(17.10 hodin)
(pokračuje Kudela)
Tyto klady jsou důsledkem dvou věcí. Za prvé se při vysílání v DVB-T2 zvětší použitelná šířka pásma pro přenos obrazu a za druhé se bude vysílat pouze v kompresním formátu H.265/HEVC. Vzhledem k tomu, že by se měla zlevnit cena vysílání, může se stát, že v pozemním vysílání začne vysílat více stanic. Jednak mohou vzniknout nové a jednak televizní stanice, které dnes vysílají pouze z družice, budou moci vstoupit do vysílání pozemního.
V souvislosti s tímto chci upozornit, že nebudu do projednání tohoto bodu zasahovat, je o mě totiž všeobecně známo, že se angažuji kolem projektu nekomerční neziskové televizní stanice NOE. NOE dnes vysílá prostřednictvím družice Astra 3B, prostřednictvím multiplexu 8 Českých radiokomunikací a zajímá se o zařazení do přechodových sítí DVB-T2 a potom do vysílání standardního DVB-T2. Stavím se tak k tomu přesto, že nejsem statutární zástupce společnosti, která vlastní licenci, nejsem vlastníkem ani spoluvlastníkem držitele licence, ani nejsem ovládající osobou, která by měla na společnost držící licenci zásadní vliv, a z projednávání tohoto bodu nebudu mít žádný osobní profit. Přesto tak činím, abych nemohl být nařčen, že jsem na to veřejně, zřetelně a nahlas neupozornil.
Stejně jako mnozí z vás se na očekávané těším, také se těším na snížené ceny služeb mobilních operátorů, ze kterých by měli mít profit všichni občané této země, včetně 200 poslanců této Sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Kudelovi a slova se ujme pan poslanec Leo Luzar, zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k navrhovanému zákonu, který dneska projednáváme.
Zaznělo zde od mých předřečníků, že se nestaví negativně k projednávání tohoto zákona, dokonce v určitém slova smyslu i vítají tu potřebnost, která je deklarována v úvodu tohoto zákona. Já si zpočátku dovolím reagovat na některé výroky, které tady zazněly.
V prvé řadě gratuluji panu ministrovi k dnešnímu uvedení do funkce, zrovna v této složité materii, kterou musí obhajovat. Jak už tady od předřečníků zaznělo, není to opravdu jednoduché, byť se to na první pohled tak tváří. Jednoduché to není z jednoho prostého důvodu - protože nový pan ministr není úplně novým člověkem na ministerstvu, ale již na tom ministerstvu pracoval, a tady zazněly určité náznaky toho, že Ministerstvo průmyslu v této věci neudělalo zrovna správné kroky v minulosti. Možná bude mít ulehčenou pozici, že ví, kde byla v minulosti chyba, akorát tím, že nebyl ministr, ji nemohl napravit. Horší situace by nastala, kdyby se na těch špatných krocích jako úředník ministerstva podílel a teď jako ministr by ji měl přiznat, což by se dostal do schizofrenní role. Nechám to bez odpovědi a ani nečekám odpověď, je to spíše takováto úvaha k panu ministrovi, jak se na to bude dívat.
Co se týče prvního okruhu problémů, to znamená, jak tady hezky zaznělo, druhá digitalizace. Máme čtvrtou průmyslovou revoluci, tak můžeme mít i druhou digitalizaci. Je to problém, který je vyvolán tlakem na frekvence. To si řekněme na rovinu. Kdyby tento tlak uvolnit frekvence, které momentálně využívá televizní vysílání, nebyl, celá druhá digitalizace by dopadla úplně stejně jako digitální rádio, tzv. DAB - digital audio broadcasting, které již snad 15 let běží ve zkušebním režimu a neustále není ochota jej zavést do pravidelného fungování. Byť nikdo nezpochybňuje výhody digitálního rádia, přesto naráží na odpor hlavně stávajících provozovatelů rádia a rádiového vysílání, to znamená většinou soukromých subjektů, které se obávají velkých investic do technologií, aby mohly šířit nové digitální vysílání. Trošku to zaznívá i v podtextu mých předřečníků v rámci druhé digitalizace televizního vysílání, že to je možný problém soukromých televizí, které vysílají, na změnu technologií a změnu technického vybavení a s tím souvisejících nákladů s provozem. Já si dokážu živě představit to, že ten zákon hovoří o nějakém přechodném období, popř. scénáři, který bude vypracován Ministerstvem průmyslu a obchodu, a v tom scénáři budou stanoveny docela dlouhé termíny k tomu, aby souběžně běžely oba dva typy vysílání, a v ten moment i televizní divák v té přirozené obměně televizních přijímačů tolikrát zde zmiňované si bude moci svým způsobem vybrat, kterou dobu si zvolí k přechodu na toto digitální vysílání. Ale to není hlavní téma, ke kterému jsem chtěl dneska hovořit. Dokážu si představit různé modely, jak v této věci postupovat, ale je to opravdu věcí postupu ministerstva, potažmo státu, jak dalece chce aplikovat digitální televizi dvě.
