

Já chápu, že postoj ministerstva může být otevřít tu náruč doširoka, ale je to skutečně o tom, že máme spočítáno, nakolik to přijde státní rozpočet?

Nyní ještě něco málo k faktickým výhradám k předloženému návrhu. Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá náklady na sociální bydlení vůbec vyčísleny. Celá "metodika" finanční náročnosti je odbyta pouze paragrafem 40, kde se praví, že obce mají nárok na poskytnutí prostředků pro sociální bydlení formou provozní a investiční dotace. To je všechno. Absolutně všechno, dámy a pánové. Pokud bychom chtěli alespoň odhadem zjistit, kolik to všechno bude stát, zkusme si sáhnout do veřejně dostupných statistik. Ty říkají, že pořizovací cena bytu o rozloze zhruba 50 m2 se v té nejekonomičtější variantě pohybuje kolem 1,5 milionu korun. I kdybych se drželi té nižší hranice cílové skupiny, můžeme se bavit o tom, že tento návrh zákona velmi hrubým odhadem přijde státní rozpočet na 150 miliard, a to se držím, myslím, té spodní hranice.

V průběhu zákona ministerstvo skutečně hýřilo nápady a přišlo s nápadem, že bychom zřídili agenturu a vytvořili pracovní místa pro dalších 600 zaměstnanců. Musím ocenit, že ministerstvo, pravda, po určitém vysvětlování, tuto myšlenku opustilo. Osobně žiji v určité obavě, abychom zde nevytvořili tolik úřednických míst, že v konečném důsledku se nebude o koho starat.

To znamená, místo toho, abychom šli a tvrdě začali kontrolovat ubytovny, abychom řešili systém dostupného bydlení, které dokážeme nabídnout lidem, kteří mají nízký příjem, tak - jestli jsem dobře četl - v horizontu šesti let ztratí ubytovny nárok na finanční podporu státu. Dobře, může to být nějaká strategie. Já se akorát ptám, kam ti lidé půjdou. Znamená to, že všichni lidé, kteří jsou na ubytovnách, dostanou sociální byty? Rozumím tomu dobře? Znamená to, že člověk dostane sociální byt v rámci bytového domu? To bych i dokázal pochopit. A jsou určité skupiny obyvatel, kteří v bytové nouzi potřebují sociální byt, propojení s bytovou nouzí, může to být například matka, která odchází z páru v důsledku domácího násilí a potřebuje sociální pomoc, jednak krizovou intervenci, nějaké dluhové poradenství, podobné sociální služby. Dovedu si představit, že ty cílové skupiny tam skutečně jsou, pro které sociální byt je skutečně nástroj, jak je vrátit do běžného života, ale neznám odpověď, kam půjdou všichni ti, co jsou v současné době na ubytovnách.

Osobně se obávám, že tento návrh, jak je předložen, zcela zásadním způsobem nesplňuje předpoklad sociální práce, která by měla motivovat lidi k tomu, aby se vraceli do běžného života a sociální systém využívali pouze jako trampolínu v okamžiku, kdy se jim v životě nedaří. Tento systém, který je navržen, žádným způsobem nemotivuje lidi k tomu, aby se primárně pokusili nalézt bydlení v komerčním prostředí například s pomocí nějakých sociálních dávek, které by dorovnaly nájem. Osobně si musím klást otázku, jak k tak širokému sociálnímu systému přijdou lidé, kteří si na bydlení vzali hypotéku, případně k tomu, aby zajistili splácení hypotéky, si berou například i dvě práce.

Uznávám to, že sociální bydlení je nástroj sociální politiky v odůvodněných případech, ale neměl by vytvářet další nespravedlnost. Obávám se, že tento návrh dělá z ČR nebo z jejích obyvatel další chudáky. Když se totiž vrátím k tomu, jak široká bude cílové skupina, tak dokument RIA ke stávajícímu uvádí, že se to bude týkat zhruba 130 tisíc osob, které žijí v nevyhovujícím bydlení. Připočítává i běžné domácnosti, ve kterých jsou náklady na bydlení větší než 40 % započitatelných příjmů, to znamená dalších 350 tisíc osob, které dnes normálně bydlí. Jestli tomu dobře rozumím, zákon tedy počítá s cílovou skupinou až 480 tisíc osob, což je zhruba 5 % naší populace. Možná že mám špatné odhady a vyvraťte mi je, ale za předpokladu, že mám minimálně z poloviny odhady správné, tak mě zajímá, jaký to bude mít nárok na státní rozpočet. To není o tom, že odmítám sociální bydlení jako nástroj sociální politiky. Já chci jenom znát, na kolik to stát přijde, a to si myslím, že je legitimní!

