(16.30 hodin)
Poslanec Jiří Valenta: Vážené kolegyně, vážení kolegové, osobně jsem byl zpravodajem již té nešťastné, respektive kontroverzní novely zákona v roce 2014, kdy se do ní formou pozměňovacích návrhů bohužel dostalo nyní velice skloňované a kritizované ustanovení, podle kterého mají operátoři přímým sdělením vyrozumět zákazníky jen o obsahu podstatných změn smlouvy, a nikoliv o každé smluvní změně jako do té doby. Tato povinnost, která následně poškodila, či alespoň omezila statisíce spotřebitelů na jejich právech, byla zkoncipována na tom, že operátor sdělí zákazníkovi, že smluvní podmínky se k určitému dni změní a je již pouze na něm, aby se zajímal, o jako změnu vlastně jde, a poté se podle toho zachoval.
Pro vaši zajímavost. Tehdy také došlo v zákoně ke změně terminologie, kdy byl termín "účastník" nahrazen termínem "spotřebitel". Což by se možná mohlo zdát jako čistě formální změna, ve skutečnosti to byla opět obrovská úlitba operátorům, neboť termín spotřebitel již nově nezahrnoval živnostníky atd., atd. A zejména z těchto důvodů jsem ani pro tento zákon nehlasoval. Novela byla přesto poté přijata více hlasy, než činí ústavní sněmovna, a to 138 hlasy. Co ale následovalo? Český telekomunikační úřad po tomto sněmovním přijetí ještě dopisem na celou situaci a problémy upozornil Senát s tím, že tak může dojít ke zhoršení postavení zákazníků mobilních operátorů. Přesto byla novela Senátem dne 22. října 2014 schválena. A také upozornil, že novela je nejen podle něj i v naprostém rozporu s právem Evropské unie.
Evropská komise dokonce začala Česko šetřit, a to v rámci dialogu, v rámci systému Evropské unie Pilot, což je předstupeň v procesu, kdy Evropská komise zahajuje řízení pro nesplnění povinnosti podle čl. 258 SFEU. Hospodářské výbory Sněmovny i Senátu se tehdy k problematice vyjádřily tak, že odpovědnost leží čistě na MPO, s tím, že jestliže je toto schopno svoji odpověď Soudnímu dvoru a případně i ČTÚ obhájit, není důvod jejich doporučení měnit. Od té doby celá problematika týkající se zákona o elektronických komunikacích jakoby usnula, a to nejspíše proto, že velcí hráči na trhu byli navýsost spokojeni. Vzájemné propojení s médii a některými politiky tak znovu zafungovalo. Osobně jsem však ještě 23. října 2014 interpeloval předsedu vlády Sobotku s tím, proč mu nevadilo, že stanovisko ministra průmyslu a obchodu nebylo ke zmíněným omezováním práv spotřebitelů negativní, a dostalo se mi nicneříkající formální písemné odpovědi zkonstruované opět pod metodickým dohledem samotného MPO. Z jejího obsahu vyplynulo, že pan premiér omezení práv spotřebitele ještě v roce 2014 nikterak zásadně nevnímal, když mi psal, že se změnami se přece nemění základní princip, který stanoví, že účastník může předčasně vypovědět smlouvu bez sankce, pokud změna vede ke zhoršení jeho postavení. Tedy že je vlastně vše v pořádku.
Protispotřebitelsky a také protitržně, alespoň podle mého názoru, doposud v zákoně fungovaly a fungují i lhůty. Například přestože je přenos telefonního čísla k jinému operátorovi poměrně rychlý podle čl. 5 odst. 4 Opatření obecné povahy ČTÚ OOP/10/10.2012 a nemá trvat déle než čtyři dny, celý výpovědní proces účelově zdržují právě výpovědní lhůty. Při smlouvě na dobu neurčitou může trvat uvolnění zákazníka i dva měsíce, přičemž opouštěný operátor může na zákazníka ještě různě působit nebo mu dělat i zbytečné naschvály. Pro fungující konkurenci je však nejlepší, kdyby změna mezi operátory proběhla co nejrychleji a zákazník svým odchodem mohl vyjádřit svoji nelibost. Vládou navržených deset dní je tedy pozitivní aspekt, avšak jak jsem zmínil, vše by šlo i mnohem rychleji, ovšem kdyby se ale také mnohem více chtělo.