Co je ale pro mě důležitější a proč jsem vystoupil v této rozpravě, je přístup mobilních operátorů k nám zákazníkům. Máme tady tři kapříky v rybníce, kteří už se díky zákazu lovu pěkně vykrmili, na rybníku je klidná hladina, protože si ochočili rybáře okolo. Tito rybáři jim pouze přikrmují, ale neházejí háčky, aby je lovili. Mluvím o těch, kteří možná v dobré víře, a přál bych si věřit tomu, že to bylo v dobré víře, podpořili minulou novelu tohoto zákona, který opravdu vyšel vstříc operátorům, byť z tohoto řečniště jsme na to upozorňovali, dokonce i já osobně jsem o tom hovořil. Mělo by jít v prvé řadě o zákazníky. Tak to je aspoň v preambuli nebo v úvodu tohoto zákona uvedeno a tak je to prezentováno patřičnými úředníky, ministry, premiérem v médiích.
Co ale může pro zákazníky přinést tato novela. Odpovídám si - opravdu velice málo, pokud se nepodaří rozhýbat konkurenci. Konkurence, která mezi třemi operátory momentálně vládne, je nulová. Mají opravdu rozdělen trh, opravdu používají metody ve vztahu k sobě samým nekonkurenční a brání se jakékoliv otevřené konkurenci. Asi nebudu dalek od toho, když připomenu, že každý z nás používá mobilní telefon a jistě si vzpomene, kdy nejpozději nebo kdy naposledy mu bylo voláno od mobilního operátora nabízejícího mu výhodné služby, přepočet jeho cen a přechod k jinému operátorovi apod. Zní to jako konkurence. Ano, člověk by řekl, může se mi to líbit, ale zjistí, že když náhodou zváží, že by mohl přejít k jinému operátorovi, protože mu třeba opravdu nabídl výhodnější cenu, narazí na institut výpovědních lhůt, narazí na institut prolongace závazku, který kdysi dávno třeba uzavřel.
Nevím, jestli víte, ale třeba běžná výpovědní lhůta datových služeb je minimálně 42 dnů, to znamená dvě účetní období. Operátor přijme vaši výpověď z datových služeb, ale žádá výpovědní lhůtu, kterou vy nemůžete zkrátit, odmítnout - 42 dnů. To jsem si vyzkoušel na vlastní kůži od operátora O2. V tomto období vám x-násobně bylo voláno, abyste si to rozmysleli, popřípadě jsou vám posílány dopisy, které svým způsobem vyhrožují a nutí vás zůstat u stávajícího operátora, protože až byste vypověděli pouze jednu část smlouvy, máte u něj i další smlouvy uzavřené na klasické hlasové služby a třeba v mém případě mi přišly dopisy, které mi vypovídaly všechny služby a ještě žádaly penále. Rozjela se prostě mašinérie nátlaku na spotřebitele, aby zůstal u stávajícího operátora. Toto je dle mého názoru nekalosoutěžní jednání, ale ze zákona nepostižitelné. Mimo případy, kdy operátor, jak se stalo třeba v mém případě, úmyslně porušil § 10, který hovoří o tom, že prolongace závazku musí být zákazník upozorněn nejdřív tři měsíce a nejpozději měsíc před touto dobou. Aniž by na to operátor hleděl, učinil tak, aby mohl vyznačit určitý nátlak na moji osobu, abych zůstal u jeho služeb.
***