Shrnu-li to, závěr, tak zákon podporuje, myslím si, spíš ty, kteří se nesnaží. Osobně tam sdílím obavu, že spíš povede k tomu, že se budou vytvářet ghetta, ze kterých nebude úniku, protože to budou opět lidé, kteří nebudou motivováni a budou vázáni na sociální dávky. Místo toho, abychom šli cestou charit, diakonií a neziskového sektoru, který má zkušenosti, a rozvíjeli jeho kompetence a posilovali nástroje, které již máme, vytváříme zde zcela nový nástroj. A já se táži, co bude tedy v tom případě s neziskovým sektorem, který již v současné době v této oblasti pracuje. Osobně je mi velice líto, že zde musím konstatovat, že ministerstvo totálně promarnilo šanci na přípravu kvalitního zákona a pod tlakem času a blížících se voleb se snaží situaci tímto způsobem vyřešit.

Nechť je zákon propuštěn do druhého čtení, ale budu podporovat návrh, aby byla prodloužena lhůta na projednání, a očekávám, že ministerstvo v této lhůtě dodá řádně spočítanou RIA a dopad do státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Bartoškovi. Nyní s přednostním právem se přihlásila paní místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová. Prosím, paní místopředsedkyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, nevím, jaký pocit z projednávání takto zásadní normy máte v tuto chvíli, když se rozhlédnete kolem sebe po sále vy, ale já se stydím. Stydím se za to, že z ministrů této koaliční vlády je tady přítomná navrhovatelka paní ministryně Marksová a teď dorazil pan Pelikán. Skutečně máme zapotřebí, když si pan předseda klubu ČSSD usmyslí, že budeme projednávat dnes zákony po 19. hodině, že tady sedíme my poslanci a neobtěžuje se tady být žádný z ministrů? Nota bene z ministrů, kteří opakovaně vyjadřovali nevůli podpořit tento zákon. Mám na mysli pana ministra financí Babiše, kdy Ministerstvo financí jasně se vyslovilo s předloženým návrhem, že návrh zákona nenaplňuje programové prohlášení vlády, nesplňuje vytyčené cíle oproti stávajícímu stavu, s jistotou pouze zvyšuje administrativní náročnost všech zapojených, vyžaduje nárůst zaměstnanců státních úřadů i samospráv v řádu tisíců nových míst, přesto je reálné, že řešení skrze dávky bude dále převažovat.

Můžete mi říct, co to tady předvádíme? A kde jsou ministři této vlády, aby nám vyjádřili své názory, které publikují v médiích, ale teď tady nesedí?

Z tohoto důvodu za klub ODS navrhuji přerušení tohoto bodu a bodu následujícího do přítomnosti ministra financí Babiše, aby nám vysvětlil, jakým způsobem Ministerstvo financí, jestli změnilo názor, nezměnilo názor, jakým způsobem se tedy k tomu bude stavět Ministerstvo financí ve chvíli, kdy by tento návrh byl přijat, jaký dopad na státní rozpočet to bude mít. Takže procedurálně navrhuji přerušení tohoto bodu plus bodu následujícího, který je normou související s touto normou, do přítomnosti ministra financí Babiše.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní místopředsedkyni. To je procedurální návrh, o kterém dám hlasovat bez rozpravy. Nejprve vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami, a budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Jany Černochové o přerušení tohoto i následujícího bodu do přítomnosti ministra financí Andreje Babiše.

Zahajuji hlasování o tomto bodu. Kdo je pro? (Námitky, že není dostatečný počet přihlášených.) Ano, pardon, omlouvám se.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, opravdu, situace je ještě tristnější, než jsem si myslela. Nejsme usnášeníschopní.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, já prohlašuji toto hlasování za zmatečné a momentálně nejsme usnášeníschopní, takže počkáme. (Po chvíli.) A protože se situace zhoršila... (pobavení) a žádné příchozí tady nevidím, tak... Pardon, pan předseda Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Dovoluji si požádat o přestávku pět minut.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: A já přerušuji jednání do 19.12 hodin. Prosím, paní místopředsedkyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já navrhuji přestávku v trvání dvou hodin. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Moment! Takže to máme 19.12, paní místopředsedkyně navrhuje 21.12, čímž se dostáváme po deváté hodině. Myslím, že bylo načteno jednání pouze po 19. hodině. (Námitky.) I po 21. hodině? (Ano.) Takže přeruším jednání do 21.12 hodin? Přerušuji tedy jednání Poslanecké sněmovny do 21.12 hodin, kdy se tady sejdeme a budeme pokračovat v jednání.

 

(Jednání přerušeno v 19.08 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.25 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, na základě avizované pauzy na jednání poslaneckého klubu TOP 09, která má pokračovat ve 21.12 hodin, čímž bychom pokračovali ve 23.12, a na základě dohody předsedů poslaneckých klubů přerušuji jednání této schůze Sněmovny do 9. hodiny ranní, kdy budeme pokračovat bodem číslo 233, kapitálový trh, třetí čtení.

Přeji vám hezký večer a dobrou noc.

 

(Jednání skončilo v 19.26 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.