A najednou se vláda probouzí ze zimního spánku a začíná bojovat za spotřebitele, i když už je vlastně deset minut po dvanácté. Proč tři roky nikomu nevadlo, zejména tedy naší exekutivě s resortním ministrem v první řadě, že text pozměňovacího návrhu v přijatém zákoně je také v rozporu s platným evropským regulačním rámcem v elektronických komunikacích, který v čl. 20 odst. 2 směrnice o univerzální službě 2002/22/ES ve znění její revize 2009/136/EU váže povinnost podnikatele informovat účastníka jak o chystané změně, tak i o ukončení smlouvy bez postihu, přičemž možnost ukončení této smlouvy je vázána na jakoukoli změnu smlouvy, nikoli tedy jen na změnu některých náležitostí? Nyní předkládaná novelizace tak vlastně pouze vrací vše do právního souladu. Předkladatelům také skutečně nejspíše jde o to, aby prostřednictvím nutné progresivní progrese víceméně přiblížili zákazníky k vyhovujícímu stavu. Nyní, krátce před volbami, se přece hodí voličům naservírovat nějakou tu menší laskominu, což ovšem není v této oblasti nikterak obtížné, odhlédneme-li například k aktuálním horentním sumám placeným spotřebiteli za telekomunikační služby. A do Polska rozhodně naši občané za nižšími cenami volání a dat jezdit nehodlají.
Ale abych jen nekritizoval. Se změnami navrženými vládou týkajícími se zlepšení postavení spotřebitele nyní plně souhlasím, stejně tak jako s legislativními úpravami vztahujícími se k další fázi digitalizace vysílání. Tu ovšem vidím jako účelovou, ne zcela nezbytnou a státům nadiktovanou bruselskou byrokracií. Pochválit však ale nemohu dlouhodobě zakonzervovaný stav v oblasti ICT u nás a také ani dosavadní tendenčnost státního orgánu, myšleno Ministerstva průmyslu a obchodu, ve prospěch velkých podnikatelů v IT oblasti, což jsme měli možnost registrovat v poslední době všichni. Nakonec protispotřebitelské postoje možná zlomily, či snad dolomily politický vaz jinak podle mého názoru sociálně i lidsky přijatelnému ministru Mládkovi. A ani se moc v tomto ohledu nevidím. Trio operátorů v České republice je podle mnoha odborníků učebnicovým typem oligopolu s přesně rozděleným panstvím ničícím hospodářskou soutěž. A stát k tomu pokrytecky mlčí. Ale když nyní tak nad tím přemýšlím, tak zjišťuji, že mlčí není to správné slovo. Zástupci naší exekutivy se do řešení problémů v telekomunikační oblasti pouštějí totiž velice halasně - avšak převážně mezi sebou. Když se například ministr Mládek vyjádřil, že roaming je elitářská záležitost pro pět procent obyvatelstva, obratem reagoval ministr Babiš s tím, že jediné elity, kterým Mládek pomáhá, jsou jeho kámoši u operátorů, kterým věrně slouží už tři roky. Teď však mám informaci, že si premiér Sobotka konečně vyžádal od ÚOHS šetření a také ČTÚ provádí tříkriteriální analýzu, která by měla být hotova během jara. Snad se již alespoň konečně něco v této zakonzervované oblasti pohne.
Vláda se tedy již před koncem volebního období rozhoupala a předkládá tuto novelu, na jejímž zrychleném projednávání jí prý nyní nesmírně záleží. Sice až po těch třech letech panující vztahové dysbalance operátor-zákazník, ale přece. Z hlediska spotřebitele je přece lhostejné, že novela měla původně obsahovat pouze změny v kontextu přechodu na nový stupeň digitalizace DVB-T2. Je také jasné, že nejde ani o nějaký nesourodý legislativní přílepek, čímž se někteří oponenti snaží zcela nepřípadně argumentovat. Samozřejmě že se velcí hráči na trhu nyní stavějí na zadní. Prý do návrhu byla na poslední chvíli zapracována ustanovení - myšlena ta, která předkladatel i já označujeme za prospotřebitelská -, která nebyla projednána v rámci meziresortního připomínkového řízení a ani prý nebyla diskutována s odbornou veřejností. Alespoň podle dopisu od ICT Unie, Svazu průmyslu a dopravy, Asociace provozovatelů mobilních sítí a České asociace elektronických komunikací.
Z jejich strany či od jejich lobbistů jsem intenzivně registroval zejména zvýšenou kritiku na zvýšení finančních sankcí, čili pokut za správní delikty, které jsou nově vydefinovány v § 118 odst. 23. Navrhované pokuty až do výše 5 až 10 % procent z čistého obratu nebo až 50 milionů, podle toho, která suma bude vyšší, přihlédneme-li k astronomickým ziskům mobilních operátorů, pro ně nepředstavují naprosto žádnou hrozbu. A likvidační, jak někteří účelově tvrdí, již vůbec ne. Normální je přece dodržovat zákonné požadavky, přičemž argumenty, že zvyšování pokut je stejně zbytečné, protože ani dnes nejsou tyto udělovány v maximální výši, jsou zcela irelevantní. Každému přece musí být jasné, že se neudělují proto, že u nás existuje velká neznalost správního trestání, která mobilním operátorům velice nahrává. ***